Ministerstvo školství - to mu budiž vděčně kvitováno - pochopilo tento proces a staví živnostenskou školu průmyslovou na úroveň vzdělání měšťanské školy. Je to, myslím, velmi správně odpozorovaný vývoj, a tomuto velmi správně odpozorovanému vývoji bude se museti také podrobiti naše lidové školství zemědělské. Ono bude musiti ustoupiti od dnešní formy a těm malým novým držitelům půdy, které do života vyvolala pozemková reforma, bude musit dáti takovou lidovou školu zemědělskou, která bude vyrůstati z nové základny vzdělání školství měšťanského. Neboť činíme-li tímto zákonem měšťanskou školu národní a státní školou celé republiky, bude nutno, aby všechny další organisační typy školské vycházely od této vyšší úrovně měšťanské školy a tvořily na ní. Zemědělská škola lidová právě tak jako školství pokračovací bude se musiti podrobiti tomuto vývoji a zodborniti svou výchovu a práci. Tak jako škola průmyslová, bude to musit učiniti i škola zemědělská. Bude se potom opírati o spolupráci vzdělaného hospodáře a hospodyně. Dáme tak svému venkovu a lidu hospodyně a dobré matky i dobré vzdělavatele půdy. To se dotýká malých domkářů i malých sedláků, kteří právě školu takto řešenou budou potřebovati a brzy po jejím řešení volati.

Když jsem mluvil o vyšších hospodářských školách, ukazoval jsem, že absolvent vyšší hospodářské školy odchází do úřadů a přebírá místa středoškolákům, kteří jsou k tomu cíli spíše připravováni a lépe se k tomu, řekněme si to upřímně, hodí. Chci ukázati, že tady je příležitost dáti odborným absolventům hospodářských škol možnost, aby byli povoláváni na újezdní lidové zemědělské školy jako odborní praktičtí učitelé, kteří vyrostli z hospodářské prakse, dobře ji ovládají a znají, právě tak jako hospodyně, které budou připravovat dcerku pro úkol budoucí hospodyně v domácnosti, pro úkol nové matky.

Vážení přátelé, k tomuto mínění mne přimělo právě uvažování, čím se stal tento zákon pro republiku. Je to vyšší úroveň vzdělanostní, která je zákonem republice dána jako nejbližší možnost vývojová v řadě několika let, jakmile státní finance otevrou ta zavřená vrátka §u 16 a dovolí obyvatelstvu republiky, aby rychlejším tempem tvořilo nové měšťanské školství.

Dovolte mi však, abych ukázal na význam zákona ještě se stanoviska státního. Problém měšťanských škol je, paní a pánové, státním problémem. Bude žádoucí a je nutno, aby správa školská praktikování obmezení §u 6 co nejméně užívala na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Neboť, volá-li učitelstvo ve svém příštím školském týdnu, že měšťanskou školu je nutno dáti všemu obyvatelstvu, platí tato zásada především pro Slovensko a Podkarpaskou Rus. Vývoj Podkarpatské Rusi a Slovenska pod panstvím maďarským způsobil nezměrně těžké škody na vývoji kulturních věcí v této části státu. Tam právě zanedbáním širokých vrstev lidových vytvořena byla ona propast, která je dnes i překážkou lepších poměrů ve vzájemných vztazích zemí východních k zemím historickým. Až vybudujeme na Podkarpatské Rusi a Slovensku tutéž síť školství měšťanského, jakou jsme si vybudovali v zemích historických, okamžitě se ten psychologický vztah Slovenska k zemím historickým změní, poněvadž nejenom ta propast je mezi vrchními vrstvami a širokými vrstvami lidovými na Slovensku, nýbrž i určité diference větší, než je nám zdrávo, jsou mezi východem a západem.

Jsem si toho vědom, že zdravá československá jednota může býti vytvořena jenom na podkladě jednotné úrovně kulturní a že je naší mravní a státní povinností tuto kulturní úroveň Slovenska a Podkarpatské Rusi vším úsilím zdvíhati. (Výborně!)

A proto znovu zdůrazňuji: Bude to státní čin a bude to velké kulturní poslání státní, jestliže §u 6 bude co nejméně užíváno ve východních zemích republiky. Dokud toho nebude, dokud prakse zákona o újezdních školách nepůjde dosti rychlým tempem na východě, nevykoná tento zákon poslání, pro které byl do života vyvolán. Odhlasujeme-li zákon a budeme-li jej na východě republiky skutečně prováděti, přinese republice požehnání vnitřní pohody a radostnější spolupráce západu s východem.

Vážení pánové, věřím proto, že zákon o újezdních školách je jedním z nejlepších zákonů školských, a lituji jen toho, že celá léta bylo nutno na něj tak čekat, jak jsme na něj skutečně čekali.

Řekl jsem již, že prováděný zákon zdvihne vzdělání širokých vrstev. Dá je dělníku, živnostníku i rolníkovi a vrátí na Slovensku i na Podkarpatské Rusi domovinu do rukou jejího lidu. Věřím, že dá státu vyrovnané kulturní poměry mezi západem a východem tak, že ve dvou generacích se zmírní psychologické rozdíly, které těmto dvěma částem dala a dávala celá staletí různého života a různého vývoje. Měšťanská škola zdemokratisuje Slovensko jako zdemokratisovala historické země, spojí oboje kulturními pouty a vykoná požehnané dílo, jak na ně čekáme.

Po té stránce jsou jistě mezi námi a východní částí státu vážné rozdíly. R. 1927/1928 chodilo na př. do měšťanských škol ze všech českých dětí školního věku 18 %, německých 16 %, polských 14,3, maďarských 4,1, podkarpatoruských 2,6 %. Do letošního roku se změnily poměry tak, že do měšťanských škol chodí nyní českých dětí v povinném školním věku 24,5 %, slovenských 10 %, německých 20,5 %, polských 18,6 %, maďarských 4,6 a podkarpatoruských 4,6 %.

Byl bych rád, kdyby si tohoto čísla 18,6 % polských dětí, které navštěvují polské školy měšťanské v našem státě, všimla polská vláda, kdyby si toho všimli polští obyvatelé u nás i v Polsku vůbec. V nedávných dnech psala polská spisovatelka Wielopolská o našem národě jako o národě Pepíků. A psala o něm ještě horšími nadávkami než je tato. Byl bych rád, kdyby se polská žurnalistika i polské spisovatelstvo všimlo čísla 18,6 % polských dětí ve věku školou povinném; které navštěvují své vlastní polské školy měšťanské v našem státě. Potom by se mohly rozhlédnouti, jak to stojí ve státě polském, kde podle přiznání školských kruhů jsou statisíce dětí beze všeho vzdělání a kde je potřebí desetitisíců nových tříd, aby polské děti byly vůbec zaškoleny.

Podotýkám to proto, poněvadž právě po této kulturní stránce je patrno, jak my konáme svou povinnost k dětem všech svých národů. Ovšem, v historických zemích jest jedna třída měšťanské školy na 1.294 obyvatel, na Slovensku na 3.370, na Podkarpatské Rusi na 3.434. Je tedy patrno; že ve východní části jsou takové poměry, jak jsem o nich mluvil. Myslím, že i senát republiky v této věci zdůrazní přání, aby § 6 byl co nejméně praktikován na tomto území.

Paní a pánové, měšťanskou školu tvoří učitel. A tu není možno, abych zamlčel, že jsou oprávněny těžké stesky, pokud se týká stavu zkoušeného učitelstva na měšťanských školách. Vytvořili jsme silné měšťanské školství a dáváme novou podporu jeho rozvoji. Ale při tom nám schází na měšťanských školách 3.000 zkoušených učitelů. Scházejí proto, poněvadž platový zákon z r. 1926 zachoval se hodně macešsky k učitelstvu měšt'anských škol a proti poměrům bývalým dal mu platy, které nestačí, aby pobídly a mezi mladým učitelstvem vyvolaly snahu skládati těžké odborné zkoušky pro měšťanské školství. Jestliže tvoříme zákon, kterým má býti měšťanské školství učiněno základním typem školské organisace republiky, musíme se postarati o to, aby zmizely nezkoušení učitelé z našich měšťanských škol. Musíme se snažiti o to aby legislativní sbory republiky dobře uvážily, je-li možno ponechati učitelstvo v tom stavu platovém, ve kterém je zanechal zákon z r. 1926. Působí to mezi učitelstvem na měšťanských školách trpké pocity, jestliže si uvědomuje, že celých 17 let života mladého státu nebyla oceněna, práce, kterou obětavě a rádo na měšťanských školách koná.

Stejně je nutno se vysloviti; že IV. ročníky měly by se státi organickým doplňkem každé měšťanské školy. Pan ministr školství ve svém exposé konstatoval, že je jich skoro 1.200 v tomto roce. Těší se veliké oblibě a je jenom nutno se diviti tomu, že obyvatelstvo měst za svých těžkých poměrů hospodářských přinášelo oběť na jejich vydržování.

§ 16 navrženého zákona zmenšuje těžká finanční břemena navalená na mateřské obce. Měšťanské školy budou nyní moci vydržovati své IV. ročníky daleko snáze, ale je nutno znovu podtrhnouti přání, aby IV. ročník se stal organickým doplňkem měšťanské školy. Je zajímavo, jaké děti je navštěvují. Dělníci mají ve lV. ročnících skoro 23 % všech dětí, živnostníci skoro 21 % všech dětí a rolníci skoro 18 % všeho žactva.

V resoluci, která je připojena k návrhu zákona, hovoří se také o stravování mládeže. Domnívám se, že přídomek "novotářství", který byl dán ministerskému nařízení o rodičovských sdruženích, dnes bude pomalu mizeti a všichni rozumní lidé budou vděčni ministru školství dr Dérerovi za to, že výnos o rodičovských sdruženích do života vyvolal. Neboť právy v rodičovských sdruženích je přirozený instrument, stravování dětí na školách měšťanských. Dnes už za pomoci zemských péčí o mládež, za pomoci okresních péčí o mládež a za pomoci těchto rodičovských sdružení stravují se za poledne na mnohých měšťanských školách celé tisíce dětí. Doufám, že v důsledku tohoto újezdního zákona zájem o rodičovská sdružení ještě poroste.

Na zákon o újezdních školách čeká nejen 150 obcí celé republiky, čeká na něj také všechno učitelstvo měšťanských škol, které si rozvoje tohoto organismu školského upřímně přeje. Bylo řečeno, že k suverenitě se člověk ani národ nerodí. K tomu, aby člověk a národ, stát a jeho lid sám sobě vládl, je nutno občana vychovati. Měšťanská škola zachycuje právě občana dorůstajícího, občana ve věku, ve kterém se tvoří jeho charakter, ve kterém počíná chápati sociální strukturu života i v tom věku, ve kterém mladý hoch a mladé děvče počínají chápati práva a povinnosti svého občanství.

Bylo řečeno, že demokracie je veliká víra v člověka. Tu měšťanská škola ve třech, čtyřech letech svého působení dítěti dává, víře v člověka, ve stát, v národ je vychovává. Není tedy učitel měšťanské školy vedlejším činitelem v práci měšťanské školy. Všude se škola a výchova otáčí kolem učitele. Otáčí-li se kolem učitele vzdělaného, spokojeného, jehož práce je oceněna, vykonává i on ono velké poslání, o kterém praví písmo: Vy jste sůl země! Ano, učitelé našich měšťanských škol jsou solí našeho demokratického občanství. Prosím je, aby si to vytrvale uvědomovali, a prosím parlament republiky, obě legislativní komory, aby nedostatek měšťanských škol měly stále na zřeteli, neboť republika a stát bude z toho míti prospěch, když měšťanskou školu učiníme onou dílnou demokratického občanství a lidskosti, jak si to přál Jan Amos Komenský a jak k tomu celým životem ukazoval velký vůdce naší demokratické země, naší demokratické republiky, Tomáš G. Masaryk. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji za výbor ústavně-právní, panu sen. Riedlovi.

Zpravodaj sen. Riedl: Slavný senáte! Po tak obsáhlých a vše vyčerpávajících vývodech pana zpravodaje kulturního výboru senátu, který nám přesvědčivými slovy vyložil celou historii měšťanských škol, důležitost jejich a neméně také důležitost projednávaného zákona, dovolte, abych jen několika málo poznámkami za ústavně-právní výbor se připojil k projednávání této předlohy.

Otázka újezdních měšťanských škol má svou dlouhou historii. Byly předmětem přečetných diskusí kruhů odborných a ve veřejném tisku. Jest jen částí celkového problému jednotné školské výchovy v republice Československé. I ona měla býti řešena unifikačním zákonem o zřizování a vydržování národních škol a o školní docházce do nich. Když se však ukázala cesta generálního řešení neschůdnou a volání po nové úpravě podmínek pro zřizování a k úvaze a odbornému posudku. Druhý referentský návrh vypracovalo ministerstvo v r. 1926 a třetí pak v r. 1928. V r. 1929 došlo konečně ku předložení a projednávání vládního návrhu v Národním shromáždění, a to v senátě, jemuž byl návrh předložen. Zákon však nebyl před rozpuštěním Národního shromáždění odhlasován a tak došlo, arciť až v r. 1931, k novému předložení vládního návrhu novému Národnímu shromáždění, tentokráte posl. sněmovně, která jej však projednala a odhlasovala teprve až 11. dubna 1935. Ku projednání tohoto usnesení posl. sněmovny senát ve starém složení už nedospěl a tak je projednáváme teprve nyní. Projednává tedy Národní shromáždění tento zákon už ve třetím složení.

Rozsah materie, kterou předlohy upravovaly, se stále úžil. Kdežto v r. 1924 bylo lze ještě říci, že vládní návrh zasahoval hluboce do celého školského ústrojí, do poměrů kulturně školských a neméně do hospodářských poměrů obcí, vládní návrh, který tvoří podklad našeho jednání, měl už jen vlastně úkolem upraviti náklad školních obcí na měšťanské školy už trvající tak, aby se spravedlivě rozvrhl na všechny obce, které měšťanské školy užívají, a pak upraviti po stránce právní majetkové poměry nově zaváděných školních újezdů, na které přecházejí všechna práva i povinnosti dosavadních školních obcí, které měšťanské školy zřídily a vydržovaly s napětím už nesnesitelným.

Posl. sněmovna však tento skromný rozsah zpracované materie přece jen rozšířila: přiklonila se k návrhu svého ústavně-právního výboru, aby působnost nového zákona se neomezovala toliko na měšťanské školy už zřízené, nýbrž aby zákon platil generelně i pro ty školy, které teprve budou zřízeny, neboť právě tento zákon má zřizování nových škol měšťanských v nové formě jako škol újezdních ulehčiti a umožniti.

Posl. sněmovna změnila proto ustanovení §u 31 vládního návrhu tím, že vynechala odstavec první, a výtce, že hospodářský stav obcí nesnese zřizování nových měšťanských škol ani v nové podobě škol újezdních, čelila posl. sněmovna změnou ustanovení 2. odstavce §u 16 tak, aby školnímu újezdu připadala povinnost, hraditi toliko třetinu nákladů na zřízení a vydržování měšťanské školy, co zatím o zbývající dvě třetiny se podělí stejným dílem okres a země. Budou tedy podle usnesení posl. sněmovny přispívati na zřizování a vydržování újezdních škol měšťanských i širší svazky samosprávné, aby se takto spravedlivěji mohly vyrovnávati mnohdy značné hospodářské rozdíly a různosti finančního zatížení obcí, pojatých do školního újezdu vydržování újezdních škol měšťanských i širší svazky samosprávné, aby se takto spravedlivěji mohly vyrovnávati mnohdy značné hospodářské rozdíly a různosti finančního zatížení obcí, pojatých do školního újezdu.

Při této příležitosti dovoluji si upozorniti na poslední větu 2. odstavce §u 16, že totiž stejným způsobem, jako náklady spojené se zřízením a vydržováním nových škol, budou hrazeny i výlohy, vzniklé školnímu újezdu na základě tohoto zákona. Je tím míněno ono zatížení, které vzniklo školnímu újezdu v důsledku převzetí podle §§ 20 a 21 tohoto zákona.

Jde nám všem zajisté o to, aby hospodářské možnosti obcí školního újezdu i širších svazků samosprávných, jakož i skutečná potřeba nových měšťanských škol byly posuzovány činitelem, u něhož lze důvodně předpokládati široké hledisko celostátní i nestranné odborné posuzování finančních možností všech interesovaných činitelů. Proto navrhuje kulturní výbor senátu změnu v §u 6 usnesení posl. sněmovny v ten rozum, aby o zřizování a změně obvodů veř. škol měšťanských rozhodoval ministr školství a nár. osvěty v dohodě s ministrem financí, vyslechnuv vydržovatele školy, nejsa však jejich souhlasem nebo nesouhlasem vázán.

Další změnu v usnesení posl. sněmovny navrhuje kulturní výbor senátu při §u 32, kde se přidává nový odstavec v tomto znění:

Ustanovení uvedená v odst. 1 tohoto paragrafu zůstávají však v platnosti pro veřejné školy měšťanské, zřízené do dne vyhlášení tohoto zákona po tak dlouho, pokud jim nebudou upraveny obvody podle § 5 tohoto zákona. Činí tak proto, aby při okamžitém zrušení t. zv. Metelkova zákona č. 89 z r. 1919 nenastalo vacuum iuris a úřadům bylo ponecháno dosti času, aby uvedly v soulad stav podle dosud platných zákonů se stavem, jak jej upravuje zákon nový.

Instituce obvodových měšťanských škol byla na území dnešní Československé republiky známa už dávno před válkou. Takové školy byly zřizovány už téměř před 30 roky ve smyslu §u 8, odst. 2 zemského zákona moravského z r. 1905 tam, kde nebylo možno z důvodu národního odporu zřizovati veřejné školy měšťanské s českým jazykem vyučovacím. Takové školy byly zřízeny v Dol. Kounicích a v mor. enklavě ve Slezsku v obci Jaktaři, později pak i jinde na Moravě jižní i severní. Všude tu se české obce seskupily, vytvořily obvod školní a zřídily měšťanské školy české.

Po převratě ustanovením t. zv. zákona Metelkova o povinném přijímání dětí z obvodu do 4 km staly se vlastně měšťanské školy ve své většině školami obvodovými, ale nebyla řešena otázka příspěvku obcí, jejichž děti školy užívaly.

Nový zákon vkliňuje újezdní měšťanské školy nenásilně a organicky do systému našeho školství a upravuje jasně i otázky hospodářské.

Návštěva školy měšťanské stává se tímto zákonem zásadně návštěvou povinnou pro všechny děti 6. až 8. školního roku, pokud není jinak postaráno aspoň o rovnocenné školské vzdělání nebo pokud nejsou z důvodů tohoto zákona od návštěvy měšťanské školy osvobozeny.

Školní obvod je určen kruhem o poloměru 15 km od školní budovy a zřizuje jej ministr školství a nár. osvěty po dohodě s ministrem financí a po slyšení všech vydržovatelů školy, jimiž jsou nyní: školní újezd, okres a země. Výjimečné postavení přiznává se tu Praze, Brnu, Liberci, Mor. Ostravě, Olomouci, Opavě a Plzni, ale i Bratislavě, Košicím, Užhorodu a Mukačevu. Obvody mohou v těchto městech býti zřízeny toliko se souhlasem obecních zastupitelstev.

Kromě újezdních měšťanských škol budou i na příště měšťanské školy, jejichž obvod nepřesahuje obvod školní obce a pro něž tedy je i nadále příslušným úřadem školským místní školní rada. Ostatní školy se stanou školami újezdními a zřídí se pro ně újezdní školní rady v sídle měšťanské školy. Újezdní školní rady budou míti dva odbory, a to jeden pro věci školní obce, tedy v prvé řadě pro věci obecné školy a pak pro vedení školní matriky a soupis školních dětí, a druhý pro věci školního újezdu, tedy pro újezdní školu měšťanskou.

Ohledně jejich složení a jednání zůstávají dosavadní předpisy nezměněny a platí tu tedy ustanovení zákona č. 292/1920. Také právní poměry osob učitelských zůstávají nedotčeny.

Hospodaření školních újezdů a úpravu povinností a závazků při převzetí újezdních měšťanských škol, zvláště pokud jde o školní budovy a místnosti, jich převzetí a udržování, řeší §§ 16 až 21. Při řešení těchto otázek je však svobodné dohodě zúčastněných školních obcí ponecháno rozsáhlé pole.

Zákon sleduje také tendenci unifikační: platí také zásadně pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Na dobu, nežli budou i zde zavedeny stejné orgány školské správy, jako jsou v historických zemích, upravují poměry přechodně §§ 29 a 30.

Ústavně-právní výbor pojednal o tomto usnesení posl. sněmovny ve schůzi dne 16. října 1935 a doporučuje slavnému senátu, aby přijal usnesení posl. sněmovny se změnami senátního výboru kulturního ve znění, jak jest uvedeno v sen. tisku 43. Zároveň jménem ústavně-právního výboru připojuji se k resolucím výborů kulturního i rozpočtového. (Potlesk.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji za výbor rozpočtový, pan sen. Hubkovi.

Zpravodaj sen. Hubka: Slavný senáte! Počátkem svého referátu doporučuji členům senátu, aby si přečetli důvodovou zprávu, kterou jsem přednesl v rozpočtovém výboru senátu, která rozpočtovým výborem senátu byla schválena. Poznamenávám k tomu jen tolik, že rozpočtový výbor senátu vzal na vědomí, že osobní i věcné náklady na měšťanské školy v republice Československé jsou velmi značné a že tyto náklady budou ještě stoupati podle toho, jak poroste síť měšťanských škol, zřizovaná na základě tohoto zákona. Aby všecky ty potřeby po stránce finanční mohly býti řešeny, je dlužno míti dostatečný pramen příjmů pro státní pokladnu, která z velké části, můžeme říci i ze 100 %, dotuje vydržovavatele škol národních, obecných a měšťanských, a dále je dlužno opatřiti dostatečné prostředky svazkům územní samosprávy, aby mohly vykonávati povinnost, která ze zákona se jim diktuje. Proto připojil rozpočtový výbor v souboru resolucí ještě zvláštní resoluci, v níž se vláda vybízí, aby svazkům územní samosprávy opatřila k plnění nových finančních povinností potřebné předpoklady, plynoucí z příslušných zákonů o finanční sanaci svazků územní samosprávy.

Pokládám za svou povinnost, abych s tohoto místa vzdal všecky díky naší samosprávě, že až doposud s největšími obětmi a s největším sebezapřením vykonávala všecky povinnosti, které z kulturních a školských potřeb národa na ni byly ukládány. (Výborně!) Naše samospráva, která vykonávala své povinnosti vůči národní škole v době před převratem, ukázala se opravdovým přítelem našeho národního školství i v době, kdy v republice jsme pokládali za povinnost, abychom podvázali účinnost a význam této samosprávy určitými zákony. Dnes této samosprávě ukládáme stále nové a nové povinnosti, ukládáme je i tímto zákonem; je tedy na naší straně zase povinnost, abychom, jak jsem již naznačil a znovu zdůrazňuji, této samosprávě poskytli dostatečných prostředků, aby povinnosti k naší škole a ke kulturnímu poslání národa mohla náležitým způsobem vykonávati. Ten groš je dobře utracen, jímž dva jiné se vydělají. Kulturním povznesením národa je položen základ pro výdělek, pro zajištění tohoto národa tím způsobem, že opravdu z groše, který na školství dáváme, dva jiné groše se vydělávají.

Z těch důvodů jménem rozpočtového výboru doporučuji slavnému senátu, aby osnova byla odhlasována tak, jak byla předložena. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Bas (zvoní). Ke slovu je přihlášen pan sen. Hancko. Dávám mu slovo.

Sen. Hancko: Slávny senát! Návrh zákona, ktorým sa menia a doplňujú zákony o zriaďovaní a vydržovaní verejných meštianskych škôl, o dochádzke do ních a o ich správe, je ďalekosiahajúcého významu.

Dľa tejto osnovy už aj návšteva meštianskej školy stane sa povinnou pre všetky deti 6. až 8. školských ročníkov, čo znamená epochálny krok v kultúrnom podnikaní národa.

Túto osnovu uvíta každý, kto je priateľom rozširovania kultúry.

Pre toto vítame ju aj my. Otázkou je len to, či doba, v ktorej sa táto osnova uzákoňuje, je vhodná aj k jej realizovaniu?

Nový zákon vyžadovať bude nové a velké finančné obeti od obyvateľstva, kdežto práve teraz nachádzame sa v tej najťažšej hospodárskej a finančnej krizi, či práve v tejto ták ťažkej situácii budeme schopní a dosť silní osnovou zákona, vytyčený veľkolepý plán aj finančne zdolať?

Či sa s uzákonením osnovy v dnešnej mimoriadne ťažkej dobe uvalením nových a ťažkých bremien nedosiahne prípadne opačného efektu, akého sa práve touto osnovou zákona chce dosiahnuť?

Či sa osnovu touto zapríčinenými novými bremenami nevyvolá prípadne odpor a zatrpklosť obyvateľstva k samej škole? Alebo či sa neoctneme v takom stave, že ako ten zadlžený gavalier, ktorý i napriek svojej nesnesiteľnej zadlženosti preca aj ďalej chcel si len na úver veľkého pána zahrávať a práve v najťažšej svojej finančnej tiesni zaumienil si tú najparádnejšiu bundu zaobstarať? Objednal si ju, krajčir vzal aj mieru, dohodli sa aj na cene. Nakoľko ale grošov nemal, a už aj beztak bol minulosti zadlžený a krajčír bez grošov bundu zhotoviť nechcel, objednávka zostala v knihe krajčíra zaregistrovaná a pre nášho gavaliera zostala jen chlúba, že si dal krásnu bundu odmerať a že ju má aj objednanú. Obliecť si ju ale nemohol.

Znajúc nesmierne hospodárske a finačné ťažkosti a veľké vysílenie obyvatel'stva republiky menovite na Slovensku, kde pre veľké schudobnenie a vrcholnú biedu ľud uvalenie ďalších a ešte väčších bremien dneska nesnesie, neviem, či sa pri tomto zákone aj my neoctneme v podobnom stave, v akom sa octnul náš povestný gavalier s jeho parádnym kožuchom.

Tak sa to ukazuje, keď vecne a prísne pozeráme na vec, že budeme mať síce ideálny zákon, pred celým svetom budeme sa chlubiť, aký grandiózny krok na poli kultúrnom sme urobili, v skutočnosti ale nemajúc k realizovaniu potrebných finančných prostriedkov, zákon do života uviesť v dohľadnej dobe sotva budeme vstave.

Túto obavu sdieľam hlavne preto, lebo dáva mi k nej predpoklad už aj sama dôvodová zpráva rozpočtového výboru senátu Národného shromaždenia. Zpráva táto znie takto:

Rozpočtový výbor posl. sněmovny vyřešil možnost úhrady těchto povinností u okresů a zemí tím, že předpokládá zlepšení finančních poměrů samosprávy novelou zákona o financích svazků územní samosprávy č. 69 z r. 1935 Sb. z. a. n. Rozpočtový výbor senátu dívá se také s určitou nadějí na důsledky zákona č. 69, ale připomíná sám, že nejsou dosud připraveny předpoklady pro účinnost tohoto zákona ve formě náležitých pramenů nových finančních příjmů, ze kterých má býti zahájena cesta sanace naší samosprávy a také pomoženo již od 1. ledna 1936 krýti úhradu nových břemen, plynoucích ze zákona o újezdních školách měšťanských. Usnesl se proto rozpočtový výbor na příslušné resuloci, kterou předkládá senátu současně s návrhem, aby přijata byla osnova zákona o újezdních školách měšťanských atd.

Zákon má tedy vstúpiť, slávny senát, už od 1. januára 1936 do života. K jeho realizovaniu ale budeme mať predbežne len rezolúciu, ktorou sa vláda ešte len vyzýva, aby sväzkom územnej samosprávy opatrila potrebné predpoklady k splneniu nových finančných povinností, plynúcich z príslušných zákonov o finančnej sanácii sväzkov územnej samosprávy.

Slávny senát! Zákon dľa mojej mienky sa s púhou nádejou a predpokladami o zlepšení finančných pomerov - ako to sama dôvodová, zpráva rozpočtového výboru poznamenáva myslím, realizovať nedá. Pred uzákonením tejto osnovy prvou úlohou malo byť, zabezpečiť pevné predpoklady k jej realizovaniu. Najchúlostivejšou slabinou prejednávanej osnovy je prave táto okolnosť. Práca zákonodarného sboru pri vynášaní tohoto zákona podobá sa tomu, ako keď staviteľ dom svoj nie od základov, ale od krovu začínal stavať. Veď na príklad na Slovensku nemáme ešte ani materských škôl, nemáme ešte ľudové školy vybudované, teda ani túto mládež ako sa patrí zaškolenú. Či bude jednočasne fyzicky možné povinne zaškolit' aj celú mládež šesti až osmi ročníkov v meštianskych školách? Nad touto otázkou vážne sa treba zamysleť. Veď sám pán minister školstva dr Krčmář vo svojom nedávnom expozé v kultúrnom výbore poslaneckej snemovni prehlásil, že len na Slovensku pre ľudové a meštianske školy chybuje dnes 10.000 učebných siení a na Podkarpatskej Rusi 1.200, a sám priznal, že pomery a umiestnenie týchto škôl, menovite na Slovensku, dospievajú do kritického štádia.

A keď dosial' za 17 rokov od prevratu, a to s veľmi výdatnou podporou štátnou, podarilo sa vybudovať len asi 70 meštianskych škôl - teraz máme ich na Slovensku úhrnom asi 140 - je otázkou, keď sa za dobrej konjunktúry za túto dobu aj s pomocou štátnou podarilo len toľkoto meštianok vystavať koľko sa ich bude môcť vybudovať teraz, keď sa i štát i samosprávne sväzky v tej najchúlostivejšej finančnej a hospodárskej tiesni nachádzajú?

Pri tom treba si uvedomiť ešte aj to, že realizovaním tohoto zákona zaťaží sa dobudovanie ľudových nižších tried. Tak sa to ukazuje, že v danej situácii nakonec nebudú vybudované ani ľudové školy ani obvodové meštianky. Moc chceme chytiť a málo lapíme. Je obava, že bez finančných predpokladov realizovaním tohoto zákona školský problém na Slovensku sa dozaista ešte horšie zkomplikuje. Táto obava zmocňuje sa mňa tým silnejšie, kedže popri obrovskom nedostatku školských budov a neslýchanej finančnej tiesni samých udržovateľov škôl máme ešte aj akutný problém nedostatku učiteľstva na Slovensku. Podľa zpráv štatistického úradu je nateraz vyše 3.000 literných učiteľov na meštianskych školách, ktorí nemajú zákonom predpísanej kvalifikácie. Čo bude, ked' sa tento zákon od 1. januára 1936 začne do života uvádzať?

Nakoľko meštianska škola vyššie vzdelanie svojich učiteľov dosiaľ primerane nehonorovala, učiteľstvo sa na meštianske školy veľmi netiahlo. Preto aj dosavádny nedostatok kvalifikovaných síl. Aby úroveň tejto školy bola zabezpečená, bude treba zákonom týmto rozmnožený počet učiteľov meštianskych škôl lepšie honorovať, čo ale štátnu pokladňu tiež značne zaťaží. Je teda otazné, či realizovaním zákona uvalenú novú ťarchu poplatníctvo v dnešnej ťažkej dobe snesie. Preto s uzákonením tejto osnovy treba veľmi opatrne a prozreteľne postupovať a nerobiť bravúrne skoky len z akéhosi uprílíšnného kultúrneho velikášstva. Možno, že toto moje varovné stanovisko budú niektorí horlivci, hádam, aj vyčítať tak alebo onak. Lenže v danej situácii by takáto výčitka nemohla byť za absolutne serióznu považovaná.