Že reakční živly ve vládě se nevzdaly úmyslu převaliti velkou část sanačního břemena na horníky, to dokazuje i poslední sanační návrh, vyšlý ze známé pojišťovací komise, jmenované r. 1932 ministerstvem veř. prací, do které úmyslně nebyli přizváni zástupci rudého svazu horníků. Zmíněný sanační návrh obsahoval ještě vedle zvýšení příspěvků a jiných značných zhoršení také snížení důchodů až o 18 %. Je proto samozřejmým, že i tento poslední sanační návrh musel naraziti na sjednocený odpor a bojovnou odhodlanost všeho hornictva, což se také projevilo vzorným a mohutným demonstračním, nástupem všeho hornictva dne 27. října m. r. Odpor hornictva byl dokonce tak mocný, že pod jeho tlakem byl pak pro dodatečnou redakci tohoto sanačního návrhu přizván do komise i zástupce rudého svazu horníků. Proto, jestli předložený vládní sanační návrh, který stále ještě obsahuje značné nedostatky a zhoršující ustanovení, o kterých pojednám zvláště při odůvodnění našich opravných a doplňujících návrhů, zní pro horníky přece jenom příznivěji, nežli si reakční strany ve vládě přály, pak je to nesporně výsledek dlouholetého a houževnatého odporu všeho hornictva, na jehož organisovaní a vedení měl nesporně rozhodující vliv rudý svaz horníků a komunistická strana Československa.
S uspokojením kvitujeme zlepšení proti všem předcházejícím sanačním návrhům, které spočívají především v tom, že se zachovává základní požadavek všeho hornictva, to je samostatnost hornického pojištění, a že nedochází k žádnému snížení dosavadní výše důchodů.
Další positivní položky v tomto návrhu jsou: zachování dosavadní výhody, to je poskytování invalidity podle neschopnosti povolání, zachování bezpodmínečného důchodu vdovského, zkrácení karenční lhůty z 5 na 2 léta a konečně zavedení vychovávacích příspěvků pro sirotky do 17 let a zavedení výbavného pro zaměstnané dělnice. Nová úprava ponechává také beze změny dosavadní stav jednotných dávek, bez ohledu na zařazení ve mzdových stupnicích nemocenského pojištění.
Nepřijatelným zůstávají však pro veškeré horníky ona zhoršovací ustanovení, která spočívají především: v zavedení 1 % sanační dávky z výdělku, dále v tom, že invalidní provise jako starobní důchod přiznává se teprve v 55 letech a po 360 započitatelných měsíčních příspěvcích nebo v 60 letech a 180 započitatelných, to jest zaplacených příspěvkových měsících. Dále je to nezapočítání déle než měsíc trvající nemoci do příspěvkové doby, započítání aktivní vojenské služby jen podle třídy a všeobecného sociálního pojištění, pak je to značné zkrácení nabytých nároků, které nastává při převodu členských nároků k jinému nositeli pojištění, a konečně je to též velké a přímo rozhodující okleštění dosavadní míry dělnické samosprávy na valných hromadách a v představenstvech revírních bratrských pokladen i v Ústřední, bratrské pokladně.
Velká informační schůzová kampaň, kterou uspořádal po celoříšské konferenci v prosinci minulého roku Průmyslový svaz horníků nás přesvědčila, že splňujeme jen plně odůvodněné přáni všeho hornictva, když zde podáváme pozměňovací a doplňovací návrhy v tom směru a smyslu, aby všechna, předem, uvedená zhoršovací ustanovení stran 1%ní: sanační dávky, nemocenské doby, vojenské služby, převodu a dělnické samosprávy byla vypuštěna a ponechán alespoň dosavadní stav.
Že nejsou naše návrhy rázu agitačního ani licitačního oproti jiným stranám, dokazují nejlépe i známé připomínky k návrhu na změnu zákona č. 242 z r. 1922, které k výzvě báňského hejtmanství učinilo Ústředí revírních rad svým podáním ministerstvu veř. prací ze dne 27. ledna 1936 a které doplňuje Věstník revírní rady kladenské ve svém čísle ze dne 22. února toho roku mezi jiným takto: "Podle dosavadního zákona považovala se za příspěvkovou dobu, směrodatnou pro výměru jak starobní tak invalidní provise doba, nemocenské podpory podle ustanovení zákona o nemocenském pojištění. V návrhu na změnu zákona o pojištění u báňských bratrských pokladen se tento návrh vypouští tak, že doba nemocenské podpory nemá býti považována za dobu příspěvkovou.
I když uznáváme, že návrh je dílo uznání hodné důkladnosti a že přináší zabezpečení pojistných nároků pojištěncům, kteří dosud byli bez zabezpečení; přece nevěříme, že by musilo býti sáhnuto na toto právo pojištěnce - představme si - postiženého dlouhotrvající nemocí nebo podnikovým úrazem, které mu dosud platný zákon zaručoval.
Není ani dobře myslitelné, aby těžký stav nemocí nebo úrazu podnikového byl dělníku ještě zhoršován vědomím, že za tuto dobu nepískává členskou dobu na provisi. To není ani u státních zaměstnanců ani u jiných pojištěnců ve vyšších službách, měli to dosud horníci jako svoji sociální vymoženost, které si do určité míry vážili, rozhodně nemělo by se jim toto rušit."
Ústředí revírních rad ve svém podání žádá také ministerstvo veřejných prací o uvážení, našla-li by se snad ještě cesta, že by bez ohrožení sanačního díla bylo možno oběť horníků uloženou jim novelou zmírniti, případně odstraniti.
Ale také zejména náš doplňující návrh o dvojnásobném započítání všech pojistných dávek pro jáchymovské horníky jest nejvýše spravedlivý, neboť tento požadavek byl vznesen rovněž již v návrzích posl. Pohla a Brožíka v r. 1930.
Jak vidět, obsahuje tento vládní návrh ještě značná zhoršovací ustanovení, která by se při nynějším konečném parlamentním řešení měla v zájmu všeho hornictva odstraniti. Při tom neváháme konstatovati, že nepochybujeme, že i zástupci socialistických stran se snažili dosáhnouti zlepšení tohoto návrhu. Takové zlepšení mohlo také nesporně nastati, kdyby se byli zástupci socialistických stran opírali místo o dnešní špatnou basi spolupráce s buržoasními stranami o jediné správnou a účinnou basi skutečné akční jednoty všeho hornictva a jejich organisací, a zejména kdyby po vzoru svých bratrských stran ve Francii a Španělsku uznali nutnost společného postupu s komunisty, jakož i nutnost vytvoření nejširší lidové fronty proti fašismu, na ochranu míru a uskutečnění denních lidových požadavků.
Několik slov k bližšímu odůvodnění našich návrhů. Jedním naším návrhem žádáme, aby i ta 1 %ní sanační dávka, kterou mají horníci platiti ze svých hladových mezd a která má vynésti 9 mil Kč, byla převzata státem. Když mohl stát sanovati zkrachované banky miliardovými částkami, nemůže ohroziti státní pokladnu ani těch 9 až 10 mil. Kč, které by podle našeho návrhu měl převzíti.
Dalším návrhem žádáme, aby nemocenská doba byla jako až dosud započítána do příspěvkové doby a aby za tuto dobu platili příspěvky podnikatelé. Započítání doby nemoci do příspěvkové doby jest právě nyní nutné, neboť horníci jsou dnes při naprosto nedostatečné stravě, donucováni ku přímo nelidským výkonům a proto se stávají čím dále tím častěji nemocnými. Nemocnými bývají také horníci následkem častých úrazů, které jsou zaviňovány nedodržováním nejprimitivnějších hornopolicejních předpisů. Za dobu 20 až 25 služebních let promarodí horník dosti dlouhou dobu a bylo by proto krajně nespravedlivé, kdyby se tato nemocenská doba nemohla započítati do příspěvkové doby.
Navrhujeme také, aby doba vojenské presenční služby byla jako dosud plně započítána. Když státní občan je povolán k vykonávání služby pro stát a když tím ponejvíce ztratí zaměstnání a rodiče přispěvatele na výživu, neměl by býti trestán také ještě zkrácením nároků na sloji budoucí sociální rentu. (Sen. Mikulíček: Když to může býti pro poslance a senátory, může to býti i pro horníky!) Tak jest! V tomto případě by se měli o uskutečnění našeho návrhu zasaditi zejména ti, kteří mají velmi často plná ústa řečí o vlastenectví a obraně státu.
Zcela zvláště však upozorňuji slavný senát na náš návrh, kterým navrhujeme, aby veškeré dávky, to jest základní důchod, zvyšovací dávky a státní příplatky byly pro zaměstnance jáchymovských dolů a továrny na uranové barvy v dvojnásobné míře poskytovány: V tomto návrhu zároveň navrhujeme, aby nárok na bezpodmínečný starobní důchod nastal již při nejvýše 15leté služební době a 35 letech stáří.
Tuto výhodu je nutno jáchymovským horníkům přiznati, neboť práce v těchto dolech ničí zdraví a životy těchto dělníků přímo hrozným způsobem. Jáchymovským horníkům mělo se dostati výhody zákonem o nemocích z povolání. Úrazová pojišťovna si však vykládá tento zákon tak neslýchaným způsobem, že poskytuje odškodnění jen v případě, když lékařský senát zjistí ztrátu výdělečné schopnosti následkem nemoci z povolání alespoň ve výši 40 %. Lékařské nálezy znějí v 95 % vždy na nižší procento ztráty výdělečné schopností, a proto z tohoto zákona nevyplývá skoro žádná výhoda pro tyto tak mimořádně na zdraví a životech ohrožené jáchymovské horníky.
Navrhujeme také, aby pojištěnci nebyli poškozováni na svých těžce nabytých čekatelských právech v případě přestupu k jinému nositeli pojištění. V předloženém návrhu je však ustanovení, podle kterého nastane v případě přestupu k jinému nositeli pojištění velmi značné snížení nabytých nároků, které bude činiti v některých případech 8 %, v jiných případech 30 % a v mnoha případech u starších pojištěnců až 70 %. Je to krajní nespravedlnost, když má býti pojištěnec na svých již jednou nabytých právech poškozen jediné proto, že přestupuje k jinému nositeli pojištění.
Navrhujeme také, aby nárok na státní příspěvek neztráceli cizí státní příslušníci. Státní příspěvek je totiž podle tohoto vládního návrhu vázán na t. zv. reciprocitu. Je dobře známo, že zejména na Ostravsku je velká část příslušníků polské i jiných národností, kteří v případě, že podmínka reciprocity nebude splněna, pozbudou nároku na státní příspěvek, pozbudou nároku na těch 500 Kč ke svému důchodu, a to znamená zhoršení a snížení oproti všem ostatním až o 18 %.
Konečně navrhujeme, aby dosavadní míra dělnické samosprávy v revírních bratrských pokladnách a v ústřední bratrské pokladně byla zachována, poněvadž stojíme zásadně na stanovisku, že si pojištění dělníků mají spravovati dělníci sami: (Výborně!)
Také navrhujeme, aby uznávací příspěvek nebyl zvyšován ze 3 Kč na 12 Kč, jak to tato osnova stanoví, nýbrž aby zůstal na dosavadní výši 3 Kč.
Nyní několik slov o těžkých životních poměrech hornictva vůbec. Zatím co uhlobaronům stoupají zisky i pří zmenšeném odbytu, stoupá v hornických rodinách nebývalou měrou hlad, počet propracovaných směn a výdělky horníků stále klesají. Provisionisté chodí žebrat, děti horníků jdou žebrat, ženy horníků z bídy propadají prostituci a ke všemu tomu začínají uhlobaroni v severočeském revíru opětně útočit na mzdy a stovky existencí hornických. Je to opětně známá Lounská uhelná společnost, která chce vyhoditi 97 horníků ze skrývky dolu Eleonora, na jiných dolech zavádí známý stopkařský popoháněčský systém, aby později na těchto dolech mohla přikročiti k dalšímu omezování pracovních dnů a vyhazování dělnictva. Chce prosaditi snížení mezd, dokonce na jednom z nejvýnosnějších dolů, jak o je důl Ignis ve Vraňanech. Horníci plným právem volají po zvýšení mezd, po náhradě za nuceně promeškané směny, volají po zkrácení pracovní doby na 6 hodin denně s plným vyrovnáním mezd, volají po zlepšení podpor v nezaměstnání pro všechny nezaměstnané.
Pracovní a životní podmínky nejen horníků, ale všeho dělnictva vůbec se však za dnešního koaličního systému čím dále tím více zhoršují a proto třídně uvědomělá část dělnictva správně na svých projevech v poslední době zdůrazňuje, že otázky zvýšení mezd, otázka zkrácení pracovní doby, otázka likvidování nezaměstnanosti, otázka zlepšení podpor pro všechny nezaměstnané, otázka zlevnění cen potravin a konečně otázka sociálního plánovitého hospodářství, které zajistí všem lidem dostatek práce i chleba, nejsou otázky, které by se daly rozřešiti cestou nějakého smíru a dohody s buržoasií, nýbrž že to jsou otázky a požadavky, které mohou býti uskutečněny jediné tvrdým a neústupným bojem všech těch lidových vrstev, které pod dnešním kapitalistickým systémem nesnesitelně trpí. Bude to i v Československu jediné hnutí nejširší lidové fronty, které musí přinésti nutné předpoklady pro vytvoření levicové vlády po způsobu Francie a Španělska.
Vážený senáte! Vyslechl jsem také kritiku poslanců sudetskoněmecké strany v posl. sněmovně, při které poukazovali na křiklavé poměry v případech onemocnění horníků a v případech, kdy kontrolní lékaři, svými nálezy horníky poškozují. Kritika byla správná, ale páni ze strany sudetskoněmecké, kteří jsou velmi citliví, když kritisujeme dnešní fašistický režim v Německu, by měli míti také cit a pochopení zejména pro onu část v Německu zedřených horníků, kteří bydlí v Československu a kterým nynější fašistický režim Hitlerův neposílá jejich zákonité provise. Takových případů máme v Československu mnoho a já sám jsem uznal za svou povinnost v těchto případech několikrát intervenovati na ministerstvu zahraničí, kde j sem poukazoval na tyto případy, mezi jiným na případ hornického invalidy Macha z Hrdlovky u Duchcova, který už po 2 roky nedostává z Německa provisi, ačkoli má na ni zákonitý nárok. Přes veškeré urgence ministerstva zahraničí v Německu nebyla dosud křivda.na těchto hornicích odčiněna a poslední odpověď, která došla z říšskoněmeckého vyslanectví zní, že vláda německá vydá v nejbližších dnech zákon, který bude určovat podmínky, za jakých mohou obdržeti provisi horníci, kteří pracovali v Německu a stali se politicky podezřelými. Nynější fašistický režim v Německu nebude tedy poskytovati zákonité provise, ke kterým se zavázal i podle smlouvy uzavřené s Československým státem; bude je poskytovat jediné tehdy, když to podle svého fašistického a protidělnického založení uzná i za nutné. Proto by měli pánové ze sudetsko-německé strany také v tomto případě nalézt příležitost provésti řádnou kritiku těchto neslýchaných případů, které připravují zedřené horníky o jejich těžce nabyté nároky.
Slyšel jsem zde také slova uznání zástupce národního sjednocení pro těžké postavení horníků, ale právě na adresu této strany chci říditi apel, že by se mohly velmi často poměry hornické zlepšiti, kdyby se pánové postarali. aby se právě na dolech, které jsou majetkem české obchodní společnosti, která je právě v rukou stoprocentních národně sjednocených, uplatnilo toto jejich uznání pro horníky tím; že by přiměli dozorce, správu a ředitelství této. společnosti, aby upustili od fašistického teroru, který se tam páše na dělnících, a aby platili aspoň takové mzdy, jako se platí na ostatních dolech. Tam by měli zapůsobiti. neboť nikde nejsou pracovní a výdělkové poměry tak bídné a tak špatné, jako právě na dolech u České obchodní společnosti.
Zástupce živnostenské strany mluvil zde o strašných důsledcích racionalisace. Pravda, jako se projevila racionalisace nejen v dělnických rodinách a jako se projevuje zejména i v sociálních ústavech a jak se zejména projevila i u našeho hornického pojištění, jak jsem již uvedl, projeví se v pozdější době také i v tom velikém ústavu všeobecného sociálního pojištění. Tato racionalisace samozřejmě může projeviti tak strašlivé důsledky jenom proto, že se provádí v zájmu jedinců, v zájmu kapitalistických podnikatelů. V Sovětském svazu se také racionalizuje výroba, ale v Sovětském svazu, kde je vláda dělníků a rolníků, neznamená každý technický pokrok zlo pro dělníka, jako to zde uvedl zástupce živnostenské strany, nýbrž tam znamená racionalisace výroby, každý nový stroj, každý nový mechanismus ulehčení pro každého pracujícího člověk. Chceme-li, aby ani v Československu se racionalisační výroba nevybíjela tak hrozným způsobem na životosprávě všeho dělnictva, je potřebí, abychom pracovali k tomu, abychom i v Československu dospěli k jinému vládnímu režimu, než jaký dnes je. Je potřebí, aby zejména Socialistické strany uznaly, že uskutečnění požadavků pracujícího lidu, jako je zvýšení mezd, zlepšení soc. pojištění, zkrácení pracovní doby, zlevnění potravin, zlepšení podpor pro nezaměstnané, nebude provedeno dnešní vládní koalicí. Dějiny nás učí, že pracující třída musila i v době, kdy kapitalistický hospodářský řád byl ještě v rozkvětu, těžce si vybojovávati každý kousek hospodářského, politického a kulturního práva, a pro každého třídně a socialisticky uvědomělého dělníka je proto samozřejmá věc, že v dnešní době naprostého bankrotu dnešního soukromokapitalistického systému, v té době bude musit pracující třída ještě daleko houževnatěji bojovati za každý kousek zlepšení svého životního postavení a bude musit nastoupiti zejména rozhodující boj za socialistické hospodaření, za socialistický hospodářský řád. Máme teprve jeden rok po parlamentních volbách. Ve volební kampani před parlamentními volbami, jak známo, se zase hodně voličům slibovalo. Ale, vážení přítomní, copak se zlepšilo na těžkém postavení dělnictva za poslední rok? Nic. Naopak nastalo další zhoršení.
Vážení přítomní, jsem přesvědčen o tom, že kdyby měla nadále trvati na dalších 5 roků dnešní koaliční vláda, že i těch dalších 5 roků trvání koaliční vlády nepřinese žádné zlepšení pro široké vrstvy pracujícího lidu, nýbrž dalších 5 let trvání této vládní koalice socialistických stran s měšťáckými kapitalistickými stranami přivede pracující třídu ještě do dalšího zhoršení, poněvadž kapitalisté, buržoasie, nemohou v období krachu a bankrotu tohoto kapitalistického systému činiti koncese ve prospěch dělníků, nýbrž tyto kapitalistické vrstvy, tyto buržoasní vrstvy budou v tomto období krachu kapitalistického řádu usilovati spíše o to, aby vytloukly další koncese na účet širokých vrstev pracujícího lidu.
Proto bychom si přáli, aby socialistické strany přestaly se opírati o dnešní nesprávnou basi koaliční politiky s buržoasními stranami, aby tuto basi opustily a aby po způsobu svých francouzských kamarádů, po způsobu svých španělských kamarádů s námi neodkladně navázaly styky a s námi neodkladně vytvořily jednotný bojovný svazek, aby s námi se snažily budovati hnutí lidové fronty a aby s námi tímto způsobem vytvořily podmínky pro vytvoření takové levicové vlády, jakou dnes vidíme ve Francii, která v několika dnech dovedla provésti takové zákony a skutečnosti, že nás v mnohém Francie dnes již přeskočila a jak doufám, v příštích týdnech a měsících ještě dále přeskočí.
My, senátoři klubu komunistické strany, přes to, že tato osnova má ještě mnohé vady, o kterých jsem zde mluvil dosti konkrétně, považujeme za nutno pro ni hlasovat. Hlasu jeme pro ni mezi jiným také proto, že jestliže je tato vládní osnova přece jenom daleko lepší nežli všechny předchozí, pak tato zlepšení, která jsou v ní obsažena, jsou výsledkem dlouholetého houževnatého boje, který vedli horníci za své pojištění a na kterémžto boji jsme měli my, jako rudí odboráři a komunisté, značný a v mnoha místech a revírech dokonce rozhodující vliv. (Potlesk senátorů strany komunistické.)
Místopředseda Klofáč (zvoní): Ke slovu je přihlášen p. sen. Schmidt. Uděluji mu je.
Sen. Schmidt (německy): Slavný senáte!
Předložená osnova zákona o změně a doplnění platného zákona o pojištění horníků v bratrských pokladnách má beze sporu velký sociálně politický význam, poněvadž se tím má zabezpečiti sanace této nejstarší sociálně pojišťovací instituce a tím také dávky bratrských pokladen pojištěným horníkům, jejich vdovám a sirotkům, čímž má býti také zároveň odstraněn dlouholetý stav právní nejistoty této instituce.
Touto sanační akcí zabývala se již od roku 1922 zvlášť ustanovená komise a dlužno zajisté zde přiznati, že předložená osnova tento problém skutečně způsobem velice důkladným projednala a že je odborně dobře založena. Je potřebí však s této strany vznésti námitku, že způsob projednávání této předlohy neodpovídá požadavkům, které je nutno uplatňovati se stanoviska parlamentárního. (Předsednictví převzal místopředseda Donát.) Pro uzákonění této předlohy je stanovena lhůta 1. července 1936. Dnes máme již 3. července, předloha projednává se tedy v senátě hodně pozdě, a to v okamžiku, který vylučuje její důkladné projednání. Je vyloučeno, aby bylo lze prozkoumati nevšedně důkladnou a svědomitou důvodovou zprávu, jakož i připojené pojistně-matematické podklady tak, jak by toho důležitost předmětu vyžadovala. Jestliže se zde dnes namítalo, že se posl. sněmovna zevrubně zabývala tímto zákonem, pak by to jen znovu dokazovalo, že se senátu přiznává jen podřadná spolupráce na úkolech zákonodárství, která se více nebo méně vyčerpává jen formálně a která jistě není v intencích tvůrců naší státní ústavy.
Nutno však také s politováním konstatovati, že se také v sociálně-politickém oboru zákonodárná činnost obou komor Národního shromáždění stále více odstrkuje stranou, poněvadž se ukazuje, že skoro všechna opatření v tomto oboru v uplynulém roce byla vydána na základě zmocňovacího zákona vládním nařízením. Budiž zde ještě poukázáno na obnovení a změnu péče o nezaměstnané podle gentského systému, provedené nařízením, aniž by k tomu byl mohl sociálně-politický výbor anebo plénum senátu zaujmouti vůbec stanovisko. Otázka, která má v sociálně-politickém oboru zcela zvláštní význam, je jistě zákonná úprava zprostředkování práce, o které se od roku veřejně debatuje a která v tomto čase zabývala všechny příslušné korporace, v obou komorách Národního shromáždění však dosud vůbec nebyla podle jednacího řádu projednávána.
Již ke konci loňského krátkého letního zasedání se proslýchalo, že obligatorní zprostředkování práce mělo nabýti moci zákona jako junktim s obilním monopolem, a v nejnovější době proskakovaly jistě také podobné zprávy, které jsou nevšedně příznačné pro systém v koalici platný, poněvadž ukazují skutečnost, že pro vydávání i dalekosáhlých zákonů a nařízení jsou rozhodujícími nikoli věcná potřeba a skutky, nýbrž jen zájmy stran anebo prestiž stran. Musíme tudíž dnes s tohoto místa s veškerou rozhodností protestovati proti protiústavnímu pokusu, aby se obligatorní zprostředkování práce stalo zákonem jen pouhým vládním nařízením. Uznáváme, že je naléhavě potřebí nové úpravy našeho veřejného zprostředkování práce, pro něž dosud v našem státě nebylo jednotného zákonného podkladu, ale návrh obligatorního zprostředkování práce, který vypracovalo ministerstvo soc. péče, musely by všechny zúčastněné kruhy, které skutečně mají na mysli jen účel zjednání spořádaných poměrů na trhu práce, co nejostřeji odmítnouti, poněvadž ustanovení jednotlivých částí této osnovy zákona jsou taková, že ukazují na podstatně jiné tendence a zjevně vedeny jsou úmyslem vydati zadávání pracovního místa jednostranným snahám stran. Jsme si jasně vědomi toho, že by uzákonění této osnovy a provádění zákona bez jakýchkoli rozpaků muselo míti v sudetskoněmeckém nouzovém území účinky přímo, zhoubné a mohlo by v nejkratší době způsobiti převrstvení dělnictva, které by se rovnalo úplnému odnárodnění,
Jestliže již proto musíme uzákonění tohoto návrhu bezpodmínečně odmítati, je toto odmítnutí však nezbytným příkazem také z důvodů ryze věcných. Všechny hospodářské kruhy, průmysl, a to jak svými německými, tak také českými organisacemi, obchod a živnosti, zemědělství, ale také dělníci a zaměstnanci sami zaujali v projevech v nejnovější době naprosto zřetelným způsobem stanovisko proti osnově a své odmítnutí odůvodnili argumenty, jimž každé objektivní ocenění musí přiznati plné oprávnění.
"Hospodářská politika", blízká hospodářské komisi ministerské rady, rovněž zřetelným způsobem odmítla osnovu a poukázala k tomu, že se tento zákon dotýká řady otázek, které by musely míti dalekosáhlý vliv na dosavadní strukturu našeho hospodářského systému a naší sociální politiky a vyžadují tudíž nejpečlivějšího uvážení všech momentů, jež přicházejí v úvahu. Takovouto úvahu zabezpečiti může jen řádné projednání v zákonodárných sborech jakožto povolaných zástupcích zúčastněných kruhů a vrstev, poněvadž jen požadavky praktické potřeby mohou býti nutnou protiváhou byrokratickým anebo stranicky teoretickým aspiracím. Není v přítomném okamžiku ještě možno zaujmouti stanovisko k jednotlivým částem zmíněného návrhu, nutno však zde ještě jednou s veškerým důrazem vytyčiti, že již dnes se co nejostřeji ohrazujeme proti pokusu, aby osnova zákona zneužitím zmocňovacího zákona a protizákonným a protiústavním vyloučením parlamentu stala se zákonem, při čemž jsme přesvědčeni, že tím projevujeme zřetelně pocity sudetskoněmeckého hospodářství, těžce o svou existenci bojujícího, především však také našich sudetsko-německých dělníků a zaměstnanců, pro něž udržeti pracovní místo jest otázkou životní.
Chtěl bych ještě zaujmouti stanovisko k jedné věci, která se mi jeví stejně naléhavou jako nutnou. Jde o přidělování potravinových lístků ve vyživovací akci, tak zvaných Czechových lístků, nezaměstnaným. Podle stížností docházejících z celého sudetskoněmeckého území a podle šetření u příslušných okresních úřadů děje se v poslední době přidělování těchto lístků nezaměstnaným se srážkou až 50 % lístků, jež úřady požadují u zemského úřadu. Následkem toho musejí okresy resp. komise prováděti zkrácení a škrty, které, což jasně nutno konstatovati, jsou neoprávněné a v kruzích nezaměstnaných způsobily velké rozhořčení. Smutná hospodářská situace se v letních měsících proti zimním měsícům zlepšila málo anebo nezlepšila vůbec. V sudetskoněmeckém území není téměř žádné stavební činnosti a v průmyslu zaznamenati je spíše úbytek nežli zlepšení. Tak zvané sezónní oživení hospodářství, zejména v lázeňských místech a letoviskách, je mnohem horší nežli stejnou dobou loňského roku.
Z veřejných prací není v sudetskoněmeckém území cítiti skoro ničeho, to znamená, že se přes sliby odpovědných míst v našem území venku zaměstnávají na místo domácích dělníků, nemajících práce ani výdělku, skoro výhradně čeští dělníci a takoví, kteří mají podporu podle gentského systému a namnoze jsou také v místě cizinci.
Zkrátka, panuje jako dříve nouze a bída a k tomu nyní v letních měsících. Tážeme se nyní: Jaké poměry má tu přinésti příští zima? Považujeme za svou povinnost upozorniti odpovědná místa státu již nyní na hrozící nebezpečí a žádáme, aby dělníkům nebyla brána alespoň tato nepatrná podpora, aby bez zkracování nadále vydáván byl obnos, jejž jednotlivé okresní úřady požadují a jejž okresní sociální komise přece již snížily do krajní míry, neboť jen pak možno skutečně, byt jen z malé částí, čeliti nezměrné bídě a přivoditi uklidnění. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.)
Místopředseda Donát (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. sen. dr. Žiška. Dávám mu slovo.
Sen. dr. Žiška: Slávny senát!
Keď k tomuto návrhu zákona prehovorím, činím to hlavne preto, aby som poukázal na smutné položenie horníctva na Slovensku, ktoré do tejto doby tiež trpelo všetku sociálnu biedu, ktorú trpelo horníctvo v Čechách a na Morave.
V Uhorsku platil do prevratu starý zákon o bratských pokladniciach z r. 1854, ktorý bol vtedy vydaný oko cisársky zákon pre celú monarchiu, a od tých čias žiadneho mého nového, modernejšieho zákona o baníctve na Slovensku nebolo až do r. 1922, keď bol pre celú Československú republiku, tedy i pre Slovensko, vydaný ten zákon.
Na Slovensku voľakedy bolo tiež kvetúce horníctvo. Tie starodávne mestá, ako Kremnica. Štiavnica., Bystrica, Ľubietová, Rožnava, Gelnica, voľakedy maly kvetúce baníctvo, a občianstvo, meštianstvo tých miest tešilo sa dobrobytu. Postupom doby to baníctvo, horníctvo upadlo, robotníctvo ostalo bez zamestnanosti a potom, keď nastala hospodárska kríza, tým viac trpelo pod touto slovenské baníctvo.
Ja za túto pomoc, ktorou tento zákon zabezpečuje horníctvo, ďakujem v mene horníctva na Slovensku, lebo týka sa to tiež pár tisíc horníkov, baníkovi a robotníkov pri naftových doloch v Gbelách, kde sa vyrába nafta, ktorá je potrebná pre náš priemysel, kde denne 4 vagóny nafty sa vyrábajú a dosiaľ odvážaly do Pardubic do rafinerie. Teraz sa stavu na Slovensku nová rafineria pri Hrone, kam ešte viac vagonov nafty bude sa môcť z Gbelov dovážať. Je to projektované, že tam bude aj viac robotníkov zamestnané, dnes ich tam pracuje asi 350 a je nádej, že keď sa nová rafineria postaví na Slovensku, počet robotníkov bude zvýšený.