Vy můžete býti rozčíleni, že některé strany pozbyly několik hlasů při posledních volbách a že je v novinách polemika, ale jde o daleko větší věci, a to jaká bude příští válka. Němců je v říši 66 milionů, se zahraničními Němci jest jich 80 milionů. Nás je 15 milionů, a mezi námi žije 3 ½ milionů Němců jako stát ve státě - z velké míry také vina vaší politiky - pod vlivem Henleinovým. Podívejte se, to nebude normální válka! Francouzská pomoc za jeden měsíc změnila se ve svém významu betonovou hranicí. (Výkřiky na pravici: Tak se půjdem žalem oběsit!) Pánové, vy se neoběsíte, vy uděláte s Hitlerem kompromis a pomocí tohoto zákona budete chudé lidi ve svém okolí potlačovat, jenže budete jiným způsobem své zákony vynášet. Jen kdyby tomu tak bylo, ale my věříme, že k tomu nedojde. Lidé, kteří přicházejí z Berlína, vykládají o tom, jak si prostý člověk z berlínské ulice představuje válku. O její kvalitě a teorii píše Luddendorf ve svém posledním spise o totální válce. Tam je jedna myšlenka, kterou vy snad nevědomky velmi lehce přebíráte při tomto zákoně, myšlenka: jednotný národ donucením. To jest kvalita německé totální války. Co se týče geografické linie, lidé si to přestavují takto: Polsko, 33 mil. obyvatel, potáhne přímo na východ po jevišti, na kterém se již odehrála jeho válka se Sověty v r. 1922, kdežto úkolem německé armády, uvolněné na Rýně, bude mohutným úderem spojiti se co nejdříve s Maďarskem, dostati se k rumunskému petroleji a k Černému moři, aby přes Ukrajinu se ty nůžky stále svíraly, protlačujíce se dopředu k Moskvě. Podívejte se na mapu! Myslíte, že můžeme vésti válku, která by nebyla skutečně válkou národů a lidu? Je to možné, že můžeme vésti válku na základě zákona donucovacího a že všechno se dá vyříditi? Právě, že tato myšlenka vede na tyto dráhy myšlení krajně nebezpečné í s hlediska národního, my kritisujeme tento zákon. Jsme přesvědčeni, že v té posici, ve které zde jsme, jedině veliké nadšení, velikou ideou vyvolané a ovládané, vyšší ideou než je nacionalistická idea Hitlerova, ideou, která dovede povzbuditi nejen Čechy, nýbrž která dovede získati také pracujícího Němce, pracujícího Poláka a Maďara, vyšší ideou než je ohraničená idea nacionalistická, nám dodá tolik síly, abychom se ve vážný čas drželi. A proto, když mluvím o tomto stanovisku, myslím, že obrana musí začíti z úplně jiného konce: (Sen. Šelmec: Láska k vlasti!) Musí přijíti zákony, aby opravdu v masách lidu vznikla láska k vlasti, ale kdo tu lásku k vlasti v masách lidu znemožňují, jsou ti u kterých láska k vlastnictví je důležitější než láska k zemi a k národu. (Potlesk komunistických senátorů.) Proto, když to tak chcete říci, ano, musí býti patriotismus této země. Ale aby byl patriotismus této země, musí ohromná většina vědět, že tato země jí dává aspoň to, co dáti může. (Výborně!) A jestliže ve svém dnešním stavu málo toho může dát, ať bere těm, kteří mají. Kdyby se v této situaci sáhlo na majetky boháčů, i kdyby se tím blahobyt nedal okamžitě říditi, byla by to veliká morální síla, ale lidé, kteří se chtějí dostati do té situace, aby s přesvědčením obětovali život, jsou zvikláni ve vývoji k této lásce, když vidí, jak malá menšina víc se stará o své vlastnictví a o svůj soukromý stav, a při tom se vysmívá i chudému člověku i nám, kteří jsme jeho zástupci. Vedle těchto velkých sociálních opatření, čeho by bylo třeba, aby bylo vůbec myslitelno, že masy, nejen české, budou míti vůlí jíti proti barbarství hitlerovskému, proti němuž je ohromné množství důvodů, že budce skutečně ochotny s obětavostí státi? To druhé je čistota, a já vám řeknu: I tyto veliké sociální přeměny v životě národa a národů této země možno provésti jenom sáhnutím na majetek milionářů, i kdyby to mělo veliký symbolický význam. I to, co jsem zde naznačil slovem čistota, je možno jen při změně režimu, při vstupu nových lidí do rozhodování zde, při vytvoření jednotné dělnické fronty, při vytvoření lidové fronty s konečným cílem, jaký vytvořila ve Francii vláda lidové fronty. Jestli se nezachvěje proti boháčům ruka vlády lidové fronty ve Francii, uvidíte, jaký jiný morální duch, jaká jiná atmosféra i s hlediska obrany země bude tam, než v těch letech, kdy francouzský lid prodělával aféru Staviského. (Hlasy: Na franku to bylo vidět! - Výkřiky komunistických senátorů.) Možná, že francouzští boháči se budou pokoušeti vyvážet valuty do ciziny. S tím se musí počítati. Ale jestliže vláda lidové fronty vyplní minimum své povinnosti, bude tam za 14 dní takový stav, že vyvážeči valut a spekulanti s frankem nebudou seděti v zákonodárných sborech, nýbrž v kriminálech. (Potlesk komunistických senátorů.)

A pánové, čistota u nás? Máme Fénix! (Výkřiky komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Sen. dr Šmeral (pokračuje): Toto pozdní odhalení nenaplňuje velký počet vás znepokojením? A jak je tomu v jiných ústavech? Je dostatečná kontrola nad těmi, co dodávají armádě? Jsou přiměřené ceny, anebo se provádí lichva na obraně země? Co Škodovka, co Vítkovice? A nekrade se tam, kde by v zájmu obrany vlasti ani o normálním zisku nemělo býti přece naprosto řeči?

Váš zákon jde dále dozadu, než bylo vedení války ve Francii. Také o tom jsem už mluvil ve výboru. Ve Francii jen několik prvních měsíců dělali pokusy s tím, co se teď zde uzákoňuje jako nejvyšší válečná rada, útvar, ve kterém na konec s odsunutím stran parlamentu a vlády jako celku budou míti rozhodování generálové a snad tři vyvolení ministři, pravděpodobně z resortů, které již desetiletí jsou obsazeny a jejichž celý organismus do posledního hejtmana a strážníka je vybírán a sestavován příslušníky strany agrární. (Odpor senátorů republ. strany zeměděl. a malorol. lidu.)

Počkejte! Ve Francii také považovali takovéto neparlamentní, bych řekl, vedení války na začátku za dobré. Joffre, to byl vládce celé Francie, on odsunul parlament, vládu, on vydával, rušil, měnil zákony, a kam to vedlo? Vedle toho, že Anglie poslala jenom málo divisí na belgickou hranicí, tyto měsíce Joffreovy neparlamentní vlády byly obdobím, které vedlo přes Marnu až k ohrožení Paříže, až k tomu, že francouzská vláda pomýšlela na přesídlení do Bordeax. Pak byla učiněna zase změna režimu a do popředí rozhodování se dostaly politické osobnosti, Clémenceau a parlament. O každé bitvě francouzské jednal parlament. Padali a přicházeli noví ministři. Foche byl již pouze technickým vykonavatelem vůle parlamentu a vlády. Tato buržoasní, parlamentární vláda po našem přesvědčení neodpovídá těm nutnostem národním opravdu v době, ve které by se octla dopředu Hitlerova země. Ale vaše zákony, které zde předkládáte, zůstávají dozadu i za hranicemi těchto francouzských praktických zkušeností.

Jaké vývody z toho my činíme? Není možno strategii odloučiti od politiky. Obrana proti Hitlerovi v mimořádně obtížných poměrech malé, strategicky silně ohrožené země, jejíž osud jest spojen s osudem národa, s přirozeným právem národa na obranu, nezajistíte normálním kopírováním metod Luddendorfa, metod rakouského Bedřicha a, chcete-li, do jisté míry metod Joffra. Na tuto obranu dnes již a v našem postavení nestačí ani metoda Clémenceauova. Jiné politiky je třeba, nejenom složením lidí, ale svou náplní, svým obsahem. A proto my, proti kterým bylo zneužíváno jako záminky našeho stanoviska k tomuto zákonu, že jsme byli stavěni na roveň Henleinovi hlavně s tím úmyslem, aby touto argumentací aspoň na čas byl zdržen vývoj k jednotné frontě, obracíme hrot a při této příležitosti a s této tribuny znovu opakujeme do celé veřejnosti: také s hlediska státu, také s hlediska obrany a zachránění českého národa je potřebí podstatné změny politiky v této zemi, je potřebná jednotná fronta dělnických stran a je potřebí vytvoření široké lidové fronty a lidové vlády. (Potlesk senátorů strany komunistické.)

Vy se, pánové, smějete dnes proto, že já to zde říkám. Až budete viděti sílu lidové fronty, na druhé straně spolupráci Francie se Sovětským svazem, která podle našich pravděpodobností bude zesílena, a když si potom rozpočtete, jak těžká by byla posice Čechů jako národa i československé země, kdyby v týle Hitlera nebyla armáda Thälmannova, možná, že pak vám smích přejde a sami se ztratíte do kuloárů z těchto lavic, abyste nemuseli býti přítomni, jestli budu míti příležitost bez jakékoliv osobní zaujatosti proti vám na toto upozorniti.

Při vývoji těchto událostí dostáváme se do situace, kdy otázka jednotné lidové fronty, snad i jednotné lidové vlády za pomocí tlaku zdola bude naši praktickou politikou.

Soudr. Gottwald v nedělním "Rudém právu" napsal myšlenky, které vyjadřují stanovisko celé naší strany. Já ke konci ocitují několik jeho vět (čte):

"Není prostě žádných objektivních důvodů, proč by socialistické strany v Československu nemohly s komunistickou stranou vytvořiti jednotnou frontu, i když socialistické strany jsou ve vládě a komunistická strana v oposici. Že socialistickým stranám v tom brání koaliční disciplína? Ale jak potom je možné, že na př. agrárníci paktují se Stříbrným, Kramářem, Hlinkou, ba dokonce s Henleinem, čerta se starajíce o koaliční disciplinu a loyalitu vůči socialistickým stranám? Za předpokladu, že by zde byla jednotná fronta socialistů a komunistů, za předpokladu, že by agrárníci přivodili rozbití vládní koalice právě z odporu proti požadavkům této jednotné fronty, z odporu proti požadavkům nejširších pracujících mas měst i venkova - za těchto předpokladů by věc měla jiný průběh. Na programu by nestála reakční vláda, nýbrž vláda levicová, bez reakčních" - my neříkáme za každou cenu všech "agrárníků. Slyším ovšem námitku: Při dnešním složení československého parlamentu by levicová vláda neměla parlamentní většiny. Především to není nikterak tak jisté. Kdyby levicová vláda v takové situaci přišla před parlament s řadou opatření, odpovídajících zájmům a přáním pracujících mas měst i venkova - kdo by chtěl předem tvrditi, že by nenašla v parlamentě většiny? Spíše je jisté, že by v parlamentních delegacích měšťáckých stran nastal rozkol, vytvořila by se levá křídla a reakcionáři by byli isolováni.

Ale i v tom případě, kdyby levicová vláda, vytvořená a opírající se o lidovou frontu, neměla v dnešním parlamentě většiny, měla by za sebou většinu mezi lidem. A v takovém případě by levicová vláda mohla dáti reakcionářům okusit jejich vlastní mediciny. Mám na mysli zmocňovací zákon. Na základě tohoto zákona by levicová vláda - pokud by v parlamentě nenašla většiny - mohla vydati řadu nouzových nařízení ve prospěch lidu a proti bohatým. Lid by to vítal. Řekněme půl roku skutečně lidové politiky levicové vlády a pak nové volby - a složení československého parlamentu by vypadalo jinak než dnes.

Přerušte u nás nevolnický poměr k agrárnickým reakcionářům; utvořte u nás jednotnou a lidovou frontu; vytvořte u nás levicovou vládu, která by prováděla program lidové fronty - a komunisté Československa budou k tomu všemu míti nejpositivnější poměr!"

Tento politický plán osvobození a rozpoutání iniciativy lidu stavíme proti vašemu zákonu, jehož cílem je spoutání sil lidu. Strategie nemůže býti nezávislá na politice. Zejména ten velký boj, který by bylo nutno podstoupiti, kdyby fašistický útočník napadl Československo, nemůže býti veden na základě luddendorfské zásady o národu, jednotném donucením. Vládní předloha je plodem tohoto luddendorfského ducha. My máme úplně opačnou koncepci aktivní obrany. Předpokladem skutečné obrany proti Hitlerovi je dobrá vnitřní a zahraniční politika Československa, politika, která vystihuje směr dějinného vývoje, politika, která je s to nasytiti hladové a povznésti sociálně potlačené, politika, která je s to rozřešiti otázku plné rovnoprávnosti národních menšin. Tato politika spojí nás a pracujícími masami, které se nyní blíží k vládě lidové fronty ve Francii. Tato politika upevní naše spojení s pracujícími masami Sovětského svazu. Tato politika spojí nás se všemi světovými silami míru, s novým politickým i hospodářským řádem, s nepřemožitelnými silami nového politického i hospodářského řádu socialismu. Ne váš zákon, nýbrž sjednocení dělníků všech národů této země v jednotné frontě, mohutné hnutí široké lidové fronty, protikapitalistická vláda lidové fronty zajistí Československu mír a skutečnou ochranu proti fašistickým válečným žhářům. (Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. dr Greger.

Sen. dr Greger (německy): Slavný senáte!

K prodloužení zákona o rozpouštění stran konstatuji, že uznáváme právo státu v daném případě rozpouštěti také politické strany. Hlasujeme-li proti zákonu, tož proto, poněvadž obsahuje ustanovení, která mohou vésti k důsledkům, jež nikterak nechceme uznati. Neboť zákon postihuje ve svých účincích všechny členy příslušné strany bez výjimky, vinné i subjektivně nevinné, nad to dokonce nepolitické odbočky a sdružení strany, které s příslušnou stranou byly v souvislosti jen zcela volné. V tom spatřujeme skutečnou nespravedlnost, kterou nikterak nemůžeme uznati za doporučení hodnou. Musíme uvážiti, že těmito ustanoveními běží o existenci lidí, že se tím lidé vydávají všanc nouzi a bídě.

Zákon o rozpouštění stran zakládá se všeobecně na skutečnosti velezrady (Předsednictví převzal mistopředseda dr Bas.) Máme za to, že velezrada může býti zjištěna jen cestou právní. Podle staré zásady nemůže a nemá nikdo býti soudcem ve vlastní věci. Zjištění takovéto skutečnosti nutno tudíž přenechati výhradně řádnému trestnímu soudu, jinak ohrožena je zaručená základní svoboda státního občana. (Souhlas.) Nárok státního občana na řádné vyšetřování a s tím spojenou možnost obhajoby zaručen je každému státnímu občanu ústavním zákonem. Tohoto práva nesmí se nikdo dotknutí, nejméně ve státě, který stále svou demokracií líčí jako něco zvláštního.

Neuznáváme vůbec, proč správním úřadům mají býti poskytnuta obzvláštní přednostní práva před řádnými soudy. Zdá se skoro, jako by se v takových případech nekladla žádná váha na správné zjištění skutkové podstaty. Je sice v zákoně dána možnost od volati se k nejvyššímu správnímu soudu. Jest již příznačné, že zde vůbec mluvíme o zákoně o rozpouštění stran. Neboť nejvyšší správní soud, jak známo, konstatoval, že politické strany dlužno posuzovati podle spolkového zákona. Kdyby zákonodárné sbory tento výrok uznávaly, pak nemělo by projednávání zákona o rozpouštění stran smyslu, neboť bylo by možno rozpouštěti strany jednoduše podle spolkového zákona.

K čemu konečně vůbec potřebujeme celého zákona o rozpouštění stran? Máme zákon na ochranu republiky, který nyní bude ještě zostřen, branný zákon obsahuje opatření, kterých možno použíti také mimo brannou pohotovost, k čemu tedy ještě zvláštní zákon, aby bylo možno rozpouštěti strany? Možno zajisté všeobecně říci: V omezování demokracie dospěli jsme již dosti daleko. Zmocňovací zákon, přednostní postavení správních úřadů, jak je novější zákony stále více zvětšují, a mnohé jiné zákony věru sotva možno slučovati s demokratickými zásadami.

Zamítáme zákon, jak jsem se již zmínil, nikoli z důvodů zásadních, nýbrž poněvadž odporuje demokratické zásadě státu. Nikdo, nejméně nějaký úřad, nemůže převzíti odpovědnost, jakou tento zákon přiznává vládě. Nemůžeme věřiti, že by se stát necítil dosti chráněným vlastními soudy. Ostatně je také jiná cesta obrany státu na místě nových zákonů, nových drakonických trestních opatření: zrušte ve státě rozdíl mezi těmi, jimž přiznáno větší právo, a mezi těmi, kteří jsou v nevýhodě. (Bravo!) Přesvědčení státních občanů o. naprosto spravedlivém jednání s každým a za všech okolností je nejlepší ochranou státu! (Potlesk.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Wenderlich. Dávám mu slovo.

Sen. Wenderlich (německy): Slavný senáte!

Předložená osnova zákona o zostření trestu za vyzvědačství odůvodňuje se opatřením potřebným na obranu republiky. Soudr. dr Šmeral dovodil, že my komunisté budeme chrániti republiku proti hitlerovskému fašismu. Jsme proti vyzvědačství, které v převážné většině případů slouží nízkým peněžním ziskům a které vyžaduje tisíce lidských obětí. Víme však také: dokud budou trvati kapitalistické a imperialistické státy, dotud potrvá vyzvědačství, živené vládami těchto států, Československo nevyjímaje. Potírati vyzvědačství znamená odstraniti jeho příčiny. Odpadnou-li příčiny vyzvědačství, pak mohou odpadnouti také tato tvrdá trestní ustanovení. Příčiny jsou dnes zcela obzvláště dány fašistickými státy, jakožto kořistnickými státy v mezích imperialismu.

V odůvodnění zákona poukazuje se na případy vyzvědačství a procesy v letech 1934/35. Podle toho byli r. 1934 ve 150 případech vyzvědačství odsouzeni komunisté, r. 1935 bylo to již jen 5 případů. Tato skutečnost bije do očí, že jsme přesvědčeni, že zákona o vyzvědačství bylo zneužito také stranicky a že také předloženého zákona může býti stranicky zneužito. Žádáme revisi všech těchto případů stíhání komunistů pro vyzvědačství v r. 1934 a obnovu těchto trestních řízení. Voláme především po trestním stíhání těch vyzvědačů, jakožto lidí kazících lid, kteří paragrafy tohoto zákona postiženi nebyli. (Souhlas.) To jsou ti supové, ženoucí se po výdělku, kteří své statky zavezli do ciziny. K těmto vyzvědačům patří všichni ti lidé v republice, kteří jsou zapleteni do skandálu Fénixu.

Soudruh Slánský uvedl v parlamentě mnoho skutečností tohoto skandálu ve Fénixu. Jaké účinky projevují tyto skutečnosti, vysvítá z "Völkischer Beobachter", který ve věci Fénixu dělá takový hluk, jak tomu bylo jen při požáru budovy říšského sněmu. "Völkischer Beobachter" začíná již také chápati se československé věci Fénixu a zatahovati ji do své kampaně. Je zajímavé zvěděti, že v souvislosti s věcí Fénixu nastaly také v SS nové spory. Jak známo, jsou princ Heinrich von Reuss a princ Schaumbürg-Lippe vedoucími osobami říšskoněmeckého Fénixu. Poslední číslo SS novin "Schwarzes Korps" píše doslova: "Nepodezříváme nikoho v berlínské Taubenstraße, ale nemůže se od nás žádati, abychom při vídeňském skandálu Fénixu, jehož rozsah dnes ani nelze dohlédnouti, přivinuli je k svému srdci." To je dosti jasně namířeno k jedné části vůdců SS, kteří patří ke klice Reuss-Schaumburg-Lippe. Zajímavé je, že nejvyšší říšský vůdce pro věci pojištění a oficielní zástupce pojišťoven je velmi blízkým příbuzným říšského ministra Goeringa. Říšskoněmecký hitlerovský tisk brání se nyní proti obzvláštním důkazům, že jeden z vídeňských ředitelů Fénixu, Wilholm Bachmann, byl a jest exponentem haknkrajclerů. Tento Bachmann ukradl Fénixu 2 ¼ mil. Kč. Byl rakouskou policií hledán a zatčen. Podařilo se mu uprchnouti. Dostal se až k maďarským hranicím, kde ho maďarský pohraniční četník pro forma zatkl a dopravil do Budapešti. Dovídáme se, že se vyjednává mezi maďarskou a rakouskou vládou o vydání Bachmanna. Je zjevné, že Bachmanna na československém území nechtěli poznati. (Různé výkřiky.) Říšskoněmecké úřady a říšskoněmecký tisk tvrdí, že říšskoněmecké úřady s Bachmannem sice jednaly, ale jen ve věci přepravy peněz, nikoli v politických věcech. Víme, že také při vyjednávání finančním projednávají se věci politické. (Souhlas na levici.) Bachmann je typický hochštapler. Jeho posledním kouskem byl mimo krádež milionů prodej titulu "vévody z Mantuy".

Konstatujeme však také zde, že do skandálu Fénixu zapleteni jsou exponovaní lidé sudetskoněmecké strany. Je sudetskoněmecké straně známo, že poslanec této strany dr Neuwirth přijal několikráte návštěvu největšího korupčníka ředitele Myšíka? Je sudetskoněmecké straně známo, že strana obdržela od Fénixu na subvencích 400.000 Kč? (Výkřiky. - Smích.) Tentýž dr Neuwirth organisuje nyní v sudetskoněmeckém území ochranný spolek soukmenovců poškozených Fénixem. Souvislost je zde jasná.

Skuteční vyzvědači a škůdci lidu nejsou předloženým zákonem stíháni a víme, že tyto škůdce lidu možno přemoci a odstraniti jen jednotnou frontou a lidovou frontou. (Potlesk.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Přerušuji další projednávání pořadu.

Předsednictvo senátu usneslo se podle § 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala zítra ve středu dne 13. května 1936 o 10. hod. s

1 až 3. Nevyřízené odstavce dnešní schůze.

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.