Moji kolegové předřečníci zde statisticky dokazovali, jaké výkony musí dělník udělat nyní proti letům minulým, a mám právě obavu, že je to výsledek té velké racionalisace, která se projevuje ve všech továrních podnicích, ať jsou druhu jakéhokoliv.

Pohleďme ještě na jednu tabulku, která zde nebyla uvedena, jak stroje nejsou pomahači dělnictva, nýbrž mohou být přímo skoro jeho škůdcem, poněvadž je vyřaďují z práce. Mám zde.přehled strojové těžby kamenného uhlí, která r. 1925 činila 46,5 % celkové těžby a za 6 let následujících již 81,2 %. Při tom klesl počet dělnictva se 76,91 % na pouhých 58,48 %, tedy stroje vyřadily dělnictvo a daly nám o 4,49 mil. tun uhlí více, než nám dávaly dříve ruce horníků. Naproti tomu však jsme dosáhli možnosti šetření v palivu, což činí asi 1.200 tun, to tedy znamená, že velkou racionalisací, úsporou v topení vyřaďujeme na 1.400 našich horníků, našeho dělnictva.

Vážení, proč zde na to upozorňuji? Poněvadž je to právě živnostenská strana, která pozorňuje na velkou racionalisaci továren a velkých obchodních domů, kde se děje totéž, vyřazuje se naše živnostenské dělnictvo a pomocnictvo a kde se také ničí řada živností, obchodů a celých rodin. A bohužel, že se setkáváme namnoze s neporozuměním, začasté ve stranách, které mají na mysli hájení sociálních potřeb všeho občanstva. Byli jsme svědky, jak byly vyvolávány uměle schůze, kde se stavěli zástupci dělnictva různých politických stran s velkokapitálem ruku v ruce proti střednímu a drobnému podnikateli. A vážení, často i v novinách čteme různé články, skreslené a namířené přímo proti živnostensko-obchodnické straně středostavovské. A zrovna dnes jsme svědky, že "Polední list" útočí znova na zástupce živnostensko-obchodnické strany středostavovské zde v senátě, útočí na nás proto, že jsme nehlasovali včera pro návrh, který zde byl podán členy Národního sjednocení. Nerad útočím, ale je mou povinností obhájiti, proč se tak nestalo. Kdyby, vážení, byla skutečně láska k živnostnictvu taková, jak se namnoze v novinách projevuje, myslím, že by nebylo zapotřebí vyvolávat snad ani živnostenskou stranu, poněvadž bychom byli dostali z té lásky všechno, po čem toužíme a co mají ostatní stavy. Chci odpověděti pánům podavatelům návrhu na výtku, že prý na schůzích mluvíme proti družstvům a zde že jsme přímo skoro podporovali družstva tím, že jsme nehlasovali pro jejich návrh. Chtěl bych upozorniti, že by se pánové měli zamyslit, kdo od převratu byl takřka nejsilnější stranou v našem zákonodárném sboru. A když mluví o družstvech, měli by si pánové vzít do rukou tabulku složení našeho ministerstva od počátku a viděli by, že r. 1922, když bylo na družstva dáno přes 11/2 miliardy Kč, byl (Hlasy: To není pravda!) ministrem financí pan dr. Rašín, p. inž. Bečko, ministrem obchodu p. inž. Novák a ministrem železnic p. Jiří Stříbrný. Tehdáž se měla ukázat láska k živnostenskému a obchodnímu podnikání, ale ne dnes, kdy se přichází s návrhy, které se podávají jenom z agitačních důvodů. Mohl bych i dále pokračovati, jak jsme se bránili zřizování jednotkových domů a upozorňovali prostřednictvím obchodních komor na důsledky toho. Kdo byl tehdá ministrem obchodu? Musím říci, že tehdy, při tvoření onoho zákona, jím byl p. dr. Matoušek. A tu je nejméně práva útočiti dnes na živnostenskou a obchodnickou stranu a dělati lacinou agitaci ve prospěch jejich strany.

Vážení, odbočil jsem trochu, poněvadž bylo mou povinností říci, jak pohlížíme na celou věc.

Hornické pojištění, jak vidíme, je značně pasivní a máme obavy, že konečnou cifrou nebude 2054 mil. Kč, nýbrž že cifra pasivity bude daleko větší tím, že aktiva budou ne ustále klesat. Nás však jako obchodníky zajímá i jiná otázka, totiž sanace tohoto pojištění. Praví se, že sanační příspěvek zaměstnavatelů má činiti 2,5 % mzdy směrodatné pro předpis pojistného v úrazovém pojištění a příspěvek zaměstnanců 1 % průměrného výdělku. Hodnota sanačních dávek má činiti 324 mil. Kč a sanační příspěvek státu 90 mil. Kč ročně.

Aby nebylo mylně vykládáno, že se snad stavíme proti sanaci hornického pojištění, upozorňuji předem, že nikoliv; právě naopak my říkáme, že zde je nutná rychlá pomoc, ale máme obavu, rozebereme-li tuto sanaci, že to bude znamenat, že zaměstnavatelé budou jistě považovat tato 2,5 % za zvýšení své výrobní režie a že se to potom objeví i v ceně uhlí, které budeme kupovat. Obávám se i klesání mezd hornických, jak zde bylo na to správně poukázáno, i toho, že se na sanaci ještě počítá s jedním procentem z té skoro hubené mzdy, kterou horník dostává.

Sanační dávka z uhlí má činiti 324 mil. Kč. A tu bych prosil, dojde-li k zvýšení cen uhlí o těchto 324 mil. Kč, aby to potom nebylo v časopiseckých zprávách nebo v různých polemikách na schůzích házeno na živnostníky a obchodníky.

Jsme svědky toho, jakmile stoupne někde cena materiálu, že se neřekne pravá příčina zdražení, nýbrž mluví se o zdraženém výrobku, který se prodává konsumentovi, a obviňuje se živnostník a obchodník ze zdražování.

Je-li nutně potřebí sanace pojištění u báňských bratrských pokladen, bude-li proto zdraženo uhlí, pak přiznejme se poctivě, že to bylo nutné ve prospěch dělnické třídy a ve prospěch sanace hornického pojištění.

Když přicházíme k sanaci hornického pojištění, oslavujeme tak trochu desetileté trvání našeho sociálního pojištění dělnického. Předseda Ústřední sociální pojišťovny, p. posl. Hampl napsal velmi pěknou jubilejní stať, ve které mluví o tom, co tato pojišťovna všechno vykonala.

Dotknu-li se tohoto pojištění, není to nějaká závist vůči dělnictvu, nýbrž jaksi z povinnosti upozorňuji na ohromný vliv, který pojišťovny mohou míti ve prospěch strádajících, ve prospěch sociálně slabých osob.

Pan posl. Hampl vyzvedá, že tato pojišťovna dala prostředky k různé podpoře stavebního ruchu, na silnice, na rodinné domky, finanční pomoc obcím, úvěr, a dále poukazuje na to, že je největším pojišťovacím ústavem, největším finančním kolosem našeho státu, a hlavním úkolem, který sleduje; že je zabezpečení dělnictva a jeho rodin, že pečuje o velkou armádu pojištěnců, kde skoro 1/4 mil. občanů dostává se dnes důchodu, ať už invalidního, starobního, vdovského nebo sirotčí renty, a že do konce května 1936 bylo vyplaceno na dávkách už 1.067 mil. Kč.

Vážení, my vítáme sociální pojištění dělnictva, nestavíme se proti němu, ale je nutno říci, že bylo snad opomenuto vyzvednouti také i jiné věci při této 10leté statistice, totiž že velkou zásluhu o toto pojištění mají také osoby z řad živnostníků a obchodníků, samostatných podnikatelů. Neboť kdo přispívá na sociální pojištění? Především stát. Stát, to jsme my, občané bez rozdílu povolání. V druhé řadě jsou to zaměstnavatelé, kteří platí polovinu, a druhou polovinu platí zaměstnanci. Ale vážení, pokud známe naše živnostníky a obchodníky, víme, že řada jich platí celé pojištění za svého dělníka, aniž by si dělali nějaké srážky nebo nějaké nároky na odškodnění. (Tak jest!) Ano, my plně přispíváme na toto pojištění, ale, bohužel, sami z tohoto pojišťování nemáme ničeho. Je to skoro ironie, když při 10letém trvání sociálního pojištění musíme říci, že mnozí živnostníci, kteří přispívali a přispívají na toto pojištění dělnictva, jsou dnes sami bez zaměstnání a nemají vůbec nikde, odnikud žádné podpory a nemají od nikoho ani oni ani jejich rodiny nějakého zabezpečení. Vážení, tane mi tak na mysli otázka: Není to jakási obžaloba dnešní naší demokracie, kdy dělnictvo a zaměstnanectvo všech kategorií je pojištěno, a správně tu řekl pan kol. Korvas, že je všechno pojištěno, jenom ne samostatný drobný podnikatel, ať už jakéhokoliv druhu? (Hlasy: To je vaše vina, vy jste to nechtěli!) Nechtěli jsme? Snad někteří jednotlivci. Ale sám tehdejší pan předseda vlády dr. Švehla děkoval tvůrci sociálního pojištění za tento zákon s přáním, aby platilo i pro živnostnictvo a obchodnictvo. (Hlasy: Pardon, pane kolego, zákon je hotov!) Ano, vím, že zákon je hotov, bohužel, však po 10letém trvání není dosud v provozu. (Sen. Thoř: A není to v naší moci!) Ano. A já bych právě prosil, aby slova, která zde padla ve prospěch sociálního pojištění osob samostatně hospodařících, byla brána vážně, a abychom také jednou dospěli k tomu cíli, aby se toto sociální pojištění stalo skutkem. (Hlasy: To můžete dokázat jedna, dvě!)

Pane kolego, kdybychom měli tu moc, jedna, dvě, myslím, že bychom leccos provedli, co by bylo ve prospěch nejen obchodnictva a živnostnictva, nýbrž i ve prospěch naší Československé republiky. (Sen. Thoř: To je pojištění pro samostatně výdělečně činné, to nejsme jen my živnostníci!) Ano.

Chci ještě upozornit, že živnostnictvo nemá skutečně žádné ochrany. Prosím, já nevyčítám, neustále na to upozorňuji, ale když sledujeme rozpočet, vidíme, že v ministerstvu soc. péče je 850 mil., což s nynější sanací 90 mil. dělá už skoro na jednu miliardu, a když si uvědomíme, že podle zpráv se vyplácí dělnictvu dnes už 1 milion Kč denně, kdežto veškeré živnostnictvo a obchodnictvo dostalo v ministerstvu obchodu 1,500.000 Kč na celý rok, tedy je tu skutečně třeba se zamysliti. A kdo má trochu lásky k živnostenskému a obchodnickému stavu, kdo má trochu sociálního citu, musí jistě také uznat, že je třeba, aby živnostenský a obchodní stav byl postaven na roveň ostatním třídám. Bída mezi živnostnictvem je, ale není snad mnohým lidem ani známa, poněvadž neznají živnostenského podnikání. Bída dosahuje často takového stupně, že je na tom leckterý dělník lépe, než samostatný živnostník, samostatný podnikatel.

A tu bych prosil, aby bylo zde pamatováno, aby se co nejdříve přikročilo také k pojištění živnostnictva a obchodnictva. A jestliže snad některé vrstvy si toho nepřejí anebo chtějí to oddalovat, prosím, ať je to pojištění výhradně živnostenské, jak si to my všichni už přejeme. A jestliže je v našem státním rozpočtu úhrada pro druhé sociální pojištění, myslím, že bude také nutno, aby se zde nalezla úhrada i ve prospěch pojištění živnostnictva a obchodnictva. Nežádáme almužny, poněvadž máme za to, že sociální pojištění není žádnou almužnou. A správně to řekl i náš velký pan president Osvoboditel: Sociální politika není almužnictví, nýbrž zákonné zajištění lidského právního i hmotného postavení pracujícího člověka. Myslím, že tím pracujícím člověkem je také živnostník, je také obchodník a je také jeho celá rodina (Tak jest!) a že právě z těchto důvodů je také nutno, aby bylo o toho živnostníka a jeho rodinu postaráno.

Ke konci chci vysloviti jedno přání, aby se na nás pohlíželo tak, jako se pohlíží na ostatní stavy. Budeme hlasovati pro tento zákon s přáním, abychom se v brzké době dočkali také my sociálního pojištění živnostnictva a obchodnictva. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším přihlášeným - řečníkem je p. sen. Macek.

Dávám mu slovo.

Sen. Macek: Slavný senáte!

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění schválila dne 26. června osnovu zákona o sanaci pojištění hornického u báňských bratrských pokladen, kterou dnes zde v senáte jistě odhlasujeme. Je naší povinností, abychom si uvědomili, jakou důležitost má pro zaměstnance v hornictví tato osnova a jaké příčiny tu byly, že musilo dojíti k sanaci hornického pojištění.

Krise zachvátila v posledních letech veškerý průmysl u nás, zejména však hornický. Budu zde klásti za příklad náš uhelný revír ostravský. Na našem Ostravsku vytěžilo se v r. 1929 12,560.000 tun uhlí. V r. 1935 však pouze 7,504.900 tun uhlí. Koksu v r. 1929 bylo vytěženo 2,528.650 tun, v r. 1935 však pouze 84.500 tun. Z těchto číslic je jasně vidět, jak těžce zasáhla krise do hornictví. Je nám přece všem dobře známo, že bylo k nám do Československé republiky dováženo a doposud se dováží spousta uhlí, hlavně z Polska a také z Německa. Řekneme, že to byla pouze kompensace, je však třeba upozorniti a zdůrazniti, že každý z ciziny přivezený vagón připravil našeho horníka o 15 směn. A tu je hlavní důvod, proč musíme dnes jednati o sanaci hornického pojištění. Horníci v těžkých dobách nezaměstnanosti, zejména ti staří, docela právem, byvše nemocni, ucházeli se o invalidní rentu. Samozřejmě že tím fondy starobní a invalidní se museli ztenčovati. Za jakých hrozných poměrů pracují horníci u nás na Ostravsku, dokazují tyto číslice: V r. 1929 až 1935 bylo u nás na šachtách usmrceno 2.420 horníků. Těžkých úrazů v téže době bylo hlášeno 13.571 a lehkých úrazů 64.945. Počítáme-li v to i těžké úrazy, při kterých nastalo úmrtí, máme dohromady hlášeno za tato léta 80.942 úrazů.

Pokud se týče podpory se strany státu, je opravdu stát povinen, aby pomohl sanovat hornické pojištění. Podle rozpočtu a propočtu získal stát na dávce z uhlí v poslední době 6,5 miliard Kč. Schodek, který má stát uhraditi na sanací hornického pojištění, činí 500 mil. Kč. Sanace hornického pojištění bylo třeba již dávno, a býti to právě naši odborníci, kteří vypracovali celé spousty návrhů, avšak návrhy tyto nebyly respektovány. Vždy se hledělo, aby se úprava a sanace hornického pojištění řešila na účet chudáků horníků.

Podle starého zákona má hornický pensista po 40letém členství ročního důchodu 4.260 Ač, to značí 365 Kč měsíčně. Avšak takových horníků, kteří mají tento důchod, je velmi málo. Kdo šel do pense po 20 letech, dostává ročně pouze 2.340 Kč, což dělá měsíčně 195 Kč. Na Ostravsku máme mnoho horníků, kteří dostávají podle starého zákona měsíčně pouze 140 Kč. Důchod vdovský činí zde polovici, t. j. 70 Kč měsíčně a důchod sirotčí čtvrtinu, t. j. 35 Kč měsíčně. Představme si, prosím, jak takový horník, který má více nezaopatřených dětí, musí s touto pensí živořit!

V r. 1924 bylo u Ústřední bratrské pokladny 147.000 členů. 1. ledna 1930 zůstává pouze 97.600 členů. Počet pensistů, vdov a sirotků, kteří dostávají rentu, je k 1. lednu ř. 1936 celkem 100.000. To je o 2.400 více nežli členů, kteří platí plný příspěvek.

Když se již zmiňuji o těchto chudácích, jsem povinen upozorniti, jak se odměňují páni zaměstnavatelé u nás na Ostravsku těmto pensistům za dlouholetou práci. Pensisté, kteří bydlí v závodních bytech, obdrželi v po slední době přípisy tohoto znění: "Protože máme velký nedostatek bytů pro aktivní zaměstnance, žádáme vás, abyste nám svůj byt v závodních domech vyklidil. Do 5 dnů proto oznamte, že naší výzvy uposlechnete a svůj byt nám do konce výpovědní lhůty určitě vyprázdníte. - Zdař Bůh." Podpis: Ředitelství. -

Byty si najali horničtí pensisté od správy dolů tehdy, když byli v aktivní službě, a to od 1. května 1924, a platili z nich řádně předepsané nájemné. Když byli dáni do pense, bylo jim samozřejmě nájemné zvýšeno; platí pro ně tudíž zákon o ochraně nájemníků, který má opravdu, jak v tomto případě znovu zjišťujeme, pro pracující třídu vůbec, ať je to dělník, zřízenec nebo úředník, veliký význam, a je potřebí proto jen vítati, že zákon o ochraně nájemníků byl letos prodloužen až do r. 1940. Tak se tedy páni zaměstnavatelé v hornictví svým zaměstnancům za dlouholetou poctivou práci odměňují!

Na Ostravsku bylo r. 1929 zaměstnáno ve všech závodech 39.628 horníků a dělníků. V tu dobu pracovalo se průměrně 270 směn. ročně. Za uvedený rok činila hrubá mzda na veškerých závodech 556 mil. Kč, v r. 1935 bylo zaměstnáno přes 26.000 zaměstnanců v hornických závodech, t. j. o 13.628 méně nežli v roce 1929. A tito zaměstnanci vydělali pouze 231 mil. Kč. V té době pracovalo se za rok průměrně pouze 171 směn, to jest o 99 směn méně než v r. 1929 pro jednoho horníka. Tudíž se výdělek snížil u všech horníků o 325 mil. Kč.

Tak vypadá dnes situace v hornictví na našem Ostravsku, a myslím, že i v jiných hornických oblastech našeho československého státu nebude jinak. Horníci jsou dnes úplně zbídačeni. Předložená osnova zákona jest velikou výhodou pro horníky, a je proto mojí povinností abych s tohoto místa všem těm, kdož na novelisaci tohoto zákona pracovali, zvláště poděkoval.

Soc.-politický výbor ve své schůzi, konané dne 30. června t. r., projednávaje shora uvedený návrh, dospěl k jednomyslnému názoru, že navrhovaný zákon je nezbytnou nutností státní a sociální. Tímto zákonem, opřeným o dokonalé pojistně matematické výpočty, jest hornické pojištění zabezpečeno a zaručeným státním příspěvkem dostane se Ústřední bratrské pokladně spolehlivého finančního základu. Jako soc.-politický výbor poslanecké sněmovny, vyslovuje také soc.-politický výbor senátu přání, aby při této příležitosti i služební a platový řád pro zaměstnance bratrských pokladen byl pokud možno co nejdříve vypracován. Je to dokladem, že není zde žádných námitek a že bude jistě dnes v našem senátě zákon tento odhlasován. (Předsednictví převzal místopředseda Klofáč.)

Nahlédněme do zákona samého. § 18 a), jednající o státním příspěvku, praví:

"Stát poskytuje k zákonné provisi příspěvek, který činí ročně

To je dokladem, jak stát podporuje toto hornické pojištění, o kterém zde všichni říkáme, že je velmi důležité a potřebné.

V § 24a), odst. 4 čteme:

"(4) Osoby, které před nastoupením vojenské služby byly povinně pojištěny, musí uplatniti nárok na její započtení do 15 měsíců po návratu z vojenské služby. Osoby, které po návratu z vojenské služby po prvé vstoupí do pojištění podle tohoto zákona, musí uplatniti nárok na její započtení do 6 měsíců po vstupu do pojištění. Nárok na započtení je uplatniti a prokázati u příslušné revírní bratrské pokladny."

Tento paragraf má velkou důležitost pro naše mladé dělníky, kteří musili nastupovati vojenskou presenční službu, a jest jen správné, že tu bylo uvažováno o ochraně těchto vojáků, kteří dříve, když přišli z vojenské služby, nebyli chráněni tak, jako to činí nový zákon.

§ 82 praví: "Pojistné činí za každého člena 66 Kč za příspěvkový měsíc. Přechodná podnikatelská přirážka k pojistnému činí za každého člena 21 Kč měsíčně."

Z toho je vidno, že horník si na uvedené pojištění platí, a proto nemůže nikdo nikdy toto zlepšení pojištění dělníkovi vyčítati.

V § 82 b) čteme: "Sanační příspěvek člena činí po dobu prvních 10 let účinností tohoto zákona za každý příspěvkový měsíc 1 % pracovního výdělku dosaženého za měsíc, zaokrouhleného dolů na celé čs. koruny. Tento příspěvek se vyměřuje a platí zároveň s příspěvkem nemocenského pojištění."

§ 82 e), odst. 1 praví: "(1) Stát přispívá podobu prvých deseti let účinnosti tohoto zákona částkou 90,000.000 Kč ročně. Příspěvek jest odváděti Ústřední bratrské pokladně ve stejných měsíčních částkách předem splatných."

§ 82 f ) zní

" (1) ústřední bratrská pokladna jest povinna v obdobích nejméně pětiletých provésti pojistně matematické zkoušení své finanční rovnováhy a provésti současně statistické šetření o průběhu souborných zjevů rozhodných pro vývoj pojištění a srovnání s průběhem očekávaným.

(2) Výsledek zkoušení předloží ministerstvo veřejných prací Národnímu shromáždění.

(3) Výše pojistného může býti měněna pouze zákonem na podkladě zkoušení podle odstavce 1."

Tu znovu máme doklad, že vláda počítala s tím, aby zde byla přesná kontrola tohoto hornického pojištění, aby bylo možno včas zjistiti, jak dávky jdou vysoko a jak je třeba včas, když toho bude zapotřebí, krýti ztráty anebo deficity tohoto pojištění.

Dále je pro nás důležitý článek III, který plně zajišťuje u Ústřední soc. pojišťovny každému horníkovi, který přestoupil z hornického pojištění do Ústřední soc. pojišťovny, příspěvky, které složil v bratrské pokladně. Výslovně zde máme v odst. 1:

"Ústřední bratrská pokladna zajišťuje u Ústřední sociální pojišťovny nároky na dávky, které by příslušely pojištěncům ústřední bratrské pokladny a jejich pozůstalým, kdyby tito pojištěnci byli pojištění u Ústřední sociální pojišťovny po celou příspěvkovou dobu u Ústřední bratrské pokladny po 30. červnu 1936 a nejvýše 100 týdnů z členství u Ústřední bratrské pokladny z doby před 1. červencem 1936. Zajištění vztahuje se na nároky osob, které dne 1. července 1936 byly členy Ústřední bratrské pokladny nebo později se jimi stanou."

Obráceně zajišťuje Ústřední soc. pojišťovna členům, kteří přestoupili od ní do bratrského pojištění, také plně jejich příspěvky. Tedy to jsou hlavní body, podle kterých bylo třeba jíti a zdůrazniti zde význam a důležitost hornického pojištění. Tento zákon je pro horníky opravdu velmi důležitý a nutný, poněvadž hornictvo se již řadu let domáhalo nápravy v hornickém pojištění a zajištění, a to se tímto zákonem konečně podařilo.

Připomínám zde ještě, že je tomu letos 1. července právě 10 let, co vešlo v platnost sociální pojištění, které zabezpečuje pojištěncům invalidní a starobní důchod.

Je třeba vzpomenouti s tohoto místa hlavních tvůrců sociálního pojištění, a to hlavně našich milých zemřelých ministrů, dr. Lva Wintra a Gustava Habrmana. Je třeba poděkovati také všem ostatním, kteří pomáhali budovati toto veliké dílo sociální, které dnes dělnictvo dovede opravdu oceniti. Dík patří i těm činitelům, kteří dnes soc. pojištění spravují a dále vzorně vedou. Pracující třída opravdu zasluhuje, aby byla tak důležitými zákony v našem státě chráněna. Zdůrazňuji zvláště, že zdravý, silný, spokojený dělník, dělník ve státě zabezpečený, je pravým ochráncem našeho svobodného, demokratického státu československého! (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan sen. Malík. Dávám mu slovo.

Sen. Malík:Vážený senáte!

Důležitost a sociální význam předložené osnovy zákona na sanaci a další finanční zabezpečení hornického pojištění spočívá nesporně mezi jiným už v té jediné skutečnosti, že tato úprava se týká okrouhle 100.000 důchodců a stejného počtu aktivních horníků a hutníků. Nemusím snad při tom zvláště zdůrazňovati, že právě horníci a hutníci vykonávají pro celou lidskou společnost práci nejen nejtěžší, nýbrž také nejnebezpečnější a pro státní hospodářství nejvýnosnější.

Pojištění horníků je, jak známo, jedno z nejstarších pojištění a dostalo svůj zákonný podklad už vydáním dodnes platného všeobecného horního zákona z r. 1854. Další úprava bratrského pojištění nastala pak zákonem o bratrských pokladnách, vydaným r. 1889 a posléze doznalo bratrské pojištění novelisace dodnes platným zákonem z 10. července 1922, č. 242.

Přesto, že horníci platili po celou dobu trvání svého pojištění vždy dosti vysoké příspěvky na sociální pojištění, a přesto, že jejich provisní důchody byly a jsou dodnes přímo bídné, dostalo se hornické pojištění do takového finančního úpadku, že pojistně-matematický schodek činí ke konci roku 1935 částku 2.054 mil. Kč.

Které jsou hlavní příčiny tohoto finančního úpadku ústřední bratrské pokladny? Spočívají mezi jiným v té okolnosti, že všechny dosavadní zákony o bratrských pokladnách neřešily v dostatečné míře otázku pojistně-úhradovou. V důvodové zprávě k tomuto vládnímu návrhu se pak praví, že i dosud platný zákon č. 242 neměl předně pojistně-matematického podkladu a ponechával ministru veř. prací, aby sám učil způsob pojistně-technického výpočtu úhrady, potřebné k zajištění dávek. Majitelé dolů, kteří až do r. 1922 vládli v bratrských pokladnách, neměli ovšem zájmu na vyřešení hlavní otázky úhradové, neboť by se byla při tom ukázala dávná nutnost, přispívati větší částkou na hornické pojištění, nežli činili až dosud. Spoluvinu na finančním úpadku bratrských pokladen, jak se projevil již r. 1922 při centralisaci revírních bratrských pokladen do dnešního rámce Ústřední bratrské pokladny, má také vláda, která dovedla sice vytěžiti z uhelné dávky více než 6 miliard Kč, až dosud však na hornické pojištění, mimo státní záruku za nutné běžné půjčky u Zemské banky, nepřispěla ani haléřem. Neučinila tak ani tehdy, když již při zřízení zákona o všeobecném sociálním pojištění r. 1926 uznala zákonnou povinnost přispívati na každý invalidní důchod aspoň 500 Kč pro invalidy, 250 Kč pro vdovy a 100 Kč pro sirotky. Kdyby byli bývali uhlobaroni a stát aspoň ihned po převratě r. 1918 přispívali odpovídající částkou na hornické pojištění, nemusilo se dostati do finančního úpadku, v jakém dnes je. Dnešní úpadek hornického pojištění byl ovšem velmi uspíšen zejména šíleným tempem vyděračské kapitalistické racionalisace, která vynesla majitelům dolů ohromné zvýšení zisků, ale která zároveň znamenala nejen zničení desetitisíců hornických existencí, avšak také finanční katastrofu pro hornické pojištění.

Uvedu několik čísel, ze kterých je nejlépe vidno, jak se důsledky kapitalistické racionalisace a s tím souvisící hromadné propouštění dělnictva projevilo na hornickém pojištění. R. 1929 bylo ještě 140.340 aktivních pojištěnců, r. 1934 bylo jich už jen 97.797. S tímto velikým poklesem aktivních pojištěnců souvisí pak ovšem i značný pokles příjmů Ústřední bratrské pokladny, který klesl r. 1929 z 141,731.000 Kč na 98,875.000 Kč r. 1934, t. j. o 42,856.000 Kč méně.

Hromadným propouštěním dělnictva nastal však také pochopitelně abnormální vzestup provisionistů a tím zvýšené vydání pro Ústřední bratrskou pokladnu. Jestli r. 1929 činily výdaje na provise 159,700.000 Kč, roku 1934 stouply na 203,400.000 Kč.

Na soustavném propouštění dělnictva v hornických závodech, které přineslo hospodářskou zkázu do desítek tisíců hornických rodin a posléze též do hornického pojištění, má spoluvinu také vláda, která majitelům dolů stálé propouštění usnadnila a dokonce vládním nařízením prodloužila známý pražský pakt, podle kterého mohou majitelé dolů v severočeském hnědouhelném revíru propouštěti v jediném roce více než 200 horníků. Při tom je dlužno podotknouti, že chybné bylo také až dosud stanovisko vůdců reformistických organisací, kteří svou známou taktikou menšího zla rovněž usnadňovali bohatým majitelům dolů stálé propouštění dělnictva.

Z uvedených příčin vychází jasně, že na přivoděném finančním úpadku v Ústřední bratrské pokladně nemají ani nejmenší viny horníci, nýbrž bezmezná kapitalistická chamtivost a celý dnešní kapitalistický vyděračský systém, který už dnes začíná podkopávat i finanční základy všeobecného sociálního pojištění a který svým dalším trváním ohrozí a podlomí i toto nové sanační dílo, o kterém dnes jednáme s, budeme hlasovati.

Horníci na všech svých dosavadních demonstračních projevech také plným právem zdůrazňovali, že hornické pojištění má býti sanováno jediné na účet majitelů dolů a státu. Vláda a majitelé dolů chtěli však provésti sanaci hlavně na účet důchodců a pojištěnců. Všechny předcházející vládní návrhy na sanaci hornického pojištění uvalovaly vždy neslýchaná sanační břemena na bedra horníků. Návrh ministerstva veř. prací z r. 1926 obsahoval nejen zrušení samostatnosti hornického pojištění, nýbrž také značné zvýšení příspěvků, snížení důchodu o celou třetinu, pozbytí hlavní dosavadní výhody posuzování invalidity podle neschopnosti k povolání. Jak neslýchaný byl zejména tehdejší sanační návrh, vycházelo na jevo už z té skutečnosti, že hospodářsky zbídačelí horníci měli na sanaci přispěti celkem částkou 43 mil. Kč. Správně se také v důvodové zprávě tvrdí, že tento sanační návrh z r. 1926 narazil na odpor horníků. Ano, odpor bojovně odhodlaných horníků, který se projevil v jednodenní generální stávce všeho hornictva v měsíci březnu 1927, to byl, který zahnal reakčním stranám ve vládě na delší dobu chuť, provésti sanaci ve značné, míře na účet hornictva.