13
obeslali ke starostovi několik lidí a rozličnými
způsoby se pokoušeli je přemluviti, aby svou žá-
dost odvolali. Lze pochopiti, že při takových roz-
mluvách byly proneseny i hrozby, že pro takovou
věc, jako žádost o ruské vyučování ve škole, mohou
býti i zatčeni. Ale lid i před nimi směle trval
na svém. Tak se tedy oba vrátili do Michalovců
bez úspěchu.
Třetího dne, dne 13. dubna t. r., přišli do obce
četníci s obvodním a okresním velitelem v čele,
a ti měli nyní pamětní spis obce. Četníci chodili
s tím pamětním spisem po domech a každého
zvlášť se vyptávali a žádali, aby lidé odvolali svou
žádost. U místního učitele při "vyšetřování" žá-
dali, aby předložil knihy, neučí-li rusky.
Vyšetřování se vedlo s každým zvlášť bez účasti
zástupců obce. Lidé jsou tak přestrašeni, že se
bojí byť jen mluviti o tom, jak je četníci vyše-
třovali. Na nestranného člověka to působí tako-
vým dojmem, že se tam provozovala jakási pa-
cifikace pro žádost, aby se vyučovalo rusky.
Se zřetelem k tomu, že žádosti o změnu vyučo-
vacího jazyka podaly i jiné obce, a že by podobná
opatření mohly úřady učiniti i v jiných obcích,
jak se to zatím stalo v obci Lesném, což by za
nynějších těžkých poměrů mohlo jen uškoditi
dobré pověsti naší republiky, žádáme, aby taková
opatření byla ihned zastavena. Tím také odůvod-
ňujeme naléhavost této interpelace.
Podle toho co jsme uvedli, tážeme se vlády:
1. Ví-li, co se stalo v obci Suchém?
2. Ode kdy patří školské věci do oboru působ-
nosti četnictva?
S. Je vláda ochotna vyšetřiti a potrestati proti-
zákonné činy státních orgánů?
4. Jaká opatření učiní, aby se takové nezákon-
nosti příště neopakovaly?
V P r a z e dne 26. dubna 1938.
Dr Pješčak, Brody,
Szentiványi, dr Szüllö, dr Korláth, Jaross, Ester-
házy, Petrášek, dr Porubszky, Frank, dr Eichholz,
G. Böhm, Birke, Axmann, dr Holota, A. Nitsch,
Franz Němec, Gruber, Kundt, Rösler, Hirte, Fi-
scher, inž. Králíček, Hollube, inž. Künzel, E. Köh-
ler, inž. Lischka, Jäkel, May, Sogl, dr Kellner,
dr Peters, Klieber, Nickerl, Wollner, inž. Richter,
F. Nitsch, Stangl, dr Zippelius, Knöchel, inž.
Schreiber, Knorre, Illing, inž. Peschka, dr Jilly,
Obrlik, dr Hodina, Sandner, dr Neuwirth, inž.
Karmasin, Jobst, dr Rosche, dr Köllner.
1347/X. (překlad).
Interpelace
poslance B. Fischera
ministrovi vnitra
o bezohledné komunistické kolportáži proti
sudetskoněmecké straně, předseda
Konrád Henlein.
Dne 29. března 1938 byly na Horním náměstí
v Opavě rozdávány letáky, vydané nákladem
Appelta v Praze, tištěné J. Hoffmannem v Praze
X., které u německého obyvatelstva vzbudily živou
nelibost. Strážník pak konečně odvedl muže, jenž
letáky rozdával. Leták jest pro svůj lživý, pravdu
překrucující a utrhačný obsah schopen porušiti
mezi obyvatelstvem veřejný klid a pořádek, neboť
v letáku se m. j. praví:
"Zemědělci, nedejte si namluviti, že vůdcové
sudetskoněmecké strany budou hájiti vaši selskou
věc. Sudetskoněmecká strana to jest, která vás
divoce potírá nejnemravnějším způsobem, nikdy
však nehájí vaší spravedlivé věci. Oni hájí spo-
lečně s fašisty nikoliv spravedlivé požadavky ně-
meckého obyvatelstva v republice, nýbrž imperia-
listické zájmy Kruppa a Thyssena, velkokapita-
listů a finančního kapitálu. Němečtí fašisté a
finanční kapitalisté to jsou, kdož svými vojen-
skými dobyvačnými výpravami uvedli celý svět do
nejhoršího válečného nebezpečí a kteří velmi
vážně ohrožují naši vlast, Československou repub-
liku. K těmto válečným paličům přebíhají vůdcové
opouštějící svůj prapor. Oni tím nechrání míru,
nýbrž ohrožují naši vlast velmi velkou válečnou
pohromou. Pomáhají zaháněti německý lid v osud
ještě horší, než -byla porážka po poslední světové
válce... "
Ačkoliv letákem, ve kterém jsou rčení jako
právě uvedená, byly spáchány trestné činy proti
zákonu na ochranu republiky, nebylo proti kol-
portérovi tohoto letáku dosud zahájeno trestní
řízení.
Tážeme se pana ministra:
1. Jest pan ministr ochoten dáti vylíčenou věc
vyšetřiti?
2. Jest pan ministr ochoten proti nakladateli
pobuřujícího letáku dáti zahájiti trestní řízení?
V Praze dne 23. dubna 1938.
Fischer,
Hollube, Axmann, Hirte, Jobst, F. Nitsch, Nickerl,
E. Köhler, Illing, Jäkel, Birke, Jobst, Knorre,
Stangl, Obrlik, May, Rösler, Franz Němec, dr Ho-
dina, Sogl, inž. Schreiber.
1347/XI.
Interpelácia
poslanca Štefana Haščíka
ministrovi vnútra
vo veci surového zneužitia úradnej moci
hlav. četníckym strážmajstrom Rudolfom
Pajerom vo Vinnej (okres Michalovce).
V r. 1937 preložený bol do Vinnej, v okrese mi-
chalovskom, ako veliteľ četníckej stanice, hlavný
četnícky strážmajster Rudolf Pajer. Chovanie to-
hoto bezpečnostného orgánu je viac než poburu-
14
júce. Je, ak to potvrdia nasledujúce faktá, priamo
nemravné a škandalózne.
Hlav. strm. Rudolf Pajer pod zámienkou vyše-
trovania? domovskej príslušnosti a štátneho ob-
čianstva navštevuje služobne v súkromých bytoch
bezbranné a nič netušiace ženy, ktoré potom ne-
mravným a surovým spôsobom napáda v ich ob-
čianskej a ženskej cti. Len nedávno prišiel Pajer
do bytu mladej učiteľky vo Vinnej, ktorá sotva
vyrástla zo školských lavíc a vyšetroval na oko
jej štátne občianstvo. Po krátkom formálnom
úradnom úvode Pajer vrhol sa ako zver na dievča,
ktorému len po najväčšom úsilí podarilo sa vy-
prostiť z drápov zvrhlého ochrancu zákonov a
verejnej bezpečnosti.
Celkom obdobný prípad sa odohral aj na sú-
kromnom byte inej mladej učiteľky,
tiež vo Vin-
nej. Preto nie bez príčiny a s hnusom sa hovorí po
celom okolí, že pred hlavným četníckym stráž-
majstrom Rudolfom Pajerom, takto exponovaným
štátnym zamestnancom zpoza Moravy, musia sa
dievčatá a ženy na zámok zamykať. Kúsky R. Pa-
jera českým zamestnancom na Slovensku česť ne-
robia a jeho chovanie je tým odsúdeniahodnejšie,
že to vystrája človek ženatý a otec dvoch malo-
letých dietok. A deje sa to v bezprostrednej blíz-
kosti veliteľa oddelenia a okresu bez povšimnutia.
O nemožnom súkromnom chovaní, politizovaní
a surovom a bezočivom zneužívaní úradnej moci
veľmi mnohých četníckych orgánov na slovenskom
východe podal som aj do dnes rad interpelácií, ale
bez toho, že by bola ministerstvom vnútra uro-
bená zásadná náprava. -----------Je, pravda, inou
otázkou, či táto nemožná prax bezpečnostných or-
gánov skonsoliduje na Slovensku beztak pobúrenú
verejnú mienku a či to prispeje k dobru prestíže
a stability nášho štátu.
Keď sa proti politizovaniu, zneužívaniu úradnej
moci a nedisciplinovanosti četníckych orgánov na
východnom Slovensku čo najrozhodnejšie ohrad-
zujem,
pýtam sa pána ministra vnútra:
Či je ochotný dať hlav. strážmajstra Rudolfa
Pajera čo najsúrnejšie z Vinného odstrániť?
Či je ochotný do skončenia vyšetrovania hlav.
strm. R. Pajera suspendovať?
Či je ochotný pán minister urobiť už raz koniec
týmto - - - pomerom v sbore četníctva na
východnom Slovensku?
Čo hodlá pán minister zariadiť, aby sa podobné
škandalózne prípady v sbore četníctva neopako-
valy?
V Prahe, dňa 9. mája 1938.
Haščík,
Čavojský, Danihel, Dembovský, Drobný, Turček,
dr Wolf, Brody, dr Pješcak, dr Sokol, dr Tiso,
Šalát, Slušný, Florek, Suroviak, Schwarz, Hlinka,
Kendra, Longa, dr Pružinský, Sidor, Sivák.
1347/XII. (překlad).
Interpelácia
poslanca Jarossa
ministrovi vnútra
o četníckych prehmatoch v obci Nekyje
na Ostrove.
Pánu ministrovi vnútra dozaista je známy sku-
tok, že ten zlomok maďarského obyvateľstva na
Slovensku a Podkarpatskej Rusi, ktorý v dôsledku
podnecovania nesvedomitých agitátorov alebo
z osobného záujmu, avšak nikdy z presvedčenia,
pridal sa k t. zv. stranám aktivistickým, pochopiac
hlas doby hromadne vystupuje z týchto strán a
pripojuje sa k spojenej strane krajinskej kres-
ťansko-socialistickej a maďarskej národnej, ktorá,
ako je známo, je jedinou pravou stranou maďar-
skou v
Československej republike.
Tak agrárna strana československá mala dosiaľ
v Nekyji na Ostrove 60 maďarských členov, z kto-
rých dosiaľ 53 oznámili svoje vystúpenie z nej
a pripojili sa ku spojenej krajinskej strane kres-
ťansko-socialistickej a maďarskej národnej.
Četníctvo však, ktoré v právnom štáte nesmie
sa zapodievať straníckou politikou, ako sa zdá,
stalo sa agitátorom maďarskej sekcie agrárnej
strany československej, lebo keď sa dozvedelo, že
došlo k tomuto hromadnému vystupovaniu, proti
právu a zákonu obsadilo obec silnejším oddielom a
no celé dni ohrozovalo pokoj v obci, občanov, ktorí
vystupovali z agrárnej strany, podrobovalo vý-
slechom, sopisovalo ľudí ako obyčajných zločincov,
zapisovalo ich osobné dáta a snažilo sa rôznym
zastrašovaním zabrániť vystupovaniu štátnych ob-
čanov z agrárnej strany československej a ich
vstupovaniu do jedinej strany maďarskej.
Tieto počiny četníctva protivia sa zákonu
ústavnému i zákoníku trestnému a vyžadujú si
príkladného potrestania už iba preto, lebo neide
tu o zjavy ojedinelé, keďže nám všetkým vystu-
pujú v pamäti prehmaty seneckej četníckej hliadky
v Dunajskej Novej Vsi a v Pozbe, ktoré do dnes
ešte neboly potrestané.
Na základe toho tážeme sa pána ministra
vnútra:
1. Či ste ochotný vyšetriť prehmaty četníctva
v Nekyji na Ostrove?
2. Či hodláte četníkov a ich veliteľov, ktorí jed-
nali proti zákonu, ihneď suspendovať z ich úradu
a zaviesť proti ním disciplinárne pokračovanie?
3. Či hodláte učiniť opatrenia, aby sa udalosti
v Nekyji na Ostrove, v Dunajskej Novej Vsi a
Pozbe neopakovaly?
4. Či hodláte dať pokyny četníctvu na Slovensku
a v Podkarpatskej Rusi, aby ono nezabraňovalo
prejavom mienky štátnych občanov, aby sa nabu-
15
dúce nezapodievalo straníckou politikou a nepo-
rušovalo stálymi incidentami verejný pokoj.
V Prahe, dňa 28. apríla 1938.
Jaross,
Szentiványi, dr Holota, Jäkel, dr Korláth, dr
Sziilö, dr Zippelius, Sandner, Franz Němec, dr
Eichholz, Wollner, dr Peters, Kundt, Obrlik,
Stangl, Esterházy, dr Porubszky, Petrášek, Illing,
A. Nitach, dr Rosche.
1347/XIII
Interpelácia
poslanca Pavla Florka
vláde
o negligovaní slovenského jazyka v našom
rozhlase a o nedostatkoch rozhlasového
zpravodajstva.
Mnoho sa hovorí i píše o nedostatkoch nášho
rozhlasu tak po stránke formálnej ako i obsaho-
vej. Všeobecná mienka na Slovensku je, že najmä
pražský rozhlas nevyhovuje požiadavkám. Nám
ide v tomto prípade p programy spoločné, t. j.
i pre Bratislavu, Košice a B. Bystricu a najmä
o zprávy Čsl. tlačovej kancelárie.
Tlmočíme mienku slovenskej verejnosti, keď
konštatujeme, že zprávy našej ČTK sú také chu-
dobné, kusé, málomluvné a pritom ešte i neob-
jektívne, ba strannícky predpojaté, že znechutení
poslucháči, aby i po zpravodajskej stránke využili
dobrodenia a možnosti tohoto najšľachetnejšieho
vynálezu posledných časov, nútení sú počúvať sta-
nice iné, cudzie. Tak teda náš rozhlas nekoná
úlohu tú, ktorú by mal. Rozhlas patrí každému
a preto žiadame o úplnú objektivitu najmä v zprá-
vach, ktoré by nikoho neurážaly, ďalej o dôklad-
nosť a spoľahlivosť zpráv, aby naši poslucháči ne-
boli odkázaní počúvať zprávy cudzích staníc.
Po stránke rečovej len v 20. roku štátnej samo-
statnosti počala ČTK v slovenskom jazyku hlásiť,
i to len zpravodajstvo o slovenskej tlači. Na slo-
venské hlásenie zpráv vlastných ešte nedošlo.
Hovorí sa, že ČTK dva razy v týždni (utorok,
streda) bude svoje zprávy vysielať po slovensky.
My ďakujeme za dobrú snahu tak ČTK-y ako
i jej hlásateľa, ale nás to nemôže uspokojiť ani
po stránke kvantitatívnej ani kvalitatívnej. Po-
kladáme to za najvýš urážlivé, keď ČTK sloven-
činu doteraz sústavne negligovala a to chce po
toľkých rokoch nahradiť, tak zv. "slovenským"
hlásením (češtinou bez "ř"!) i to len dva razy do
týždňa. Pre nás Slovákov bolo to zahanbujúce,
keď na pr. po smrti presidenta T. G. Masaryka a
pri jeho pohrebe náš rozhlas oznamoval, že bude
to a to vysielať: "česky, nemecky, maďarsky, ru-
sínsky, poľsky" - len po slovensky nie. Slovák
tu nevdojak musel pocítiť oproti svojmu rodnému
a literárnemu jazyku akési macošstvo, ba viac,
mal dojem, akoby ani nebol vo vlastnom štáte.
(To je praktický výsledok takzv. českoslovenčiny
v živote slovenskom. ) Slovenskí poslucháči roz-
hlasu nie sú len dva razy do týždňa (v utorok a
stredu) Slovákmi, ale i v ostatné dni týždňa a
neplatia len jednu tretinu rozhlasového poplatku
ale celý. A preto si žiadame, aby ČTK svoje
zprávy a rozhlas svoje takzv. spoločné vysielanie
vykonával i po slovensky, a to tak, že tie isté
zprávy, oznamy atď. vysielaly by sa súčasne (teda
o 12. 30 hod., o 19. hod., resp. o 22. hod. ) z Bra-
tislavy, prípadne z Košíc, po slovensky. Tu by
nebolo ani "opakovania vecí" ani "straty času"
ani nič podobného.
Čo sa zpráv týka, nech sa neberie zreteľ na
zprávy lokálne, strannícko-politické a ostatné nech
sú podávané verne a nie zkreslene a tendenčné.
To nezodpovedá šľachetnému poslaniu rozhlasu.
Preto pýtame sa vlády ČSR:
1. Či vie o týchto nedostatkoch nášho rozhlasu
a chce urobiť nápravu?
2. Či je ochotná zariadiť i stále slovenské vy-
sielanie zpráv ČTK ako aj takzv. spoločných ozna-
mov atď. rozhlasu?
3. Či mieni postarať sa o zdokonalenie zprávo-
dajskej služby ČTK v našom rozhlase, alebo bude
trpieť, aby práve československé zpravodajstvo
bolo to najhoršie zo všetkých slovanských i oko-
litých, ktoré máme možnosť sledovať?
V Prahe, 10. mája 1938.
Florek,
Danihel, Dembovský, Drobný, Kendra, Longa,
dr Wolf, Brody, Turček, dr Sokol, Sivák, Hlinka,
Šalát, dr Tiso, Slušný, Suroviak, Schwarz, Haščik,
Sidor, dr Pružinský, Čavojský, dr Pješčak.
Původní znění ad 1347/I.
Interpellation
des Abgeordneten Josef Rösler
an den Eisenbahnminister
wegen strafwürdiger Hetze gegen
Deutsche durch den Zugsführer Josef
Hradecky, Leitmeritz, Langegasse 36.
Am 5. April 1938 fuhren mit dem Zuge Nr.
M 2124 um 15. 09 Uhr von der Station Leitmeritz
die Herren Karl Jentsch, Vorsteher in Tschisch-
kowitz, Franz Tschinkel, Beamter in Lobositz, Dr.
Karl Hovejschi, Graupen, und Ing. Alfred Weißer,
Tetschen. Im selben Abteil unterhielten sich zwei
Cechen, einer von ihnen war in der Uniform
eines Eisenbahners, ohne daß sie von den Mitrei-
senden weiter beachtet wurden. Da sie ziemlich
laut sprachen, verstand Herr Franz Tschinkel ihre
Unterhaltung. Der Eisenbahner äußerte folgenden
16
Satz: -----------Herr Franz Tschinkel hatte den
übrigen Mitreisenden diese Hetzworte übersetzt
und Herr Ing. Weißer veranlaßte in der Verkehrs-
kanzlei in Lobositz die Feststellung des Eisen-
bahners. Der Beamte forderte von dem Eisen-
bahner die Legitimation und identifizierte ihn als
Josef Hradecký, Zugsführer in Leitmeritz, Lange-
gasse 36.
Die Interpellanten richten an den Herrn Eisen-
bahnminister die Anfrage:
1. Ist der Herr Minister bereit, den Vorfall
untersuchen zu lassen?
2. Ist der Herr Minister bereit, gegen den Zugs-
fuhrer Josef Hradecky aus Leitmeritz das Diszi-
plinarverfahren einleiten zu lassen?
3. Ist der Herr Minister bereit, den Vorfall zum
Zwecke der Prüfung der zustandigen Staatsan-
waltschaft mitzuteilen?
Prag, am 23. April 1938.
Rösler,
Hollube, Hirte, Jobst, Obrlik, Birke, Illing,
F. Nitsch, Jäkel, Dr. Hodina, Stangl, E. Köhler,
Knorre, Nickerl, Fischer, May, Sogl, Ing. Peschka,
Sandner, Franz Němec, Ing. Schreiber.
Původní znění ad 1347/II.
Interpelláció
Benyújtja: Jaross Andor nemzetgyűlési
képviselő
az összkormányhoz
a "Barázda-Magyar Néplap" 1938 április
10-iki 15. szaunának elkobzása tárgyában.
Egy idő óta a külföld, de az ország lakossága
is nem hall egyebet, mint azt, hogy Csehszlovákiá-
ban a különböző nemzetek teljesen egyenjogúak,
hogy nálunk él és virágzik a demokrácia, a másik
oldalon pedig a cenzúra a legkíméletlenebbül mű-
ködik és minden a kormánynak vagy valamely
kormánypártnak nem tetsző nyilatkozatot elfojt.
A különböző nemzetek sajtója már azt sem tudja
ma holnap, vájjon az időjáráson kívül szabad-e
még valamit írnia, bár az is megtörténhetik, ha
az eddigi gyakorlat megmarad, hogy még az idő-
járás jelentésben sem szabad megírni, hogy "hol-
nap Csehszlovákia felett az Ég beborul". Erre
vall legalább is a pozsonyi államügyészség és
lendorség legújabb kobzási gyakorlata.
Ugyanis legujabban a Pozsonyban megjelenő
"Barázda-Magyar Néplap" 1938 április 10-iki szá-
mát kobozták el, mindjárt négy helyen is.
Az egyik helyen "Duzzad a magyar egység ere-
je" című cikkből a következő részt kobozták el:
"Egymást érik a jelentések: munkások tömege-
sen hagyják ott a vörös kádereket és jönnek ma-
gyar lelkesedéssel, magukra-találva őszinte öröm-
mel hozzánk. Másutt az agrárpártba becsalt gaz-
dák döbbennek rá: "A magyar egységben a he-
lyűnk!" És iparosok, kereskedők, üzletemberek
nem tétováznak tovább, mert érzik, tudják: a ma-
magyar egységben az erő, az élet, a jövő.
Jöjjetek véreink, jöjjetek! A testvér megbocsátó
szeretete kitárt karokkal vár és keblére ölel min-
den jószándékú magyart!
Vannak a visszatérők között, akik sorsdöntő
elhatározásukkal a nagy nyilvánosság elé lépnek.
A Csallóközből kaptuk a következő nyilatkozatot:
Megértvén a kor hivó szavát és átérezvén azt, hogy
ma minden magyar embernek az egységes magyar
nemzeti gondolat jegyében kell tömörülnie, beje-
lentem, hogy a mai napon a csehszlovák agrár-
pártból kiléptem és egyben kérem pártjukba való
felvételemet.
Pínkekarcsa, 1938 március hó 31.
Kiváló tisztelettel:
Idb. Kása Mihály s. k.
Egy levél a sok közül:
Egyesült keresztényszocialista és magyar nem-
zeti párt tekintetes elnökségének Pozsony.
Olvastam a párt felhívását, mely mélyen meg-
lendített. Tudatára ébredtem annak, hogy a inai
nehéz időkben minden magyarnak egy táborban
van a helye, még pedig abban a táborban, mely-
nek jelszava az egységes magyar nemzeti gondo-
latot képviseli.
Ennek folytán beielentem, hogy a csehszlovák
agrárpártból, melynek 1932-tol az érsekujvári ke-
rületben kerületi elnökségi tagja voltam, kiléptem,
mert rájöttem, hogy minket magyarokat csak fel-
használnak, de a magyarság érdekében nem tettek
semmit.
Pozsonycsákány, 1938 április hó 3. -án.
Nemzethű tisztelettel:
Varga Ernő s. k.
A "Karcsaszél" másik községéből jött a követ-
kező írás:
Nyilatkozat,
melynél fogva aláirottak ezennel kijelentjük, bár-
hol és bármikor tanúsítjuk a következőket:
Solymoskarcsa községben az 1935. évi válazstá-
sok alkalmával az agrárpárt kiküldöttjei ínség-
segély gyanánt rozsot ígértek az arra rászorulók-
nak. Ezt úgy ígérték, hogy azok kapják, akik a
pártra szavaznak.
Négy magyar ember Solymoskarcsán is kapott
fejenként 50 kg rozsot, le is szavaztak az agrár-
pártra.
Most, az 1938. évben követelik a rozs árát és
ügyvédnek adták át az ügyet és most ügyvédi
költséggel együtt fejenként 160 Kč-t hajtottak be
a szegény, anyagi bajokkal küzdő embereken.
Solymoskarcsa, 1938 március hó 27.
Érsek Boldizsár s. k.,
Görcs István s. k.,
Hájas Vince s. k.,
Puha Antal s. k.
Ime, ez a csehagrárok igazi arculatja, ilyen a
segítőkeze, ilyen a magyarbarátsága.
Ne feledkezzünk meg erről a jövőben!"
Megjegyezzük, hogy az itt közölt nyilatkozatok
a "Prágai Magyar Hírlap"-bán és a pozsonyi "Új
Hirek"-ben már előzőleg akadálytalanul jelentek
17
meg, amint hogy a levelekben nincs is rendtör-
vénybe ütköző kitétel. A cenzúra úgy látszik meg-
hazudtolja a kormány hangzatos szavait a demo-
kráciáról és be akarja bizonyítani, hogy Csehszlo-
vákiában kormánypártról mást mint hízelgőt írni
nem szabad.
Elkobozták továbbá a lap "A kormány állam-
polgársági javaslata nem oldja meg a hontalan-
ság ügyét" cimü cikket is elejétől végig, mert az
igazságnak megfelelően megírta, hogy a kormány
az összes lényeges és kifogásolt pontokat meg-
tartotta javaslatában. " így elsősorban megmaradt
az az intézkedés, hogy az állampolgárság meg-
adását a nyelvtudástól teszik függővé, továbbá,
hogy házasság által a feleség csak akkor nyer!
el a csehszlovák állampolgárságot, ha a belügy-
minisztérium jóváhagyja és végül megmaradtak
azok a pontok is, melyeknek értelmében állam-
ellenes politikai tevékenység miatt csehszlovák
állampolgár megfosztható állampolgárságától,
tehát új hontalanok gyártására ad alkalmat. "
Azonkívül elkobozták a "Lakbér, vagy kenyér?"
című cikket két helyen is, mert a szociáldemokrata
igazságügyminiszter felügyelete alatt álló cenzú-
rának nem tetszett, hogy a lap nyíltan megírta,
hogy "Amikor a lakbérek emelését engedélyezték,
a híres marxista pártok egyetlen korifeusa sem
nyitotta ki a száját. Persze, itt is kilátszik a lóláb,
hogy csak a választások alkalmával és hivatalos
s. ijtójukban harsogják a hiszékeny kisemberek
fülébe, hogy ők a szegények, a nincstelenek érde-
keit védik. "
1. Van-e tudomása arról, hogy a pozsonyi
"Barázda-Magyar Néplap" 1938 április 10-iki szá-
mát négy helyen elkobozták;
2. Hajlandó-e az ügyet kivizsgálni;
3. Hajlandó-e a pozsonyi államügyészség lap-
kobzási gyakorlatát a különböző nemzetek kép-
viselői közbejöttével kivizsgálni;
4. Hajlandó-e a pozsonyi államügyészséget uta-
sítani, hogy a lapokat egyes kormánypártok érde-
kében a jövőben ne kobozza el;
5. Hajlandó-e a pozsonyi államügyészséget uta-
sítani, hogy a "Barázda-Magyar Néplap" 1938
április 10-iki számának elkobzása iránt tett indít-
ványát a kifogások tárgyalásánál vonja vissza.
Az interpelláció sürgősségét azzal okoljuk, hogy
igy a kormánynak módjában áll a pozsonyi állam-
ügyészséget még időben utasítani, hogy a kobzás
elleni kifogások tárgyalásánál a lefoglalás iránt
tett indítványát vonja vissza.
Prága, 1938 április hó 9.
Jaross,
Petrášek, Dr. Szüllö, Szentiványi, Esterházy,
Dr. Korláth, Dr. Holota, E. Köhler, Hirte, Ing.
Künzel, Dr. Rosche, Jäkel, Fischer, Dr. Zippelius,
Ing. KrálíCek, Sandner, Frank, Dr. Peters, Ing.
Peschka, Stangl, Dr. Köllner, Sogl, Obrlik, Ing.
Schreiber, Ing. Karmasin, Rösler, Jobst, F. Nitsch,
Ing. Lischka, Dr. Eichholz, Knöchel, Nickerl,
Knorre, Dr. Hodina, Ing. Richter, G. Böhm, Kundt,
Gruber, Dr. Kellner, Illing, Franz Němec, Áxmann,
Birke, Hollube, Dr. Jilly, May, Wollner, Dr. Po-
rubszky, A. Nitsch, Dr. Neuwirth, Klieber.
Původní znění ad 1347/III.
Interpellation
des Abgeordneten Dr. Zippelius
an den Vorsitzenden der Regierung
und den Aussenminister
wegen Veröffentlichung der Verhandlungs-
schriften über die Sitzungen des ver-
fassungsrechtlichen Ausschusses der
revolutionären Nationalversammlung im
Jahre 1920 und der čechoslovakischen
Denkschriften von 1919 und 1920.
In der Novemberfolge 1937, Band VII, Nr. 4 der
Zeitschrift für ausländisches Recht und Völker-
recht befaßt sich Universitätsprofessor Bruns
(Berlin) mit der Entstehungsgeschichte der Če-
choslovakischen Republik, wie sie sich nunmehr
nach den endlich wenigstens zum Teile vorliegen-
den Urkunden darstellt. Veranlassung boten ihm
die Aufsätze eines gewissen XY, die in der "Pra-
ger Presse« in der Zeit vom 15. August bis zum
14. Oktober 1937 veröffentlicht waren. Die ver-
dienstvolle Veröffentlichung der Čechoslovakischen
Denkschriften für die Friedenskonferenz von Pa-
ris durch Raschhof er (Heymanns-Verlag, Berlin)
gibt uns nunmehr im Zusammenhalte mit den Ver-
öffentlichungen von englischer Seite (Miller, Ni-
tolson u. a. ) einen ziemlich klaren Einblick in die
damaligen Verhältnisse und es ist für die Ge-
schichtsforschung wirklich zu bedauern, daß die
Denkschriften von der Čechoslovakischen Regie-
rung bis dahin als Geheimdokumente behandelt
und der Öffentlichkeit vorenthalten wurden, so-
weit sie nicht von anderer Seite ans Tageslicht ge-
bracht worden waren. Dies gilt von der Denkschrift
III, die das Problem der Deutschen in Böhmen
behandelt und in der Präger Zeitung "Bohemia"
vom 10. bis 19. Oktober 1920 abgedruckt war und
von der Denkschrift Nr. 11, die das vermeintliche
Recht der Čechoslovakischen Republik auf Kriegs-
entschädigung schildert und in der Abhandlung
"Vznik a uznání Československeho státu" von La-
dislav Rašín abgedruckt wurde. -.
Auch die deutsche Selbstverwaltung der Repu-
blik nimmt an diesen Urkunden starken Anteil,
denn auch sie ist ja durch die Vorgänge bei Frie-
densschluß betroffen worden, ihre Stellung im
Staate, ihr Recht auf Verwaltung ihrer Angele-
genheiten im Rahmen des Staates und insbeson-
dere ihre Sprachenrechte sind in diesen Urkunden
behandelt. Nur von den letzteren soll hier die Rede
sein, wobei darauf hinzuweisen ist, daß sie ihre
endgültige Regelung durch das Verfassungsspra-
chengesetz vom 29. Feber 1920, Slg. 122, und durch
die Regierungsverordnungen vom 3. Feber 1926,
. Slg. 17 und vom 29. Dezember 1928, Slg. 229 (für
die Landes- und Bezirksvertretungen) gefunden
haben.
Bekanntlich hat die Auslandsvertretung der Če-
choslovakischen Regierung, vertreten durch Dr.
Beneš, einen ziemlich schweren Kampt um die Zu-
18
teilung der deutschen Gebiete der historischen
Kronländer geführt, da insbesondere die Ameri-
kaner auf Anerkennung des Selbstbestimmungs-
rechtes der deutschen Bevölkerung drangen. Beriet,
hat dies in seinem Buche "Der Aufstand der Na-
tionen" geschildert. Man darf dabei nicht außer
acht lassen, daß auch die čechoslovakische Delega-
tion zur Anerkennung dieses Selbstbestimmungs-
rechtes verpflichtet war, denn die čechoslovakische
Regierung war ja als "associierte" Ententemacht
anerkannt worden und hatte sich als solche im
Waffenstillstandsvertrage zur Anerkennung der
14 Punkte Wilsons als der Grundlage der Frie-
densverhandlungen verpflichtet. Um nun die An-
sprüche der Čechen zu stützen, hat die čechoslova-
kische Delegation die erwähnte Denkschrift Nr.
III überreicht, und zwar über Aufforderung der
Vertreter der Hauptmächte ("Rat der Fünf") vom
23. Jänner 1919. Dort werden die Deutschen, für
den Fall sie entgegen ihrem damals bereits kund-
gegebenen Willen dem čechoslovakischen Staate
zugesprochen würden, ausdrücklich als gleichbe-
rechtigte Nation anerkannt, die Denkschrift III
bezog sich ja überhaupt nur auf die nationalen
Fragen, nur von diesem Gesichtspunkte lautet ihre
Überschrift: "Das Problem der Deutschen in Böh-
men. "
In der Denkschrift heißt es nun:
"Nicht nur ist die Čechoslovakische Republik
bereit, gegebenenfalls jede internationale recht-
liche Regelung, die zugunsten der Minderheiten
durch die Friedenskonferenz festgesetzt wird, an-
zunehmen, sondern sie ist außerdem noch bereit,
über eine solche Regelung hinauszugehen und den
Deutschen alle Rechte zu geben, die ihnen zukom-
men. "
Welche Rechte darnach den Deutschen zukom-
men, ist freilich nicht gesagt, allein soviel ist klar:
die Rechte der Minderheiten sind hier in einen Ge-
gensatz zu den Rechten der Deutschen in der Če-
choslovakei gesetzt und es wurde also dadurch an-
erkannt, daß die Deutschen als mehr angesehen
würden, als eine gewöhnliche "Minderheit". Um
dies noch näher darzutun, wird weiters ausgeführt,
daß die Sprache der "Minderheiten" überall zuge-
lassen sein, das Recht der Minderheiten, ihre eige-
nen Richter und ihre Gerichtshöfe zu haben, nie-
mals bestritten werden würde und zusammenfas-
send:
"Die Deutschen würden in Böhmen dieselben
Rechte haben wie die Čechoslovaken. Die deutsche
Sprache würde die zweite Landessprache sein, und
man würde sich niemals irgendeiner Unter-
drückungsmaßnahme gegen den deutschen Bevöl-
kerungsteil bedienen. Das Regime würde ähnlich
dem der Schweiz sein. "
Es ist bekannt, daß in die von der revolutionä-
ren Nationalversammlung, in der die Čechen mit
einigen Slovaken unter sich waren, schließlich an-
genommene Verfassung von diesen Versprechun-
gen nichts übernommen worden ist: von der deut-
schen Sprache als Landessprache, von den eigenen
Richtern und Gerichtshöfen, von dem Regime nach
Schweizer Muster ist dort ebensowenig übrig ge-
blieben, wie von der Anerkennung der Deutschen
als gleichberechtigter Nation oder wenigstens als
"höherer" Minderheit. Die Verfassung behandelt
vielmehr alle "Minderheiten" gleich und dazu ge-
hört auch die deutsche; es ist daher auch abwegig
zu behaupten, die nationale Gleichberechtigung
sei in der Verfassung verankert.
In der Sitzung des Beratungsausschusses für die
neu zu errichtenden Staaten am 20. Mai 191!)
wurde nun eine von Dr. Beneš verfaßte "Note" be-
treffend den Minderheitenschutz in der Čechoslo-
vakei übergeben. Sie ist als völkerrechtlich ver-
bindliche Urkunde der čechoslovakischen Regie-
rung zu betrachten, als ein bedingungslos abgege-
benes Versprechen an die Entente, das Beweg-
grund für die Zuteilung der Minderheiten an den
neuen Staat gewesen ist. Wenn Herr XY in dem
Auf satze vom 8. Oktober v. J. darauf hinweist, daß
die Bedeutung der Denkschriften nicht überschätzt
werden dürfe, weil die Großmächte a) über eine
Menge vollkommen unterrichteter Fachleute ver-
fügt hätten, auf deren Urteil sie sich verlassen
durften, weshalb sie auf die Denkschriften nicht
angewiesen gewesen wären und b) in der größten
Zahl der Fälle den kleinen Staaten ihre Entschei-
dungen einfach aufzwangen, so ist zu bemerken:
daß dies für den vorliegenden Fall nicht in Be-
tracht kommt, weil es sich 1. hier dem Wortlaute
und dem Sinne nach nicht um ein Gutachten, son-
dern um ein Versprechen der Čechoslovaken ge-
handelt hatte, weil 2. von einem Zwang deshalb
keine Rede sein kann, weil dieses Verpsprechen
freiwillig über die aufgezwungenen Minderheiten-
schutzverträge hinaus abgegeben worden war und
weil es 3. in der Tat der Beweggrund für die Zu-
teilung der deutschen Gebiete gewesen ist. Das
letztere geht nämlich ganz eindeutig aus dem Pro-
tokolle hervor, das über die Sitzung am 20. Mai
1919, dank der Veröffentlichungen von D. H. Mil-
ler vorliegt und aus dem Berichte des Ausschusses
für die neuen Staaten an den Obersten Rat der
Friedenskonferenz. In ersterem heißt es, daß diese
Versprechungen offenbar weitergehend seien, als
irgendwelche Verbindlichkeiten, die der Čechoslo-
vakei durch den Friedensvertrag auferlegt werden
würden und in letzterem, es sei klar, daß das Ge-
deihen und vielleicht sogar der Bestand des neuen
Staates davon abhänge, ob es die Deutschen als
loyale Staatsbürger gewinne..., da Herr Beneš in
dieser Beziehung weitgehende Vorschläge gemacht
hätte, so halte der Ausschuß es für richtig, nicht
erst besondere Bestimmungen für die Rechtstel-
lung der Deutschen zu treffen.
Es ist also schon wirklich so, daß die Čechoslo-
wakische Delegation bindende Versprechungen ab-
gegeben hatte, zu deren Einhaltung die čechoslo-
vakische Regierung verpflichtet war und es geht
nicht an, die Erfüllung dieser Versprechungen
nunmehr, wie es Herr XY in seinem Aufsatze vom
9. Oktober 1937 tut, davon abhängig zu machen,
daß allen in Betracht kommenden Staaten "reci-
proke" Verpflichtungen in der Behandlung der
Minderheiten unter internationaler Aufsicht auf-
erlegt werden: Das Versprechen war bedingungs-
los abgegeben und im Vertrauen darauf angenom-
men worden.
Wichtig ist nun der Inhalt dieser Note vom
20. Mai 1919, Herr XY hat sie im Aufsatze vom
10. Oktober 1937 in deutscher, allerdings nicht ge-
treuer Übersetzung angeführt und nennt sie selbst
ein "politisch bestimmt zuhöchst interessantes
Dokument"; sie ist es auch schon deshalb, weil sie
sich ausdrücklich als Richtschnur für das Nationa-
litätenrecht der zukünftigen Čechoslovakei be-
zeichnet. Dies muß deshalb betont werden, weil