Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. dr Žiška. Dávám mu slovo.

Sen. dr Žiška: Veľactený senát! Dovoľte mi, abych ako Slovák predovšetkým vyslovil tu verejne vďaku pánu predrečníku kol. sen. Klofáčovi za tie úprimné a dobre precítené slová, ktoré o Slovensku povedal. Dobre charakterizoval, bych povedal, pomery na Slovensku a dobre charakterizoval to nedorozumenie a odcudzenie, ktoré dneska medzi historiokými zemiami a Slovenskom panuje.

Ja pred 2 rokmi vo svojej reči rozpočtovej som povedal, že jednu veľkú vadu videl som a vidím i dnes v tom, že jedna čiastka tých Čechov, ktorá prišla na Slovensko, nebola si vedomá toho veľkého a historického poslania a velice dala cítiť svoju duševnú povýšenosť a menej lásky ukazovala tomu slovenskému ľudu.

Pán min. predseda vo svojom prejave tiež takto chápe celú otázku, keď hovorí, že lákavé heslo autonomie prehľbilo to odcudzenie Slovenska a historických zemí miesto štátnej a národnej jednoty. On tiež hovorí o odcudzení a veľactený senát, keby ste tak skúmali odcudzenie na Slovensku, videli by ste, že najväčšie je práve pri hraniciach. To odcudzenie a tá nesmierna protičeská nenávisť je najviac rozšírená na moravskom údolí a čím viac ideme na východ, tým je menšie. Vykladať, aké sú tomu príčiny, by viedlo ďaleko. Ale dnes i to odcudzenie medzi Slovákmi je tak veľké, že jedna čiastka Slovákov, tí t. zv. autonomisti, Slovákov, ktorí sledujú celoštátnu politiku, už ani nepovažuje za Slovákov. Pánovia moji, tu musím verejne povedať - a učinia tak všetci bez rozdielu strán, ktorí celoštátnu politiku a nie politiku odstredivú robíme - že nás považujú za zradcov Slovenska. (Slyšte!) My nie sme už praví Slováci, my sme, čo ja viem, zradcovia, prašivé ovce alebo niečo podobného, poneváč vraj nehájime slovenské záujmy. Tí ľudia, ktorí pred tým nadávali na nás, že sme Panslávi - oni boli Maďari alebo vlasteneckí Slováci - sú dnes tí praví Slováci, a my, ktorí sme roky a roky pred prevratom trpeli za slovenčinu, sme dnes zradcovia slovenčiny! (Výkřiky sen. Sladkého.) To je ten myšlienkový chaos na Slovensku a proti tomu ťažko je dnes bojovať. Je všade kríza v celej republike, v každom kúte republiky, v jednom snáď väčšia, v druhom menšia, ale k tomu všetkému na Slovensku prichádza to, že tá bieda z prevážnej väčšiny sa pripisuje Čechom. Včul je treba proti tomu bojovať, pracovať a dokazovať, že také zdánlivé skutky a zjavy, na ktoré môžu poukazovať, sú len nahodilé, ale že vo skutočnosti český a slovenský národ nie sú sebe nepriateľmi a že Česi nie preto prichádzali a prichádzajú na Slovensko, aby ho hospodársky zničili. (Výborně!)

Pán min. predseda vo svojom prejave ďalej pokračuje a hovorí, že tento dlhý odlišný tisícročný vývoj, pravda, zanechal stopy v duši toho Slováka a že dnes sa nevie ten Slovák do tých dnešných pomerov celkom vžiť, aby tu našiel svoju spokojnú a tichú domovinu. Dobre, pán min. predseda hovorí, že bude treba tu dlhej trpezlivosti a menovite bude treba dobrej výchovy, aby tie odlišné povahové rázy zmizely a aby sme sa povahove sblížili a aby aspoň nastala, keď aj nie rečová, ale aspoň srdcová, jednota. (Výborně!)

Páni moji, nežiadate, vieme to, nikto nechce dnes počeštiť Slovákov. (Tak jest!) Nikto nemyslí na to aspoň nie z úradných medzítok, že by chcel slovenčinu vytlačiť z verejného a štátneho života. Toto nikto nemyslí a nechce. Tá slovenčina sa nám tisíc rokov udržala a v posledných predprevratových rokoch bola nám tak milá, že tak veľkú energiu v nás roznietila, ktorú sme vyvinuli za udržanie slovenského národa, keď heslom medzi námi Slováky bolo: »Za tú našu slovenčinu!« Bolo by možné, že dnes český národ by chcel túto Slovenčinu vytlačiť z verejného života? (Hlasy: Ne, ne!) A prosím, to sa rozširuje medzi ľudom: Česi vás tu rečove, hospodársky a sociálne pohlťujú. (Sen. Hubka: Ti, co to říkají, vědí, že to není pravda!) Je to ale už medzi ľudom a proti tomu je ťažko dnes pracovať a bojovať. To sú heslá a fráze, ktoré dnes sú zakorenené a, páni moji, nemáme tej moci, ani jedna, ani druhá, ani tretia štátotvorná strana na Slovensku, že by sme tieto heslá mohli rozptýliť. (Sen. Hubka: Však ten čas přijde!) Áno, prijde.

Páni, počúvali ste tu reč jedného rečníka slovenskej strany. Oni vidia jedinú záchranu všetkého, čo je slovenské, len v tej pittsburgskej dohode, porád na tom stoja a žiadajú si vtelenie tejto pittsburgskej dohody do našej ústavnej listiny.

Veľactený senát, my, ktorí neseme odpovednosť za budúcnosť Slovenska, my, ktorí sme pred prevratom roky a roky pracovali za to Slovensko, dnes neopovážime sa ho vystaviť tej neistote, aký osud by ho zastihol, keby sa táto štátna forma previedla. (Tak jest!) Prosím, máme poučenie z minulosti i prítomnosti. Boly doby, keď naši slovenskí autonomisti telegraficky pozdravovali chorvatských autonomistov a poslali telegram až do Trska, do Dublina, že pracujú za svoju autonomiu. A práve tento týždeň čítame v novinách, že už irský vodca vyjednáva s anglickou korunou, že sa nechcú úplne odtrhnúť (Hlasy: A dát zchudobneť!) a dať zchudobneť, lebo už snáď prišli na to, aké hospodárske následky by to malo. V Jugoslavii to vidíme tiež. Tak my tiež a jako štátotvorné strany uznávame, že isté závady, isté chyby, isté nedostatky boly a trvajú ešte aj dnes. (Sen. Hubka: Vždyť jsme lidé!) Veď sme ľudia, a tedy za 17 rokov republiky nepodarilo sa ešte všetko odstrániť. Jestli tu pán sen. Klofáč odvolával sa na toho starého rakúskeho ducha, že tu ešte vládne a panuje, u nás na Slovensku prirodzene ešte velice panuje bývalý maďarský duch a maďarská administrácia a byrokracia a všetko, čo je s tým spojené (Sen. Stodola: A maďarská reč!), a maďarská reč. Veď nedávno som bol vo svojom rodisku, vo Skalici na Slovensku pri Morave, a prosím, tam čujem maďarčinu na ulici, a to je všade. Nie je to lepšie ani v Turč. Sv. Martine ani v Ružomberku ani v Žiline. Určitá čiastka obyvateľstva prirodzene húževnate sa pridržuje maďarčiny. My sme na toľko tolerantní, že nikoho preto neprenásledujeme, ale pre náš neuvedomelý ľud je to strašné nebezpečie. Keď on vidí, že istá čiastka obyvateľstva pridržuje sa ešte tej maďarčiny, myslí si: no, však ěšte sa to môže všetko zvrtnúť a môžu prijsť ešte iné časy. Myslí si, že tá čiastka obyvateľstva má dobrý nos, že ona to vopred cíti a podľa toho, sa i zariadila.

My podľa nášho stanoviska všetky tieto krivdy a nespravodlivosti, ktoré sa na Slovensku ešte dejú, chceme riešiť, usporiadať vzájomnou dohodou, dorozumenim a úprímnou snahou. (Výborně! - Potlesk.) My nevidíme jediný prostriedok a jediný liek v autonomii, ale vidíme v úprimnom dorozumení s vámi. (Výborně! Tak jest! - Potlesk.)

My máme všelijaké národohospodárske družstvá, máme Nárus, kde sa všetky hospodárske otázky prejednávajú. Sú tam súčaštnené všetky strany. Tak prosím, prečo by sa všetky tie krivdy, domnelé alebo i faktické vady a chyby nemohly tuná verejne predniesť, a ja neverím, keď uznáte ich správnosť, že by ste ich nechceli vyliečiť. (Souhlas.) Ale povedať, že tu je jediný liek, len tá autonomia, a nepovedať jasne, čo to znamená, to je nebezpečné pre náš ľud, lebo pod tým každý človek iné a iné môže rozumeť. Ale my všetci Slováci, ktorí tu sme, či ja za svoju stranu, či pán Kornel Stodola, či druhí, čo tuná sú, v tom všetci sme za jedno, že chceme Slovensku pomôcť, a tie krivdy a tie nespravodlivosti chceme spoločne odstrániť. (Výborně!) V tomto sme jednotní: v záujme republiky a v záujme nášho Slovenska hľadať nie odcudzovanie, ale zbližovanie.

A v tomto nám vy musíte byť nápomocní. Tu musí prijsť nová éra ohľadom Slovenska a my vám predneseme svoje návrhy, všetko, čo sa týka odstránenia tých prekážok a nedorozumení. My chceme, aby sa s tým parlamentné výbory zaoberaly, aby sa to tam verejne pretriasalo. (Výborně!) Nemáme žiadnych tajností. My uznávame: sme zaostalí, ale to není naša vina. Sme chudobnejší ako vy, nemáme ešte také mohútne hospodárske alebo akékoľvek organizácie, aké máte vy, ale máme tú dobrú vôľu, že chceme s vámi aspoň na udržaní tohoto štátu a na pozdvihnutí Slovenska spolupracovať. Toľko majetkov, príjmov, dôchodkov Slovensko nemá, ale má svoje prirodzené bohatstvo, má svoje prirodzené krásy. (Sen. Hubka: Veliké krásy!) Veľké krásy, veľké poklady, ktoré voľakedy republika dobre bude môcť využikovať. Nič nechýba, len hľadať cestu k srdcu toho Slováka a získať ho, nech je to akýmikoľvek prostriedky. Preto my aj z tohoto ohľadu vítame, že konečne to modus vivendi bude uskutečnené a prevedené, aby aj toto uspokojilo a ukľudnilo Slovensko a aby sme a v tejto republike plne tak cirkevne, ako štátne i národne vyžiť mohli. (Potlesk.)

Veľactený senát, my ako strana celoštátna hľadáme všetko to, čo nás len zbližuje, a vkeď snáď niečo kritizujeme a rekriminujeme, nečiníme to nijako radostne, ale viac s tou snahou, aby sa to napravilo a aby staré 17ročné nedorozumenie pomalu a pomalu zmizelo.

My tu máme na Slovensku aj iné národnosti. Uznávame ich loyálne tiež. Čo hovoril pán sen. Klofáč o Nemcoch, práve to máme i u nás na Slovensku v Maďaroch. Sme tiež voči nim spravodliví a čo im podľa práva, podľa mierových smlúv, podľa spravodlivosti patrí, tiež im dávame plnou mierou. Tedy jestli je ešte niečo, čoho by si žiadali, nech prijdú a nech to prednesú. Jestli to bude loyálné, i tam môžéme sa dohodnúť, aby tiež oni mali ístú prirodzenú lásku k tomuto štátu.

Povedal tuná jeden rečník, že ten štát bol založený na základe Wilsonových bodov atď. Ale zabudol povedať, že za tento štát Česi a Slováci aj bojovali a krvácali a že si ho vlastne vybojovali, a keby neboli Česi ako vojáci bojovali, neviem, či by čisto na základe Wilsonových bodov bol sa mohol tento štát založiť. (Souhlas.)

A potom sa hovorí, že tedy ani to pomenovanie tohoto štátu není celkom správne, že by sa inak mal pomenovať. Ako asi by ste navrhovali ho pomenovať? (Sen. dr Turchányi: Karpatský stát!) Sudetský, karpatský. Ale každý stát je pojmenovaný po tom národe, ktorý ho obýva. (Sen. dr Turchányi: Buďto všetci, alebo ani jeden!) Väčšina dáva meno a väčšina dáva ráz vždycky celému štátu, to je všade tak, prosím. A nikde nemáte druhý národ pomenovaný podľa nejakých vrchoch alebo po riekách - aspoň v Evrope. (Sen. dr Turchányi: V Amerike sú také štáty! - Výkřiky.) Tedy, pán kolego, spokojte sa s tým. My chceme, aby náš štát bol národnym štátom, (Souhlas.) Česi a Slováci inde svoju vlasť nemajú. Vy máte tu spravodlivé práva, máte kultúrne vaše hodnoty, máte školy stredné, máte odborné školy, mali ste a budete mať aj katedru maďarštiny na bratislavskej univerzite. (Hlasy: Slyšte!) Tedy, prosím, na pol milionový lebo nevím koľko, posledná štatistika ukazuje, snáď 600.000ovýnárod... (Sen. Roudnický: Co měli Slováci za Maďarska?) O tom Juriga hovoril, že za jednu strednú školu bol by si dal ruku uťať. My sme nemali nič, my sme ani ľudových škôl nemali! Tedy nie je toto porovnanie dobré.... (Hluk. - Výkřiky.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl přerušován.

Sen. dr Žiška (pokračuje): Mali byste byť spravodlivi. Páni, uznajte, my sme vám dali podľa práva a spravedlnosti, ba snáď ešte viac; než vám patrí. Tedy dohodnime sa! Vaše jazykové a rečové práva nikto vám nechceme rušiť, len loyálnosť žiadame od vás k tomuto štátu. Veľactený senát! O ostatných hospodárskych otázkach na Slovensku zvlášte nechcem hovorit, abych to nepreťahoval. Čo vás bolí, to bolí nás dvojnásobne. Kriza a jej následky sú tu, to všecko je pravda aj na Slovensku, ale tomu Slovensku je treba tým viacej pomáhať, aby sme ho neodcudzili, ale aby sme ho priblížili k vám. (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Dundr. Dávám mu slovo.

Sen. Dundr: Slavný senáte! Prohlášení vlády, obsahující program příští činnosti a nejbližší úkoly, bylo uvítáno sympaticky, zvláště v některých odstavcích a v některých bodech. Nebylo ovšem uvítáno celou čsl. veřejností, zvláště nebylo uvítáno politickými stranami, které stojí buď proti státu anebo v této době zaujímají oposiční stanovisko.

Prohlášení vlády zavazuje vládu k řešení důležitých, těžkých a vážných problémů hospodářských, finančních a sociálních. Jsme si vědomi že všechny problémy musejí býti řešeny, že jsou úzce spjaty a že jen jejich společným nebo celkovým řešením mohou býti vytvořeny podmínky zlepšeného hospodářského života, mohou býti nalezeny cesty, které budou východiskem ze zmatku, tísně a dosavadní nejistoty. Víme, že tyto problémy nebudou moci býti řešeny přímočaře, že budou museti býti řešeny dohodou, kompromisem a že jejich řešení nebude uspokojovati každou politickou stranu nebo každou společenskou vrstvu. Nelze za dosavadních poměrů jinak. Dokud je tu systém vládní většiny, sestávající z několika politických stran, velmi značně programově se lišících, musí býti každý problém hospodářský nebo sociální řešen dohodou, kompromisem, ale musí býti řešen, což je daleko lepší, než kdyby nebyl řešen vůbec. Jsme toho mínění, že jakékoliv odklady, jakýkoliv průtah způsoboval by nové těžkosti, vyvolával by nové obtíže. Naším přesvědčením je, že každé a jakékoliv řešení je lepší než žádné.

Pro nás soc. demokraty je nejvážnějším problémem problém nezaměstnanosti. Neoddáváme se ilusím, že bychom tento velmi těžký a neobyčejně komplikovaný problém mohli vyřešiti rázem tak, abychom všichni byli uspokojeni. Dokud svět tone ve zmatcích, dokud velké a staré průmyslové státy nevybřednou z tísně, dokud v těchto státech se namáhají všichni veřejní a jiní činitelé, aby alespoň poněkud přispěli k řešení tohoto problému, a dokud se v těchto státech nedostanou na cesty, které budou znamenati východisko a přivodění stavu jiného, lepšího, nemůžeme očekávati, že my v mladém, novém státě, zápasícím stále s těžkostmi, o kterých se jiným státům nezdá, bychom sami tento problém vyřešili. Není však žádného důvodu čekati, až jiné státy tento problém vyřeší úplně, až zmatky pominou. Nemůžeme čekati, až ostrými zásahy jednotlivých států provedena bude náprava a zjednán pořádek, nemůžeme čekati, až se vše, co se tu ještě dnes s největší námahou drží, zhroutí, až se rozpadne a zničí všechno, co představuje ještě hospodářský život. Každé vyčkávání na řešení ve státech ostatních bylo by příliš pohodlné a také nesprávné. My, řídíce se touto zásadou, konáme již mnohé. Z iniciativy soc. demokratů provádějí se veřejné práce, objednávkami státní správy zlepšuje se zaměstnanost některých výrobních a průmyslových odvětví, rozšiřováním obchodních styků s ostatními státy zlepšují se možnosti našeho vývozu a tím i nepřímo nebo přímo možnosti lepší zaměstnanosti některých průmyslových závodů. Staráme se, abychom těmito prostředky zabezpečili pracovní příležitost. Jsme přesvědčeni, že musíme více vykonati, že musí býti prováděno - jiné cesty prozatím není - více veřejných prací, že musí býti lépe a dokonaleji podporován vývoz našich průmyslových výrobků a že musí býti také zvyšována kupní síla obyvatelstva naší republiky. Tvrdí se, že na provádění veřejných prací na provádění dalších větších státních objednávek není peněz. Je pravda, že stát je v určité finanční tísni, ale dovedli-li jsme opatřit peníze; když byla politická situace velmi prekérní, pak máme nebo musíme míti povinnost, abychom je opatřili také v tomto případě. Jsou tu ještě možnosti, zdaniti více bohaté. Máme v našem státě mnohé, kteří nepocítili účinky a následky krise, kteří stále mají ohromné příjmy, kteří hromadí bohatství, zatím co na druhé straně rozšiřuje se počet těch, kteří žijí v největší bídě, co zastavovány jsou živnostenské podniky, co přicházejí v úpadek obchody a živnosti. Máme tu ještě mnoho bohatých, kteří tíseň nepoznali a jimž by mohla býti ještě uložena určitá povinnost.

Měli bychom se v tomto směru říditi příklady v cizině, a já jenom mimochodem ukazuji na příklad Spojených Států severoamerických, kde opravdu dochází ku pronikavému zdanění bohatých, kde ukládány jsou jim povinnosti v zájmu nezaměstnaných a v zájmu státu. Řiďme se tudíž, když se nechce říditi vládni většina našimi návrhy, když již nechce dbáti, opatření, která navrhuje na poli sociálním, finančním a hospodářském sociální demokracie, aspoň příklady, které nám poskytuje cizina. Dbejme toho, co prospívá státu a co prospívá lidu.

Jsme přesvědčeni, že nám prospěje 40tihodinový pracovní týden, že prospěje zprostředkování práce právě v této době, kdy němečtí průmyslníci ve zněmčeném území řídíce se pokyny Heimatfronty vyhazují české dělníky ze zaměstnání nebo při přijímání nových dělníků nedávají přednost nejvíce sociálně potřebným, dělníkům českým a německým, dělníkům sociálně-demokratickým. Zasaďme se všichni o to, abychom tu měli zákon o zprostředkování práce, který učiní přítrž dosavadní anarchii na pracovním trhu (Potlesk.) a který odvrátí také nebezpečí, jemuž jsou dnes vystaveni mnozí sociálně slabí dělníci, kterým hrozí teror německo-nacionálních průmyslníků, jako na druhé straně hrozí teror z tábora průmyslníků, náležejících do tábora národního sjednocení.

Cesta, o které tu mluvím, je cestou k novým poměrům. Mají-li to býti nové poměry, pak to musí býti lepší poměry, to znamená zabrániti výstřelkům, zlořádům a provokativnímu postupu těch, kteří v době, kdy máme více než 600.000 nezaměstnaných, kdy máme více než 600.000 polozaměstnaných, přicházejí se zdražováním nejdůležitějších životních potřeb. Slíbila-li vláda v předcházejícím prohlášení, že bude stíhati a trestati každého, kdo v době největší tísně přichází, aby spekulativními nebo lichvářskými cenami poškozoval nejvíce sociálně slabé a tím také stát, je potřebí, aby tyto sliby důkladně a bezohledně také prováděla. Jsem toho mínění, že musí dojíti k většímu zasahování státu do hospodářského života, do průmyslového podnikání, do výroby.

Býv. ministr dr Matoušek, mluvě o zasahování státu do hospodářského života, snaží se dokazovati, že je to chyba, a tvrdil, že vázané hospodářství, které vidí v určitém zasahování státu, měli jsme již před válkou, měli jsme za války a zůstalo nám také po válce. My jsme přesvědčeni, že stát do hospodářského života zasahovati musí. Jaké byly poměry, než stát zasahoval do hospodářského života, jak vyhlížely pracovní a mzdové poměry, než stát zasáhl a uskutečnil mnohé a mnohé zákony soc.-politické? Vím, že exponentům průmyslníků, k nimž patři mluvčí býv. ministr dr Matoušek, stýská se po těch starých zlatých časech, kdy mohli průmyslníci zaměstnávati děti školou povinné a ženy, nehledíce na stanovenou pracovní dobu, kdy mohli v továrnách rozhodovati bez ohledu na sta a tisíce zaměstnaných dělníků, kdy mohli diktovati, předpisovati, a zaměstnanci byli povinni jen poslouchati. Ale stát ve vlastním zájmu zasáhl nejdříve na poli soc.-politickém, a má-li býti zabráněno škodlivým výstřelkům a zhoubným zjevům, musí více než dosud zasahovati do života hospodářského a musí učiniti přítrž anarchii výrobní, která se projevila tou strašlivou katastrofou, kterou tu představuje hospodářská krise s 20 miliony nezaměstnaných mužů a žen. (Předsednictví se ujal předseda dr Soukup.)

Bývalý ministr dr Matoušek poukazoval na zasahování státu; na omezování výroby umělých tuků. Vyháníme prý tím dělníky ze zaměstnání, když místo 6.000 vagonů umělých tuků vyrobíme jich jen 5.200. Pánové nevidí zastavování výroby a vyhazování dělníků po stovkách a tisících z průmyslových závodů, kde rozhodují čeští vlastenečtí továrníci. Pánové neviděli zastavování výroby v cukrovarech, propouštění dělníků v cukrovarech po stovkách, kdy po rozhodnutí kartelu cukrovarnického byly zastaveny desítky cukrovarů. Tehdy, kdy řádil u nás cukrovarnický kartel, kdy jeho řáděním zvyšována byla armáda nezaměstnaných a kdy se tu diktovalo způsobem, pro který nebylo příkladu, neozývalo se to soucitné srdce nebo útlocitná duše zástupců Národního sjednocení. Mluvilo se tu také o družstevnictví, které prý má výsady, privilegia, a že to musí přestati. Pánové, družstevnictví nemá žádných zvláštních výsad. Družstevnictví a zejména konsumní spotřebitelská družstva, konají uložené povinnosti do posledního puntíku, a mám za to, poskytly-li se v předcházejících letech nějaké příspěvky se strany státu, že to bylo velmi nepatrné procento proti tomu, co poskytnuto bylo na záchranu bank, ve kterých socialisté a sociální demokraté nerozhodovali a nevládli a ve kterých rozhodovali také pánové, kteří dnes několikamilionové subvence poskytnuté v předcházejících letech socialistickým družstevním podnikům vyčítají.

Mluvíme tudíž o tom, že je třeba, aby stát zasahoval více, aby stát nebyl jen podporovatelem průmyslu, když se mu špatně daří, aby nebyl služebníkem nebo nástrojem kruhů průmyslových a finančních, aby, chtějí-li se od něho určité příspěvky, chce-li se od něho pomoc, také stát uplatňoval svůj vliv, aby tímto vlivem uplatnil interesy převážné většiny obyvatelstva, která patří ke kruhům spotřebitelským nebo drobným vrstvám živnostnickým, obchodnickým nebo zemědělským. Stát je povinen znemožňovati činnost hospodářských nebo finančních faktorů, když je v rozporu s životními zájmy státu a lidu. (Tak jest!) Máme nejrůznější možnosti, abychom dokázali, že velmi často je činnost vlivných hospodářských a průmyslových činitelů v rozporu s interesy státu a s potřebami pracujících vrstev. U nás je zakázáno pracovati přes čas, ale máme desítky a sta případů, že se práce přes čas provádí, a když stát zasáhne svými orgány, vytýká se to jako násilné zasahování do pravomoci nebo dokonce do svobodné vůle podnikatelovy.

Řekl jsem, že nejdůležitější úkol pro nás je rozmnožiti pracovní příležitost. Podaří-li se to způsobem, který podle mého soudu uznávají dnes všechny politické strany ve vládě zastoupené, pak zlepší se zaměstnanost, poměry ve výrobě, živnostech a obchodu, ale také vyzíská stát, když z velkého počtu nezaměstnaných určité procento, 50%, 60%, bude do práce získáno a tak stane se významným nebo aspoň poněkud významným činitelem ve vrstvách spotřebitelských.

Slavný senáte! Pátý rok trvá a řádí u nás hospodářská a průmyslová krise. Pátý rok jsou mnozí dělníci a dělnice, úředníci a úřednice bez zaměstnání a bez výdělku. Jsou kraje, a já zastupuji takové kraje, ve kterých převládá nedostatek, nouze a bída. Jsou kraje, kde není práce, kde není chleba, kde není ničeho a kde trpí nesmírně čeští i němečtí dělníci. V kraji českolipském, mladoboleslavském, karlovarském jsou ohromné masy německých a českých dělníků již více než 4 roky bez zaměstnání a žijí tam jenom z podpor nebo ze státní stravovací akce. Pomoc poskytovaná je nepatrná, nedostatečná a tvrdil-li včera mluvčí komunistické strany p. dr Šmeral, že vládní systém vykonal velikou službu pro Hitlera a jeho zdejší agenturu prý ve zněmčeném území, pak to nebyl vládní systém, nýbrž to byli namnoze němečtí průmyslníci, kteří často z důvodů politických a nacionálních zastavili výrobu a hromadně dělnictvo propouštěli, Vždyť ten vládní systém nezavinil zastavení továren textilních a sklářských v obvodu severočeském na Děčínsku, na Liberecku atd. Nezaměstnanost je také v českých průmyslových obvodech, nezaměstnanost je také v českém kraji semilském, nezaměstnanost je v kraji moravsko-ostravském, plzeňském, kde se nemůže mluviti o nezaměstnanosti a jejích přičinách, které by spočívaly ve vládním systému, když na druhé straně přiznávám dokazuji při každé příležitosti, že je to kapitalistický systém, který způsobil poruchy, který vyvolal krisi, a u nás, poněvadž to potřebujeme, pro agitaci, tak největší vina vrhne se na vládní systém, který tu představují české i německé demokratické a socialistické strany.

Máme-li ve zněmčeném území a v některých českých krajích desetitisíce nezaměstnaných a víme, že se jim dává málo, jsem toho mínění, že se jim musí poskytnouti více do té doby, než různými opatřeními, která jsou známa, zabezpečí se jim pracovní příležitost. Trpí hlad, ač máme dostatek chleba, dosti mouky, cukru. Proč by nebylo možné pro hladovějící rodinu dávati o několik bochníčků chleba týdně více, nežli aby několik set tisíců vagonů žita bylo zničeno v neupravených, špatně zařízených skladištích? Proč by nebylo možné, když máme mezi nezaměstnanými mladé hochy a děvčata, opustivší školy a nemohoucí nalézti zaměstnání, změniti směrnice pro státní stravovací akci, aby též těmto dětem často nezaměstnaných rodičů byla poskytována poukázka na potraviny nebo bochníček chleba? Zde je třeba změny a nepochybuji poněvadž tu nejde o akci, která by si vyžádala nákladu několika milionů Kč, že k těmto změnám musí dojíti.

Musíme učiniti všechno, abychom nezaměstnaným dokázali, že stát o ně pečuje, že stát jim pomáhá, že stát je také před nejhoršími výstřelky nynější tísně chrání. Vždyť také v nich bude míti oporu. Je-li největší nezaměstnanost v t. zv. zněmčeném území v Čechách a na Moravě, připoutejme i masy německých dělníků, které se daly svésti a zlákati demagogií a neseriosností, připoutejme je péči o jejich zájmy více k tomuto státu, nedávejme je na pospas nesvědomité agitaci protistátních živlů!

Musí se pomáhati nezaměstnaným dělníkům, nezaměstnané inteligenci a musí se pomáhati zvláště v jednotlivých krajích i těžce živelními pohromami postiženým zemědělcům. Musí se pomáhati všem spravedlivě a při této spravedlnosti musejí býti základem sociální potřeby nebo sociální postavení potřebných příslušníků pracujících vrstev, a to tím více, když dnes jest známo, že stát má mnoho nepřátel vnějších a také vnitřních.

Volby do Národního shromáždění prokázaly, kde jsou vnitřní nepřátelé demokratického zřízení a republikánské formy státu. Pan min. předseda ohlásil ve vládním prohlášení tvrdý postup proti oposici, která je proti státu. Litujeme, že tento tvrdý postup proti oposici protistátní nebyl zahájen dříve, zejména tam, kde se prováděla protistátní agitace, a to bylo na severu Čech, na severní Moravě, na Slovensku, v krajích obydlených Maďary a také na Podkarpatské Rusi. Co se dělalo ve volební agitaci se strany protistátních elementů, to byla práce státu škodící, práce, která šířila mravní politický rozklad, práce, kterou prováděli na straně české fašisté a Nár. sjednocení a na straně německé Heimatfronta. Známe metody českých fašistů. Byly to především sliby, pomluvy a hrozby. Vzpomeňte na článek Jiřího Stříbrného v »Poledním listě«, v němž hrozil, zvítězí-li Nár. sjednocení, těm, kteří Nár. sjednocení nevolili: čeští průmyslníci budou zaměstnávati jenom naše lidi. To byla otevřená hrozba do řad těch, kteří v továrnách a dílnách si zachovali páteř, kteří se nedali strhnouti a zlákati pustou agitací zástupců Nár. sjednocení. Dokonce se stalo, že nám na některých schůzích pánové slibovali zřízení koncentračních táborů v domnění, že mají vítězství zajištěné a že v našem státě budou uplatňovati metody, pro které si šli do sousedního Německa nebo Rakouska.