Úterý 23. června 1936

Pan sen. Mikulíček poukazoval na to, že se v továrnách pracuje nehygienicky. Viděl jsem dvě továrny, Ottovu v Rakovníce a Vitello v Ústí n. L. a mohu říci, že je skutečně vzorná čistota při výrobě umělých tuků, jaká se snad v hospodářství zemědělském vždycky nezachovává, a nemusíme tedy míti v této věci žádnou obavu.

Sám osobně nejsem žádným propagátorem této daně, ale když nezdražíme potraviny chudým konsumentům a zabereme část zisků těm, kteří vydělávají na výrobě tuků, pro stát, myslím, že je to zcela sociální opatření, které umožňuje hlasování pro tuto daň. (Souhlas.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Budeme hlasovat,. Prosím pánov senátorov, aby zaujali svoje miesta. (Děje se.)

Miením dat, hlasovat, o osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisoch jednotlivých častí a paragrafov, jakož i úvodnej formuli podľa zprávy výborovej v čítaní prvom.

Sú námietky? (Nebyly.) Nie sú.

Kto súhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisom, nadpismy jednotlivých častí a paragrafov, ako aj úvodnou formulou podľa zprávy výborovej v čítaní prvom, nech zdvihne ruku. (Děje se.)

To je väčšina. Osnova zákona s nadpisom, nadpismy jednotlivých častí a paragrafov, jako aj úvodnou formulou bola schválená podl,a zprávy výborovej v čítaní prvom, súhlasne s předchozím usnesením posl. sněmovně tisk 223.

Z usnesenia předsednictva senátu podl,a §u 54 jedn. poriadku budeme ešte v tejto schôdzi hlasovat, o prejednávanej osnově tiež v čítaní druhom.

Ad 4. Druhé čtení osnovy zákona o dani z umělých jedlých tuků (tisk 235).

Tážem sa pána zpravodaja, zda navrhuje nějaké textové zmeny?

Zpravodaj sen. dr Karas: Nemám změn.

Místopředseda dr Buday: Kto súhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisom, nadpismi jednotlivých častí a paragrafov a úvodnou formulou, schválenou právě v čítaní prvom, tiež v čítaní druhom, mech zdvihne ruku. (Děje se.)

To je väčšina. Osnova zákona s nadpisom, se nadpismi jednotlivých častí a paragrafov, ako aj úvodnou formulou bola schválená podľa zprávy výborovej tiež v čítaní druhom, súhlasne s předchozím usnesením posl. sněmovně tisk 223.

Pristúpime k prejednávaniu posledného odstavca poriadku, ktorým je:

5. Zpráva výborov soc.-politického a rozpočtového k usneseniu posl. sněmovně (tlač 234) o vládnom návrhu zákona, ktorým sa mení a doplňuje zákon zo dňa 20. mája 1930, č. 70 Sb. z. a n., ktorým sa upravujú odpočivné a zaopatrovacie platy niektorých statných a iných zamestnancov a učitelov, ako aj pozô stalých po nich (tlač 241) [podľa, §u 35 jedn. poriadku].

Zpravodajmi sú za výbor soc.-politický sen. Rušavý, za výbor rozpočtový sen. Plaminková.

Dávám slovo zpravodajovi výboru soc.-politického, pánu sen. Rušavému.

Zpravodaj sen. Rušavý: Slavný senáte!

Zákonem č. 70 ze dne 20. května r. 1930 měly býti upraveny platy těch státních zaměstnanců a pozůstalých po nich, na něž se nevztahovaly předpisy platového zákona č. 103 z 24. června 1926. Zákonem č. 70 z r. 1930 měl býti odstraněn rozdíl mezi staropensisty a novopensisty tak, aby nároky všech pensistů se řídily stejnými normami podle platového zákona.

Toto unifikační opatření vzhledem k tomu, že nebylo možno uvolniti celou částku, kterou si vyžadovala úprava, bylo rozděleno do 4 etap, a to tak, že první etapa, týkající se pensistů narozených r. 1865 a dříve anebo vdov narozených v r. 1870 anebo dříve, měla býti zrovnoprávněna od 1. ledna 1930. Druhá etapa, týkající se pensistů narozených v letech 1866 až 1869 a vdov narozených v letech 1871 až 1874, měla býti zrovnoprávněna od 1. ledna 1931, třetí etapa, týkající se pensistů narozených v letech 1870 až 1874 a vdov narozených v letech 1875 až 1879, od 1. ledna 1932, a čtvrtá etapa měla býti zrovnoprávněna od 1. ledna 1933 a týkala se pensistů narozených v r. 1875 a později a vdov narozených r. 1880 a později. (Předsednictví převzal místopředseda Donát.)

Tento zákon, pokud šlo o prvé tři etapy, byl proveden v příslušných termínech. Když se r. 1932 projevil značný úbytek státních příjmů jako důsledek pokračující světové hospodářské krise, musily být odsunuty mnohé naléhavé státní úkoly, a také zákonem č. 204 z r. 1932 bylo odsunuto zrovnoprávnění čtvrté etapy o 2 roky, k 1. lednu r. 1935.

Protože ani v r. 1934 se nezlepšila finanční situace státu, došlo k dalšímu odsunutí zrovnoprávnění čtvrté etapy na 1. leden r. 1936 vládním nařízením č. 275 ze dne 22. prosince 1934.

A konečně ze stejných důvodů došlo k dalšímu odsunutí na 1. leden r. 1937 vládním na řízením č. 237 z minulého roku.

Pensistům, kteří měli býti zrovnoprávněni ve čtvrté etapě a u nichž došlo k odkladu, byla přiznána výhoda, že se na ně nevztahovaly srážky podle zákona č. 204 z r. 1932 ani srážky podle vládního nařízení č. 252 z r. 1933.

Vládní návrh zákona, jímž se mění a doplňuje zákon č. 70 ze dne 20. května 1930, kterým se upravují odpočivné a zaopatřovací platy některých státních a jiných zaměstnanců a učitelů, jakož i pozůstalých po nich, znamená zrovnoprávnění čtvrté etapy staropensistů místo od 1. ledna příštího roku již od 1. července roku letošního.

Je nesporné, že se tímto zákonem zjednodušuje celá pensijní administrativa a že bude splněn úkol zrovnoprávnění všech důchodců tak, jak bylo předpokládáno zákonem č. 70 z r. 1930. Do této čtvrté etapy patří 50.910 osob i s vdovami a sirotky. Pro tyto osoby budou platiti všechna ustanovení platového zákona.

Důchody těchto pensistů budou zvýšeny ročně okrouhle asi o 40 mil. Kč netto, ale budou také podrobeny srážkám tak, jako platy všech ostatních zaměstnanců a důchodců.

Nebylo by správné, slavný senáte, abychom zakrývali, že někteří důchodci budou částečně postiženi. U čsl. státních drah přichází v úvahu pro zrovnoprávnění čtvrté etapy 16.796 osob. Z tohoto počtu asi 50 % bude míti po úpravě větší příjem než dosud, ale 50 % nezíská nic, a po srážkách podle úsporných opatření budou míti menší příjem než před zrovnoprávněním. Průměrná částka, o kterou budou míti méně, činí 10 až 40 Kč měsíčně. Největší bude tato částka u skupiny pensistů s novou pensijní základnou 13.812 Kč, ježto u této pensijní základny není již doplňovací přídavek ženatých. Náklad na zrovnoprávnění IV. etapy u čsl. státních drah bude činiti asi 4,750.000 Kč netto. I přes tuto okolnost, slavný senáte, vzhledem k tomu, že jde o zákon, kterým budou všichni pensisté postaveni na stejný právní základ, a protože jde o splnění zákonných nároků, doporučuje soc.-politický výbor, aby osnova byla v plném rozsahu přijata. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pí. sen.Plamínková. Prosím, aby se ujala slova.

Zpravodaj sen. Plamínková: Slavný senáte!

Zákon č. 70/1930, který provedl unifikaci nároků pensistů státních, státních podniků a jiných zaměstnanců a učitelů, jakož i pozůstalých po nich na úroveň platového a učitelského zákona č. 103 a 104/1936, byl proveden, jak víme, ve 4 etapách, k 1. lednu 1930, druhá 1931 a třetí 1932, čtvrtý oddíl, pro pensisty narozené 1875 nebo později, byl z úsporných důvodů odkládán. Tedy dnes usnesením posl. sněmovny k vládnímu návrhu tisk 491 se dokončuje zrovnoprávnění ke dni 1. července t. r., a to v rozsahu stanoveném zákonem č. 70/1930. Jde tedy jenom o provedení zákona již usneseného, z něhož plynuly i těmto nejmladším pensistům právní nároky.

Osoby, které byly postiženy odkladem unifikace pensijních a zaopatřovacích platů, nebyly po dobu neprovedení unifikačního zákona postiženy platovými srážkami. Tedy zde je druhý moment: unifikace srážek pro všechny osoby.

Konečně důvodová zpráva k vládnímu návrhu vysvětluje, že unifikace znamená zjednodušení pensijní administrativy, a to jak po stránce pensijní, tak i po stránce srážkové. Vyšší náklad, plynoucí z provedení zákona, odhaduje finanční správa na 40 mil. Kč ročně. Těmto vyšší náklad počínajíc r. 1937 bude preliminován v příslušných položkách státního rozpočtu.

Pokud jde o úhradu pro pololetí od 1. července do roku 1936, je předpokládána takto: Pro osoby z vlastní státní správy z očekávaných úspor kap. 18 a pokud by nestačily, z úspor celé skupiny I státního rozpočtu na rok 1936. Zde byly vysloveny určité obavy, zdali snad důvodová zpráva tímto rčením, že očekává úspory v kap. 18, nemá v úmyslu nějak ještě zasáhnouti zas do platů státních zaměstnanců, ale byli jsme ubezpečeni zástupcem ministerstva financí, že tomu není tak a že se skutečně mohou tyto úspory vyskytnouti vzhledem k tomu, že nevíme, jak budou odcházet do pense starší zaměstnanci a nastupovat noví zaměstnanci s malými platy atd. Částku, která připadá na úpravu pensí, které zatěžují státní podniky, uhradí jednotlivé státní podniky na vrub svých provozních rozpočtů, částku pak, která připadá na úpravu ostatních pensí, zejména učitelských, uhradí příslušní vydržovatelé.

Rozpočtový výbor projednal v dnešní ranní schůzi za velmi živé debaty usnesení posl. sněmovny a vzhledem k tomu, že jde o právní nárok zákonem zaručený, dále že úhrada nákladu je zaručena, a konečně, že zákon přispěje k zjednodušení administrativy, o co všichni velmi dbáme, usnesl se doporučiti plenu senátu přijetí tohoto návrhu zákona tisk 234 tak, jak byl přijat také posl. sněmovnou.

Při tom ještě malou poznámku. Zástupce ministerstva financí prohlásil, že státní správa provede zrovnoprávnění IV. etapy staropensistů z moci úřední, a to v důsledku zmocnění obsaženého v §u 3 osnovy. Jde tu totiž o to, že jsou mnozí pensisté, kteří by se snad ani nedověděli o možnosti úpravy svých pensí proto, že žijí vzdáleni center. Proto má ministerstvo úmysl provésti toto zrovnoprávnění z moci úřední. Jistě jej vítáme, aby nebyl nikdo poškozen. (Potlesk.)

Místopředseda Donát.(zvoní): Zahajuji rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji řečnickou lhůto 15 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta je schválena.

Ke slovu je přihlášen pan sen.Záborec. Dávám mu slovo.

Sen. Záborec: Vážený senáte!

Jménem klubu senátorů národního sjednocení činím toto prohlášení:

Jsme si vědomi, že podanou osnovou budou naši staropensisté v některých případech částečně poškozeni, ale přes to jsme povděčeni a každý z nás s povděkem uznává, že navrženou osnovou se přece jen staropensistům IV. etapy konečně splní jejich oprávněný požadavek, po kterém již dávno volali. Teď konečně budou v některých případech upraveny jejich nedostatečné důchody, které měly býti upraveny již v r. 1933. U těchto staropensistů jeví se potřeba úpravy tím více, poněvadž ceny životních potřeb stále stoupají a tím se také zvětšuje bída v rodinách důchodců, zejména těch, kteří mají ještě povinnost vydržovati své děti, aby dokončily studia nebo se vyučily řemeslu, ale také těch, kteří už mají povětšině děti po studiích nebo po vyučení, ale marně čekají na nějaké zaměstnání.

Je také naší povinností, aby i ostatním zaměstnancům bylo vráceno, co se jim delší dobu slibuje, a také otázka platových termínů pro veřejné zaměstnance by měla býti upravena co nejrychleji, a to tak, aby dostávali své gáže na prvního, což jim také nejlépe vyhovuje. Je dále nutné, aby i otázka platových srážek byla co nejdříve vyřízena tím způsobem, aby jakékoliv srážky byly zrušeny a platový zákon znovu upraven.

Nemůžeme přehlížeti, že se dnes na všech stranách volá po resystemisaci a také po započtení vojenské doby a výcviku jak do postupu, tak i co se týče různých výhod.

Bude-li těmto oprávněným požadavkům vyhověno, nedostanou veřejní zaměstnanci nic nového než to, co už měli a co jim také po právu náleží. Sebemenším snižováním platů veřejným zaměstnancům je také dotčen náš hospodářský život po stránce obchodní, poněvadž snižováním příjmů se podlamuje kupní síla každého konsumenta.

Již před 2 měsíci podal v této věci klub senátorů národního sjednocení interpelaci na pana předsedu vlády a zároveň na pana ministra financí, ale doposud se nám nedostalo odpovědi. Tímto návrhem se nám jí dostává a proto také senátoři národního sjednocení budou pro tuto osnovu zákona hlasovati. (Potlesk senátorů strany nár. sjednocení.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. Brodecký.

Sen. Brodecký: Slavný senáte!

Už čísla, která uvedl prvý zpravodaj, ukazují velkou nespravedlnost při vyměření pensijní základny u železnic. Račte uvážiti toto: 40 mil. Kč má býti použito asi pro 51.000 pensistů. Z toho pro 16.700 pensistů železničních připadne 4,750.000 Kč, čili 1/8 uvedené částky má býti vynaložena na 1/3 postižených. Již ze srovnání těchto číslic je viděti, že jsem mluvil pravdu, když jsem r. 1930 ve sněmovně jako zpravodaj k zákonu č. 70 z r. 1930 řekl: Zákon sám je chvályhodný, chce napraviti určitou nespravedlnost, ale napravuje ji velmi slušným způsobem u výše postavených vrstev, kdežto u níže postavených vrstev ji nenapravuje, nýbrž ještě zhoršuje. Železniční dělník, zřízenec a podúředník vychází ze zákona naprázdno, dokonce u dělníka chybí částka až do 800, u zřízence do 1.200, u podúředníka do 1.800 Kč ročně. Ovšem zákon č. 70 říká, že tato částka chybějící do pensijní základny bude uhrazena tak, že nikdo ke škodě nepřijde. Personalistovi však musí přece býti neustále zřejmé, že tam, kde se liší pensijní základna podle nového platového zákona č. 103 z r, 1922 takovým podstatným snížením toho, co bylo před tím a co mělo býti upraveno platový zákon stál 750 mil. Kč je nutno obrátiti zřetel k vlastní příčině tohoto poškození.

Používám této příležitosti, abych na tuto příčinu upozornil, poněvadž zákon zavádí na to nezlepšení pensí u platů do 6.000 Kč podle starého zákona zároveň srážku 2% od 6.000 do 9.000 Kč 4%, od 9.000 do 12.600 Kč 9%, dále do 14.490 Kč již 12.% a od 14.400 Kč nahoru, kde je to zvláště ve vyšších požitcích již spravedlivé, 14, 16 a 19%. U železnic skoro 50 % bude míti ztrátu 2 až 12%, ale daleko více než 50 % jich nezíská ze zákona o zrovnoprávnění naprosto nic. Ve skutečnosti to tedy není pro dělníky, zřízence a podúředníky zrovnoprávnění, nýbrž snížení platů. To způsobil platový zákon, případně vládní nařízení č. 15/27 z tohoto zákona pocházející.

Upozorňuji ještě na jednu věc. Vezmeme-li k ruce také již velmi zhoršený systemisační stav civilních státních zaměstnanců, vidíme, že zde asi na dva zřízence přichází 7 úředníků. Tedy zde se neobjeví škoda z tohoto zákona tím způsobem, jako u železnice, kde přichází na l úředníka nepočítáme-li gážisty 6 zřízenců. A poněvadž zřízenci vyjdou vůbec naprázdno, vysvětluje se tím číslice, že 1/8 nákladů na tuto úpravu přichází k dobru třetině zaměstnanců. Kdybychom to redukovali na ty, kdož skutečně budou míti vyšší požitek, opravdu myslím, že bychom teprve jasně viděli, jak platový zákon stanovením platů stanovil také pensijní základnu pro veškeré zřízence velmi nízko.

Nemám času, abych se tím podrobněji zabýval. Řekl jsem, že chci při této příležitosti - ačkoliv vím, že je to mluvení post festum, poněvadž se na zákoně nedá vůbec nic zlepšit, tři etapy jsou provedeny, čtvrtá se provádí - upozorniti také jen zcela stručně na to, co se stalo platovým zákonem a vládními nařízeními z tohoto platového zákona. My jsme měli na základě zákona č. 286 provedenou systemisací na železnicích v r. 1924, podle níž bylo 146 tisíc stálých a definitivních zaměstnanců. Řeklo se, že se provede desetiprocentní snížení počtu zaměstnanců před touto systemisací. Toto snížení by znamenalo asi 14 tisíc. My máme však počet snížen o dalších 30 tisíc, t. j. okrouhle o 20 %, máme totiž 117 tisíc místo 146 tisíc zaměstnanců. Je nutno mluviti o nespravedlnosti, když máme železniční personál zařáděn tak, že ve IV. platové stupnici -která v platovém zákoně vůbec neexistuje -s konečným, nejvyšším platovým stupněm 11.160 Kč máme zařáděno téměř 20 tisíc zaměstnanců. Máme však také 31 tisíc zaměstnanců jmenováno pomocnými zaměstnanci I a II. třídy, kteří jdou platem ještě hluboko pod tento plat, to znamená pod touto pensijní základnou. Chci upozorniti jenom na tuto věc, abych prokázal, že dnešní stav je neudržitelný. Upozorňuji, že nejvyšší pensijní základna pro pomocného zaměstnance II. služeb. skupiny po 30 letech je 7.320 Kč, pro pomocného zaměstnance první služební skupiny 8.100 Kč. U zřízenců a podúředníků jest pensijní základna po nejméně 30ti letech služby 11.160, 12.240, 13.056 a 17.100 Kč ve IV, III, II a I platové stupnici. Uvážíme-li právní služební poměry při jmenování, povýšení atd. před platovým zákonem, vidíme, že platovým zákonem, příp. vl. nař. č. 15/27 byl příjem železničářů snížen na jednu třetinu. Železničář mohl býti po 4, 5 letech definitivním a ve 24 letech dostal se do nejvyšší platové stupnice... (Sen. Svoboda: Ty jsi byl odborovým sekretářem jejich, že ano, a teď pláčeš, to bylo také tvou zásluhou!) Jestli se nemýlím, tedy jsem tuto nepravdivou demagogii už několikráte odmítl. (Sen. Svoboda: Nebyl jsi odborovým sekretářem?) Byl, ale tento zákon jsem nedělal, nýbrž naopak jsem proti němu všemi silami pracoval. (Sen. Svoboda: Ale tvůj kolega, ministr železnic, ten béře za to odpovědnost, jste od začátku ve vládě!) V tu dobu jsme právě ve vládě nebyli. Ostatně myslím, že rozumný člověk nepolemisuje se lživou demagogií pánů z komunistických lavic. A tím tuto polemiku končím. (Výkřiky.)

Chtěl bych poukázati jenom na to, že právě při provádění IV. etapy jest jasné, že poměry na železnicích jsou neudržitelné a že je nutno za každou cenu pomýšleti na novelisaci, resp. na přepracování vládního nařízení č. 15 z r. 1927. Připomínám, že to není nadměrný požadavek, že je to požadavek, který byl pevně smluven již s bývalým předsedou vlády dr Švehlou Předseda vlády dr Švehla sám ohlásil prostřednictvím ČTK, že se dohodl na novelisaci a to zatím na úpravě finanční, do roka a do dne bude provedena úprava právní, a že povoluje k finančnímu vyrovnání nesrovnalostí 84 mil. Kč. Ale rozhodující páni úředníci tento slavnostní slib min. předsedy v jeho nemoci nejenom znetvořili v pravý opak, a nechali patnáctku patnáctkou záplatovanou libovolnými přídavky, páni úředníci trvali až dodnes na této nespravedlnosti, která není déle snesitelná. Prosím, když a plným právem nemůžeme snésti snížené příjmy, odpočivné pro lidi lépe a velmi dobře situované a když to nemá býti výčitka pro desetitisíce z úpravy poměrů nekouká ani jeden haléř, když pro desítky, stovky zaměstnanců uznáváme nedostatečné odpočivné platy a zlepšujeme je o 100 %, když zlepšujeme pensijní základny a platy o 8, 10, 15, 20, 25, 30 tisíc, je přece jen na místě, abychom si řekli, že tady je spousta chudáků, kteří vlastně vykonávají těžkou železniční službu, ale kteří nejen z tohoto zákona nic nemají, nýbrž kterým provedení tohoto zákona připomíná znovu, jak byli platovou úpravou zkráceni až o 2/3 ve svých příjmech. Toto upozornění jsem považoval za nutné, poněvadž není možno přecházeti přes strašnou nespravedlnost, která byla provedena jednak platovým zákonem u zřízenců, podúředníků a dělníků, jednak různými vládními nařízeními u týchž kategorií. Není možno přes ni přecházeti k dennímu pořadu, při každé příležitosti je nutno upozorňovati a žádati, aby tato věc byla napravena dříve, než snad bude pozdě. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. Grünzner.

Sen. Griinzner (německy): Slavný senáte!

Parlamentním projednáváním osnovy zákona o 4. etapě staropensistů má nyní konečně, vůbec řečeno, učiněn býti konec právní nerovnosti jak co do pensijní základny, tak také co do výměry odpočivných a zaopatřovacích požitků bývalých státních zaměstnanců a bývalých zaměstnanců státních podniků a jejich pozůstalých, pokud podle platných pensijních norem mají nárok na odpočivné a zaopatřovací požitky. Možno říci "vůbec řečeno" z toho důvodu, poněvadž také po účinnosti resp. provedení tohoto zákona stále ještě zůstane zde zbytek pensistů a jejich pozůstalých, který na základě jiných zákonů a předpisů vydaných cestou správní zůstane vyloučen ze zrovnoprávnění, to jest z unifikace. To ovšem není patrno ani z textu projednávané osnovy zákona, ani z její důvodové zprávy, takže tomu, kdo stojí opodál, kdo není zasvěcen do celé obsáhlé a složité materie zákonů a jiných předpisů, vydaných cestou nařízení a správní, jež se týkají státních zaměstnanců a pensistů, jakož i jejich pozůstalých, jeví se nesrozumitelným, že přes t. zv. unifikaci stále tu ještě budou nesrovnalosti. To se však prokáže v konkrétní formě při individuálním provádění čtvrté etapy staropensistů.

Pojem "staropensisté" datuje se nazpět až do doby před 31. srpnem 1919; všichni, kdož před 31. srpnem 1919 šli anebo byli dáni na odpočinek, považováni byli tehdy za staropensisty. Během doby vydána ještě řada jiných zákonů, které se týkají hlavně jen zvýšení požitků aktivních zaměstnanců, takže se vždy tvořily nové skupiny staropensistů; na konec bylo jich 5 nebo 6 takových skupin. Staropensisté ovšem od té doby stále a znovu žádali, aby byli konečně na roven postaveni t. zv. novopensistům, a to jsou především ti, kteří šli nebo byli dáni na odpočinek po 1. srpnu 1919.

Věc má však také politickou stránku. Z požadavku staropensistů po unifikaci udělala celá řada politických stran vyslovené politikum; během let dostávalo se staropensistům jen slibů, nikdy však nebylo postaráno o to, aby úhradou v rozpočtu umožněno bylo splnění. Vzpomínám jen na rok 1929, na tehdejší parlamentní volby, když byla ryze občanská vládní koalice, která sestavila státní rozpočet na r. 1930 ještě před rozpuštěním parlamentu a vypsáním voleb. Když pak po volbách roku 1929 sestavena byla smíšená koalice z občanských a socialistických stran, zesilovali ovšem staropensisté stále více volání po vyrovnání a nutno při této příležitosti říci, že to byly socialistické strany ve vládní koalici, které vážně přikročily k řešení tohoto problému. Potíže záležely ovšem v tom, že na r. 1930 nebyla dána do rozpočtu ani koruna na úhradu provedení tohoto zrovnoprávnění, ačkoli strany,o kterých jsem před tím mluvil -a musíme tu především poukázati na německé strany, které byly tehdy ve vládě staro pensistům po celá léta slibovaly vyhověti jejich požadavku. Nestalo se tedy nic; poněvadž zde nebylo prostředků, zahájeno a prováděno řešení tohoto problému jen po etapách. Úhrada vyžadovala tehdy 317 mil. Kč.

Tři etapy byly provedeny ve lhůtách stanovených v §u 10 zákona č. 70. Když pak státní finance stále se horšily a příjem na daních klesal, musela finanční správa provedení Čtvrté etapy z nutnosti odložiti. Důležité jest zdůrazniti při této příležitosti, že se ve čtvrté etapě staropensistů nalézala velká část takových bývalých státních zaměstnanců a zaměstnanců státních podniků, kteří na základě zákona o zmenšení počtu personálu, zvaného úsporná opatření personální, před časem byli ze služby vyloučeni, tedy ještě v mladých letech byli vyřazeni s malými pensemi a nikoli snad podle směrnic stanovených v §u 14 zákona č. 286, nýbrž tím, že se. zcela libovolně odstraňovali lidé, kteří pak se svými malými pensemi při závazcích, jež ještě měli ke svým rodinám a dětem, nemohli vystačiti a samozřejmě stlačovali mzdy anebo, jak se dnes tak rádo říká, stali se lidmi s t. zv. dvojím příjmem. Při parlamentním projednávání tohoto zákona projeveno bylo také mínění, jakoby se nyní s prováděním čtvrté etapy přistoupilo k problému dvojího výdělku, t. j. že se věc rozřeší. To jest ovšem značný omyl. Neboť jak vypadá věc ve skutečnosti?

Z této unifikace, z tohoto převodu získají jen ti, kdož v době své aktivní služby měli vysoké požitky, tedy především vyšší skupiny úředníků a část těch, kteří byli v jiných kategoriích státní služby a služby u veřejných podniků. Ale veliká část nejen ničeho nezískala, nýbrž při unifikaci tím, že podléhati budou srážkám podle zákona č. 204/1932 a nařízení č. 252/1933, ještě utrpí. To dlužno konstatovati, aby snad ve veřejnosti nevznikla domněnka, jakoby tento zákon všem zúčastněným, kteří se nalézají ve čtvrté etapě, přinášel nějaký zisk.

Roční úhrada se stanoví částkou 40 mil. Kč. Již tehdy,když lhůta k provedení byla poprvé odsunuta, bylo počítáno s 41 miliony, dnes se počítá se 40 mil. Připouštím, že nelze přirozeně při složitosti věci, při individuálních různostech přesně na korunu stanoviti, co to bude státi. Letos, když nyní věc má býti provedena k 1. červenci 1936 na místě k 1. lednu 1937, jak v posledním nařízení bylo stanoveno, bude vyžadovati 20 milionů, které ovšem v rozpočtu nejsou uhrazeny a mají býti získány z úspor, jak důvodová zpráva praví, z kap. l státního rozpočtu a z jiných úspor. Přál bych si jen, aby bankovní kapitalisté nezahájili zase potom válečné tažení proti tomuto opatření, poněvadž zde není úhrady ve státním rozpočtu, jak se to stalo loňského roku, když se nám podařilo provésti bez úhrady 30%ní srážku z celé úspory, kterou přineslo nařízení č. 252/1933. Byl to tehdy guvernér Národní banky dr Engliš, který o tom mnoho psal a vládě vytýkal, že mimo rozpočet činí a provádí takové ústupky.

Věc má se tak, že pensisté ve čtvrté etapě všichni dohromady velmi dobře vědí, že v přítomné době jen část jich bude míti finanční výhody. Ale přesto to žádali. Proč? Poněvadž unifikací se stane základna pro vyměření pense pevnější, poněvadž pojaty budou do toho drahotní přídavky, které berou ještě na základě zákonů z r. 1922. Při výpočtu starých požitků ve srovnání s novými nesmějí býti zkráceni a projeví-li se při převodu srovnáním nějaké minus, pak nutno toto minus vyrovnati vyrovnávacím přídavkem. Nesmějí tedy v základní pensi obdržeti méně, ale velmi mnozí ztratí tím, že spadnou pod percentuální srážky platové a pensijní. To je faktum. Přes to uvítali pensisté předlohu, poněvadž odstraňuje konečně právní nerovnost, poněvadž také pro ně vytvořuje se jistota, že budou účastni příštích platových úprav aktivních zaměstnanců.


Související odkazy