Úterý 25. června 1935

Čsl. fašismus představovaný Nár. sjednocením, používající metod a prostředků, které u slušných politických stran jsou neobvyklé, byl ve volbách poražen. Zvítězila střízlivá úvaha, zvítězil smysl pro reální a seriosní činnost a zvítězil odpor proti demagogii, která se velmi často halila do pláště nacionálního.

Jinak bylo v táboře německém. Zatím co čsl. fašismus byl poražen, Heimatfronta zvítězila. Jak tohoto vítězství získala? Slušným bojem nebo programem? Jaký byl její boj? Tažte se českých lidí ve smíšeném území a budou vám vyprávěti o teroru a násilnostech, budou vám vykládati o protistátní agitaci. (Potlesk. - Výkřiky senátorů strany sudetskoněmecké.) Já vám ukáži příklady. Takový byl boj henleinovců ve smíšeném území. A jaký program předložili, na jaký program získali 3/5 německých voličů? Žádný program! Slyšeli jsme prohlášení p. Franka č. 2. To není to pravé prohlášení. Pánové nám neřekli pravdu, tu nám říkají jejich agitátoři ve smíšeném území. Něco jiného se říká zde a něco jiného se říká na Liberecku, Jablonecku, Českolipsku, Varnsdorfsku, všude, kde Heimatfronta působila, kde převzala do svých řad stoupence bývalé německé nár. socialistické strany, kteří neopustili svůj program, kteří nezašlapali v prach zásady hakenkrajclerství, nýbrž kteří tyto zásady a idee pod pláštíkem Heimatfronty provádějí a rozšiřují. Vtírá se otázka, proč vyhrál Konrád Henlein a proč prohrál dr Kramář a Jiří Stříbrný? My jsme český fašismus porazili, němečtí demokraté a socialisté neporazili Heimatfrontu, neporazili německý fašismus. Příčiny jsou různé. Německý lid, který šel za lákavými hesly, vlasteneckými frázemi a namnoze dobrodružnými sliby, nesrostl s republikou Československou. Na něho působí sugestivně psychologicky sousední Německo. Ten lid necení a nehodnotí demokracii pro svůj vývoj a pokrok. Je zcela jiného charakteru, nežli český nebo slovenský volič. Německý člověk, který šel za vůdcem Konrádem Henleinem, miluje samozvaného vůdce. Český člověk, Čechoslovák, nemiluje, on nenávidí vůdce samozvané, miluje a přilne k vůdcům, kteří duchovně ho převyšují, kteří prací postavili si pomník, kteří užitečnou činnost vykonávali. Český a slovenský člověk má úctu k vůdcům, které si vyvolil, ale které si nedá nikdy nikým diktovati. Německý volič podlehl svodům, podlehl frázím, podlehl demagogii. Dovedete si představiti, jaká to musila býti snůška frází, když i komunistický volič, který přece je ovlivňován po léta sliby a frázemi, dal se agitací Heimatfronty strhnouti? A jaká to byla demagogie?

V území, které zastupuji, se rozšířila zpráva, že volby nebudou v pravém slova smyslu volbami do československého Národního shromáždění, nýbrž že budou plebiscitem, že se tu rozhoduje o připojení t. zv. zněmčeného území k Německé říši. Agitovalo se, že nezaměstnaným bude opatřena práce, a ono se to provádí. Mám zprávy z několika obvodů, že němečtí továrníci, kteří stojí ve službách Heimatfronty a kteří agitovali ve volbách penězi i jinak pro Heimatfrontu, dnes přijímají nové dělníky, mají prý mnoho práce. Přijímají vyslovené stoupence pana Henleina. Až budou 14 dní, 3 týdny zaměstnáni, dojde k propouštění a propuštěni budou čeští dělníci, propuštěni budou němečtí soc. demokraté, bude se tu prováděti teror, proti kterému sice vláda učinila určitá usnesení, ale proti kterému bude bezmocná při té praksi, kterou němečtí továrníci, stojíce ve službách německého fašismu, po více než jeden a půl roku prováděli.

Provádělo se ještě něco jiného. Vyhrožovalo se českým lidem. Nevzpomínám tu na případy v okrese českolipském, případy potupení československé vlajky a jiných afér, jichž se stoupenci pana Henleina, který se také přiznává k Československé republice, proti této republice dopouštěli. Vyhrožovalo se českým lidem, Prohlašovalo se, že čeští úředníci budou vyhnáni, na př. na Českolipsku, od Varnsdorfu, Rumburka, Šluknova a Č. Lípy až za Doksy, poněvadž pánové chtějí míti toto území čisté, nechtějí tam míti jediného českého člověka. Co prováděl Henlein, to nebyl, slavný senáte, boj proti marxismu, jak se nám to velmi často pány presentovalo, to byl boj proti demokracii, proti naší republice. Tento boj proti demokracii a demokratickému zřízení, tento boj, který znamenal v německém lidu oslabení mravní a politické posice naší republiky, byl tolerován, namnoze i podporován některými českými úřady. Hleďte, jak cestoval pan Konrád Henlein na Liberecku, jak cestoval na Českolipsku a na Děčínsku. Před autem pana Henleina jelo auto obsazené četníky, za automobilem pana Henleina jelo auto obsazené četníky, vedle řidiče automobilu seděl četník s bodlem nahoru. (Slyšte!) Když jsem intervenoval, poznamenal jsem, kde se dostává té cti ministerskému předsedovi, kde se dostává této cti ministrům republiky, kde se dostává této cti předsedům politických stran, a tu mi bylo řečeno, že se hrozilo panu Konrádu Henleinovi atentátem. (Výkřiky. - Předseda zvoní.)

K tomuto atentátu nedošlo. Představte si, pánové a dámy, žádný ministr republiky Československé není obklopen několika desítkami četníků, žádný ministr republiky Československé, je-li ubytován, není hlídán četníky, jako to měl pan Henlein v Litoměřicích. (Výkřiky senátorů něm. strany soc. demokratické a sudetsko-německé strany.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Dundr (pokračuje): Kdo je to pan Henlein? Je to státní muž? Je to politický agitátor, nic více a nic méně, a jemu se poskytla mimořádná ochrana, aby bylo zabráněno atentátu, a při tom byl proveden atentát na zdravý lidský rozum, při tom byl proveden atentát na demokracii a republiku ve smíšeném území. Naše úřady chránily pana Henleina, aby zabráněno bylo atentátu, a při tom bylo trpěno řádění agitátorů mezi německým obyvatelstvem, kde se vyvolávala nálada protistátní, kde mladí hoši prohlašovali, když byli přistiženi při protizákonných činech: Však přijde ten náš den. To prohlašovali vůči zástupcům úřadů. Takto agitovali páni z tábora Heimatfronty v naší republice, takhle dávali najevo lásku k československému státu, takto vypadá to jejich stanovisko k demokratické republice.

Dnes hrozí se bojkotem českým živnostníkům. Provádí se soupis českých živnostníků ve zněmčeném území. I to se trpí, i toto řádění se toleruje. Je to dvojí tvář sudetsko-německé strany, jak správně bylo řečeno. Na jedné straně posílá pan Konrád Henlein telegramy plné loyality presidentu republiky, předsedovi vlády a ministru vnitra, na druhé straně trpí a podporuje agitaci, která jest proti státu. (Různé výkřiky. - Předseda zvoní).

Šlapou-li dnes pánové z německé strany sudetské ať vědomě či prostřednictvím cizích osob svobodu českého a německého soc. demokratického dělníka, šlapou-li svobodu českého a německého soc. demokratického úředníka, sahají-li k násilí, které má vésti ke zničení existence, nesmějí se diviti a býti překvapeni, když se jim podobným tvrdým a bezohledným způsobem bude odpovídat. (Výborně! )

Slavný senáte, my jsme zde včera slyšeli zástupce komunistické strany a jistě jsme všichni se zájmem poslouchali jeho řeč. Mluvil o socialistickém souručenství a dokazoval, že jediné socialistické souručenství je snad nejsprávnější nebo jedinou cestou, která má vyvésti pracující lid z tísně a bídy, do které kapitalistickým systémem výrobním byl uvržen. Tvrdil, že hlavní smysl naší soc. demokratické argumentace je, že společnou prací s buržoasií a kapitalisty spasíme zemi. Nikoliv, to není hlavní smysl naší argumentace. Ukazujeme-li na potřebu spolupráce s demokratickými občanskými stranami, jsme-li s to tuto společnou práci konat, hlásíme-li se k této spolupráci, neseme-li za ni odpovědnost, pak je to proto, že to vyžaduje životní zájem pracujícího lidu (Výborně! ) a životní zájem republiky, která je nám drahá, ve které spatřujeme svůj domov a ve které chceme si lépe svůj domov zaříditi. (Výkřiky. ) My prohlašujeme, že pomůžeme-li lidu, zmírníme-li jeho nedostatky, opatříme-li mu zaměstnání různými prostředky a cestami, prospějeme mu tím více nežli tím, budeme-li za dveřmi vládních síní křičet a volat po demonstracích a nabádat k radikálním, revolučním činům. Nechceme jíti po cestách, po kterých šli soc. demokraté a komunisté v Německu a Rakousku. My nechceme přivoditi v republice Československé takové poměry, které by vedly ke zničení demokracie a k odstranění všeho, co je výsledkem 50leté práce socialisticky uvědomělého dělnictva, my nechceme v této republice vytvořiti takový stav, abychom tento stát vydávali na pospas nepřátelům domácím a cizím, nepřátelům vnitřním, usilujícím o změnu demokratického zřízení a nepřátelům cizím, usilujícím o zničení republiky. (Potlesk.)

Pan dr Šmeral v černých barvách, pln pesimismu líčil nejbližší budoucnost. Pravil: »Projde krátká doba, projde rok, a dělnická veřejnost se dále přesvědčí, že při kapitalistické soustavě, i když ve vládě sedí také socialističtí ministři, nebude překonána nezaměstnanost, nebude míti pan ministr inž. Nečas prostředky ke svým seriosním návrhům a investicím, nebudou roztočena kola továren, nebude odstraněn stomilionový deficit státních železnic, nebudou zvětšeny možnosti vývozu kromě snad toho, co bude možno vyvážeti do Sovětského Svazu« atd. Věříme, že za rok neodstraníme nezaměstnanost. Také sovětské Rusko - pánové si vzpomenou - mělo jistě 7 až 8 roků po skončené válce, občanské válce, nezaměstnanost, mělo milionové armády nezaměstnaných. O tom svědčí statistiky sovětských publikací. I tam si dělnictvo stěžovalo, že nemá práci, a přece jenom byl to stát zcela jiných možností, kde politická moc byla v rukou dělníků a sedláků, kdežto u nás, kde vklíněni jsme do toho evropského hospodářského života, kde jsme státem, který vyrobí ohromné množství výrobků a nemůže je odbýti v cizině, státem, který je nucen býti ve stycích obchodních a hospodářských s ostatními státy, který je nucen probíjet se na cizí trhy, u nás řešení problému nezaměstnaných je poněkud obtížnější a komplikovanžjší nežli ve státech, kde politickou moc má ve svých rukou dělnická pracující třída.

Řekl jsem již zpočátku, že se neoddáváme ilusím, ze bychom nezaměstnanost odstranili za rok, ale věříme, že používáním metod, cest a prostředků, které se osvědčily, docílíme zmírnění nezaměstnanosti, opatříme práci a chléb a tím vytvoříme předpoklad určitého hospodářského oživení.

Pan dr Šmeral je pesimista, on býval vždy pesimistou. Víme však, že se jeho předpovědi nesplnily, že jeho předpoklady byly velmi často nesprávné, ale musí nám na tolik věřiti, když jsme tak upřímní a říkáme, že tak veliký problém jako je nezaměstnanost 600.000 mužů, neodstraníme a nevyřešíme do roka, že se přece jenom snažíme, abychom jej krok za krokem řešili. A kdyby ve straně p. dr Šmerala bylo tolik smyslu, kolik se ho nyní projevuje v tisku a na schůzích v praktické politice, pak by nás pánové v politice, která vede k opatření práce a chleba, co nejúčinněji podporovali. (Tak jest!)

Věříme v úspěch a výsledky této praktické činnosti a praktické politiky. Míní-li dr Šmeral, že ti, kdož tomu věří, jsou utopisty, dobře, jsme utopisty v ušlechtilém slova smyslu, jsme však více, jsme a chceme býti praktickými politiky, kteří vidí bídu, nedostatky, tíseň a její účinky a kteří pomáhájí. Nelibujeme si v silných slovech, ve frázích, v radikálních heslech. Počítáme s danými poměry a počítáme také se svojí vlastní silou. Počítajíce s danými poměry a opírajíce se o sílu, kterou představuje více než 1 milion voličů v republice Československé, chceme dělat politiku, kterou jsme již konali, která znamenala odvalení toho nejtěžšího balvanu, který doléhal na bedra pracujících vrstev, odstranění toho největšího nebezpečí, které hrozilo našemu demokratickému zřízení i celé naší republice.

Můžeme se v své politice a názorech mýliti - přiznáváme - ale mýlka není špatností. Dosud vývoj poměrů v naší republice dal nám za pravdu, potvrdil správnost našich cest a správnost naší politiky.

Jsou politikové, kteří se několikráte mýlili a dnes si stejně hrají na osvědčené a zasloužilé vůdce. My soc. demokraté k nim nepatříme. Soc. demokraté nikdy neklamali, nikdy nepodváděli. V tom se lišíme od mnohých, kteří si libovali v klamání a v šálení, kteří si libovali v neseriosní politice. Víme, že v kapitalistickém zřízení společenském je původ všech nesrovnalostí a že je potřebí toto zřícení odstraniti. To však neodstraníme křikem, stálým a stálým pronášením hesel, nýbrž positivní prací, která vede k získávání důvěry pracujících lidí; to odstraníme činností, která krok za krokem vede ke zvýšení politické mocí, jež jest nezbytným předpokladem úspěchu a vítězství v životě hospodářském a sociálním. Co dělat, neodstraníme-li teď kapitalistické zřízení? Máme prý vytvořiti socialistické souručenství a bojovati. My tvoříme socialistické souručenství. Tři socialistické strany vytvořily souručenství, tři socialistické strany spolupracují a chtějí a budou i dále spolupracovati. Chceme však vytvořiti ještě více, zvláště v hodinách tak vážných a těžkých, chceme vytvořiti pevné souručenství všech demokratických stran, všech stran, které jsou přesvědčeny, že jenom demokratické zřízení může býti pevným fundamentem naší republiky. Pánové nám prominou, že nevěříme v loyalitu souručenství s komunisty. Tak otevřeně, jak bylo mluveno zde na adresu naši, budu mluviti i já. Co chtějí komunisté s t. zv. socialistickým souručenstvím, to nám říká nabídka Výkonného výboru komunistické strany ze dne 30. května t. r., kterou obdržely všechny socialistické strany. V této nabídce se říká: Komunisté chtějí, aby socialistické souručenství rozvinulo všude boj proti nacionálnímu útlaku německého lidu. Chtějí boj za úplnou svobodu slovenského, maďarského a ukrajinského národa. Chtějí organisovati boj za obranu české národní samostatnosti.

Jaký je to program? Co tento program znamená? Vždyť je to opakování starých hesel, která by znamenala roztrhání Československé republiky, která by znamenala sebeurčení národů až do úplného oddělení. Máme bojovati za obranu české národní samostatnosti. My bojujeme za posílení a obranu Československé republiky, to je naše devisa, to je náš příkaz, ale česká národní samostatnost není přece ohrožena. Máme bojovati za úplnou svobodu slovenského, maďarského a ukrajinského národa, máme bojovati za to, aby Československá republika, kterou tu představují národové ji obývající, mající stejná občanská politická práva i práva na kulturní, národní vývoj, byla roztrhána, aby její nedílnost byla rozbita? Takové souručenství čsl. soc. demokracie odmítá a bude odmítati: (Sen. Juran: Ve Francii také socialističtí vůdcové odmítli!) Ano, já vám také o té Francii něco povím. Jsme pro spolupráci, pro součinnost s každou politickou stranou, která, stojí na půdě republiky, která bude republiku chrániti, která bude její celistvost udržovati a která také pro republiku, to jest pro lid, bude pracovati. Jsme pro spolupráci s každou stranou, která je demokratická, s každou stranou, která je loyální, která nechce druhé napalovat, a jsme pro spolupráci s každou stranou, která chce konstruktivní práci a která při této konstruktivní práci nese plnou bezvýhradnou odpovědnost. (Tak jest! ) Socialistické strany spolupracují. Není to jednotná fronta, je to více, je to součinnost stran, jimž nejde o hesla, o agitaci, o licitaci, je to součinnost stran, jimž jde o práci pro stát, jimž jde o práci pro lid. Je to také spolupráce s ostatními politickými stranami, které respektují naše snahy a které také respektují potřeby lidu, který zastupujeme. Jsme-li proti takovému socialistickému souručenství, nezbývá než abychom vedli boj proti pověrám a proti nepravdám. Jednou z těchto pověr je ta, kterou šířil mluvčí komunistické strany v posl. sněmovně, že dělnická třída pod vedením komunistů porazila fašisty, že dělnická třída porazila Národní sjednocení, že ne koalice, nýbrž jednotná fronta pracujícího lidu pod vedením komunistů porazila český fašismus. Co je na tom pravdy? Národní sjednocení bylo poraženo. Kdo se o to zasloužil? Komunisté? Nikoli. Ti se předstihovali v radikalismu s Národním sjednocením. Komunisté používali hesel, silných slov, Národní sjednocení rovněž. A obě strany shodovaly se v jednom. V útocích na vládu a vládní většinu. Český fašismus byl poražen stranami socialistickými, stranami demokratickými. (Předseda zvoní.) Hned jsem hotov.

Komunistická strana Československa ve své nabídce ze dne 30. května t. r. uvádí: Budeme hlasovati pro každý váš, t. j. sociálně-demokratický návrh, který by přinesl i ten nejmenší prospěch pracujícímu lidu. Co to znamená? Je to změna taktiky? Je přece známo, že komunističtí poslanci a senátoři byli proti každému návrhu, i když přinesl podstatný prospěch pracujícímu lidu. Je to změna taktiky nebo je to politický manévr? Mám za to, že se to ukáže v nejbližší budoucnosti, až budeme jednati o tom, jakým způsobem zesíliti armádu, která je velmi významným nebo bude významným činitelem i při známém paktu se sovětským Ruskem. Pak se ukáže, šlo-li komunistům jenom o politický manévr nebo jde-li tu vážně o změnu taktiky, ukáže se, zda opravdu komunisté obrátili způsobem, který by pracující vrstvy v tomto státě mohly jenom uvítati.

Nepůjdeme za vzorem francouzských socialistů. My soc. demokraté jsme se neřídili vzory cizích socialistů, řídili jsme se vlastními potřebami, nám nediktoval nikdo nikdy. Šli jsme po cestách, které jsme si určovali sami a které byly určovány potřebami a životním zájmem našeho lidu, československého lidu, který zastupujeme. Šli jsme tudíž dobře a věříme, že půjdeme i v budoucnu, abychom pracovali pro lid a pro republiku. Na počátku parlamentního období hlásíme se my soc. demokraté ku práci, budeme v prvých řadách těch, kdož bojují s hospodářskou krisí a nezaměstnaností, budeme v prvých řadách těch, kdož bojují a pracují pro lid a pro republiku. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Podle §u 65 jedn. řádu je nám tuto rozpravu zakončiti hlasováním, schvaluje-li senát vládní prohlášení, čili nic. Senát může se však usnésti, že se hlasování odkládá. Jelikož návrh na odklad hlasování mně podán nebyl, budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s prohlášením pana předsedy vlády, jak je tlumočil jménem celé vlády republiky, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím bylo vládní prohlášení v senátě schváleno. (Hlučný potlesk.)

Tím je pořad dnešní schůze vyřízen.

Sděluji, že do výboru živn. - obchodního za sen. Krejčího nastupuje sen. Rýpar.

Předsednictvo senátu usneslo se podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala zítra ve středu dne 26. června 1935 o 9. hodině s

pořadem:

1. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení posl. sněmovny (tisk 17) k vládnímu návrhu zákona, kterým se prodlužuje a doplňuje zmocnění podle čl. I zákona ze dne 21. června 1934, č. 109 Sb. z. a n., o mimořádné moci nařizovací (podle §u 35 jedn. řádu).

2. Volby: a) Stálého výboru, b) Parlamentní úsporné a kontrolní komise.

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.

(Schůze skončena ve 20 hod. 43 min.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP