Řekl bych ještě, že živnosti a obchod jsou poplatníky kat exochén. Velký majetek pozemkový propadl známému vyvlastnění půdy. Nemůžete ode mne očekávati, že budu roniti slzy nad velkým pozemkovým majetkem. Můj statek z pochopitelných důvodů nebyl zabaven. Musíme však míti na mysli že celá pozemková reforma způsobila obrovskou škodu na daňových pramenech, která rozdělením zbytkových statků nikterak nebyla napravena, naopak ještě podstatně zhoršena. Beru to zcela objektivně, bez jakékoli vášně, také bez jakéhokoli národnostního nebo jinakého stanoviska, ryze prakticky s toho stanoviska, které je mně jednou dáno v mém postavení, ke kterému jako zástupce stavu živnostenského a obchodnického jsem povolán. V každém případě dostává stát nyní mnohem méně daní ze zabavených ploch a statků nežli dříve a je mimo to ještě zatížen různými výdaji pro majitele zbytkových statků a jejich věčnou bídu. U velkostatkářů tedy nelze už nic sehnati, u středních a malých sedláků eo ipso dříve nemnoho a nyní vůbec nic. Sedlák pracuje nepochybně pasivně, jako také není pochybnosti o tom, že tomuto člověku nutno pomoci, i když také jiné stavy musí na sebe vzíti nějakou oběť. Neboť pravdivé je slovo: Má-li sedlák peníze, má je celý svět!

Čtvrtou skupinou je domovní majetek. Nejsem majitelem domu, mluvím také zde ryze objektivně, snad bych dokonce měl osobní zájem mluviti proti majitelům domů. Posuzuji-li však tuto otázku objektivně, musím říci, že majitel domu je ve strašlivých kleštích. Na jedné straně se mu říká, tvoje daň je hrubá daň. Není žádné jiné daně, která je takovouto hrubou daní, jako domovní daň činžovní a vůbec domovní daně. Prakticky nejsou možny skoro žádné srážky. Třetina jeho skutečného hrubého příjmu se mu odejme daní, daní se mu odejme celý výtěžek z jeho domu a ještě nad to, on tedy ještě doplácí. Mohlo by se snad říci, že je to sociální vyrovnávající spravedlnost. Nyní se přijde na druhé straně, když se mu všechno vzalo, a žádají se daně a zase daně od tohoto člověka. Je to k zoufání!

Zde chtěl bych něco vsunouti, poněvadž mně to právě napadá, totiž poukaz na strašlivou právní nejistotu, ve které žijeme ve všech oborech, také v tomto oboru. Právní nejistotou nazývám, že na příklad v předešlém létě a na podzim najednou mohla se vynořiti pověst - jest hanbou pro stát, že takováto pověst byla vůbec možná - že se v ministerstvu financí pomýšlí na to, daňové úlevy pro novostavby, přestavby, nástavby a přístavby částečně zrušiti, zmenšiti. Zůstalo to jen pověstí. Ale ubezpečuji vás, v Anglii by něco takového nebyly směly noviny ani napsati. V Anglii mají vzorně subvencionovanou podporu stavebního ruchu. Takového něco nebyl by mně vzal žádný redaktor do novin a byli by mne zavřeli do blázince. Neboť v Anglii platí: co se u nás stalo zákonem, je svatým, zde není žádného nazpět! Ale u nás není nic svaté. U každého zákona, který dostáváme, nedáme ani 5 haléřů za to, že ho již zítra nevystřídá pravý opak. To je velmi zlý zjev, který uvidíme také v jiných oborech, což také později vyložím.

O obchodu a živnostech jsme již mluvili. Tím zbývá jako poslední daňový pramen pro stát ještě důchodová daň: 1.700 milionů. Nevím přesně, zdali se cifra shoduje, upřímně řečeno, nečetl jsem ji, ale bude to totéž, jak to bylo v předešlých letech. (Předsednictví převzal místopředseda dr Bas.) Chce-li se někdo sázeti, já se nesázím. Ale na této výši udržuje se důchodová daň od let a na několika stech milionů nám přece nesejde. Asi 1.700 milionů je preliminováno. Preliminováno, ano, ale to je to směšné! Naši úředníci a dělníci se hromadně propouštějí, všude všeobecný ústup: kde se má tedy vzíti těchto 1.700 milionů? Snad to mají platiti úředníci a zaměstnanci při všech těch skupinách, které jsem dříve jmenoval. Všechny tyto skupiny však jsou na mizině. Jsou leda bídné nuzné platy a nuzné mzdy, z nichž však není možno vybírati daně. Tak ministru financí mimo dělání dluhů nezbývá jiný pramen daní nežli stav obchodnický a živnostenský a ten, jak se při výrobě vína říká, vzíti po druhé do lisu, je cílem, který ministr financí patrně sleduje předlohou, která nás v nejbližších dnech zde bude zaměstnávati, novelisací přímých daní a daně z obratu a přepychové, kterýžto návrh nám zde v nejbližší době bude předložen.

Vyslovil jsem před tím slovo "Anglie". Živnosti a obchod! Toto slovo nemohu vysloviti, anebo alespoň nemohu skončiti projednávání, aniž bych při tom nevzpomněl na největší a nejdůležitější skupinu našich obchodníků a živnostníků, na stavební živnosti, ke kterým patří všechno, co se nějak zabývá stavbou, obchoduje se stavebními hmotami atd. Řekl jsem, že v Anglii je vzorná podpora stavebního ruchu. Nejste-li s tím blíže obeznámeni a chcete-li o tom čísti něco bližšího, upozorňuji vás na článek v "Börsen-Courier" z posledního týdne, kde se o tom vzorně píše. Ostatně znám také pramen, odkud "Börsen-Courier" má tento článek. Chcete-li si osvojiti jen vědomosti tohoto "Börsen-Courieru", chci vám jen ve výtahu říci, že Anglie má dvojí druh podpory stavebního ruchu. (Předsednictví převzal místopředseda dr Hruban.) Nejprve ovšem provedla snížení hodnoty libry. Ale to nebyla hlavní věc k jejímu hospodářskému ozdravění. Hlavní věcí byla podpora stavebního ruchu. Vybudována byla na dalekosáhlém systému subvencí, podpor a záruk státu, takže si tam dnes skutečně každý chudák s 2.000, 3.000, 4.000 korun hotových peněz může postaviti domek, ale mnohem větší, nežli průměrně má náš úředník a dělník, domek s 5 nebo 6 pokoji, a to za tytéž peníze, které by jinak musel platiti jako nájemné. Nemohu se zde pouštěti do podrobností, snad to sem také nepatří. Uvádím to jen k charakteristice a ilustraci anglických názorů v této věci. Za druhé šlo se pak v Anglii dále a řeklo se: To nejde, je zde ještě mnoho chudáků, kteří nemají ani tolik peněz, měli by však také rádi dům a nechtějí býti závislými na domácím. Šli tedy a zastavěli sta čtverečních kilometrů, ba po hektarech zastavěli plochy t. zv. lehkými domy, domy nejlepšího typu, domy bez sklepů a tyto postavily jednotlivcům hromadně firmy anebo také stavební družstva, která však v Anglii, což nutno velmi zdůrazniti, mají čisté ruce a úvěr, a když si malý úředník nebo dělník koupí takový domek, může jej v týdenních splátkách zaplatiti za stejné peníze, které dříve platil jako činži. K tomu nepotřebuje ani závdavku. Dovolte, abych tuto úvahu o podpoře stavebního ruchu tím skončil; neklademe dnes žádné váhy na to, abychom tyto věci zevrubně projednávali.

Nejlepší peníze na světě jsou mimo peníze z cizineckého ruchu stavební peníze. Peníze z cizineckého ruchu jsou stoprocentní. Říšská marka, kterou Němec sem přinese, zůstane u nás, ať je vydá za zpropitné, za děvčata, za víno; marka zůstane u nás celá a koluje v našem lidu, kdežto z peněz, za které si koupím kabát nebo nějaký stroj, značné procento jde v nějaké formě do ciziny, za vlnu, za pracovní mzdu, která v tom vězí, za polotovar atd. Vedle peněz z cizineckého ruchu jsou stavební peníze nejlepšími penězi, kolují nejlépe a nejdále a mění ruce, jsou to kolující peníze, kolující výměnný prostředek, opak kapitálu náchylného k thesaurování. V Anglii dělají něco jiného nežli u nás. U nás týrají ubohá zvířata k smrti a jezdí se nesjízdnou oranicí.

Tu staví někdo venku nějakou vilu. Milovník zvířat nemůže přihlížeti, jak se při tom zvířata týrají. Když je všechno hotovo, když se dům jak se u nás říká, předává na klíč, pak teprve se časem klade vodovod, kanál, světlo, a na konec přijde na řadu silnice. (Německé výkřiky: Když se vůbec staví!) V Anglii to dělají obráceně! Stát a město pracují ruku v ruce, tvoříce nejdříve silniční síť, aby se náklady mohly po silnicích pohodlně dopravovati.

Ke konci chtěl bych předeslati ještě několik přání, která při příští novelisaci daňových zákonů ještě velmi silně podtrhneme. Ohrazujeme se proti každému dalšímu zvyšování daní, ačkoli nahlížíme, že ministr financí potřebuje peníze, a ačkoli také víme, že posměšná kritika, řekněme na předimensování železničního personálu, okamžitě nic nemůže změniti. Uspoříme si prozatím, ale jen prozatím, kritiku, poněvadž hledíme do očí okamžité situaci.

Jestliže pocit právní jistoty nebude již státní správou otřásán, bude státu pomocí úvěru možno přejíti přes naléhavé výdaje přítomné doby tak dalece, že pak jednoho dne, až se poměry přece jednou pomalu zase skonsolidují, konečně - někdo se tomu směje, ale je to k pláči - také zde zase bude možno předložiti spořádaný a skutečně vyrovnaný rozpočet. Přejeme si obzvláště, aby v žádném případě nebyla ještě jednou zvyšována daň z obratu. Daň z obratu byla r. 1920 vytvořena jako novum, a řeklo se nám tehdy na útěchu, nedělejte si z toho nic, víme přece, že je to nespravedlivá daň, budeme ji však prováděti mírně. V prvých letech beze vší pochybnosti věru nikdo neplatil více nežli polovinu daně z obratu, kterou by byl měl platiti, ale tato daň stále víc a více vzrůstala, šroub byl stále přitahován, takže lidé konečně platili daň z obratu plně a v novější době ji musejí přepláceti, poněvadž jejich příjmy jsou příliš vysoce odhadovány. Ohrazujeme se proti tomu, aby se opětovně zvyšovalo toto původní provisorium, také daň, která před dvěma nebo třemi roky byla zvýšena. Podívejme se přece jen, o jaké cifry při tom jde! Nejsem žádný přítel statistik. Dělati správnou statistiku je umění, které jen málokdo zná a také málokdo dovede správně čísti statistiku. Chci zde použíti plodu cizího ducha a chci prozraditi, že je to spis svazu průmyslníků "Likvidace daňových nedoplatků". Srovnejme tyto cifry, pak uvidíme, že od r. 1919 přímé daně stouply ze 600 na 2200 milionů, t. j. 3,7násobně, daň z obratu a přepychová daň od r. 1921, kdy vstoupila v život, do dnešního dne nic méně nežli 23násobně, konsumní daně v době od r. 1919 do r. 1933 12,3násobně, poplatky 19násobně, všechny daně 7,5násobně. Mohlo by se řici, že to odpovídá valutárnímu poklesu. Ve skutečnosti tomu tak není. Tyto daně jsou srovnány s dobou již po známém kolkování a mimo to není vzat zřetel k tomu, že od té doby nastalo trojnásobné zhodnocení měny. Musel bych tudíž říci, že u přímých daní je zvýšení desateronásobné, u daně z obratu zvýšení 69násobné a u všech daní nikoli 7,6násobné, nýbrž 22,5násobné. Pochopíte následkem toho, že se při těchto otřásajících cifrách bráníme tomu, aby nejnespravedlivější ze všech daní, daň z obratu, byla opětně zvyšována, místo aby znenáhla byla zrušována.

Kdo zná daňové zákony, ví, že nic není těžší nežli vyvarovati se omylu, má-li někdo prováděti nějakou daňovou práci. Jsou tak malé rozdíly v ustanoveních, kterých není zapotřebí, jejichž příčinou jest jen nedostatek organisace, a kde stát z toho ničeho nemá. Žádáme tudíž textové přizpůsobení daně z obratu a daně přepychové jakožto nepřímých daní zákonům o přímých daních.

Chtěl bych zde v této souvislosti promluviti o případu, který se udál nedávno v Liberci a který jsem učinil předmětem ostré stížnosti v rozpočtové debatě, kde mně pan ministr financí přislíbil úplné urovnání této věci. Obchodní gremium v Hrádku n. N. ustanovilo tajemníka, který lidem obstarává daňové práce, přiznání a rekursy a za to je placen organisací. Nikoli snad za jednotlivé práce, které lidem obstarává. Kdyby se jednalo o jednotlivé práce, které by si dával zaplatiti, pak mohla by se, o tom právnicky není pochybnosti, za okolností vznésti výtka pokoutnictví. Císařské nařízení o pokoutnictví zabývá se ve skutečnosti jen soudními spisy. Ale nechme to stranou. V každém případě, pokoutnictvím to není, protože tajemník je placen organisací, za to musí členům konati tuto práci! Berní úřad má odvahu, musím zde veřejně říci, smělost, udati toto gremium a hrozí ještě, prosím, udáním u advokátní komory. Jak může úřad vyhrožovati? Stalo-li se něco nezákonitého, pak se má zakročiti. Stalo-li se však něco, co zákonem je dovoleno, pak má jako každý jiný občan před zákonem státi v pozoru a jako úředník a úřad, předcházeti jiné státní občany dobrým příkladem.

Víte, že dnes sekretariáty rostou jako houby ze země. Víte co to je? Sám jako tajemník řekl jsem to v této formě: "To jsou hnisavé vředy hospodářství!" To je totiž velmi zlé, neboť tyto sekretariáty jsou důkazem, že žijeme v právních poměrech, které jsou tak nejisté, že si ubožáci, kteří jen nuzně dovedou psáti a čísti, nemohou jinak pomoci, nežli že se se stejnými ubožáky spolčí, založí svaz, spolek anebo družstvo a ustanoví tajemníka jakožto obranu proti hrabivosti, proti nenasytnosti, kterou bohužel dnes musíme viděti u tolika státních orgánů. Přirozeně podléhají tito ubožáci obchodníci a živnostníci této hrabivosti nejvíce, jsou nejspíše nakloněni tomu, aby se uchylovali do takovýchto sekretariátů. Ať sekretariáty fungují lépe nebo hůře, v každém případě pracují zákonitě. Ale ještě jednu věc: sahá-li se na družstevní sekretariáty, nesáhne se pak jednou také týmž právem na sekretariáty společenstev? Neboť je-li právní fronta jednou prolomena, pak je právě prolomena. Proto vám v řeči jinak zbytečně dlouhé sděluji tento případ, poněvadž mám za to, že průlom, o nějž se děje pokus zde v Hrádku n. N., může co nejdříve nastati také na jiných místech. Prosím, braňte se proti tomu, bez ohledu na stranu, tak jako také já nemluvím se stanoviska strany, nýbrž se stanoviska ryze lidského a především se stanoviska živnostníků a obchodníků.

Proti čemu se při novelisaci daní postavíme, je zostření, na které se při nových daňových zákonech pomýšlí, totiž proti zostření vyměřovacích předpisů. Pod titulem "zkrácení" se řízení ještě více zostřuje. Vám, pánové, nepotřebuji vypravovati žádné romány, vy víte, jak se daně dělají. Co ubožák napíše, anebo tajemníkem dá napsati do přiznání, nepřichází v úvahu. Ve skutečnosti se daň předepíše ve výši alespoň dvojnásobné, to znamená, má-li dobré přátele, pouze ve výši dvojnásobné. Proti tomu je v praxi a ve skutečnosti beznadějně bezbranným. Pro forma opírá se berní úřad o nějakého t. zv. svědka. My tomu obyčejně říkáme špicl. Většinou jsou to konkurenti, kteří se ze sprostoty, bezmyšlenkovitosti anebo také z hlouposti nechají od berního úředníka obratnými otázkami pohnouti k výpověděm, a pak stojí v aktu něco, oč se berní úředník může opírati. Co stojí v takovém aktu berního úřadu? Když si jednou vezmete práci a pátráte u berních úřadů v daňových spisech těchto ubožáků, pak najdete řádku: "Pekařský mistr X. vypovídá o druhém pekařském mistru" - jméno se zakryje, je tajné - "že napekl nikoli 4 vagony, nýbrž 8 vagonů mouky". Představte si věc jednou s právnického stanoviska! Nyní má pekařský mistr vésti negativní důkaz. Jak má dokázati, že nenapekl 8 vagonů? Jak mám dokázati, že jsem ještě nekradl? Mohu jen dokázati, že jsem ještě nebyl nikdy zavřen. Jest jen jeden negativní důkaz, to jest alibi. To pekařský mistr nemůže nastoupiti, musí se vzdáti. Napaří se mu jednoduše dvojitá daň. Pomýšlejme při poradě o daňových zákonech na to, abychom nezvedali jen slepě ruce. I když sedíte ve vládě - vím, že je to smělá domněnka - musíte to však přenésti přes srdce, když si to také jako vládní strana neuděláte pohodlné, jíti potom k panu ministru financí a říci mu: "Milý příteli" - nebo jak ho ve straně nazýváte - "to nejde, my již nevydáme naše lidi, naše občany, kteří mám při volbách dali svou důvěru, vašemu ohavnému anonymnímu řízení, vaší středověké inkvisici!" Baťův časopis, který jste všichni dostali, přinesl nedávno znamenitý vtip, jak v tůni stojí tonoucí samostatný podnikatel, kterému jen ještě ústa a ruce vyčnívají z vody, tak vysoko sahá záplava daní, a stále ještě stojí ministr financí na kraji a čerpá nové daně do rybníka, až tomu podnikateli teče voda do úst. Vtip je bohužel pravdivý, a to je to tragické.

Nesmíme dále při daňových zákonech přehlížeti, že musíme čeliti nešvaru čísel podle t. zv. klíče. Co znamenají čísla podle klíče? Je to záhadný výraz. Používá se jich na příklad u pekařského mistra nebo zámečníka, tesaře atd. Zemské finanční ředitelství vydá takovýto klíč: S 1 pomocníkem, se 2 nebo 3 pomocníky, spotřeba tolika dřeva nebo železa, to dá tolik čistého zisku atd. Tak se lidé posuzují od úředníků. Ale podíváme-li se na cifry podle klíče, pak musíme jako odborníci konstatovati, že to již není střední pojem, dokonce už nikoli nejnižší pojem, nýbrž nejvyšší hranice. To znamená: pekařskému mistru s 1 pomocníkem se předepíše nejvyšší daň. Prohlásí se: s 1 pomocníkem můžeš za rok napéci tolik a tolik. Ano, to je pravda, to může, ale on tak neučinil, on totiž neměl takový odbyt. Nechtěl pomocníka vyhodit, je to starší muž a tak hladoví mistr s pomocníkem. Berní úřad řekne: Máš takovou a takovou kapacitu. Správné jest: Měl by takovou a takovou kapacitu, kdyby měl obrat. To jsou byrokratické tvrdosti, které jsou šílenstvím.

Další otázkou jsou lékaři u nemocenských pokladen. Najednou to objevili a nechtějí lékaře nadále uznávati za zaměstnance pokladen a chtějí od nich peníze, ačkoliv je zde několik rozhodnutí nejvyššího správního soudu, že jsou zaměstnanci. Berní úřad tvrdí, že tomu tak není a nechává vždy dojíti k jednotlivému rozhodnutí nejvyššího správního soudu. Ovšem, pan ministerský předseda Hodža potěšil nás sdělením, že zařídí, že rozhodnutí nejvyššího správního soudu od nynějška budou závaznými také pro jiné případy. Nevím, zdali se tak stane, stal jsem se v posledních letech nedůvěřivým. Že některý lékař u nemocenské pokladny zbohatne, tomu nikdo z vás neuvěří. Mluví se sice o 300 mil., které platí pokladny lékařům, vypadá to jako obrovské peníze, ale to se musí rozděliti na všechny nemocenské pokladny a tu připadne na jednoho částka 7400 Kč. To nejsou žádné tak obrovské peníze. Tu se musíme tázati: K čemu tyto šikány, když to vlastně státu nestojí za to, když to není dále nic jiného nežli sadistická rozkoš pro úředníka, že může dále jíti po svých kolejích a - fiat justitia, pereat mundus - na koleji zůstane, a při tom se děje největší nesmysl.

Další věcí, kterou musíme energicky žádati, je omezení rekursů na 1 rok. Jestliže berní úřad během roku neměl času vyříditi rekurs, má platiti za vyřízený v kladném smyslu. Berní úřad by si dobře rozmyslil vydávati takové šílené a nespravedlivé daňové předpisy, jak se to nyní děje. Teď je to pro berního úředníka lehké. Někdo přizná 20.000 Kč, úředník škrtne tuto sumu a napíše 40.000 Kč. Nyní ovšem dojde k rekursu. Rekurs ubožákovi nic nepomůže, nevyřizuje se - snad se v nejbližší době u finančního zemského ředitelství postaví dům, do kterého přijdou všechny rekursy, snad se dům sboří. Ale to nic nedělá, rekurs se stejně nevyřídí a ubožák musí daně přece platiti. Po letech se mu poradí, aby rekurs odvolal, protože přece zaplatil. Takové hrozné věci nesmějí se dále díti. Tomu se může zabrániti jen omezením rekursů na určitou lhůtu. Ale potom ustanovte také dostatečný počet berních úředníků. Konstatuji - jako opačný pól berních úředníků - že berní úředníci jsou až k zbláznění přetíženi. Co se od nich žádá, nemohou vykonati. K tomu ještě přistupuje, že staří úředníci byli vyhnáni do pense, a ctím berní úředníky, i když je nemiluji, pro jednu věc: Nepoznal jsem ani jediného pensionovaného berního úředníka, který by měl jen trochu peněz. Umírají všichni chudi jako Aristides. Ale co z toho máme, my umíráme také chudi. Musíme tedy žádati, aby rekursy byly omezeny lhůtou jednoho roku, aby berní úřady pracovaly trochu rychleji.

Za druhé musíme žádati depurační akci a amnestii a za třetí žádáme, aby staří pensionovaní berní úředníci byli reaktivováni pro komise ad hoc složené. Budou alespoň schopnějšími pro plnění svých úkolů nežli tito mladí pánové, abych neužil jiného výrazu, který by mě mohl uvésti do konfliktu se soudem. Co tito mladí pánové provádějí s našimi starými živnostníky, jest ostuda. Jak takový pán, který by často mohl býti vnukem starého, upracovaného muže, s nímž zachází, také s českým živnostníkem, nelze vylíčiti. S takovýmito kvalitami nelze nic jiného vyráběti nežli to, co nám berní úřad hází na stůl.

Žádám dále, aby omezeno bylo ručení stanovené v §§ 264 a 265. Také zde musíme mysliti trochu jako lidé. Ručí na příklad pronajimatel za nájemce, to znamená, najmu si hotel nebo hostinec a chudákovi, který mně ho pronajal, zůstanu peníze dlužen. Jednoho dne odejde nájemce a řekne: Nemám peněz, kdo mně může co zabaviti? Nyní přijdou na majitele a vezmou mu hostinec a dům. Kde tu zůstává právo? Jde-li k bernímu úřadu a zeptá se, jak to je s nájemcem, nesmí mu berní úřad dát nahlédnouti do spisů. Musí tedy se zavřenýma očima kráčeti do bahna. To není žádné zákonodárství. Jděme přece hned do Sudanu, kde není žádné daňové zákonodárství.

Jsem s daňovými otázkami tak dalece hotov a chtěl bych ke konci vaši vzácnou pozornost obrátiti k velmi zlé a bolestné otázce, k otázce cizineckého ruchu. Dotkl jsem se této kapitoly již dříve a chtěl bych ji probrati ještě trochu blíže. Cizinecký ruch jsou stoprocentní peníze, poněvadž celé peníze zůstanou v zemi. V Mariánských Lázních je dnes asi 40 hotelů na bubnu a byly by se již prodaly, kdyby byl měl někdo peníze, aby je koupil. Jestliže však budou prodány, pak je nejhroznější na tom to, že většinou berní úřad je vymáhajícím věřitelem, že ani dluh nebude uhrazen, poněvadž objekt pozbyl ceny. To je neudržitelný stav. Němečtí lázeňští hosté chybějí v našich lázních. Píše a říká se v republice, že lázeňský trojúhelník je výkladní skříní republiky. Pak nám pomozte tuto výkladní skříň pěkně vyčistiti, aby lidé přicházeli. Toho dosáhneme dvojím směrem: Předně propagandou, která nesmí býti byrokraticky zhoršena, jak nám to nyní hrozí, nýbrž propagandou vybudovanou na soukromých spolcích a svazech. Tyto budou dobře pracovati, když se jim s několika miliony pomůže. Při rozpočtové debatě, při které jsme také obšírně mluvili o této kapitole, seděl pan ministr obchodu a odpověděl mi, že možno snadno mluviti o podpoře cizineckého ruchu. On že má v rozpočtu 1,600.000 Kč, kdežto chudé Rakousko, které hospodářsky a ciferně jest jen zlomkem naší republiky, pro tento účel stanovilo 20 mil. šilinků. Neznal jsem tyto číslice a předpokládám, že si z nás pan ministr netropil žerty, že se však v Rakousku pro tyto účely vydává mnoho peněz, to vím sám a také vy to budete věděti, poněvadž vidíte, že se tam velkoryse pracuje. V této souvislosti vás prosím, abyste nechali stranou všechnu citlivost, když musíme vznésti požadavek, že při této kapitole nemáme se státi - prosím abyste se nehněvali, ale musím říci pravdu - nacionálně dětinskými. Chcete míti Karlovy Vary, prosím, ale pište k tomu v závorkách Karlsbad, neboť dnes Karlovy Vary nejsou známy, snad je budou znáti za 100 let. Co si představuje někdo z Hamburku nebo z Ameriky pod slovem Františkovy Lázně? Já tomu rozumím, ale ti lidé tomu nerozumějí. Chci vám prozraditi tajemství. Sedíme spolu na lodi a tato loď má díru a pomalu klesá. My Němci sedíme dole v mezipalubí, poněvadž se z nás stali chudáci, cítíme vodu a proto tolik křičíme, a nikoli že jsme revolucionáři, jak nám zlomyslná politická konkurence vytýká. Voda nám již teče do úst. Češi sedí částečně v přepychových kabinách, ale voda přijde také nahoru, jenže to trvá trochu déle. Proto voláme: Všichni muži k čerpadlům! Je svrchovaný čas!

Odpusťte tuto malou odbočku, ale bylo to nutné, poněvadž jedna z hlavních pohnutek při potlačování cizineckého ruchu vězí v přehnané národnostní citlivosti. Musíme to říci otevřeně a doufáme, že jsme nalezli formu, která vás neraní, neboť toho absolutně nechci. Ale v některé tiché chvíli si sami řeknete: Ten Enhuber má pravdu! A více nechci.

Do tohoto oboru patří především vyrovnání s Německem co do clearingového styku. Máme-li čekati, až se špice ulomí, pak budou zatím naše hotely v Mariánských Lázních, Karlových Varech a Františkových Lázních troskami jako Ninive a Babylon a my budeme moci nanejvýš cizince, kteří přijdou, voditi tam na procházku a říkati: "To zde byl ten neb onen hotel." Musíme býti rozumní a musíme si říci, že musíme dělati propagandu, kterou mají prováděti spolky a ministerstvo obchodu přiměřenými dotacemi, bohatě ji podporovati, a peníze dlužno především zabezpečiti v německé, ale také v jiné cizině. Již dnes musilo by se začíti s prací pro Karlovy Vary a Mariánské Lázně. Sníh již padá a víte, co to znamená pro naše lázeňská místa? Vzestup dřevařského obchodu, a dřevařský obchod otočí nám špičku clearingu v náš neprospěch. Dřevařský obchod musí ovšem také býti, ale zdejší dřevařský obchod nepřináší našim statkářům nic než škodu a ti lidé, kteří při tom mají zisk, nejsou často žádnými Němci a žádnými Čechy.

V této souvislosti chtěl bych promluviti otevřené slovo k otázce vyvlastnění Mariánských Lázní. Ruce pryč od toho! Předně z důvodů morálky. Morálka, byť bohužel nikoli znění zákona, vylučuje vyvlastnění. Byla to již dosti zkreslená morálka, že vyvlastněn byl velký majetek pozemkový, ale konečně možno říci: Proč má několik málo lidí míti všechno? Je to také stanovisko. Ale s jakou morálkou chcete vyvlastniti takovýto objekt? Za druhé z obchodních důvodů. Jmenujte mi jediný státní podnik, který není pasivní, mimo snad tabákový monopol, ale to není žádné umění; když je možno ukazem zvýšiti jednoduše ceny o 300%, pak takovýto obchod nemůže zaniknouti.

Ke konci chtěl bych vám klásti na srdce ještě tři živnosti, které trpí největší nouzí, totiž živnost pekařskou, mlynářskou a automobilovou. Vyjednávám již celé týdny s českými a německými pekaři. V září 1933 stálo žito právě polovinu toho, co stojí dnes. Chceme, aby se sedlákům pomohlo, sedlák musí se státi života schopným, ale nemyslíte přece, že mnoho statisíců sedláků možno sanovati několika tisíci pekaři. Žitná mouka stojí dnes o 60% více, je to znamením, že se při obchodu s moukou patrně dobře vydělávalo. Chci jen konstatovati, že ubozí pekaři musí chléb dnes ještě prodávati tak, jako dříve, jen o 10% dráže nežli dříve. To nejde, to je nemorální a nesmysl a také se to neudrží, protože pekaři jednoduše nemohou. Kdo nic nemá, nemůže nic dáti, u toho nemůžete nic zabaviti. Mysleme na pekaře a hleďme, aby odňati byli strašlivé sadistické tyranii jediného muže, šéfa oddělení 27 zdejšího zemského úřadu, několik kroků odsud, na Malostranském náměstí. Tento muž udělá patrně kariéru z tisíců pekařských existencí, které zničil. Vládní nařízení ze dne 27. února 1933, č. 33, dalo mu všemohoucnost do rukou. On jediný může konstatovati, zdali nějaké zboží je pod cenou či nikoli, zdali cena byla bezdůvodně zvýšena. To už není žádné zákonodárství. My jsme vrchnímu radovi Švardovi zmocňovacím zákonem k tomu dopomohli, a na základě toho vybíjí se byrokratismus na zádech ubohých živnostníků, ale také všeho lidu.

Za druhé, mám na mysli mlynáře. Malí mlynáři v horách jsou ubožáci. Mlynář musí vyjeti se svým potahem, musí obilí sbírati a mouku zase potahem rozvážeti. Tento postup, který sedlákovi i mlynáři byl vhod, byl byrokratickou nechápavostí a řekl bych skoro nevědomostí zrušen. Začalo se nejdříve daní z obratu, neboť nyní musejí mlynáři platiti daň z obratu za celou mzdu za mletí a potah a mimo to přišel obilní monopol a zarazil jim ježdění vůbec. Plnou moc, která nám byla dána, dali jsme dále byrokratismu, který ji využívá a který ji zadává dále do druhé a třetí ruky. Nemluvme o polských židech, bijme se sami v prsa. Tak, jak jsme věc udělali, nejsme již žádnými senátory, žádnými zákonodárci, v nejlepším případě ještě posluhy, jenže nemáme žádné červené čepice, jinak nám nic více neschází, neboť očíslováni jsme již v šatně. (Veselost.)

Doporučuji slavnému senátu naléhavě, aby uvážil, zdali, učiníme-li ještě jednou takové šílené usnesení a vzdáme se práva, které nám lid dal do rukou, nepřestáváme býti senátem. Doufám a přeji si z celého srdce, že až v příštím roce se zase shledáme u rozpočtu, budeme zase skutečným senátem. (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Sechtr. Dávám jemu slovo.

Sen. Sechtr: Vážení pánové! Při každém rozpočtu, který se projednává, přichází se s kritikou. Mnozí zase by chtěli určité nápravy a přednášejí při této příležitosti své bolesti. Budiž to dovoleno i mně, jako malému a drobnému zemědělci, jenž má právo hovořit jménem těchto potřebných a malých lidí. Všichni, kteří dost málo o venek zavadí, neustále a neustále o malém zemědělci hovoří. Vždycky jsem měl naději, že při této příležitosti se dovedeme sejíti a ve prospěch malých a drobných zemědělců tak potřebných něco učiniti. Rozuměli jsme těm, kdož jsou tak nešťastni, že jsou bez práce, ale zapomínáme těch, kteří práci mají, ale za ni nemají ničeho. Nedovedli jsme se dohodnout. (Výkřiky.) Jak jsem řekl, mnozí mají plná ústa drobných potřebných zemědělců, ale při každé příležitosti mají na zřeteli zemědělce 50 až 100hektarové, jak bylo nyní na mne vykřiknuto. Bylo však zapomenuto, že právě ti kteří mají těch 100 ha, byli lákáni po válce při pozemkové reformě a dnes jsou rádi, když se někde může toho ujmouti drobný, malý zemědělec, který neztratil morálku a chuť ku práci. Proto výkřiky proti malým a drobným zemědělcům nejsou na místě a myslím, že by bylo spíše na místě, abychom se shodli a něco pro ně učinili.