Práve v týchto dňoch spomínali sme si tretieho výročia smrti nášho nezapomenuteľného, veľkého štátnika dr Antonína Švehlu. Jeho slová nech povzbudia nás k ďalšej činorodej práci za našu drahú vlasť: "Lid nechť stojí ve službách státu, který jest veden zásadami pravé demogracie. Široké vrstvy nechť jdou za programem, který musí být velký, jednotný a který slouží pravde, poctivosti a spravedlnosti".
Doporučujem slávnemu senátu, aby prial predložený štátny rozpočet na r. 1937 podľa zprávy výborovej. (Výborně! - Potlesk.)
Místopředseda dr Bas (zvoní): O státním rozpočtu a finančním zákoně, jakož i o prohlášení p. ministra financií ze dne 5. prosince t. r. zahajuji společnou rozpravu.
Dosud jsou přihlášeni řečníci: na straně "proti" pp. sen Hokky, Fussy, dr Turchányi, Bergman, Enhuber, na straně "pro" pp. sen. Dr Bačinský, Kotrba.
Uděluji slovo prvnímu řečníku "proti" panu sen. Hokkymu.
Sen.Hokky (maďarsky): Veľavážený senát!
Kedže v rozpočte márne hľadáme v 19. roku po ustavení republiky praktické zavedenie autonomie Podkarpatskej Rusi, preto musím v méně našej strany slávnostne prehlásiť, že československá vláda po dobu 18 rokov nepovažovala za vhodné splniť stran autonomie Podkarpatskej Rusi smluvu uzavretú medzi spojeneckými a sdruženými veľmocami dňa 19. septembra 1919 v Saint-Germain en Laye, a ešte i teraz, v 19. roku, zamýšľa nastoliť autonomiu takú, ktorá ja iba potemkinským napodobením autonomie, ku ktorej sa zaviazala dvojstrannou smluvou. Proti tomu musíme slávnostne opatovať náš protest, ktorý po dobu 18 rokov už toľkokrát odznel v tomto parlamente. Poukazujeme na to, že je to československá vláda, ktorá tu dvojstrannú medzinárodnú menšinovú smluvu vo skutečnosti jednostranne porušila napriek tomu, že túto smluvu formálne pojala do sbierky zákonov a tiež -ač okyptene - do ústavnej listiny.
Avšak nielen pre autonomiu nedoverujeme vláde, ale tiež z lných dovodov, lebo veď skoro vo všetkých oboroch verejnej správy stretávame sa s porušovaním ústavy.
Takmer každý náš minister stále vyhlašuje, že Maďarom vedie sa tuná čo najlepšie a že Maďarom boly tuná dané všetké práva. Na to možem iba odpovedať - keďže to s tak pevným presvedčením tvrdíte - že ja si prajem, aby sa vám a vašim deťom viedlo práve tak dobře a aby ste mali toľko práv, jako dobře sa vedie nám a našim deťom.
Najprednejším a najdoležitejším právom štátneho občana je, aby bolo uznané jeho štátne občianstvo. To je koreňom všetkých iných práv. A predca sa tu operuje s istým zastaralým zákonom, so zákonom č. 50 z r. 1879, tým cieľom, aby mohol byť niekto zbavený štátneho občianstva, a nie preto, aby mu mohlo byť štátne občianstvo priznané.
Naša strana podala už veľa návrhov zákonov poslaneckej snemovni i senátu cieľom jednotnej úpravy štátneho občianstva: tak posledne práve před jedným rokom. Na tieto návrhy však sa dosiaľ žiadne opatrenie nestalo, ačkoľvek svojho času i minister vnútra dr Slávik sa vyslovil, že úprava otázky štátneho občianstva je otázkou docela krátkeho času.(Sen. Foldesi "maďarsky": I o našej autonomii hovorili, že nám ju dajú za krátko!) I tamtá věc spí, jako práve táto, lebo autonomia už od r. 1929 mohla byť uskutočnená. Chyba je, že niet k tomu vôle. Vôla sa postaví ešte i proti osudu, avšak nedostatok vôle proti ničomu.
Avšak nielen pán minister vnútra Slávik, ktorý je dneska vyslancom v Poľsku, ale i dnešný pán minister vnútra dr Černý práve před rokom sa vyslovil, že úprava otázky štátneho občianstva je naliehave nutná z dovodov štátnej bezpečnosti a že ona je prvoradým úkolom zákonodarstva. Jestliže i při takýchto vážnych dovodov opozdieva sa riešenie štátneho občianstva, tu nemožno sa čudovať tomu, že my stále vytýkame túto našu ťažkú krivdu. (Zpravodaj sen. Zeman: Tento zákon je už hotový!) Chvála Bohu, veď už i shľadiska zahraničnopolitického bolo by pre štát veľmi výhodné, keby sa táto otázka rozhodným a spravedlivým zákonom vyriešila. Už i cudzozemsko začína obracať pozornosť na tento nemožný štátnoobčiansky chaos, ktorým je Československá republika charakterizovaná. Ďakujem sen. Zemenovi za vysvetlenie, jeho prejav vyvolá veľké uspokojenie v kruhoch maďarského obyvateľstva.
Máme však tuná ešte iné krivdy. Tak na pr. Notársky úrad v Košiciach postúpil súpisné lístky, potrebné ku sostaveniu soznamu voličov, na miesto komisie k tomu jedine kompetentnej, policajného úradu, aby on mohol porobiť k tomu svoje poznámky. Súpisné lístky dostaly sa do komisie už s poznámkami policajného riaditeľstva a v tejto komisii úradní orgánovia notariátu snažila sa o to, by při zišťovaní volebného práva zaznamenaných osob zjednali platnosť poznámkam policie. Nuže, je nemožné, aby policia sa ešte i do týchto vecí vmiešovala. Či má niekto štátne občianstvo alebo nie, to nemože rozhodovať při sostavovaní menoslovu, lebo dotiaľ, kým nie je rozhodnutá otázka štátneho občianstva tej ktorej osoby, musí byť pojatá do soznamu voličov. Košická policia nebola v tejto věci vedená iba otázkou štátneho občianstva, ale i dovody politickými.
Ačkoľvek so školskými krivdami zapodievali sa moji kol. zákonodarci v rozpočtovom výbore i v pléne posl. Snemovne jako aj v rozpočtovom výbore senátu, preca sa vyskytujú krivdy nové, ktoré nelze zamlčať. Na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi bolo vierovyznaniam starými zákony zabezpečené právo, že mohly zriaďovať školy počínajúc ľudovými školami až po teologie. Tieto školy bol povinen štát čo nejďalekosiahlejšie podporovať. Už zák. článkom č. XXVI/1790-91 bolo stanovené základné právo, že cirkev nielen može, ale i musí vydržovať školy pre svojích veriacich. A § 3 zák. čl. XX/1848 priamo vyslovuje, že cirkevné a školské potreby všetkých uznaných vierovyznaní musia byť hradené zo štátnej pokladnice.
Zák. čl. XXXVIII/1868 uznáva cirkevné meštianske školy a učiteľské ústavy. Tento zákon ešte i dnes platí na území Slovenska a Podkarpatskej Rusi. Najvyšší správy súd vo svojích rozhodnutiach č. 3182/1924, 9979/1932 a 15.157/1933 opatovne vyslovil, že školy vo svojej vačšine a zpravidla musia zostať školami cirkevnými a že obecné a štátne školy možu figurovať iba jako successorium, jako doplnky. Zák. čl. XXX/1883 je čo do stredných škol ešte i dnes v platnosti vo zmienených územiach. Zák. čl. XXVII/1907 a XVI/1913 však opätovne uznávajú právo cirkevných škôl na štátne subvencie. A preca bolo zrušené 21 katolíckych gymnázií, z ktorých maly by mať ešte i dnes vyučovací jazyk maďarský ústavy v Užhorode, Rožnave a Leviciach.
Nastúpením platnosti malého školského zákona stalo sa vyučovanie náboženstva učebným, predmetom nepovinným. Platy učiteľov cirkevných škôl ešte ani dnes nie sú upravené, ač to už niekoľko ministrov sľubovalo. Dosiaľ sa poukazujú iba "zálohy" na účet vydržovateľov škôl. Nový zákon o újezdných meštianskych školách už vôbec nezná újezdné meštianské školy cirkevné. Za starodávna bol v každej školskej otázke vypočutý názor najvyšších činiteľov všetkých náboženství, teraz naproti tomu osobný tajomník bývalého pána ministra školstva blažene sa vyslovil na istej schôdzi, že zákon o zriaďovaní újezdných meštianskych škôl poprvé sprostil veľkú časť škôl vplyvu cirkví. Učitelský ústav a teologia cirkvi reformovanej ako aj katolícka teologia zriadená v Užhorode, ako viem, vôbec nedostávajú štátnych subvencií.
Na poslednom katolíckom kongrese v Prahe, kde som bol zvolený za jednoho z maďarských podpredsedov, chcel som predniesť ťažké krivdy katolíckych škôl, avšak prehovorili mňa a ja z taktu upustil som od nadhodenia tejto otázky. Myslel som si však, že katolícky klérus bude mať toľko váhy, aby túto otázku taktne vyriešil s príslušnými kruhy. Sklamal som sa však.
Rusínska cirkev už od rokov žiada o zažehnanie veľkej nespravedlnosti, ktorá záleží v tom, že kým v Podkarpatskej Rusi treba platiť 4.908 Kč ako doplnok k platu cirkevného učiteľa, dotiaľ na Slovensku činí tento obnos len 1.200 Kč.
Poukázanie kongruy uvádzajú príslušní administratívní referenti v junktim so složením skúšky jazykovej, o čom však zákon č. 57/1926 nevie nič a požaduje iba, aby dotyční boli československí štátní občania a aby svoje stredoškolské študiá absolvovali v tuzemsku na školách v Československu. Podľa môjho skrovného názoru nemožno duchovným, ktorí boli menovaní, resp. zvolení, ako u protestantov, duchovnými niektorej cirkvi, odňať kongruu pre nedostatok štátneho občianstva, keďže rakúsky ríšsky zákon č. 222/1896, ktorý je i na Slovensku a v Podkarpatnkej Rusi v týchto veciach všeobecne užívaný, vyslovuje, že každý duchovný má domovské právo v obci, v ktorej bol skutočne definitívne zvolený za duchovného.
V školskom referáte pre školy v Podkarpatskej Rusi a medzi tamojšími škôldozorcami niet ani jediného Maďara, a ako viem, tak je tomu i na Slovensku. Najde-li ktokoľvek medzi nimi čo len jediného Maďara, ochotne dám na ktorúkoľvek maďarskú školu 100 Kč. (Sen. Földesi [maďarsky]: Veď ani náš hlavný referert nie je národnosti rusínskej, čože chcete vy Maďari?) My máme práve tak právo na maďarského škôldozorcu, ako majú Rusini na rusinského. (Sen. Földesi [maďarsky]: To je pravda, na to máte právo!)
České školy sú v týchto maďarských obciach Podkarpatskej Rusi: Barkasovo, Bátyú, Bene, Beregsás, Berehy, Botraď, Kisčoma, Veľká Dobroň, Halábor, Kosino, Mačola, RafajnaNové Selo, Rákošín, Výlok. Expozitúry českých škôl sú v obciach: Veľký Begaň, Heteň, Nové Selo, Homok, Vári. Pobočky sú v obciach: Petrovo n. Tisou, Užhorod, Sevľuš, Nevetlenfalu, Šalanky, Tekeháza; Ťačovo, Veľký Palaď, Vyškovo. Kto zná tieto maďarské obce, s podivením sa otáže, čo robia v týchto rydze maďarských obciach českí učitelia, v obciach, z nichž v niektorej okrem českého financa a četníka sú samí Maďari. (Sen. Földesi [maďarsky]: V Podkarpatskej Rusi bolo od prevratu zriadené 170 českých škôl so 600 českými učiteľmi. Nám Rusínom postavili po dobu 17 rokov 60 škôl! - Místopředsedca dr. Bas zvoní.) Nám Maďarom v tej istej dobe zrušili školy.
Československé materské školy sú v týchto maďarských obciach. Berehy, Kosino, Výlok, Beregsás. Veľmi zaujímavé je, že maďarské obyvateľstvo vo Výloku od dvoch rokov žiada o maďarskú materskú školu, a nemôže ju dostať. Českých materských škôl v Podkarpatskej Rusi je - dohromady 51.
České meštianske školy sú v týchto obciach Beregsás, Sevľuš, Királyháza, Užhorod, Mukačevo a ešte v 13 iných miestach. České reálne gymnázium je v Užhorode, Chuste, Mukačeve a český učiteľský ústav je tiež v Mukačeve. A tu prehlašujem, že by som bol spokojný, keby v Podkarpatskej Rusi bolo toľko maďarských ľudových, materských, meštianskych, stredných škôl a učiteľských ústavov, koľko takýchto českých škôl je tam. Musíme si rozumeť: Nejde o to, že by som ja nepokladal za správne a oprávnené vyučovanie českému jazyku na školách, avšak má-li nárok 40.000 Čechov na toľko škôl, tu sa domnievam, že má nárok na to i 120.000 Maďarov, ktorí tam už všetcia boli pred prevratom. (Sen. dr inž. Botto: Keď je tam dosť českých dětí, prečo by tam nebola česká škola.?) Práve to chcem vysvetliť, milý pane kolega, že sú tam obce, kde sú 1-2 četníci a financi a tam sa zriadi česká škola. Ráčte sa o tom informovať a dozviete sa, že v okrese ťačovskom je 66 českých detí a tieto majú v tomto okrese 58 českých učiteľov. (Sen. dr inž. Botto: Ja nemôžem z pamätí povedať, ale nemohla by byť tá škola, keby neboly deti!) Áno, v jednom okrese je 66 českých detí a 55 českých učiteľov. To je pravda a neverím, že by to nechápal človek, ktorý miluje pravdu. Ja nie som demagog, ja nemám rád demagogiu, ale toto sú faktá, ktoré nemožno poprieť.
Jednou z najkrikľavejších nespravedlností je prípad rím. kat. erárnej školy v Jasine. V tejto obci je erár na základe 160 ročnej smluvy povinen vydržovať rím. kat. erárnu školu. Keďže erár neplnil svoje patronátne povinnosti, veriaci sami složili peniaze, ktorými školu vydržovali, a úrady túto školu preca zatvorily a veriacich trestaly pokutami 50 až 100 až 200 Kč za to, lebo svoje deti do tejto školy posielali. Úrady tedy sami sa somkly k prevedeniu tejto bezzákonnosti. Kedy už príjde v tejto demokratickej republike doba, kde bude k zodpovednosti pohnaný a trestaný úrad, ktorý vedome sa dopúšťa bezzákonnosti?
Pán minister školstva prisľúbil deputácii z Beregsásu, že splní ich žiadosť a zažehná tie nemožné pomery, ktoré zavládly na poli vyučovania v Beregsáse. Avšak to je len jediný prípad. Čo urobí s ostatnými školamí, ktoré od prevratu neboly opravené a uvedené do poriadku? Práve teraz som dostal zprávu, že do. školy v Zapsoni prší a,sňaží, duje do nej vetor a že deti sedia vo škole v klobúkoch a kabá toch, lebo ináč by zmrzly. Malta so stien vonku, i dnuka opadáva, a na školskom referáte nevedia ani o tom, že je tam štátna škola. Naproti tomu v rydze mad'arskej obci Kosino; kborá ešte pred nedávnom bola sídlom najmaďarskejšieho okresu v Podkarpatskej Rusi, stavajú krásnu, vzhľadnú českú školu. I keď nestavajú dvojposchoďovú mohútnu českú školu ako v Solotvine, preca len zriaďujú dve krásne učebné siene pre české deti. (Sen. dr Bačinský [maďarsky]: Kto žiada o tieto české školy?) Istá časť židov, český četník a financ a ľudia, ktorí majú určité konexie so štátom; lebo sa boja, že im budú odňaté penzie, licencie. V Solotvine sa vôbec nestarajú o zchátralú mad'arskú školu, ktorú navštevuje 470 detí, tuná dali podpisovať hárky, v ktorých sa žiada o školu českú, tak, že zamlčali, že budú stavať školu českú. Rodičia podpisovali tieto hárky v dobrej mysli, lebo sa domnievali, že žiadajú o školu maďarskú.
Naprosto zanedbané sú tie školy, ktoré prejíma štát od cirkví, avšak u ktorých hádže vecné výdavky školy - naprosto neprávom na krk obciam. Takáto škola je i štátna škola v Beregsáse, takáto je škola v Gáte a na veľa iných miestach.
Celé roky žiadame, aby sa na maďarských stredných školách vyučovalo povinne jazyku nemeckému, keďže mimoriadna dôležitosť tohoto jazyka je nesporná nielen v živote republiky, ale i v reláciách stredoeuropských. Na našich stredných školách na miesto nemeckého jazyka vyučuje sa jazyku francúzskemu. Snaď nechcete z našich detí vychovať diplomatov? Nebude z nich ani jedno diplomatom, viac potrebuje jazyka nemeckého.
Krivdy na Maďaroch páchané nemajú ani konca ani kraja. Už od rokov urgujeme, aby upravené boly platy a penzie cestárskych zamestnancov na Slovensku a Podkarpatskej Rusi. Semo tamo vymrú všetcí tí, v záujme ktorých sme predložili naše požiadavky. Medzi nimi sú i takí, ktorí už vyše 40 rokov konajú službu, ale neodvažujú sa požiadať o penziu, lebo sa boja, že ak pojdú do penzie, zomrú hladom, keďže tak nepatrný obnos obdržia na výživu svoju a svojej rodiny.
Ani naše krivdy u súdov neboly odstranené. Ešte vždycky straší zrušenie krajského súdu v Beregsáse. Tomu nasvedčuje i posledné vyslanie deputácie. Je to jediný mad'arský krajský súd pre asi 120.000 Mad'arov Podkarpatskej Rusi, lebo sčítanie ľudu vykazuje síce len 107.000, avšak mnoho je takých, ktorý nechceli sa priznať za Maďarov, a mnoho takých, ktorý sa neodvážili priznať za Maďarov napriek to mu, že iným jazykom ani nehovoria. Na miesto tohoto súdu má sa zriadiť veľký okres a okresný súd, čo sa už začalo dávno tým spôsobom, že čiročiste maďarský okres Kosino bol vtelený do okresu beregsáskeho a že tiež obce Výlok, Tisakerstúr a Šalanky boly pripojené z okresu sevľušského k okresu beregsáskemu. Avšak zabudlo sa na to, že okresným súdom nemôže byť nahradený krajský súd, lebo vo veľa prípadoch, tak na pr. vo sporoch nad 5.000 Kč, je krajský súd súdom prvej stolice. Ani hľadiská úsporné neodôvodňujú zrušenie krajského súdu, lebo budova nemôže byť použitá k inému účelu než k účelu krajského súdu. K tomu ju dala obec. Tiež hľadisko sociálne by mluvilo za zachovanie krajského - súdu, lebo v prípade zrušenia krajského súdu v Beregsáse musely by strany chodiť do Užhorodu, vzdialeného na 70 km, a do Chustu, vzdialeného na 60 km.
Tiež naše krivdy jazykové sa opakujú so dňa na deň. Izsó Schlesinger, bytom v Dunajskej Strede, je zamestnaný u istej kožiarskej firmy v Nových Zámkoch. Do svojho pracovného miesta cestuje s týždenným lístkom. Posledne mu bolo vydanie lístku odopreté s odôvodnením, že razítko jeho zamestnávateľa je iba maďarské a že na ňom nie je slovensky vyznačené ani slovo "obchodník s kožami". Podľa toho vydáva riaditeľstvo dráh predpisy, ktoré porušujú ústavný zákon a práva menšín. (Sen. Füssy [maďarsky]:I podľa zákona náleží mu právo užívat' jazyka maďarského v tomto rydze maďarskom okrese!) Tak je, v rydze maďarskom okrese sa porušuje ústavný zákon a nedbá sa vôbec práv menšiny na užívanie jazyka.
Verejne-zdravotnícke pomery v Podkarpatskej Rusi sú nesnesiteľné. Zvlášte je to nápadné vo väčších miestach, ako v Sevľuši a Beregsáse, kde niet vodovodu a kanalizácie a kde práve preto nákazy slavia pravé orgie každého roku. Divím sa tomu, že príslušné úrady nedonútia tieto mestá, aby si zriadily vodovod a kanalizáciu s veľkou štátnou subvenciou. Obce samé neodvažujú sa to navrhovať, keďže sú veľmi zadlžené a sa obávajú, že budú museť samy snášať i tieto náklady.
Musím ešte prehovoriť o železniciach v Podkarpatskej Rusi. V celej Podkarpatskej Rusi je 651 km dráhy a je to tedy najriedčia železničná sieť v republike. Znova a opätovne vyzývam pozornosť vlády na investície. Najväčšie investície by bolo treba robiť práve tam, kde je najväčšia chudoba: v Podkarpatskej Rusi. Už v r. 1920 bolo pojaté do rozpočtu 100,000.000 Kč na železnice v Podkarpatskej Rusi s 5ročným investičným programom. Stavba železníc však ani dosiaľ ešte nebola zahájená, v dobe, kde sa želežničné stavby inde horečne prevádzajú. Nespočetnekrát žiadal som o výstavbu dráhy Terešva-Trebušová, lebo dráha, ktorá je spoločná s Rumunskom, vyvolala nemožné pomery, keďže četníci strážia železnicu vedúcu cez rumunské územie. Nádražná budova stanice Királyháza je v škandalóznom stave. Stanica je už 19rokov umiestená v barákovej budove. Teraz, aby túto hanobmú budovu ukryli pred očima rumunského kráľa, vydali 80.000 Kč na to, aby túto železničnú stanicu zakryli. Vstupná stanica z územia cudzieho štátu nemôže byť ďalej umiestená v takomto hanebnom baráku, nehovoriac už ani o tom, že v Királyháze je 24 párov koľajníc, takžé po žilinu niet väčšej stanice.
S roka na rok opätujem žiadosť; aby bol konečne vynesený moderný zákon, ktorý by kontroloval správu štátneho majetku a verejných peňazí. Žiadam-li o to, deje sa tak v záujme štátu a v jeho prospech. Keď som podal na to podrobný návrh, zabývala sa s touto otázkou sama Jednota úradníkov štátneho účetného kontrolného úradu. Jednota uverejnila môj návrh v celom rozsahu, že vraj: hľa, posl. Hokky, vykričaný za "iredentistu", musí urgovať moderný zákon o účtovníctve štátnom a on musí požadovať, aby štátne hospodárenie sa ubieralo po riadnej ceste.
Aká naliehavá je potreba tohoto zákona, tu sa ráčte podívať na zprávu 323, ktorú podal rozpočtový výbor o štátnom záverečnom účte z roku 1935. Podľa neho rozpočet na rok 1930 preliminoval prebytok 52,962.693 Kč a uzavieral s úbytkom 359,382.735 Kč. Rozpočet na r. 1931 preliminoval prebytok 5,000.000 Kč a uzavieral so schodkom 626,000.000 Kč. Rozpočet na r. 1932 preliminoval prebytok 4,000.000 Kč a končil deficitom 942,000.000 Kč. Rozpočet na r. 1933 preliminoval prebytok 1,632.290 Kč, a koncom roku ukázal sa schodok 1 1/2 miliardy Kč. Rozpočet na r. 1934 vykazoval prebytok 1,174.270 Kč a fakticky končil stratou 619,000.000 Kč, rozpočet na r. 1935 vykazoval prebytok skoro 2,000.000 Kč, a schodok koncom roku činí 1.450,437.201 Kč.
Nuže páni, tu je potreba toho, aby bol tuná riadny zákon o účtovníctve a aby sme najvyšší kontrolný úrad čo najvrelejšie podporovali v tom, aby mal pri ruke zákon, podľa ktorého by mohol každého pohnať k zodpovednosti a v prvom rade pánov ministrov, ktorí neodpovedne prekročujú rozpočet a vo skutku ženú štátne hospodárstvo do úpadku.
I kebych len túto sťažnosť mal, už ani vtedy bych nemohol rozpočet odhlasovať. (Potlesk.)
Místopředseda dr Bas (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen..dr Bačinský. Uděluji mu slovo.
Sen. dr Bačinský (rusky): Slavný senáte! Jsem šťasten, že mohu odpověděti sen. Hokkymu, který řekl několik slav o Podkarpatské Rusi. On mluvil tak, že to byly jen stížnosti, nedostatky, kritika, ale neřekl ani slova uznání toho, co se stalo u nás na Podkarpatské Rusi za 17 let.
Slavný senáte! Minulo 17 let, co se naše Podkarpatská Rus dobrovolně připojila k Československé republice. A za těchto 17 let každý věrný karpatský Rus přesně zjistil úkol, který dějiny přidělují karpatským Rusům a Podkarpatské Rusi vůbec, jak pokud jde o zavedení blahobytu ve své zemi, tak i pokud jde o rozvoj a ochranu demokratické státnosti. Výsledkem svobodného a pracovitého života za 17 let jest místní karpatoruské vlastenectví, které způsobilo i rozvoj politického uvědomění a úsilí o produktivní práci podle zásady společných zájmů.
Ale jestliže jsme se my jako národ za 17 let změnili k lepšímu, cítíme-li, že jsme zralejší a zkušenější života, pak se v téže době proměnily i životní podmínky, za jakých musíme pracovati. Ale poněvadž jsme se změnili my sami a poněvadž se změnily podmínky našeho života, jest přirozené, že před námi vyvstávají i nové požadavky. Abych mohl věcně a spravedlivě předložiti tyto naše nové požadavky, považuji za vhodné zastaviti se krátce u všeho toho, co je určuje, to jest u smyslu nových podmínek našeho života.
Velký pokrok nastal především v oboru školním a kulturním. Když jsme se připojili k československé republice, 80 % našeho lidu bylo negramotných. Nyní nám přišly na pomoc v boji s negramotností lidové školy, střední školy a mimo to i vyšší školy tvoří nám mladou inteligenci, vychovanou v duchu slovanských ideálů a demokratismu.
Dala-li nám škola gramotnost a provedla-li zdravou demokratisaci našeho názoru na svět, pozemkové reforma i v těch rozměrech, jak jest již provedena, poskytla části našeho zemědělského lidu půdu, nové pole působnosti a provedla demokratisaci půdy. Tato dvě fakta učinila přítrž tomu režimu, kdež pro negramotnost nás vydávali odnárodňování a pro nechuť dáti našemu lidu půdu nutili statisíce synů našeho lidu, aby se stěhovali do cizích států a zřizovali svou vlast v cizí zemi. Nyní se skutečně skončilo období starého útisku jak politického, tak i hospodářského, a sám život nás zve k všestranné práci na rodné půdě.
Společně s reorganisací družstevnictví, společně se sanací a povznesením našich úvěrních a spotřebních družstev selská lidová masa dostala možnost levného úvěru a ochrany před lichvou. Jinými slovy, i v oboru kooperativního hospodářství pocítil lid své právo a právo svobodné iniciativy. Chudoba cti netratí, praví naše přísloví, a nyní náš lid cítí, že ho chudoba nevylučuje od účasti na kooperativní a kolektivní ochraně jeho chudého majetku a při rozumném hospodaření ani od jeho zvětšení pomocí kooperace. To jest také nová podmínka našeho nynějšího života a nové pole působnosti pro všechny vrstvy lidové masy.
Větší gramotnost našeho rolnického lidu měla za následek i gramotnost hospodářskou. Díky organisaci zemědělských hospodářských spolků a zemědělské komory počala pronikati do zemědělských vrstev idea intensivního hospodářství, ukázalo se přání získávati z půdy nejen to, co dává, nýbrž bráti z ní to, co je schopna dáti. Tento proces není ještě dávno ukončen, ale i to, co idea intensivního hospodářství dosud poskytla, svědčí již o nové formě existence obyvatelstva, která nás krok za krokem přibližuje k vysoké úrovni obyvatelstva západních zemí.
Ohromný převrat v našem životě způsobily investice. Před 10 lety, když se prováděly investiční stavby, naši demagogové snadno vštěpovali sedlákům myšlenku, že se to všechno staví pro pány. Dnes, když u nás není města ani vesnice, která by neměla prospěch z těchto "panských" investicí, každý si uvědomil, že stát, země a obce obětovaly peníze pro blaho celé veřejnosti a všeho lidu. Cesty a mosty, školy a nemocnice, konečně stavbu veřejných budov, to všechno dnes každý považuje za blaho pro lid a obyvatelsťvo a uznává, že investice i v praktickém životě jsou již nikoliv problémem, nýbrž blahem, z něhož má každý věcný užitek.
Pokud jde o populaci, je naše země velmi bohatá. Ale i úmrtnost u nás byla neobyčejně vysoká. Nyní díky intensivní péči o ochranu zdraví a zlepšení zdravotně-hygienických podmínek života fysická existence a život našeho lidu byl postaven na nový základ.
Velká péče byla projevena při reorganisaci samosprávy obcí, okresů a země, tato reorganisace má v některých oborech dočasný ráz - a to od té doby, než bude provedena naše autonomie - ale její užitek nelze popírati: dala nám školu rozumného a zákonitého užívání politických a občanských práv.
Za starého režimu otázka mimoškolního vzdělání na Popdkarpatské Rusi byla otázkou odnárodňování. Národní osvěty u nás nebylo. Nyní má každá obec jednu nebo dvě čítárny, knihovny, divadelní kroužky, desítky obcí zakoupily hudební nástroje a radio. Svými silami, ale s pomocí státu a země zřídili jsme mohutné kulturní organisace. Jinými slovy náš kulturně národní život získal svůj účel a pro duchovní život otevřelo se široké pole kladné a svobodné působnosti.
Konečně díky novým podmínkám ukázala se u nás nezbytnost i odborných organisací, což svědčí i o zdravém směru pracovního života a o zdravém uvědomění pracujících, kteří využívají.blaha demokracie.
Pravím, že se za 17 let změnily podmínky, za kterých na Podkarpatské Rusi plyne život a práce. Aby mé prohlášení nebylo neodůvodněné, považuji za vhodno zastaviti se u některých čísel, aby bylo jasně zřejmo, kolik práce a kolik peněz bylo potřebí, aby byla ukončena první etapa reorganisace Podkarpatské Rusi.
Do konce r. 1935 pouze ministerstvo veř. prací vynaložilo na stavební práce v naší zemi 490 mil. Kč. Čím byla Podkarpatská Rus po stránce komunikační dříve a jak se nyní povznesla, je zřejmo z toho, že do konce r. 1935 bylo u nás vystaveno 550 km státních, 750 km zemských a přes 1000 km vicinálních cest. Na těchto cestách bylo postaveno 460 mostů, každý v délce přes 2 m, úhrnem v délce 4032 m. Z toho jest 96 mostů železobetonových. U nás byl letos otevřen i most přes Tisu, co do délky druhý v našem státě. Provedena byla stavba řady pozemních budov, v tom přes 100 škol. Byla provedena ve značné míře elektrisace Podkarpatské Rusi. Byly upraveny, dostaveny a přestavěny nemocnice, a nyní se budou stavěti dvě nové nemocnice, aby se uspokojily potřeby vrchovinského obyvatelstva. Konečně byla za 17 mil. Kč postavena skutečně representační budova zemského úřadu, kde jest nyní "mozek a nervy Podkarpatské Rusi".
Ohromné práce byly provedeny na úpravě řek, melioraci půdy a kanalisaci, na co se již vydalo asi 80 mil. Kč.
Ve třech ředitelstvích státních lesů bylo investováno do konce r. 1935 130 mil. Kč.
Podle rozpočtu ministerstva zemědělství bylo poskytnuto Podkarpatské Rusi přes 240 mil. Kč.
Rozdělená, půda do konce r. 1935 činí 107.000 kat. jiter, to jest asi 61.000 ha. Tato půda byla odevzdána asi 32.000 rodin pří dělců, to jest 130 až 160 tisíc osob dostalo možnost užívati půdy, z nichž 6000 vůbec půdu nemělo.
Základní převrat nastal v oboru školství, Po vydání Apponyiova zákona bylo u nás fakticky ze 450 škol pouze 34, kde se vyučovalo v ruském jazyce. Po převratu ze 674 učitelů pouze 379 výkonalo služební přísahu. S tím se muselo začínati. Ale již v r. 1921 z 53. škol bylo ruských 357 a nyní jest na Podkarpatské Rusi 769 obecných škol (ruských 465), 3271 tříd (ruských 2207), 3131 učitelů (ruských 2069) a 146.681 žáků (ruských 102.152). Při tom nemluvím o školách měšťanských, odborných a živnostenských, které nyní získaly zcela výjimečný význam při výchově střední vrstvy na Podkarpatské Rusi.
V oboru mimoškolního vzdělání jsme.do převratu rozhodně nic neměli a nemohli míti podle zákona. Nyní je na Podkarpatské Rusi zřízeno a vyvíjí se přes 600 čítáren, 859 knihoven, přes 300 divadelních kroužků a Zemské národní karpatoruské divadlo, přes 150 sborů, z nichž desítky se proslavily již i za hranicemi naší země, asi 80 dechových a smyčcových orchestrů atd. Opakuji, to všechno nebylo a všechno to nyní máme díky demokracii a obětavosti našeho státu a naší země. Do převratu jsme nemohli doma mluviti rusky o národní osvětě, nyní je u nás již vystavěno 23 ruských kulturních národních domů, z nichž několik stojí od 700.000 do 1,200.000 Kč.
Všechno to pravím nikoli proto, abych chválil náš stát, neboť on mých pochval nepotřebuje. Není zapotřebí slov tam, kde čísla a fakta mluví o vykonaném díle. Pravím to ani ne proto, abych odmítl tvrzení našich tajných a zahraničních zjevných revisionistů na účet naší ruské země, neboť zaplacené oči vidí to, co je jim dovoleno, a zaplacený jazyk mluví o tom, co se mu přikáže. Těším se z toho, že po 17 let cítíme, jak jsme my a naše země vyrostli, a chci, aby i vy všichni jste pochopili tu změnu, která nastala, radovali se společné s námi a abyste věděli, že všechny tyto státní investice kapitálu a práce mají již kladné výsledky.