Zemědělská krise trvá a náš zemědělec pohlíží s obrovskou obavou na konec roku, poněvadž koncem roku končí moratorium a tisíce a tisíce drobných zemědělců čekají na svůj osud, že budou vyhnáni s půdy, kterou buď zdědili anebo kterou dostali z pozemkové reformy. Jestli někdo chce tvrditi, že z pozemkové reformy drobní a malí zemědělci byli obohaceni - ano, ale o práci. I příroda k těmto drobným zemědělcům byla macešská. Předloňský, loňský a letošní rok bylo obrovské sucho a náš malý a drobný zemědělec se nedopočítá, bude-li něco ze své práce míti. Chceme-li pomáhati jedněm ubohým, je naší svatou povinností, abychom pomáhali i druhým. (Sen. Nedvěd: I těm stohektarovým?) Na to nemám odpověď, poněvadž ten přítel je příliš umazaný. (Veselost. - Výkřiky.) Mohu říci, že náš zemědělec dostal se nezaviněným způsobem do této situace. Při počítání svého výtěžku se nemůže dopočítati toho, co mu napočítal berní úřad, a poukázal-li zde kolega živnostník na matematiku berních úřadů pro živnostníky, může trojnásob na ni ukazovati máš drobný zemědělec. (Sen. Nedvěd: A kde je vláda?) Až bude ve vašich rukou!

Náš zemědělec nemůže nikdy dosáhnouti, i kdyby sebe více napnul své síly, aby mohl zaplatiti to, co mu napočítají berní úřady. Myslím, že po této stránce je naší povinností, abychom našim drobným zemědělcům z této krise a nebezpečí co nejrychlejším způsobem pomohli. Když jsme upozorňovali, že nastává zemědělská krise, která se převalí do průmyslu, nebylo nám dopřáno sluchu. A teď se o tom mnozí přesvědčili. Ale přicházejí jako lékaři, kteří tvrdí, že dotčený nemoc má, ale správnou diagnosu neudělali a na základě toho je vždycky lék, který mu chtějí poskytnouti, místo uzdravujícím lékem, lékem smrtícím. Uvažme zde jen otázku převodních poplatků. Když náš mladý zemědělec přejímá usedlost a jeho otec si na ní udělá výměnek, je mu odpočítána na řadu let určitá částka. Zemrou-li však poslední rok rodiče tohoto zemědělce, zaplatí znovu převodní poplatky z toho, co už jednou musil zaplatiti ve způsobu výměnku. (Sen. Nedvěd: Za to budeš hlasovat pro úlevy kapitalistů! - Sen. Kroiher: Až je navrhnete!) Ani kdyby to navrhovali, já si toho nevšimnu. Je zde nutno, abychom k těmto věcem přihlíželi. Neustále se tvrdí, že se musíme kolonisací zbaviti našich ubohých nezaměstnaných dělníků, ale nepamatuje se na ty, kteří už tam jsou a podpory nikoli finanční, nýbrž morální k svému hospodářství nutně potřebují. Pánové se o tom přesvědčí na svém vlastním těle na jaře, až bude v našem hlavním městě Praze mléčná kalamita. Dnes se neustále útočí na zemědělce, že prý chtějí nezaměstnaným zdražiti mléko. Ale, pánové, nekryjte tímto tvrzením ty, kteří by mohli desateronásobně zaplatiti. Vždyť je nám všem známo, že nezaměstnaní dostávají z produktivní péče mléko zadarmo. (Výkřiky.) Ale aby to pánové mohli nějakým způsobem odůvodniti, neustále mluví proti tomu, čemu ani trošku nerozumějí. Na př. náš zemědělec vyrobí jeden litr mléka za 1,35 Kč a dostává podle zákona za toto mléko 1 Kč, tedy 35 haléřů prodělává zemědělec na jednom litru mléka, které musí dodávati do města svým konsumentům.

Ale na druhé straně se páni přesvědčí, že se ti malí budou na jaře, až přijdou polní práce, dožadovati, aby jim někdo půjčil na potah, kterého se museli zbaviti, poněvadž mlékařské podnikání jim nevynášelo. (Výkřiky.) Malí zemědělci, kteří mají 2 nebo 3 kravky, jsou nuceni obě nebo aspoň jednu prodati, aby měli na živobytí, a při tom si pánové, kteří se vydávají za tovaryše, za ochránce a budoucí mistry politiky, dělají blázny z malých a drobných zemědělců. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Je skutečně třeba hledati porozumění a pomoc k odvrácení katastrofy, která se na nás zemědělce valí, je třeba rychle do nového roku něco podniknouti, aby náš zemědělec mohl s klidem spáti a aby věděl, že není naprosto možno, aby ho do rána nebo do druhého dne někdo z jeho chaloupky vyhnal.

Proto je třeba vybaviti zemědělce z dluhů, do kterých se nedostali vlastní vinou, nýbrž vinou daňového systému, vinou daňových nedoplatků, které jsou jim úrokovány příliš vysokou sazbou. Je potřebí, aby také v tomto ohledu bylo pamatováno na naše zemědělce tak, aby otec, jenž odevzdal usedlost svému dítěti, nebyl potom vyhnán a dán na pospas těm, na které připlácel, kteří budou mít v budoucnosti zajištěné stáří, on však ze svých mozolů nebude mít ničeho.

My voláme zrovna tak, jako volali živnostníci po starobním a invalidním pojištění pro malé zemědělce, ale musí to býti připraveno a propočítáno tak, aby náš malý a drobný zemědělec mohl to platit. Při dnešní praksi není naprosto možno, aby náš zemědělec mohl to platit při nespravedlivém počítání. Na př. jak je to spravedlivé, když je počítáno životní minimum pro dělníka 7.000 Kč, ale zemědělec má právo u berní správy odpočítati jenom 2.500 Kč? Kdo přidal zemědělci to scházející? Není možno, aby našemu zemědělci vybylo na zaplacení dluhů. Když je mu počítáno na př. letošního roku, že měl po hektaru výnos 25 až 30 q, když ubožák byl rád, že tam sklidil 6 q, a jestli nespravedlivým způsobem vyličoval zde kolega živnostník vyměřování podle šablony, vyměřování živnostenských daní, může zemědělec trojnásobně žalovat na nespravedlivé zdanění jeho důchodu vůbec. (Výkřiky na levici: Tak ty drobné zemědělce od těch daňových břemen osvoboďte, máte to v rukou!) Já mám šátek v rukou, s tím bych tě opucoval. (Veselost.)

Musí býti učiněna náprava, aby náš zemědělec mající málo půdy, ale nemající nároky, mohl si někde práci najíti a doplnit, poněvadž prakse, která se dnes vžila, jest neudržitelná. Když práce někde začne, je především řečeno nárok má ten, kdo nemá půdu. On může mít korec půdy, ale nemá nárok nejen na práci, ale podle soudu ani na život, poněvadž korec půdy mu život nedá. Má-li býti taková praxe dále prováděna, naši zemědělci nemohou s tím býti spokojeni. Je zde dvojí cesta, buďto měřiti všem stejně, neboť všichni, kteří chtějí pracovat, mají nárok na práci, nebo doplniti novou pozemkovou reformou malé a drobné usedlosti tam, kde je zhuštěna příliš veliká spousta státních statků. (Hlasy: A zbytkové statky!) Ano, kamaráde, také zbytkové statky. A nevím, zdali by bylo drobným zemědělcům možno zaplatiti všechny tyto dluhy, jež jste na zbytkové statky nadělali. To by se musel najíti někdo, kdo by ty dluhy vámi nadělané smazal. (Předsednictví převzal místopředseda dr Bas. - Hlasy: Bude oddlužení!)

Tamhle ti (ukazuje na komunistické senátory) mají na to plán, ovšem jestli se jim to podaří. Ale podle našeho názoru je nutno nedovolit zcizení zbytkových statků silným jedincům, nýbrž rozparcelovati je těm, kteří chtějí na půdě pracovat a býti na ní živi. (Souhlas.) A proto voláme po nové pozemkové reformě na latifundiích a zejména po nové pozemkové reformě státních statků, kde by se ten celek nerozrušil. Ale voláme také, aby do té doby, než budou vyvezeny zemědělské usedlosti z dluhů, bylo prodlouženo moratorium, aby náš zemědělec věděl, že ho zítra odtamtud nevyženou.

Dovedeme-li volati po ochraně jedněch, je naší povinností volati také po ochraně druhých, a dostává-li, jak jsem poukázal, ten, který nepracuje a má nárok na život, podporu, je také nutno, aby dostal podporu ten, který pracoval a z té práce nic neměl.

Když přehlížíme rozpočet ministerstva zemědělství, postrádáme bohužel položku (Hlasy: Malou subvenci!) - nevím, jak to nazvete - která byla na podporu těch, kteří dostali půdu z pozemkové reformy, na nákup hospodářských strojů. A je-li to těm drobným zemědělcům vyčítáno, je to chyba, poněvadž to nedostal zemědělec, nýbrž průmysl, aby se mohla kola průmyslu roztočit. Bez toho nemůže náš zemědělec stroje koupit. A jestli vyčítáte, pánové, 20 % ní příspěvek na stroje, vyčítáte mylně a vyčítáte i těm, kteří jsou bohužel i ve vašich řadách, a zapomínáte, že zemědělec dodává těch 80%, aby měl práci průmyslový člověk. Měřte spravedlivě!

Já jsem loňského roku projevil naději, ale byl jsem v té naději zklamán, že snad začíná jistá atmosféra, která by zde neznamenala napětí, nýbrž že se začínáme scházet a že snad přece jenom bude pro drobné zemědělce něco uděláno a na ně pamatováno. Celý rok jsem na to čekal, ale viděl jsem, že se tak nestalo, avšak přece jen neztrácím naději, že se přece jenom sejdeme a najdeme, abychom potřebným malým zemědělcům místo vyčítání pomáhali.

Budeme hlasovati pro rozpočet, litujeme však, že bylo na zemědělce málo pamatováno. Myslím, že se v tomto směru stane náprava, v to budeme do budoucnosti doufat a s tím také počítat. (Potlesk.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan sen. dr Hilgenreiner. Dávám mu slovo.

Sen. dr Hilgenreiner (německy): Senátoři, senátorky! Cifry, které nám byly předloženy v rozpočtu a za které se my z oposice necítíme odpovědnými, ustupují docela do pozadí oproti důležitým událostem, kterých jsme byli svědky v posledních dnech: odstoupení presidenta, resignace sotva jmenovaného předsedy vlády, a nová volba presidenta republiky. Ctihodný kmet, který tomuto státu vtiskl ráz, kterého národ právem chtěl nazvati presidentem osvoboditelem, ctihodný kmet podal zřetelný důkaz svého citu pro odpovědnost tím, že oslaben stářím složil těžký svůj úřad. My Němci v tomto státě nemohli jsme pro vnitřní vývoj věcí nalézti dosud cestu, abychom se s osobami a událostmi v tomto státě cítili tak zajedno jako naši čeští krajané, jak by toho zajisté žádalo blaho státu. Ale stojíme v úctě před ctihodnou patriarchální postavou Masarykovou. Skláníme se před ním jako mužem ducha, učencem, státníkem. Také my musíme panu presidentu dáti vysvědčení, že to vždy dobře mínil s tímto státem a všemi jeho národy, a že pokud síly jeho byly, učinil vše, aby napomáhal blahu tohoto státu. A tuto poctivou vůli, všem národům dáti, co jim náleží, poznali jsme také v jeho poslední vnitropolitické závěti, ve které se praví: Spravedlnost všem státním občanům bez rozdílu národnosti. Čteme ovšem z této závěti také skutečnost, že tato spravedlnost, tato rovnoprávnost pro všechny národy ve státě, jak stojí psáno v ústavě a v mírové smlouvě, stále dosud není uskutečněna, přes nejlepší vůli pana presidenta dosud není uskutečněna, a že svému nástupci uložil dokonati to, co sám dokonati nemohl. To byla první skutečnost, kterou jsme v těchto dnech spolu zažili.

Druhou byla resignace teprve nedávno ustanoveného předsedy vlády. To před celým světem posvítilo do vnitřních událostí koalice, ukázalo, že ani před důležitými událostmi, jakou je změna v osobě presidenta, stranictví neustupuje, že zde státnický smysl se neprojevil všeobecně, jak by se bylo očekávalo. Jeden muž šel správnou střední cestou a učinil presidenta levice presidentem národa, a to byl vůdce české katolické strany. A jedna strana zachránila koalici před prováděním zahanbující bojovné volby, a to byl vůdce oposiční strany, katolické slovenské strany ľudové. Dny, které prožil český národ od 14. do 18. prosince roku 1935, nepatří k čestným dnům českého národa, nepatří k čestným dnům Československého státu.

Ale také pro nás Němce nebyly žádným ziskem. My Němci měli jsme vložiti asi 100 hlasů do volebního osudí. Moji milí němečtí kolegové, kde bylo těch 100 hlasů? Bylo počítáno jen 67 a 19 a 9 a 5. Mluvilo se o požadavcích Slováků, o požadavcích Maďarů, o nás se při této změně presidenta nemluvilo. Proč? Pro naši nejednotnost. Hlavní tíhu při tom nese strana, které dvě třetiny našeho lidu při posledních volbách daly svou důvěru. Na ní bylo v prvé řadě, aby nás Němce svolala a hleděla, zdali bychom nemohli vhoditi sjednoceni těchto 100 hlasů do volebního osudí a tím jaksi určiti svůj osud. Nestalo se tak; nebyli jsme asi k tomu zralí. A že jsme nebyli zralí, k tomu přispěli také činitelé, kteří by byli bývali vlastně povoláni k tomu, aby posílili jednotu mezi námi. Nemůže býti věcí německého ministra krajana, aby nejsilnější německou stranu v celé veřejnosti snižoval a její vliv před celou českou a německou veřejností oslaboval. To může býti stranickým duchem, stranickou politikou, ale státní politikou, lidovou politikou, německou politikou to není. (Souhlas.) Spatřuji spíše úlohu ministra krajana v tom, aby nás Němce, kteří jsme znesvářeni, přivedl k sobě blíže. Musíme udělati pod volbu v květnu 1935 čáru, lhostejno jak to jednotlivým stranám dopadlo, a musíme se do příštích voleb postaviti na půdu daných ciferních poměrů. Musíme se snažiti, abychom těchto 100 německých hlasů konečně jednou uplatnili, aby tři miliony a více Němců v tomto státě byly alespoň tak respektovány a tak se s nimi jednalo, jako s dvěma miliony Slováků.

My němečtí křesťanští sociálové jsme při této volbě nového presidenta vycházeli z věcných momentů. Nebyli to vnější činitelé, kteří nás určovali. Mluví se s mnoha stran, že působil Vatikán. Vatikán nemá obecně ve zvyku projevovati svá přání prostřednictvím papežských komoří ve sloupcích časopisu "Prager Montagsblatt". A jiným způsobem se to také nestalo; o tom vás mohu ubezpečiti. Naše stanovisko při volbách nemá také, tak předesílám, žádného vlivu na naše oposiční stanovisko k vládě; zde se naprosto nic nezměnilo. Vycházeli jsme ze stanoviska, že si ministr věcí zahraničních dr Beneš po dlouhá léta svého působení v Evropě získal všeobecně uznávané postavení, že se v nejtěžších církevně-politických otázkách choval korektně, že se osvědčil jako muž demokracie, jako muž míru mezi národy, a že jemu jsme obzvláště v tom bližší nežli většině českých politiků, že menšinové otázky vždy cenil vysoko. S tohoto místa jsme mu opětovně nuceni odporovati, když líčil Československo jako vzornou zemi v menšinových otázkách a činil, jako by zde nebylo ničeho více k uspořádání. Ale stejně upřímně můžeme uznati, že pro dr Beneše menšinová otázka také v tomto státě tak jako pro Masaryka něco znamená a že jsme se mohli přesvědčiti, že se snažil učiniti, co sám mohl. Byli jsme také uklidněni tím, že jsme se v novější době dověděli, že ministr věcí zahraničních alespoň ve stavu konceptních úředníků svého ministerstva vzal zřetel na německé uchazeče stejně jako také na uchazeče slovenské. To právě byly vedle přání presidentova důvody, které nás měly k tomu, jméno dr Beneše, který v německých kruzích je různě posuzován, napsati na naše volební lístky, a žádné jiné důvody. Stalo se to jednomyslně a bez váhání. Očekáváme však také, že tak jako my jsme při volbě splnili přání odcházejícího presidenta, tak nový president respektovati bude přání svého předchůdce, který mu jako vnitropolitický program dal s sebou: Spravedlnost pro všechny státní občany bez rozdílu národnosti. Očekáváme od druhého Masaryka, že splní to, co Masaryk první nemohl splniti. (Potlesk.)

Pánové, když nyní zkoumáme státní hospodářství, vystupuje nám rok od roku jasně před oči, jak právě tato rovnoprávnost a spravedlnost vůči nám Němcům ve státě stále ještě není uskutečněna. Shledáváme, že jsme plně oprávněni na straně příjmů, kde jde o placení, ale shledáváme se méně oprávněnými na straně výdajů, kde jde o to, něco obdržeti. To my Němci nikdy nepochopíme, jak to žádný státní občan nepochopí, že u berního úřadu, u odvodní komise jsme úplně rovnoprávnými, ale že ihned jsme méně oprávněnými, jde-li o obsazování úřednických míst, o státní dodávky a podobné věci. Toho nikdy nepochopíme, a pak musíte již omluviti, když každoročně při této kapitole přednášíme staré stížnosti a žádáme: dejte nám rovnoprávnost!

Vyjímám jako příklad kapitolu, která mému okamžitému postavení leží nejblíže, německé vysoké školství. Pánové, obě university v Praze byly již od r. 1908 se svými místnostmi na tom tak špatně, že k oslavě císařského jubilea získána byla stavební parcela a chtěl se položiti základní kámen. Byla zde naděje, že na levé a na pravé straně dnešní Pařížské třídy státi budou dvě veliké ústřední budovy, jedna pro českou, druhá pro německou universitu. S universitními budovami se to od té doby jistě nezlepšilo. Opěry na Karolinu, o kterém se tolik mluví, říkají vám přece, jak daleko jsme to již dotáhli. A kdybych vás teprve pozval podívati se na právnické, filosofické, přírodovědecké děkanství, podivili byste se, jak se tam může úřadovati. Stejně je tomu s lékařským děkanstvím, kam každoročně docházeti musejí tisíce mladých lidí. Poměry volají po nápravě. Naší české sesterské universitě, Karlově universitě, dostalo se z části pomoci. Na druhé straně Vltavy stojí pyšná budova právnické fakulty, kde nyní úřaduje také rektorát, stojí tam poblíž parlamentu nová, krásná a praktická budova české filosofické fakulty. Bylo vybudováno ještě množství jiných ústavů. A víte, co se za tu dobu stalo pro naši německou universitu? Jedna věc: že se nám odňalo stavební místo, na kterém při císařském jubileu měl býti položen základní kámen pro německou universitu. To je to jediné, co se pro nás stalo, jinak nic. Několik roků voláme již, abychom dostali stavební místo v Holešovicích. Dnes je přece toto stavební místo konečně zabezpečeno, dnes snad jsme konečně také tak daleko, že se mohou zadati detailní plány. O kousek jsme se dostali kupředu. Ale je naléhavě potřebí, aby se, když již ne r. 1936, tož přece r. 1937 začalo se stavbou německé university.

Nedomnívejte se nikterak, že naší sesterské universitě nějak nepřeji, čeho se jí dostalo. Obě university ležely si loňského roku ve vlasech, poněvadž byla vnesena do věci zlá politika, a stály proti sobě takřka se zaťatou pěstí. To se již nikdy nesmí státi. Obě university nejsou si nepřáteli, patří dohromady a mají mnoho společných zájmů. Čeho se jedné dostane, přeje jí druhá. Tak je tomu dnes a zůstane bohdá také nadále. Spolu a za sebe, a nikdy proti sobě, musí býti heslem našich vysokých škol navždy.

Ale jakkoli Karlově universitě přeji to, co jí náleží, stejně zřetelně musím také zdůrazniti, že také my máme právo na existenci. Musíme toho litovati, když kolega druhé university bez důvodu popírá existenční oprávnění našich technických vysokých škol. Stavba nové budovy německé university jest ostatně společným zájmem české university Karlovy a německé university; neboť Karlova universita čeká na to, aby vešla do Karolina a zařídila si tam přiměřeným způsobem ústřední budovu. Naše universita bydlí v Karolinu, v cizím domě. Karlova universita, majitel domu, čeká na to, abychom jej opustili. V zákoně je nám zabezpečeno právo bydlení jen tak dlouho, dokud nám není zabezpečena jiná přiměřená budova. Naše přání shodují se tedy ve stavbě nové university, a nesmíte se tudíž diviti, když také rektor Karlovy university se zasazuje o naši novostavbu, o rychlé vystavění německé university, aby se v Karolinu důstojným způsobem zařídila Karlova universita. Myslím, že mohu apelovati nejen na všechny německé, nýbrž také na české kolegy, aby nás podporovali, abychom konečně došli toho, čeho nutně potřebujeme.

Ještě dvou jiných věcí naší university chtěl bych se krátce dotknouti. Jedna týče se německé chirurgické kliniky. Kdo byl někdy tam ve Všeobecné nemocnici, dozná, že je to kulturní ostuda, a což je horší, strašlivá bída pro nemocné. Jak ti lidé jsou tam umístěni, jak tam v noci leží na podlahách, to je zcela nemožný stav, který již dávno měl býti odstraněn. Veliký stavební plán motolský pokračuje příliš pomalu. U úřadů mnoho dobrých slov, ale s těmi není možno stavěti.

Třetí je péče o studující. V době, kdy je mezi studujícími více nouze než kdy jindy, nelze péči o studující zkracovati. Snad mohlo se dříve nám Němcům namítati: Vaši studující nepotřebují tolik pomoci jako druzí, Němci jsou na tom lépe. Co od vás přichází ze severních Čech, východních Čech anebo z Moravy, přesahuje průměr českých a slovenských studujících. V dřívějších dobách mohlo se to snad připustiti, ale dnes jsme namnoze hůře na tom nežli druzí. O tom se můžete přesvědčiti. I ti, kteří dříve byli majetní, musí dnes bojovati o život. A jinak kolik nouze! Nelze více říkati: jiný klíč pro vás, jiný pro Čechy! Nutno užíti alespoň stejného klíče. Použije-li se stejného klíče jako u ostatní péče o studující, museli bychom dostali půl milionu, dostáváme však ve skutečnosti jen 90.000. Také zde žádáme spravedlnost, která mezi národnostmi nečiní rozdílu.

Dovolte mně zde projeviti tato tři přání, nikoli že bych u školních úřadů byl nalezl zavřené dveře, nýbrž poněvadž se vždy naráží na odpor u finančních úřadů. Tu nutno již užíti tvrdých slov a vzbuditi veřejnost, aby bylo možno otevříti alespoň malé dveře.

Končím. Projednali jsme rozpočet na rok 1936 rychle, nemůžeme na něm nic měniti. Konstatovali jsme opětně schodek, který je nuzně uhrazen, který se však objeví v účetní uzávěrce. Tak to jde nyní rok od roku, vždy zase finanční schodek ve státním hospodářství. To je zlé, ale, dá-li Bůh, časy se zlepší; vidíme přece již také, jak se hospodářská křivka nepatrně zvedá. Budeme zase jednou míti normální doby, budeme míti zase peníze, abychom si opatřili všechno potřebné.

Na jeden schodek, na politický deficit jsem po všechna ta léta poukazoval a musím tak dnes učiniti zase, a ten spočívá v tom, že menšinové národnosti v tomto státě nemají dosud postavení, které jim náleží, které jim náleží i podle závěti presidenta Masaryka. Tento schodek lze snadno uhraditi, chcete-li. Nežádáme žádný převrat ústavy, nežádáme žádný hluboce zasahující převrat, nikoli, žádáme jen, aby ve statutu úředníků, ve státních dodávkách atd. nečeským národnostem v tomto státě dostalo se spravedlnosti a rovnoprávnosti. Nic jiného. Chcete stále viděti naši loyalitu. Myslím, ze nejlepší loyalitu projevují naši poplatníci a naši vojáci; nikdy jsem neslyšel vznášeti stížnosti do vědomí povinnosti našich vojáků, naopak, slyšeli jsme o nich slova nejvyššího uznání. Obstáli jsme již ve své zkoušce loyality. Jestliže jste při posledních volbách u nás pozorovali radikální směr, pak nemyslete vždy na to, co se dálo naproti v Německu, myslete také na to, co se zde děje. Je mnoho nouze a nespokojenosti, a tato nouze a nespokojenost neodstraní se tím, že se denuncuje, že se německé strany označuji za zrádné; tím se nic nezmění, naopak. Zlepšiti se to může, jen když se německému lidu dá to, co mu náleží. Tedy: "Spravedlnost všem národům ve státě bez rozdílu národnosti!" Splňte tuto závěť Masarykovu a všichni národové budou spokojeni. (Potlesk.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. H. Müller. Uděluji mu slovo.

Sen. H. Müller (německy): Vážení mužové a ženy! Souhlasím s řečníkem přede mnou, panem prof. Hilgenreinerem, když žádá, aby se péče o studující dála podle klíče, podobně jako je tomu u péče o mládež. Ale prosím váženého pana řečníka přede mnou, aby si jednou rozvážil, proč se při péči o mládež postupuje podle klíče. Děje se tak proto, poněvadž v příslušném ministerstvu soc. péče od r. 1929 sedí socialističtí ministři, kteří sami zavedli toto přidělování podle klíče, jakož vůbec socialističtí ministři v oboru nacionální politiky zaujímají postavení, které by německé obyvatelstvo všude mělo uznávati.

Podíváme-li se na předložený státní rozpočet, nemůžeme s jeho sestavením nikterak býti spokojeni. Státní rozpočet je výsledkem dlouhého vyjednávání a ovlivněn nouzí doby a konstelací politické moci. Jsme pro tento rozpočet, konstatujeme obzvláště, že se našim zástupcům v úsporné komisi, v rozpočtovém výboru a v jednotlivých jiných komisích podařilo zvýšiti a zlepšiti kapitoly, jež určeny jsou k zmírnění nouze nezaměstnaných. Včera se zde mluvilo o tom, že 15 roků vládního umění zavinilo zde v zemi tuto hospodářskou bídu a obzvláště hospodářskou bídu v německém pohraničním území. Kdo to říká, ten se patrně nedívá přes kostelní věž sudetsko-německé strany, ten asi nepřihlíží k událostem světového hospodářství, ten patrně nechápe, že všechna tato nouze a tato bída je výsledkem kapitalistického hospodářství, jež zastupují a potvrzují pánové, kteří nejvíce kritisují. Kdo říká něco takového, patří buď na politickou oslovskou lavici, anebo říká vědomě nepravdu. (Hluk. - Výkřiky senátorů sudetskoněmecké strany.) Bylo zde zejména poukazováno, že v německých krajinách je nouze obzvláště veliká. Ale nemluvilo se ani slova o tom, že to právě byli němečtí podnikatelé, ze kterých se nyní mnozí nalézají v t. zv. lidovém souručenství, (Hluk trvá.) kteří akcie svých německých podniků pánům Preissům a Živnobance a jiným českým podnikatelům v Praze takřka aportovali, tím německý vliv v tomto území zmenšili a německé pracovní místo za lesklé stříbrňáky prodali. O tom se nemluví ani slovo, poněvadž se o tom nesmí mluviti. (Smích senátorů sudetskoněmecké strany.) Pánové se smějí. Je zajímavé, že právě tito pánové, kteří se nyní smějí, venku s nouzí německých pohraničních krajin dělají politické obchody, jak se přímo agitačně kochají v nouzi těchto ubohých lidí. (Různé výkřiky. - Hluk trvá.) Budete muset vyslechnouti ještě mnohem více. Čtěte noviny této strany, poslouchejte jejich řeči ve schůzích, a uvidíte, že zde není vůle lidem pomáhati, nýbrž vůle dělati politické obchody. Panstvo se nikdy nestaralo o nouzi německých dělníků, to přenechávali dosud socialistickým ministrům a socialistickým stranám. (Hluk trvá.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Slovo má pan sen. H. Müller.

Sen. H. Müller (pokračuje): Když jste tak rozčileni, mohu vám přece říci ještě něco více. Mluvíte stále o čisté straně. Víte, když někdo příliš mnoho mluví o čistotě, pak má asi máslo na hlavě. "Vůdce" Henlein řekl v Teplicích: Nepůjdu do parlamentu, ale budu se těm, které tam pošlu, dívati na prsty. (Hluk. - Různé výkřiky.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Slovo má pan sen. H. Müller. Použiji jednacího řádu.

Sen. H. Müller (pokračuje): Patrně zná svoje lidi. Z nečistoty volební agitace, z metod štvaní ve schůzích a z propagandy našeptáváním; a tak pokoušejí se pánové nyní použíti také tribuny parlamentní k tomu, aby šířili své nepravdy. Ale zde budeme vám bičem pravdy práskati kolem uší. Zde nemůžete bez kontroly tak jako venku urážeti lidi. (Hluk. - Různé výkřiky.) Včera zde jeden pán ze sudetskoněmecké strany přednášel obvinění. (Hluk. - Různé výkřiky. - Místopředseda dr Bas zvoní.) Mne neumlčíte, i kdyby to trvalo do 12 hodin.

Včera přednesl zde jeden pán ze sudetskoněmecké strany obvinění, o kterých nyní promluvím, a podle toho mohou pánové uvažovati, čím jsou. Především prohlásil pan Tschakert - to je ten pán, o kterém psal ve známém dopise vyhozený kamarád Nentwich - že jsme založili gardy strany ze zaměstnanců konsumních spolků, obecních zaměstnanců atd. Pánové, v našich branných formacích jsou dobrovolně řádní socialističtí dělníci, kteří stojí na půdě státu a kteří jsou ochotni, je-li toho třeba, hájiti stát také se zbraní v ruce. Ale pánové ze sudetskoněmecké strany, jak pak to vypadá u vašich pořadatelů, které doplňujete z řad národně-socialistického německého turnérského svazu? Tam jsou ty najaté gardy s obušky, které s auty továrníků jezdily při volbách s místa na místo. Pak řekl pan Tschakert, že v zemi jsou všude budovy konsumních spolků a družstva GEC, které prý byly stavěny ze státních peněz a se státní podporou. Prohlašuji vám, že v celé republice není jediné konsumní prodejny, která byla vystavěna se státní podporou. To je lež číslo 1. Číslo 2: tázali jsme se pana Tschakerta, kde pak jsou tyto budovy. Tu řekl, v Podmoklech, (Výkřiky senátorů sudetskoněmecké strany.) na Příkopech! Sděluji vám, že dům v Podmoklech na Příkopech vystavělo stavební družstvo zaměstnanců.

Místopředseda dr Bas (zvoní): Pardon, pane senátore, vy jste užil slova "lež". Pro tento výrok jste volán presidiálně k pořádku.

Sen. H. Müller (pokračuje): Konstatuji, že na tento dům nebylo dáno ani haléře státních peněz, že na tento dům nebylo dáno ani haléře státní záruky, a jestliže se pan sen. Tschakert přesvědčil v pozemkové knize, a on to řekl, pak řekl opak pravdy. Jestliže se pan Tschakert nepřesvědčil, jak se věc má, žije přece v Podmoklech, pak nevědomky utrhal na cti velké organisaci. Ať pan Tschakert to, co zde dnes řekl s tribuny parlamentu, poví venku, abychom ho mohli donutiti, aby dokázal své výpovědi před forem soudu. Neučiní-li tak, je velmi bázlivým člověkem.