My komunisté jsme proti tomu, co se zde předkládá pod jménem zákona o obraně státu, a budeme hlasovati proti této předloze. Jde tu o dalekosáhlou odpovědnost a proto prohlašujeme své zamítavé stanovisko s největším důrazem. (Výkřiky.) Ale se stejným důrazem (Výkřiky.) prohlašujeme, že není správné to, co o nás soustavně tvrdí tisk všech koaličních stran - také strany soc.-demokratické a československo-socialistické - a co se snaží vsugerovati veřejnosti o pohnutkách a politickém smyslu našeho hlasování. My nedopustíme, aby ve veřejnosti naše stanovisko v otázce obrany mohlo býti z malicherných stranických zájmů zkresleno.. A proto já hned ze začátků začnu tím, co již jasně bylo vysloveno referátem soudr. Gottwalda na sjezdu naší strany a co jasně formuloval Gottwald a druzí naši řečníci v posl. sněmovně.

Začnu odpovědí na to, jaké je naše stanovisko k válce a k obraně Československa. (Sen. Bergmrun: Vždyť budeme bojovati se Sovětským svazem, po jeho boku!) Počkejte, nejsem ještě na konci své řeči, ale i o tom budu mluviti. (Různé výkřiky.)

Zachovejte klid, já nejsem už tak svěží při mozku, abych mohl ovládat klidně své myšlenky. (Výkřiky. - Místopředseda dr Bas zvoní.)

Chci napřed uvésti jiný příklad, jak může býti ze stranických důvodů politické stanovisko vážné strany vědomě zkrouceno. Když soudr. Gottwald u nás vystoupil a správně poukázal na řadu konkretních politických oportunistických chyb, kterých my podle svého hlediska jsme se dopustili ve druhé polovici minulého roku, ihned byla zahájena při osobním vášnivém útočení na něho veliká kampaň "Gottwald zakazuje komunistické straně politiku jednotné fronty."

Já musím říci: Vystoupení soudr. Gottwalda nesměřovalo vůbec ani v nejmenším proti jednotné frontě. Naopak korektury, které jsme provedli ve svých konkretních politických činech před tváří celé veřejnosti, měly cílem, abychom mohli po cestě rozvoje jednotné fronty, lidové fronty, s cílem lidové vlády pokračovati tím pevněji, přesněji a úspěšněji.

Odkud vznikla tato kampaň? V masách lidu dozrává touha po změně, dozrává touha po sjednocení těch stran, které nemají snad za dosavadní stav odpovědnost, s těmi, které mají aspoň takové voličstvo, že po jiné politice touží.

Dalo se předvídat, že tyto nálady, které nejsou zadržitelné - váš režim neudrží se na věky - dostanou značné posily z výsledku francouzských voleb. (Sen. Kroiher: Vzali jste socialistům hlasy!) Nebudu vcházeti na malichernosti, váš "Večer" říká, že jsme vzali socialistům 140 hlasů, pravda, ale pomohli jsme jim ve Francii ke 144 mandátům. (Potlesk.) Budeme rádi, když budeme moci dosíci stejných výsledků proti agrárníkům a proti pravicové reakci také u nás. (Potlesk.)

Pánové, vznikla obtížná situace pro mnohé živly ve vedení stran, které jsou dnešnímu směru vývoje nepříznivé, a v této chvíli bylo potřebí nalézti za každou cenu nějakou záminku, aby se mohlo soc.-demokratickým a nár.-socialistickým dělníkům říci: My sami, vůdcové těchto stran, nemůžeme a nechceme jednotně brániti. Gottwald sám odtrubuje.

Opakuji: Celá tato vaše kampaň byla založena na absolutní nepravdě, byla úplně umělým pokusem o odvrácení od skutečnosti celého veřejného mínění. A stejný manévr děje se nyní v otázce našeho poměru k obraně Československa. Když nepomohl tento první pokus, tak byl učiněn pokus druhý a začalo se vystupovat před těmi dělníky, kteří pro jednotnou frontu dostávali. "Komunisté mají k obraně Československa proti fašistickému napadení stejné stanovisko jako Henlein, komunisté pracují" - jak dnes neváhal v oficielním referátu jménem výboru říci česko-socialistický senátor pan. prof. Milota - "ve prospěch Berlína, jak pak můžete s nimi uzavírat jednotnou frontu?" - K tomu pravím: Poněvadž nám myšlenka jednotné fronty je krajně důležitá, poněvadž my ve francouzském vývoji vidíme jediný možný a pravděpodobný vývoj z nynější strašlivé situace, ve které se zde nacházíme, proto my také tento druhý manévr v této debatě chceme úplně jasně a zřetelně odhalit. Když tedy proti nám vede se již 3 neděle kampaň: "S komunisty nelze vésti obranu, s komunisty nelze dělati jednotnou frontu, poněvadž nechtějí hlasovati pro tento zákon," kterému říkáte zákon na ochranu státu, ale který ve skutečnosti podle našeho přesvědčení je něčím úplně jiným - když tedy tohoto se užívá za důvod, my ukážeme, jak tento důvod jest bezpodstatný a vědomě nepravdivý proti vašemu lepšímu vnitřnímu přesvědčení. (Předseda dr Soukup ujal se předsednictví.)

Jaké je naše stanovisko k obraně státu? Neříkám to k vůli vám a vašim listům, myslím, i kdybych podal zde množství důkazů, vy budete stále státi v těch náladách, jaké jste začali projevovat vzrušeně dříve, než vůbec jsem mohl projeviti své myšlenky. Vyslovuji to poměrně podrobně za tím účelem, aby pro vaše pokusy, zatemniti stav, byla o této otázce plná jasnost v nejširší veřejnosti.

Na našem sjezdu vedle otázky jednotné fronty byla otázka obrany nejdůležitější politickou otázkou, o které jsme jednali. Přijali jsme politickou resoluci, jejímž autorem a redaktorem byl Gottwald. Cituji z této resoluce hned počáteční odstavec, ne někde v zadu, pokoutně, jen tak mimochodem, nýbrž ze záhlaví našeho politického dokumentu. Přijali jsme toto sjezdové usnesení (čte):

"K dobyvačným cílům německého fašismu patří podmanění malých národů a států ve střední a východní Evropě a loupežná válka proti Sovětskému svazu. Pro Československo je imperialistická útočnost fašistického Německa životním nebezpečím. Uskuteční-li Hitler a jeho polští a maďarští fašističtí spojenci své dobyvačné plány, znamená to pro český národ ztrátu národní samostatnosti, pro slovenský a ukrajinský národ návrat jařma maďarských džentriků, pro německý, maďarský a polský pracující lid Československa pak znamenají Hitlerovy plány válku se všemi jejími hrůzami a obětmi. Mají proto všechny národy Československa životní zájem na zkrocení fašistického útočníka a na udržení míru." To je jedna ze základních myšlenek v politickém usnesení našeho sjezdu. (Sen. Kroiher: To je málo! Nestačí bojovat proti fašistům, nýbrž proti všem nepřátelům republiky!) Počkejte! Papež na republiku nepotáhne, na nejvýš pomocí vašich křížů, a my už se pokusíme i tuto křížovou výpravu odrazit.

Podívejte se, naše stranické dokumenty nejsou psány do větru, a když jsme v této situaci učinili na sjezdu usnesení v tomto duchu, pak je to politický fakt, který je vážný a dalekosáhlý, zejména když vidíte ty stíny, které budoucnost už vrhá sem na tyto stoly. A že to není stanovisko, ke kterému bychom docházeli jen tak, řekl bych, náhodně, potvrzuje to, že stanovisko, které na našem sjezdu zastupoval a formuloval Gottwald, odpovídá stanovisku naší mezinárodní organisace, komunistické internacionály. Naše internacionální organisace nemá tak roztříštěné názory, s jakými se setkáváme v druhé internacionále. U nás jsou stanoviska pevně propracována a to, co se usnese, platí a to se provádí. Cituji zde zase z oficiálního dokumentu, z májového provolání exekutivy komunistické internacionály, jejímž členem je také náš soudr. Gottwald. Hned první odstavec tohoto májového provolání zní: "Mír je v největším nebezpečí. Na západě je ohrožen německým fašismem, který obsadiv Porýní vyvolává bezprostřední nebezpečí války proti Francii a Belgii, připravuje zničení Československa jako samostatného státu, přivtělení Rakouska, obsazení Klajpedy a Litvy při snaze vtáhnouti Polsko do války po svém boku a vytvořiti nástupiště pro výpad na velkou unii Sovětů." Celé provolání pak burcuje síly světové dělnické třídy do boje proti těmto nebezpečím. A podobně o těchže otázkách v májovém čísle moskevské "Pravdy" píše generální sekretář komunistické Internacionály Dimitrov. Podívejte se (ukazuje ruské noviny), to je veliký článek, a já cituji hned prvý, druhý a třetí odstavec, jak se tam píše "Nikdy ještě od r. 1914 hrozba světové války nebyla tak veliká jako nyní. V této situaci je nutno především vyjasniti sobě, odkud nebezpečí se zvedá. Ne válka abstraktní, ne proti Habeši a Hitlerovi rovnocenná, nýbrž vyjasniti sobě konkretně, odkud se nebezpečí zvedá." A dále: "Jestliže dnes Hitler mluví o suverenitě Německa, zítra bude mluvit o suverenitě všech Němců. Pod tímto heslem se bude snažit uskutečnit anexi Rakouska, zničení Československa jako samostatného státu, zabrání Elsaska a Lotrinska, Gdanska, jižní části Dánska, Memelu, atd. A to je zcela pochopitelné. Německému fašismu bude daleko snadněji poslat napřed svou armádu pod heslem "národního spojení všech Němců" a teprve potom na vojnu s mohutnou zemí Sovětů. Německý fašismus upevniv se na Rýně vytvoří nebezpečí, že prostě zničí nezávislost polského národa, nehledě na to, že nynější vládcové polští nacházejí se s ním ve spojeneckém poměru. Zejména národové sousedící s německou zemí mají nad čím se zamysliti v ohledu ochrany své nezávislosti a svobody." ''

Podívejte se, to není mluvení do vzduchu, to je stranický ústřední orgán strany, která vládne v Sovětském svazu. To mluví Dimitrov, kterého, předpokládám, přece jenom tak trochu, alespoň z lipského procesu, znáte, abyste měli pocit, že to nejsou slova psaná jenom pro jeden den. Totéž stanovisko, které jsme zaujali na našem sjezdu, jež tam zastával Gottwald, které je formulováno institucí komunistické Internacionály, zastává bratrská nám strana, vládnoucí v Sovětském svazu. Uvedu jenom jeden doklad, citát ze Stalina z doby, kdy Sovětský svaz nebyl ještě ve Svazu národů, kdy neměl ještě spojeneckou smlouvu o vzájemné pomoci s Francií a Československem, z doby již déle než před dvěma lety. V lednu 1934 na stranickém sjezdu sovětské svazové strany Stalin předem odhadoval možnost mezinárodního vývoje. Opakuji, tenkrát ještě nebyl, bych tak řekl, vázán jistými ohledy na Svaz národů, na Francii, Československo, tehdy nemluvil jménem státu, mluvil na stranické tribuně a tenkrát on, počítaje s několika možnostmi příští války, pravil doslova takto: Třetí si myslí, že válku musí organisovat "vyšší rasa", řekněme německá "rasa" proti "nižší rase", především proti Slovanům, že pouze taková válka může ukázati východisko z dnešní situace, poněvadž "vyšší rasa" je povolána, aby oplodnila "nižší" a vládla jí. Připusťme, že by takovou prazvláštní teorií, která má tak daleko do vědy jako nebe k zemi, připusťme, že by tuto prazvláštní teorii proměnili v praksi. Co z toho může být? Je známo, že starý Řím právě tak pohlížel na předky dnešních Germánů a Francouzů, jako pohlížejí nyní představitelé "vyšší rasy" na slovanská plemena. Je známo, že starý Řím zacházel s nimi jako s "nižší rasou", jako s "barbary", povolanými, aby byli ve věčném poddanství "vyšší rasy", "velikého Říma", při čemž - mezi námi řečeno - starý Řím měl pro to určitý podklad, což nelze říci o zástupcích dnešní "vyšší rasy". A co z toho bylo? To, že ne Římané, nýbrž "barbaři" spojili se proti společnému nepříteli a s třeskotem obrátili Řím vzhůru nohama. Je otázka: Kde je záruka, že nároky zástupců nynější "vyšší rasy" nepovedou k týmž plačtivým výsledkům?

Tato slova Stalinova jsou o to závažnější, poněvadž on nevyslovuje cíl, přání sovětské vlády. Jsou to však i slova veliké výstrahy a varování, pronášeného na adresu toho rozvoje v Německu, který se nedal zadržeti zavčas. Sovětský svaz nikdy nebyl v řadách těch, kdož se domnívali, že je možno držeti Německo v poutech versailleského míru. V době Rapalla, dokud Německo nedostalo se, ne vinou svého národa, nýbrž vinou násilnického barbarského režimu, do stavu, ve kterém je nebezpečným rozněcovatelem války pro celý svět, do té doby přes Rapallo mělo Německo od Sovětského svazu velmi značnou politickou, morální, diplomatickou i materiální, hospodářskou podporu. Když tedy přes toto stanovisko, které právo Němců na volnost jejich národního rozvoje, úctu k jejich kultuře a k jejich národnosti neupírá, Stalin, jenž je klidným člověkem, ne řečníkem, který by sám sebe uchvacoval, sáhl k této formulce, je to novým dokladem, jaké stanovisko zaujímá všechen mezinárodní komunismus v otázce obrany proti válečné agresivnosti fašistických lupičů.

Ostatně kdybych nemusel počítati s tím, že vy budete z úzce stranických důvodů zatvrzelí k tak důležitému faktu, jakým je stanovisko naší strany - která je ve spojení s nejbídnějšími a nejzoufalejšími vrstvami obyvatelstva této země - k otázce obrany, kdybych nemusel počítati s touto zatvrzelostí, kdybych ji nebyl slyšel již z výkřiků, kterými byla má řeč na začátku provázena, snad bych ani nemusel uváděti všechny tyto citáty. Vždyť prostý zdravý lidský rozum dá, že my komunisté nemůžeme býti lhostejní ke konkretní válečné možnosti, se kterou se v tomto dějinném období v Československu musí počítati. Podívejte se: Hitler ví, kdo jsme my v poměru k němu i v poměru k jeho režimu. Na to, co zde pan dr Milota trochu příliš lehkomyslně řekl, dává Hitler odpověď v pohraničních obvodech. Již ve výboru jsem sdělil své pozorování na hranicích v okolí Aše. Dosti často přicházím totiž do německých pohraničních obvodů a vím, jaký je stav na hranicích kolem Aše. Z vesnic, ležících poblíž hranic, přicházejí k nám do sekretariátu lidé nám blízcí a kladou nám konkretně otázku: Co máme dělat, když by se najednou, přes noc, v naší obci objevila Hitlerova ozbrojená moc? Tam pracují Hitlerovští agenti zcela soustavně, sbírají adresy nejen našich lidí, nýbrž i známých aktivních soc.-demokratů, a snaží se dostat do rukou fotografie funkcionářů a aktivních členů těchto dvou stran. (Hlasy: Všech Čechů!) Němců také. Nevnášejte sem tyto tóny, které nejsou přiměřené tam, kde bez přesvědčené pomoci německého obyvatelstva, ovládaného jinou, vyšší ideou než Hitlerovským rasismem, sotva bychom byli s to zachránit samostatnost českého národa. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Nemám čas zde podrobně rozváděti otázku menšin ve spojení s obranou země, ale kdybyste se přes to mohli tak lehce přenášet, jako to činíte při zkrucovaných a nepravdivých argumentech v líčení politiky a smyslu politiky naší strany, to byste hráli velmi riskantní úlohu. ¼ hodiny za hranicemi jsou agentury Gestapo a tam se v pøesné registraci vedou seznamy antifašistických elementù na naší straně hranic. Za tohoto stavu můžete míti s námi jaké chcete polemiky, rozvinu plně opět obraz toho, jak jinak si naši obranu představujeme, než tento zákon. Můžete míti s námi jaké chcete polemiky, ale myslit si, že si svou stranickou posici usnadníte tím, když nás prostě označíte za blížence Henleinovy, za spřežence Hitlera, s tím malicherným cílem, abyste nemusili stavět proti nám argument proti argumentu, ideu proti idei, abyste místo otevřeného boje reformistických socialistů proti nám komunistům, boje který je namáhavý, který nutí mysliti a hledati důvody, používali agrárních policistů a okresních hejtmanů, to je povážlivé za této situace a zejména nebude to míti trvalého výsledku. Nám můžete takovými metodami udělati malé nepříjemnosti, můžete pronásledovati i jednotlivce, i tisk, je-li však naše myšlenka, jak my jsme přesvědčeni, správná, pak žádné takovéto malicherné pronásledování tento proud, který vyrůstá z budoucnosti, nezadrží.

K tomu, abychom mohli býti stavěni do jedné řady anebo blízkostí s Henleinem, abychom - jako to, lituji toho, český socialista p. dr Milota udělal - i zde, nejenom v polemikách tisku, byli označováni fakticky za spřežence Hitlera, k tomu je potřebí opravdu velmi mnoho cynismu, ale také mnoho politické zaslepenosti. (Sen. dr Milota: To jsem neřekl, já jsem jen vyvodil logické důsledky ze správného poznání situace!) Jsem prostý člověk a rozdílu mezi tím, co znamená "říci" a "vyvoditi logické důsledky", nerozumím. (Sen. dr Milota: Proti své vůli pomáháte Hitlerovi!) Počkejte, podívejte se, pánové, proč my jsme proti tomuto zákonu. Napřed řeknu několik slov o jeho obsahu. (Výkřiky.) Podívejte se, sami víte, že je to zákon, který vyplývá ze strachu boháčů a buržoasie před lidem. (Smích.) Jaký důvod já mám proti tomu? (Výkřiky.) Počkejte, neříkám to všeobecně. (Výkřiky.) Řeknu vám proto řádný důvod, neříkám tato slova bez důvodu. Podívejte se, pánové, na základě daného právního stavu je možno u nás v republice každý už platný, uzákoněný zákon kritisovati, je možno domáhati se jeho změny, jedno však není možno, není možno jej beztrestně přestupovat. Podívejte se, my nemáme zákon, máme předlohu, která se tu projednává, a musím vám říci, že všechny schůze bez výjimky, bez jediné výjimky, které byly svolány s otevřeným denním pořadem: "Naše stanovisko k předloze zákona o obraně státu" byly zakázány. (Sen. Dundr: A víte, jak na nich referovali?) Nereferovali na nich, vůbec nemohli referovat. Když byla svolána schůze s jiným denním pořadem, "Všeobecná situace", a řečník na ní pouze vyslovil název zákona, byla schůze v každém případě ihned rozpuštěna. (Sen. Hancko: A v Rusku ste je povolili?) Chcete-li mluvit o Rusku, zeptejte se generála Krejčího. (Výkřiky.) Já vám to také řeknu: Medek tam v armádě není a Vojcechovský také ne.

To je pro nás důkazem, že jste věděli, že tak dalekosáhlý zákon nemůže projíti s plným vědomím občanstva. Už 6 týdnů uplynulo od jeho předložení do přijetí. Táži se: Bude možno věcně kritisovat ustanovení tohoto zákona, když už bude platit? Kde je zákon, že se nesmí kritisovat platný zákon, když se ho jinak poslechne, že není možno domáhat se změny?

Podívejte se, jaký je obsah tohoto zákona - beru jen nadpisy a co uvádějí nadpisy jednotlivých kapitol. Mávnutím ruky přenášíte se přes ústavu, rozbíjíte i nejprimitivnější prvky parlamentarismu a buržoasní demokracie, ničíte práva parlamentu a dokonce i vlády jako celku. Ničíte i samosprávu obcí, všech lidových organisací, odborů, družstev, organisací rolnických i živnostenských. Zavádíte absolutismus obdobný tomu, jaký mělo Rakousko pomocí §u 14, zavádíte preventivní censuru, vojenské soudy nad občanskými osobami, militarisaci závodů, vojenské úkony všeho občanstva od 17 do 60 let, pracovní povinnost, podřízení továren vojenskému komandu a soudnictví, znemožnění stávek, suspensi práv závodních výborů. Vše to může býti prováděno v rozměrech značně dalekosáhlejších, než bylo na podkladě zákona o válečných úkonech v bývalém Rakousku. Těžce může býti zasažen život národních menšin. Ustanovení o osobách nespolehlivých jsou tak kaučuková, že libovůli není zde pevné postavena žádná bezpečná hráz. A vrchol všeho je, že zákona může býti použito proti vnitřnímu nepříteli nejen v době války, nýbrž i ve stavu bezválečném. (Sen. Dundr: Vy se snad nepočítáte za nepřítele Československé republiky?)

Já jsem vám, pánové, vyslovil naše stanovisko k obraně. Kdybychom chtěli vaše útoky proti nám, vaše manévry zeslabovat, mohli bychom vyhledat to, co s tímto stanoviskem nebylo v rozporu, jako to dělají pánové z Henleinovy strany, kteří pro některý zákon zvednou ruku. Řeknu vám otevřeně, že při jednání v našem poslaneckém klubu dokonce tato myšlenka vzešla, ale nebylo učiněno zásadní rozhodnutí, poněvadž když se všech 251 paragrafů prohlíželo jeden za druhým, nenašel se tam ani jediný, který by byl úplně souvisel s otázkou opravdové technické obrany vlasti proti hitlerovskému zahraničnímu nepříteli. Ano, to není zákon na obranu sátu, nýbrž zákon na spoutání obyvatelstva, to je káznicový zákon pro miliony lidí! (Sen. Beneš: Pane kolego, vy jste řekl, že je to zákon, který vznikl ze strachu boháčů! Nedovedu to pochopit, co zde ti boháči mají dělat; rád bych to viděl vysvětleno!) Pánové, bude-li takové vzrušení, jaké musí zachvátiti celý národ, půjde-li o tu konkretní válku, myslíte, že česko-socialističtí dělníci, když nebudou spoutáni tímto zákonem, snesou, aby škodovka, Vítkovice, aby Löwenstein, Rotschild měli vůbec nějaké zisky v době, kdy bude musit statisíce lidí obětovati své životy? A má-li býti soukromé vlastnictví udrženo, pak musejí být tvrdé zákony a proto boháči bez takových zákonů vůbec by se... (Sen. Beneš: Dovolte, tuto logiku nedovedu pochopit!) Já sám to nemohu vědět, to musím ponechat druhým posluchačům své řeči. (Sen. Hancko: Ráčte mi vysvetliť, jako je to možné, že sa všetci bohatí židia na Slovensku hlásia k vašej strane? Všetci mladíci, kapitalistickí židia sú u vás na Slovensku! Ak je toto možné? Výkřiky.) Já za prvé myslím, že všichni bohatí židé na Slovensku u nás nejsou. Za druhé pan kolega sám již to trochu omezil v druhé větě, že mluvil pouze o mladých. A jestli my máme takovou sílu přesvědčivosti, že mladé pokolení pro sebe dovedeme získat, tedy proti tomu my se neohražujeme. A vedle toho vám řeknu: Kdyby bylo úplně pravda, že i zámožní židé se přibližují k nám, což já nemyslím, pak v tom případě vy tam děláte horší politiku než Hitler v Berlíně. Děláte-li vy tam antisemitskou, barbarskou a protižidovskou politiku, pak by bylo i pochopitelné (Výkřiky. Hluk.), kdyby židé u nás hledali ochranu. Proti takovému černosotněnskému antisemitismu my bychom svým spoluobčanům židovské národnosti ochranu podle své možnosti poskytli. To, co se s antisemitismem teď již začíná v Československu dělat, nejen na Slovensku, nýbrž i v celém státě, to jsou zjevy velmi povážlivé, které by zasluhovaly, aby také někdo jiný, nejen my komunisté, toto barbarství zakřIkl. (Výkřiky. - Hluk. - Sen. Kroiher: Nejde o Židovstvo, nýbrž o jejich kapitál!) Důstojný pane, dejte nám jednu adresu... (Sen. Kroiher: Já jsem učinil desítky židů na venkově zbytečnými!)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Sen. dr Šmeral (pokračuje): Podívejte se, budete zde muset být dlouho, já vás nemohu všecky překřičet.

Vážení pánové, při našem stanovisku nemůže jíti o otázku, budeme-li my v této dané situaci dějinné proti těmto konkretním nepřátelům, kteří mohou Československo napadnout, anebo ne. My jsme v našich dokumentech stranických oficielně vyslovili, že nynější situaci považujeme za podstatně jinou, než jaká byla r. 1914. Považoval-li Lenin r. 1914 obě skupiny, které proti sobě vedly válku, za imperialistické a doporučoval-li vůči oběma stejnou taktiku, vycházíme my teď z hlediska, že jest jiná situace, protože připravovatel války je zjevný, protože je zde Sovětský svaz a protože je řada malých zemí. (Sen. Dundr: Také republika Československá!/ Ano, také samostatná republika Československá - a řada národů, které, ať už z jakýchkoli důvodů, na válce nemají zájmu, a které majíc zájem na tom, aby všemi možnými prostředky byl mír udržen a aby připravovatel války byl udržen na uzdě. Mezi takovéto země počítáme my také Československo. Proto nemáme stejné stanovisko vůči válce, vůči válečnému agresoru a vůči těm silám, které jsou určovány jednostrannými pohnutkami, názory a metodami států jako je Francie, které mají za účel mír a které mohou býti včleněny do mírové fronty, vůči těm silám, které zkrotí výpad agresora.

Takové je naše stanovisko všeobecné v nynější situaci, ale při tom zároveň počítáme s tím, že kdyby přes všechno úsilí o mír, který pokládáme především za nutný, došlo k válce, která se nyní připravuje Hitlerem, že to nebude válka, kterou by československý stát a Češi jako národ mohli zadržeti.

Podle zkušenosti z minulosti starých autoritativních států, které vedly válku obvyklými prostředky, jsou dvě možnosti války. Je to válka, která jde starým způsobem, jakou vedlo Rakousko, jakou vedlo Německo, již méně Francie. Ale jsou války, které čerpají své zkušenosti, metodu a strategií ze skutečných obranných válek národních. Od válek husitských, od válek sansculottů, bezkalhotníků, lidí, kteří neměli uniformy, od francouzské revoluce, od války za osvobození Německa po porážce u Jeny proti Napoleonovi, od obrany Švýcarů, švýcarských sedláků proti napoleonským útokům, od Gambeitovy mobilisace mas po porážce u Sedanu, po zkušenostech ještě silnějšího elementu obranného; bojovníků proletářské pařížské revoluce, ukázalo se až po mnohé, až po metody, kterými odražen byl v prvých letech útok říjnové ruské revoluce, útok 14 mocností, že zde je mnoho prvků, o kterých po našem názoru musejí uvažovati země a národy, které jsou v takovém položení, jako se nacházíme my.