Místopředseda dr Bas (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Dundr. Dávám mu slovo.

Sen. Dundr: Slávný senáte!

Projednávaný zákon o obraně státu je nejen dokladem zvýšené nejistoty a nervosity v Evropě, jakož i důkazem blížícího se válečného nebezpečí, nýbrž je také kategorickým příkazem ochrany a obrany státu. Považujeme proto tento zákon o obraně státu za jeden z nejdůležitějších a za jedno z konečných opatření, jimiž jsme povinni sobě a republice. Dnes, soudíme, je konec ilusím, které jsme měli, v něž jsme věřili, domnívajíce se, že prožíváme období trvalého míru a stálého klidu. My jsme věřili v zachování trvalého klidu a míru, domnívali jsme se, že všichni národové jsou mírumilovní, že chtějí v klidu a přátelství pracovat a žíti, že chtějí tvořiti hodnoty velké mravní, kulturní a hospodářské ceny, a domnívali jsme se proto, že jsme prožili jedno z posledních utrpení ve světové válce. Ještě dnes všichni známe škodlivé účinky a následky hromadného vraždění lidstva, ničení hospodářských statků a cenných kulturních hodnot. Přesvědčili jsme se však, že v Evropě jsou národové, kteří nejsou prosyceni idejemi míru, naopak, že jsou tu národové, jimž nejde o mír, nýbrž o válku. Svědčí o tom řada zjevů v posledních letech; důkazem toho je šílené zbrojení jednotlivých států a přímé vyhrůžky, vyskytující se v těchto státech. A kdybychom chtěli hledati ještě jiné doklady, nalezli bychom je v projevech vůdčích činitelů a představitelů hitlerovského Německa. Důkazem je Hitlerova kniha "Mein Kampf", kde se na str. 708 praví: "Toho si ovšem musíme býti vědomi, že ztraceného území nezískáme zbožnými nadějemi nějaké Společnosti národů, nýbrž zbraněmi." Ještě výrazněji vyjadřuje se smýšlení představitele Německa na str. 710. Praví se tam: "Dnes jsme vedeni jen střízlivým poznáním, že ztracených území nesmíme dobývati výřečností nabroušených parlamentních úst, nýbrž meči, tedy krvavým bojem." A nejvýš zřetelně se vyjadřuje smýšlení dnešního Německa v této knize na str. 711, kde se praví: "Německo se nemůže pouštěti do boje o německé Tyrolsko, dokud nebudou osvobozeny miliony Němců žijících v našem sousedství pod cizím jhem a dokud životní tepna německého národa prochází územím, které je rejdištěm francouzského vlivu." Toť příliš jasná mluva. Že úmysly rozhodujících činitelů Německa tohoto druhu byly a jsou, dokázal 7. březen tohoto roku, zřejmé a vědomé porušení pevně sjednaných mírových smluv, prohlášení těchto smluv za kus bezcenného papíru, který pro stát, jehož zástupci je podepsán, je bezcenný.

Bylo by proto těžkou chybou, kdybychom se po těchto projevech, jež slyšíme ozývati se v nejrůznějších tóninách, pouštěli do řečnění a pronášení hesel a frází proti fašismu a neprovedli vše, co je naší povinností a příkazem nám jako příslušníkům samostatného státu a co přesvědčí naše nepřátele, že Československá republika je připravena na každou eventualitu. (Výborně! - Potlesk.)

Vytýkají-li dnes některé české občanské strany politické, že jsme v předcházejících letech zanedbávali obranu státu, útočí-li proti nám, proti pacifistům a nositelům humanismu, nejednají správně. Cožpak více než 1 ½ miliardy, které jsme každý rok věnovali ministerstvu nár. obrany, cožpak věcný fond ministerstva nár. obrany, schválený asi před 7 nebo 8 lety - cožpak tato opatření nesvědčila o tom, že konáme své povinnosti a že učiníme, co je nezbytnou nutností, zvláště, když před pěti, šesti lety nehrozilo v Evropě žádné nebezpečí, nevyskytovali se tu nositelé ideí nové války, nevyskytovali se tu lidé, kteří po čase porušovali smlouvy a kteří vědomě připravovali půdu novému vraždění lidstva?

Jestliže v Evropě od r. 1933, kdy zvítězil v Německu hitlerismus, nastala jiná situace, kterou před tím nikdo nepředvídal, pak se podle této nové situace zařizujeme. Tato změněná situace nastala také v té chvíli, kdy v řadě evropských států zrušena byla demokracie, odstraněna demokratická zřízení, a rozhodujícími činiteli stali se ti, jimž nejde o mír, o klid, nýbrž o vyvolávání konfliktů, nové války, od které očekávají rozšíření svého území, získání nových území a podmanění cizích národů. (Tak jest!) Ve státech, které zničily demokracii a nastolily fašistickou diktaturu, je nejenom zárodek, ale je zdroj šíleného zbrojení a válečného nebezpečí.

Soudím, že z obsahu projednávaného zákona o obraně státu je patrno, že zůstáváme věrni tradici roku 1918 zahájené a od té doby udržované, zůstáváme věrní tradici, která po celých těch 17 let se projevovala snahou o obranu a ochranu státu. Již v prvních dnech samostatného československého státu i v pozdějších letech jsme dokazovali, že nám jde jen a jen o obranu státu, a také v celém zákoně jako červená nit se táhne tato zásada. Chceme učiniti všechno, abychom stát chránili, abychom stát před každým nepřítelem ubránili. (Výborně!)

Jeví-li se tu nebezpečí, číhající se všech stran, není divu, že dosavadní naše obrana musí býti lepší, dokonalejší a pevnější, že musíme zmobilisovati všechny prostředky a síly - a to nejsou jenom prostředky rázu materiálního, to jsou také mravní síly, to jsou hospodářské síly, síly vojenské - aby každý, kdo bude svědkem této veliké mobilisace všech našich sil, se přesvědčil, že národové Československé republiky lnou k tomuto státu a jsou ochotni učiniti všechno, aby stát před každým nebezpečím a před každým útokem uchránili.

Zákon o obraně státu podle našeho přesvědčení ukládá povinnosti všem, vládě, státním úřadům, samosprávným svazkům, podnikatelům a zaměstnancům. Zákon se vztahuje nejenom na dobu branné pohotovosti státu, nýbrž také na tuto dobu dosud poměrného klidu, a již v této době poměrného klidu ukládá obyvatelstvu tohoto státu zvýšené povinnosti. My jsme si těchto povinností vědomi a nepřekvapuje, prohlásíme-li, že chceme, aby tyto povinnosti byly plněny všemi nejenom svědomitě, nýbrž také v duchu zákona. Nepochybujeme, že vláda tak učiní. Je to vláda naše, odpovědná Národnímu shromáždění.

Jde však dále o zemské a okresní úřady, a tu bychom si přáli, aby zemské a okresní úřady dbaly především zájmů státu, aby jednaly objektivně, nestranně, což znamená, aby nezneužívaly moci, kterou jim zákon dává.

Chceme dále, aby podnikatelé, dosud na státu vydělávající nejrůznějším způsobem, mající ze státních dodávek velké zisky a požívající nejrůznějších daňových a jiných výhod, státu také obětavě ne jen za zisky sloužili. (Výborně!)

Chceme, aby dělnictvu a zaměstnanectvu, od něhož se žádají veliké povinnosti a snad největší oběti, bylo zajištěno vše, co slouží k ochraně jeho existence, zdraví a životů.

Nechceme, aby nesprávným výkladem zákona stran osob státně nespolehlivých bylo postupováno proti nespokojeným zaměstnancům.

V odst. 9 §u 19 je řečeno jasně, koho je třeba pokládati za osobu státně nespolehlivou. Praví-li se, že za osobu státně nespolehlivou je třeba pokládati zejména osoby, o kterých možno míti důvodně za to, že by zneužívaly svého postavení v duchu obraně státu nepříznivém, myslím, že se naskytne co nejdříve okresním úřadům příležitost, aby proti takovým osobám zakročily. Jsou to již dnes němečtí podnikatelé, kteří propouštějí státně spolehlivé zaměstnance, aby na jejich místo přijali věrné stoupence hitlerismu a marxismu. (Výkřiky.) Jsou to také čeští podnikatelé, kteří pod hrozbou ztráty zaměstnání donucují své sociálně slabé zaměstnance ke vstupu do měšťáckých žlutých nebo kapitalistických organisací. (Výkřiky.)

Velmi četné zjevy vyskytují se ve smíšeném území. Tam řádí němečtí továrníci, stoupenci sudetskoněmecké strany, kteří si na jedné straně stěžují, že jsou vyřazováni ze státních dodávek, ale na druhé straně vyřazují ty, kteří jsou nejspolehlivější oporou tohoto státu. (Výkřiky komunistických senátorů.)

My jsme toho mínění, že politické úřady podle §u 37 mají zasahovati. Již nyní jest ohrožována bezpečnost a obrana státu, neboť ničena jest zvláště ve smíšeném území existence osob státu věrných.

Jakým způsobem chráníme dnes ty, kteří v neobyčejně komplikovaných a těžkých poměrech projevují lásku k tomuto státu? Jakým způsobem zabezpečujeme jejich existenci? Necháváme je napospas německým podnikatelům a způsobujeme, že z tohoto smíšeného území více a více odcházejí čeští lidé dovnitř republiky, nemohouce nikde v kraji, kde bydlí, nalézti zaměstnání. (Tak jest!)

Zde je na místě nevyhnutelné opatření, a já při této příležitosti zdůrazňuji, že obrana státu vyžaduje také obrany těchto zaměstnanců a že nezbytným doplňkem zákona o obraně státu je řádný zákon o veřejném zprostředkování práce.

Ustanovení §u 21 nesení býti zneužíváno proti nespokojeným zaměstnancům, proti zaměstnancům, kteří se nezamlouvají mnohým podnikatelům. (Výkřiky senátorů sudetskoněmecké strany a senátorů něm. strany soc.demokratické. - Místopředseda dr Bas zvoní.) Slavný senáte, přihlížím-li k ustanovení tohoto paragrafu a k činnosti některých okresních úřadů, mám obavy, že mohou vzniknouti případy nejen tvrdostí, křiklavé nespravedlnosti, nýbrž i nepřímého poškozování zájmů státu. (Výkřiky. - Místopředseda dr Bas zvoní.) Přiznám otevřeně, že nemáme důvěry ke všem okresním úřadům, protože máme velmi četné a smutné zkušenosti o činnosti některých okresních hejtmanů a okresních náčelníků i odpovědných úředníků těchto úřadů. Mohou-li se státi případy, jak tomu bylo v okrese benešovském, mohou-li se státi případy, jak tomu bylo v okrese semilském, pak ve Snině nebo Ťačově, může-li na př. dojíti k tomu, že představitelé okresního úřadu na př. v Poděbradech se zúčastní politické schůze strany republikánské, na které mluví poslanec této strany, a okresní hejtman podává poslanci úřední hlášení a k tomu se připojí ještě vrchní četnický strážmistr, tedy stávají-li se případy, které svědčí o stranickém zaujetí některých okresních úřadů nebo jejich zástupců, pak, slavný senáte, jest odůvodněna obava, kterou jsme měli, kterou jsme vyslovili a kterou vyslovujeme i tentokrát. A to se netýká pouze okresních úřadů. Ukazuji ještě na činnost zemského úřadu v Užhorodě, kde představitel tohoto úřadu, zemský president, maje povinnost rozdělovati kukuřici hladovějícím nezaměstnaným dělníkům i domkářům, odváží se z částky, která mu byla dána, věnovati určitou částku ne na zakoupení kukuřice, nýbrž ve formě daru židovské ortodoxní obci na zakoupení macesů. Vyskytnou-li se takové případy... (Hlasy: Mají také hlad!) Pravda, mají také hlad, ale peníze byly určeny pro něco jiného a ne aby se v prosinci dávala částka 50.000 Kč na macesy ortodoxní židovské obci v Užhorodě. Já jsem povinen na tyto věci a zjevy ukázati nikoliv proto, abych generalisoval, nýbrž abych varoval před postupem, který nemůže vzbuditi důvěru k úřadům, jimž se dává do rukou tak značná moc. Jsem si vědom, že mnohé tu může býti, co by svědčilo o opatrnosti, tvrdím, že mnohé tu může býti §em 21, zejména odstavcem 3 korigováno, a to proto, že se tu zřizují odvolací senáty, ve kterých přece jen lze se domáhati odčinění křivdy a uplatnění spravedlnosti. (Výkřiky komunistickýeh senátorů.)

Upozorňujeme-li na křiklavé zjevy, nenapadá nás abychom chránili osoby státně nespolehlivé, nýbrž chceme a musíme chrániti osoby nevinné, které by se mohly státi obětí msty, nenávisti nebo politického stranictví. Přáli bychom si proto, aby zákon o obraně státu, má-li nalézti náležitou odezvu, má-li býti sympaticky všude přivítán jako zákon nezbytně nutný, přispěl k tomu, aby udrženy byly v platnosti předpisy zákona na ochranu zdraví a životů, a aby se ustanovení zákonů soc. politických vztahovala také na zaměstnance na opevňovacích i obranných stavbách. Jde nám - a to je, soudím, úkolem zákonodárců a úkolem každého zákona - o osoby sociálně slabé, hospodářsky závislé, jde nám o jejich ochranu, neboť jejich ochrana je také ochranou státu. (Výkřiky komunistických senátorů.)

My jsme se při projednávání zákona ve výborech přesvědčili, že zástupci sudetskoněmecké strany hlasovali pro některá ustanovení tohoto zákona. Je otázka, lze-li věřiti loyalitě, která se tu v určitých situacích projevila. Je otázka, není-li to v podstatě totéž, co dělal Hitler v Německu, než se zmocnil vlády, není-li to legalita na výpověď. Přihlížíme-li k činnosti stoupenců této strany, k činnosti jejích funkcionářů ve smíšeném území, k četným případům špionáže a protistátní činnosti, a přihlížíme-li také ku psaní časopisu "Zeit", který 5. května, raduje se z toho, že Společnost národů prohrála, napsal, že Společnost národů prohrála svoji věc v Habeši a že totéž se bude moci opakovati v srdci Evropy, co to znamená? Pánové hoří nedočkavostí, aby Společnost národů, která zatím zaznamenává neúspěch v Habeši, dožila se téhož v srdci Evropy. Ale pánové píší ještě něco jiného. V článku ze dne 7. května vyslovuje se naděje, že teď dojde na jiného. V tomto přání, v této tužbě je, soudím, projeveno pravé smýšlení sudetskoněmecké strany.

Jsem přesvědčen, že jsme povinni věnovati poměrům v krajích, kde tato strana získala dočasný politický úspěch, největší pozornost. Litujeme, že se tak nestalo dříve, litujeme, že k mnoha opatřením nebylo sáhnuto již v předcházejícím roce, v r. 1934. V pohraničí bují podvratnictví. Aby se mně nemohlo vytýkati, že jsem jednostranný, že mluvím sociálně-demokraticky, jsem tak loyální, že zde ocituji časopis agrární strany "Plodný kraj", který dne 30.dubna v článku "Povážlivé zjevy v pohraničí" napsal: "Henleinovci a jich spolupracovníci konají časté tajné schůzky po celém okolí a v Osečné vedle jiných též prý v hostinci pana Gatermanna. Zkrátka, podvratnictví zde bují plným tempem, neboť nejsou mu kladeny téměř žádné překážky. Nikdo nechce slyšeti naše výstrahy z pohraničí, ač jsou zde kritické poměry. Proč není lépe postaráno o naši a státní bezpečnost, proč nekonají se v šovinistických hnízdech u nás náhlé a časté prohlídky, proč se stále spí a nic se nechce slyšet a proč se vše dovoluje?"

Takhle psal časopis agrární strany, a nás překvapuje, když oficielní orgán této strany - to není výtka ani útok, to je konstatování fakt - napsal tato slova: "Beřme Henleinovce takovými, jakými jsou. Jejich loyalita bude vždycky určována silou státu. A budou míti vždy určitý duchovní sklon jako všichni Němci k německé kultuře a k německému lidu. Nepochybujeme o tom, že jsou mezi nimi extremisté, ale rozhodující musí býti celek, objektivní posudek o jejich konání. A v tom jsme kacířští proti "Právu lidu", protože tvrdíme, že přes všechnu napjatou mezinárodní situaci, přes vliv novodobého hitlerovského pangermanismu na všechny Němce světa aktivistická myšlenka potud vzrostla, že i Henleinovci hledají způsob, jakým by utvrdili veřejnost, že nebojují proti ní. Je nedoloženou frází, že se v pohraničí nechává ze stranických důvodů přímo bujet protistátní fašistická německá iredenta."

Proč se této věci dotýkám? Máme prý bráti Henleinovce takovými, jakými jsou. To je projev ústředního orgánu republikánské strany. Jakými Henleinovci jsou, nelze souditi podle toho, co tu a tam při určité příležitosti projeví za zvláštní situace ten nebo onen činitel této strany. Soudím, že k jejich osvětlení velmi mnoho poslouží také pamětní spis, který pan Henlein poslal Ženevě, a že také tu neobyčejně mnoho prospívá řádění, které nesměřuje k ničemu jinému než k poškození státu.

Pánům ze sudetskoněmecké strany má prý imponovat síla státu. Jsme přesvědčeni, že síla imponuje. Proč se tedy neprojevila dosud síla státu? Vždyť naše smíšené území je rejdištěm těch, kteří slouží hitlerovskému Německu, kteří chtí podkopat základy tohoto státu, kteří ničí existence českých lidí. Tak se jeví smíšené území v řadě okresů a krajů. Věříme ovšem, že pánově ze sudetskoněmecké strany jsou příliš vysoko povzneseni, aby tyto fakta uznali, aby šli poněkud do sebe a přiznali: Jsme buď na celých 100 % loyálními - bylo by to poctivé - anebo jsme nepřáteli státu - a bylo by to také poctivé. Ale ukazovat dvojí tvář jako Janus, to je seriosních politiků a seriosní politické strany nedůstojné. My se, slavný senáte, nedivíme zjevům, jichž jsme svědky ve smíšeném území země České a Moravskoslezské. Zde neobyčejně působí ideologie německého národního socialismu, hitlerismu, jak ji krásně vyjadřuje Hitler ve své knize na str. 754. (Výkřiky sen. inž. Mayra.) Prosím, posuďte, co se v této knize píše (čtě):

"V každém pokusu zřídit u německých hranic druhou vojenskou mocnost, třeba to bylo jen vytvoření státu schopného státi se vojenskou mocí, v každém takovém pokusu musíte spatřovati útok na Německo. Pokládejte pak nejen za své právo, ale za svoji povinnost zabrániti vzniku takového státu všemi prostředky, i válečnými, a vznikl-li už takový stát, rozbijte jej! Nikdy nezapomínejte, že nejsvětějším právem na světě je právo na zemi a že nejsvětější obětí je krev, kterou za tuto zem prolijete."

Toto učení šíří se mezi jednou částí německého lidu a šíří je mnozí páni ze sudetskoněmecké strany. Nepřekvapuje, že se tolik případů zřejmé protistátní činnosti vyskytuje právě v krajích, kde dominuje sudetskoněmecká strana. Lze se diviti, když se po takových projevech stále a stále obnovují snahy poškoditi naši republiku, poškoditi ty, kteří se k republice hlásí a kteří k ní lnou? Stoupenci takových snah musí býti znemožněni, proti nim je třeba postupovati tvrdě, bezohledně a nekompromisně. To se stane mezi jiným politickými a vojenskými opatřeními, která zaručuje zákon, jehož ustanovení jsou namířena podle našeho přesvědčení proti škůdcům republiky.

Překvapuje nás, že v této velmi vážné situaci nezaujali otevřenější stanovisko k republice naši komunisté. (Sen. Nedvěd: Mluvíme jasně a otevřeně!) Nemluvíte jasně, alespoň mnohé projevy, k nimž došlo před několika týdny nebo měsíci, byly mnohem jasnější a republice přátelštější a příznivější. Vždyť tu jde přece o opatření, která podnikáme na obranu státu, jenž je politickým a vojenským spojencem Svazu sovětských socialistických republik. (Výkřiky komunistických senátorů.) Musíme míti tudíž zájem na tom - a musí míti na tom zájem také ti, kteří milují více Rusko než vlastní stát - aby naše republika byla silná a aby její armáda byla zdatná tak, aby v případě útoku na nás nebo na Sovětský svaz byla na svém místě a vykonala se zdarem svou povinnost. (Výkřiky komunistických senátorů.) Zde by mělo platit heslo, které vydala komunistická strana v sovětském Rusku a které uveřejnila "Pravda" 22. dubna. Heslo toto zní: "Ani píď cizí země nechceme! Ale také ze své země nedáme nikomu ani jediného coulu." My také ani píď cizí půdy nechceme, ale také ze svého nikomu nic nevydáme. A mělo by zde platit také to, co se v hesle, které uveřejnila "Pravda" 22. dubna, praví o armádě. Heslo toto zní: "Ať žije naše drahá, nepřemožitelná rudá armáda, mocná ochrana klidné práce Sovětského svazu, věrná strážkyně hranic Svazu sovětských soc. republik." Také naše armáda chrání klidnou práci obyvatelstva této republiky, také naše armáda je věrnou strážkyní hranic Československé republiky proti fašistickým a jiným nepřátelům, také naše armáda má býti silnou a zdatnou, aby zdolala útoky všech, které podnikány na republiku byly by také podnikány na Svaz soc. republik. (Výkřiky.) Takové stanovisko, které zaujala komunistická strana v Sovětském svazu, takové stanovisko, které uznáváme se zřetelem na naši republiku, odpovídá smýšlení a přesvědčení našeho pracujícího lidu. (Výborně! - Potlesk.) Tak ty věci jsou.

Pracující lid v městech i na venkově, toť nejlepší opora státu, a tento lid dává republice vše, svou sílu, práci a lásku, lásku tryskající ze srdce, i když trpí a strádá, jiní pak mluvíce často o lásce k vlasti mají na mysli materiální nebo jiné výhody, mají na mysli vlastní obohacení nebo veliké zisky.

Dává-li náš pracující lid republice vše, chce míti také zajištěnu existenci. Té dosud nemá. Máme-li armádu zdatných a dobrých vojáků, máme dosud také armádu nezaměstnaných, hladovějících a fysicky oslabených mužů a žen. Těm nutno pomoci. Naším přesvědčením je, že zákon o obraně státu musí býti doplněn zákonem o zajištění řádné existence všech pracujících vrstev. Tak vytvoříme podmínky spokojenosti lidu, o jehož mravní sílu, odvahu a bojovné prostředky rozbijí se útoky všech nepřátel republiky. My, sociální demokraté, budeme hlasovati pro zákon. (Potlesk.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Scharnagl. Dávám mu slovo.

Sen. Scharnagl (německy): Slavný senáte!

Společný klub poslanců a senátorů německé křesťanskosociální strany lidové přihlížeje k mezinárodní situaci usnesl se hlasovati pro obě poslední vládní předlohy. Co se obzvláště týče zákona o obraně státu, neváhá klub uznat, že v případě války je nezbytno učiniti zvláštní, k obraně státu směřující opatření.

Počítá při svém stanovisku také s okolností, že vládní osnova byla za jednání podrobena změnám, aby opatření v zákoně zmíněná byla úžeji vázána ústavní kontrolou parlamentu.

Hlasujeme pro zákon v zájmu voličstva, jež zastupujeme, neboť podezření ze státní nespolehlivosti bude po našem názoru nejlépe odvráceno od německého obyvatelstva státu právě tím, že zástupci německého lidu budou hlasovati pro zákon.

Obavy proti zmocnění vlády k časovým a místním, výjimečným opatřením v případě vnitřních nepokojů podle šesté hlavy osnovy zákona staví klub oproti nejvyšší zásadě obrany státu do pozadí. Žádá však s tím větším důrazem od vlády, aby národnostní, kulturní a hospodářské potřeby německého obyvatelstva, obývajícího hlavně pohraniční území, byly uspokojeny a aby jeho životní snahy byly podporovány spravedlivěji a účinněji než dosud. Nejlepší obranou státu je právní bezpečnost a spokojenost všech jeho národů. V této těžké době dáváme státu, což jeho jest, očekáváme však od vůdců českého lidu, že německému lidu dají to, což jeho jest. (Potlesk.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. dr Šmeral. Dávám mu slovo.

Sen. dr Šmeral: Paní a pánové!

Temné stíny, které vrhá budoucnost, možná ne příliš vzdálená, na tuto debatu, jsou příliš těžké, a já řeknu, že bych nechtěl diskutovat v tom tónu, jakým začali mluvit někteří z pánů řečníků přede mnou.

Jde o více, než snad cítíme v této chvíli. Jde o velkou válku, jde o osudy zemí a národa a v tom také o osud českého národa a o osud Československa. (Sen. Hancko: A slovenského národa?) Nechte mně moje přesvědčení; já jsem 56 let rostl ve svém českém cítění a aspoň zde, na imunitní tribuně, budu mluvit tak, jak odpovídá náladám mého života.

Vážení pánové, lituji, že to byl zpravodaj pan prof. Milota, který patří ke straně českých socialistů, a že to byl řečník strany soc. demokratické, p. kol. Dundr, kteří použili vět, proti kterým chci hned ze začátku zaujmout stanovisko.

Pan prof. Milota neváhal vysloviti větu, že my komunisté ve skutečnosti pracujeme ve prospěch hitlerovského Berlína. To není věta náhodná. V tisku strany soc. demokratické, česko-socialistické i ostatních koaličních stran procházejí už po celé týdny projednávání zákona o obraně státu tendence, které se snaží i stavěti nás před veřejností do jedné řady s p. Henleinem a do značné blízkosti s p. Hitlerem. Nebudu teď na to vcházet. To je jenom doklad, jak velmi nevážně a velmi lehce posuzují situaci a stanovisko strany takové velikostí a takového mezinárodního významu, jaký má strana naše, ti, kteří by měli o věcech i tak dalekosáhlých přemýšlet vážněji. (Velmi správně!)

Pan kol. Dundr dotkl se manévru, který je ve spojení se známým vystoupením soudr. Gottwalda. Já o tom budu mluvit otevřeně, když otázka už byla postavena. Ale teď chci odpověděti na druhou část jeho poznámek. Celý tón jeho řeči byl ten - a bylo to také v jiných řečech: Komunisté měli by aspoň k vůli Sovětskému svazu zaujmouti stanovisko jasnější. Je-li naše stanovisko jasné nebo ne, uvidí se až po mých vývodech. Teď o tom Sovětském svazu. Já vám otevřeně říkám: My považujeme Sovětský svaz, zemi, ve které vládne dělnická třída, zemi, ve které se buduje socialismus, zemi, která je ochranou světového míru a která teprve ukáže, jaký význam bude míti pro zachování nezávislosti malých zemí a národů, za sobě blízkou, za svou, za rodnou zemi. Ale, vážení pánové, to neznamená, co je v těchto formulích našich odpůrců zlomyslně vždycky obsaženo, že nám je lhostejný osud země a osud zdejšího, našeho českého národa. My také cítíme odpovědnost a my také máme vztah k našim domácím poměrům a k naší domácí situaci. A jestliže určujeme své stanovisko v důležitých otázkách, jako je tento zákon, pak to přirozeně není bez ohledu na mezinárodní stav a mezinárodní síly, ale vyplývá to také z naší skutečné starosti o osud této země a o osud našeho vlastního národa. (Tak jest!) Pánové myslí, že se to dosud neprojevilo. Já vám říkám, že když přijde válka, nebudou se naši lidé moci schovávali do chat v lesích před bombami, neboť už ani ve vilách v malých městech se lidé necítí dosti bezpečnými a připravují si pro sebe a své rodiny chaty do zásoby, a Hitler ví, kdo je zde pro něho nejnebezpečnějším ochráncem tohoto území.