Jak vy to jako »sociálně založená strana« myslíte, můžeme viděti z vyzvání, které v těchto dnech vyvěsila sudetskoněmecká Heimatfronta ve Varnsdorfu a v jiných obcích na vývěsních tabulích strany. Tam se praví: »Venkovská služba! Nezaměstnaný kamaráde, ty jsi tím míněn! Zmírni nouzi venkovských německých sedláků! Všichni k práci ochotní kamarádi, kteří se hodí pro zemědělskou práci, hlásí se u svých skupinových nebo okresních vedoucích. K celému zaopatření obdrží kamarádi ve venkovské službě týdně 10 Kč na útratu.« (Výkřiky a hluk.) Tito pánové měli dnes odvahu - myslím, že to byl také kol. Pfrogner - mluviti o svých služebnících; myslíme, že se mělo mluviti o pomocnících nebo zaměstnancích. Tímto vyzváním chtějí venkovské dělníky připraviti o chléb a postaviti si tam kuli, kteří pracují za trochu jídla a těch 10 Kč na útratu. Tak vypadá sociální smýšlení této strany, jde-li o dělníky.

Dvojí tvář této strany, tato nejasnost a nepravdivost, která od prvého dne byla charakteristickou známkou této strany, zabránila také tomu, že dosud na druhé straně nedoznala souhlasu a uznání. Ale mají odvahu, abych neužil horšího slova, ve svém prohlášení uváděti, že se tato strana nebude nikdy ucházeti o zastoupení sudetských Němců darovanými ministerskými křesly. Kdo má darovaná ministerská křesla? Tyto náznaky, aniž by se jasně vyslovilo, co se tím míní, musí konečně jednou přestati! Je příznačné, že se v každém projevu této strany objevuje slovo » čistota «. V časopise »Rundschau« naleznete toto slovo v každém článku. V prohlášení, které tato strana zde podala, toto slovo již chybí. To je zase ta dvojí tvář. Tohoto slova je zapotřebí venku, aby se tím naznačilo, jakoby dosavadní zástupci německého lidu v této a ve druhé komoře nebyli bývali čisti. Uveďte jen jeden příklad nečistoty! To jsou bídné lži a pomluvy, které šíříte, které si nedáme líbiti! (Německé výkřiky: Mluvte o brněnském sjezdu strany!) Bylo by vám velice příjemno, kdybych pozornost od vás odvrátil k něčemu jinému. S tím nebudete mít štěstí! Mluvíte o darovaných ministerských křeslech, ale bezprostředně po volbách zasílali jste telegramy presidentu republiky, min. předsedovi a jiným ministrům, které nebyly ničím jiným nežli žebrotou o ministerská křesla. Každý z vás pronášel v této síni řeči, které neznamenají nic jiného nežli: Proboha, vezměte nás do vlády! Nám nikdo ministerská křesla nedaroval, ale vy jste o ministerská křesla žebrali a jste rozhořčeni, že jste jich neobdrželi.- (Německé výkřiky: Kde je majorita pro Spinu?) Co je mně do dr Spiny, zastupuji svou stranu. Předně existuje v posl. sněmovně také ještě strana pana ministra Spiny, obdržel 140.000 až 150.000 hlasů, za druhé nejsem ex offo zástupcem ministra Spiny, nýbrž mluvím jen za německou soc.-demokratickou stranu. Neosvojuji si právo, tak jako vy to činíte, mluviti za jiné. Způsob, jakým vy mluvíte venku, musíte si zde odvyknouti, neboť zde možno mluviti a odpovídati. Venku jste nestrpěli ani mluviti ani odpovídati, nikdy jste toho podle hitlerovského receptu nestrpěli, aby někdo vystoupil proti vůdci - nevím, jak vysokou osobností je vůdce. Tak jako se Hitler za těch 15 let, nežli došel moci, nikdy nepouštěl do diskuse s odpůrci, právě tak to dělá Konrad Henlein. Následky tohoto zmatku, který nastal mezi německým obyvatelstvem a jehož výsledkem je volební vítězství sudetskoněmecké strany, bude muset zaplatiti ubohý německý lid sám a platí útratu již dnes podstatně zmenšeným vlivem na běh věcí. Prakticky máme zde již toho příklad. Zítra dostaneme zmocňovací zákon se změnou, která dává možnost zestátňovati policii. Vy rozbíjíte okna a přenecháváte nám je zase spravovati, my se máme starati o to, aby němečtí lidé, kteří tím mají přijíti o chléb, nebyli bez práce, když vy jste svou volební agitací, terorem a vším, co jsme v posledních týdnech v německém území zažili, jakož i zneužíváním městské policie v jednotlivých místech, obzvláště v bydlišti Konrada Henleina, k těmto opatřením zavdali příčinu. Na tento způsob rozdělení práce nepřistoupíme, vy musíte již nésti odpovědnost za to, co činíte, vy budete muset nésti odpovědnost také za vítězství, kterého jste dobyli.

Naše stanovisko k této straně je dáno naším stanoviskem ke státu, naším stanoviskem k demokracii a naším stanoviskem k socialismu. Pro nás platí jen jedno: boj proti této protistátní, protidemokratické, kapitalistické straně! A tento boj povedeme dále. Zvítězili jsme již nad jinými odpůrci nežli jste vy. Koncem tohoto boje může přece býti zase jen vítězství zdravého lidského rozumu a vaše porážka. Víme zcela dobře, odkud pocházejí příčiny vašeho vítězství. Dovolím si ještě o tom promluviti. Víme zcela dobře, že dokud Hitler ovládá Německo, vaše strana bude velkou stranou, že se reflex této vlády v našem pohraničním území samozřejmě musí projeviti. Jsou také jiné příčiny, proti kterým budeme bojovati, a doufáme pevně, že se nám podaří tento hnisavý vřed na těle sudetskoněmeckého lidu jednou proříznouti. (Německé výkřiky: Velký hnisavý vřed! - Sen. Niessner [ německy ]: Tím snadněji se otevře!) Tím větší budou naše snahy.

Chtěl bych se nyní věnovati vývodům kol. Šmerala a Kreibicha a při tom také reagovati na řeč posl. Švermy v posl. sněmovně. Mohu především k velké své radosti zjistiti, že způsob, jakým pánové mluví nyní, zcela podstatně se liší od způsobu, jakým mluvili dříve. Dříve jsme byli sociálfašisty, dnes nám již přiznávají poctivou vůli. Myslí jen, že prostředky, kterých používáme, nejsou správné. To je značný pokrok. Myslím, že komunistická strana, měla-li vůbec nějaký smysl a účel, tohoto smyslu a účelu dnes úplně pozbyla. Řeklo se nám dnes ráno: Vy jste v koalici s měšťáckými stranami! A v odpovědi na odpověď, kterou naše strana dala komunistům na jejich nabídku k jednotné frontě, mluvil kol. Kreibich rovněž o tom. Naráželi jsme v této odpovědi na skutečnost, že ve Francii komunisté sjednali jednotnou frontu netoliko se stranou soc.-demokratickou, nýbrž že dokonce projevili ochotu vstoupiti do vlády se stranou soc.-demokratickou a radikálně-socialistickou. Tu nyní kol. Kreibich míní: To je něco zcela jiného, radikálně-socialistická strana ve Francii je stranou demokratickou, kdežto občanské strany v Československu - a mínil hlavně agrárníky - jsou stranami kapitalistickými. Nebyl bych se domýšlel, že se kol. Kreibich dopustí takového omylu. Staví vedle sebe dva různé pojmy: Demokracii a kapitalismus. Ve Francii rozhoduje pro něho stanovisko k demokracii, u nás stanovisko k hospodářskému řádu. Radikálně-socialistická strana ve Francii je právě tak kapitalistickou stranou jako naše občanské strany, to jest kapitalistickou stranou v tom smyslu, že stojí na půdě soukromého vlastnictví. O tom nemůže býti pochybnosti. Ale rozhodující pro tuto otázku není přece tato skutečnost. Kdyby byla rozhodující, nebyli by mohli komunisté ve Francii vysloviti svou ochotu ke vstupu do vlády se stranou, která stojí na půdě soukromého vlastnictví, při čemž pravím, že budou muset jíti ještě mnohem dále, poněvadž radikálně-socialistická a socialistická strana dohromady stále ještě nejsou dostatečnou většinou, z kteréhožto důvodu bude nutno přibrati k tomu ještě jiné skupiny, které úplně stojí na půdě soukromého vlastnictví. Ovšem že jsou občanské strany podle svého stanoviska stranami, které stojí na půdě soukromého vlastnictví. Zdali některá strana je kapitalistickou či nikoli, není však přece směrodatným, nýbrž směrodatnou je sociální struktura strany. A tu nutno říci, že radikálně-socialistická strana ve Francii je stranou malorolníků a maloživnostníků. Právě tak jsou také naše občanské strany stranami malorolníků. V agrární straně, která čítá daleko přes milion hlasů, jest alespoň jeden milion sedláků, a stejně tak je tomu u lidové strany anebo u živnostenské strany. Radikálně-socialistická strana ve Francii je stranou, která stojí na půdě soukromého vlastnictví, která však podle své struktury zastupuje určité části pracujícího lidu. Musí se rozhodnouti, zdali odmítají vládní koalici, proto, poněvadž druhé strany stojí na půdě soukromého kapitalismu. Tu nutno také odmítnouti koalici s radikálními socialisty ve Francii anebo musíte přihlédnouti k sociální struktuře stran a připustiti a vejíti v koalici se stranami, které podle své sociální struktury zastupují pracující lid. Před tuto otázku budete postaveni a vy jen trochu, smím-li tak říci, pokulháváte za vývojem, tak jako francouzští komunisté vždy předcházeli a vy jste krokem šli za nimi v posledních měsících. Právě tak to půjde dále, neboť dnes nejde hlavně o otázku kapitalismu anebo nikoli. Jde o to vstoupiti do koaliční vlády se stranami, které zastupují obyvatelstvo, poněvadž demokracie, poněvadž parlamentarismus, poněvadž svoboda francouzských občanů jest ohrožena. To je skutečnou příčinou a nic jiného. A jestliže se domníváte, že si zde ještě dlouho můžeme hráti s těmito věcmi, jestliže vidíte, že na jedné straně tři pětiny německého lidu jsou již zachváceny fašismem, jestliže se také podařilo na druhé straně prozatím zabrániti náporu fašismu, jak lehko může se to změniti! A bylo by přece zajisté také vaší povinností zařaditi se mezi ty, kdož s veškerou rozhodností, otevřeně a poctivě jsou ochotni chrániti demokracii, parlamentarismus a svobodu občanů v tomto státě proti všem útokům, nechť přicházejí s kterékoli strany.

Řekli jste nám, že nedovedeme dosíci sociálních pokroků v tomto státě. V tom ohledu nedosáhnete žádoucího souhlasu přítomných pánů; zapomněli jste, že žijeme v době sociální reakce na celém světě, zapomněli jste, že krisí a nezaměstnaností jsou dělníci všude oslabeni a že to znamená již obrovské dílo, jestliže se nám zde v Československu, oběma našim soc.-demokratickým stranám ve spojení s českou nár.-socialistickou stranou podařilo, alespoň celkem sociální vymoženosti dělnictva zachovati a jestliže se nám podařilo nad to v mnohém oboru v této strašlivé krisi, v této strašlivé depresi, v tomto obranném postavení, ve kterém se dnes dělnické hnutí celého světa nalézá, pro dělníky dosáhnouti věcí, v nichž před celým světem stojíme jako příklad. Poukazuji na zákonodárství o hornících loňského roku, které prokázalo účinky, jakých v žádné zemi na světě není. Za to dlužno vděčiti činnosti socialistických stran ve vládě.

Nemůžeme se vším proniknouti. Ale nebylo by vaší povinností podporovati nás v tomto boji a nikoli tak, jak jste činili dosud, vpadati nám do zad? Kol. Kreibich a dr Šmeral projevili svůj souhlas se zahraniční politikou, pokud jde o sovětské Rusko, vyslovili však zároveň obavu, že by zase jednou mohlo býti jinak. Což nemyslíte, že by bylo vaší povinností jakožto typických zástupců sovětsko-ruských ideí v našem státě spolupomáhati k tomu, aby nikdy nedošlo k tomu jinému, o čem mluvil kol. Šmeral? A domníváte se, že tak můžete, když stojíte mimo řady jinakého proletariátu v této zemi a když nám zde vpadáte do zad? Kol. Kreibich, kterého znám již od mnoha let, pronesl jednou na sjezdu naší strany r. 1920 - tehdy byl ještě členem naší strany - slovo o věčně včerejším. Nechci dnes zkoumati, zdali měl tehdy pravdu či nikoli. Ale mějte se na pozoru, abyste tu jednou v dějinách nestáli jako věčně včerejší, abyste tu jednou nestáli jako ti, kteří jednoho dne budou nuceni říci: příliš pozdě. Věřím tomu, že jste na cestě také v tomto státě provozovali politiku tak jako vaši francouzští soudruzi, která je s to společně s námi odvrátiti nebezpečí, kterému je dnes vydána demokracie, parlamentarismus a svoboda lidu. Nebudeme dělati reminiscence, co je pryč, to je pryč, nebudeme dělati rekriminace. Uvítáme den, kdy také komunistická strana, která dnes stojí mimo, vstoupí do řad bojujícího proletariátu této země.

Jeden pán odtamtud (ukazuje na lavice senátorů sudetskoněmecké strany) řekl před chvílí, že mám mluviti o sjezdu naší strany. Poněvadž jsem uvykl poslouchati a podle tónu, který jsme zde slyšeli, budeme si muset zvykat poslouchati (Veselost.), chtěl bych promluviti několik slov o sjezdu naší strany, při čemž poznamenávám, že tohoto rozkazu nebylo zapotřebí. Přecházím úplně stanovisko jistého zdejšího listu, který po léta zastupoval zájmy politického liberalismu, který od dvou let, kdy Hitler v Německu zvítězil, jako třtina ve větru sem a tam kolísá, který však v posledních týdnech zaujal pevnou posici v táboře sudetskoněmeckého fašismu. Myslím, že není zapotřebí polemisovati s takovýmto listem, u kterého politické stanovisko přece snad není zcela nezávislým od jistých výhod, které kynou při očekávaném velkém obchodu. Považova bych to pod svou důstojnost.

Sjezd naší strany, který jsme čtyři neděle po této těžké volební porážce mohli konati a který byl tak silně navštíven a doprovázen tak silným zájmem jako žádný sjezd naší strany před tím, tento sjezd strany opětovně posílil a pro budoucnost upevnil jednotnou vůli všech stran k dosavadní politice. Zajisté, je-li pohromadě 500 lidí ze všech krajin republiky, mladí, staří, ti a oni, nemají bohudíky stejný názor ve všem. To by pak nebyla strana myslících lidí, to by byla hitlerovská strana anebo, chcete-li, Henleinova strana. Toho u nás není, každý měl u nás možnost projeviti zcela svobodně své třeba odchylné názory. Ale všichni bez rozdílu, ať v té neb oné otázce byli toho neb onoho názoru, byli jsme úplně za jedno ve třech věcech. Je to především naše postavení k tomuto státu, které je bezvýhradné, neodvislé od jakéhokoli režimu, jenž panuje v některém jiném státě, positivní stanovisko proto, poněvadž nyní víme, že v tomto státě nalézáme svá politická a občanská práva a poněvadž v tomto státě, tak jak se poměry utvářely, spatřujeme přirozenou souhru různých národností a poněvadž se domníváme, že právě tento stát by mohl býti k tomu povolán - dosud není povolán - dáti světu příklad toho, jak je možno, aby různí svobodní národové dobře spolu žili. O tom na sjezdu strany nebylo diferencí, o tom jsme byli všichni úplně za jedno.

Stejně za jedno byli jsme ve svém stanovisku k demokracii a parlamentarismu. Bez výhrady, aniž bychom pošilhávali tam neb onam, přiznáváme se k demokratickým a parlamentním základům našeho státu, jak jsou určeny v ústavě a jak je všemi prostředky chceme hájiti.

A za třetí přiznáváme se jako dříve tak i nadále stejně bez výhrady k socialismu. Také v tom není v naší straně nejmenšího rozdílu a všichni, jak tu jsme, zasadíme se ze všech svých sil o to, abychom během času dospěli k jinému společenskému řádu.

Dámy a pánové, vedeme strašlivě těžký boj, vedeme nejtěžší boj, který kdy některá strana, ježto přece ostatní občanské strany úplně selhaly, v tomto státě vedla. Hájíme v tomto státě jeho hranice proti útokům fašismu, proti útokům hitlerovského fašismu. Ale máme-li v tomto boji zvítěziti, pak musíme vás žádati, abyste nás v tomto boji podporovali především tím, že našemu zbídačenému, zchudlému, hynoucímu lidu opatříte práci a chléb. (Souhlas.) Poměry, které byly dosud, nemohou nadále trvati. Nemůžeme dále přihlížeti k tomu, jak jedna továrna za druhou zastavují práci, jak jeden německý dělník za druhým je zatlačován ze státní služby. (Německé výkřiky: Teď na to přicházíte?) Projevuje se zřetelně, že na této straně (ukazuje na senátory struny sudetskoněmecké) sedí samé politické děti, když říkají: Teď na to přicházíte! Od pěti let jsme tím spotřebovali většinu svého času. Je to snad apel k vám v poslední chvíli, nechcete-li, aby naše německé obyvatelstvo také nadále propadávalo fašistickému našeptávání. Nechcete-li, aby z obrovské nouze a zoufalství obyvatelstva vzrostly fašistické idee, je nejvýš na čase, aby těmto poměrům byla učiněna přítrž.

Ale nejen práci a chléb. Postrádáme v tomto vládním prohlášení zmínku o byrokracii a administrativě. Pouhým heslem o »decentralisaci správy« se nic neprovede. Naše správa potřebuje změny a úpravy v hlavě a údech. Jaké kousky administrativy, byrokracie jsme viděli v tomto volebním boji a již dříve, přesahuje vše, co možno snésti. Malý příklad: Dne 1. května pořádali jsme v České Lípě májový projev. Nato přišel od okr. hejtmanství výnos, již jeho styl je zplna starorakouský kuriální styl: »Projevy, které překročují předložený program, jsou zakázány a trestné.« Styl hitlerovského Německa. »To platí především také o použití standard s heslem: Ženy proti válce a fašismu!« Zakazuje se nám tedy býti proti válce a fašismu! Co chce okr. hejtman v České Lípě? Mají tedy naše ženy horovati pro válku a fašismus? Ale to jest jen jeden příklad mezi sty. V mnohých případech projevuje se úplně neporozumění, v mnohých případech přímo zlá vůle naší byrokracie vůči našemu boji za zachování svobody, demokracie a míru. Potřebuji vám připomínati cirkus, jaký prováděl Henlein? Při jeho cestách zemí nesčíslná auta, jak tento malý učitel tělocviku, který za půl druhého roku přišel ke krásným velkým autům a mnohým jiným věcem, s celým množstvím aut jezdil zemí, napřed auta s četníky, vzadu auta s četníky? Žádný císař a žádný král nikdy takto zemí neprojížděl. Pak se divíte, když si nesoudná část našeho obyvatelstva řekne: Za tím musí něco býti, to jest asi muž, který bude s to vyvésti nás z naší bídy a z naší nouze! Divíte se pak tomu?

Nikdo nebude tvrditi, že těchto 1,200.000 lidí - 1,247.000 lidí, nechci vám vzíti ani jediného - v německém území jsou samí iredentisté, zrádcové státu a velezrádci; toho se nikdo nebude domnívati, to by byl zcela falešný názor. Jsem přesvědčen, že valná část těchto lidí jen ve své nouzi, zoufalství a ve své bídě nevěděla žádného jiného východiska z tohoto politického zmatku, nežli voliti tuto stranu. (Výkřiky.)

Neznámou ještě měrou rozšiřuje se od vítězství Henleinova v německé části Čech, v celém sudetskoněmeckém území závodní teror, který nezná mezí. Pod různými záminkami a více nebo méně skrytými hrozbami nutí podnikatel naše dělníky, aby vystupovali ze soc.-demokratické strany a přistupovali k této sudetskoněmecké straně - pod trestem propuštění z pracovního poměru. (Výkřiky ) V zemědělství, v průmyslu, v podnicích, které jsou odvislé od českých bank, je tomu právě tak. Tu není rozdílu.

Jak dlouho ještě máme to trpěti, máme k tomu přihlížeti? Postarajte se o to, aby zde nastala změna, sice na hranicích státu vytvoříte poměry na trvalo neudržitelné. My věrni jsouce našim usnesením brněnským stojíme bez výhrady při tomto státě. Starejte se o to, aby nám to v budoucnosti bylo s úspěchem možno! (Souhlas a potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. Klofáč.

Sen. Klofáč: Slavný senáte! Myslil jsem, že budu mluviti jen k hospodářskému exposé pana min. předsedy, které bylo velmi zajímavé, ale první schůze po volbách nutí, jak pozoruji, všechny, aby mluvili politicky. Tož několik málo slov k tomu hospodářskému. Čím méně budeme mluvit a čím více donutíme rozhodující kruhy k činům, tím, bude lépe. (Výborně!)

Prohlášení pana min. předsedy bylo velmi sympatické, ale my, kteří již 35 let žijeme v parlamentním ovzduší, slýcháváme vždycky sympatická prohlášení vlády, to je přece samozřejmé. Jsem rád, že v exposé pana min. předsedy ozvaly se některé nové tóny velmi zdravé. Týká se to rovnováhy mezi zemědělstvím a průmyslem, poukazuje se dále na dělnictvo, na nezaměstnanost atd. a zejména důrazně upozorňuje se na export. Byl bych velmi rád, kdyby na př. každý z nás mohl býti spokojen s naším exportním ústavem, ale já se pořád bojím, že máme ve všem byrokratismus a zase byrokratismus. Po té stránce souhlasím s kol. dr Hellerem. To je marné, mluviti pořád proti parlamentům a hledati veškeré nectnosti jen v posl. sněmovně a senátu. Tam je hodně dobré vůle a bylo by nespravedlivé, obraceti se na ministry s ostrými výtkami, které jdou do humoru. Je tu ještě jiný činitel než zákonodárné sbory, a to je opravdu naše vysoká byrokracie. A jestli jsem mluvíval a mluvím vždy pro odstraničtění našich ministerstev, já si nemohu pomoci a ještě s větším důrazem dneska musím mluviti o odbyrokratisování našich ministerstev. Známe případy, že se ministerstva stala naprostými sekretariáty strany, ano, že se poslanec nedostane ani k osobnímu tajemníkovi. (Výkřiky. ) Ale prosím, aby aspoň jistou formu zachovávali tu jistou slušnost. Máme toho po krk! K tomu není byrokracie, aby si myslila, že je více než poslanec a senátor. Já si nepřeji, aby zbytečně poslanci a senátoři chodili do ministerstev, ale samozřejmě, jestliže mají vážné příčiny, aby intervenovali, aby zakročili, pak bych se poděkoval, aby u nás ministrem nebyl ministr, nýbrž aby ministrem byl osobní tajemník. Toho jsme naprosto syti a nebudeme k tomu mlčeti.

Víte velmi dobře, proč já stále playduji. Nedělejme odpovědnou jenom vládu! V této vládě jsou také jenom lidé, nemají čas všechno studovati, kontrolovati a doplňovati. Musíme demokracii také doplňovati a reformovati, i parlamentarismus. Proto bude-li se jednati o zmocňovacím zákoně - nazval bych jej nejraději přikazovacím zákonem, abychom konkretně věděli, co máme vládě přikazovati -, pak prosím, aby pan min, předseda a vláda svolávali k pravidelným poradám předsedy koalovaných stran (Výborně!), abychom aspoň my byli do věcí zasvěceni a věděli, oč jde, zda můžeme to či ono doporučiti. Já sám také jsem z plného přesvědčení pro přikazovací zákon, poněvadž žijeme ve velmi těžké době a nesmíme utráceti čas, musíme rychle jednati. Lituji ovšem, že ve vládě nebyla jednota pokud se týká zmocňovacího zákona. Já jsem především pro zmocňovací zákon tam, kde jde o bezpečnost státu. (Výborně!) A tu mne nikdo nepřesvědčí; že bych tím odhlasovával zákon protisociální. Kdyby se někdy moje strana chovala špatně vůči státu, ať ji postihne tento zákon také. Ale já jsem pevně přesvědčen, že my všichni, kteří representujeme širokou demokracii našeho národa, budeme se vždy chovati ke své republice, ke svému státu loyálně a že žádného zmocňovacího zákona po té stránce se báti nemusíme.

Neměl jsem dnes možnost poslouchati všechny řečníky, nejméně už ty, kteří mluvili dnes v posl. sněmovně. Vím, že tu mluvil za národní demokracii býv. ministr dr Matoušek. Mluvil proti monopolu. O tom všem mohou býti různé názory. Ale byl bych rád, kdyby byl dnes mluvil proti kartelům, kdyby byl mluvil proti nešťastné, přímo ničící politice našich bank, našich velkobank. Není možno, abych já dnes zde hájil průmysl a zároveň abych hájil velké banky. To není možné. Buďto hraji tuto roli či onu roli. Ale obě role najednou nemohu hráti. Může se to zdáti tomu, kdo stojí na stanovisku starého třídního. boje, trochu nelogické, že my na př. hájíce zájmy dělnictva a majíce především na zřeteli nezaměstnanost, nejstrašnější problém dnešní doby, máme opravdu jisté pochopení pro náš průmysl. To již nejsou ti fabrikanti ze starých dob, když čtu na př. Antala Staška, který líčí, jak se v severních Čechách pracovalo 15 hodin denně a za jaký groš! To nejsou ty doby. Dnes je mnoho ztracených existencí průmyslnických a s těmito strádají veliké tisíce našich dělníků. Proto jestliže chceme mluviti o bankách a průmyslnících, tak si pěkně rozlišme svoji povinnost.

Dokud anglický průmyslník bude platiti 3% z vypůjčeného úvěru a dokud náš průmyslník bude nucen platiti v nejlepším případě 7%, ale také 10% a 12%, pak si můžeme napřed vypočítat, jak dlouho to náš průmysl vydrží. Říkám vám otevřeně a trochu se také ptám informovaných vrstev: příští zimu nám poletí náš průmysl valem dolů. A to nebudou padat jenom fabriky a fabrikanti, bez chleba bude spousta našeho dělnictva, častokráte nejlepšího dělnictva, které nechce než pracovat a poctivě živiti svoje rodiny. Jestliže došlo při řeči bývalého ministra dr Matouška k polemice se živnostníky, myslím, že mezi námi a zemědělci a těmi, kteří zastupují živnostníky a obchodníky, nemůže býti žádných sporů. Tento stav je neudržitelný. U nás je mnoho průmyslu závislo na bankách a tento průmysl je takto vydán všanc katastrofě. Když jsem byl po prvé v Americe r. 1909, sváděl již nebožtík tehdejší slavný president Roosevelt boj s bankami. Amerika se otřásala řadu měsíců, v tom velikém boji se dovede velký kapitál mstíti, Roosevelt to tehdy prohrál. Banky se mají věnovati svému poslání solidního a zdravého poskytování úvěru a nemají se zmocňovati průmyslu. Mohl bych vám říci spoustu a spoustu dokladů, jak ničí průmysl fabriky, jakmile přijde vhodná pro to chvíle, kdy kupuje fabriky za nepatrné ceny a tvoří kartely, koncerny. Kartelový zákon byl odhlasován, ale kartelová komise spí.

Ptám se častokráte, proč vlastně některé zákony odhlasováváme? Vzpomínám si na zákon, který byl v poslanecké sněmovně, i zde v plném pochopení odhlasován, o potlačování protistátních stran. Tak jsme to odhlasovali. Vzpomínám na zákon o potlačování protistátního tisku. Tak jsme to odhlasovali. Neděje se nic, nic a nic. A tak jsme se ocitli v situaci, které se divíme všichni po posledních volbách v senátě i poslanecké sněmovně.

Při té příležitosti se ptám, proč máme vlastně ústavní zákon, který říká, že má senát zasedati 8 let? Ani jednou ještě, prosím, jsme zde nebyli 8 let, nýbrž vždycky se rozpouští senát současně s poslaneckou sněmovnou. Tak pro pána boha, když je to rozumné a nutné v zájmu státu - tentokráte, myslím, že to nebylo v zájmu státu, naopak - změňme ústavní zákon, odhlasujme to, že senát bude existovati jen tak dlouho jako poslanecká sněmovna.

V mnohých věcech jsem kacířem, ale jak vás, pánové, znám, je to mezi námi všemi tak. Z lásky k státu a republice jsme vládními, ale jsme také oposičními, nejen, řekl bych, z té nešťastné povahy slovanské, abychom dělali oposici jenom pro oposici, nýbrž i proto, že s mnohým souhlasiti nemůžeme a také nesouhlasíme. Jsem-li v koalici a ve vládní straně, neznamená to ještě, že mám mlčeti ke všemu tomu, co je nezdravé. Přeji si tedy, aby byla napřed kontrola vlády. Mám důvěru k našemu min. předsedovi a vím, jakým je člověkem korektním a loyálním, ale prosím, kontrola, pravidelné porady vlády a předsedů stran a potom otázka státních sekretářů! Pro mne není pochybnosti, že otázka ta je složitější, nežli se na první pohled zdá. Ale jestliže sekční šéf nebo min. rada z toho nebo onoho ministerstva může jíti klidně na pensi a přechází do civilní služby častokráte ke škodě státu jako finanční poradce a podobně, nevím, proč by zase na příklad zkušený praktik nemohl se státi státním sekretářem, zástupcem ministra na dobu, pokud se nezmění systém vládní. Bude to nutné. Podívejme se na skutečnost.

Mám za to, že máme ministry pilné a velmi svědomité, ale když si uvědomíme, že ministr pracuje ve svém resortu, že pracuje také ve své straně - alespoň ji musí informovati - že je členem personální komise, komise politických ministrů, hospodářských ministrů a nejvyšší válečné rady, nebo jak se to všechno jmenuje, a na konec jde do ministerské plenární schůze, kde je 43 bodů na denním pořadu, není možné, aby i nejpilnější, nejschopnější a nejsvědomitější ministr mohl všechno prostudovati a ovládati. Je to vyloučeno. Proto se budeme sami starati politickým tlakem svých klubů a stran, aby zde byli státní sekretáři, dohodneme se o tom, jak má býti upravena jejich funkce. Nepřeji si zbyrokratisování ministerstev, ale musíme se dohodnouti, aby se jeden staral o resort v dorozumění s politickým ministrem, a druhý o to, co je vlastně jeho posláním. Je tomu dávno, co jsem v tomto senátě mluvil pro t. zv. státní radu, pro to, aby zástupcové politických stran - ovšem některé resorty budou vždycky politické - byli ministry d’état, státními ministry. Nenašel jsem tehdy ohlasu pro své názory, ale velmi brzy jste viděli, jak Francie jmenovala své někdejší šéfy vlády, ministerské předsedy Herriota a Tardieua, ministry d’état. Podívejte se na Anglii, které bychom si měli hodně všímati. Ovšem tam je stará tradice parlamentární a ústavní a těžko je to beze všeho kopírovati, ale přece jen je úctyhodné, co jsme viděli před měsícem: zahraničním ministrem socialista Simon a jeho zástupcem konservativec Eden. (Sen. dr Heller: Simon je liberálem!) Tím lépe. Na jedné straně liberál a na druhé straně konservativec Eden, který ho zastupoval a jezdil po Evropě. Přál bych si, aby takový poměr vzájemné důvěry také u nás nastal, abychom se nedívali na ministry a na ty, kteří stát representují, jen podle politické příslušnosti. Schopný je schopný, neschopný neschopný, to platí také o byrokracii. Velmi schopného byrokrata bych platil velmi dobře, dobrého dobře a špatného bych vyhodil, dal bych mu modrý arch.