Čtvrtek 26. března 1936

Já to tam všechno viděl jen z části, poněvadž jsem nemohl projeti polovinu Sovětského svazu. (Sen. Modráček: Do Zlína chodí se zase obdivovati zástupci sovětští!) Člověče, jenom že jim naprosto něco jiného vkládá časopis "Zlín" do úst, než co oni tam řekli. To je to! A co hlavního, musíš se podívat do tuberkulosních tváří ve Zlíně, musíš uvážit, že tam nevidíš 40letého zdatného dělníka, nýbrž polovinu dělníků pod 20 let, kteří jsou ještě ohební k vysávání, ale jakmile by nejen udělal špatnou práci, ale kdyby šel do zakázaného místa, kdyby šel do divadla, které je tu zakázané, nebo na taneční zábavu nebo na pivo do hostince, který je zakázaný, tak letí. To se sovětskému dělníku stát nemůže. Proč? - (Sen. Paulus: To není pravda.!) Co není pravda, pane kolego? Vždyť já jsem odtamtud, co mi budete vykládat, mně nebudete tyto věci líčit. Mne musili odváděti k podpisu do kandidátní listiny lidé, kteří sami nebo jejich děti byli zaměstnáni u fy Baťa. (Sen. Paulus: Tomu se zase nedivím!) Tak, on se tomu nediví, to je s jeho demokratického hlediska správné. Já vám řeknu jen tolik: Když jsem byl předloni v Moskvě, v ústředním městě sovětského státu, ze 100 členů sovětu bylo 52% členů Sovětu a 48 bezpartijních. To je diktatura nad proletariátem! Ale ve Zlíně máte demokracii, tam byly volby r. 1929 říšské a r. 1930 obecní. Tam kandidovalo 6 stran. Baťova kandidátka dostala 41 mandátů a všech 5 ostatních stran dostalo jeden mandát. To je ta vaše zlínská demokracie! (Sen. Modráček: Ale mučírny tam nemají, jako mají v Moskvě, a také tam neodstřelují lidi u zdi jako v Moskvě! - Výkřiky komunistických senátorů: že se nestydíte, to je hanba, kdo vás tak hanebně informuje!)

Pane Modráčku, mučírny, to nic není, ale já jsem tam měl třikrát k obědu pečené děti, to je žrádýlko, žabí stehýnka jsou proti tomu ničím! Když vy jako Marxista a socialista jste tak zaujatý, to je nesmysl, řekněte mi jinou hvězdu naděje pro celé lidstvo než je sovětský režim a než je Sovětský svaz pro dělnictvo! (Potlesk komunistických senátorů.) Co by bylo v Evropě bez Sovětského svazu? Již půl roku krvavá válka a o 12 milionů více nezaměstnaných, kdyby to bylo v tom procentu, jako je to v Československu. Když to křičí pan Paulus, to se nedivím, on je ve službách těch, kteří z té bídy mají blahobyt, ale vy jste psal.... (Sen. Modráček Bojí se Japonska!) Pan Modráček věří tomu, až bude napaden Vladivostok, že náš Vojcechovský ho půjde hájit! Dejte vy návrhy, které jsou splnitelné a které by byly schopné vyvésti dělníky z bídy, které by byly schopné vyvésti zadlužené rolníky a živnostníky ze zničení, dejte ty návrhy a přesvědčte nás, že jejích praktickým prováděním by se skutečně vyvedli lidé z bídy, jako nás o tom přesvědčili komunisté v Sovětském svazu, že vyvedli rolníky a dělníky z bídy, a pak půjdeme s vámi! Ale vy tyto návrhy dělat nemůžete, poněvadž hájíte kapitalistický režim, a ten kapitalistický režim nesnese jiného postupu, než hromaditi kapitál na jedné straně a ožebračovat lidi na druhé straně. Proto všecky podobné návrhy jsou ranou pěstí do vody, týkají se pouhé 1/30 nebo 1/25 těch, kteří trpí jak nezaměstnaností, tak nedostatkem bytů, ale nemohou trvale vyvésti trpící z nouze a bídy. Právní řády jsou jenom dílem lidským a lidé je mají nad sebou držet, dokud většině vyhovují; ale jakmile ohromné většině nevyhovují, pryč s nimi - a tento kapitalistický blázinec nevyhovuje už dávno, poněvadž to nebylo nikdy v historii lidstva - pročtěte si ji od Nabukadnézara- aby stejná věc ze stejného materiálu se dávala praseti za 65 haléřů, ale děcku a těhotné ženě za 6,20 Kč. To nebylo nikdy, aby vedle plných zásob chleba a zrna umírali lidé hlady. Tento kapitalistický řád není schopen řešiti problémy lidí a proto je třeba, aby se většina lidí postarala o to: Pryč s ním, a místo něho spravedlivější řád lidský! (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. inž. Winter. Dávám mu slovo.

Sen. inž. Winter: Slavný senáte!

Pan kol. Mikulíček zde líčil, jak v Rusku mají krásné vysoké 12patrové stavby, na kterých bychom se mohli učit. Přiznám se, že mi ty 12patrové stavby nikterak neimponují, imponují mně stejně málo jako 40patrové stavby v New-Yorku, Chicagu a v jiných městech amerických. Ty mně sice mohou imponovat po stránce stavební techniky, ale nikterak po stránce hospodářské, populační, hygienické a po stránce stavby měst. To je jen důkaz, že zde není něco zdravého, to je jen východisko z nouze. Ženeme-li stavbu příliš vysoko, znamená to, že zde není něco v pořádku, poněvadž jakmile překročí stavba 4 patra, zvyšují se nám stavební náklady. Páté patro už je nepřiměřeně vysoké, a čím výše to ženeme, tím rapidněji stoupají stavební náklady. Proto jak finančně a hospodářsky, tak také po stránce hygienické volíme raději stavby nižší, a přes 4 patra nemáme jíti. (Sen. Mikulíček: A to mluvíte jako inženýr?) Ano, to mluvím jako inženýr. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Počkejte, kamaráde, já jsem vás nechal mluvit, nechte mne také. Takto mluvím jako inženýr. Jenom tam, kde jsou pozemky nepřiměřeně drahé, se ještě může vyplácet stavěti nad 4 patra. Staví-li se však v Rusku na 12 pater, znamená to, že také tam už byly překročeny ceny stavebních pozemků, o čemž jsem doufal, že se v Rusku nestane, neboť Rusko, když má nacionalisované pozemky, mělo by jich mít vždycky dostatek a nepotřebovalo by jíti se svými stavbami výše než 4 patra. Tedy toto mně neimponuje přes to, že v Rusku byly provedeny jistě některé krásné věci, které mohou imponovat, ale nesmíme zapomenout, že Rusko musí dohánět mnoho z toho, co ostatní Evropa už má. Provedlo své 2 pětiletky - to je jistě věc po stránce technické a administrativní znamenitá - ale my v Evropě jsme už bohužel tak daleko, že bychom spíše potřebovali pětiletku na odbourávání, poněvadž toho máme příliš mnoho. (Sen. Mikulíček: To je ten rozdíl!) Ano, to je ten veliký rozdíl. Rusko má ještě příliš mnoho pozemků, které musí vyplňovat.

Ale vážené dámy a pánové, proto zde dnes nejsme; my jednáme o zákoně na podporu stavebního ruchu. Jako činitel samosprávný vítám tento zákon, poněvadž zákona je třeba jednak z toho důvodu, abychom podporovali stavební ruch, jednak také proto, abychom řešili bytovou nouzi, poněvadž máme v Československu tak jako v celém ostatním světě opravdu velmi mnoho t. zv. brlohů, bytů zdravotně naprosto nevyhovujících. Ale máme, bohužel, také nedostatek bytů vůbec. Především je třeba, aby byly stavěny byty pro chudé lidi, kteří nemohou platiti nepřiměřeně vysokou činži. Ovšem, to ještě nikterak nevylučuje, že musíme zachovat ochranu nájemníků. A pozastavil jsem se zde nad stanoviskem paní kol. Vetterové-Bečvářové, která doporučovala zrušiti ochranu nájemníků. Je to v rozporu s hospodářským a sociálním zájmem vlastních příslušníků. Vy máte ve svých řadách a reklamujete stále ještě pro sebe státní zaměstnance. Myslím, že situace státních zaměstnanců není ještě taková, aby ospravedlňovala volání vaší strany po zrušení ochrany nájemníků. Vaši státní zaměstnanci, kteří mají právo hledati u vás svou ochranu; vaši živnostníci jsou jiného názoru, a ti naprosto nemohou potřebovati, aby dnes byla zrušena ochrana nájemníků. (Výkřiky sen. inž. Havlína.)

Poukázal bych však na jednu věc, kterou v zákoně postrádáme, a proto také byla předložena senátu resoluce, která doporučuje, aby se vláda postarala o to, aby pokud možno byla vyhlášena závěra stavební v Praze a větších městech. Naše samospráva je obviňována, že nehospodaří dobře, ale úplně se zapomíná, že ve větších městech je nucena, aby neracionelně, proti své vlastní vůli, vydávala ohromné částky na zřizování stok, vodovodů, elektrovodů, plynovodů, na zřizování ulic na místa odlehlá. Bohužel, musíme se obávati, že to nebude v zákoně, který právě projednáváme, nikterak zlepšeno. Naopak, tyto zákony poskytují možnost, aby bylo stavěno také v místech, která nejsou ještě pojata do regulačního plánu. Zde je tedy značné nebezpečí po stránce hospodářské, že obce budou nuceny vydávati milionové částky, a tyto částky obcím neprospějí. Ale na druhé straně umožňují majitelům pozemků, aby tyto pozemky, ve kterých jsou již všechna potřebná stavební zařízení uliční, nechali ležet a čekali, až jejich cena nepřiměřeně vzroste. To není jenom v Praze, nýbrž ve všech městech, že pozemky, které leží mezi souvisle zastavěnou částí města a mezi ojedinělými osadami, dlouho nemohou býti zastavěny, jsou objektem spekulace a cena jejich stoupá do závratných výší.

Kluby koaliční podávají tedy návrh resoluce, kterým je vláda žádána, aby se postarala o to, aby stavby nemohly býti prováděny nesoustavně, aby byla prováděna t. zv. závěra stavební tak, aby se zastavovalo soustavně a aby tímto způsobem investiční náklady obcí, které jsou nezbytně nutné, byly pokud možno nejmenší. Takové nesoustavné zastavování je také nebezpečím pro sdělávání regulačních plánů. Každá řádná obec má míti regulační plán, který je velmi důležitým základem obecního hospodářství stavebního, ale i hygieny obce a také komunikace. Komunikace v obci není jenom záležitostí dotčené obce, nýbrž záležitostí celostátní. Musíme plánovat obce, sdělávat regulační plán tak, aby hlavní dopravní tepny byly dokonale sjízdné a netvořily překážek, v celostátním provozu, neboť moderní dopravní prostředek, automobil, nám sváděl dálkovou dopravu na silnice, do pražských ulic, a takové ulice sešněrované toliko náhodnými stavbami jsou velikou překážkou dálkové dopravy, ale jsou potom také překážkou obrany státu. Je tedy důležito i v zájmu obrany státu, aby obce měly možnost řádně sdělávati své regulační plány.

Pro stavby levných bytů je velmi důležité, abychom měli k disposici také levný stavební materiál, neboť není možno stavěti levné byty z drahých stavebních hmot. Bylo zde správně poukazováno na to, že je nutno zameziti lichvu se stavebním materiálem. Volá se po cenových komisích. Cenové komise existují a náš ministr soc. péče tyto cenové komise také opravdu honí. Vláda má nejlepší snahu, aby s těmi cenovými komisemi to šlo rychle kupředu, jen by ti pánové, kteří tolik horují pro cenové komise, neměli činnost těchto komisí brzdit, potom by šlo všechno mnohem rychleji. Z toho důvodu doporučuji také resoluci, která je předložena a která se zabývá také touto otázkou.

Chtěl bych ještě podotknout, že názor, že podpora bytů pro chudé 12 mil. Kč je nedostatečná, je mylný, poněvadž těchto 12 mil. není jednou pro vždy, nýbrž je to částka, která má býti vkládána do rozpočtu každoročně a která bude vkládána tak dlouho, dokud bude prováděna amortisace těchto domů s levnými byty. Tedy ta podpora není 12 mil. Kč, nýbrž mnohonásobně vyšší.

Oznamuji jménem strany soc.-demokratické, že naše strana bude hlasovati pro navrhovaný zákon. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Slovo má dále pan sen. Janček.

Sen. Janček: Slávny senát! Zákon o stavebnom ruchu správne by mohol byť nazvaný zákonom proti nezamestnanesti. Keď sa prevádrzajú stavby, každý to blahodarne pocítí, tak zamestnávatelia ako zamestnanci. Na pr. pri jednoduchej potrebe kameňa lamači, továrne na strelivo; kováči i Baťa, aj, obuvníci, lebo sa dere všecko. Ďalej povozníci, krajčíri a všetcí pestitelia potravných článkov, aj liehovary, lebo keď sa robí, tak sa viac pije aj jie a nevyzerá to tak, ako Mikulíček hovoril, že nemajú čo jesť. U cementu sú to továrne s ich direktormi, zamestnancami, robotníkmi, správní radcovia týchto dostanú vyššie honoráre bez práce. Z našich slovenských cementární peštianski majitelia akcii v minulých rokoch odviezli do Pešci údajne 60 mil. Kč našich dobrých korún.

Ďalej bolo by tu, hádam, zbytočné vyratúvať, že všetci remeselníci, živnostníci, roľníci, obchodníci, úradníci, železnice, pošta, štátna pokladnica atď., do nekonečna všetko, čo žije a sa hýba, pocíti osoh. Zákon o stavebnom ruchu, t. j. zákon ruchu a pohybu, možno len vítať. Už titul dáva tušiť životadarnosť tohoto zákona.

Ohromná, neodpustiteľná chyba je, že sa tento zákon oneskoril. Ale hľa, slávne koalované politické strany, dohoda a nedohoda, dohodneme sa na tom, že sa dohodneme, a to vždy veľmi dlho trvá. Tento zákon mal byť predložený zákonodarným sborom pred zdvihnutím cien stavebných hmôt, aspoň v januári tohoto roku, a mal by byť úplný a nekompromisný. Štátny príspevok sa mal zvýšiť a nie snížiť.

Pánovia moji, k stavbe je treba troch vecí: Peniaze, peniaze a peniaze. Je v ľudskej povahe, že ten, kto má, nedá, lebo práve preto má, že nedá. V praxi je to tak, že stavajú tí, čo nemajú, stavajú obyčajne ľudia na dlh, a tým treba prispeť k pomoci. Z toho je videť, že štátny príspevok bolo treba zvýšiť a nié snížiť. Pri podpore stavebného ruchu sa prejaví pravá podpora v nezamestnanosti, almuženka, žobračenka, ako sa to dosiaľ praktikovalo, to nie je podpora v nezamestnanosti, to je demoralizácia ľudu. Nebol by človek človekom, keby tým biednym ľuďom bez dôchodkov, ktorí prišli do nemilej, príkrej situácie bez svojej viny, odmietal aj tú mizernú podporu. Ale vždy produktívnu podporu treba mať na mysli, nie veľkej čiastke ľudu dať na čelo pečať žobroty, na každom kroku mu dať znať: ty závisíš odo mňa! Tento spôsob podpory je človeka ponižujúci, znehodnocujúci a ostatných vyčerpávajúci. Do nekonečna to nemôže ísť. Štátna pokladnica nebude vstave dávať na reproduktívnu podporu nezamestnaných ročne tisíc miliornov, to každý uzná - a musí to uznať snáď i pán kol. Mikulíček - už i preto nie, že my sa môžeme pochlúbiť, že vedeme v daňovom zaťažení v celej Europe, ba sú hlasy, ktoré hovoria, že my v daňovom zaťažení sme prví na celom svete. Tak prosím, páni koaličníci, pýtam sa vás, dokiaľ mienite ten daňový šraub priťahovať? Zloba všetkého väzí v politických stranách. A síce v tej ideologii straníckej, že len to sa podporuje a prevádza, čo podporí tú alebo onú politickú stranú. Nie štát, nie blaho národa, ale stranícke ciele prevládajú v našich stranách, a tam je to zlo, čo nášenu mladému štátu zvyšuje každoročne o vyše miliardy štátny dlh. Páni, o 1 miliardu Kč ročne viac dlhov - nemyslíte, že je to kliatba budúcich generácií na nás? My spejeme tam, že už nelen našich synov a dcér zaťažujeme dlžobou, ale aj vnukov! Volám: Úbohé deti, čo majú takých ľahkomyseľných otcov!

Na Slovensku sme mali v mesiaci februári 142.000 nezamestnaných a keby bolo Slovensko tak zkultivované v žobrote ako Čechy a Morava, tak by bolo na Slovensku nezamestnaných 300.000. Práve teraz znám jeden typický prípad. Okres Stará Ľubovňa stavia vicínálnu cestu do kúpeľového miesta Vyšné Ružbachy. Ministerstvo soc. pečlivosti, ktoré dáva produktívnu podporu, nechcelo ju vyplatiť, lebo tamojší ľudia majú podľa gentského systému pracovať 3 mesiace ročite a len tak môžu dostávať podporu 7 alebo 8 Kč denne ľudia, ktorí sú k stravovacej akcii prihlásení. Tri mesiace tam v tom kúte pracovať nemôže, lebo nemá komu a nemá kde. K stravovacej akcii nebol prihlásený chvalabohu - hádam, pre nás Slovákov je to síce nie tak, ale keby každý človek v republike bol k stravovacej akcii prihlásený, tak myslím, že by ani dve republiky nestačily, aby týchto ľudí vychovaly. (Sen. Dundr: Jen nezaměstnaný se může hlásiti, ne každý člověk!) Áno, každý nezamestnaný.

Celá stravovacia akcia je z vačšej čiastky nespravodlivá, a čo je ešte hroznejšie, demoralizujúca. A prosím, Slovensku je ukrivdené ešte aj pri tejto stravovacej akcii, a to tým, že aj tá švábka, u vás brambory, chodí z Nemeckého Brodu, a len čiastka sa zaokrýva od producentov slovenských. Syr, ktorého máme u nás nadostač, je poselaný na Slovensko z Olomúca, z Moravy; tak aj tuná sa uskutočňuje to, čo hlásame, že je Slovensku na celej čiare ukrivdené.

Nie gentský systém, ani nie žobračenky, nie almuženky, ale konečné raz prijať princíp: Prácu nezamestnaným a za riadnu prácu riadnu plácu. A dalo by sa to previesť tým spôsobom, že kraje, zeme, okresy, obce by maly dostať zákonom nariadené - veď máme zmocňovací zákon, môžeme si pomôcť aj bez parlamentu a bez Národného shromaždenia - dať k dispozícii odborníkovi, alebo tak ich subvencovat, aby vypracovali potrebné plány, rozpočty na stavby všetkého druhu, na potrebné stavby pozemné, školy, obecné domy, kostoly, stavby ciest, regulácie riek, potokov a bystrín, vodovodov atď., a po úradnom preskúmaní plánov a rozpočtov na tieto stavby, ktoré by boly vyhlásené za prospešné, subvencovať ich v podobe záruky úrokov a úmorov. (Sen. Dundr: Kde vezmeme peníze?) Tých tisíc milionov na to obrátiť. (Sen. Dundr: Kde je vezmeme?) Veď ich každý rok vydávame. (Sen. Dundr: Na co?) Na stravovaciu akciu, na podporu nezamestnaných. (Sen. Dundr: Ale to není pravda!) Čo tých 840 milionov, 860 milionov?

A nezamestnaní budú čo viac rásť, keď sa im práca nedá a keď sa im nedá možnost práce. Lebo i tí poriadni, hodní naši ľudia odvyknú od práce, keď nebudú pracovať 2, 3, 4 roky.

Sme na ostatnom mieste v stavbe silníc. Všetky okolité štáty stavajú široké prvotriedne autostrády k našim hraniciam, a my sa držíme sukničky Francie ako maloleté decko maminčnej sukne a čakáme na božie smilovanie. Máme otvorené hranice proti Maďarsku, máme otvorené hranice proti Nemecku a nerobíme nič, a máme 800.000 nezamestnaných! (Sen. Korvas: Vy jste se ještě nedávno držel maďarské sukničky!) Ja som bol v Segedíne, ale ja som sa nedržal, my sme sa držali za vlasy jeden druhého. (Sen. Korvas: - S kým?) S tým, čo mieniš. (Sen. Korvas:. S Maďary?) Ja som si odsedel pol roka v Segedíne. (Sen. Korvaš: Ale ne celá ľudová strana!) Ľudovej strane daj pokoj, tá je národnejšia ako všetky iné.

A veľkú vinu na hatení stavebného ruchu vidím aj v našich nešťastných daňových zákonoch a daňovej praxi. Ľudia sa boja vyrukovať s nejakým obnosom, s nejakým grošom na svetlo alebo investovať do stavby, lebo naša finančná správa ihneď prevádza vyšetrovanie, kde vzal peniaze, občan sa prenasleduje, že falšoval daňové príznanie atď. Tento daňový spôsob má na svedomí mnoho biedy medzi nezamestnanými. (Sen. Dundr: V r. 1927 jste daňový zákon, daňovou reformu odhlasovali!) To ja už neviem, ja som tu nebol.

Keď sú naše samosprávne svazky, okresy, obce aj zadlžené, čo je tiež vašou vinou, lebo sú spolitizované, najdú a našly by peňážné ústavy, čo im nové pôžičky poskytnú, keď sa štát zaručí za úrokovanie a umorovanie. Odpolitizujte obce, hneď budú mať aj vačší úver. Bolo by na čase, aby sa pohnulo tiež s otázkou regresu. Tí páni, čo zadarmo bývajú vo velkých vilách, tí, ktorí berú velké nájomné, mali by teraz prispeť stavebnému ruchu, ale to sú páni a s pánmi len po pansky; a tí druhí, to sú družstvá, ktoré patria veľkým politickým stranám, a s tými tiež popansku, a štátma pokladnica môže živoriť ďalej a meniť ministrovi, lebo u nás ministra financii nemožno najsť. (Sen. Dundr: Stavitelé by to museli zavřít, kdyby se nestavělo podle zákona o stavebním ruchu!) To je otázka.

Dosiaľ prevádzaný almužnický spôsob podpory v nezamestnanosti zatracujem až na výnimky staroby a choroby. Ja som za podporu produktívnu, aby naši nezamestnaní sa stali znovu užitočnými spoluobčanmi, aby našli svoju ľudskú hrdosť a rovnoprávnosť.

Teraz tie nešťastné kartely. Toto slovo samo o seba poburuje poriadneho občana. Cenové kartely sú vyderačské inštitúcie, a ako také by maly byt vôbec zakázané.

Ale páni, všetky totožné inštitúcie, monopoly, syndikáty, každý zásah štátu do hospodárskeho života narobí vždy viac škody, ako osohu. Tak to bolo a je aj v Amerike. Roosevelt podnikol všetko možné a všecko mu to skrachovalo. A hlavne, čo je nesnesiteľné a čo nás veľa bolí, je to, že naši otcovia chudoby, páni socialisti, sedia v tej vláde, a všetky zákony podporujú, ktoré lichotia veľkokapitálu. Malorolník utrpel obilným monopolom, všecko zdraželo a je šikanovaný úradmi, lebo maloroľník prikupuje; u nás Trenčín, Turec, Diptov, Spiš, to všecko prikupuje. Tých malých ste ubili drahotou, pomohli ste tým velkým barónom a veľkostatkárom. Malých mlynárov ide monopol úplne znivočiť. Toľko náreku som ešte nepočul. Sekatúra, tlačivá vyplniť, pokuty platiť úbožiaci ani nestačia. To sa podobá úplne otroctvu. Slušnému chudobnému občanovi treba prispeť na pomoc, aby si mohol uchrániť holý život a aby mohol niečo do štátnej pokladníce dať, a nie ho sekýrovať všelijakými predpisami a hárkami. Kartely v stavebných hmotách ako by si posmech robily z celej štátnej správy a z celého úsilia o stavebný ruch. Zdvihly ceny istých článkov o 30, 40, 50 a 100 až 130%. Cement stál 14 Kč, dnes stojí 28 Kč - a k tomu ešte otrocké predajné podmienky.

Továrne by si maly zadeliť výrobu istých článkov, t. j. normalizovať, aby mohly obecenstvu cenove vyhoveť, a aj ony aby z toho vyšly so slušným občianskym ziskom. Ale ľahšie je diktovať ceny, ako sa s podnikom intenzívnejšie zaoberať.

Sú nariadené cenové komisie, ale to sa tak vlečie, oko by sa nikomu do toho nechcelo. Ja tým komisiám mnoho neverím.

Navrhujem cenové kartely, ako štátu i celému obecenstvu škodlivé inštitúcie, zakázať. Tak sa to urobilo v Poľsku, kde moli, hádam, tiež príčínu k tomu. Som informovaný, že štát má sám záujem, aby kartely boly zriaďované, lebo vraj málo zinkasoval na daniach, keď tie podniky pracovaly so stratou. To je mylný názor. Tie podniky pracovaly so stratou len preto, lebo rátaly s kartelom, aby si zvýšily kontingent v budúcom kartele a tak aby dohnaly hojné straty. Zdravá konkurencia je vždy vítaná a dobrá, a pre stratu nejakých 5 mil. Kč na príjmoch a na daniach nechá sa obrať celé občianstvo republiky o 100 až 200 mil Kč, aby nemeckí, maďarskí a iných svetadielov majitelia akcií podnikov v Československej republike mohli hýriť v celom svete za naše peniaze. Na to podporujeme kartely a zabíjame stavebný ruch.

Návrh zákona o bytovej pečlivosti je dosť prijateľný, lebo celkom chudobných nemožno vyhnať na ulicu, ale mal by mať ustastanovenie, ktorými by mali byť aspoň zadlžení majitelia domov za toľko rokov strádania odškodnení. Je niečo navrhnuté v tomto ohľade pri daňových úlevách, ale je to dosť malicherné. Chvalabohu, že r. 1940 aj tento žákon skončí svoj život. Vo všetkom našom počínaní treba sledovať ochranu chudoby v spravedlivosti a pravde, ktorá je na ochranu odkázaná, tak aby naši potomci o nás hovorili, že o mrtvých len dobré. (Potlesk.)

Místopřdseda dr Bas (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan sen. Hancko. Dávám mu slovo.

Sen. Hancko: Slávny senát!

Stavebný ruch v posledných časoch povážlive upadol, čo je všeobecne známe. Staré domy sa neopravujú, nové sa nestavajú a nezamestnanosť vzrástla. Majitelia starých domov sú zadlžení, ich domy sú ošarpané, finančných prostriedkov nemajú, úveru nedostanú, opravy domov prevádzať nie sú vstave, sú takmer zničení. Úľavy, ktoré sa dosiaľ k prevádzaniu reparácií starých domov poskytujú, sú tak nepatrné a bezvýznamné, že neumožňujú ani to najmenšie zúrokovanie do reparácie investovaného kapitálu. Nové domy sa zas nastavily velmi draho. Bilancia zúrokovania investovaného kapitálu sa úplne prevrhla pri nových domoch. Anuity úverové sa nezmenšily, príjmy z domov klesaním nájemného v nových domoch ale značne klesly. Nájomníci bytov pre nepriaznivé finančně pomery sa uskrovňujú, redukujú byty na menšie, byty po nich zostávajú v nových domoch prázdne, ačkoľvek ich majiteľ tieto už aj pod kalkulovanú výstavnú cenu chce vydať, ale pri dnešných slabých zárobkových možnostiach a nedostatku peňazí sú preca pridrahé a niet po nich poptávka.

Rentabilita nových domov stroskotáva, množstvo nových domov je napredaj, kupcov niet, ich cena klesá. Nastala všeobecná kríza ako starých, tak aj nových domov. V tejto situácii, slávny senát, niet výhľadu, aby sa nové domy mohly staviť, niet výhľadu na oživenie súkromného stavebného ruchu, ktorý ruch je, myslím, v každom štáte najzdravši a najvítanejší. Zdá sa, že dospievame k vrcholu, a ako včera v soc.-politickom výbore pán referent o tejto osnove povedal, že je symptomom pre terajšie pomery, že na pr. v Prahe, veľkomeste, jediná žiadosť je podaná na stavbu činžového domu pri tohoročnej sezóne. Ja poznám pomery na strednom Slovensku, a na pr. mesto Žilina, ktoré bolo, myslím, na Slovensku prvým v rozvoji po prevrate medzi mestami, podobne nachádza sa v tej istej situácii, v akej je Praha. Máme dnes v Žiline nadbytok bytov v nových domoch, tieto byty sú ovšem chudobe nepřístupné. Majitelia nových domov nevedia si rady, čo s nimi robiť. Pokiaľ ide o stavby nových domov, ani vo sne do rozumu nepríde, ktože by dnes staval, keď si nevedia rady s novými domy terajší majitelia. Vidíme že tu treba hľadať východisko, aspoň ako-tak vymaniť sa z tohoto nemožného postavenia, nakoľko privátny stavebný ruch úplne zasekol.

Vo včerajšom zasadnutí soc.-politického výboru strany debatovaly o tejto osnova tak, ako čo by boly v opozícii. Ja ako opozičník navrhol som konec debaty, bez toho, že by som sa tejto debaty zúčastnil, celkom dobromyseľne, a preto asi, nakoľko som videl, že všetky tieto debaty sú jalové a výsledok týchto debát je nula. (Hlasy: Pozorujem to také!) Nakoľko sa nič v tomto návrhu nemení, nemení sa údajne pre krátkosť času, ako čo by sa táto kríza za krátky čas bola rodila; myslím, že dosť času bolo 17 rokov, aby sme aspoň čiastočne zamedzili, predišli tejto krízi, a dnes, keď sa má jednať aspoň o čiastočné zamedzenie tejto stavebnej krízy, nemáme času, aby sme nejakú zmenu učinili, aby sme mohli preca len od voľákoho počuť návrh, ako by sme ju mohli zmeniť. Na to niet času; pánovia, toto je nevážna práca.

Dobre bolo poznamenané samým pánom referentom, ktorý nenašiel spôsob referovania, páni moji, o tejto osnova, nenašiel líniu, ako by odreferovať mal túto osnovu, veď sám nebol vlastne načistom, ako o tom má referovať, sám nevedel východiska z toho a sám vídal, že osnova táto je jalová, že nepriniese zlepšenie stavebného ruchu, a prišiel k tomu záveru, akého presvedčenia som aj ja, že totiž tie stavby, ktoré sú tu zamýšľané so štátnou subvenciou, po dosavádnych skúsenostiach sotva sa budú prevádzať, lebo - to zase kol. Mikulíček doplnil - ktože bude platiť nájomné v tých domoch, ktoré sa vystavia s obecnou a štátnou podporou? Slovom: kto bude tú rentabilitu obecnej pokladnici zabezpečovať? Nakoľko nie je možné tento problém tu rozvíjať, nie je ani takmer miestne, - ako som to včera pripomenul i v soc.-politickom výbore, že tento výbor včera pojednával o tejto osnove, ale radšej sa mal premeniť na jednu poradnú anketu, snáď by bola priniesla viacej osohu, ako keď včera debatoval výbor o tejto osnove, v ktorej ani žiadna zmena nebola pripustená. (Předsednictví se ujal předseda dr Soukup.)

Keď sa veci tak majú a keďže sme preca ľudia vážní a chceme z tejto krízy aspoň nejakým spôsobom von - pridobre to nespravíme, pretože, ako vidno vo všetkých stranách našej slávnej vláďnej koalície niet tej odvahy, niet toho, aby som povedal, ducha, ktorý by vedel vec veľkolepe spraviť, nakoľko stranícke záujmy sú tak rozvinuté v našich politických pomeroch, že nič veľkolepého sa dnes nespraví, a tieto časy sú výstražné, že by sa veľkolepé veci maly v našej republike robiť. (Výkřiky sen. Korvase.) Za tú priostrenosť pekne ďakujem. My do takej vlády, jestli sa nepôjde napraviť, ako sa zajtra presvedčíte, nepôjdeme. (Výkřiky.) Nám je vláda nevládou. My neideme do vlády, aby sme jej išli pomáhať ten režim budovať, ktorý za 17 rokov vybudovala v taký nemožný stav, ako je dnes. (Sen. Korvas: Kdo na tom režimu pracoval? Ľudová strana!) Pán kolega, nie sme dnešní chlapci, aby sme takto rozprávali. Páni moji, vybičovali ste stranníckosť do najvyššej miery a niet u nás vecnej platformy na vybudovanie veľkýčh vecí. (Sen. Korvas: Stranictvím na Slovensku, i pánaboha jste si tam vzali!) Pán Boh nám pomáhaj a Panna Maria, a vám keď Pán Boh nebude pomáhať, čert vás zoberie. (Sen. Korvas: My známe Slováky lépe než vy!) Vyznáte Slovákov z týchto lavíc, ale mňa nebudete učiť, kto je Slovák a aký je Slovák a ako rozmýšľa. Dovoľte, zametajte si pred svojimi dverami ako Čech, ja si to uctím, ale vyprosím si, aby ste vy ako Čech chcel mňa, Slováka, poučovať. Nereflektujem na vaše ďalšie pozmámky a idem ďalej, poneváč sa jedná o vážnejšie veci, ako sú vaše.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP