Byl to hluboko zasahující následek hromadného propouštění dělníků, jež právě v posledních letech nastalo následkem silné hospodářské krise a s tím souvisícího přeložení nejstarších a starších dělníků na provisi. Následkem zmenšené uhelné produkce, zaviněné těžkou hospodářskou krisí, nastal pokles výdělků horníků z 1,5 miliardy r. 1929 na 970 mil. r. 1933. To všechno ukazuje, jak bylo nadmíru těžké přivoditi řešení neutěšených poměrů. Tak činily ztráty na př. v ostravsko-karvínském revíru r. 1931 asi 8 mil. Kč, r. 1932 přes 18 mil., r. 1933 přes 26 mil., r. 1934 přes 34 mil., r. 1935 34,815.655 Kč.
Rozdíl v letech 1934 a 1935 vyplývá z toho, že následkem restrikce osazenstva bylo skoro dosaženo potřebného minima a že přeložení starých dělníků na provisi bylo provedeno a pak zastaveno. Doufejme, že dojde zase k vzrůstu počtu členů, resp. že provisionování bude po několik let zastaveno.
Nyní konečně po 14 letech, po velikém počtu schůzí, došlo k sanaci. Že však horník při své silně pokleslé mzdě musí se části její zříci, aby přispíval k sanaci, nutno označiti za sociální nespravedlnost. Vždyť přece jeho výdělek, ježto se v dolech pracují jen 3 až 4 směny, ba v jednotlivých dokonce jen 2 směny, klesl na polovinu a také pod polovinu někdejšího normálního výdělku. Vždyť přece tak mnohý při svém skrovném výdělku musí jako otec rodiny pečovati ještě o své nezaměstnané děti. Sanační dávka členů, to jest 1 % pracovního výdělku docíleného za 1 měsíc, bude podle skutečných mezd činiti asi 9 milionů.
Dojde sice k sanaci, přece však je provise, kterou horník dostává, když, jak se říká, jest hotov, obzvláště za dnešních poměrů nedostačující.
§ 17 o přídavcích při všeobecné drahotě odpadl. I když nyní žádnou všeobecnou drahotu pozorovati nelze, dochází k ní přece jednotlivě. Tak v poslední době v ostravském revíru na příklad stoupla cena - hovězího masa. Není-li to drahota, pak je to nějaká daň, na příklad daň z umělých tuků. Kdežto za normálních poměrů stav horníků býval více neb méně zachován, takže když horník byl přeložen na provisi, byl přijat jeho syn, pak je nyní vyloučeno. Naopak, je-li otcem rodiny, musí ještě pečovati o své dorostlé nezaměstnané děti. Horník, který po celý svůj život vydán je různému nebezpečí při své práci v dolech, který za zimních měsíců sotva uzře denní světlo, má ve svém stáří velmi, velmi málo, aby se na odpočinku mohl také trochu těšiti ze života. Jediná radost, kterou má, je, daří-li se jeho koze, a výnos malého pole, na kterém pěstuje zelí a brambory.
Hlasujeme pro tento návrh zákona, poněvadž vidíme, že se pro horníky něco udělalo. Ale považujeme tento zákon jen za částečné řešení velikého problému k zabezpečení sociálního základu horníka. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Záborec. Dávám mu slovo.
Sen. Záborec: Vážený senáte!
Dnešní den, kdy jde o úpravu zákona o pojištění u báňských bratrských pokladen, bude zaznamenán ve všech hornických rodinách jako historický okamžik. O tomto pojištění bylo již mnoho mluveno, psáno a hlavně jednáno a možno říci, že plných 10 roků starali se povolaní činitelé o to, jak postaviti hornické pojištění na pevnou finanční základnu. Nemohu nepřipomenouti, že právě v r. 1922 a 1923, když byla prováděna centralisace bratrských pokladen, se zjistilo, že jednotlivé bratrské pokladny nemají žádných hotových reserv, přesto však bratrské pokladny přebíraly na sebe velkou odpovědnost a povinnost; a to také tím, že přejali jsme jistou část důchodů na Hlučínsku, kde byly bratrské pokladny resp. fondy uloženy v Německu, mimoto převzala Ústřední bratrská pokladna na sebe povinnost také ze Slovenska; vykázala-li některá bratrská pokladna fondy, byly to fondy uložené v t. zv. rakouských válečných půjčkách. Tímto okamžikem se naše ústřední bratrská pokladna dostala do toho stavu, že již v r. 1925 byl zjištěn nekrytý schodek v částce 30 mil. Kč, který však rok od roku stoupal, takže již v r. 1927 začalo se pracovati na osnově zákona o hornickém po jištění a zabezpečení jeho po stránce finanční. Leč v této době nedokončilo se jedno ani druhé a bylo pokračováno v této věci v r. 1929, a to v době dobré konjunktury pro hornický průmysl. Avšak ani tenkrát nebyla o tato naléhavá otázka hornického pojištění vyřešena. Teprve v r. 1933, když byla ministerstvem veřejných prací jmenována komise, která měla dokončiti návrh o hornickém pojištění, a kdy předsedou této komise byl jmenován prof. Schönbaum, začalo se intensivněji pracovati na návrhu o pojištění u báňských bratrských pokladen. Tato komise neměla lehkou práci, poněvadž Ústřední bratrská pokladna nevykazovala žádných měnových reserv, vykazovala však velké procento důchodců, které také měsíc od měsíce a rok od..roku stoupalo, poněvadž neutěšené poměry v hornickém průmyslu všech revírů vyřazovaly předčasně horníka na odpočinek, jakmile se jen zjistilo, že má zákonitý nárok na důchod. Mimoto byla také bedlivě sledována tělesná zdatnost a když se zjistilo, že zdraví horníka je částečně podlomeno, byl po lékařském zjištění z provozu vyřazen a přiznán mu t. zv. invalidní důchod.
Žádná z pojišťoven nemá tak velké procento důchodců, jako je tomu právě u hornického pojištění. Všeobecný pensijní ústav má 6 pojištěnců a jednoho důchodce, Všeobecná sociální pojišťovna má 10 pojištěnců a jednoho důchodce, kdežto ústřední bratrská pokladna má jednoho pojištěnce a jednoho důchodce. Z toho vidíme, že na každého jednotlivého aktivního horníka připadá jeden důchodce. Tyto neutěšené finanční poměry Ústřední bratrské pokladny naznačovaly, že bude nutno snížiti veškeré důchody starobní, invalidní, i vdovské a sirotčí.
Komise, která pracovala o návrhu, měla velmi svízelnou situaci, neboť zástupci odborových organisací hornických hájili při tomto jednání zásadu, že není možno snižovati beztak již nedostatečné důchody. Nutno připomenouti, že ve věci hornického pojištění snažili se zástupci ministerstva veř. prací i zástupci báňského průmyslu pomoci horníkům z této svízelné situace. Neměli také v úmyslu vyhýbati se nutné povinnosti, přispěti co možno nejvíce po stránce finanční na sanaci hornického pojištění a zachovati takto samostatnost hornického pojištění a odvrátiti nebezpečí zkracování důchodu.
Pan zpravodaj nám zde řekl, jakým procentem přispívají podnikatelé a státní pokladna a jakým procentem přispívá náš aktivní horník, aby zachována byla výše důchodu, aby zachováno bylo samostatné hornické pojištění.
Při tomto jednání projevila se prakticky spolupráce, neboť všichni povolaní činitelé uznali, že hornické podnikání, ač svou povahou výrobní, je velmi nebezpečné pro zdraví a životy horníků, má velký význam pro hospodářský život ve státě.
Jsem přesvědčen, vážený senáte, že se nenajde ani jeden občan v našem státě, který by měl v úmyslu vytýkati, že na hornické pojištění přispěla státní pokladna mnohem více než přispívá na jiné účely. Vím velmi dobře, že páni senátoři, kteří jsou jen trochu obeznámeni s poměry v uhelných revírech a také částečně s prací hornickou, musejí bez námitek prohlásiti, že ani tato úprava hornického pojištění neodpovídá nebezpečnému povolání, jakému je vydán horník. (Tak jest!)
Nutno si uvědomiti, že chce-li horník dosáhnouti zákonného nároku na starobní důchod, musí při dnešním omezeném zaměstnání, kde průměrně profárá 200 směn za rok, ztráviti pod zemí, odloučen od denního světla a společenského života na povrchu, nejméně 56.000 hodin (Slyšte!), aby mohl jíti na zasloužený odpočinek. Bude-li možno docíliti jenom poněkud pravidelnějšího zaměstnání v hornickém stavu, profárá náš horník průměrně 280 šichet za rok, to znamená, že v tomto podzemním labyrintu ztrávil náš horník 78.400 hodin, aby mohl říci: "Teď mám zákonitý nárok na tento důchod" - který mu dnes slavný senát hodlá odhlasovati.
Kdo z vás, vážení pánové, měl možnost ztráviti v dole jenom několik hodin za účelem prohlídky neb nějaké exkurse a byl svědkem hornické práce, přiznáte, že je to povolání samo pro sebe, které je těžko vylíčiti neodborníkům, aby uznali oprávněnost vypracované osnovy o hornickém pojištění. (Tak jest! - Správně!)
Při této příležitosti připomínám, že v návrhu nevidím a také nikdo viděti nemůže zvláštní sociální vymoženost pro horníky nebo snad dokonce dobrovolný dar. Kompromisním řešením odstranila se jen nejpalčivější sociální otázka, to jest jakékoliv snižování důchodů u hornického pojištění. Vždyť sami horníci přinesli největší oběť, aby zabránili zkrácení důchodů svých kamarádů, těch starých hornických veteránů, kteří odešli na zasloužený odpočinek. Aktivní horníci dali ze svých malých výdělků mnoho a řekli: Dáváme, a dáváme z toho mála proto, abychom nejenom vám, ale i sobě zajistili na stáří nezkrácenou pensi.
Osnova sama má několik věcí, které jsou částečným nadlepšením pro hornické pojištěnce, ale má také jisté nevýhody, které jsou obsaženy v §u 24, kde horníci ztrácejí již dávno vydrženou výhodu, a to, že započítávána byla presenční služba vojenská a doba vojenského výcviku a také doba nemoci. Je sice pravda, že § 24 a) připouští, že za příspěvkovou dobu jest považovati též dobu zákonné presenční služby a vojenského výcviku, a to podle §u 111, odst. 3 zákona o invalidním pojištění za příspěvkové doby získané ve třídě A a). V této třídě A a) zaplatí stát pojistnou částku týdenní, to jest 60 hal., takže podle §u 158 činí doba pojištění za plný rok presenční vojenské služby necelé 4 měsíce, rovnající se pojištění aktivního horníka ve třídě D téhož paragrafu.
Vážený senáte, k tomu možno připomenouti, že bude-li náš mladý horník konati svou povinnost občanskou dvě léta, bude vlastně pojištěn podle třídy D necelých 8 měsíců. Takto a ne jinak to vypadne.
Zde je viděti, že toto započítávání poškodí především ty, kteří jsou povoláni vykonávati svoji občanskou povinnost, týkající se obrany státu. Proto musí býti snahou nás všech, aby ve vhodném okamžiku i tato otázka, tak nutná a naléhavá, byla upravena, aby ani v tomto případě horníci neztráceli to, co bylo dříve samozřejmé. Také otázka nemoci, vážený senáte, jest při hornictví velmi ožehavá, neboť statistika dokazuje, že máme značné procento nemocných horníků následkem úrazu, kteří musejí chtěj nechtěj setrvati někdy i po řadu měsíců v nemocenském stavu, takže zde mnoho ztrácejí na svém pojištění.
Jsem přesvědčen, že při dobré vůli najde se vhodný okamžik, aby byl upraven § 24 a), a to tak, aby v plném rozsahu byl pojištěn horník jak v době presenční služby vojenské a vojenského výcviku, tak i v době nemoci, ať jest přivoděna úrazem nebo jakýmkoliv způsobem jiným.
V článku V pod názvem "Přechodná ustanovení" jest § 4, který praví, že osoby, které 30. června 1936 mají podle §u 23, odst. 1 zákona čís. 242/1922 Sb. z. a n.právo zachovati si nároky na dávky provisního pojištění placením uznávacího poplatku, pro které nenastala povinnost u ústřední bratrské pokladny k převodu podle čl. II, mohou vykonávati toto právo i za účinnosti tohoto zákona placením uznávacího poplatku 3 Kč a sanačního poplatku 9 Kč na místě sanačního poplatku členského podle §u 82 b). Tyto částky se plat měsíčně předem.
O tento § 82 b) svedl právě ostravsko-karvínský revír největší boj, neboť by jím byli ohroženi horníci tohoto revíru, kteří jsou skoro vždy zařazováni do vyšších nemocenských tříd proto, že si dobrovolně připlácejí na své nemocenské pojištění, jak oni sami, tak i podnikatelé, a podle tohoto §u 82 b) byli museli připláceti jako sanační příspěvek částku daleko vyšší než horníci ostatních revírů.
Budiž poděkováno všem, kteří uznali oprávněný požadavek našeho revíru a snažil se pozměniti tento paragraf v tom směru, že částka, která má býti horníkům srážena na sanaci, rovná se jednomu procentu vydělané mzdy, veškeré naturální požitky v to počítaje.
Zachování nároků zaniká, jestliže osoba, zachovávající si nároky, zůstane se zaplacením v prodlení po 6 měsíců po sobě jdoucích nebo vstoupili opětně do pojištění podle tohoto zákona nebo vznikne-li povinnost převodu. Z tohoto paragrafu je zjevno, že t. zv. čekatelé, kteří až doposud platili uznávací příplatek 3 Kč měsíčně, budou nyní platiti 12 Kč, takže osoba bez zaměstnání těžko bude moci platiti tento uznávací a sanační příspěvek a je tímto paragrafem vydána nebezpečí, že ztratí jakýkoli nárok, nebude-li moci dostáti splátkám. I dlužní doba je značně krátká, t. j. 6 měsíců, takže i v tomto případě bude mnoho těch, kteří opominou vyrovnati včas stanovený poplatek. Je vhodno připomenouti, že je třeba, aby byl tento paragraf trochu pozměněn. Proto doporučují, aby t. zv. čekatelům byl ve vhodném okamžiku odbourán sanační příspěvek a aby si udržovali čekatelství pouze příspěvkem 3 Kč měsíčně, který byl již všeobecně uznáván.
Zároveň připomínám, že čl. V osnovy, upravující pojištění osob zaměstnaných v nehornických podnicích, hlavně v železárnách., by bylo nutno pozměniti, neboť těmto nově přistouplým dělníkům je znemožněno pojištění u báňských bratrských pokladen. Třebaže tento odstavec je dílem kompromisu, schváleného také celostátní konferencí horníků, bylo by velmi chvályhodné, kdyby v kovodělníci mohli býti v báňském bratrském pojišťění, neboť tím nám začne ubývati aktivních členů a budeme míti na těchto kovodělných závodech dva druhy zaměstnanců: starozaměstnance, kteří budou požívati výhod hornického pojištění, a novozaměstnance, kteří budou těchto výhod zbaveni, takže vdova po starém pojištěnci dostane pensi bez1 podmínečně, kdežto vdova po pojištěnci, podléhajícímu novému zákonu, dostane pensi jenom tenkrát, podrobili se přísným prohlídkám podle zákona o starobním pojištění. Tyto připomínky považuji, vážený senáte, za velmi důležité a jsem přesvědčen, že při dobré vůli mohou býti ve vhodné době upraveny, aniž by si vyžádaly mimořádných finančních nákladů.
Dovedu oceniti pochopení, které měli všichni členové komise, jež na osnově pracovala 1 a ke konečnému schválená nám předložila. Proto jsem povinen poděkovati všem jejím a členům co nejvřeleji, poněvadž všichni pracovali na osnově svědomitě, a hlavně děkuji za vydatnou pomoc p. ministru veřejných prací inž. Dostálkovi a předsedovi komise p. prof. Schönbaumovi a žádám je, aby tyto poslední připomínky ve vhodné chvíli ve prospěch horníků pomohli nám prosaditi.
Klub senátorů Národního sjednocení hlasuje pro předloženou osnovu a bude se starati, aby i uvedené připomínky byly v brzké době splněny. (Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je p. sen. Korvas. Dávám mu slovo.
Sen. Korvas: Slavný senáte!
Myslím, že osnova zákona o pojištění u báňských bratrských pokladen jest jenom částečnou splátkou horníkům, kteří v dobách nejtěžších byli k disposici státu a celému národu. Je potřebí zdůrazniti, kolik obětí horníci přinesli r. 1919. Když jsme budovali republiku, každý z nás, kdo byl veřejně činný, neměl nikam cestu jenom k horníkům, ať šlo o průmyslové nebo zemědělské závody; ať šlo o státní podniky, všichni jsme měli jenom jedno přání, aby horníci byli nám k disposici a vykopali tolik toho zlatého černého démantu, aby naše národní hospodářství nedoznalo újmy.
Pamatujeme se, že horníci nelitovali dne ani noci, že nelitovali neděle, a byli to horníci, kteří vycházeli každému průmyslovém i státnímu podnikání plnou měrou vstříc Každé přání, které bylo na ně vzneseno, z strašných obětí pracovních a jiných tak splnili. Proto říkám, schválíme-li tuto osnov zákona, že splácíme horníkům aspoň část toho, co vykonali ve prospěch státu.
Ovšem je potřebí všímati si, do jaké mír jsou hospodářské a sociální poměry horník podloženy také jinými zjevy. Mám na mysl především nynější pracovní poměr horníků proti dřívějším. Nemohu si odpustiti, abych nevyzvedl, že technický pokrok zavedl dnešního horníka do cest naprosto vyčerpávají cích jeho vlastní síly. Technický pokrok nemůže nikdo odsuzovati, ale musí přece je každý, pokud má k tomu právo a možnost, kritizovati jeho stinné stránky, které se právy u hornictví projevují největší měrou. Pokud bude technický pokrok v mnoha případech přinášeti pracujícím vrstvám jenom zlo a nikoliv dobro, není pokrokem, nýbrž naopak brzdou sociálního a také hospodářského dění.
Vezměme v úvahu několik slov, která zde přednesl pan zpravodaj o otázce vdov, sirotků a otázce provisionistů a jejich důchodů. Už to ukazuje, že je zde něco nezdravého v celém hornickém podnikání.
Ale chtěl bych navázat na některá jiná data, která opravdu jasně vyjadřují, kde technický pokrok zasáhl příliš hluboko do pracovního výkonu našeho horníka, ale na druhé straně nepomohl mu, pokud jde o vyzvednutí jeho hospodářské stránky, t. j. otázky mzdové.
Mám před sebou čísla, která jsou přímo neuvěřitelná. Horník, který pracoval r. 1921, měl na kladenském revíru průměrný výkon za den 5,44 q. Na plzeňském obvodu měl výkon 4,58 q, na Kutnohorsku 4,17 q, na brněnském obvodu 4,05 q, v revíru moravsko-ostravském 6,44 q. V průměru 5,83 q za jednu směnu. V r. 1931 vidíme již tento vzestup: v kladenském revíru 7,44 q, v plzeňském 7,72 q, v kutnohorském 7,60 q, v brněnském 6,44 q, v moravsko-ostravském 12,67 q. Je tu tedy průměr r. 1931, t. j. po 10 letech, 10,62 q, t. j. téměř o 100 % vyšší výkon než byl r. 1921. R. 1934 se výkon ještě zvětšil a je tu průměr 12,07 q na směnu pro jednoho horníka. To se týká kamenného uhlí.
Je potřeba vyzvednouti také tento postup, pokud jde o hnědouhelné pánve. Severní Čechy měly r. 1921 průměr 15,25 q, r. 1931 22,25 q a r. 1934 23,11 q na jednoho horníka v revíru pracujícího.
Na Falknovsku byl r. 1921 průměr 14,86 q, a r. 1931 28 q a r. 1934 30,18 q. Na brněnském u revíru r. 1921 9,45 q, r. 1931 12,14q a r. 1934 t 13,09 q. Na Slovensku r. 1921 3,80 q, r. 1931
8,66 q a r. 1934 již 11,18 q. Tyto číslice jsou přímo neslýchané. Zde provedl technický pokrok opravdu revoluci ve výrobním a pracovním procesu každého našeho horníka.
Ovšem obráceným způsobem se projevuje tato situace, pokud jde o otázky mzdové. R. 1921 vydělal horník kladenský průměrně 16.882 Kč ročně, naproti tomu r. 1931 vydělal už pouze 10.764 Kč a r. 1934 pouze 9.939 Kč. Měl-li plzeňský horník r. 1921 průměrně 16.234 Kč ročně, měl r. 1931 při daleko vyšším výkonu 10.935 Kč a r. 1934 už jen 10.262 Kč. Kutnohorský horník měl r. 1921 16.379 h Kč, r. 1931 9.974 Kč a r. 1934 9.750 Kč.
Brněnský horník měl 14.562 Kč průměrné mzdy v r. 1921, 9.323 Kč v r. 1931 a pouze 8.736 Kč v r. 1934. Moravsko-ostravský horník, který má po našem názoru jistě jednu z nejtěžších prací, měl v r. 1921 18.015 Kč průměrné mzdy, která se mu snižuje v r. 1931 na 11.330 Kč a r. 1934 na 8.936 Kč při výkonu, který je o 120 %, ba dokonce o 130 % vyšší, nežli byl v r. 1921. Totéž je u hnědouhelného revíru. Horník v severních Čechách, kde měl dosti dobré podmínky, měl r. 1921 průměrnou mzdu 20.254 Kč, r. 1931 už jen 11.371 Kč a r. 1934 pouze 10.959 Kč, ačkoliv jeho výkon se rovněž zvýšil asi o 60 %. Totéž jako u revíru severočeského je u ostatních revírů v témže poměru u revíru falknovského, brněnského a slovenského.
Dovolte, abych při mzdové otázce řekl několik slov, zvláště pokud jde o hnědouhelné revíry. Uhelný moravsko slovácký revír, kde se doluje bezcenné hnědé uhlí t. zv. lignitové, není přesně vymezen v těchto statistikách, které jsem zde uvedl. V uhelném revíru moravsko-slováckém jsou dnes tak strašně nízké mzdy, že není řídkým zjevem, když horník vydělá 15, maximálně 20 Kč denně. To jsou poměry, nad kterými by se měla společnost československého národa také zamysliti. Horník, který ráno fárá do šachet a neví, zdali večer uvidí svoji rodinu, by si zasloužil od těch, pro které pracuje, daleko větší odměnu, nežli která se mu dnes zvláště v tomto revíru, o kterém jsem učinil zmínku, projevuje v jeho mzdě. Ale pokud jde o otázku hornickou, hraje tu úlohu ještě také něco jiného. Mám statistiku, která je velmi zajímavá a která navazuje na slova zpravodajova.
R. 1920 měl horník možnost ještě jakžtakž se dívati klidně do statistiky úrazů a nemusel míti tak strašnou obavu, jako je tomu právě v dnešní době. Je to, znovu poznamenávám, vlivem technického pokroku.
R. 1920 bylo u nás celkem 3504 úrazů hornických, jeden úraz připadá tedy na 41 dělníků. Ale v rámci těchto úrazů bylo odpracováno 11.510 směn. Jestliže však r. 1922 bylo již 5606 úrazů a bylo-li odpracováno pouze 5608 směn, musíme se zamysleti nad otázkou, kde vlastně spočívá ten strašný náraz, nad kterým jsme se musili zastaviti právě u otázky úrazů, které se projevují v hornictvu jako takovém.
R. 1925 bylo úrazů 6.179, ale odpracovaných směn bylo pouze 4.706. R. 1928 bylo jíž úrazů 6.704, směn však bylo odpracováno toliko 4.429. R. 1931 bylo úrazů 6.638, avšak směn bylo odpracováno 3.684, a r. 1934 bylo již úrazů 5.126, směn bylo odpracováno jenom 3.515.
Ale zajímavé je při této statistice číslo, které se dotýká zaměstnanců. Jestliže r. 1920 pracovalo 143.664 horníků, bylo r. 1934 aktivních zaměstnanců horníků pouze 82.016. To znamená, že opravdu je zde v hornickém podnikání něco nezdravého a že zde by měla velkou činnost ona báňská inspekce, která byla bohužel pozdě doplněna oněmi orgány teprve po strašném neštěstí na dole Nelson v severních Čechách. Bylo by třeba, aby úřední orgány, které mají co dělati s hornictvem, sledovaly tyto statistiky s velkou pílí a věnovaly jim také svoji pozornost nejenom po stránce informativní, nýbrž i po stránce sociální ochrany a zlepšení pracovních podmínek našeho hornictva.
V souvislosti s tímto zákonem chci ještě poznamenati něco o politických poměrech. Nezapomínejme, že naše dvě nejdůležitější uhelné pánve jsou v ohroženém území. Je to především pánev ústecko-chomutovská, která leží přímo v srdci německého území. Jestliže se rozčilují naši kolegové senátoři i poslanci se strany sudetskoněmecké, pak v mnohých případech je třeba zdůraznit, že naše obava netýká se jen našeho státu, nýbrž i horníků, kteří v tomto území pracují. Měl jsem osobně příležitost pozorovati situaci horníků v severočeské pánvi již před válkou, a měl jsem také možnost každou chvíli navštíviti hornickou pánev severočeskou i v době popřevratové. Ale dnes v té vybičované vášni politické nejenom náš horník český, nýbrž i vůči tomuto státu loyální horník německý má mnohdy velkou obavu, za jakých okolností mu bude dopřáno nynějším systémem a držiteli těchto severočeských šachet také v budoucnosti pro tento stát pracovat. Proto je nutno, aby těmto našim uhelným pánvím, které jsou v ohroženém území, t. j. pánvi, kterou jsem jmenoval, a pánvi ostravské, státní orgány na základě zákona o obraně státu, který jsme nedávno odhlasovali, věnovaly náležitou pozornost již proto, že tu jde o velmi důležitý produkt, kterého potřebujeme nejenom v míru, nýbrž i tehdy, když jsme snad zvenčí ohroženi.
Nyní je třeba také říci, co horníci očekávají od budoucí činnosti našich zákonodárných sborů. Soc. pojištění hornické je jedním z nejstarších v naší republice a bylo také za Rakouska. Není sporu o tom, že prodělalo velmi mnoho kritických cest. Hornické pojištění má jednu výhodu - a to si budeme museti v širším měřítku také v dělnických vrstvách uvědomiti, že horníci dovedli i v nejstrašnějších dobách, ať hospodářských, sociálních nebo politických, vždy podati důkaz sebeovládání, dovedli vždy přinésti na oltář svého pojištění onu morálku, která přece jen bude alespoň z části korunována odhlasováním navrženého zákona. Je potřebí říci, že horníci žádají si v každém směru vyřešení a odstranění oněch rozdílů, které ještě dnes v sociálním pojištění a v naší sociální politice jsou nejen snad mezi jejich pojištěním a pojištěním soukromých a státních zaměstnanců, nýbrž, které jsou také v sociálním pojištění všeobecném, dělnickém. Nezapomínejme, že čím více bude rozdílů mezi těmi různými institucemi a zákony, tím více bude také u nás nespokojenosti. Náš horník i dělník, který podléhá sociálnímu pojištění, dovede uznat onu ohromnou vymoženost, které přece jen po částech dosáhl, ale nedovede pochopiti v budoucnu, kdyby v jeho pojištění se i nadále objevovaly zjevy, které snad dosud nemohly býti stoprocentně vyřešeny, které však si přejeme míti vyřešeny co nejdříve. Mám na mysli především zrovnoprávnění vdov ve všech sociálně-politických institucích a ve všech oborech sociálního pojištění. Nepřejeme si, aby dělnická nebo hornická vdova měla v zákoně do budoucna paragraf, který by ji podřizoval lékařským prohlídkám, a to již proto, poněvadž vedle nich jsou jiné kategorie vdov, kterým zákon neupírá této vymoženosti a na které se takové opatření nevztahuje. Byli bychom rádi, aby budoucí činitelé, kteří budou pověřeni reorganizací sociálního pojištění dělnického i hornického, zvláště na tuto otázku brali zřetel, poněvadž působí strašně psychologicky tím, že morálně podlamuje ochotu našeho malého dobrého člověka k tomuto státu, pro který snad tolik a tolik vykonal. Přejeme si, aby tato věc byla co nejdříve odstraněna, a neradi vidíme - a tu bych nemohl souhlasiti s kolegou předřečníkem, že snad všichni stejně máme rádi sociální pojištění - když tu a tam v reakčních časopisech, zvláště pravicových kruhů, najdeme kolikráte velmi mnoho poznámek, které se dotýkají nejhlubších citů každého zaměstnance, který pracuje v dolech nebo v továrně.
Mimo to nemůžeme zůstati jen u přání a požadavků, které jsem zde letmo vytyčil, nýbrž musíme se probojovávat dál, poněvadž u nás sociální politika nesmí strnout, zkostnatět. Máme důvěru, že nestrne, ale při vší důvěře musíme míti tolik.odvahy, abychom reklamovali své požadavky právě v této chvíli, kdy se dožilo dělnické soc. pojištění 10 let a začíná již vykonávat pozvolně, ale velmi dobře svůj úkol, který je zvláště pociťován v naší samosprávě, poněvadž se zbavuje oné strašné tíhy, kterou měla ať již z povinnosti nebo snad ochoty, aby podporovala také staré dělníky a živnostníky, kteří již nemohli za žádných okolností pracovati.
Dělnické soc. pojištění není ideální, ale přes to vykonává velmi záslužnou činnost, která se ozývá, když opravdu klepneme na srdce prostého venkovského člověka, který již podléhá důchodu soc. pojištění.
Při této příležitosti bych chtěl ještě vyzvednuti, že nemůžeme ustati ve své snaze, nýbrž naopak že se musíme domáhati - i když nám to snad bude vytýkáno ve zlém - aby jednou již byl.propuštěn zákon o soc. pojištění osob samostatně hospodařících. (Výborně!) U nás je nesprávné to stálé,a, stálé rozvrstvování pracujících vrstev z důvodů sociálních. Včera ještě rolník mohl býti dobrým občanem, v obci váženým - z prakse to každý z nás může vědět - a zítra, odevzdá-li svůj majetek 6 až 8 dětem, nemůže počítati ani s tím, že bude míti zjištěno existenční minimum. Prosím, abyste to nepovažovali za výtku. Srdce člověka je mnohdy egoistické, a pak onen včera vážený občan nemá zítra kouska chleba, nemá nikoho; na koho by se obrátil, a právě proto reklamujeme, aby již jednou bylo realizováno soc. pojištění osob samostatně hospodařících. Jsem přesvědčen, že pak bude také uskutečněn soulad mezi pracujícími vrstvami v tom směru, jak si to samy a také stát zasluhují. (Výborně! - Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. sen. Horák. Dávám jemu slovo.
Sen. Horák: Slavný senáte!
Ujímám-li se slova k vládnímu návrhu zákona o pojištění u báňských bratrských pokladen, činím tak proto, abych podal důkaz, že my živnostníci a obchodníci se nestavíme nijak nepřátelsky vůči dělnictvu a že mu přejeme z plného srdce zabezpečení, ať již v nemoci, ve stáří nebo v invaliditě. Jsme si plně vědomi těžké hospodářské doby, kterou nyní prožíváme, víme, jak je to těžké, jeli dělník vysazován z práce a je potom nucen, různým způsobem si hledat jinou obživu. Víme, že tato hospodářská krise zasáhla všechny obory našeho podnikání, že zasáhla živnostenský stav, dělnický stav, ale že také kruh zasáhla i naše hornictvo a hutnictvo. Víme také, že dnes je na velkých závodech - a hlavně na našem Ostravsku - dělnictvo vyřazováno, čímž jsou bratrské pokladny ochuzovány, neboť vyřazuje-li se dělnictvo, nastává menší příjem pokladen, ale režie zůstává stejná, ba zvyšuje se ještě vyplácením podpor a pod. Myslím, že by bylo správné hledati i jiné pří činy, pro které je naše dělnictvo z práce vyřazováno, pro které není plně zaměstnáno, jako tomu bylo v dobách dřívějších.