Aby náš stát byl co nejpevnější, je potřebí, aby náš vnitropolitický vývoj dál se klidně a s porozuměním pro oprávněné zájmy všech vrstev našeho státu, tedy také živnostnictva a obchodnictva. V rozpočtovém výboru, hlavně pak v poslanecké sněmovně prohlásil, bohužel, předseda soc. dem. strany posl. Hampl, že základ našeho státu tvoří 3 složky, to je dělníci, rolníci a demokratická část katolického tábora. Náš mluvčí v poslanecké sněmovně, kol. posl. Mlčoch, předseda klubu našich poslanců, tento rozbor sociálně demokratický již opravil a odmítl, neboť se stejným oprávněním a jistě se všeobecným souhlasem mohu zde prohlásiti, že neméně významnou složkou je střední stav živnostníků a obchodníků, stejně jako rolníků a dělníků. Nikomu neubíráme na jeho významu, ale hlásíme se o svá práva a také o místo v tomto státě, jež nám přináleží.
Proto žádáme, aby také u nás bylo porozumění pro střední stav živnostensko-obchodnický, stav, který svým počtem a politickým, jakož i hospodářským významem přispívá rovnoměrně ke klidnému a zdárnému vývoji naší republiky.
Podíváme-li se kolem sebe, tu jasně vynikne význam středního stavu, neboť ve všech státech, kde tento stav byl zničen, byla také zničena i demokracie. To by si měli uvědomiti především socialisté, neboť víme, jak a kam tento vývoj dospěl po zničení středního stavu.
Proto žádáme, aby soukromá výroba a obchod, která se domáhá v tomto státě zrovnoprávnění, byla také respektována, a aby byly splněny její oprávněné požadavky. Nežádáme nic více, nežli to, co bylo uznáno jiným vrstvám. Žádáme, aby bylo co nejdříve uskutečněno sociální pojištění živnostnictva a obchodnictva. (Sen. Korvas: Máte zákon z r. 1925, ale odmítli jste jej! - Sen. Thoř: Ale neudělali jste prováděcího nařízení! - Sen. Korvas: To byla vaše vina! - Sen. Thoř: Pardon, předseda vašeho poslaneckého klubu prohlásil v Kyjově na veřejné schůzi: Až budeme chtíti, tak zákon pustíme! - Sen. Korvas: To byla věc strany!)
Pro tyto otázky se, pane kolego, nerozčilujte. Jsme státní občané jako vy, bída a chudoba je jak u vás, tak u nás, a v tomto směru byste měl klidně mlčet, poněvadž pomoc chudým, potřebným lidem je úkolem vaším i naším. (Sen. Korvas: Máte zákon!) My si ho dobudeme, ať na tuto otázku nazíráte jak chcete. (Sen. Korvas: My klidně!) My také.
Místopředseda dr Heller (zvoní): Přosím o klid, pánové.
Sen. Kotrba (pokračuje): Nežádáme nic více nežli to, co bylo přiznáno jiným stavům, aby bylo co nejdříve přikročeno k sociálnímu pojištění živnostníků, t. j., aby byl předložen zákon o starobním a invalidním pojištění osob samostatně výdělečně činných. Žádáme, aby bylo buď vládním nařízením nebo samostatným zákonem ihned přikročeno k ochraně soukromého podnikání, a to jak ve výrobě, tak i v prodeji, t. j., aby cenové otázky byly vyřešeny zákonem, aby bylo výslovně stanoveno, že společenstva a obchodní gremia mohou pravoplatně ve svém oboru působnosti stanoviti pro ty složky, které zastupují, pevné, usměrněné ceny. (Sen. Korvas: Ale také mzdy!) My se také o to snažíme. (Sen. Thoř: S tím souhlasíme!) Mají-li rolníci zajištění svých cen, mají-li dělníci své závazné kolektivní smlouvy, pak je jistě aktem spravedlnosti, aby také živnostníci a obchodníci měli nárok na spravedlivou odměnu za svou práci. (Sen. Korvas: Správně!)
Co se týká otázky kolektivních smluv, jsem příslušníkem oboru, který od převratu až do dnešního dne má kolektivní smlouvy tak podložené, že snesou každou kritiku. A v tomto směru popírám tvrzení, že by živnostníci nedali svému zaměstnanectvu, co mu za jeho pracovní výkon náleží.
Od 1. ledna 1937 nabude platnosti novela daňové reformy. Tato novela je malým výrazem daňové spravedlnosti, neboť poněkud zvyšuje také příspěvek kolektivních podniků, leč tento příspěvek je tak minimální a mizivý, že nevyváží nikdy to, co potom kolektivní podniky získaly zákonem na volném obchodování a co bylo ubráno soukromé výrobě. Je proto nutno, aby na této cestě bylo pokračováno, aby totiž konsumy a družstva byly postaveny na stejnou daňovou základnu jako podnikání soukromé. (Hlas: Ovšem také vaše!) Naše nevyjímáme. Co dnes vykazují útvary kolektivní, nechť jsou jakéhokoliv rázu, rolnické, dělnické atd., to jsou miliardy obratu, které byly získány na úkor soukromého podnikání. Soukromé podnikání je dnes vyssáto, nemůže hospodářsky dýchat, potřebuje úlev, avšak fiskální úřady se dnes ohlížejí po každém haléři, aby získaly nové zdroje příjmů na stále a stále nové požadavky. Z toho všeho soudíme, že je tu jediná cesta, jak by bylo možno dostati přibližně 1 miliardu do státní pokladny: kdyby totiž kolektivní podniky byly podřízeny téže daňové základně jako soukromé podnikání, neboť dnes mezi nimi není rozdílu. Kolektivní podniky, konsumy a družstva, se úplně minuly původního účelu zákonem stanoveného, dnes jsou to ryze výrobní a obchodní podniky, jako každý jiný podnik soukromého rázu. (Hlas: Kolektivní!) Jenže vy jste uchvátili zdroje velkých obratů, a nás jste o ně připravili. V rozpočtovém výboru senátu už jsem se zmínil při jednotlivých kapitolách podrobně asi o 11 otázkách, speciálně se týkajících zájmů oněch vrstev, jež mám čest zastupovat, jakož i o stanovisku naší strany a spravedlivých jejích požadavcích, za něž zde mluvím, a proto se omezím jen na některé nejaktuálnější. (Předsednictví převzal místopředseda dr Bas.)
U nás přikročili jsme, dámy a pánové, k uskutečňování plánovitého, usměrněného hospodářství jak v zemědělství, tak i částečně v průmyslu. Má-li však býti tento plán úplný, pak nesmí býti zapomínáno ani na střední složky výrobní. Proto voláme po minimálních cenách, kterých se dožadujeme také pro ochranu našich vrstev obchodních a výrobních. Voláme po náležitém vybudování živnostenského úvěrnictví, které by stát náležitě dotoval; ale nechceme úvěrnictví z milosti, nýbrž chceme buď levný úvěr anebo pomoci těmto vrstvám tak, aby se mohly existenčně uchytit, znovu životně zakotvit.
V poslední době mluví se mnoho o vývoji situace na obilních trzích, a tedy i o obilním monopolu. Obilní monopol je prvním činem usměrněného hospodářství, nelze však v tomto výseku hospodářství klidně přihlížeti k názorům, s nimiž se, bohužel, shledáváme i u odpovědných činitelů našeho státu, že monopol byl zřízen z toho důvodu, aby se zabránilo spekulaci. Jako znatel poměrů, který měl příležitost sledovati dlouhá léta vývoj na pražské plodinové burse i na jiných, mohu říci, že nikdy nebyla taková spekulace s potravinami a obilím jako za dnešního usměrněného hospodářství. Když se takováto spekulace objevila, byla to spekulace ryze mezinárodního rázu, nikoliv spekulace místní, která by se nebyla mohla cenově udržet.
Když v normálních dobách v tomto úseku obchodování dosáhl soukromý podnikatel zisku 50, 100, 200, 300 Kč na jednom vagoně, řekl, zaplať pánbůh! Dnes ale vidíme, že při řízeném hospodářství, jak nám o tom zde noviny přinášejí zprávy, se preliminuje 30, 40 až 50 Kč výloh na 100 kg. To v soukromém podnikání jsme nikdy neznali. To by musela býti zvláštní vis major, když by se zde ukázalo, že skutečně po této stránce je důvodem získati na jednom vagoně 5.000 Kč. To by však byly abnormální doby. Pan ministr zemědělství prohlásil, že toto usměrněné hospodářství je proto, aby se zabránilo spekulaci. My jako spotřebitelé i jako výrobci proti tomu ničeho nemáme, ale žádáme, aby se šlo jenom právními cestami, které by opodstatňovali tento stav. Žádáme spravedlnost na všechny strany, ať jde o dělníka, živnostníka, nebo zemědělce, všichni máme právo žádati, aby se každému měřilo stejnou měrou, jak si toho zaslouží a jak to také toto nové usměrněné hospodářství vyžaduje.
Je nejvíce pobuřující, když na jedné straně vidíme činy, které pomáhají jenom jedné vrstvě. Nejsme těmi, kdož by nepřáli těmto lidem, ale nesmí býti druhý přezírán, nebo dokonce v důsledku toho, co zde bylo nově vytvořeno, pronásledován, trestán a šikanován.
Toto hospodářství se pro živnostenskou výrobu dosud nijak neosvědčilo, poněvadž neodpovídá zásadním životním požadavkům, na toto hospodářství kladeným. Žádáme a trváme na tom, aby jeho vedoucí činitelé skutečně přihlíželi k běžným potřebám, zejména, aby přihlíželi k žádostem těch, kdož jsou v tomto hospodářství odkázáni opatřovati si mnohem dráže suroviny z ciziny, ze kterých jsou nuceni vyráběti svoje výrobky, aby však bylo také přihlíženo k tomu, aby mohli výrobky, příslušným způsobem z těchto surovin získané, obchodně uplatniti.
Dnes máme všichni zájem na tom, aby se rozšířila pracovní příležitost, abychom dostali náš lid do práce. Na druhé straně však máme zákony, které tomu zbraňují. Máme zde zákon o ochraně 8hodinové pracovní doby z r. 1919, podle něhož je regulována noční práce v pekárnách. Tento zákon má ten dosah a význam, že soukromí podnikatelé odnášejí do důsledků celou jeho tvrdost trestnými zásahy takovou měrou, že mnohdy to až hraničí na zničení našeho malého drobného živnostnictva. 1.500 Kč až 2.000 Kč pokuty není žádným vzácným zjevem. (Sen. Korvas: Za co?) Za porušení zákona o noční práci. (Sen. Korvas: Zákony se mají dodržovat!) Pak bych prosil, abyste je také vy dodržovali. (Sen. Korvas: Já je dodržuji!) Nemám důvodu o tom pochybovat.
Z tohoto důvodu musejí lidé i do kriminálu za to, že nemohou zaplatiti pokutu za přestupek zákona o noční práci. Ale na druhé straně vidíme, jak jsem podrobně již vysvětlil panu ministrovi soc. péče, že jsou to právě ony kolektivní podniky, které jsou privilegovány a které po této stránce jsou velmi liberálně posuzovány. U nich ty kontroly a tvrdé zásahy úředních kruhů nejsou ani zdáním toho, co se podniká proti živnostnictvu. Zase nežádáme zrušení zákona, ale žádáme, aby byl přizpůsoben dnešní době, aby byl postaven na základ dnešních možností. Žádají to nejen živnostníci, nýbrž je po tom silně voláno i z vrstev dělnických, i z kolektivních podniků samých, z dělnických pekáren. Také pomocnické hromady daly v tom směru kategorické prohlášení ministerstvu soc. péče. Zatím co v oněch závodech se pracuje již od večera, náš člověk je šikanován a trestán za každou překročenou hodinu. To je strašný nepoměr, ty věci nelze přehlížeti; tu je nejvýše potřeba, jak jsem již žádal v průběhu rozpočtové debaty, aby pan ministr Nečas k těmto věcem přihlížel a aby po dohodě učinil také rozhodné kroky k odstranění těchto krutých, pravím, krutých nespravedlností vůči soukromé výrobě a aby i kolektivní podniky, ať jsou to dělnické nebo kterékoliv jiné, byly donuceny tento zákon plniti tak, jak jej musejí plnit podnikatelé soukromí. Pan ing. Nečas mně odpověděl v obsáhlém resumé. Zaujmu k tomu ještě stanovisko, avšak tím způsobem, jak on naznačil, bychom nedošli k cíli. Zákon o noční práci stanovil limit na pátou hodinu, za ministra Šrámka byl posunut na hodinu čtvrtou, nejvyšší správní soud to však neuznal, poněvadž to neprošlo ústavní cestou, zrušil 4. hodinu a tak dnes platí 5. hodina a pan ministr soc. péče svou benevolencí udržuje hod. 4. Celý zákon visí tedy ve vzduchu. Ale buďto má platiti zákon, který stanoví 5. hodinu, nebo žádáme takovou úpravu zákona, aby uspokojila všechny ty, kdož o něj mají zájem.
Nyní se chci zmíniti o daňových bolestech našeho poplatnictva. Je vám zajisté známo, že před několika lety vypracovalo Zemské finanční ředitelství směrnice pro zdaňování živnostnictva a obchodnictva. Směrnice tyto však ani zdaleka neodpovídají skutečnostem, a to proto, poněvadž jejich základnu odhadu netvořili legitimní živnostníci a jejich povolané korporace. Tyto směrnice z 99 % odhadovali a k nim dávali svá dobrá zdání zástupci kolektivních podniků, jak o tom mám autentické sdělení, a výsledkem je příznačný obraz toho, jak se všichni vůči nám staví a jak by nejraději, aby vrstvy živnostenské byly smeteny s povrchu země. (Sen. Korvas: Vždyt' tam není žádný zástupce konsumentů!) Tvrdím jen to, co mohu zdůvodnit a co mám náležitě doloženo.
Je pochopitelné, že zástupci kolektivních podniků nebudou hledět ke spravedlivým životním požadavkům a výrobním a ziskovým poměrům živnostníků, docilují-li tito takových výsledků, jak ukazují tyto směrnice.
Bylo by si jen přáti, aby kolektivní podniky bez rozdílu byly postaveny na tutéž úroveň jako soukromý podnikatel. Teprve potom uvidíme právo a spravedlnost i v této velmi důležité hospodářské otázce. (Sen. Korvas: Nemohli byste aspoň jednoho zástupce kolektivních podniků jmenovat do těchto berních komisí? To by bylo snad spravedlivé!) Vy jste silnější a mocnější, možná, že vám to řeknou sami. To jsem se ještě dověděl, když jsme byli v oposici a od těch dob trvám na tom, co prohlašuji.
Mají-li býti tyto směrnice podloženy správnými a spravedlivými propočty, zde v zásadě opětně trváme a žádáme, aby jen legitimní společenstva a obchodní gremia, jež jsou vytvořena jako úřední instituce podle živnostenského řádu, byla jediné oprávněna a legitimována, aby tyto otázky s úřady kteréhokoli rázu projednala, a ne intimní znalci, kteří jsou přizváni, aby ze zloby a z různých i politických důvodů na náš úkor tyto otázky takto řešili.
Slyšeli jsme zde velmi často, že hnutí živnostenské a obchodnické vzniklo z toho, že prý na začátku svého vývoje politického jsme bouřili proti státu, že nebudeme platit daně atd. Celá politická veřejnost musí doznat, že mluvčí živnostenských vrstev od doby, kdy se politicky samostatně vyhranily, ani jedenkráte nepoužili veřejného projevu k tomu, abychom prohlásili, že daně platit nebudeme. My jsme vždy říkali: Ano, jsme též občany našeho státu a musíme mu dáti, co ke svému vývoji potřebuje. Vždy jsme doporučovali, aby naši lidé rádi platili daně. Ale poměry, které se vyvinuly v poslední době, byly tak mimořádné, že takřka celou tíhu krize, která se v posledních 5 letech objevila, odnesli živnostníci a obchodníci. Těžkými, nezdůvodněnými požadavky fiskálními na ně kladenými byla zničena velká část našeho drobného a středního lidu a dnes jsou z nich žebráci, domáhající se aspoň kusu chleba, neboť ani toho nemají. A tak zatím co zde jsou sociální opatření pro jiné strádající vrstvy - každé je přáno a byli bychom špatnými lidmi, kdybychom nepřáli, aby lid neměl hlad - vidíme, že naši lidé bez ochrany, bez možnosti výdělku, vyřazeni z hospodářského života, hladovějí, a že ani toho chleba se jim mnohdy nedostane, aby se nasytili. Takových případů mohl bych uvésti celé spousty. Tak vypadá sociální opatření pro živnostníky.... (Sen. Korvas: Ministerstvo obchodu mělo podat návrh ve vládě!) Po této stránce učinili jsme své opatření jednak soukromoprávně, jednak i kol. Najman jako ministr učinil opatření v ministerstvu obchodu, kde docílil, že subvence je o půl milionu korun vyšší než v minulém roce, ale to je tak nepatrné, že pro desetitisíce ožebračených a zchudlých živnostníků je to jako kapka do moře a nemá to významu. To je také hlavní důvod, proč voláme po starobním a invalidním pojištění. (Sen. Korvas: Vždyt' jste je nechtěli!) Prosím vás, vy jste zde nepůsobil! Jistě to nebyli živnostníci, kteří odmítali pojištění. Zavinily to tehdejší poměry, živnostníci samotní ještě dnes musí se teprve dohodnouti s druhou skupinou, zda souhlasí a chce, aby pojištění bylo zavedeno. Byly to jistě překážky různého druhu, které zabránily, aby tehdy zavedené sociální pojištění dělnické bylo uvedeno v platnost i pro živnostnictvo. Žádáme toto pojištění s veškerou rozhodností proto, že vláda ve svém prohlášení v červnu tohoto roku poukázala na to, že je živnostnictvu možno se pojistiti při dnešní ústřední sociální pojišťovně, totiž u dělnického pojištění. To my bychom neradi. Nechť si dělnictvo své pojištění nechá ve svém rámci a my chceme též naše samostatné pojištění, abychom měli to, co nám právem v našem státě přináleží.
Mám zde malou připomínku na p. ministra financí. Prosím pány zástupce ministerstva financí, aby se neobtěžovali věnovati této věci pozornost. Ministerstvo financí má své zvláštní poslání, aby dobývalo na svých poplatnících to, co jim jeho právní zástupci v jednotlivých úřadech předepsali. Ministerstvo má však také právo tam, kde by nemohlo své pohledávky vydobýti cestou dobrovolnou, aby podle daných předpisů a statutů nastoupilo cestu mimořádnou. Ale případ, který tlumočím, je speciálního rázu. V Lovosicích v severních Čechách má závod jeden člověk, snad jest, snad není československým příslušníkem - který za 2 1/2 roku dluží finanční správě na daních 1,100.000 Kč. Otevřel si tam podnik dřožďárenský, ale do trhu přiváděl zboží mnohdy pochybné a zkažené a náhradou dával zboží zadarmo. Upozorňovali jsme jak důchodkovou kontrolu, tak odborný resort tohoto ministerstva, aby učinil pořádek a provedl prohlídku. Dnes, když došel podniku hospodářský dech - podnik je značně předlužen - má tam státní správa jen na dani z droždí, která se má odvádět 25. každého měsíce, přes 600.000 Kč pohledávek. Kdyby byl takto protizákonně postupoval kterýkoliv jiný podnik, jistě by byla finanční správa našla cestu, aby zjednala pořádek a vymohla to, co jí patří. Je příznačné, že při tom, jak si mnozí naši kolegové z německého území stěžují, jak je s nimi nakládáno, s tímto německým příslušníkem ze severních Čech, jehož otec je v Drážďanech, se nakládalo s nepochopitelnou benevolencí, zatím co našemu nejmenšímu živnostníčkovi, kdyby měl zaplatiti 500 až 1.000 Kč, jistě by státní správa nečekala 2,5 roku. Ovšem tato benevolence byla způsobena tím, že intervenovali zástupci německých stran, aby mu jako novému podnikateli, který se snaží, aby tamějším lidem dal zaměstnání, bylo posečkáno. A tu vidíme z čista jasna, že jednoho dne ráno pan Bramsch odejel do Německa a od té doby jsme ho neviděli....
Pokud jde o některé podrobnosti rozpočtu, týkající se ochrany živnostenských a obchodnických zájmů, zmínil jsem se o nich již při debatě v rozpočtovém výboru.
Ke konci prohlašuji jménem klubu naší strany, že pro předložený státní rozpočet budeme hlasovat. (Potlesk.)
Místopředseda dr Bas (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. Füssy. Dávám mu slovo.
Sen. Füssy (maďarsky): Ctěný senát!
Pán predseda vlády veľmi ostrými slovami biľagoval tých, ktorí by sa opovážili pochybovať o zlepšovaní hospodárskej situácie, a chce nám všemožným spôsobom namluviť, že naše hospodárske pomery už nie sú choré, ale že naše hospodárstvo je len uzdravujúcím sa ťažkým rekonvalescentom, ktorý chorobu prekonáva. Kto by o tom pochyboval, ten by podľa pána predsedu vlády - lhal.
Myslím, že ťažko je rozhodovať o existencii hospodárskej krízy zvučnými frázami alebo hlasovaním, ale keby sme na pr. previedli plebiscit o tom, zda je naše verejné hospodárstvo naozaj choré či rekonvalescentné, tu by toto hlasovanie veľmi špatne dopadlo pre názor pána predsedu vlády.
Ružovému zabarvovaniu situácie, ako nám to podáva pán predseda vlády spolu s niektorými inými ministrami, porozumieme dobre vtedy, keď vieme, že medzi liečebnými metodami a prostriedky užíva novšie veľmi rád sugestie. Proste chce nám vsugerovať, že blahobyt je tu. Avšak nielen on sám; mám vedomosť o tom, že už pred zahájením rozpočtovej debaty v poslaneckej snemovni požiadal klubových predsedov koaličných strán, aby rečníci vo svojich prejavoch vybočili na konštatáciu zlepšovania hospodárskej situácie a na to, že sa hospodárska situácia vraj obzvlášte v nemeckých krajoch zlepšuje a že na Slovensku a Podkarpatskej Rusi už vôbec niet hospodárskej krízy. Avšak páni koaliční rečníci - napriek včas dodanému materiálu - nevychvaľovali nadšene hospodárske zlepšenie, a preto musel vyvstať sám pán predseda vlády i niektorí páni ministri, aby sa pokusili presvedčiť nás o zlepšovaní.
Myslím, že o veľa viac pravdy má ten český opozičný kolega senátor, zastupujúci záujmy veľkopriemyslu, ktorý v rozpočtovom výbore konštatoval, že akési symptomy hospodárskeho rozmachu boly skôr vyvolané násilnými verejnými investičnými prácami, a že je veľmi pochybné, či tieto symptomy zostanú i vtedy, keď verejné práce budú vtesnané v rámec užší.
Nás prirodzene zaujíma v prvom rade hospodárska situácia Slovenska, a tu musím konštatovať, že rozhodne je na omyle ten, kto tvrdí, že na Slovensku už niet hospodárskej krízy, niet biedy, ale že tam už zavítaly normálne pomery. A preca na Slovensku doznala nesporne veľkého rozmachu industrializácia, nové továrne sa budujú. Ako sa však vec má s týmto priemyslom na Slovensku, to nám krásne povedal slovenský inženier dr Peter Zaťko koncom novembra v slovenskom radiu "Čo sa dnes na Slovensku buduje, je iba náhražkou za to, čo na Slovensku kedysi už bolo, ale čo odbúrali k vôli priemyslu krajín historických, avšak ani čo do počtu závodov, ani čo do počtu v nich zamestnaných robotníkov nie sme ešte tam, kde sme boli v dobe prevratu." Tu tedy musím s poľutovaním konštatovať, že slovenský inženier pán dr Peter Zaťko - podľa pána vládneho predsedu lže, lebo nechce uveriť, že blahobyt je už tu. Ja pánu inženierovi verím.
Ten istý pán inženier povedal tiež, že po prevrate bol tu plán, aby Slovensko a Podkarpatská Rus boly zariadené v prvom rade k výrobe zemedelskej. Podívajme sa tedy, ako sa pražská vláda stará o zemedelstvo. Po tejto stránke bude snáď radno podívať sa do reči pána ministra zemedelstva, prednesenej posledne v rozpočtovom výbore senátu.
Pán minister sa akosi zmýlil vo svojom úkole. Rečnil ako opozičný zákonodarca, ktorému páni koaličníci obvykle vytýkajú, že vraj "povedzte už niečo novšieho, to sme už počuli." Lebo veru pán minister povedal, že stran usporiadania zemedelských dlžôb nestalo sa u nás ešte nič, ač už 15 štátov okolo nás vyriešilo túto boľavú otázku, a že odklad dražieb nemôžeme pokladať za správne riešenie tohoto problému a že ani vnútené vyrovnávacie pokračovanie nesplnilo nádeje naň kladené. Ale veď pán minister i dostal od socialistických listov niečo preto, že nehovoril "koalične". A preca pán minister zemedelstva povedal pravdu. Vec zemedelských dlhov dodnes ešte nie je vyriešená, nad vážnym návrhom sem spadajúcim sedí ministerská rada úplný rok a nečinne pozerá na úrokový vzrast zemedelských dlžôb. Či treba k tomu ešte iných rečí, možno k tomu doložiť niečo nového? či snáď my máme rozmýšľať nad niečim novým, dokiaľ vláda neučiní ten prvý krok?
Je priamo senzačné, čo pán minister zemedelstva povedal na obranu obilného monopolu, zvlášte vzhľadom na nižšie ceny pšenice na Slovensku. Podľa jeho slov preto je rozdiel medzi cenou mäkkej pšenice zo zemí historických a cenou oceľovej pšenice zo Slovenska, a to na úkor tejto druhej, lebo vraj múka ešte nie je pojatá do monopolu. Ráčte prepáčiť, to je odpoveď, že na miesto nej by mohol povedať trebárs i to, že za slovenskú pšenicu lepšej kvality platí monopol nižšiu cenu preto, keďže dalajlamovi svrbí pravé ucho. Takáto reč postráda všetkej vážnosti a nesluší odpovednému ministrovi.
Mám za to, že už i príslušní členovia vlády nahliadli, že v usmerňovanom hospodárstve prestrelili, keď zaviedli obmedzenie osevnej plochy. A pán predseda vlády už si pospiešil s reparáciou a prisľúbil, že počínajúc budúcim rokom bude obmedzenie osevnej plochy dľa možnosti buďto čiastočne alebo úplne zrušené. K tejto otázke bych snáď pokladal za potrebné podotknúť, že tento krok treba považovať za veľmi pochybený potiaľ, že vláda zároveň s obmedzovaním osevnej plochy nepostarala sa o pestovanie vhodných plodín náhradných. Veď akéže je to plánovité hospodárenie, keď gazda, zariadený na pestovanie pšenice, úradne je donucovaný, aby tú dobrú, požehnanú pôdu nechal ležať úhorom?
Priznajme si a povedzme otvorene, že podstata nášho usmerneného hospodárenia u nás záleží v tom, že gazdu rôznymi spôsoby šikanujú, čoho smysel len zťažka možno najsť, a že sa nedeje ani najmenší pokus o zavedenie pravého plánovitého hospodárenia. Plánovité, usmernené hospodárenie spomína sa už 6 rokov a tedy bolo času dosť k porobeniu potrebných opatrení.
Tieto potrebné opatrenia by boly tieto: Bolo by bývalo treba vybudovať sieť okresných hospodárskych inštruktorov, agronomných inženierov, ktorí by v prípade obmedzenia osevu mohli povedať, čo má gazda v dotyčnom okrese sadiť, ak nemôže siať pšenicu. To je nie požiadavka nového dáta; hovoríme o nej už odo dávna. Hospodárske usmerňovanie musí sa diať pomocou hospodárskych faktorov a nesmie byť vynucované četníckymi bodáky.
Keby bola zriadená ustanovizeň hospodárskych inštruktorov, tým by bol riešený zároveň iný predbežný problém, ktorý mal byť nezbytne vyriešený ešte pred prevedením praktických usmerňovacích nariadení. Je to zemedelská zpravodajská služba. Myslím na odhad úrody. Neznám spôsob, akým sa sostavujú dnes zprávy o stavu osení, môžem konštatovať iba výsledky: úradné zprávy, odhady sú rozhodne špatné, nekryjú sa so skutočným stavom veci a sdeľujú zkreslené, nepravdivé skutky cieľuvedome k poškodeniu producenta, skutočného gazdu. To platí zvlášte o odhadoch úrody, ktoré sú vždy, zvlášte v posledných rokoch, ružove skvelé; mluvia stále o rekordnej úrode, i keď pôda bola krupobitím odplavená. V dobe trvania obilného monopolu majú takéto tendenčne mylné, prehnane dobré zprávy za následok to, že jednak obilná spoločnosť navrhne vláde, aby ona stanovila nemožne nízke smerničné ceny a jednak že tiež berný úrad vyrubuje dane s poukazom na dobrú úrodu. A to isté platí tiež čo do zpráv o stave úrody iných plodín, tak zvlášte tabaku. Úradné zprávý tabakovej režie znajú už od rokov len výbornú úrodu, i keď bol tabak sožratý hmyzom alebo ubitý krupobitím.
Treťou základnou požiadavkou hospodárskeho usmernenia je, aby ono bolo rozšírené na všetky výrobné odvetvia. Keď už plánovité hospodárenie, tak nech je plánovité hospodárenie i v priemysle a tiež v odbyte priemyselných výrobkov. Pred desaťročím, keď ešte nebolo reči o usmernených monopoloch, vyjadrili sme to tak, že musí byť nastolená parita zemedelstva a priemyslu. Avšak ne- možno nazvať cieľavedome usmerneným hospodárením systém, kde štátna moc dolieha iba na jednu výrobnú triedu, na zemedelstvo, na poľnohospodára, na zbiedačenie tohoto vynalieza obilnú spoločnosť, zároveň však so založenýma rukama díva sa na šarapatenie priemyselných kartelov a nečinne prihliada, akou nenasytnou pažravosťou cpú sa tieto kartely peniazmi, avšak posiela policajta na krk vonkovana, ktorý chce vajíčko predať o 10 halierov drahšie než pred mesiacom, a neľudskými tresty stíha malého dedinského krajzlera, zvýšil-li cenu kila rýže o niekoľko halierov. Na úžernícke zisky majú koncesiu, ako sa zdá, len veľkokartely. Vláda nielen že proti ním nevystupuje, ale ešte sa s nimi i mazlí.
Pán predseda vlády dával krásne rady priemyslu, zorganizovanému v karteloch: že vraj poľnohospodárstvo dalo krásny príklad zavedením usmerneného, plánovitého hospodárenia, a teraz vraj že je rad na priemysle. Ako vieme, o tejto svojej rade zmienil sa po prvé vlani na jeseň v jednom svojom prejave danom novinárom, avšak títo chytrácki priemyselníci nemajú na spech, aby túto dobrú radu vyslyšali a sa jej chopili.
Zriadenie zemedelských komôr odkladá sa s roka na rok. A veď prvý sem spadajúci návrh podal dňa 4. júla 1921 vtedajší minister zemedelstva; návrh však nestal sa zákonom. Naproti tomu zemedelské rady fungujú a žijú bez zákonného podkladu a tedy nezákonne, aby emeritované politické veličiny dostávaly pokojne penzie zo štátnej subvencie. Zemedelské komory boly by orgánmi demokracie aplikovanej na život hospodársky. Je zvláštne, že československá demokracia necíti nedostatok toho. V zemedelskej rade uplatňuje sa čiste politika stranícka. I keď vo sbore funkcionárom zemedelskej rady najde sa kde-tu nejaký úradník, ktorý prejavuje určité pochopenie voči záležitostiam menšinového maďarského gazdu, i táto blahovôľa byrokrata zlomí sa na šovinisme, národnostnej nenávisti a straníctve. V zemedelskej rade niet úradníka, ktorý by vedel maďarsky, zemedelská rada nielen že nemôže vydávať maďarský časopis, ale nie je v stave vydať ani nejaký ten letáček v jazyku maďarskom; a preca prevážna časť Maďarov v počte jedného miliona skladá sa z gazdov, pre ktorých by bolo hodno - trebárs i v znamení usmerneného hospodárstva - vydávať odborný časopis. Avšak ani v štátnych ústavoch zemedelského pokusníctva a badateľstva nie sú zamestnaní úradníci rozumejúci maďarsky. Tak vinársky inšpektorát v Bratislave nemá ani jediného maďarského úradníka, ačkoľvek obor činnosti tohoto inšpektorátu je rozšírený i na vidiek, obydlený z prevážnej časti maďarskými vinárskymi hospodármi.
Keď však štát nepodniká nič, aby vybudované boly zemedelské komory ako orgány na ochranu záujmov gazdovských, tu by aspoň nesmel zabraňovať spolkovým organizáciám maďarských gazdov. V maďarských dedinách nesmú sa ustavovať maďarské zemedelské spolky a nesmú vo svojich názvoch užívať prívlastku "maďarský". A preca voľnosť hospodárskeho organizovania je zabezpečená v § 11 ústavnej listiny, kde sa vyslovuje, že "organizácia, smerujúca ku zlepšeniu hospodárskych pomerov, sa zaisťuje." Tento fakt nasvedčuje tomu alebo aspoň vzbudzuje domnienku, že nie je záujmom vládneho režimu, aby maďarská menšina podložila svoju hospodársku silu ustavovaním zemedelských spolkov. Jestliže by sa však niekto náhodou dovolával uhorského zákona z r. 1875, tu musíme dotyčného upozorniť, že tento zákon práve s ohľadom na citovanú vetu ústavnej listiny československej - neplatí, a ak by o tom boly pochybnosti, môže byť pozbavený platnosti prostým nariadením, vydaným na základe zmocňovacieho zákona.