Včera pan posl. May v posl. sněmovně rozvázal o staré příhodě s chlebem. K tomu nutno říci toto: Tento chléb byl vyroben ve Šluknově, dělnická pekárna tuto špatnou mouku odmítla, pekla z vlastních zásob dobrý prvotřídní chléb pro nezaměstnané, kteří s ním byli úplně spokojeni. Pekaři kteří většinou náleží sudetskoněmecké straně... (Hluk. - Výkřiky senátorů sudetskoněmecké strany.) Klub sudetskoněmeckých členů parlamentu uložil pekaři Bilinovi v Šluknově, dřívějšímu národ. socialistovi, aby pro klub poslanců upekl vzorky chleba ze špatné mouky. Nevíme, zdali do této mouky nepřišly ještě drtiny sudetskoněmecké strany. Je tedy neslýchané tropiti si takovýmto způsobem šašky z nouze nezaměstnaných, a není u vás nikterak vůle pomáhati nezaměstnaným, nýbrž vůle štvaním docíliti politického zisku. (Hluk. - Potlesk.) Slyšeli jsme včera tam od naproti, že také dva ministři mají vinu na tom, že trvá tato bída v sudetskoněmeckých krajinách. S panem dr Spinou ať se sudetskoněmecká strana vypořádá sama, prokázal jim veliké služby a sklidil od nich v pravé věrnosti Nibelungů přiměřený dík. Naši ministři - kdo to popírá anebo nechce potvrditi, ten mluví zase nepravdu - spatřovali od šesti a sedmi let hlavní svou úlohu v tom, aby zmírnili nouzi nezaměstnaných všeobecně a v sudetskoněmeckých krajinách obzvláště. Kdo z opravdových členů parlamentu chce vystoupiti a říci, že ministr Czech, Meissner a Nečas pro nezaměstnané v sudetskoněmeckých krajinách neučinili nekonečně více nežli ti pánové, kteří mají pouze hlasité orgány? Nikdo z těchto pánů se před 19. květnem nestaral o nezaměstnané. Kritisovali nejvýše a spílali, ale práci přenechali socialistům ve vládě. A chcete-li býti členy parlamentu, pak musíte si jednou vžíti čas, abyste studovali činnost socialistických ministrů a obzvláště ministra Czecha. (Německé výkřiky senátorů sudetskoněmecké strany: Kdybychom my nebyli, neměl byste co povídati!) Počkejte, však uslyšíte ještě více. Přejeme si, aby z programu pana ministra Nečase byla většina splněna. Především jde o opatření práce investičním programem a tu vyslovujeme přání, aby poctivou vůli pana ministra Nečase neubila byrokracie v okresních a zemských úřadech. Přejeme si, aby se konečně přistoupilo blíže k 40hodinovému pracovnímu týdnu, přejeme si, aby zprostředkování práce vloženo bylo konečně do neutrálních rukou. Zprostředkování práce v německých krajinách je věcí pro sebe; neboť zprostředkováním práce u německého svazu turnérů anebo svazu Bund der Deutschen nedostane žádný socialistický člověk práce. To jsou místa pro nahánění do nacionálních organisací. Přejeme si, aby věnována byla naše větší pozornost stavbě obytných domů vzhledem na snahy určitých kruhů po zrušení anebo zhoršení ochrany nájemníků. My se své strany budeme pečovati o to, aby to, co v rozpočtové kapitole ministra soc. péče je zaznamenáno, bylo co nejdříve úplně provedeno. Budeme tedy jednati. Při volební agitaci říkala sudetskoněmecká strana: "15 roků jste mluvili, nyní my budeme jednati!" Vy jednáte, ano, ale jak a s kým! Jednáte jako konští handlíři. Jednáte nikoli snad s těmi, kdož jsou pro zlepšení sociálního postavení Němců, nikoli, vy vyjednáváte s největšími šovinisty, vy vyjednáváte s kruhy kol Stříbrného a Kramáře. Vyjednáváte s pravým křídlem. (Sen. Mayr [německy]: To se vám asi zdálo!) Nikoli, je to, co se dálo v Brně, snad sen, nebo bylo to usnesení vaši frakce? Vám se něco zdá.
Vidíte pánové, poslední veliké politické rozhodnutí nám zase ukázalo, kam spěje sudetskoněmecká strana. (Hluk.) Každému pokrokovému a upřímnému Němci bylo úplně jasno, že si již v zájmu německého lidu musíme osvojiti odkaz stařičkého presidenta. (Hluk. - Místopředseda dr Bas zvoní.) U sudetskoněmecké strany však tomu bylo jako v krásné německé písni o Loreley: "Nevím, co to má znamenati." Vypravují se různé věci. V úterý večer páni ještě nevěděli, co budou dělati. (Sen. Enhuber [německy]: Vám to budeme povídati!) Vaše zachovávání důvěrnosti, na které jste v chebské síni hrdinů přísahali, je přece již také prolomeno. Druhého dne jste odevzdali prázdné hlasovací lístky. (Německé výkřiky: To je projednávání rozpočtu?) To, co jste říkali o konsumních spolcích, nebylo také žádným projednáváním rozpočtu. (Hluk.) Mluvili jste 14 dní o historickém okamžiku a o klíči, který má v rukou sudetskoněmecká strana. Co pak zůstalo z tohoto klíče? Zcela malý klíček ke zcela malé místnosti. (Hluk.) Pánové si budou muset zvyknouti na to, aby nás vyslyšeli, sice nebudou také více nerušeně mluviti! (Sen. Mayr [německy]: Vy už tam nebudete míti žádné místo, tam, kde sedíte vy, budeme seděti my!) Pánové, to s těmi volbami ze dne 19. května, to se stane jen jednou, to se více nestane! (Hluk trvá. - Německé výkřiky: To je parlamentní slušnost?) Jestliže pánové ze sudetskoněmecké strany mluví o slušnosti, pak to pociťujeme jen jako vtip, neboť venku mluvíte zcela jinak nežli zde, kde si hrajete na slušné. (Sen. Mayr [německy]: Vy jste vzor!) Uslyšíte ještě mnohem více! Včera se řeklo, že spojenectví se sovětským Ruskem se použije k tomu, aby se Německo bojkotovalo. Věc se má zrovna obráceně. Válečné štvaní v Německu a snahy, Polsko, Maďarsko a Německo učiniti kleštěmi pro Československo, vedly k tomu, že bylo nutno sjednati spojenectví se sovětským Ruskem na ochranu Československé republiky. A jestliže pánové mluví o bolševickém strašidle, pak zaspali vývoj dějin v Rusku a Evropě. (Hluk trvá.)
V zahraniční politice slyšíme hlasy sudetskoněmecké strany z Londýna zcela jinak, nežli se patrně v Londýně mluvilo. Provádí se politický tanec na provaze, což musíme jednou přibíti na pranýř. Dopoledne se mluví o loyalitě ke státu, a odpoledne se po tuctech zatýkají t. zv. župní vedoucí a funkcionáři sudetskoněmecké strany pro velezradu a zákon na ochranu republiky. Pan Köhler řekl v Brně: "Během roku bude vláda vyčištěna od marxistů." Přeji pánům ze sudetskoněmecké strany velmi mnoho štěstí, ale budou muset patrně přidati do sudetskoněmecké politické zoologické zahrady o nějaké zvíře více po Krebsovi, Hummerovi, Wolfovi a Geyerovi. Všichni ti pánové přišli již jako politické mumie do panoptika, a marxismus žije a bude žíti.
Ještě slovo ke kapitole ministerstva zdravotnictví. Vítáme, že se konečně po dlouhé době v ministerstvu zdravotnictví činí náběh k živější činnosti. Obzvláště vítáme, že se vývoji sportovních organisací věnovalo trochu více pozornosti a že se ministru dr Czechovi podařilo zdvojnásobiti subvenci pro tuto kapitolu. Ale také v jiných oborech ministerstva zdravotnictví vykonala se nová práce.
Ke konci ještě slovo k Olympiádě v Německu. Německý svaz turnerů organisuje velikou cestu k Olympiádě do Berlína. (Sen. Mayr [německy]: Sokolové jedou také?) Sokolové jedou, bohužel, rovněž do Berlína. Prohlašujeme vám, že v těchto olympijských hrách nespatřujeme myšlenku dorozumění národů, nýbrž mohutnou, miliony podporovanou propagandu německého národního socialismu. Spatřujeme v této sportovní parádě demonstraci proděravělého fašismu a ohražujeme se proti tomu, aby ze státních prostředků nebo z různých fondů byl vydán byť jen jediný haléř na tuto Olympiádu. Československé peníze zde nejsou nikterak k tomu, aby podporovaly nár.-socialistickou hitlerovskou propagandu. Venku se zkonfiskovala dělnická sportovní hřiště za 11 milionů marek, dělnické sportovní organisace byly rozpuštěny. Ale zde mluvil včera jistý pán o "síle z radosti" v Hitlerově říši. Síla z radosti tu jest, je-li zde demokracie, sebeurčení, nikoli však v zemi, kde panuje bratrovražda, bezpráví a utlačování. (Potlesk.)
Místopředseda dr Bas (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Záborec: Dávám mu slovo.
Sen. Záborec: Vážený senáte! S velikým zájmem sleduje naše občanstvo zahájenou rozpravu o státním rozpočtu a je přesvědčeno, že dnes, zvláště v této hospodářsky tak mimořádně těžké době, budou nuceni páni poslanci a senátoři obou zákonodárných sborů ne jenom přednášeti planou kritiku a vzájemné útočení jedné skupiny na druhou, neboť občanstvo od nás čeká něco jiného. Tímto způsobem nebude zaměstnán ani jeden náš nezaměstnaný dělník v krajích, kde je největší nedostatek a bída, tímto způsobem nenasytíme ani jednu hladovící rodinu. Projevuje-li se v počtu jednotlivých klubů zákonodárců síla a právo rozhodovat ve státě, je naproti tomu také povinností přivlastniti si v procentech odpovědnost za dnešní stav po stránce hospodářské vůči občanstvu. Jsme přesvědčeni, kdyby hospodářské poměry byly tak příznivé, že dělník, živnostník, obchodník, úředník i podnikatel by byli s vedením po stránce hospodářské spokojeni, že by si tyto silné kluby jistě přivlastnily právo říci, že je to jejich dílo, jejich zásluha.
Můžeme směle říci, že byly doby, kdy byl dělán státní rozpočet, který vykazoval značné přebytky proto, že v těchto dobách byl - můžeme říci - nadbytek práce, ale přece se nepamatovalo, jak se všeobecně říká, na zadní kola a hlavně nebylo pamatováno v těchto dobách, kdy byl přebytek v rozpočtu, na vyzbrojení naší armády. Nebylo pochopení pro tuto zvlášť důležitou a nezbytnou složku, která jediné nám může býti zárukou samostatnosti československého státu a demokracie v něm. Doháníme to právě v dobách po stránce hospodářské pro nás krajně nepříznivých, poněvadž v dobách dobré konjunktury nebylo u některých parlamentních a senátních delegací pro tuto věc pochopení.
Pro nás, kteří jsme zde začátečníky, je tato doba málo výhodná, ač všichni bez rozdílu rádi přiložíme ruku k dílu, aby bylo hospodářsky pomoženo našemu občanstvu, které zcela oprávněně již netrpělivě čeká na pomoc s těchto míst. Je zde řada osvědčených parlamentních pracovníků, kteří měli štěstí, že mohli mluviti do rozpočtu v dobách, kdy vykazoval značné přebytky. Prosil bych je, když nabyli cenných zkušeností, aby je zde prakticky uplatňovali ve prospěch našeho občanstva.
Nezaměstnanost, toť problém dnešní doby nejen v našem státě, nýbrž, možno říci, i ve všech státech jiných, kde se projevila také ve značné míře. Je sice pravda, že u nás máme pochopení pro nezaměstnané a podle toho také udílíme podpory, ať už ve formě státní stravovací akce nebo ve formě gentského systému, ale nutno zdůrazniti, že je povinností prováděti péči produktivní. Té ať se věnuje největší pozornost, na ní se nemůže šetřiti, neboť jedině tímto způsobem můžeme našemu dělnictvu pomoci. Stále bědujeme, že není u nás práce, že nemáme, jak se lidově říká, do čeho ruce strčiti. Ale všimněme si, jak vypadají naše cesty, ať obecní nebo okresní. Všimněme si, jak vypadají naše potoky a bystřiny, které při dosti malém přívalu vody nadělají mnoho škod. Bylo by však mylné domnívati se, že stát může zaopatřiti práci všem nezaměstnaným. To by šlo těžko. Proto je povinností podporovati naše soukromé podnikání, a to takovým způsobem, aby počet továren a podniků stoupal a ne klesal, jak jsme toho právě dnes svědky.
Udílení podpor přivlastnily si některé politické strany a chtějí veřejnosti namluvit, že jen ony a zase ony cítí s nezaměstnaným dělníkem. Já s tohoto místa si dovoluji tvrditi, že veškeré podpory, udělované ať již v jakékoliv formě, jsou peníze veškerého občanstva a poplatnictva tohoto státu, neboť každý ať přímo nebo nepřímo na tyto tak nutné podpory přispívá.
Mluví-li se o krisi celého společenského řádu a také o tom, že prostředky ryze kapitalistickými se již nic nesvede, je také povinností vypracovat plán, jak si to tito pánové, kteří o tom mluví, představují, jakým způsobem je možno dosíci větší podnikavosti, při které by se dalo zaměstnati více nezaměstnaných dělníků; a po př., když mají tak dobré a praktické návrhy, nikterak neuškodí, když sami nějaký podnik založí a podle svých metod a zkušeností, které doporučují, budou podnik říditi tak, aby v něm byli spokojeni nejen oni sami jako majitelé, ale především dělník a úředník, který bude v tomto podniku pracovati ať již fysicky nebo duševně.
Dovolím si tvrditi, že žádný podnikatel, ať velký nebo malý, ať živnostník nebo obchodník, si nedovolí zavříti podnik, obchod nebo továrnu, když mu dobře prosperuje. Samotná bilance, kterou zde mám od r. 1925, nám dokazuje, že řada podniků byla zastavena, a to je také důkazem, že některým z těchto podniků se jistě dobře nevedlo. Proto nám nezbývá nic jiného nežli se přidržeti toho reálného, a to je to, co zde ještě máme. Musíme se snažiti, aby žádný z těchto podniků, které ještě dnes vyrábějí, více nebyl vyřazen z provozu, ba naopak, aby ještě továrny, které dnes nečinně stojí, byly uvedeny do chodu, aby našel nezaměstnaný dělník práci, obec a kraj příjem a státní pokladna daňový přírůstek.
Také nemůžeme schvalovati, aby bylo stále rušivě zasahováno do podniků, které dnes ještě jakž takž vyrábějí, a to stálým psaním nebo mluvením ať již o vyvlastnění nebo zestátnění, poněvadž při takovéto stálé nejistotě žádný podnikatel nebude investovati do podniku, nebude dělati žádné přípravné práce, ať již této věci věří nebo nevěří. Víme, že při těchto přípravných pracích byla vždy zaměstnána značná, část dělníků, ať již to byla jakákoliv továrna, hlavně v našem uhelném průmyslu. Dnes chceme jíti tak daleko, že požadujeme, aby zde byla zavedena přesná kontrola výroby a rozdělení této, ale jsme pro kontrolu spravedlivou a pro rozdělení poctivé, a ne, jak jsme byli svědky při výrobě umělých tuků, že na jedné straně továrny omezily výrobu nebo ji dokonce vůbec zastavily, a na druhé straně tentýž výrobek nové továrny byl uváděn v život anebo se začal vyrábět.
Dále se přimlouváme za řádné vyrovnání mezi dělnictvem průmyslovým a dělnictvem zemědělským. Není pravda, tvrdí-li se, že čím se má lépe hospodářsky průmyslový dělník, tím je na tam hůře dělník zemědělský. Naopak, můžeme prakticky dokázat, je-li dostatek práce v průmyslových krajích, je tam také dostatek peněz, které se velmi rychle objeví na trhu, kde jsou nabízeny potraviny, textilie, obuv atd. Tímto rychlým oběhem peněz z příjmů našeho dělnictva i úřednictva pomoženo je v prvé řadě našemu zemědělci, který na tyto trhy dodává veškeré své produkty, a tím je také pomoženo obchodníkům i živnostníkům. Jako nemůže existovati velkoměsto bez venkova, tak nemůže existovat venkov bez velkoměsta. To znamená jinými slovy, že zemědělec i tovární dělník musejí se vzájemně doplňovat na trhu práce i na trhu spotřeby.
Na daňovou praksi je mnoho oprávněných stížností hlavně z kruhů živnostníků a obchodníků, nevyjímaje ani drobné poplatnictvo, hlavně dělníky, kteří vlastní kousek pozemku nebo domek. I z řad našich průmyslových podniků máme mnoho oprávněných i méně oprávněných stížností a také dokladů, kde daňová opatření našeho státu mají neblahé následky na podnikání v průmyslovém odvětví a také v mnoha případech nepřímo způsobují zastavení závodů. Tím také trpí obory druhé, hlavně náš uhelný průmysl.
Průmysl v našem pohraničí a hlavně v kraji ostravském potřebuje té největší podpory a pomoci se strany státu, neboť není většího nebezpečí, jako když v takovém pohraničí má náš stát armádu nezaměstnaných dělníků, kteří případně jsou jiné národnosti a k tomuto státu nechovali se loyálně ani v dobách, když zaměstnáni byli. Víme, že je tady také nebezpečí i od těch, kteří o sobě tvrdí, že jsou dobrými Čechy, ale jimž se vtlouká řadu let nenávist vůči tomuto státu. Pak se není co divit, když se v čase nezaměstnanosti něco v takových smíšených krajích přihodí.
Dále je nutno věnovati největší pozornost našemu chemickému průmyslu v pohraničí, poněvadž tam nám zkušenosti dávají za pravdu, že na některých místech vedoucími těchto tak důležitých podniků jsou lidé, kteří to s naším státem nemyslí poctivě a kteří mají také hodně daleko k nám. Týká se to hlavně význačných vyšších úředníků, nevyjímajíc ani prostého dělníka, který se nechává získat pro metody a směry, které se u nás nikdy uplatniti nemohou a které spíše patří do Třetí říše. Také je nezbytně nutno, aby na, našich státních železnicích v našem pohraničí zaměstnáváni byli lidé dobrých kvalit a charakterů, na které se může naše republika v každém okamžiku spolehnouti.
Jestliže zdůrazňujeme, že musíme mít armádu, naši brannou moc dobře vyzbrojenou, musíme naproti tomu míti také vyzbrojené naše železnice, neboť v případě jakéhokoliv nebezpečí nebo konfliktu konají obětaví a odpovědní železničáři tu nejcennější službu, kterou můžeme oceniti a zhodnotiti jedině v době nebezpečí. Proto i po stránce hmotné musíme dbát, aby naši železničáři byli spokojeni, aby tvořili t. zv. druhou spolehlivou armádu, armádu dopravní. Máme-li spolehlivou armádu vojska, musíme mít i spolehlivou armádu dopravní. Bez dopravy řádně a poctivě organisované nic nesvedeme.
Poslední události v kraji těšínském a hlučínském nutí nás, abychom znovu zdůraznili, že v tomto pohraničí musí býti postaráno o bezpečnost našich loyálních občanů. Autorita státu bude vyzvednuta, když s veškerou vehemencí bude rázně zúčtováno se všemi rozvratnými elementy.
Možno přiznat, že našemu školství v pohraničí bylo v mnoha a mnoha případech vyhověno, ale ještě nemůžeme říci, že jsme spokojeni s vybudováním našeho školství, a to proto, že máme na Těšínsku ještě mnoho vesnic, kde vyučujeme děti v takových místnostech, které jsou způsobilé pro všechno možné, jenom ne pro to, aby na těchto budovách mohl býti nápis "Česká státní škola". Naši spoluobčané, ať národnosti německé nebo polské, jsou-li jenom trochu objektivními a spravedlivými, nemohou si nikterak stěžovat, že by na ně nebylo pamatováno po stránce školské a kulturní vůbec. (Předsednictví převzal místopředseda dr Heller.) Ba naopak mohou se pochlubiti, že mají u nás řadu krásných výstavních a vzdušných budov a učebných místností, že ani ve svém vlastním státě po této stránce není o ně tak postaráno. Proto je také nemístné, když se stále píše a mluví se strany Poláků a Němců o kulturním útisku v kraji těšínském a hlučínském. Těžká průmyslová krise, která dolehla, na náš kraj a zejména na kraj ostravský - můžeme říci, že nejvíce byl postižen průmysl uhelný a kovodělný - vyřadila z výrobního procesu celé tisíce dělníků. A tu se mluví, že jsou propouštěni horníci a dělníci buď polské nebo německé národnosti. Jsou zde úřední doklady a v procentech můžeme dokázati, že se propouštějí nejvíce naši čeští loyální občané a nejsou tedy nikterak pravdivá čísla, která se objevují v zahraničním tisku. Ba naopak, celá československá veřejnost se přesvědčila, jak se v Polsku zachází s našimi státními příslušníky, kde nemine týdne, aby nebyly k nám posílány transporty našich českých dělníků, živnostníků a obchodníků, kteří v Polsku ztrávili celé desítky let. Nechceme napodobovati polské úřady, že bychom chtěli odtud transportovati polské příslušníky za hranice, nýbrž chceme dokázati veškeré nepravdy, které se objevují v tisku a které také každým dnem jsou hlásány známým katovickým rozhlasem. Tyto zprávy, pokud se objevují v tisku zrovna tak jako v samotném katovickém rozhlase, který je přináší, jsou vesměs nepravdivé.
Byla zde snesena řada přání, návrhů a upozornění, co všecko by bylo nutno vykonat, aby se hospodářské poměry u nás zlepšily, a to zejména ve prospěch našich dělníků a středních vrstev. Aby se určitá část těchto návrhů a přání, které zde byly různými řečníky přednášeny, mohla splniti, je naší povinností, aby jednotlivá ministerstva pro splnění těchto věcí měla dostatek finančních prostředků. Dostatek těchto finančních prostředků naše státní pokladna, může míti jen tenkráte, když budeme všichni bez rozdílu podporovati a snažiti se o rozkvět průmyslu a obchodu, o rozkvět vývozu a dovozu. Tím také dáme práci dělnictvu, které dnes nechce nic jiného nežli práci. Pak můžeme směle předstoupiti před naše občanstvo a říci: co bylo v našich silách a moci, všechno jsme vykonali, na nic jsme nezapomněli. Tato velká práce může býti zdolána jediné poctivou a nezištnou národní solidaritou (Potlesk.)
Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má dále pan sen. Šelmec.
Sen. Šelmec: Slávny senát! Niet pochyby, že priemysel na Slovensku hynie pod tlakom vysokých výrobných nákladov a konkurenčnou neschopnosťou podnikov pre tie najrôznejšie príčiny. Bársktorý druh priemyselnej výroby bereme v úvahu, musíme konštatovať, že miesto zpracovania surovin je zpravidla velmi ďaleko od žriedla a nálezišťa uhlia, dreva a iných produkčných potrieb. Ich doprava je velmi nákladná a pre tieto príčiny dopravná otázka na Slovensku je tým najchúlostivejším problémom.
Pre zvláštny vývoj geografických, geologických, geotektonických a hospodárskych pomerov nevyvinuly sa ani v minulosti na území dnešného Slovenska, tedy ešte za bývalého Uhorska, mohutné priemyselné centrá, ako v Čechách a na Morave. Priemysel v bývalých Uhrách nebol konkurencie schopný. Zatlačoval ho kapitálove i hospodársky silnejší priemysel rakúsky. Len posledné desaťročie pred vojnou bolo dobou, kedy sa stretávame s úsilím uhorskej verejnosti a bývalej uhorskej vlády postaviť priemysel na širší a pevnejší základ, aby sa mohol od rakúskeho priemyslu odpútať, ale i ten mohol existovať iba tak, že ho uhorská vláda všestranne a všemožne podporovala.
Dialka žriedla surovín od spracovacieho centra sa prekonávala dopravnými výhodami, umožňovaním distribúcie a bojkotom cudzieho výrobku: Vznikom čsl. republikánskeho štátu vytvorily sa nové hranice, nové produkčné a distribučné podmienky a pomery. Staré relácie medzi produkciou a medzi dištribúciou zanikly. Dopravné linie železničné a silničné v bývalom Uhorsku boly centripetálne smerom k Budapešti. Po prevrate zdedili sme iba úseky, ktoré potom stratily v novej dobe významu i hodnoty. Hneď po prevrate sa ukázala veľká potreba výstavby nových silnic a železnic smeru rovnobežiek, ktoré by spojovaly východ republiky so západom, aby sa mohly vymeňovať produkty a tým aby sa umožnil hospodársky rozvoj Slovenska, ktoré Slovensko veru za bývalej éry bolo velmi zanedbávané a i v nových pomerachh bolo veľmi zaostalé.
Nedostatočná sieť železnic a k tomu nesprávne riešené tarifné otázky zvýšily produkčný náklad na Slovensku do tej miery, že sa nevyplácalo produkovať, a pre negatívnu rentabilitu jeden podnik za druhým prestával pracovať. Tak tomu boto na východnom Slovensku, vo Zvoleni, v Gemere, v Novohrade, kde bolo mnoho priemyselných podnikov.
Konkurencia modernejšej výroby v západných zemiach republiky, ktorá má všetko po ruke, ničive zasahuje do všetkých produkčných odvetví na Slovensku. Honba za lacnou surovinou zo zahraničia zastavila u nás prácu i v baniach i v lesoch. Ruda, uhlie sa dováža zpoza hraníc a vlastná sa ani nedoluje. Ostravské uhlie zasa využíva svojej geologickej a geografickej výhody a podporované zo všetkých strán zatláča uhlie slovenské a zvyšuje biedu našich horských krajov. Záujmy ostravsko-sliezskych veľkopodnikov poškodzujú nielen slovenské uhlie, ale aj drevo. Vypovedaním riadnej obchodnej smluvy s Maďarskom stratili sme proti očakávaniu - musíme sa priznať - najväčší trh pre naše palivové a užitkové drevo. Riadnu obchodnú smluvu nahradzujeme teraz krátkodobými úmluvami o kompenzačnom obchode. Bolo by vecou prirodzenou a spravedlivou, keby sme za roľnícke produkty, ktoré k nám Maďarsko dováža, vyvážali do Maďarska drevo ako produkt práce najširšej vrstvy obyvateľstva slovenského. Veľkopriemysel i na túto skrovnú možnosť obchodnú položil ruku a tlačí svoje uhlie ta, kde by sa malo umiestňovať naše drevo.
Keďže sa možnosť exportu dreva do zahraničia stenčila a skrátila, musíme sa postarať o vnútorné trhy, o vnútorný odbyt nášho dreva a tu je prvou úlohou, aby sme umožnili dopravu tejto vzácnej suroviny z miest, kde je, na miesta, kde jej niet. Vedieme boj s roka na rok za úpravu dopravných sadzieb a za ich prispôsobenie k pomerom v zemiach, ktoré v hospodárskom živote ešte nezaujaly miesto im patriace, a nedosiahly ešte takej výšky, akej zasluhujú. Najhoršie sú na tom južné kraje Slovenska. Niektoré úseky pohraničné sú vôbec bez železničného spojenia a tovar do toho kraja určený musí sa dovážať velkými okľukami, čo je pri vysokých dopravných tarifoch príliš drahou praksou, doprava stojí viac ako sám tovar. Nemáme železničnej dopravy tam, kde je najviac pozoruhodných prírodných bohatství. Je známe, že kraje bez železníc sú izolované územia. Izolácia krajov je nebezpečím pre štát a nešťastím pre jeho obyvateľstvo. Železničná doprava nedá sa vždy a všade nahradiť dopravou autobusovou. Máme v tom velmi smutné skúsenosti. Na doplnenie a zdokonalenie železničnej sieti na Slovensku máme celý rad projektov. Medzi týmito dávam prednosť vybudovaniu spojky medzi Turňou n. Bodvou a Rožňavou a medzi Lučencom a Šahami. Spojka Turňa-Rožňava prechádzala by masivom pod Silickou planinou, čo je v Slovenskom Krase, a spojila by celý východ od Košíc až po Jasinu s Gemerom so stredným a južným Slovenskom a cez Košice s celým východom republiky. Touto spojkou by sa ušetrilo hodne času a peňazí, veľmi by bola skrátená cesta do Prahy, ktorá sa teraz deje po smere k Bohumínu, tedy po severnej hranici nášho štátu. A miesto toho by sa dopravovalo po južnej hranici. Spojka Lučenec a Šahy, velmi dobre a priaznive vybudovaná, prešla by z údolia strehovského cez pahorky smerom na Modrý Kameň a spojila by západ s južným Slovenskom, totižto s južným stredoslovenskom. Poznamenávam, že tento okres Modrý Kameň nemá ani piaď železnice, cesty a silnice ani dodnes nie sú ešte vybudované. Tento okres, ako sa povedá, je pánu Bohu za chrbtom, je od nás oddelený a izolovaný preto, lebo pri riešení štátnych hraníc nedávno odpadla pred vojnou vybudovaná trať Lučenec-Šahy, ktorá prechádza Veľkými Ďarmotami, tedy tesne na hranice vede dráha, ale v Maďarsku, ktorej nemôže tamojšie naše pohraničné obyvatelstvo využiť. Obyvatelstvo okresu inak veľmi úrodného kraja je chudobné, lebo sa topí vo vlastnom žíre. Z peňazí, ktoré utrží na trhoch v Lučenci alebo vo Zvolene za odpredané roľnícke zbožie, neostane mu nič, alebo len velmi málo, naozaj nevie, čo s tým grošom má robiť. Medzi Modrým Kameňom a Lučencom je 45 km ďaleko. Ked roľník musí tam ísť vozom, stratí veľa času, kazí sa mu materiál, hynie mu dobytok a okrem toho ešte stráca i vtedy, keď tam odpredáva za bohvie akých okolností. To je priame ožobračovanie tamojšieho roľníckeho ľudu. Tieto exkurzie sú veľmi drahé. Autobusová doprava ani osobná doprava v tom kraji neodpovedá potrebám a nákladnú dopravu štátne železnice ešte ani dosiaľ nezaviedly. Toto je zanedbaný kraj. Darmo sa bijeme za jeho povznesenie, dosiaľ naše slová šly na hluché ucho.
Tieto pomery sú pre tamojšie obyvateľstvo nesnesiteľné. Spojkou turňanskou sledujeme velmi dôležité ciele: chceme zosilniť priemysel, ktorý sa dosiaľ v Gemere a v Novom Hrade ešte ako tak zachoval a ktorý nebude mať ponedlho potrebných surovín, hoci už svoju produkciu zredukoval. Ide tu hlavne o drevo pre naše celulózky. Na južnom Slovensku dreva niet, na strednom je ho už málo, lebo v dobe rozkvetu priemyslu siahlo sa na zásoby dreva velmi radikálne. Lesy naozaj nevydržia už dlho také využitkovanie ako dosiaľ. Drevo je na východe, ale drevo, ktoré celulózky potrebujú, za terajších pomerov dopravných a tarifných sa zďaleka dovážať nedá. Podnikom v Slavošovciach, v Gemerskej Hôrke a v Hníšti je drahá doprava priamo nesnesiteľným bremenom. Naše priemyselné podniky na Slovensku konkurenčne preto nie sú výbojné, lebo majú veľmi drahé suroviny a tovar musia velmi zďaleka dovážať, pretože sú odrezané od krajov, kde je surovín dosť. A to je zasa len na slovenskom východe.
Za železnice, ktoré tu spomínam, povedieme veľa širokú akciu, lebo ich považujeme s hľadiska hospodársko-politického, s hľadiska obrany štátu, s hľadiska zaistenie hraníc štátu, z príčin kultúrnych, hospodárskych a sociálnych za eminentnú potrebu štátu a jeho obyvatelstva.
Bolo by velkou nespravedlivosťou, keby sme tvrdili, že na Slovensku od prevratu sa vo veci dopravy a dopravných prostriedkov nič neurobilo. Ba naopak, mnoho sa urobilo. Stavaly sa cesty a silnice, stavaly sa mosty, avšak robilo sa to zväčša z prostriedkov zeme, krajiny na úkor kultúrnych, sociálnych a hospodárskych potrieb Slovenska.