Majitelům domů budiž však ponecháno právo výpovědi nájemníků dočasně chráněných, jestliže pronajmou příslušné místnosti za nájemních podmínek zákonem upravených jinému nájemníku, rovněž sociální ochrany potřebnému.

Nynější ochranu bylo by lze zachovati (vládním nařízením) jen v místech, kde toho vyžadují zvláštní poměry národnostní nebo sociální, aby se čelilo vypovídání českých lidí německými majiteli ve smíšeném území a podobně.

Spolu upozorňuji na resoluci, kterou podal předseda našeho klubu sen. dr Matoušek v rozpočtovém výboru.

Tím končím. (Potlesk.)

Místopředseda dr Bas (voní): Další oslovo má pan sen. Sláma. Uděluji mu je.

Sen. Sláma: Slavný senáte!

Předložený zákon o stavebním ruchu, myslím, že přišel ve velice vhodnou dobu, a to proto, že dnes máme za povinnost v našem státě, postarati se o práci pro více než 800.000 nezaměstnaných. A jestliže hledáme úvěr a peníze na státní investice, abychom mohli obstarati práci nezaměstnaným, jsem plně přesvědčen, že zákon o stavebním ruchu může splniti předpoklad, který v něj byl kladen, že může obstarati z těch 804.000 nezaměstnaných práci aspoň 300.000 lidí. Jsem rád, že vláda i koalice urychlily práci, která je spojena s těmito zákony, aby tyto zákony byly aspoň včas předloženy, protože tyto zákony vlastně měly býti již odhlasovány na podzim, aby na jaře mohl býti stavební ruch rozvinut. Kdyby se tak bylo stalo, byla by se uspíšila celá akce na rok 1936, což by bylo prospěšnější než dnes, ale přes to všechno může zákon ještě i v této době splniti všechno, co je v něj kladeno.

Ovšem žádný zákon cení ideální, není ideální ani tento. Nejsou ideální žádné zákony, jak by se v praksi měly osvědčovat, a ovšem je povinností poukázati také na některé zjevy a je důležité je vytknouti s toho stanoviska, protože souvisí s prováděním zákona.

Zpravodaj kol. Modráček uvedl na př. ve své zprávě důvod, že byly brzděny stavební práce, stavební ruch, zejména našimi finančními, berními úřady, že od úřadů nebyly uznávány adaptace, a jestliže byla později vydána vládou nařízení, která měla podporovat stavební ruch adaptacemi, bylo to ztěžováno strašnou administrativou tak, že kdo to chtěl prováděti na podkladě těchto nařízení, prodělával prostě křížovou cestu a pak si každý řekl: Než bych já tuto křížovou cestu prodělával, nebudu raději stavět nic. U nás musí býti v duchu všech zákonů trochu prakse a trochu více názoru na rychlé projednávání.

Zde na příklad by se mohlo brat v úvahu při provádění stavebního ruchu podle tohoto zákona, že úlevy daňové by měly býti na veškeré adaptace, na veškeré opravy domů, zejména starých, bez ohledu na to, je-li oprava velká nebo malá, protože každý bude hledět opravovati. To značí zaměstnávati, dáti lidu práci, to značí, že ten lid dostane mzdu a že se pozvedne z té úrovně, na které dnes je. Kdyby se prakse tak benevolentně prováděla, jsem plně přesvědčen, že ve starých domech by se k těmto opravám hromadně přikročilo, stát by tím získal, co by na jedné straně odpouštěl na daních, to by získal tím, že by soukromý majetek nabýval hodnoty, že by se do pěkných, spravených bytů dostávali slušní nájemníci, stát by získával na státní dani, obce na dani činžovní atd. a byl by to prospěch státu. Ovšem musí to býti liberálně vykládáno, musí se liberálně postupovati a nedívati se vždycky jen se stanoviska fisku, jestli stát momentálně ztrácí. Co bylo na příklad při tomto zákoně diskusí o tom, má-li býti osvobození nových domů na 15 nebo 20 roků! Podle praktických poznatků, vždyť to bývalo i za starého Rakouska, bylo oficielně u každého domu osvobození na 12 roků, žádný se na nic neptal, vždyť je to prospěch státu. Jestliže se staví, budiž dům na 20 let osvobozen. Stát tím nic netvoří, tvoří soukromý podnikatel, ten dává lidu práci a stát po 20 letech stejně jako obec bere z tohoto podnikání užitek a lidé mají zaměstnání. Tedy právě rozpory, které byly v názoru o osvobození novostaveb na 15 až 25 roků, myslím, že nebyly na místě a raději bych se přiklonil k tomu, aby se udělaly vyšší hranice, poněvadž se tím zvýší podnikání, zvýší se zájem a také se dá lidu práce. Na druhé straně, kdyby se mělo skutečně pomoci stavebnímu ruchu, tak se musí také změniti všechny předpoklady, které tu jsou dány. Jestliže si stát v této věci počíná správně, jestliže vláda a koaliční strany navrhly, aby byl rychle vypracován tento zákon, je také povinností koaličních stran i vlády starati se o usměrnění cen, aby stavební hmoty byly lacinější, ale je třeba to prováděti rychlým způsobem, poněvadž nemůže nikdo stavěti rychle při dnešní drahotě stavebního materiálu, když bude počítati, co investuje a jaký úrok mu tato investice ponese. Jestliže je dnes možno dosáhnouti lacinějších stavebních hmot, tedy musí se každá cesta podniknouti za tím účelem, aby ceny byly nižší. Nevím, jsou-li tím vinny kartely nebo korporace, které tvořily kontingenty, nechci se a tom zmiňovati, kdo byl příčinou, že tyto jednotky zde jsou, ale chtěl bych, aby dnes všechny složky, které poukazují na tyto nezdravé zjevy u nás, také přiložily ruku k dílu a pomáhaly toto zlo u nás odstraňovati, usměrňovati ceny a vše tak, jak podle dnešních poměrů to potřebujeme.

Dále je zde třeba ještě něčeho, co je velmi důležité a co zejména je v intencích vlády, aby to udělala. Není možno dnes stavěti vždy za hotové. Dnes se musí počítati, když se má rozvinouti pravý stavební ruch, aby nastaly zdravé podmínky pro stavební ruch, to je, aby nastalo to, co bývalo při normálním stavebním ruchu, první a druhá zápůjčka, a sice první zápůjčka polovice rozpočtové hodnoty, druhá zápůjčka třetina rozpočtové hodnoty, aby se mohlo skutečně stavěti za 2/3 rozpočtového kapitálu, poněvadž lehko se jedna třetina již obstará. Ale dnes vidíme zjev u lidí, kteří mají peníze, jako jsem to viděl u nás v Brně. Tam měl 600.000 Kč kapitálu, chtěl stavěti, požádal peněžní ústav o půjčku, rozpočet činil 1,100.000 Kč a peněžní ústav mu dával na první místo hypotekární zápůjčky 110.000 Kč, ale on si docela prakticky řekl: Než bych to udělal a vypůjčil si na první místo 110.000 Kč, na druhé místo dostanu 50.000 Kč, to je 160.000 Kč, 600.000 Kč mám, to je 760.000 Kč, za 1,100.000 Kč bych stavěl, to neudělám, aby mě stavitel žaloval a abych tam těch 600.000 Kč pozbyl. Prosím, nestaví se, ačkoliv by se stavěti mohlo. Náprava je v tom, že musíme pracovati k uvolnění peněz v našich peněžních ústavech, aby se vrátil starý stav, aby se poskytovaly hypotekární zápůjčky na prvé a druhé místo podle kvoty 1/2 a 2/3. Pak můžeme říci, že se stavební ruch nemine svým účinkem, ovšem v zákoně je na to zapomenuto, ale vláda má možnost v tomto směru udělati patřičné zákroky, aby stavebnímu ruchu bylo pomoženo. Jest ovšem také pravda, že na př. zákon o ochraně nájemníků brzdil velice mnoho stavební ruch. Tohoto zákona, když ochraně nájemníků podléhaly čtyř, tří- a dvoupokojové byty, bylo zneužíváno lidmi majetnými, kteří mohli stavěti, ale řekli si: my jsme chráněni zákonem o ochraně nájemníků, platíme menší nájemné, stavět tedy nebudeme, budeme peníze schovávat. Ale teď se dostávají všichni tito lidé do kolise, poněvadž dříve peníze nepřihlašovali bernímu fisku ke zdanění, a když chtějí dnes stavět - je to druhá chyba berních úřadů - ptají se jich, odkud vzali peníze, jakým způsobem jich nabyli, a nemohou-li se ničím vykázati, jsou trestáni a pokutováni za to, že kdoví jakým způsobem těch peněz získali, takže se každý z nich bojí stavět. Ovšem máme k tomu účelu vládní opatření, že se promíjí do určité doby tomu, kdo začne stavět, staré hříchy, které byly spáchány těmi, kteří peníze měli, ale seděli ve starých bytech pod ochranou nájemníků a zabírali tak veškeré malé byty, které mohly jinak obývati nejchudší lidé s malými příjmy. To jsou ty nepoměry, o kterých zde mluvil kol. Mikulíček. Takové zjevy nám přinášel posavadní zákon.

Ale na druhé straně se musí říci, že je v tomto zákoně něco dobrého, co u nás napraví mnoho chyb. My jsme od r. 1924 volali neustále po stavění laciných a malých bytů. Vyrostlo u nás sta a sta družstev všeužitečných a podle statistiky vidíme, že se nastavěla strašná spousta bytů za státní subvence, ale dodnes máme nedostatek malých bytů pro nejchudší. Kdybychom v tomto novém zákoně ponechali dosavadní stav, jsem přesvědčen, že bychom snad ještě za 40 roků měli nedostatek malých bytů, poněvadž by všechna družstva, která mají v názvu pěkné slovo "všeužitečná", stavěla podle starého principu neustále za státní subvence, ale ve skutečnosti na obchod, a z lidské bídy by se neustále dělal obchod na účet státu a veškerého občanstva.

Je to velmi správné, že se státní podpora nedává družstvům, nýbrž obcím, které budou stavěti malé byty, poněvadž jednou se ta věc musí skoncovati. Je nesporné, když ještě dnes dáváme 300 mil. Kč na podporu stavebního ruchu, na stavbu malých bytů pro nejchudší, že 300 mil. Kč budeme velice postrádati v naší pokladně, poněvadž v ní nemáme peněz nazbyt, ale jsem také přesvědčen, že kdyby zde bylo dostatek dobré vůle, což také u dnešní vlády předpokládám - a jsem plně přesvědčen, že se ta věc bude muset rozřešit - těch 300 mil. Kč můžeme dostati zpět, a to tím způsobem, když jednou skutečně, jak zde bylo jedním mým předřečníkem, tuším kol. Pichlem naznačeno, pohneme regresem. Je svrchovaný čas! O tom regresu mluvíme neustále již 5 roků, ale bojíme se s ním zúčtovati, ačkoli by to přece šlo, aniž by se ublížilo těm, kteří podle regresu stavěli, a při tom by se prospělo státní pokladně. Vždyť by se to mohlo vyřešiti tímto způsobem docela klidně. Kde jsou družstva, která nemají žádné nepořádky, kde se slušně stavělo, tam by se nemuselo začínati s regresem. Ale máme spoustu družstev, kde se stavělo špatně, kde se družstevnictví využitkovávalo ve prospěch vlastní a jednotlivců. Tam je záhodno, aby nastoupil regres. Za třetí je nutno, aby nastoupil regres tam, kde stavěli lidé pro sebe, lidé bohatí na účet státu a veškerého občanstva. Tam se dá regres provádět, vážené dámy a páni... (Sen. Mikulíček: Právě tam se do toho koalici nechce!) Pokud vím, jedná se 5 roků o tento regres, a pokud jsem informován, zabývá se jím dnešní vláda, aby jednou všechny ty špatné věci byly skoncovány. A také by byl svrchovaný čas, aby nastala lepší hospodářská situace a soustředění principů, které jsou zde dány, aby náš hospodářský život byl lepší.

Ale je potřebí ještě něco k tomu. Nestačí všecky předpoklady, které jsem uváděl. Má-li nastati zcela správný, zdravý stavební ruch, je nutno usměrniti otázky, které se týkají podnikání v tomto odvětví, totiž usměrniti všechny životem hýbající otázky všech stavebních sborů. Od r. 1920 všechny stavební obory žádají novelisaci zákona o stavebních živnostech. Od r. 1920 bylo myslím podáno alespoň 6 vládních návrhů zákona, ale do dnešní doby není hnuto s touto nejvýš důležitou reformou. Bylo zde již panem zpravodajem řečeno: kolik živnostníci mají dostávati od různých prací, prováděných na stavbách. Kdyby se provedl tento zákon, kdyby se provedla novelisace zákona, jsem plně přesvědčen, že by zde nastal ten poměr, že by zde byl vymezen obor působnosti, že by bylo také výhradně vyznačeno krytí, a že by toto krytí mohlo býti stíháno, že by stát získal, a mohlo by nastati oživení, ozdravění ve stavebním ruchu.

Na druhé straně jest třeba zakročiti tam, kde státu utíká strašná spousta peněz ve stavebním ruchu, kde podnikají v menším i větším rozsahu leckdy i neodpovědní činitelé, kteří nejsou ani příslušníky těch různých korporací, kteří neplatí daní a nedávají ani obcím žádných přirážek - zkrátka parasiti těchto stavů - ale kteří jsou dosud kryti. Pak jim to bude znemožněno. Bude-li provedena novelisace, jsem plně přesvědčen, že bude rozřešena i otázka trestů v živnostenském řádu na krytí a fušerství, že se zlepší příjmy všech těch, kteří provádějí práce pro státní a obecní pokladnu, poněvadž budou pak splněny i podmínky, které zákon vlastně nemá ve svém znění.

Vážené dámy a pánové! Náš klub bude hlasovati pro tento zákon, poněvadž víme, že je nejvýš nutný. Ale, když nemůže těžký průmysl, ať je to kterýkoliv... (Sen. Juran: To byste si dali, kdybyste nehlasovali!) Nebyli jsme v koalici, a kolikrát jsme hlasovali pro určité věci, které jsou pro dobro státu, a byli jsme v koalici, a přes to jsme mluvili a hlasovali proti některým věcem; máme volné pole působnosti, ale vybíráme to, co je zdravé pro stát, národ a národní hospodářství a nestavíme se z justamentu, když jsme v oposicí, proti každé dobré věci. Právě proto budeme hlasovat pro tento zákon, i když má nedostatky, poněvadž vítáme... (Hluk. Výkřik senátorů strany komunistické.) a zejména vy byste jej měli vítati vřeleji než my, poněvadž opatří nezaměstnaným práci, kterou druhý průmysl jim obstarat nemůže. (Potlesk.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Dále je přihlášen p. sen. Mikulíček. Dávám mu slovo.

Sen. Mikulíček: Pánové a dámy, jednotliví páni řečníci operovali zde s tím, že projednávaná osnova opatří práci statisícům nezaměstnaných dělníků. Nevím, zda-li si to kdokoli propočítal. Na podporu stavebního ruchu má býti věnováno 300 milionů a kdybyste počítali, že polovina přijde na mzdy, a máte-li to propočítáno na 2 léta tak, že přijde 5000 Kč výdělku za jednu sezonu, je to výdělek pro 15.000 zaměstnanců, nic více. (Sen. Rejmon: To je podpora!) Pardon, 300 milionů se dá na podporu stavebního ruchu a jistě počítám dobře, když počítám polovinu nákladu na mzdy, a tedy na 2 roky bude míti zaopatření 15.000 nezaměstnaných, nic víc. Je to kapka do moře. (Sen. Rejmon: Nerozumíš tomu!) Ovšem, k agrárníkovi se půjdu učit kalkulovat stavby, já, který jsem jich vlastnoručně několik set postavil, ovšem s jinými dělníky. (Sen. Thoř: Sta, pane kolego?) Ano, na stech baráků jsem se zúčastnil, a teď mne chce pán z agrární strany o tom poučovat. Snad, pane kolego, vy jste využil možná velmi dobře minulého zákona o stavebním ruchu, kde, jak mi bylo řečeno předsedou zemského stavebního úřadu, jednotliví páni rozbořili celé grunty, stodoly i chlévy a za pomoci zákona o stavebním ruchu dostali 75 až 80% stavebního nákladu na nové baráky. (Sen. Rejmon: Ty jsi také sedlák a víš, co jsi dostal!) Já nedostal ani haléře, protože jsem měl za to, že tyto peníze jsou určeny pro potřebnější lidi a nikoliv pro poslance a senátory. Já jsem dokonce předsedou dvou stavebních družstev a my jsme nerabovali státní pokladnu, nýbrž zorganisovali jsme družstva jen proto, abychom nabyli pozemků z velkostatků, které obklopovaly obec a použili jsme dobrodiní zákona k vyvlastnění těchto stavebních pozemků. Ale jak se při tom chová váš zemský výběrčí vůči těmto družstvům? Poplatky z převodu těchto pozemků a z přírůstku hodnoty vyměřil ve stejné částce, zač jsme pozemky nabyli, poněvadž prý nemáme ve stanovách, že přebytky našich stavebních družstev budou při likvidaci dány na stavební podnikání. Já bych rád viděl ty přebytky stavebních družstev po jich likvidaci, kolik stát dostal. My si dali do stanov podmínku, že při likvidaci družstev budou přebytky dány do obecní pokladny chudinské, a proto nám úřad vyměřuje na dávce z přírůstku hodnoty stejnou částku, jakou jsme dali za pozemky.

Tento zákon není první, kterým se tišili ti, kteří čekali, že dostanou práci. Starý zákon si vyžádal od r.1922 nákladu přes 4 miliardy Kč, a jak jste to řešili? Běžte do družstev, bez rozdílu politické barvy! Pánové, kteří mají 6 až 7 tisíc měsíčně, bydlí v jednom a témže družstvu za 3000 Kč ročně v domech, kde se stavělo ještě levně a za většího procenta podpory, a dělníci nebo zřízenci kteří mají 800 měsíčně příjmu, bydlí také za 3000 Kč, čili neurovnává se to podle toho, jak kdo jest schopen platiti. Budou se opatřovati levné byty pro nezaměstnané. Pánové, kdo bude platiti nájemné za tyto nezaměstnané? Ten problém se neřeší při takovém důležitém zákoně? 860.000 nezaměstnaných je úředně zaregistrováno. Podle statistiky ústřední sociální pojišťovny jest téměř o 1 milion méně pojištěnců, než bylo v letech 1928 a 1929, čili to jsou všechno nezaměstnaní, poněvadž každý, kdo je zaměstnán, musí býti pojištěn, jinak by zaměstnavatel velmi na to doplatil, kdyby se pojištěnci něco stalo. A teď stavíme pro nezaměstnané byty - pan referent z rozpočtového výboru odhadl počet bytů na 17 až 18 tisíc - ale neřešíme problém, kdo bude platiti nájemné z těch bytů. A když jsem podal včera v rozpočtovém výboru návrh, aby z těchto bytů nebylo počítáno větší nájemné nežli 800 Kč ročně, poněvadž je-li v návrhu odhadnuto, že jedna obytná místnost přijde na 20.000 Kč, je to 800 Kč při 4% úrokování, tu se nám řekne ústy pana referenta: jak je možno váš návrh schváliti, když bude potřebí platiti ročně jen anuitu 2.000 Kč? Není to po prvé, co se takovým způsobem utišují lidé, kteří volají již téměř od voleb po nějaké činnosti zákonodárných sborů ve prospěch nezaměstnaných, ve prospěch krachujících živnostníků, které každý měsíc 3 krát navštěvuje exekutor a kteří nejsou schopni platiti. (Výkřiky.) Ano, stavební ruch je osou života a jestliže se staví, tedy má téměř 30 živností práci, nepočítaje výrobu stavebních hmot. A my při tom prostě kulháme a jen slibujeme. Je tomu rok, co ten spiritus sanctus vašeho tisku našel 19 miliard - víte co by to bylo za částku, kdyby se věnovala na podnikání různých užitečných prací... (Výkřiky.) Což Vraný není šéfem vašeho tisku, nebo může býti šéfem vašeho tisku člověk, který není s rozumem na prvním místě? Pan ministr Franke operoval před volbami s 5 miliardami na investice. Kde jsou ty peníze? Před 4 lety - bylo by záhodno vyhledati stenografické protokoly - říkal pan sen. Modráček, když odůvodňoval investiční půjčku, jak se roztočí kola výroby. Investiční půjčka skutečně vynesla 2.010 mil. Kč, ale účetní uzávěrka za r. 1934 ukazuje, že podle propočtených prací v r. 1934 na silnice jsme nevyčerpali částku 330 mil. Kč. Prý nebylo peněz. Podle účetní uzávěrky na r. 1934 zůstává z půjčky práce na r. 1935 950 mil Kč. Jak to, že není peněz? Kdyby tu byl nějaký ostrý sekvestor nad těmito hospodáři státními, musel by na ně hoditi při nejmenším sekvestraci. Když podle účetní uzávěrky zůstává téměř miliarda, muselo býti dosti peněz na propočítané a v rozpočtu schválené - silniční stavby. Vy vykládáte o silničních pracích jako o nouzových. To není pravda. (Sen. Klanička: Tomu nerozumíme!) Na to musí být nejméně universita. To je podařené, že někdo rozumí něčemu jen tehdy, když mu to jde k duhu, ale když mu to jde proti srsti, tak tomu nerozumí. Ale já myslím, že ten státní kontrolní úřad, než to do účetní uzávěrky dal, tomu jistě rozuměl.

Slibovalo se, že se roztočí kola výroby. Neroztočila se dosud. Šel jsem do Klimentské ul. a čtu: Volte tak a tak! Roztočte kola výroby! To přece nejde. Já jsem již jednou řekl po volbách 1935: My jsme už, po slovácky, "chlapi zralí". Sem se nedostane nikdo pod 45 let. A co si o nás má myslit všechna česká a hlavně pracující veřejnost, když sliby, které se dávaly před rokem, se dnes neplní? To není důstojné žádného jednotlivce a tím méně celého tohoto sboru. (Sen. Rejmon: Vy jste se nějak rozzlobil!) Vy si z toho děláte dobrý den, ale když půjdete před voliče na schůzi, budete se tvářit vážně a budete dokazovat, že vám to brzdí Preis, druzí zas, že jim to brzdíte vy, a tak svalujete vinu jeden na druhého. Ale tu v Československu není žádné bezvládí, tu je určitá vláda, vláda složená z lidí, kteří dostali každý 25.000 nebo 30.000 hlasů, a ti jsou odpovědni veřejností. Buďto dovedete řídit společnost - vždyť politické zákony upravují poměry hospodářské - buďto to dovedete, anebo nedovedete, a pak je potřeba v té věci zjednat radikální nápravu. (Sen. Modráček: Vyženeme to!) Promiňte, pane kolego, vám se to dobře mluví, ale optejte se nezaměstnaných, kteří nemají práci, kteří nemají ani bramboru k večeři, jejichž děti nejdou do školy, protože neměly večeři ani snídani, kde se jejich matka nervově hroutí a otec uteče. Je to u Hodonína, 10 km. Já chodím po té vesnici, já u těch lidí spím, poněvadž my jsme ani jeden z poslanců a senátorů komunistické strany nezburžouštěli. My jsme si ani jeden nekoupil ani psí budku, ani zbytkový statek, jsme rádi, když nás nechají v těchto chudých světnicích přespati, protože jinde bychom si to ani nemohli zaplatiti.

Co především brzdí stavební ruch, jsou lichvářské úroky. Vždyť mně povídají lidé v tom zapracovaní: Kdybych byl dostal na 6% úvěr se všemi vedlejšími výlohami, stavěl bych do zásoby. Prokalkuloval bych si kuchyň a světnici za 120 až 130 Kč měsíčně, ale když mně to vyjde dráže, to mně nikdo nezaplatí a nemohu to stavět. A prosím, čtěte výroční zprávy bank a shledáte, že jejich zisky za r. 1935 jsou daleko vyšší než za r. 1934 a 1933. My jsme navrhli, aby se vypsala investiční půjčka stavební na 1 miliardu. Přece v celé oblasti 15 milionového státu nelze řešiti takovýto problém nějakými 150 mil. ročně. Půjčka není konfiskace, není vyvlastňování. 4 % úroků je více než stanoví zákon. Zkuste to, nepůjde-li to dobrovolně, přijměte náš návrh, který podali naši soudruzi v posl. sněmovně, aby byla provedena nucená půjčka u lidí, kteří mají nad 1 mil. Kč do 2 mil. 1 %, do 4 mil. 1 %, do 50 mil. 6 % a nad 50 mil. 7 %. Kdo má 50 mil. může státu půjčiti 3 1 mil. na 4%. Zkuste to u těch největších boháčů a neobávejte se, že by jím nezůstalo ještě na živobytí. Tak je potřebí opatřiti si peníze.

Včera pan referent Modráček vítal tento zákon, že budou míti finanční ústavy aspoň kde ukládat peníze, že jsou peníze přebytečné. Pane Modráčku, já vám přivedu několik stavitelů, kteří jsou velmi podnikaví, a ti vám řeknou, jaké obtíže jim dělá opatření úvěru na stavbu a jak tento úvěr brzdí stavební podnikání.

Dále je zde lichva s pozemky. Už nejméně 6 až 7krát bylo řečeno pány z vládní koalice ve výborech, že se má tato lichva se stavebními pozemky zabrzditi. Kolikrát se už mluvilo o přirážkách percentuálně velmi vysokých na čistý zisk ze stavebních pozemků? Což nevíte, proč se stěhoval krajský soud z Prahy na Pankrác? Nemělo to souvislost s rodinou p. sekčního šéfa dr Poláka a s pozemky této rodině připadajícími? Prostě, mluví se o tom, moc máte v rukou, ale nemůžete si nikterak na pány došlápnouti. Podáváme rovněž v tom směru návrh.

Dále je zde lichva se stavebními hmotami. Zde se rozčiluje p. sen. Modráček, že mu řekl ten sklář, kdyby neobjednával sklo podle předpisu u kartelu, že bude platiti až 20.000 Kč pokuty. Cementáři, kteří dříve dodávali namnoze cement až na nádraží nebo na stavbu za 15 Kč, letos dodávají již za 28 až 30 Kč. Akciová cihelna v Hodoníně, největší podnik cihlářský, jehož většinu akcií má živnobanka, zdražila cihly o 15 až 20%, ale mzdy dělníků a dělnic jsou čím dále tím nižší. Dřevo je o 20% dražší, sklo o 30%, zkrátka všechny hmoty, kterých je zapotřebí ke stavbě, jsou zdraženy, a celá slavná vláda i s koalicí a se všemi policejními presidenty je proti tomu bezvládná.

V pátek vyšlo několik tisíc dělníků na Václavské náměstí protestovati proti válce. Ani jeden z vás všech dohromady se neodvážil vysloviti přání, abychom válku vyvolali nebo abychom se připojili k ní. Veřejně se to bojí každý prohlásiti, čili každý by měl míti jakýsi odpor proti jakékoliv válce, ale prosím, policejní ředitelství pražské vyslalo několik set policajtů a ti jednali tak surově, že podávám sám trestní oznámení na jednoho pro týrání. Počínali si jako sadisti. Když komisař mě oslovil "pane senátore Mikulíčku" - je tedy zřejmo, že mne znal - a nařídil, aby mne odvedli, strážník, který mne vedl - poněvadž jsem se nebránil, nemusel mne ani držet, takhle mne celého poštípal, až mám modřiny (ukazuje poštípanou ruku. - Veselost.). Vy se smějete, ale až vás milicionér povede, nevím, jak se budete tvářiti. A k tomu musí dojíti, a jestliže k tomu nedojde, polovina lidí musí zahynouti. Když se dělníci brání snížení mezd, tu se organisuje aparát policejní a četnický třeba ze vzdálenosti 50 až 100 km, a když dělníci demonstrují proti válce, sejdou se sta policajtů a znemožní to. Ale proti kartelům jste bezmocní. Proč? Nemám o tom doklady, ale když se mluvilo o kartelech, řeklo se: Vždyť pan posl. Klapka je také ve správní radě kartelů. To je samozřejmá věc, že když se chce potom něco dělat proti takové Škodovce a páni z agrární strany jsou interesováni na několika desítkách podniků Škodovky, roztroušených po celé republice - nemusíte to zapírati, nestyďte se za to, víme to - když zákonodárci obou zákonodárných sborů jsou účastni ve 300 správních radách, takže je ovládají (Hlas: Budou potírati kartely!) - správně to povídáš ironicky budou "potírati" kartely.

A, vážení, podívejte se, jak se chová vaše byrokracie, aby se podporoval stavební ruch. Znám několik takových případů, jako na př. že stavitel podal předloni v únoru žádost o stavbu - nechcete-li věřit, jděte se optat stavitele, který stavěl 4 baráky na Pištěkárně, kde byl zaměstnán také můj kluk - ale magistrát schválil plány, které předložil, až koncem září, když začaly deště a chumelenice. Chcete-li podpořit stavební ruch, nezdá se vám, že byste měli předělat vaše byrokraty na pražské radnici? Pražský magistrát je stát ve státě a má-li tam co dělat někdo, kdo se nemůže představit jako poslanec nebo senátor, sakramentsky to pozná na své kůži. - Nebylo by záhodno říci těm páriům: O každý kousek práce je nouze, buďme vděčni každému, kdo sežene prostředky nebo kdo je ochoten věnovat peníze na to, aby se práce podnikaly, ale nebrzděme jej. Nemám doklady, co to stálo obtíží - ovšem v uvozovkách - než se stavba povolila, ale stalo se tak, až vhodná doba, duben, květen, červen, červenec a srpen utekl - a pak se v zimě staví. Něco takového přímo člověka nutí k tomu, aby se proti podobnému byrokratickému režimu vzepřel.

Staráte-li se o prostředky doporučuji vám tedy jednu věc. Včera jsem byl v biograf B-36 se podívati na film "30 dní cesty po Sovětském svazu". Jděte se na to podívat také, najdete tam také tváře českých delegátů, najdete tam ty podle vašeho názoru vyhublé děti a vyhublé dělníky a - co hlavního - najdete tam moderní stavby, které sic nedosahují té horentní výše 40, 50 pater jak v Americe, ale výše 12, 13 pater. Najdete tam fotografie měst na místech, kde před 5, 6 lety byla holá step. Já sám jsem viděl takové město na Dněprostroji. Pro Dněprostroj byl také 40 roků plán. Car jistě rád vydával stamiliony rublů na válku, poněvadž dělal policajta celé Evropě, ale nemohl to za 40 roků postavit. A vedle Dněprostroje stojí dnes moderní město o 120.000 obyvatelích. Proč může dát Moskva ročně na výstavbu 1 3 miliardy rublů? Nechcete-li věřit nám, podívejte se do vládních obrázkových časopisů. Může tak učiniti proto, poněvadž se tam zbavili kartelářů. Tam nejsou členové moskevského sovětu a členové ústředí ve správních radách. Dělnická třída se tam zbavila parasitů lidské práce a důsledek toho je, že tam člověk vidí v pravém slova smyslu zázraky. Tam se vidí, co dovede vytvořit nespoutaný dělník a nespoutaný rolník za 10 let. Ještě před 12 lety se rvali s kontrarevolucí, se sabotážníky, vůbec s těmi, kteří je ničili. A ani vám nezbude nic jiného. Nemluvím tak proto, že jsem komunista... (Sen. Modráček: Nemluvíš o tom, že počet krav se tam zmenšil o polovinu a že následkem toho děti nemají dostatek mléka!) Kol. Modráčku, doufám, že věříš, že ty děti v B-36 nejsou vypůjčené ani z Indie ani z Číny, že to jsou skutečně děti ze Sovětského svazu. Poslední místo v B-36 stojí 4 Kč, běž se tam tedy podívat, abys byl informován. Uvidíš tam také, jak výstavbu Metra vítá bývalý aktivní ministr Československé republiky.