Pre rigorózneho zákonodarcu je a musí byť raz a navždy najprísnejším pravidlom, že keď sa nový zákon tvorí, musí sa v každom ohl'ade dôkladne pripraviť. Realizovanie zákona nemožno stavať len na eventuálne nádeje a neisté predpoklady zlepšenia hospodárskych a finančných pomerov. Každý zákon musí mať vždy pevné predpoklady zabezpečené; bez toho sa kýženého efektu nedosiahne a ani dosiahnuť nemôže. Takýto zákon ani v praksi neobstojí.

Toľkoto vo všeobecnosti. Bližšiu kritiku k osnove samej dovoľujem si označiť následovne:

Vládnym nariadením č. 137/35 po vydaní malého školského zákona bola organizácia meštianskych škôl na Slovensku podľa západných krajov upravená tak, že 4triedna meštianska škola bola premenená na trojtriednu, čo znamená degradáciu celej ustanovizne. Prítomná osnova túto krivdu neodstráňuje cez to, že životná praks 4. triedu via facti kurzami nahradzuje. A takýchto kurzov bolo v republike už aj teraz vyše 951, z ktorých štát 302 vydržuje. Našou požiadavkou je našu starú 4triednu školu oživiť, a keďže sa robil tento zákon, veľmi sa čudujem, že tí páni, ktorí už túto vec presadili a doniesli návrh, neustanovili už teraz tú 4triednu meštiansku školu.

Po druhé žiadame zmenu § 6. Podľa usnesenia posl. snemovne - tak sa u nás menia mienky a tak sa podrýva vážnosť zákonodárnych sborov - k zriaďovaniu a meneniu obvodov školských v §e 6 osnovy bola povolaná zemská (krajinská) školská rada. Na tom sa usniesla posl. snemovňa. Podľa usnesenia kultúrneho, ústavne-právneho a rozpočtového výboru senátu ale má byť zemská školná rada tohoto práva pozbavená. Toto právo má prejsť na ministerstvo školstva a financií. Dôvodová zpráva odôvodňuje túto zmenu tak, aby vraj ministrovi školstva a financií preca len bola vymedzená určitá právomoc, pokiaľ sa týka zriaďovania nových obvodových škôl. Je ale otázka, prečo sa nevymedzuje určitá právomoc pri tom aj najvyššej samosprávnej ustanovizni, zemskej (krajinskej) školnej rade? Podľa osnovy povinnosť výstavby škôl sa uvaľuje len na samosprávne sväzky, ale autonomným orgánom, zemským čiže krajinským školným radám, nedáva sa možnosť vplývať na zriadenie obvodov. O tom rozhoduje len ministerstvo školstva s ministerstvom financií. To je okliešťovanie práve najvyššieho školského fóra, autonomných sväzkov. Veľmi sa čudujem, že k tomuto mohla podať česká verejná mienka svoje placet. Prečo takto jednoducho prenechala táto ustanovizeň, ktorá pred tým svoju pravomoc tak úzkostlive obhajovala, túto pravomoc jedine a výlučne pre ruky ministrove? žiaducná by bola zmena tohoto paragrafu v tomto smysle: "Obvody verejných meštianskych škôl zriaďuje a mení na návrh zemskej (krajinskej) školskej rady minister školstva a národnej osvety v dohode s ministrom financií a udržovateľom školy." Zemská školská rada je bližšie interesovaná, pozná pomery a na jej návrh by rozhodoval potom minister školstva s ministrom financií v dohode s udržovateľom škôl. Aj v tejto poslednej chvíli pred odhlasovaním pripomínam túto vec k vážnemu uváženiu. Či by sa táto vec preca len nemala ešte v tejto poslednej chvíli pozmeniť v znenie: "na návrh zemskej školskej rady minister školstva a národnej osvety v dohode s ministrom financií a udržovateľom školy."

Tretia požiadavka. Dľa §u 16 návrhu zákona náklad na zriaďovanie a vydržovanie obvodnej meštianskej školy majú uhradzovať len samosprávne sväzky, a to jednu tretinu obvod priškolenej obce, jednu tretinu okres a jednu tretinu tá ktorá zem či krajina.

Slávny senát! V terajšej hospodárskej krízi na Slovensku, kde sú pomery ešte o mnoho horšie a kde sú samosprávne sväzky ešte najmä bremenom udržovania ciest už aj dosial' nesnesiteľne preťažené, kde niet ešte materských škôl a bude treba ešte tisíce učebných siení len pre ľudové školy budovať nie je ani radno, ale ani nie je cieľu primerané uvaľovať ešte aj ťarchu stavby obvodných meštianok výlučne na plecia samosprávnych sväzkov. Pri dosavádnej finančnej vyčerpanosti toto nové bremeno naše samosprávne svazky jednoducho nesnesú.

Ak je vážnym úmyslom, aby z dobrodenia tohoto zákona primerane účastné bolo aj Slovensko, je nútne otázku zriaďovania a udržovania obvodných meštianok podľa mého merítka riešiť. Je potrebné, aby pri realizovaní tohoto zákona výdatnou pomocou prispel aj štát. Som toho presvedčenia, že bez výdatnej štátnej pomoci zákon tento na finančne vyčerpanom Slovensku v dohľadnej dobe nielen v celku, ale aj čiastočne sotva bude možno realizovať. Preto žiaducné by bolo modifikovať tento zákon takto:

Polovicu nákladu, 3/6 na zriadenie a vydržovanie obvodnej újezdnej meštianskej školy podľa obdobných ustanovení platných v tej ktorej zemi, krajine o úhrade nákladu na školy obecné uhradzuje štát. Ďalšiu polovicu, 3/6 podľa výšspomenutých obdobných ustanovení uhradzujú: priškolené obce zcela alebo z čiastky (§ 8 ) 1/6, druhú šestinu tohoto nákladu uhradzuje okres, v ktorom je meštianska škola zriadená alebo sa zriadi, a 1/6 hradí tá ktorá krajina, zem. Rovným spôsobom budú hradené výlohy vzniklé školskému újezdu, obvodu na základe tohoto zákona.

Slávny senát! Dobromyseľne som povedal kritiku o tomto krásnom zákone: dúfam, že s takým pochopením vezme moju úvahu vo známosť aj slávny senát a podľa nej bude rozhodovať. (Souhlas.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Ke slovu se přihlásil pan sen. Mikulíček. Uděluji mu slovo.

Sen. Mikulíček: Paní a pánové! Předloženou osnovu považuje náš klub i strana za zlepšení poměrů v otázkách budování měšťanek, budeme hlasovati pro tuto předlohu, ale dovolíme si k ní učiniti několik připomínek jak z českých, tak také z německých řad komunistických.

Vážení! Měšťanské školy jsou jediným dostupným školním vzděláním pro dělnickou třídu. Školství v kapitalistické společnosti a v kapitalistickém státě, kterým je také stát československý, je třídní výsadou. Žádný nebrání nikomu poslat na gymnasium, do průmyslovky, na universitu své dítě, jenom prostředky finanční tomu brání.

Ten, kdo by byl sebe nadanější, nemá-li těchto prostředků, musí zůstati při hrubé tělesné práci, vydán dnes v šanc nezaměstnanosti a bídě, ale na druhé straně vidíme zjevy, že mnohdy děti nenadané, ale děti, jichž rodiče mají prostředky, dosahují vysvědčení potřebných k různým pozdějším nabytím veřejných úřadů, kterých dosahují protekcí, a když to nejde, dostudují pomocí kondicí od chudých studentů.

Takové je školství v třídní společnosti. Ale, vážení, jsou ještě jiné věci, které nutno s hlediska dělnického vytknouti. Máme zde desítky tisíců dětí, o nichž vám učitelé podávají zprávu, že usínají ve škole, ne nedostatkem spánku, nýbrž hladem. Vážení, jak to vypadá? Byl jsem nedávno v Ratiškovicích u Hodonína, v tom krásném kraji, o němž mluvil pan referent, který podle něho má tak nádhernou úrodu, a tam mi plačky sděluje otec pěti dětí, že sedmiletá a jedenáctiletá dcera nechtěly jíti do školy, poněvadž neměly nic nejen k snídani, ale ani k večeři. A ten otec ze zoufalství utekl z domu, aby neudělal něco, co by ho sice nepřivedlo na šibenici, poněvadž, jak říkal, by to skončil najednou, ale aby všecko to, co měl rád, nezničil.

Nezdá se vám, že je nejvyšší čas, aby se řešila otázka výživy a ošacení naší mládeže, školní mládeže, budoucího národa? Byl jsem v Polomce, když tam byli zavražděni dva rolníci, byl jsem tam ty věci vyšetřovati, bylo tam 12 cm napadaného sněhu a 2/3 dětí ze školy v Polomce šlo bosých po tom sněhu domů. Znám Zakarpatsko, byl jsem tam několikrát vyslán k studiu těch poměrů, a tam nenajdete ani u desátého dítěte nějaký teplejší oděv, cestou do školy, mnohdy dva až tři kilometry, chodí v tom lehoučkém kabátu a děravých botách, v tom sedí i ve škole. Co může z těchto dětí za takových okolností být? Před nedávnem byly prováděny v Mor. Ostravě a okolí zdravotní prohlídky dětí a z 13.000 dětí našlo se jen 15 % zdravých, ostatní trpí podvýživou, tuberou a měknutím kostí atd. To má býti potom užitek školního vzdělání, který se projevuje na těch krásných lánech a krásných úrodách? To má býti to požehnání pro lidstvo? V době, kdy se obilí kazí ve skladištích, kdy se obilí šrotuje za 65 haléřů 1 kg a míchá se mourem, kdy se cukr denaturuje a prodává pro dobytek za 65 haléřů za 1 kg, zjistí lékaři a nemyslím, že to jsou lékaři komunisté, jistě ne, a možná že ani ne socialisté - že umírá budoucnost obyvatel tohoto státu podvýživou. (Sen. Fidlík: To nepatrí k veci!) Kamaráde, to patří k věci. Já jsem nechtěl dále polemisovati s p. referentem, když on líčil, jaké ohromné propasti zde byly mezi feudální šlechtou a dělníky, jaké ohromné rozdíly jsou na Zakarpatsku a na Slovensku mezi bohatými a chudými, ale jistě jsou také ohromné rozdíly v Praze mezi nezaměstnaným a Preissem, v Mostě mezi horníkem, který přinese 80 Kč týdně, a inženýrem Löckrem, který přiznal, že má 5 1/2 milionů Kč příjmu ročně. Ty rozdíly jsou zde a bude nutné je vyrovnat, chcete-li zachránit český národ; poněvadž ti Preissové, ti Löckrové jej neudrží, neudrží-li jej široké masy proletářů, ať námezdně nebo na vlastním pozemku pracujících.

Loňského roku jsem projel několik tisíc kilometrů Sovětským svazem. Tam byste viděli školství! Konečně nemusíte to slyšet z úst komunisty, slyšeli jste to i z úst delegace učitelů. Tam není věda a škola výsadou bohatých. Tam se sonduje schopnost dítěte už v dětských sadech od 3 do 6 let. Od 6 do 15 let dají se mu prostředky, aby už vyráběl z lepenky nebo dřívek nebo čehokoliv, k čemu má schopnost, aeroplán, auto, trakař, stavbu. Pak se sonduje, je-li schopen, a je-li, otevírají se mu bezplatně dveře na vyšších učelištích. Ale nejen bezplatně - řeknete, že školní plat ani u nás není přílišný - ale plně se opatří šatstvem, stravou, bytem a všemi pomůckami.

Sešel jsem se tam s několika tucty českých lidí, kteří se tam odstěhovali a navštěvovali techniku nebo universitu jako mužové 30 až 35 let staří a společnost platila jejich rodině, když se doma stravovali, jejich průměrný plat, který měli za poslední 3 měsíce před studiemi. Tak se řeší školský problém ve státě, v němž není vykořisťování. Ale jak je to ve všech ostatních státech? Vám to zde ovšem marně říkáme, říkáme to však s dosti značným úspěchem širokým masám venku, že kapitalistická společnost je rafinovaně organisována na potlačení chudého lidu, že určité výhody a výsady poskytuje jen svým synům, své zlaté mládeži. Chcete tvrditi, že je to jedno, když ostře promluví voják vůči poručíkovi anebo když poručík promluví ostře, ať urážlivě nebo neslušně, vůči vojáku? Ne, poručíkovi se nestane nic, ale voják je přísně trestán. Ale mezi ty poručické a vůbec důstojnické kruhy se syn dělníka a chudého rolníka nedostane, poněvadž je podmínkou maturita. Nikdo sice nebránil mým klukům, aby šli na gymnasium, jenom ta taťkova kapsa. Jak jinak je to tam v tom státě, v Sovětském svazu! Dělal nám přednášku 33letý plukovník. Ptám se ho, čím byl dříve? Synem jednoličníka. Co dělal takový chlapec? Oral, sekal, pásl. Pravil:,,Líbila se mi vojna, mohl jsem studovati válečnou vědu a za tři roky, budu-li zdráv, budu generálem." Hledejte mi mezi našimi pracujícími vrstvami, ať námezdnými anebo na drobném hospodářství pracujícími, případ, kdy se z těchto vrstev někdo do oněch důstojnických vrstev dostal? Totéž máme, řeknu to otevřeně, u právnického stavu, u stavu advokátského a soudcovského. Dostane se mezi tento stav, který si dá často půl hodinu zaplatiti padesátkrát lépe nežli se zaplatí dělníku při řezání dřeva, chudý člověk? Je tu výsada určité buržoasní třídy. Z toho, co přednášel pan referent, je zjevno, že nastane určité zlepšení proti dnešnímu stavu, ale, jak správně řekl řečník přede mnou, velmi těžce bude to možno realisovati, poněvadž na to nebude prostředků. Uznáte, že na 1000 nových škol bude potřeba, jedna k druhé, nejméně 1,000.000 Kč na jednu újezdní školu, a to jenom na budovy a vybavení. Za 1,000.000 Kč nebude v takové újezdní škole nic přepychového.

Co to znamená? Miliardy. A kde ji nabrat? Víme o ní, jenom že vy nemáte dobré vůle pro ni jíti. Vždyť vám to napsal, pánové, váš šéf tisku pan sen. Josef Vraný. Vyšťáral 19 miliard, o které kapitalisté stabilizačním zákonem a pašováním a vyvážením valut za hranice zkrátili stát. Před 19. květnem se s tím hodně hausírovalo a lidé věřili, že pan Josef Vraný není nějaký pan Kahánek, který by přebíhal jako chameleon z partaje do partaje, nýbrž že je to vážný politik a že jako šéf tisku, který se denně vydává ve statisících výtisků, je důležitější osobou nežli snad sám ministr a min. předseda.

Nuže, chcete dále, aby samospráva stavěla školy a aby je vydržovala, a chcete při tom nechati zákon o stabilisačních bilancích v platnosti? Co je ten zákon? Vládní činitelé sami potvrdili, že si uhlobaroni na Kladensku pomocí tohoto zákona o tolik zvýšili hodnotu podniku, že ročně si odpisují o 169 milionů Kč více čistého zisku, což uniká státní, obecní, okresní i zemské pokladně. Kde má obec potom nabrati prostředky, když se jí množí děti a ona potřebuje postaviti pro ně školu, když největší poplatníci, obdaření panskou koalicí zákonem stabilisačním, unikají poplatnosti?

A co zákon č. 77, druhé dílo panské koalice? (Výkřiky.) Jsem v obecní samosprávě už od roku 1910 a vím, že jestliže jsme kam platili rádi, tedy to bylo do obce, poněvadž jsme bezprostředně viděli, jak se s našimi penězi hospodaří, a když s nimi starosta hospodařil špatně, chytli jsme ho za uši a vykrákali mu. Kdyby se těm, kteří uvedenými zákony získali, vzalo a dalo se to na věci, o nichž tak ideálně mluvil pan referent Vojta Beneš, nabyly by obce nové zdroje a mohly by bráti peníze tam, kde jsou. Nebude-li prostředků, bude zákon ilusorní a nebude možno jej provésti stejně jako zákon, který jste stvořili, tuším, ještě než jsme se rozešli, o maskách, potřebných pro každého člověka, a úkrytech protiplynových.(Sen. Nejezchleb-Marcha: 2000 % přirážek nikdo nesnese!) 2000 % přirážek ovšem nikdo nesnese, ale podívejte se, kolik platí chudí lidé ve spotřebních daních. (Sen. Nejezchleb-Marcha: Mluvme o tom rozumně!) Však o tom mluvíme rozumně, jen nepovažujte druhého, když vystoupí na tribunu, za méněcenného než jste vy a nesnažte se ho zesměšniti, když dává rozumné náměty. Vážně mluveno, kolik platí chudý lid? Vezměte si rozpočet československého státu. 7/8 se platí dávek a nepřímých daní a jenom 1/8 do státní pokladny platí všichni majitelé polí a lesů, průmyslu i bankovní piráti a majitelé domů v městech. (Sen. Nejezchleb-Marcha: Nesmíš to dávati dohromady, jsou v tom rozdíly!) Pardon, najdete prostředky, pane kolego, abyste mohli realisovat tento zákon stavbou tisíce škol nákladem miliardy nebo přes miliardu, ale najdete také zdroje, abyste dali dětem najíst, abyste jim koupili boty a šaty? My tvrdíme, že na takové věci a zvláště pro děcka, která chodí do obecných škol, se musí peníze najít. A kdybyste jen trochu lidsky cítili, našli byste prostředky, aby děcka byla najedena a chodila ošacena. Jestliže my dnes dáváme podle rozpočtu téměř 400 mil. Kč na policii a četnictvo, a to nemáme policie ještě ani jednu třicetinu zestátněné, nezdá se vám, že by bylo účelnější dát více na chléb? A bylo by méně zločinců. (Výkřiky.) Co jsem se já narodil, neměl jsem četnickou náturu, nechtěl jsem ani do služby k pořádným lidem, neřku-li abych šel sloužit k lidem, u nichž se spravedlnosti dovolati nelze. Na takové věci prostředky jsou, jsou i peníze na subvence; loňského roku se dalo zbytkařům 130 mil. Kč na subvence; ovšem vedl jsem ze 41 obcí deputaci rolníků do 15 měřic a žádný neviděl z těch subvencí ani krejcar. Nebylo peněz. Ale jsou-li na sanace pirátství bankovního - to je pirátství v pravém slova smyslu chtít 14 % a vklady 4 % úrokovat, pak musí býti peníze pro chudé děti, pro takového 14letého kluka, kterého pak za 6 roků oblečete do vojenského munduru. (Sen. Nejezchleb-Marcha: V Rusku také!) Já bych doporučoval, pane kolego, abyste se tam jednou šel podívat, měli jste tam redaktora, nemohu si vzpomenouti na jeho jméno. (Sen. Ne jezchleb-Marcha: Vaši generálové mne tam pozvali!) A uvidíme, jestli budete také objektivní ve svých poznatcích, jak budete tu celou situaci posuzovat. Faktem je, jestliže tam není vykořisťovatelů lidské práce, musí se kdesi čistý zisk z práce projeviti. Jestliže tam dostane ten rolník polovinu z té sumy za cukr v řepě, zač ho prodává té společnosti, musí to býti kdesi znát. U nás dostane 1/9 za cukr v řepě z té ceny; zač ho musím kupovati od továrny? Když dostanu 1/15 za ječmen z ceny, zač musím kupovati z pivovaru pivo? A dostanu-li 1/15 za brambory z ceny, za kterou kupuji líh? Ale sám si uvařiti cukr, pivo a líh nesmím. Na to máte vy monopol. Koupíte od nás za 1/9 zemědělské plodiny a prodáváte výrobky desateronásobně. (Sen. Nejezchleb-Marcha: Jak tě znám, to pivo, které bys uvařil, bys nepil!) Znám také lidi, kteří to umí dělat, ovšem já zatím na to nemám čas. Tam zase [ukazuje na sen. Nováka (rep.)] je cukrář, jenomže sakramentsky draho prodává ten cukr.

Tu je potřebí nejenom rozšířit vzdělání nejširších mas měšťanskými školami, ale chtěj nechtěj starati se o překlenutí těch propastí mezi chudáky a těmi, kteří chudáky vykořisťují. Nebudete chtíti tvrditi, že dvacetiměřicový rolník vykořisťuje cukrovar, nýbrž je tomu opačně. Máme dnes právo reklamovat, aby se konečně do školské výchovy vsunula vložka: Vědecký socialismus. Nezdá se vám, že by byl čas vysvětlit klukům 12 až 15letým, proč je bída v lidské společnosti? (Sen. Nejezchleb-Marcha: Ty tomu nerozumíš! ) Snad bys mohl býti učitelem ty.

Vysvětlovati a nebo vykládati dětem různé nesmyslné zázraky, tak možno vyučovati dospívající 14 až 15leté žáky, ale poučovati je o příčinách jejich bídy a o cestách, kudy z té bídy ven, to se dělati nesmí, poněvadž je to držitelům dnešní moci i jejich placeným ochráncům nebezpečno.

My víme, že schopnosti chudých dětí není možno dnes zdokonaliti ve školách, neboť jejich rodiče nemají prostředků. Jenom v socialistickém řádu mohou se schopnosti každého dítěte plně vyvinouti, jak jsme toho svědky ve Svazu sovětských socialistických republik, což dnes už uznává každý objektivní pozorovatel. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Bas (zvoní). Ke slovu je přihlášen pan senátor Kostka. Uděluji mu slovo.

Sen. Kostka (německy): Slavný senáte! Můžeme s německého stanoviska skutečně ideální vývody pana zpravodaje jen uznati. Jak on miluje svou školu, milujeme my svou německou školu a bojujeme o každý kousek školy. Dovedeme také velmi dobře oceniti požadavek, by pro každé dítě vytvořena byla jeho měšťanská škola, a víme, že se tím vlastně velmi význačně sledují intence ministerstva školství v jistém směru, totiž vytvoření jednotné školy počínaje od nejnižšího stupně, po 5 a po 4 léta, tedy po 9 let, jak to vědci a učitelé žádají, jako nižší stupeň, a pak stejnoměrný postup dále, jak to na př. zdůrazňuje ministr školství dr Krčmář, vytvoření jednotné střední školy, tedy jednotnou formu - a předložený návrh zákona se velmi dobře přizpůsobuje této snaze.

Bude se ovšem, promyslíme-li také dobré myšlenky, jak je v posledním čase ministerský rada Příhoda napsal ve své knize o racionalisaci školství, muset bráti zřetel na jednu věc, to musíme zdůrazniti obzvláště s německého stanoviska: vytvořením něčeho dobrého nemá se snad zatlačiti jiné dobré. Nutno při provádění zákona, za který se přimlouváme, bezpodmínečně postarati se o to, aby budoucně bezpodmínečně zůstalo také zachováno národnostní dělení školství, aby se ze zakládání nových obecných škol nevytvořil eventuelně systém směšování, který není školství nikterak na prospěch. Mohu ze své domoviny Liberce uvésti příklad, který proděláváme. Vytvořili jsme si vlastní silou velmi dobrou okresní pokračovací školu pro řemesla a důkazem toho, že škola dobře funguje, jest, že má dnes tisíc žáků. Ale přejeme si přece také, aby si Češi v tomto území rovněž vybudovali své pokračovací školství. Ale projevila se ihned snaha, aby se česká pokračovací škola, která má být zřízena, včlenila do německé školy. To je naprosto nemožné, a to z důvodů ryze technických, pro nedostatek místa a z důvodů skutečného dalšího vzdělání. Přejeme si, aby se oběma národnostem dostalo stejného vzdělání, ale není účelné tvořiti směšování a z toho nějaké jazykové smíšené okresy, aby německé děti byly posílány do českých škol, z toho by nevznikl mír ve školství, újezdní měšťanská škola mohla by přispívati k nepokojům v okresu.

Ještě něco jiného, k čemu by bylo velice přihlížeti. Myslím, že pan zpravodaj a také jeden z pánů řečníků přede mnou na to poukázali. Tvoříte-li obvody v okruhu 5 kilometrů, může se státi, že se malé školy, které dosud výborně působily, vylidní a že se z dvou- a tří třídních škol stanou jednotřídní školy, po případě, že se provede další zavírání škol. Tomu by se bezpodmínečně muselo zabrániti, a poněvadž my obzvláště v našich německých okresech, jak víte, vedeme těžký boj o každou školní třídu, muselo by se také při provádění tohoto zákona bezpodmínečně zanechati toho, aby se zavíraly školní třídy. Musíme bráti také zřetel k tomu, aby se takovéto měšťanské školy, když se vytvoří - to je ryze odborná otázka, která s národnostní stránkou nemá nic společného - podporovali přiměřenými pomocnými školami. Již obecná škola trpí tím, že méně nadané dítě přitěžuje učiteli a ostatním dětem ve spolupráci. Tyto méně nadané děti musely by se sloučiti v pomocné škole, tím by se v budoucnosti zaručily úspěchy měšťanských škol. Zrovna v měšťanských školách je bezpodmínečně zapotřebí, aby se méně nadané dítě pokud možno včas separovalo od ostatních dětí.

Musíme ovšem bráti zřetel také na poměry dopravní. Musí se již dnes ministerstvu školství zdůrazniti, že musí dbáti toho, aby podvyživené děti, jaké dnes bohužel nalézáme v mnohých německých okresech v tak velkém množství, nemusely konati dalekou cestu. Ony to zkrátka nemohou.

Také v tom má jeden řečník přede mnou pravdu: potřebujeme chleba a práce, potřebujeme také nutně zachovati svou kulturu a svou školu. To je také chléb pro ducha, ten si musíme zachovati, a tento chléb nutno také pro budoucnost chrániti praktickou poctivou prací, která se přizpůsobuje daným poměrům. Zákon nebude tak lehké prováděti v okresu, kde je nouze, jako v okresu, který si ještě něco zachoval ze starých dobrých časů anebo který se zase zotavuje; jsou také takové okresy. Ovšem, přistupuje k tomu dnes ještě něco, nač již řečník přede mnou poukázal. Neboť že se obce dnes nalézají v nejobtížnější situaci, takže sotva více mohou plniti nejnutnější požadavky kulturní, to víme všichni a to vidíme dnes obzvláště velmi zřetelně v našich německých krajích. Musíme upozorniti na to, že se obcím nesmějí jen ukládati samé povinnosti, nýbrž že stát také musí přesně vyhověti svým závazkům oprati obcím. Jestliže to dnes přednáším zase s tohoto místa, má to býti malou připomínkou, aby stát lépe plnil své závazky. V našem městě Liberci máme dnes u státu ještě pohledávku dvou milionů Kč školní přirážky. Představte si, jak se má sdělávati rozpočet, když jsme dosud nedostali vyplaceny 2,000.000 Kč nesporné dnes školní přirážky.

Zmiňuji se pro svou obec také ještě o druhém případu. Vystavěli jsme pokračovací školu za sumu 4,000.000 Kč; jistě je to pro město značný příspěvek. Stát nám přislíbil třetinu tohoto obnosu jakožto příspěvek pro okresní školu pokračovací, máme však tyto peníze bohužel jen na papíře; musíme však dále dělati rozpočty a chceme dnes také českému obyvatelstvu vyjíti vstříc tím, že pravíme: obdržíme-li tuto třetinu, přikážeme pro vaši pokračovací školu určitou část ve váš prospěch. Nutno tedy bezpodmínečně vzíti zde v úvahu také finanční následky. Pak v této důležité otázce pokročíme kupředu a budeme snad jednou moci přistoupiti k tomu, aby se počet dětí neudržoval více na výši 60, nýbrž aby poklesl na 40, což se považuje za přiměřený počet.

Bude snad také v budoucnosti možno vytvořiti lepší možnosti výcviku pro učitele měšťanských škol. Víte, že učitelstvo žádá, aby se mu také poskytlo vysokoškolské vzdělání. Neboť jinak máme měšťanské školy, ale nemáme pro ně přiměřených učitelů. Mohlo by po případě dojíti k rozšíření pedagogických akademií anebo by se zavedl a jednoroční placená dovolená pro návštěvu vysokoškolských kursů, které by pak kandidáti museli absolvovati, chtějí-li pracovati na měšťanských školách.

Nyní mi dovolte - a také pan zpravodaj mně to snad dovolí - abych se při této příležitosti vrátil k otázce, která se jen nepřímo zabývá měšťanskou školou, která však také je velmi důležitá; je to otázka okresních školních inspektorů. Vy všichni znáte utrpení této skupiny osob, kterým bylo již opětně slibováno zlepšení. Ačkoli jde jen asi o 250 osob v celém státě, visí se svou systemisací jako státní úředníci úplně ve vzduchu, a také co do svých diet a svých jinakých příjmů vrací se stále ještě k nějakému zákonu z r. 1873. Diety byly proti stavu r. 1873 zvýšeny jen 2 1/2 násobně, kdežto, jak známo, ceny životních potřeb u nás nelze měřiti 2 1/2 násobně. Když takový inspektor pěšky, umdlen, obzvláště ve velikých okresech, které musí procestovati, přijde do školy, může únavou sotva dále, a když se potom vrátí domů, čekají na něho ještě práce v kanceláři, které také nejsou nepatrné. Chci uvésti jen některé: zprávy, hlášení, statistiky, kvalifikace, rozvrhy hodin, inspekční zprávy, zřizování a zrušení škol, jmenování a zproštění, prelimináře místních školeních rad, knihovny, školní knihy atd. Naše skupina již před delší dobou urgovala v posl. sněmovně, aby zákonodárství věnovalo svou pozornost také této kategorii a aby okresní školní inspektoři pojati byli spolu do organisace celku. Opakuji to zde.

Ostatně budu hlasovati pro zákon o újezdních měšťanských školách.

Místopředseda dr Bas (zvoní): Přerušuji rozpravu, jakož i projednávání pořadu schůze.

Předsednictvo senátu usneslo se podle smyslu §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 28. listopadu 1935 o 10. hod. s

1. Pokračování v rozpravě o zprávě výborů kulturního, ústavně-právního a rozpočtového o usnesení posl. sněmovny (tisk 2) k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění a doplňují zákony o zřizování a vydržování veřejných měšťanských škol, o docházce do nich a o jejich správě (tisk 43).

2. Návrh posl. sněmovny, aby byly prodlouženy lhůty dané §em 43 úst. listiny ku projednání usnesení senátu o osnovách zákonů:

a) kterým se mění §§ 82 a 54 živn. řádu a § 70 živn. zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi (tisk 2245-I),

b) o veřejné stráži zemědělské (tisk 699-II),

c) o ochraně polního majetku (tisk 702-II),

d) o otváracej a zatváracej hodine obchodných miestností v zemi Slovenskej a Podkarpatoruskej (tisk 1079-III).

Konstatuji, že žádný jiný návrh podán nebyl.

Končím schůzi.