Pane kol. Wintře, uvedu vám následující případ. Staví se železnice z Vizovic do Lidče a Púchova. Železnici z Lidče do Púchova staví státní dráhy, je to spojka dvou linek: Vsetín-Bylnice-Brumov, s tratí Žilina-Bratislava. Máme vybudovánu trať z Otrokovic do Vizovic. Firma Baťa se marně namáhá, aby dostala stavební povolení k prodloužení této dráhy z Vizovic do Lidče. Jsme dnes vděčni každému, kdo z důvodů ať dopravních, strategických nebo s ohledem na nezaměstnanost dělnictva přikročuje k jakékoliv stavbě. Místo toho však, aby stát firmu Baťa podporoval v její podnikavosti, dělají se jí těžkosti. Stavba se sice provádí, ale bez úředního povolení a může se stát, že bude zastavena, jakmile se dostane do zápasů s majiteli různých objektů. Zde vidíme... (Sen. inž. Winter: V provozu je to nemožná dráha!) To je všechno, pane kolego, věc dohody, vždyť jedná-li se jenom o tarify, má dráha možnost, aby se s Baťou dohodla. Jestliže je tendence, aby se tarify odbourávaly, půjde doprava z Vizovic do Lidče třebas po automobilu, nepovede-li tudy dráha. Zde však je důkaz, že státní dráhy dělají potíže jen z důvodů konkurenčních a že se při tom neohlížejí na celostátní zájem státu a jeho obranu.

Potřebovali bychom celostátní dopravní plán a přál bych si, aby u nás byla celostátní dopravní rada, složená ze všech korporací, ministerstva železnic, silniční společnosti a všech zájmových korporací a zástupců jednotlivých zemí, která by nám celostátní dopravní plán vypracovala. To, že stát to nedělá, je důvodem k tomu, že prozíraví lidé se sami ujímají této akce.

Proč vznikla silniční společnost? Proto, že zde není celostátního plánu. Odborníci velmi těžce nesou, když za uplynulých 17. roků nemáme spojeno Slovensko s historickými zeměmi nejen po stránce zákonů, jinak by neexistovalo ministerstvo unifikací, ale ani komunikačně pomocí železnic a silnic. Soukromé společnosti chápou se práce, kterou měl vykonat stát. Nesmí se jim proto dělat vědomé potíže.

Silniční dopravu budeme muset zkoncentrovati do jedněch rukou a řádně vybudovat. Jestliže dnes existuje silniční společnost v Praze, s odbočkami v Brně a v Bratislavě i v Košicích, může se státi průkopníkem, abychom po případě za jejího vedení zorganisovali celostátní provoz po silnicích, který by pracoval paralelně s ostatní dopravou.

Bohužel zůstává faktem, že opravdu nemáme ještě řádného spojení východu se západem. Významné železnice, které máme, vedou po hranicích a silnice rovněž po hranicích. Jiného důkladného spojení nemáme. V poslední době debatuje se skoro denně o otázce vybudování velké autostrady Plzeň-Košice, po př. dvou autostrad mezi severem a jihem. Jistě nejen technikové, ale všichni vítáme jakékoliv nové komunikace. Mám však za to, že pokud nevybudujeme pořádně to, co tu už jest, co se dá rychle udělat z dosažitelných prostředků, že nemůžeme se chápat realisace nákladného projektu, který by stál nějakých 1 1/2 nebo 2 miliardy Kč, což by nás vyčerpalo tak, že bychom nemohli na ostatní silnice ničeho věnovat. Tedy v prvé řadě dobudovat, co tu jest, zejména linky z Moravy na Slovensko přes Hrazenkovský průsmyk, přes Vláru, přes Púchov, přes Rožnov. Tyto linky musíme v prvé řadě vybudovat a pak také linky mezi Čechami a Moravou. Na př. přes Jihlavu máme nemožné spojení, které budeme musit rekonstrukcí upraviti. Když máme odborné výbory v Národním shromáždění, v senátě je to technicko-dopravní výbor, měli bychom tam tyto otázky náležitě prodiskutovat, abychom my byli vůdci veřejnosti a ne aby veřejnost dávala nám najevo, co máme dělat. (Výborně!)

Ve stavebních záležitostech jeví se naléhavá potřeba, aby se vypracoval pro všechny resorty jednotný zadávací řád. Ostatně nebude to nic nového. Ministerstvo veř. prací má takový zadávací řád. Je to zejména vodní oddělení, které jej má a také uplatňuje. Je v něm pamatováno na všechno, nejen na stavebníka a podnikatele, nýbrž i na stát, na placení daní i na dělnictvo i na kolektivní smlouvy mzdové. Tedy bylo by jen potřeba si to uvědomit a zavésti tento již užívaný řád také do jiných odborů státní správy a udělati jej celostátním plánem.

Voláme po silničním zákoně. Silniční zákon se projednává aspoň v připomínkovém řízení již dva roky. Doufejme, že před prázdninami dostaneme jej také do plena našeho senátu. Ale přece jen je nám tento postup poněkud zdlouhavý a neváhám také říci, kde je toho příčina. Jistě by bylo bývalo správnější, kdyby vypracováním návrhu silničního zákona byli bývali pověřeni skutečně odborníci z prakse. To se nestalo. Kdo dopodrobna silnice a zákony o nich ovládali, byly v prvé řadě zemské a okresní výbory, které mají ve správě většinu silnic a měly i dobré silniční zákony a instrukce. Kdyby bývali od zemských úřadů jednoho inženýra a jednoho právníka povolali do ministerstva veřejných prací a pověřili vypracováním návrhu, měli bychom elaborát, který by se hravě projednal. To se nestalo a proto je s tím tolik potíží, neboť každá korporace, a každé ministerstvo má k vládnímu návrhu celou řadu připomínek. Stejné je to s inkamerací silnic, která se má budoucně řešiti prostřednictvím tohoto silničního zákona a která původně se měla řešiti samostatně. Je to zejména Morava, která je silně dotčena zdržováním inkamerací, poněvadž máme skoro 800 km silnic státních, méně než by nám patřilo v poměru k Čechám. Po této stránce zdržení silničního zákona se nás těžce dotýká, zejména když se s ním dostaneme do tak těžké doby, že ministerstvo financí nějaké inkamerování sotva asi povolí.

Pokud se týká zadávání prací, bylo by nutno, aby zadávání prací se dělo urychleně a ve správné době. Zde hodně brzdí ministerstvo financí tím, že kolikrát nechá záležitost ležeti po měsíce, propase se nejkrásnější doba, kdy dělníci by mohli býti zaměstnáni. Tady budeme musit udělati rozhodně nápravu, aby se zadávání dálo odbornicky a rychleji, nežli je to dnes. Na př. továrna dostane státní objednávky. Tyto objednávky jsou limitovány na krátkou dobu, na 14 dní až 3 týdny, po kterou to musí býti provedeno. Co to znamená? To znamená, že podnik musí pracovati na dvě až tři směny, aby vyhověl předpisům. Pak ale účel, pro který se to dělá, aby se zaměstnalo co nejvíce dělnictva, je vedle.

Pro další období budeme si musit vynutiti, aby se zadáváni dálo od jara ve správných lhůtách, aby netrpělo dělnictvo a i jiné korporace, které jsou na této zadávce zúčastněny. Musíme v každém směru využitkovat lépe odborníků. V tom směru jsou namnoze poměry neudržitelné. U zemského úřadu v Brně jsou přímo nemožné. Na př. inženýr slouží u silnic 35 roků. Najednou se jeho šéfovi namane, že by mohl býti v pozemních stavbách. Přeloží se tam přes to, že nikdy v nich nepracoval. (Slyšte!) Jak to potom dopadá dovede si každý představit. Pak to dopadá tak, jako na př. s vranovskou přehradou, kde se projekty dělaly nedokonale a na rychlo, honem se to zadávalo a teď jsou z toho soudy. (Sen. Riedl: Dělalo se to na beton!) Dělalo se to na beton, až když to bylo zadáno. (Sen. Sladký: A pak se dělají vícepráce!) Ano, zcela správně. Ministerstvu veř. prací se zde dělají ovšem výtky neprávem, neboť hlavní vina je u nižších instancí. U vranovské přehrady bylo přece velmi nápadné, že ani 1/3 sil nebyla zaměstnána u projektování a u provádění stavby, jak je to v každém jiném státě. My se dopouštíme ohromné viny, že nevěnujeme náležitou pozornost projektování staveb. To se odbude a myslí se, že se to udělá během stavby a šetří se na silách. Máme nedostatek zapracovaných, kvalifikovaných technických sil a jestli tyto síly jsou někde, vědomě se bagatelisují. Jestli ve Vranově došlo k tomu ohromnému překročení, poukazuji na to, co jsem napsal, myslím, již před 2 nebo 3 lety do revue "Soboty", že stavba je provedena technicky prvotřídně, nedá se jí odborně nic vytknouti, ale způsob překotného projektování a zadání byl tak ledabylý že zasluhuje velkého pokárání.

Ostatně pokud jde o výtky odborníkům a zúčastněným úředníkům, jsou také nesprávné. Ten dr Navrátil říká o sobě, že je hromosvodem, a má do určité míry pravdu, on sice dostal 850.000 Kč, ale tvrdí, že nebyl sám. Jenže žalován jest jen Navrátil, ačkoliv z celého procesu vychází najevo, že by měli býti obžalováni také jiní. Navrátil prohlásil před soudním senátem, že brali i druzí, ale státního zástupce nezajímá, kdo to byl. Z dobře informovaných míst se tvrdí, že na úplatky padlo přes 8 mil. Kč a ne jen 850.000 Kč. Miliony padly ne na zlepšení stavby, nýbrž na to, aby určité firmy dostaly práci - a tady nejde o úředníky, nýbrž o politické osobnosti, které se zasazovaly o tu kterou firmu. Státní zástupce si však úlohu velmi zjednodušil a nešel po věci v celé šíři, jak bylo jeho povinností.

K těmto poznámkám jsem byl však jen vyprovokován poznámkami kolegů senátorů a nyní dovolte, abych se vrátil ještě k otázce odbornictví. To bagatelisování odborníků přímo křičí, na př. u okresních cestmistrů. Za staré správy samosprávné, za okresních a zemských výborů jsme prosadili, že cestmistrem nesměl býti nikdo, kdo neměl náležitou několikaletou praksi a kdo neměl potřebné školení, aspoň nižší střední školu, ale pravidelně se požadovala vyšší průmyslová škola. Jakmile byl mezi uchazeči někdo, kdo měl vyšší průmyslovou školu, tak žadatel s nižším vzděláním místo nedostal. Ale byl také podle toho zařazen, kdežto dnes po sjednocení správy je zemský úřad, alespoň u nás na Moravě, přeřazuje do jiné kategorie, z druhé platové stupnice je dává do čtvrté. Z maturantů dělá absolventy měšťanek. Tím se služba odborná utlouká, práce se znechucuje a při tom se nikomu neposlouží. Těch pár krejcarů, které se ušetří, se vyhodí mnohonásobně při stavbách pasivitou zaměstnanců.

Stejně je tomu u okr. cestářů, kde se nehledí na praktický výkon a kde se rovněž služba bagatelisuje. Dnes jsou cestáři po 35 až 40 letech služby, starci 70letí, propouštěni bez pense a bez starobního pojištění, poněvadž páni okr. hejtmani, jako na př. posledně v Dačicích, nemají ani tolik ohledu na tyto chudáky, aby je starobně pojistili. Před půl rokem odcházel na Dačicku do výslužby 70letý cestář, který nedostal ani pensi a ani starobní pojištění. Řeklo se mu, aby si podal žádost za přiznání pense cestou milosti. Pan okr. hejtman mu slíbil, že ji bude podporovat, ale okr. výbor a zastupitelstvo se usneslo, že mu nedá nic, protože jsou zlé finanční poměry a sedřený zřízenec okresní může jíti po 40leté služební době dům od domu po žebrotě. To jsou poměry skutečně neudržitelné.

Je nutno udělati pořádek i v cenách. Přimlouvám-li se za to, aby byly zřízeny určité komise nebo rady, bylo by také třeba, aby fungovala cenová rada. Těšíme se na investiční činnost v příštím roce, ale vzhledem k tomu, že se očekává činnost zvýšená, již toho výrobní kartely zneužívají. Cement stoupne od nového roku asi o 50%. (Sen. inž. Winter: O 4 Kč na metráku!) Nesmíme zapomínati, že svéstojná cena cementu se pohybuje kolem 12 Kč, nemyslím na případy, kdy klesla cena cementu až na 7 Kč, nýbrž když stoupla na přiměřenou výši, že měl podnik uhražené svéstojné ceny, režii a ještě výdělek, t. j. asi 16 Kč za 100 kg. Taková cena by byla přiměřená loco továrna. Ale zdraží se nám také cihly, vápno, máme zdražené dřevo, máme na př. parkety dražší o 100%, železo o 10%, ve stavbách pozemních sporáky máme zdražené o 30%.

Je vidět, že stavební ruch, který měl přinésti úlevu těmito opatřeními, ohromně se nám zdražuje.

Ke konci bych si dovolil ještě poukázat na některé zjevy dnešní mizerie finanční, které nejsou zaviněny zahraničními poměry, nebo domácí krisí, ale na které i finanční správa má sama vinu, neboť nekoná včas svou povinnost, z čehož vznikají škody jak pro státní pokladnu, tak pro samosprávu.

Uvedu jako příklad obec Lazy, okres frýštátský na Těšínsku. Tato obec od r. 1933 nemá ještě pro důlní českou společnost obchodní vyměřené daně. (Slyšte! - Hlasy: Výdělkovou daň!) Ano, výdělkovou daň. Samozřejmě, že nejen stát, ale také obec, samospráva tím ohromně trpí. Obec letošního roku v květnu intervencí u pana ministra se domáhala nápravy. Pan ministr slíbil, že předpis bude proveden bezodkladně. Dopsal v tom smyslu také sen. Sladkému. Ale nestalo se to. Již máme prosinec. V listopadu a prosinci byla, nová deputace v Praze, ale nebyla ani přijata, a předpis proveden není.

Tu je vidět, že berní správa v Praze osobuje si více moci než sám ministr a že ho nerespektuje. (Sen. Sladký: Utlouká nám Těšínsko!)

Jestli jsem horoval pro to, aby byli postaveni na vrcholná místa ve státní správě odborníci, řekněme státní tajemníci, atd., tedy musíme chtít, aby to byli nejen odborníci dobří, nýbrž i pevní a tvrdí lidé, kteří by dovedli udržet disciplinu.

Vím, že byla upozorněna příslušná finanční místa na jednoho platebníka, který nepřiznává správně daně. R. 1932 se mu zabavily knihy. Do dnes to však není vyřízeno, a to jenom proto, jak se hovoří, že je to moc vlivný pán.

Jiný případ: Právní zástupce jistého německého velkostatku vymohl odpisy daně pro velkostatek. Odpis byl povolen za podmínky, když do určité doby složí velkostatek 1 milion Kč na upravené daně. Když ten milion byl složen do rukou zástupce toho velkostatku, tak ten zástupce požádal ministerstvo za snížení kvoty, popřípadě o povolení splátek. Odůvodnil to tím, že velkostatek není s to podmínku splnit. Ten velkostatek to má však řádně zaplaceno. Je viděti, že někdo chtěl kšeftovat s cizími penězi. Příslušné úřady byly na případ upozorněny, ale nestalo se dodnes nic. Tedy prosím, aby berní správa, je-li tvrdá proti malým, byla stejně přísná i proti bohatým, aby si počínala proti nim stejným způsobem. (Sen. Mikulíček: Jak je to možné u velkostatku, vždyť tam je pozemková daň přesně vyměřována?) Stalo se to u velkostatku propuštěného ze záboru.

Ke konci bych ještě prosil, aby se pamatovalo také na regionální stavby. Je to na př. Morava, která je velmi zkracována, a především Brno, které proti Praze je na investicích zkráceno asi o 100 mil. Kč. Žádáme, aby v Brně byla postavena budova pro ředitelství státních drah, budova zemského trestního soudu, nejvyššího soudu, budova zemského vojenského velitelství, leteckých kasáren, dále budovy pro vysoké školy. Dále chceme, aby byla přebudována tišnovská a vlárská trať na dvojkolejné trati rychlíkové, aby v tomto investičním oboru se pomohlo nezaměstnaným.

Slavný senáte! 18. prosince t. r. zástupci Slovenska se zástupci historických zemí se našli. 340 poslanců a senátorů vládních i oposičních projevilo pevnou vůli, aby nás všechny spojoval dr Beneš, žák Masaryka-Osvoboditele, apoštol míru a národní a sociální spolupráce, otevřený přítel pracujícího lidu.

Jestliže jsme se sešli při volbě presidenta, sejdeme se při dobré vůli také při řešení ostatních významných záležitostí státních. Je to především zavedení plánovitého celostátního hospodářství, odstranění nezaměstnanosti a vyrovnání důchodů. Hrstka kapitalistických spekulantů ať bankovních, průmyslových či zemědělských nesmí ovládati stát a činnost zákonodárných a vládních kruhů. Práce pro lid, republiku a demokracii musí vytvořiti takovou vládní majoritu, která by splnila dávné přání našeho prvního presidenta Masaryka, aby v republice Československé nebylo žebráků, ale aby v ní žili jen spokojení a sebevědomí občané. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Dále má slovo pan sen. Enhuber.

Sen. Enhuber (německy): Slavný senáte! Jako členu rozpočtového výboru dovolte mně, abych především vyslovil své zklamání, ale také náš protest, že nám řečnická lhůta dobrovolným usnesením rozpočtového výboru zkrácena byla na 20 minut pro zpravodaje a 10 minut pro každého řečníka v debatě. Neuzavírám se poznání, že poslední dny byly takové, že stíny větších událostí padly také na náš malý, skromný a, bůhví nikoli prvotřídně oceňovaný senát, ale přes to všechno stojíme zde na vysoce historické půdě; starý český sněm po celá staletí v bojích, které vyzněly až v otevřenou revoluci proti dřívějším panujícím rodům, hájil svých práv, Magnae chartae této země, práva povolovati brance a peněžní prostředky. Náš rozpočtový výbor se tentokrát tohoto výsostného práva vzdal způsobem sebe přímo bagatelisujícím. Lituji toho hluboce a upřímně, řekl bych však také, že tím náš senát mlčky podal důkaz, že se sám vzdává. Tu můžeme logicky jen prohlásiti, že jsme zde zcela zbyteční a že své schůze omezíme na formální minimum, až kolo času přes nás přejede tak, že nás také formálně rozpustí.

Poněvadž má strana je mladou stranou budoucnosti, poněvadž jsme udělali čáru pod všechno, co kdysi bylo, a chceme hleděti jen do budoucnosti a nikoli do minulosti, kde pro nás sudetské Němce nelze nic dobrého spatřiti, chceme také zde pohlížeti do budoucnosti. Bylo by nám nejsympatičtější - a co na nás jest, jistě se stane - kdyby tento senát přeměněn byl konečně v hospodářskou komoru, která vybavena jsouc jakýmsi právem veta tvořila by regulativ pro zákonodárné práce poslanecké sněmovny, pracující více v oboru denní politiky. To bylo by lze provésti. Bylo by si toho přáti tím spíše, ježto my pro své dvojaké postavení v senátě jsme jen činitelem čas ubírajícím, který nejen že nemůže nic dobrého vytvořiti, nýbrž působí průtahy a konečně je aparátem zdražujícím, čehož v naší peněžní situaci, ví Bůh, nemáme potřebí. Souběžná činnost poslanecké sněmovny v ohledu více politickém a tohoto hospodářského parlamentu - anebo jak to chceme nazvati - ve věcech ryze hospodářských tvořila by však netoliko regulativ pro posl. sněmovnu, nýbrž především znamenala by také jakýsi druh mostu, neboť kde se v této zemi lidé po celá staletí nemohli nalézti v oboru politickém, tam shledávají se podle zkušenosti snáze v oboru hospodářském. Senát byl by pak zbaven denních vášní, jak na příklad zde včera zase vzplanuly, a zabýval by se ryze hospodářskými otázkami. Snad jste ode mne v některé schůzi slyšeli heslo o siamských dvojčatech, která organicky mezi sebou jsou spojena: to je politika a hospodářství.

Ale žádám nikoli dvojí postavení, nýbrž rovnoběžné postavení obou těchto zastupitelských korporací. Proč? Podívejme se jen několik minut do Japonska. Odtud přichází znenáhla žluté nebezpečí. Jestliže před 20 nebo 30 lety mluvil prý císař Vilém o žlutém nebezpečí, pak tehdy snad viděl postupovati japonské rojnice Sibiří k nám. Ale toho se nebojím, bojím se japonského zboží, které již je zde. Zatlačuje již náš jablonecký průmysl, průmysl umělého hedvábí, průmysl bavlnářský a průmysl vlněného zboží. Japonsko jest již na pochodu do Evropy, jeho žárovky a jeho jízdní kola jsou již u nás. To předpokládá obranu v témže oboru. Možno rovné potírati jen rovným. Jezevce nemohu vyhnati novofundlanským psem, nýbrž jen jezevčíkem. Nemohu nikdy bojovati proti nebezpečí japonského dumpingu, když nemohu proti tomu postaviti přiměřenou protiváhu, tedy rovněž hospodářsky vysoce postavenou korporaci, která je v takové vážnosti, že také přes hranice země může na naše hospodářské poměry působiti tak, jak toho nyní pouhou politikou bohužel nesvedeme. Jestliže japonský Bismarck Takamura ve své politické závěti nevládnoucímu dosud císaři japonskému zanechal do podrobností vypracovaný program, pak mohu vám říci, že vojenská část tohoto vysoce zajímavého dokumentu je velmi krátká, naproti tomu hospodářská část velmi dlouhá. Není zbytečné, nýbrž velice na místě jestliže konečně chceme přejíti k hospodářskému zbrojení.

Nyní malou procházku do Habeše. Nechci vám vypravovati, jak tam střílejí děla, chci vám připomenouti něco jiného. Zdali Italové se svými tanky a letadly tyto chudáky dříve nebo později udupou či vůbec neudupou, nezávisí od těchto tanků a letců; jestliže Anglie a Amerika jim nedají benzin a olej, přestane všechno létání a válčení samo sebou. Také zde vidíme dosud nebývalý účinek hospodářství na politiku, nikoli jen na malou politiku, ve které se zde bohužel navzájem rozsápáváme, nýbrž na onu velkou světovou politiku, na kterou se u nás bohužel dosud nechce pomýšleti.

Právě náš stát je tak položen, že samočinně je vydán zcela podobnému osamocení. Máme i s tohoto hlediska všechnu příčinu, abychom zbrojili trochu hospodářsky. A my toho nikdy nesvedeme, budeme-li se příti o maličkosti, leda zahájíme-li velkorysou politiku, při které hospodářství není jako dosud odstrčeno úplně stranou. Nekritisuji rád, není mou věcí kritisovati zde celou koncepci naší dosavadní zahraniční politiky, chci zůstati u svého hospodářského oboru, ale konstatuji, že se naše zahraniční politika stále více zmocňovala, agendy ministerstva obchodu, a tak vidíme, že máme zcela bezmocné ministerstvo obchodu, kterému nejen zahraniční politika, nýbrž také všichni ostatní ministři krok za krokem všechno odebrali, až mu zůstala jen hubená. kost a zdánlivá existence. Je dnes nejvyšší instancí pro nekonečné kroky, které vyplývají ze zastaralého živnostenského řádu. Škoda tohoto ministerstva! Nazývá se oficielně "ministerstvem průmyslu, obchodu a živností". Říkalo se žertovně: průmysl psáno s velmi velikým P, obchod psáno malým písmem a živnosti už docela malým písmem, že to není vůbec viděti. Toho příčinou je patrně to, že jsme od trvání republiky neměli žádného živnostníka nebo obchodníka jako ministra obchodu. Nyní máme takového, ale obávám se, že dostal toto ministerstvo opožděně a v době, kdy se průmysl, živnosti a obchod píší již všechny tři s malými písmenami. Přejeme mu od srdce, aby to přivedl k tomu, že se průmysl, obchod a živnosti budou zase psáti s velkými počátečními písmenami.

Použil jsem ve výboru příležitosti a opětuji to zde v plenu: viděli jsme přicházeti ministra obchodu s radostí a s důvěrou. Obchod a živnosti radovaly se z jeho příchodu, vyslovily mu svými nepolitickými svazy svou úctu. Známe ho všichni od třinácti let z naší oboustranné spolupráce, doufáme, že se mu podaří, aby nám mohl pomoci. Obchod a živnosti v rozporu s názorem, který se znenáhla zmocnil našeho celého vládního a zákonodárného aparátu, nejsou tak nepatrnými veličinami, za které je lidé rádi považují. Připomínám toto: když někdy některý stát se zhroutil - pátrejte v dějinách - vždy byl rozklad středního stavu předchůdcem zhroucení. Vezměte jako příklad starý Řím anebo Spojené státy severoamerické, jejichž úpadek již nyní začíná a skončí japonskou válkou, kterou co nejdříve musíme očekávati. To jsou státní útvary, které se skládají jen z malé řady velikých, bohatých mamutích podnikatelů, kteří stojí zcela napravo, a z nekonečně veliké armády ubožáků všech kategorií, čítaje v to t. zv. proletáře se stojacím límcem zcela v levo - kdežto uprostřed není spojujícího článku, kterýmžto středním článkem je střední stav. Chci vám něco připomenouti. Je to skutečnost, že podíváme-li se na křivky pohybu peněz u spořitelen, vždy můžeme konstruovati úplně rovnoběžný průběh se stejnými křivkami současné prosperity živností a obchodu. Daří-li se dobře živnostem a obchodu, pak daří se dobře také malým existencím. Nejsou-li peníze v pokladnách, stojí právě všechno, jak tomu je nyní u nás. Proto nepotřebuji vám dále líčiti nynější situaci stavu obchodnického. Postačí vám jen se podívati na spořitelny, abyste si sami mohli učiniti představu. Jde to se stavem obchodnickým neustále s kopce, nejvíce ovšem u našeho německého živnostenského stavu v pomezních krajinách.

Pánové, snažím se zde mluviti jako člověk k člověku a hájím vždy myšlenku, že se máme ať Němci nebo Češi shledati, koncentricky, nikoli decentricky. V českých kruzích mnoho si stěžují do domnělého bojkotu českých obchodníků v německých krajinách. To není pravdivé. Byl jsem 13 roků tajemníkem jednoho z největších živnostenských svazů republiky, který čítá 1.500 a více společenstev. Tam stýkal jsem se s německými a českými živnostníky a mohu vám jen říci, že jsem nikde v celé republice nenalezl takový mír, takovou jednotnost jako tam, kde Češi a Němci bez jakéhokoli sporu byli pohromadě v klidné spolupráci. Dnes panuje u nás tak hrozná chudoba, že český živnostník v Ústí nebo Teplicích nemůže ovšem nic vydělati, nejen protože nemůže žíti z malého počtu českých zákazníků, nýbrž proto, že německé obyvatelstvo materiálně úplně vykrvácelo. Neběží tedy o bojkot, nýbrž prostě o absolutní nouzi, a chtěl bych to výslovně konstatovati, abych trochu přispěl k tomu, aby ovzduší zbaveno bylo jedu.

K rozpočtu samému nechci se pouštěti do žádné zevrubné kritiky. Na venek váží 6 kg. To je přece jen kus hmotného materiálu, jinak řečeno váží však miliardy peněz, které mají býti vymačkány z našich nejchudších ubožáků. Zříkáme-li se dnes zevrubné kritiky tohoto rozpočtu, tož především proto, že chceme učiniti čáru pod to, co kdysi bylo. Tento rozpočet má své kořeny v době, ve které jsme tu jaksi ještě vůbec nebyli. Nemá tedy pro nás mnoho smyslu probírati se těmito ciframi, ježto přece víme, že tím nic nemůžeme změniti, poněvadž jde o hotové věci, byrokracií vypracované a vládní většinou bez nahlédnutí přijaté. "To je většina" - a věc je vyřízena. Snad v příštích letech však nebudeme již tak skromnými, abychom se zdrželi kritiky. Hlavní náš zájem neplatí rozpočtu minulosti, nýbrž rozpočtu budoucnosti, který již dnes vrhá napřed své stíny. V posl. sněmovně leží již nové strašlivé novelisace daňové. Kdo jako já spolu prodělával novelisaci v roce 1927 jako praktický spolupracovník, vzpomene si bezděky na velkého, silného muže, tehdejšího sekčního šéfa dr Valníčka, který mne vyznamenával jistým přátelstvím. Budiž mi dovoleno jeho památce věnovati vlídné a uctívající slovo. Uprostřed předběžných prací k novému daňovému zákonu povolán byl na onen lepší svět. Mohlo se přesně konstatovati, pokud až Valníčkova humánní ruka při tomto zákoně spolupracovala a kde počal řez. Nyní na jeho místo přišli praví byrokraté. To ukazuje jasně druhá část, obzvláště však prováděcí nařízení. Dovolte, abych tomuto šlechetnému muži věnoval vteřinu smutku a úcty.

Jen jeden příklad, jak to v tomto zákoně nyní vypadá: § 276 praví: je-li existence někoho ohrožena, "může" mu býti daň zcela nebo částečně odepsána. Slovo "může" vynalezl sám ďábel. V prováděcím nařízení se toto slůvko vykládá tak, že tam výslovně stojí: Rozhodovati o tom přísluší - vyměřovacímu úřadu. To znamená: Týž berní úředník, který zcela nebo částečně stojí pod tlakem svých představených, který přece ve skutečnosti předepsal kontingent, má nyní po případě, když konečně vyřídil práce s předpisy, povolovati někomu odpisy. Již aby nepřišel do podezření, že byl podplacen, zamítne takovouto žádost a instanční cesty není. To je nový duch berního zákonodárství po smrti váženého Valníčka. Rázem přestává úcta, vzpomínám-li nynějších velikánů ve věcech daňových. Monstrum, které v novém roce najdeme na svých stolech, jest opakem všech dobrých humánních zařízení, která jsme měli ještě v zákoně z r. 1927, krvavým a zlým opakem. Dovolte, abych zde vyjmul jen jediný příznačný bod.

Daně, o kterých se máme usnésti, mají působiti zpět od 1. ledna 1935. Představte si to jen, pánové. Malí hladovějící úředníci a obchodní cestující, kteří úpějí pod strašnou tíží daní, mají nyní také platiti něco ještě se zpětnou působností. To je přece šílenství. Zajisté může stát, který je v nouzi, kdykoli sáhnouti na kapsy svých občanů a říci: nesmíš už jísti šunku, musíš jíti chléb se sádlem. Ale to mně může stát předpisovati teprve od zítřka. Housku se šunkou, kterou jsem včera ještě právem snědl, nemohu přece vrátiti. To platí o úřednících a dělnicích a mnohem více ještě o ubohých malých živnostnících! Většina našich lidí pracuje dnes skutečně se škodou, jen aby měli něco peněz na živobytí. Ostatní zůstanou na splátky dlužni. Nyní mají také ještě platiti zpět od 1. ledna 1935. Jak si to někdo představuje? Lidé, kteří by byli museli již dávno ohlásiti vyrovnání nebo konkurs, kdyby vedli knihy, mají platiti se zpětnou účinností. 80% našich lidí nemůže již platiti. Obchodním cestujícím chtějí předpisovati výdělkovou a obratovou daň za 9 roků nazpět. Apeluji na vás, pánové, jako člověk, abyste nepřipustili, aby to bylo přijato. Obchodní cestující nemohou si skutečně dnes dopřáti oběda a daň musela by se vymačkávati přímo z jejich prázdných vnitřností. Pan ministr financí mně zde sice slíbil, že se vynasnaží nalézti cestu, aby se zde zjednala pomoc, tedy cestu milosti. Je dosti smutné, když se v takovéto věci poukazují lidé na cestu milosti. Nejde přece o darebáky a podvodníky, nejde o daňové defraudanty. Tito lidé po 8 roků řádně přiznávali své daně a dohodli se s berním úřadem. Nyní dovolává se finanční správa nálezu správního soudu, že jde o samostatně výdělečné obchodníky a nikoli o zaměstnance, že tedy mají dodatečně platiti výdělkovou a obratovou daň, když již pan ministr financí nemohl říci nic jiného nežli ano. Ale z jeho ano nic nemáme, a prosím pány - bohužel jich zde tolik není - o pomoc, abychom toto křiklavé bezpráví odstranili, až tento zákon přijde sem k nám.