Neslyšel jsem, když už tu byly hlasy proti projednávané osnově, z oposice poznámku, že má býti cena snížena, ačkoliv vidíte, že boj o rozdělení kontingentu musí svádět k domněnce, že zde musí býti značné zisky, že toto je jen jistá kontrola a že nebereme vše, co by tento průmysl mohl ještě zlevněním těchto tuků širokým vrstvám poskytnout. Kdyby stát nebyl v takové tísni a nepotřeboval tak nezbytně všech těchto prostředků k tomu, byli bychom pro to, aby byly sníženy ceny, ale ne pro to, aby tato částka byla nadále ponechávána tomuto průmyslu, který tak dobře prosperuje. Nechceme nic jiného, než dáti státu to, čeho potřebuje, a při tom chrániti zájmy širokých vrstev konsumentských, a proto budeme pro tuto osnovu hlasovati. (Sen. Mikulíček: Na škodovku ani na smíchovský pivovar nevidíte!) To s tím nemá co dělat, pane. (Potlesk.)
Místopředseda dr Buday (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pán sen. Kostka. Dávám mu slovo.
Sen. Kostka (německy): Slavný senáte!
Mnoho se již mluvilo o tomto předmětu ve veřejnosti a také v zákonodárných sborech a je samozřejmé, že každá výroba přispívati musí k tomu, aby opatřila potřebné, co ministerstvo financí od jednotlivce žádá. Myslím však, že se zde právě při zavedení daně z umělých tuků vrátiti musíme k jistým úvahám, jež přinesli naši oranžové vědy a obvzláště guvernér Národní banky dr Engliš již v různých úvahách. Svého času byl jsem tehdy v poslanecké sněmovně při tom a slyšel jsem sám řeč když se zaváděla daň z obratu, označil tuto daň z obratu jako provisorním. Dr Engliš řekl tehdy jako finanční ministr: "Doufám, že během času dojdeme k tomu, abychom mohli tuto daň z obratu zase zrušiti". Myslím, že guvernér dr Engliš sám dnes již nevěří v tuto thesi; ale řekl v jednom díle velmi jasně, že potraviny, jako na příklad chléb, se pro takovouto daň nehodí. A jsem téhož přesvědčení. Neboť díváme-li se zde na obrat, pak muselo by vlastně právě Československo býti zemí, která vyrábí umělé jedlé tuky pro celý svět. Neboť my jsme zde měli výrobny, kdy ostatní státy měly ještě poměrně malou výrobu umělých jedlých tuků.
Vzpomínám si na dobu před 20 až 30 lety, kdy jsem jednou byl v průmyslové záležitosti obchodní komory v severních Čechách a tam potkal procházejícího se pána se svým synem. Byl to veliký Schicht se svým synem, dnešním šéfem firmy dr Schichtem, který již tehdy sledoval myšlenku, jak by ke své výrobě mýdla, která tehdy již byla značná, přibrati mohl také výrobu umělých jedlých tuků a margarinu. Podařilo se mu to; a my měli bychom tyto podniky se všech stran podporovati a neměli bychom je omezovati. Je zde skutečně nebezpečí, že nastane omezení konsumu, bude-li na tuto výrobu stanovena daň, byť také snad jen 20 h z l kg. Pan ministr financí kalkuloval, že z této daně vytluče 34 milionů, a bylo by si přáti, aby se tím nezatížil ko-sum; neboť to je také snahou jak poslanecké sněmovny tak také senátu, že svého času stanoveny byly kontingent a předpisy, to by byla výroba ještě jaksi snesla. Ale k těmto předpisům, které záležejí v tom, že se předpisuje domácí bramborový škrob, že se musí v zájmu zemědělství přimísiti 5 % vepřového sádla, přistupuje snížení výroby. Měli jsme r. 1934 úhrnnou výrobu 7.500 vagónů. Tím, že výroba v posledním roce snížena byla o 1.000 vagónů, má toto snížení velký význam také pro kalkulaci. Vezměte naproti tomu výrobu Německa. Tam se musí ročně vyrobiti a obecenstvu také dodati 50.000 vagónů umělého jedlého tuku ročně. Tam máme v poměru k počtu obyvatelstva dvojnásobek toho, co jsme stanovili jako kontingent. Kontingent je příliš malý. Z několika málo továren, mezi nimi Křešice v severních Čechách a Střekov-Schicht vzniklo celkem 47 továren a všechny mají se děliti o zmenšený kontingent. To znamená zvýšení výrobních nákladů. Výrobní náklady zvyšují se z l kg podle odhadu o 1,50 Kč. Jak je zde vůbec možný ještě nějaký čistý zisk? Ovšem je zmíněná největší a nejdůležitější firma, jak všeobecně známo, ve svých finančních základech naprosto zdráva, poněvadž po dobu krise nepotřebovala bankovního úvěru. Tím mohla si z valné části zachovati svou prosperitu, kdežto všechny továrny v textilním průmyslu, které se příliš mnoho zapsaly bankám, následkem úroků tak poklesly, že na konec jsou jen přívěškem bank. Mluvil jsem často s hlavním majitelem firmy, a řekl, že tato zásada je nejdůležitější; a vidíte, že nyní také u velkých podniků jako u Bati samotného tato zásada zase oživuje, vésti totiž podnik sám vlastním kapitálem; přibírá k tomu dělníky, ti přispívají k tomu, že se firmě dává vždy úvěr z vlastního. Ale jak tomu má býti při takovémto hromadění veřejných břemen v budoucnosti? To dlužno ovšem dobře uvážiti, a proto je každé další zatížení při takovýchto podnicích vážné a nebezpečné. Bylo by ještě uvésti celou řadu okolností mimo zvýšení výrobních nákladů o l,50 Kč, obzvláště že snížením výroby nelze zvýšiti konsum másla. Těch 700.000 nezaměstnaných nebude kupovati žádné máslo, i kdyby máslo jednou stálo 15 Kč. Tito nezaměstnaní jsou odkázáni na umělé jedlé tuky a budou je v budoucnosti nuceni bráti právě tak jako dnes. Ale my jsme v konsumu proti jiným zemím daleko pozadu, neboť u nás připadá na hlavu asi 5 kg, kdežto Holandsko vykazuje 11 kg na hlavu a jiné země mají také větší konsum. Vidíte i u konsumu másla, že příjem způsobuje velký rozdíl. Tak vykazuje státní statistický úřad, že se při příjmu do 16.000 Kč spotřebuje ročně na osobu 5 kg, při příjmu do 30,000 Kč již 7.78 kg a při příjmu až do 60.000 Kč již 11 kg ročně. To je přirozené. A nutno říci, že dělník a méně zámožný člověk je poukázán na umělé jedlé tuky a ty se nesmějí zdražovati těmi 34 miliony daňového výnosu. Potíže se ukázaly také při kontingentování. Byly v poslední době odstraněny tím, že povoleny byly ještě určité dodatečné kontingenty. Mělo by se použíti zásady, že se považují za základní kontingenty ty kontingenty, které tu byly před rokem 1934 v jednotlivých podnicích, a podle toho by se provádělo rozdílení. Neboť je těžko pro podniky jako pro zmíněné podniky sestoupiti ze 40 %, jak to svého času bylo přiděleno z úhrnné výroby, dolů na 37, 36 a ještě méně procent.
Proto musím pro svou osobu předloženou osnovu zákona odmítnouti. (Potlesk.)
Místopředseda dr Buday (zvoní): Dalším zaznačoným rečníkom je pán sen.Füssy. Dávám jemu slovo.
Sen. Fiissy (maďarsky): Ctěný senát!
Úprimné chcem povedať, že sa divím tomu, keď vidím v tejto sněmovni předložený návrh zákona o umělých tukoch. Veď už od niekoľko rokov, čo sa začaly podkopávat základy demokracie systémom zmocňovacích zákonov, vykonáváme vlastně zbytočnú práčů, keď tento zákon tuná prejednávame. Lebo veď je síce pravda, že vláda podľa zmocňovacieho zákona nemohla by meniť daňové zákony a nemohla by zavádzať nové dane nariadením, avšak táto zápoveď je len na papieri a já niekoľko slovami chcem posvietiť právě na to, ako vydává vláda daňové zákony nariadením, ba i bez vládneho nariadenia.
Tu je obilný monopol, tu je nová žatva, tu je nová veľká starost, a bieda hospodára. Veď vláda navykla československého hospodára k tomu, aby on nikdy nemal sviatkov a aby ani v dobe žatvy nemal radosti. Ako krásné sa ukazovalo tohoročné jaro, akokoľvek sľubný bol počiatok mája, právě tak strašné zničilo počasie všetky naděje na južnom Slovensku. Zo pšenice bude viac pliev ako oceľového zrna a nádavkom na to, čo nezničila na pšenici hrdza, to zničí obilný monopol, vynalezený k oblazeniu roľníkov. A právě o tom chcem sa teraz zmieniť niekoľko slovami.
Jestliže vláda svěřuje stanovenie obilných cien obilnej společnosti a táto podľa svojej ľubovôle činí srážky z cien pšenice, raže a iných obilín, tu nečiní nič mého, než zdaňuje gazdu. A vlastně nerobí to ani vláda, ktorá obdržala zmocnenie, ale obilná spoločnosť zmocněná k tomu vládou. Nuž ale gazdovi je to naozaj jedno, kto túto zvláštnu daň vyrubuje, či obilná spoločnosť a či berná správa. Najväčší stupeň nesvedomitosti však väzí v tom, že vláda takéto srážky vôbec pripúšťa.
Na jednej strane sa ohlašujú a agrárna strana si to pokládá za svoju veľkú zásluhu tak vysoké ceny pšenice, akých na celom světe niet, ale zabúdajú už prehovoriť o tom, aké budú na pr. tohoročné ceny. Vláda už netrpezlivo čaká, aby Národné shromážděme išlo už na letnu dovolenu, a tu potom už rudí socialistickí a zelení agrárnickí ministři zaraz dohodnu sa o tom, ako třeba gazdu odrat. Agrárny Feierabend a sociálně demokratický Lustig sa nepohašteria a vždy sa dohodnu, avšak cenu tejto dohody zaplatí roľník. Tedy, ako som sa dozvěděl, i tohoročné vysoké ceny budú dodržované len na papieri, aby ich mohli využit, pre stranícku propagandu, vo skutočnosti však môžu pri zisťovaní kvality pšenice činit, 16korunové srážky z ceny metrického centu.
Tážem sa: či zákonodárstvo povolilo i tieto "grify" odhlasováním zmocňovacieho zákona? Ale zvláště musím spomenúť to, že ťažké obnosy chcú srazit,, t. j. zvláštnu daň chcú vyrúbiť gazdom, ktorí "překročili" osevnú plochu rokov minulých. A tu mi prichádza na um, že ešte pred nedávnom robili sté si posměch z bolševického hospodářského systému sovietskeho Ruska, ktorý záleží v tom, že nielen pre jednotlivé obce, ale pre celé kraje sa vyslovuje, že tu sa môžu sadit, len ugorky, tam len pšenica, inde len ľan. A my sme sa teraz právě tam dostali, ba co viac, tak zv. usměrněný hospodářsky systém v Československu je horší než najbezhlavejší systém. boľševický. Lebo veď Moskva uložila tej ktorej gubernii, že môže pestovať na pr. len papriku, naši usměrňovači povedia nám len, že pšenicu neslobodno pestovať; ale že čo má tedy pestovať gazda, ktorého predkovia už tisíc rokov pěstovali pšenicu a ktorý i dnes produkuje pšenicu najlepšej kvality v republike to mu nepovedia.
Avšak tento roľník snad, len preto, že je to Maďar na južnom Slovensku ešte i na papieri dostává za svoju pšenicu menej, a právě jemu i z tejto ceny srážajú najviac a jemu v prvom rade zakazujú siať pšenicu, aniž by mu povedali, čo má siať. Sme tedy tam, že vo formě srážok zvláště zdaňujete, zvláště trestáte toho, kto pracoval, toho, kto pšenicu produkoval a kto dobru pšenicu pro dukoval. Tážem sa: Toto je to usmernené hospodárenie? Tážem sa, či i to schvaľuje zákonodarca, ktorý veľmi ľahkomyseľne udělil vládě zmocnenie, aby ona mohla upravovat hospodářské otázky nariadením?
Vo spojitosti s tým nemôžem nechať bezo slova ani zneužitia zmocňovacieho zákona ktorých sa dopúšťa vláda na poli práva živnostenského. Páni, myslím tu na mlynárov. Veľa maloživnostenských existencií zahynulo od statného převratu, avšak na radikálně a plánovité vykantrenie celých živnostenských odvětví spatřujeme až teraz skvělý příklad: vo spojitosti s obilným monopolům vyhubíte celú krásnu živnost, mlynársku, ktorá za starodávna tak rozkvitala.
Je podivné, že česká živnostenská strana, ktorá má na štíte heslo služby záujmom maloživností, so založenými rukami díva sa na toto záměrné ničenie. Vec by bola pochopiteľná, keby išlo len o malých mlynárov maďarských; avšak dnes ten istý osud postihuje už i českých a německých malých mlynárov v Čechách a na Moravě. Tážem sa, či toto zamýšľalo a plánovalo zákonodárstvo, keď zmocňovací zákon odhlasovalo? či možno na základe zmocňovacieho zákona robit, opatrenia, ktorými sa celé živnostenské odvetvia vykántria? A či snáď je to usměrněné hospodárstvo?
Bezpočtukrát som to už povedal a znova to opakujem: gazda si nepraje vysokých cien, jestliže mu bude slevené predovšetkým na daňových bremenách a jestliže usměrněný hospodářsky systém postará sa o to, aby zemedelský úver bol lačný, aby i roľník mohol svoje priemyselné potřeby zaopatřit, za nižšie ceny.
Čo sa u nás idosial, v zaujme zemedelskej triedy stalo, je len kejkliarstvo a mastičká-stvo, zakrývanie hlbokých rán flastrami. Na proti tomu musím konstatovat,, že čo do utvorenia parity zemědělstva s priemyslom nestalo sa nič. Nestalo sa nič preto, lebo najvyšší usmerňovatel, gazdov zostal stať pred záujmami továrenského a veľkokapitalistického priemyslu. A kým ceny produktov zemedelcových ustanovujú naprosto podľa svojej ľubovôle revizoři, dotial, ceny priemyselných produktov ustanovujú kartely a syndikáty, a s týmito nie je čo žartovať. Tieto nedovolia, aby im boly ceny nadiktované tak, ako to musí trpeť roľník, že mu totiž za ľubovoľnú cenu vezmu všetky výsledky jeho celoročnej práce.
Zákon o umělých tukoch postrádá akejkoľvek upřimnosti. Na jednej straně sa hlásá, že tuk chudobného člověka nebude zdražený, lebo vraj daň bude platiť továrnik. Na druhej straně sa však hlásá, že úkolom tejto dane je, aby zdražené boly umělé tuky a aby tým napomožené bolo odbytu masla: lebo že konzument radšej si kúpi lacnejšie máslo ako drahší umělý tuk. Obidve představy sú vymyšlené, lebo keď chcete zdaniť továrnika, tu vyneste zákon o zdanění výnosu a ziskov tovární na umělé hnojivá a nie o zdanění umělých tukov. A keď chcete naozaj snížit, ceny másla, rešp. přiblížit, ceny másla k cenám umělých tukov, tu sa musí vláda postarat, o zveľadenie chovu dobytka, pastvinárstva a mliečneho hospodárstva, t. j. o to, aby gazda mohol lacnejšie produkovat, máslo ako dnes. A jestliže gazda bude môcť o jednu či dve koruny lacnejšie predávat, máslo, než kol,ko stojí umělý tuk, tu sa potom opravdu nenajde blázon, ktorý by kupoval drahší margarín, keď môže jest, dobré máslo.
Nuž, páni, to sú tie stinné stránky vášho usměrněného hospodárstva. Na Slovensku budete trestat, gazdu za to, lebo produkuje oceľové zrno pšeničné, a budete trestat, konzumenta za to, lebo on nemôže kupovat, drahé máslo, a trestáte ho tak, že mu. vnucujete drahý margarín. To nie je usměrněné hospodárstvo, to je hospodárstvo bezhlavé, ktoré môže viesť len k úplnému úpadku.
Nemôžem ináč než hlasovat, proti návrhu o umělých tukoch. (Potlesk senátorů maďarské národní strany.)
Místopředseda dr Buday (zvoní): Dalším zaznačoným rečníkom je p. sen. Enhuber.Dávám mu slovo.
Sen. Enhuber (německy): Slavný senáte!
Mám čest k zákonu o dani z umělých jedlých tuků zaujmouti toto stanovisko:
V čele svých vývodů musím bohužel trpce pokárati a vysloviti nejostřejší protest proti tomu, že jsme zase jednou ve výboru byli překvapeni předlohou v takovém tempu, jakoby šlo o náhlé lstivé přepadení nepřítele. Nevím, zdali byly dvě nebo tři hodiny odpoledne, když jsme obdrželi pozvání ke schůzi výboru stanovené na 4 hodiny, takže jsme měli tedy 1 ½ nebo 2 hodiny na prostudování předlohy. Následkem toho bylo nám technicky nemožno připraviti a podati pozměňovací návrhy až na dva poněvadž čas zkrátka nestačil, my své poznámky neměli u sebe a nepřipraveni takřka s patra přikročiti jsme museli k pro jednávání této obsáhlé látky. Je to tím více politování hodné, ježto předložená látka týká se všech stran v senátě zastoupených, ježto postihuje jak zemědělství tak průmysl, živnosti a obchod a v neposlední řadě konsumenty, kteří na konec budou těmi truchlícími, když celý zákon, jak možno předvídati, se nepodaří. Tento obrovský spěch vybízí nás přímo ke srovnání s jinými věcmi. Máme se svými lázeňskými místy největší starosti. Prosím, nebudu se blíže zabývati lázeňskými místy, ale chci je přece přibrati ke srovnání, abych ukázal, co se u nás v zákonodárné činnosti vyřizuje spěšným a co hlemýždím tempem. Pro naše lázeňská místa dala Národní banka k disposici lázeňskému kontu 50 milionů. To se doplňuje různými vývozy do Německa. Ježto však těchto 50 milionů bylo stanoveno na takové zboží, kde se předem musilo věděti, že tyto peníze v takováto krátké lhůtě nelze sehnati, musilo se konečně sestoupiti na 30. milionů. Těch dalších 20 milionů lázeňského konta plave, anebo lépe řečeno, uvázlo právě v tom okamžiku, kdy se lázeňští hosté u nás hlásí. Tisíce lázeňských hostů se ohlásilo, mnozí se však zase odhlásili, poněvadž zkrátka nemohou dostati své devisy. S obrovskou námahou bylo konečně možno dáti cestou zcela mimořádné akce výjimečně a zálohou 20 milionů na lázeňské konto. Ale co to pomůže? To odpovídá asi dovozu, řekl bych, nejvýše 5.000 lázeňských hostů. My však potřebujeme 25.000 lázeňských hostů, které skutečně v lázeňském trojúhelníku v západních Čechách letos dlužno očekávati. Potřebujeme tedy nikoli 20 mil., nýbrž asi 120 mil. Tyto peníze byly by co nejlépe uloženy a jsou také po ruce, byla by to jen přechodná půjčka. Nepřehlížejme, že pro olympiádu předpokládá se vývoz peněz asi 100 mil. od nás do Německa. Zbrojení bude nás namnoze nutiti, abychom z Německa dováželi různé zboží, optické zboží atd., které zde nemůžeme vyráběti a kterého nemáme, směsi ušlechtilých kovů atd. Bylo by moudrým uložením peněz státu, kdyby nyní poskytl zálohou 100 mil. Dostal by je nazpět s úroky z úroků, neboť zde je bruto jako neto. Co cizinec sem přinese, zůstane u nás do posledního haléře. Jinak je tomu však na příklad u textilií, kde peníze za suroviny jdou zase ven. Cifra, o kterou jde, je mimořádně vysoká. Roku 1929 činily příjmy z lázní celkem 642 mil., z toho bylo ze samotného trojúhelníku Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně 500 mil. Samozřejmě nemůžeme dnes počítati s takovýmto příjmem, ale několik set milionů je to přece a toho naše lázeňská místa potřebují, poněvadž stojí před úpadkem. Nádherné lázeňské domy v Mariánských Lázních, které pro bratra mají cenu 5 mil., můžete koupiti za l mil., za 800.000 nebo 500 000 Kč a přece je nelze prodati, poněvadž tu není kupců a poněvadž ani Češi nemají důvěru v hospodářství státu, sice by tyto nádherné objekty kupovali a později na nich zbohatli, kdyby počkali. Ale nečiní tak, poněvadž svému hospodářství sami nedůvěřují, obávám se velmi: bohužel právem. Zde bylo by zapotřebí pomoci. Především slevte minimální daň, pryč s ní, ta pohltí lázeňské domy. Zde platí přísloví: bis dat, qui cito dat. Zde bylo by na místě spěchati, nikoli však u zákona, který zde leží před námi. Stát mohl by na těch ně kolik korun daně z margarinu ještě čekati a zákon by se byl věcně a odborně projednal. Neboť prosím zákon je takový, jakoby ho byly dělaly malé děti a když někdo, kdo rozumí hospodářství, tyto věci čte, zhrozí se toho, je to hnus, když se to vůbec má vykládati a vysvětlovati, tak nejapně a hudlařsky je sepsán. Zákon má pomoci zemědělci, to chceme přece také míti, jsme s tím úplně srozuměni. Ale pomůže se tím zemědělci? Zemědělec stojí dnes před úrodou zeleného krmiva, jaká se zřídka vyskytuje a proto bude více mléka a také více mléčných výrobků. Ale podívejme se na věc blíže: K výrobě margarinu potřebuje továrník mléko, velmi mnoho mléka dokonce. Ale když se omezí výroba margarinu, potřebuje továrna méně mléka. Nechci se zde pouštěti do podrobných číslic. Zemědělec tedy z toho nemá žádného zisku. Dále potřebuje továrna na margarin také vepřové sádlo, alespoň 5 % vepřového sádla je přece předepsáno přimísiti. Toto vepřové sádlo jest již zdaněno, ale nyní se podrobuje ještě jednou dani z margarinu, tedy dvojí zdanění comme il faut. Zemědělci tedy není pomoženo, když se již jednou zdaněný výrobek pro továrnu na margarin ještě jednou zdaní. Anebo továrny na margarin potřebují různé nejjemnější druhy másla, loje a vepřového sádla, které mohou bráti jen z ciziny, které lze do stati jen v cizině, poněvadž naše vlastní hospodářství má nedůvěru k vlastní hospodářské správě státu. Jestliže sejmeme sádlo domácích vepřů, pak z vepře o 80 kg dostaneme jen 9 kg slaniny, z vepře o 107 kg jen 12 kg slaniny a z vepře o 149 kg jen 16 kg slaniny. Pak zbude maso. Jestliže toto maso odstředěním zbavíme tuku, pak zůstane samé maso a velmi málo tuku, následkem toho se chov nevyplatí. (Různé výkřiky.)
Místopředseda dr Buday (zvoní): Prosím o kľud.
Sen. Enhuber (pokračuje): Nezbývá tedy nic jiného nežli dovážeti bagouny; takovýto vepř o 200 kg dá 110 kg tuku. Je tím zemědělci pomoženo, musíme-li dovážeti vepřové sádlo? Podobně je tomu ostatně s jemným hovězím lojem. Krmné voly doma nemáme, nemáme také odstředivek, tavíren loje, poněvadž lidé jsou nedůvěřiví, němečtí i čeští obchodníci a svazy neodvažují se prováděti tyto investice, poněvadž se třesou před tím, že přijde zase nový hospodářský zákon, který je nějakou formou zbaví práv a který by jim mohl odejmouti zisk. Proto se nikdo nepouští do investicí. Těmito zběžnými vývody jsem ukázal, že naši sedláci z tohoto zákona nebudou a nemohou nic míti.
Kdo jinak má něco z toho? Snad konsumenti? Nikoli! Bylo by bývalo správné, kdyby zcela levné druhy tuku byly vůbec osvobodily od daně, poněvadž to je dobrodiním pro chudého člověka. Nejchudší člověk si nebude kupovati máslo -snad sedlákům k vůli -poněvadž to máslo jednoduše nemůže zaplatiti. Kupoval by raději vepřové sádlo, ale také to nemůže zaplatiti a musí tudíž kupovati ubohé umělé tuky, levné lidové druhy, které se mu nesmějí zdražovati. Je to hřích, když se chudákovi, který máslo nemůže kupovati, zdražují umělé tuky, je to darebáctví na lidu páchané, to nemá býti. Tyto druhy měly by se tudíž předem vyjmouti ze zdanění, máme-li býti skutečně sociálně smýšlejícím demokratickým státem, jak se to při každé příležitosti zdůrazňuje. Co se týče konsumenta, musíme uvážiti, že každý lékař řekne: Je-li mladý člověk slabý na prsou, pak hrozí patrně plicní neduh, potřebuje tučnou stravu, a když se mu poslední kousek tučné stravy, umělý tuk, tak zdraží, že ho více nemůže kupovati a jísti, pak musí ovšem zahynouti; a to vděčí pověstnému zákonodárství, které zde provádíme. Měli bychom se vlastně styděti za to, že bez protestu a bez útoku spolu děláme takovéto zákony. Samozřejmé zdravotní úvahy nutí nás říci, že nejlevnější lidové druhy musí zůstati osvobozeny od daně. Ani to se nestalo. Tento zákon vyrobili slepí byrokraté na ubohém kousku zeleného sukna.
Přejděme dále k obchodu a živnostem. Pekař je dnes v celé zemi zničen. O 100 % stoupla cena žita, o 60 % cena mouky, ale cenu chleba nedovolíme zvýšiti nad 10 %, ačkoli nejen soukromé pekárny, nýbrž také konsumní pekárny proti tomu útočí a dokazují, že chléb vyrábějí se škodou. Přesto se z demagogických důvodů ničí živnost pekařská a také konsumní pekárny. Když se nyní zdražuje umělý tuk, zdražuje se tím nepřímo pečivo. Táži se: Kdo to na konec zaplatí? Na konec projevuje všechno ve směru nejmenšího odporu, a nejslabší odpor jest u obchodu a živností a na konec proto zaplatí útrata naši pekaři a obchodníci, kteří při prodeji tohoto umělého tuku jsou vázám na značkované zboží, stojí tu se svázanýma rukama a musí prodávati zboží za cenu, za kterou je kupují.
Přicházím ke konci. Jak je tomu s průmyslem? Naše strana nemá zájmu na průmyslu, ale má velký zájem na zaměstnancích a dělnících tohoto průmyslu. Když se všechna výroba umělého tuku stále více překládá do nitra Čech, jest jasno, že u nás nastati musí hromadné propouštění dělníků a úředníků. Je hrozné, když čteme, že továrna Weissova v obci Čata na Slovensku - tento muž vyrábí rum, ocet a takové věci, jen žádný margarin původně - která loňského roku měla l vagón, letos obdržela přidělen kontingent 30 vagónů, kdežto naše továrny jako Schicht atd. jsou zkráceny o plnou třetinu. To již není hospodářství, nýbrž pouhá politika zloby, pro kterou nezvedneme ruku ani nedáme svůj hlas, nýbrž končím projevem protestu proti celému znění zákona od prvé jeho řádky do posledního bodu. Neznamená ničeho pro zemědělství, neznamená ničeho pro obchod a živnosti, neznamená ničeho pro průmysl, neznamená ničeho pro zaměstnance a dělníky, neznamená však také ničeho pro stát samotný, který tvrdí, že z toho bude míti 40 milionů. Bohudíky nemusím připláceti peníze, o které ministr dostane méně. Nedostane ani koruny. Co snad stát na této zvláštní dani vybere více, ztratí na druhé straně následkem tohoto nového zatížení zkrácením příjmů na dani z obratu, na výdělkové dani a na dani důchodové. Jsme proti zákonu z hospodářských, sociálních a politických důvodů. (Potlesk.)
Místopředseda dr Buday (zvoní): Dalších přihlášených rečníkov niet. Udeľujem slovo k doslovu pánu zpravodajcovi sen. dr Karasovi.
Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte!
Přece je známo, že účelem zákona byl v prvé řadě příjem státní pokladny. Také v rozpočtu na r. 1936 jsme schválili příslušnou částku a když řeknu a, tak řeknu taky b a tedy také konečně tu částku panu ministru financí musíme dát. Při tom byl účel, abychom nezdražili umělé tuky pro nejchudší konsumenty. To je garantováno v § 17 osnovy. Není pochyby, že je to na druhé straně zlá věc, poukazuje-li se na vysoké zisky výrobců. Pan referent rozpočtového výboru Šelmec netvrdil, že ve směs jest 7 Kč zisk na l kg u výrobců. Vždyť přece umělé tuky nestojí vesměs 11 Kč l kg, to je jen ten nejjemnější, ale máme také tuky za polovinu této ceny. Na takovém tuku o poloviční ceně nemůže továrník vydělat 7 Kč na l kg, když ani tolik nestojí. Tam bude tedy zisk menší.
Daň je odstupňována podle kvality tuku. Není pochyby, že továrníci na umělých tucích vydělávali. A právě zase sen. Mikulíčkovi, který pořád říká, že máme jíti na velké poplatníky, když vláda zde šla na velké výrobce, na velké ziskaře, jak o nich praví, komunistovi Mikulíčkovi se to nelíbí, že chceme zisky zdanit, ač je tu skutečně zabezpečeno, aby stát dostal podíl na zisku těchto továrníků a aby se nezdražily konsumentu jeho potraviny.