Co nás čeká příště? V co můžeme doufati a oč můžeme prositi nebo žádati?

S uspokojením konstatuji, že v r. 1937 veřejná a státní hospodářská a finanční situace poskytuje nám možnost přikročiti k práci ještě intensivnější. V poradách o rozpočtu na r. 1937 naše vláda čele s.dr Milanem Hodžou prohlásila, že všeobecná hospodářská situace se lepší na celém území naší republiky, to znamená, že toto zlepšení se vztahuje i na Podkarpatskou Rus. Zlepšení jest zřejmé i ze státního rozpočtu na r. 1937, kde je rozpočteno o 423 mil. Kč více příjmů, a to podle výsledků z r. 1936. Již tento fakt dokazuje, že národní důchod vzrostl a že nezaměstnanost není již problémem v té míře, jak to bylo dříve. To cítíme i na Podkarpatské Rusi, ačkoliv hospodářská krise zvlášť těžce postihla naši zemi. Mohu dosvědčiti, že u nás nyní nastala lesní konjunktura, vývoz dříví se zvýšil a byly případy, že se při exploitaci dříví ukázal nedostatek místních pracovních sil a musily se bráti ze sousedních okresů. V posledních letech krise jest to nebývalý zjev. Ale aby úroveň východní části našeho státu se plánovitě přibližovala k úrovni západních zemí, musíme všichni usilovati, aby úplně byl splněn plán obrození Podkarpatské Rusi, který se své strany probouzí v duši našeho obyvatelstva pocit národního vlastenectví. Předseda vlády nám prohlásil, že v příštích třech letech se bude v Československé republice investovati dalších 15 miliard Kč, což znamená, že r. 1937 bude v celém státě investováno 5 miliard Kč. Podkarpatská Rus může při tom počítati se 200 mil. Kč investic na r. 1937, a úhrnem za 3 léta může počítati s částkou do 600 mil. Kč.

Naše hospodářská rada vypracovala plán investičních prací, kterých jest nejvíce zapotřebí pro naši zemi. Posuzujíce plán, jak se samo sebou rozumí, měli jsme na zřeteli i všeobecné zájmy státu. Naše všeobecné přání jest toto:

1. Nutná stavba cest, zvláště stavba severní magistrály od Užoka přes Žděnovo, Volovec, Volové a Koločavu až do Jasiny; dále druhé, prostřední cesty ve směru Mukačevo, Iršava, Kopaňa, Chust; třetí cesta povede do Halmei. Zároveň stát musí převzíti některé zemské silnice, naše země převezme okresní silnice a okresy převezmou vicinální cesty, aby se takto ulehčilo obcím, které nemají dosti prostředků na nutné udržování cest. Takový stav usnadní u nás komunikaci, která má velký význam pro národní hospodářství, pro turistiku, obchod, průmysl, pro odbyt dříví i význam po stránce zdravotní. Ovšem, že plán stavby silnic zahrnuje i stavby mostů.

2. V mezích tohoto plánu pomýšlí se i na stavbu železnice mezi Terešvou a Trebušany, která by nahradila část trati procházející po rumunském území.

3. Plán přihlíží i k úpravě řek a potoků, k melioraci půdy a ke zřizování průplavů.

4. Plán má na programu stavbu škol. Dosud, jak jsem již mluvil, bylo u nás postaveno asi 100 škol, což nelze uznati za dostatečné. Výdaje na stavbu těchto škol byly vysoké, neboť při školní budově byl i byt pro učitele. Nyní se budou stavěti typisované školy, bez bytů, a mimo to se pomýšlí využíti na stavbu škol i lesního bohatství Podkarpatské Rusi. Nyní se u nás v obecných školách nedostává 1000 tříd, a aby se uhradil tento nedostatek, je zapotřebí asi 90 mil. Kč. Střední školy u nás potřebují 3 budov, úhrnem v částce 10 mil. Kč, a měšťanské školy vyžadují 10 nových budov v částce asi 20 mil. Kč.

5. S hlediska zdravotního předvídá plán stavbu nemocnice pro duševně choré, neboť takové u nás není, a pavilon při užhorodské nemocnici nemůže uspokojiti všechny požadavky. Dále jest nutno, postaviti 3 nové nemocnice, a to ve Volovém, Chustu a Usťčorné, rozšířiti nemocnice v Mukačevě a Slatině a zříditi venerický pavilon v Užhorodě.

Plán pomýšlí na stavbu četných veřejných budov, na rozšíření telefonní a telegrafní sítě, na stavbu studní a tak dále.

Bude-li rozhodnutím vlády a z vůle Boha, v něhož věříme, tento plán proveden, bude naše budoucnost utěšená.

Ukázal jsem, že pozemková reforma dala podkarpatoruským zemědělcům 107.000 kat. jiter půdy, ale tím neuspokojila hlad selské masy po půdě, a to zvláště v nynější době krise a nezaměstnanosti, kdy půda ukázala, že jest jedinou živitelkou. Jelikož v návrhu na pozemkovou reformu jest ještě 50.000 kat. jiter k rozdělení, nevyplývá z toho, že by se mělo s provedením reformy odkládati, neboť tisíce rodin ještě čeká, že jim bude dán chléb. Druhým základním požadavkem v oboru pozemkové reformy jest zcelení pozemků, které poskytuje na Podkarpatské Rusi mnoho nové půdy pro produktivní zemědělské hospodářství.

Otázka zcelování byla u nás již postavena, ale protože nebyly uvolněny prostředky a nebyla provedena mezi lidem přiměřená propaganda, nemohla míti dobrých výsledků. Upozorňuji senát, že všechno, o čem nyní mluvím, jest nejen naším požadavkem, nýbrž že to patří i k celostátní otázce.

My nemůžeme konec konců spoléhati, že stát neustále bude poskytovati pomoc nezaměstnaným, stejně jako nelze spoléhati na stálou konjunkturu a nestarati se dříve o to, aby v těžké chvíli značnou část obyvatelstva živila ta půda, která jest již určena k rozdělení.

Druhou zásadní otázkou je kooperace.

Družstevnictví na Podkarpatské Rusi se zabývá místními poměry v peněžním hospodářství a vůbec nikoliv obvyklými poměry v obchodě. Úkoly, které u nás přísluší družstevnictví, jsou neobyčejně veliké, ale zároveň i těžké.

Základem veškeré kooperace jest úvěrní družstevnictví. U nás na Podkarpatské Rusi jest 140 úvěrních družstev neomezeným ručením, 28 s obmezeným ručením a 4 zemědělské pokladny vzájemné pomoci. Naše družstva mají značný kapitál v částce 35,295.750 Kč a poskytla 61,908.740 Kč půjček. Z toho je zřejmo, že naše vklady nestačí na úhradu zemědělského úvěru, a proto jsme odkázáni na reeskont. Nic nelze podnikati bez peněz. Náš zemědělec potřebuje od své organisace levné peníze, neboť v opačném případě se stane kořistí těch, proti nimž bojuje.

A proto žádáme, aby peníze zemědělské byly uloženy do našich zemědělských pokladen, do úvěrních družstev a do Zemského družstevního svazu. Umístění zemědělských peněz v družstevní ústředně a v zemědělských pokladnách jest výnosné a nutné. Zemský družstevní svaz jest nyní jediným ústředím pro zemědělský kapitál, a proto se dožaduje peněz zemědělských. To jsou peníze fondu pro pomoc v případě živelních pohrom, fondu pro chov dobytka a zvláště fondu pro podporu živočišné výroby, fondu pro výrobu ementálského sýra na poloninách a fondu pro chov plemenných býků na Podkarpatské Rusi: dále peněžní prostředky nadací a veřejných fondů, urbariální a obecní peníze. Peníze těchto fondů, pocházející ze zemědělských podniků, mají sloužiti zemědělské kooperaci. Naše kooperace nemá dostatek prostředků k péči o zemědělské obyvatelstvo na Podkarpatské Rusi a kapitály těchto fondů mohou úspěšně nahraditi nedostatek vlastních úspor. Naše kooperace může z těchto peněz poskytovati zemědělcům levný a drobný úvěr.

Na Podkarpatské Rusi i do dneška ještě jest zvyk, že se dobytek chová "na polovic". Zemský družstevní svaz chce osvoboditi nejchudší třídu zemědělců od jha nesvědomitých lichvářů, zabývajících se obchodem s dobytkem "na polovic". Ale co pomůže dobrá vůle, když se zemědělské peníze buď nevkládají, nebo se vybírají z naší družstevní organisace, a to proto, že kooperativní organisace nemají práva míti sirotčí jistoty. To jest příčina, proč nemáme nezbytného úvěru pro drobného zemědělce. Uložení fondových peněz v Zemském družstevním svazu a v zemědělských pokladnách vzájemné pomoci, ve svazech s organisační strukturou zemědělské úvěrní kooperace, není vůbec spojeno s nějakým nebezpečím, neboť každé risiko je skoro naprosto vyloučeno (neomezené ručení).

Pokud jde o zemědělská vyrovnání, dlužno zdůrazniti, že zemědělec, který má směnečný dluh, při vyrovnání škodí svému ručiteli zemědělci, neboť věřitel vymáhá směnečný dluh na ručitelích. Nyní se již v praksi provádějí úpravy dluhů podle zákona o zemědělském vyrovnání, a proto se musí zříditi ten výpomocný fond, neboť jest nezbytný jako doplněk k provedení vyrovnání.

V rozpočtovém výboru posl. sněmovny pravil ministr zemědělství dr Zadina: "Za jeden z nejdůležitějších úkolů ke zmírnění těžkých následků zemědělské krise považuji úpravu otázky zemědělských dluhů, otázky, která byla ve všech státech odlišně řešena." S těmi slovy nemohou souhlasiti všichni naši zemědělci, především ne zemědělci z Podkarpatské Rusi. Krise našich zemědělců předcházela všeobecnou krisi, neboť hned po převratě naše zemědělství prožívalo období základních reforem; ještě nezesílilo za konjunktury, když následovala všeobecná krise, která způsobila, že náš zemědělec byl neustále ohrožen svým zadlužením. Přiznává-li pan mínistr, že všechna dosavadní opatření k ulehčení zemědělcům měla pouze částečný výsledek, pak u nás na Podkarpatské Rusi takové ulehčení lze považovati jen za výjimku, když masa v lepším případě úlevy nepocítila a v horším případě se octla ještě v méně nadějné situaci.

Proto vřele vítám úmysl vlády provésti v této věci konečný pořádek zřízením vypomocného zemědělského fondu, a také fondu na kolonisaci. Mimo to zdůrazňuji, že všechno, co jsem mluvil o situaci naší kooperace, týká se přímo také blahobytu naší zemědělské třídy.

S uspokojením vidím, že se rozpočet ministerstva zemědělství zvýšil na 9,5 mil. Kč a že ministerstvo usiluje ukázati zvláštní péči v oboru vodního hospodářství, hospodářských škol a poskytnutí pomoci na chov dobytka. Úroveň zemědělského hospodářství na Podkarpatské Rusi jest ze všeobecných příčin značně nižší, než v zápádních zemích. Potřebujeme-li, aby intensivita hospodářství u nás vzrostla, aby se povznesla produkce půdy a zemědělství, musíme míti zvláštní hospodářské školy přizpůsobené podmínkám Podkarpatské Rusi. Po této stránce bylo již mnoho podniknuto, ale ještě jsme velice vzdáleni cíle. A proto budu uspokojen, když v souvislosti se zvýšením částky na školy ministerstvo zemědělství zvýší u nás systém školní výchovy nikoliv poměrně podle území, nýbrž poměrně podle požádavků. A tyto požadavky jsou největší na Slovensku a na Podkarpatské Rusi; jak to ukázal i sám pan ministr dr Zadina.

Úplně výjimečné pozornosti vyžaduje u nás chov dobytka. U nás na Podkarpatské Rusi jsou okresy, kde vrchovinský lid může získati možnost žíti výlučně jen chovem dobytka. Spoléhám se, že zvýšení částek k tomuto účelu poskytne i zřetelné výsledky na Podkarpatské Rusi. Zároveň upozorňuji, že u naších chovatelů dobytka jsou dvě překážky blahobytu. Především chudoba, se kterou dlužno bojovati praktickými návody, a za druhé lichvářství, které vyžaduje stálého zakročování správních orgánů. Již jsem pravil, že lichvářství u nás má velkou tradici ve formě chovu dobytka "na polovic", ale náš zemědělec chovající dobytek trpí křivdu ještě i od překupníků. Vloni jsem se podrobně zabýval otázkou zavedení dobytčího monopolu a nyní trvám na tom, aby tato reforma byla provedena.

S pocitem uspokojení a vděčnosti přijímám prohlášení ministerstva školství a národní osvěty, že souhlasí se zvýšením péče o studenty z Podkarpatské Rusi, jak se to ukazuje na str. 284 rozpočtu. Já i moji kolegové v Národním shromáždění zabývali jsme se vloni touto otázkou a ukazovali jsme, že spravedlivá pomoc našim studentům je nejen péčí o naše chudé děti, nýbrž i o státní blaho, neboť stát se musí starati o nové pokolení inteligence pro sebe.

Nyní vzniká otázka organisace nové techniky pro Slovensko. Omezují naše karpatoruské požadavky na minimum a trvám pouze na tom, aby tato technika byla zřízena v Košicích, neboť potom i chudé karpatoruské obyvatelstvo bude s to, poskytnouti svým dětem možnost pokračovati ve vzdělání na vysoké škole s menšími náklady. Mimo to můžeme míti naději, že i karpatští Rusové mohou býti na této technice asistenty a lektory.

Když jsem se zmínil o oboru ministerstva školství a nár. osvěty, nemohu se zdržeti, abych neprojevil vděčnost ministru dr Frankemu v souvislosti s tím, že po 17 letech boje ruského plemene na Podkarpatské Rusi za ruský jazyk byly ruské učebnice připuštěny k užívání ve školách.

Pánové senátoři! My karpatští Rusové chápeme čin ministra školství a národní osvěty jako vítěznou pravdu, neboť nebylo možno dopustiti, aby národ Komenského a demokrati ká republika měly námitky proti jazyku ruského lidu na Podkarpatské Rusi. S uspokojením poznamenávám, že výsledky spravedlivého uspokojení kulturně-národního úsilí našeho lidu měly již své účinky při posledních volbách do obecních zastupitelstev, kde ve 13 obcích tří okresů koalice zdvojnásobila své posice a vzala. 4000 hlasů národním demagogům. V těchto volbách národ odpověděl důvěrou ve strany, které dokázaly lidu, že chrání přirozená práva a zájmy obyvatelstva.

My Rusové z Podkarpatské Rusi ujišťujeme, že nehodláme projevovati inmperialistické snahy vůči jinak smýšlejícím na Podkarpatské Rusi, nýbrž budeme šťastni, když pan ministr dr Franke a vláda vyhýbajíce se neodpovědným vystoupením poskytnou nám i demokratický způsob, jak vyřešiti otázku zavedení ruských učebnic do místních škol. Nejspravedlivější bude, když tuto otázku učebnic v každé obci rozhodne sám lid, případně rodičovské výbory, a nikoliv jednotlivé osoby, jako školní inspektor nebo správce školy. (Předsednictví převzal místopředseda dr Heller.)

S pocitem hlubokého uspokojení konstatuji, že se realisuje slib předsedy vlády dr M. Hodži stran provedení první etapy naší autonomie. Ve státním rozpočtu na rok 1937 ve skupině I, hlava 3, jsou částky na guvernérský úřad. Všem je známo, že bylo podáno několik návrhů na autonomii. Pokud autonomní správa naší žemě má stejně sloužiti blahu Podkarpatské Rusi a státu, domnívám se, že z počtu podaných návrhů zákona vláda vybere ten, jenž bude sloužiti všeobecnému uspokojení.

Ukázal jsem na ohromný pokrok, jejž pozorujeme na Podkarpatské Rusi díky všeobecnému jejímu obrození a díky péči státu a vlády. Ukázal jsem také na naše potřeby, přání a nedostatky, které musí určovati další práce a investice na Podkarpatské Rusi. Ale aby u nás byl skutečně jediný a nedělitelný blahobyt v celém státě, musíme se říditi slovy našeho předsedy vlády dr M. Hodži, který pravil, že cesta ke všeobecnému blahobytu a rozkvětu našeho státu vede přímo do Prahy a nikoliv přes Ženevu, Berlín, Budapešť nebo Varšavu. Tato slova byla řečena nikoliv k našemu lidu nebo Podkarpatské Rusi, ale jsou směrodatná pro všechny, i pro nás, karpatské Rusy, a náš karpatoruský lid chce společně s československým lidem.společnou cestou do Prahy dosáhnouti svých práv a svého štěstí. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): K slovu je přihlášen pan sen. Bergman. Dávám mu slovo.

Sen. Bergman: Slavný senáte!

Doba vyměřená k debatě o státním rozpočtu v senátě je skutečně vzhledem k významu rozpočtu velmi krátká a proto chci se omeziti jen na několik poznámek všeobecných, se zvláštním zřetelem k otázce zemědělské. Snad mi nebude vykládáno za zlé, řeknu-li, že lhůta řečnická pro zpravodaje je neúměrně veliká ke lhůtě povolené jednotlivým řečníkům.

Chci především zdůrazniti, že nedostatkem všech rozpočtů dělaných v krisových letech bylo, že preliminovaných příjmů nebylo dosaženo, a naproti tomu předpokládaná vydání byla vždy značně větší, jak se prokázalo z předložených státních uzávěrek za léta krise.

Na omluvu této smutné skutečnosti možno uvésti, že šlo o léta, kdy hospodářská krise dosáhla svého vrcholu, kdy tedy je omluvitelno, jestliže předpokládaných příjmů nebylo dosaženo a kdy naopak musilo se vydati více než se předpokládalo. R. 1937 způsobem podobným se hospodařiti nesmí, a to proto, že sám rozpočet zvyšuje vydání více než o 400 mil. Kč a mimo to již dnes je jisto, že budou další vydání, se kterými předložený rozpočet nepočítá. Dále musíme uvážiti, že mimořádný příjem, který plynul v roce letošním z prováděné depurace daňové, bude postupně klesati. Rovnováha rozpočtu na rok 1937 musí proto býti stůj co stůj dodržena a jest na vládě, aby hospodařila přesně v mezích tohoto požadavku.

Nutno také co nejrozhodněji varovati před zvětšováním státního dluhu, protože umořování a úročení dnešních 47 miliard je beztak velikým břemenem.Ostatně také třeba přihlížeti k tomu, že nastoupí povínnost státu za některé záruky, takže již tím se opětně dluh zvětší. Varuji před tím, aby se poukazovalo na to, že například ve Francii je poměrné zadlužení větší. Musí se přece uvážiti, že nemáme moře, nemáme kolonií a proto je třeba považovati částku 50 miliard Kč za nejvyšší mez snesitelného zadlužení.

To vyplývá také ze současné situace trhu státních dluhopisů, které se nalézají hlavně v rukou spořitelen, pojišťoven a veřejných sociálních ústavů. Reeskontní ústav zachránil aspoň kursovou úroveň na dnešní výši a zlepšení může nastati jen tehdy, nebude-li dělán nový dluh a pozvedne-li se naopak důvěra ke státním financím, aby í soukromníci ukládali část svého majetku ve státních dluhopisech.Důvěra ve státní dluhopis musí býti pozvednuta, jeho kurs musí býti pevný, vylučující každou citelnou ztrátu. To je prostě věc veřejného zájmu, protože státní dluh je na druhé straně kapitálem veřejných ústavů sociálních a tvoří hlavní součást premiové reservy těchto ústavů. Věřiteli státu jsou proto ve větší míře malí lidé a drobní střádalové než velcí soukromí kapitalisté. Nejlepší akcí pro pozvednutí důvěry ve státní dluhopis bude, nebude-li již udělána ani jedna koruna nového dluhu a bude-li dluh dosavadní podle plánu umořován.

Rozhodně však nesmí dojíti ke zvyšování daňových břemen, protože poplatnictvo je na konci svých sil. Je zcela vyloučeno, aby v příštím roce byla poplatnictvu uložena nová břemena nebo snad zvýšeny daně dosavadní. Naopak nutno počítati s tím, že řada poplatníků při nejlepší vůli nestačí platiti jim uložené splátky, a tu jest třeba, aby berním správám dostalo se pokynu, aby v odůvodněných případech opět povolovaly na čas snížení splátek.

Vysokými daněmi nesmí stát vyhánět občany z výroby a živností, protože ničí tím na jedné straně na vždycky pro sebe zdroj příjmů a na druhé straně působí si trvalá vydání, poněvadž mu přibývá nezaměstnaných.

Naprosto nutné jest snížení převodních poplatků z nemovitostí. Je žádoucno, aby v mezích rozpočtu docílila finanční správa úspory - doufejme, že to bude možné při zmenšeném nákladu na nezaměstnané - chceme-li věřiti úředním zprávám o zvýšené a neustále stoupající zaměstnanosti. Jde především o snížení převodních poplatků z nemovitostí a hlavně ze zemědělských usedlostí.

Na jedné straně děláme řadu opatření, abychom zemědělce vybavili z dluhů, a na straně druhé ponecháváme vysoké převodní poplatky, které jsou zpravidla první příčinou zadlužení mladého hospodáře. I když předpokládáme všeobecné zvýšení berní morálky, přece jen musíme připustiti, že je možno zatajiti vkladní knížku, státní dluhopis, akcii nebo jiný cenný papír, ale naprosto nemožno provésti změnu vlastnictví bez vědomí berních úřadů, jde-li o pole, budovy nebo jiné reality. Tento majetek je nezatajitelný a proto již z tohoto důvodu nutno převodům mezi živými i při dědictví přiznati nižší sazbu. Pro začátek je aspoň nezbytně třeba, aby toto nižší zdanění bylo přiznána při převodech mezi úzce příbuznými, tedy v nejčastějším případě z rodičů na děti. To je věc spravedlivá, vyžadující co nejrychlejší úpravy.

Nezapomínejme dále, že nezbytným předpokladem vážného rozpočtu je pevná měna. Jest to samozřejmé, protože dostane-li se do pohybu měna, dostanou se do pohybu ceny a tím nezbytně i platy. Požadavek pevné měny jest tedy hlavní podmínkou hospodářské konsolidace, která je východiskem pro zlepšení. Tohoto požadavku vláda nedodržela. Vždyť opatření Stálého výboru č. 166 Sbírky zákonů a nařízení ze dne 7. listopadu 1929 výslovně hned v titulu praví, že jde o konečnou úpravu československé měny. Devalvace z února 1934 změnila tuto "konečnou úpravu měny" po prvé a devalvace z roku letošního změnila hodnotu naší měny po druhé. Zapomnělo se patrně na to, že jsme národem středních a dělnických vrstev, které snížením životní úrovně musí platiti každé, i odůvodněné zdražení, pokud zároveň nestoupají jejich příjmy. A příjmy nestouply dosud ani u dělnictva, ani u úřednictva, ba ani u zemědělců, kteří přece za mléko a obilí trží dokonce méně než před devalvací. Faktem však také je, že řadu věcí pro domácnost i hospodářství platí zemědělec jako všichni jiní konsumenti dráže: železo, textilie, hnojiva, stroje, mýdlo atd.

Rozpočet ministerstva zemědělství, činící 199 a ¼ milionů Kč, je nejlepším dokladem péče našeho státu o potřeby zemědělství a jde jen o to, aby této částky bylo použito způsobem co nejúčelnějším. Nechci se pouštěti do podrobností obsáhlého rozpočtu ministerstva zemědělství, zejména ne po stránce osobních nákladů, jen bych rád upozornil na to, že v důvodové zprávě příliš často je uváděn pasus: "na podporu institucí dozírajících, propagujících, organizujících atd. věnují se ty a ty částky". Uznávám, že pokrok se musí propagovati, třeba letákem nebo výstavou. Nejlepší propagací však je, když se docílí, aby sledovaný pokrok byl pro zemědělce rentabilní. Řeknu příklad: stav našeho ovocnictví nevyhovuje. Máme stromy špatně ošetřované, ovoce netříděné. Užitek z toho všeho je prabídný a na našem trhu prodá se za stamilionů cizího ovoce. Pomohou zde letáky? Náš zemědělec jistě uznal, že by docílil lepšího ovoce, kdyby mohl čeliti ovocným škůdcům, a on to také zkusil. Proč nevytrval? Prostě proto, že 100 gramů určitého druhu prostředku na postřik stromů stojí 5 až 8 i více Kč, takže zemědělec, který má trochu více ovocného stromoví, musel by dáti jen za materiál na postřik stromů příliš velikou částku při předem neznámé ceně za ovoce. Nebylo by lepší působiti ke zlevnění tohoto materiálu, což by umožnilo zemědělcům skutečné zlepšení našeho ovocnictví? A podobně je tomu i v jiných případech. Jsem proto pro opravy v zemědělské politice. Nepatřím jistě k těm, kteří by chtěli kritizovati za každou cenu. A pronáším-li kritiku, nechci tvrditi, že to, co se dělalo, bylo špatné, anebo že nebylo dobré vůle. Přes to však musím poukázati, že úprava mléčného hospodářství zklamala. Není přece žádnou vymožeností, když zemědělec do stává za mléko 85 haléřů, a konsument za toto mléko platí Kč 1,50. Dostane mléko sice pasterizované, to jest zahřáté na teplotu, která ničí většinu, ne však všechny bakterie, ale z toho snad více než 90 % konsumentů ničeho nemá, protože svářejí mléko po pasterizaci zrovna tak, jak to činili i před pasterizací. Jest proto třeba tyto předpisy uvolniti tak, aby konsument, který si mléko doma sám sváří, nemusel platiti pasterizaci a vše, co s tím souvisí. Vzniklý cenový rozdíl mohl by se spravedlivě rozděliti mezi zemědělce a konsumenta. Konsument by mohl za ušetřenou částku zvýšiti konsum mléka.

Nejsem zajisté odpůrcem obilního monopolu a vždy jsem radil neodsuzovati obilní monopol z důvodů zásadních, ježto k jeho utvoření došlo v poměrech mimořádných, a počkati na jeho osvědčení v praxi. To však musím přiznati, že monopol zklamal ve slibu, že co nejlevněji obstará distribuci. Vždyť rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou pšenice činí od 30 až 40 Kč, což je jistě částkou nesrovnatelně vyšší proti časům volného obchodu. (Sen. Nentvich: Na Slovensku 50!) Prosím, já říkám 30-40 Kč, u vás je to snad více. Výši tohoto rozdílu si uvědomili jak mlynáři, tak zemědělci a následek toho jest, že obilní společnost vykoupí ze sklizně 1936 mnohem méně obilí než předpokládala. (Sen. Novák [rep.] Poněvadž ho není tolik!) Prosím, není, ale víme také, že se s tím nemůže pospíchat. Jen to po pravdě konstatuji, že monopol ohrozil drahotou průmyslových krmiv chov hospodářského zvířectva, tedy produktní odvětví, na němž, jsou interesovány nejširší kruhy rolníků a malozemědělců, takže musíme nezbytně dospěti k přesvědčení, že chceme-li dělati úspěšnou zemědělskou politiku, nesmíme nynější stav obilního monopolu považovati za nedotknutelný. (Výkřiky sen. Nováka [rep.].) Uznejte to, pane kolego, že tak, jak platíme krmiva, je to přece jen v úžasném nepoměru a že kdyby si je nebyl monopol vzal, dostávali bychom je levněji. Souhlasím s tím, že monopol musíme prozatím mít.

Vedle udržení rentability podnikání bude soc. péče o zemědělce vyžadovati v nejbližším čase nového zákonného opatření, aspoň pokud jde o zmírnění výměnkového břemene tím, že zavedeno bude starobní pojištění, jak se o tom mluví, píše a jak to i z vládních míst bylo řečeno. Je to veliký problém, při němž se musí přihlížeti k různosti zemědělských podniků, která je dána tím, že máme dobře situované zemědělce v úrodných krajích, a zcela chudé chalupníky na Šumavě nebo dokonce na Podkarpatské Rusi. Nový zákon musí k těmto skutečnostem přihlížeti a musí býti veden zásadou, že jest lepším sociálním pokrokem uskutečniti pojištění s menším nárokem na pensi a toto pojištění udržeti, než udělati zákon dávající sice velké pense, při němž by však zemědělci nestačili platiti vysoké prémie. Uvažme jen vysoké sociální dávky, které dnes musí zemědělec platit! Sociální pokrok nemůže růsti ze zákonů, nýbrž musí býti podepřen lepším stavem celého národního hospodářství. K tomuto problému chci dále říci ještě to, že rozšiřování pojistné povinnosti na velkou většinu obyvatelstva státu ukládá nám povinnost, stůj co stůj udržeti po dlouhá období stálý kurs naší měny, ježto jistě není možno, aby pojištěnci platili si prémie v hodnotě třeba desetkráte vyšší, než v které by pak brali jednou starobní rentu, jak jsme toho byli svědky u veřejných i soukromých pensistů ještě dlouho po světové válce.

Věřím ve zdravé jádro zemědělského lidu, věřím v rozvahu, pilnost a šetrnost všech zemědělců a proto také věřím v budoucnost našeho zemědělství. K svému vývoji musí však naše zemědělství míti potřebou hospodářskou svobodu, a proto varuji před snahami ovládati celé naše zemědělství příkazy a zákazy, protože tento způsob by musel nakonec podlehnouti potřebám skutečného života, a zemědělství i státu by tím byly způsobeny těžké škody.

Proto také plánování osevu obilnin nepovažuji za opatření trvalé. Letošní nedostatek ječmene ukazuje nejlépe, jak těžko je říditi zemědělství od zeleného stolu.

Ke konci svých poznámek k rozpočtu na r. 1937 s hlediska všeobecného a zemědělského musím dodati, že opatření příjmů bude vyžadovati velké obětavosti všeho občanstva. Vláda svým postupem musí prokázati, že chce pečovati stejně spravedlivě o všechny stavy, země a kraje. Každý příslušník našeho státu musí býti skutky přesvědčen o tom, že vláda, i když vychází z politických stran, neslouží stranám, nýbrž všemu lidu jako představiteli největší moci v demokracii.

Pocit důvěry musí se zvětšiti, měnový rozruch musí končiti, řízení hospodářských záležitostí musí býti solidní a vždy míti na mysli zájem celku.

Vnitřní mír bude nejlepším projevem státnosti národa československého a loajálnosti národů menšinových. Máme naději na další ústup hospodářské krize v příštím roce a máme naději na udržení míru. Chceme, aby se obé stalo skutkem a aby vláda hospodaříc podle rozpočtu měla na zřeteli blaho všech vrstev obyvatelstva a prospěch celého státu. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. Kotrba. Uděluji mu slovo.

Sen. Kotrba: Vážený senáte!

Předložený a projednávaný státní rozpočet určuje směrnice, podle kterých vláda v budoucím roce má hospodařiti. Jest ovšem jiná otázka, řídí-li se vláda tímto finančním zákonem, neodchyluje-li se od něho. Myslím, že by bylo na místě, kdyby při projednávání státního rozpočtu projednávala se zároveň státní uzávěrka, aby se mohlo zjistiti, byl-li rozpočet dodržen nebo překročen. Každý státní rozpočet, který byl zákonodárným sborům předložen, byl vždy ideově v rovnováze. Ve skutečnosti však uzávěrky účtů vypadají zcela jinak. Tak uzávěrka za r. 1935 vykazuje překročení rozpočtu o 1.450;437.201,15 Kč. To znamená, že o tuto položku zvýšil se státní dluh. Nevím ovšem, jak dlouho bude možno takové hospodářství udržeti. Členové zákonodárných sborů přicházejí často s různými návrhy, které si vyžadují nákladu, to znamená, že se tím zvyšuje státní rozpočet. Je však také potřebí, aby se řeklo, jak event. zvýšení bude možno uhradit.

Máme-li mluviti o státním rozpočtu, musíme si nejprve uvědomiti, jakým směrem bude se nadále vyvíjeti nejen naše státní hospodářství, nýbrž jakým směrem půjde celkový světový vývoj hospodářský a především politický. V době všeobecného neklidu politického trpí zvýšenou měrou i vývoj hospodářský, což se obráží jak u jednotlivce, hospodářských celků, tak i ve vývoji jednotlivých států, ba celého světa. Ztížená situace mezinárodní nutí nás co nejvíce se připraviti hospodářsky i vojensky, což se také zobrazí v našem státním rozpočtu, jehož neklamným znakem i pro příští rok jsou zvýšené výdaje na vojenskou správu. Dáváme všechno, čeho vyžaduje naše národní obrana, rádi, neboť si uvědomujeme, že tím zajišťujeme nejen náš stát a zájmy jednotlivých skupin, stavů nebo jednotlivců, ale že tím přispíváme i ke klidnému vývoji mezinárodnímu. Je konec údobí vzájemné důvěry mezinárodní a my klidně musíme z toho vyvoditi důsledky. Netěší nás to, neboť my jistě všichni jsme opravdovými zastánci míru a klidného soužití národů, ale nelze-li jinak, pak tvrdě a odhodlaně stavíme se tváří v tvář všem nebezpečím s pevným rozhodnutím, obhájiti náš demokratický a republikánský stát, pro nějž jsme ochotni přinésti všechny oběti.