7
trestním oddělení okresního finančního úřadu spá-
chal mnoho zlého na četných nevinných lidech.
Mnoho lidí je přesvědčeno, že právě on překáží
tomu, aby byly vráceny kauce, které požadoval za
daňové přečiny. Manželce dra Černookého byla
odepsána dávka z majetku. Na ostatní občany tato
okolnost působí dojmem, že příbuzným úředníků
finančních úřadů mohou býti proti zákonu ode-
pisovány daně.
Hnízdo korupce je ovšem rozšířeno v úžasné
a neslýchané míře. Tak na příklad ředitel důchod-
kového kontrolního úřadu v Chustu Brtník každý
měsíc dostává od uzenáře Krpaty po 500 Kč a
druhý úředník téhož úřadu po 300 Kč. Pozname-
náváme, že úplaty přijímají i jiní úředníci okres-
ního finančního úřadu. Richard Krpata ovšem
nikoliv bez příčiny dává úplatky. Vždy je to on,
který dodává maso vojsku, zasílá maso do histo-
rických zemí, ale na jatkách poráží velmi málo. To
se dokazuje i tím, že na trhu koupí 20 až 30 vepřů,
5 až 8 kusů dobytka a z nich na jatky přivede
pouze 5 až 6 kusů. Účelem toho jest, aby tak zkrá-
til na daních stát a město. Městský poplatek na
jatkách za 1 kg je 2'70 Kč a mimo to neplatí dávku
z masa a paušální daň. Finančním úřadům tyto
věci jsou známy, ale nezjednají pořádek.
Všechno to udal Josef Albrecht hlavnímu finanč-
nímu, úřadu v Užhorodě, aby mohl poslati své kon-
trolory, dokonce byl uveden den, místo a přesný
čas, avšak hlavní finanční úřad své kontrolory
vyslal o 4 dny později, a tak se zdá, že to bylo
učiněno schválně a to proto, aby korupčníci nebyli
usvědčeni.
Pokud uzenář Ivan Giubel měl možnost rozdá-
vati tisíce darem některým osobám z finančního
úřadu, do té doby byl poctivým člověkem. Ale
jakmile odmítl dávati úplatky, všechno se svalilo
na něho. První byl okresní finanční úřad, který
ho postavil pod zostřený důchodkový dozor. Byl
dokonce učiněn návrh okresnímu úřadu, aby mu
byl odebrán živnostenský list. Toto přání bylo spl-
něno. Okresní úřad v Chustu rozhodnutím čís.
25. 584/22. 871 ai 1937 odňal mu živnostenský list.
Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání, ale
odpověď na ně dosud ještě nedošla. Rozhodnutí
o odnětí živnostenského listu jest prostým způso-
bem persekuce a pomsty na takové osobě, která
se několikráte snažila odhaliti korupci. Při tom
nutno poukázati i na to, že všechny spisy, jimiž
bylo možno prokázati nevinu Ivana Giubela, se
ztratily u okresního úřadu v Chustu.
Všechna výše uvedená fakta je možno proká-
zati svědky z Chustu. Jsme přesvědčeni, že se
ministerstvu vnitra a financí podaří odhaliti bandu
korupčíků, kteří již po mnoho let okrádali stát.
Na základě toho tážeme se pánů ministrů
vnitra a financí:
1. Jsou-li jim známy tyto okolnosti?
2. Jsou-li ochotni provésti přísnou revisi a po-
trestati vinníky?
3. Jaká opatření podniknou, aby státní úředníci
nezneužívali své úřední moci?
V Praze dne 26. dubna 1938.
Dr Pješčak, Bródy,
Szentiványi, dr Szüllo, Esterházy, Jaross, G. Röhm,
Sandner, Wollner, May, Jobst, Jäkel, dr Zippe-
lius, Sogl, inž. Karmasin, Illing, Fischer, Petrá-
šek, dr Porubszky, dr Korláth, inž. Künzel, dr Ho-
lota, A. Nitsch.
1347/V. (překlad).
Interpelace
poslanců dr. I. Pješčaka a A. Bródyho
ministrovi zemědělství
o prodeji půdy, která byla pod záborem
v obci Vyšnia Oľka, okres Medzilaborce,
z volné ruky.
V katastru obce Vyšnia Oľka, okres Medzila-
borce, jsou pole a lesy, jejichž majitelem byl dříve
Škoda. Všechny tyto pozemky byly pod záborem.
Lid čekal na parcelaci. Podle zněni zákonů je
možno disponovati majetkem, který jest pod zá-
borem, jen se souhlasem ministerstva zemědělství,
dříve pozemkového úřadu. Toto ustanovení mělo
chrániti zájmy těch, kterým příslušel nárok na
příděl půdy. Ale bez ohledu na to byl celý majetek
prodán Dvořákovi. Tak nastala změna v osobě
majitele. Avšak tím nesměly býti porušeny zájmy
místního obyvatelstva a ustanovení zákonů, které
zabezpečují příděl půdy především nemajetným
rolníkům a mimo to válečným invalidům a sirot-
kům po padlých ve válce.
Zákonu nebylo vyhověno tím, že nebyla prove-
dena parcelace a příděl půdy, ale naopak bylo do-
voleno změniti majitele a těmto byla potom po-
skytnuta možnost prodati půdu z volné ruky. Je
pravda, že chudí rolníci nemohou převzíti všechny
pozemky, ale všech postrádají. Převzíti všechnu
půdu nemohou jen proto, že nemají potřebných
prostředků. Vždyť jsou to obce, které byly ve svě-
tově válce zničeny. Proto bylo nutno se postarati,
aby tomuto lidu byla přidělena půda za minimální
obnos, ale nikoliv povolení na převod půdy na no-
vého majitele a tomuto pak dáti volnou ruku.
Starosta obce Jiří Golod jednou svolal lid a vy-
ložil celou věc tak, že majitel žádá, aby lidé kou-
pili 450 katastrálních jiter po 660 Kč. Ale tuto na-
bídku lidé nemohli přijati ze dvou důvodů:
a) neměli peněz, aby koupili takové množství
půdy;
b) půda byla - přihlížíme-li k místním pomě-
rům - příliš drahá.
Tenkráte se všichni usnesli, že budou žádati
o příděl půdy parcelací provedenou samým minis-
terstvem zemědělství. Ale mezi tím se našlo ně-
kolik rolníků v čele se starostou Jiřím Golodem,
kteří bez vědomí ostatních, nebo proti jejich vůli,
šli k nástupci majitele a ihned koupili z těch 100
kat. jiter, kterých dříve po mnoho let používala
celá obec, polovici pro sebe, pro 12 lidí. 11 z nich
byli rolníci a dvanáctý byl místní notář. Kat. jitro
bylo koupeno za 360 Kč.
Vzhledem k tomu, že všichni obyvatelé obce ode-
dávna používali všech 100 kat. jiter, všichni spo-
lečně je chtěli i koupiti. Bylo to úplně pochopitelné.
Když se ostatní obyvatelé obce dověděli, že Golod
a druhové koupili 50 jiter po 360 Kč, ihned protes-
tovali. Protestovali proto, že byla koupena ta
část, kde jest orná půda a nížina, a ostatním obča-
nům obce z těchto 100 jiter byl ponechán svah a
8
neúrodná půda. Protestovalo se také proto, že
mezi tím lidu bylo sděleno, že pro něho je vyhra-
zeno pouze 100 jiter. Protesty byly předloženy
včas, dokonce do Prahy byla vyslána deputace
k panu ministrovi zemědělství, který prohlásil
Janu Lipčakovi, že "věc ještě není ztracena, že
bude proveden příděl půdy". Mimo to deputace
byla v Praze ještě dvakráte. Ale konečně se uká-
zalo, že slib pana ministra nebyl dodržen, smlou-
va J. Goloda a druhů byla schválena ke škodě
všech ostatních chudých 40 občanů obce.
Tedy pokud půda byla v rukou pánů, pokud
úřady nedělaly s ní žádných disposicí, lid byl spo-
kojen v tom smyslu, že používal půdy tak, jak si
toho sám přál. Nyní však, kdy s majetkem začal
disponovati státní úřad, lid není spokojen, jelikož
chytrost některých osob stala se příčinou neshody
a nepřátelství mezi lidem. A všechno to státní
úřad schválil. Již v loni lidé jeden druhému vy-
tloukali okna, zapalovali v poli obilí atd. Příčinou
toho jest výhradně to, že lid věřil slovům pana
ministra, že bude proveden příděl půdy, a pak na
škodu všeho místního obyvatelstva ministerstvo
zemědělství schválilo smlouvu J. Goloda a druhů.
Tedy po nesplnění poskytnutých ujištění lid ztra-
til důvěru ve spravedlivé chování úřadu k němu.
V této věci byl jsem v ministerstvu zemědělství
(pozem. úřadě), kde jsem žádal, aby smlouva ne-
byla schválena, aby byla vrácena a aby se lidi
mezi sebou smluvili a všichni dohromady koupili
půdu. Při tom jsem protestoval i proti tomu, že
ministerstvo zemědělství povolilo převod majetku
na nového majitele, kterému bylo propůjčeno
právo prodeje z volné ruky. Na to jeden úředník
mi prohlásil, že bylo v zájmu ministerstva země-
dělství, aby se majetek dostal do rukou Čecha.
Toto prohlášení jest obžalobou poměru minis-
terstva zemědělství k chudému ruskému obyva-
telstvu medzilaboreckého okresu a toho, že minis-
terstvo zemědělství se nestaralo, aby se půda do-
stala do rukou chudých rolníků, nýbrž se staralo
o to, aby se půda dostala do rukou bohatého
Čecha. Pak je již jasné, proč v medzilaboreckém,
sninském a jiných ruských okresích nebyla prove-
dena parcelace, ale všude se prodává majetek
z volné ruky.
Podle toho co jsme uvedli, tážeme se pana mi-
nistra:
1. Jaká opatření učiní, aby slib, který dal depu-
taci, byl dodržen a aby křivda spáchaná na obyva-
telích obce Vyš. Oľka byla napravena?
2. Čím vysvětlí, že v medzilaboreckém a snin-
ském okrese nebyla provedena parcelace majetků
pod záborem a lid byl odkázán na koupi z volné
ruky?
V Praze dne 26. dubna 1938.
Dr Pješčak, Bródy,
Szentiványi, Jaross, dr Korláth, Esterházy, dr
Szüllö, Petrášek, dr Porubszky, G. Böhm, inž.
Künzel, Wollner, Sogl, Illing, May, Jäkel, dr
Zippelius, Sandner, Jobst, inž. Karmasin, Fischer,
dr Holota, A. Nitsch.
1347/VI.
Interpelace
poslance E. Tichého a Frant. Uhlíře
ministrovi vnitra
ve věci incidentů 30. dubna 1938 a 1. máje
1938 v Opavě.
Celý týden před 1. květnem byl se strany stou-
penců SDP využit k tomu, že byl t. zv. tichou
cestou od ucha k uchu propagován průvod a
shromáždění SDP na 1. máje v Opavě a to za
každou cenu. Ze tyto zprávy byly řízeny z určitého
centra a to přímo z SDP v místě svědčí okolnost,
že dělník továrny Juta v Opavě Lindner, prohlásil
několik dnů před 1. květnem spoludělníkům Šiku-
lovi a vedoucímu něm. soc. dem. odborové organi-
sace, že SDP bude míti průvod bez ohledu na to,
zda bude zakázán, či nikoliv.
Je nutno poznamenat, že zákaz schůzí a shro-
máždění byl vyhlášen teprve 24 hodin před 1.
májem, ale přes to všechno, ač byla ještě možnost,
henleinovci neodvolali ve svých novinách propono-
vané oslavy, ba naopak soustavně zpracovávali
německou veřejnost, že oslavy konány budou
i proti zákazu. A také dne 30. dubna t. r. ve ve-
černích hodinách začínali henleinovci se srocovat
na Horním náměstí, kde rozhazovali výbušné ku-
ličky a prskavky, které způsobovaly hluk a paniku
a u českého lidu promenujícího, pochopitelnou ner-
vositu. Přes to však zachovali čeští lidé naprostý
klid. Policejní pohotovost byla alarmována a klid-
ně prošla náměstím. Po odchodu odebrali se hen-
leinovci na nám. Republiky, tam se seřadili do
čtyřstupu a táhli sadem od posádkového velitel-
ství městem, při čemž sborově skandovali "Sieg
Heil". Policejní pohotovost se snažila průvod ro-
zehnat, při čemž byl dosud neznámým henleinov-
cem český člověk strojní zámečník Rudolf Uvíra
z Opavy pobodán nožem. Zpráva o tom se v mi-
nutě roznesla českou Opavou, kde způsobila znač-
né rozčilení. Při dalším rozhánění průvodu došlo
k většímu shluknutí před hostincem u "Zeleného
jelena", kde byl zraněn Němec Dr. Hampl-Zattig,
který před tím volal na policii: "Fuj, Schveine!
Schande den Čechen!" Jsme přesvědčeni, že by
nebylo bývalo došlo k těmto politováníhodným
událostem, kdyby pol. insp. Rudolf Steiner, takto
německé národnosti, který doprovázel tento prů-
vod, konal svou povinnost a znemožnil utvoření a
pochodování průvodu, stejně tak jako kdyby sta-
rosta města Dr. Just nebyl býval dne 30. dubna
t. r. uveřejnil v Neues Tagblattu tendenční a pro-
vokativní provolání, v němž uváděl, že úřady za-
kázaly vyvěšení praporu SDP na obecních domech
a vybízel německé občanstvo k lidovému sjedno-
cení a vyvěšování praporu SDP na soukromých
budovách. Nutno poznamenat, že starosta Dr. Just
odmítl vyvěšení státní vlajky na obecních domech.
To mělo za následek, že nebezpečné ovzduší vy-
tvořené celotýdenní tajnou protistátní a proti-
českou propagandou bylo tímto provoláním a
opatřením starosty Dr. Justa velmi silně pode-
přeno.
9
Za těchto okolností docházelo v sobotu večer
dne 30. dubna a v neděli dopoledne na 1. máje
k soustavnému přepadávání českých lidí v Opavě.
Bylo opravdu nebezpečím pro každého Čecha,
který se ubíral nějakou boční ulicí sám. Pode-
psaný na vlastní oči viděl jak jeden mladík české
národnosti byl přepaden třemi henleinovci, při
čemž byl popliván a pokopán; než došla pomoc,
všichni tři se bleskurychle rozutekli. Takových
incidentů a provokací, které české obyvatel-
stvo vydražďovaly do nemožnosti, byla celá řada.
Není proto divu, že docházelo k srocování
českého obyvatelstva, že někdy stávala se situace
opravdu hrozivou; nebýti pohotovosti policie bylo
by nebezpečí akutní. Při této příležitosti musíme
poznamenat, že policie nezachovala ve svém po-
stupu obvyklou objektivitu, poněvadž proti české-
mu obyvatelstvu byla mnohem přísnější, zatím
co henleinovcům pardonovala hrubosti a surovosti
přesahující hranici trestních zákonů.
Překvapuje proto celou českou veřejnost v Opa-
vě, že vyšetřování incidentů děje se naprosto ne-
objektivně a jednostranně. Zaráží, že místo toho,
aby byli vyšetřováni a potrestáni všichni ti, kteří
jsou původci této organisované akce se strany
henleinovců včetně p. starosty Dra Justa, jsou vy-
šetřováni a trestáni policejní strážníci, kteří
kdyby měli konat svou povinnost podle předpisů,
museli by postupovat daleko přísněji. Je smutnou
skutečností, že při svědeckých výpovědích dává se
větší víra lidem smýšlením protičeským, případně
protistátním, než lidem českým, nota bene přísež-
ným zaměstnancům státu. Tak na př. inspektoru
Kociánovi a Wolfovi klade se za vinu, že nezabrá-
nili zranění Dr. Hampla a Matýskovi klade se za
vinu, že měl účast na tomto zranění. Insp. Kocián
a Matýsek jsou národně uvědomělí Češi, kdežto
insp. Wolf je Němec a veřejně se k německé ná-
rodnosti hlásí. Nutno k tomu podotknouti, že
v tomto shluknutí dalo se stěží zamezit nějakým
ostřejším útokům, zejména po provokačních a
urážlivých výrocích Dra. Hampla-Zattiga a že věc
stala se dílem několika okamžiků, takže při sebe-
rychlejším zákroku nebylo možno policii, resp.
jmenovaným věci zabrániti. Všichni tři, jak máme
informace, jsou suspendováni, aniž by se jim pro-
kázal nějaký přestupek proti předpisům. Vyšetřo-
vání jednotlivých incidentů děje se pro policejní
strážníky způsobem pro ně ponižujícím. Stěžuje-li
si někdo, třebas i nějaký výrostek, že byl strážní-
kem napaden, je předveden před nastoupla muž-
stvo, aby se podíval není-li mezi nimi hledaný.
Tento postup vyvolává velmi silnou nelibost mezi
českou veřejností, která vznáší stížnosti, že proti
ní bylo se strany policie postupováno mnohem
přísněji než proti provokatérům henleinovcům.
Proto se podepsaní táží:
1. Je p. ministru znám stav politického a ná-
rodnostního napětí v Opavě vyvolaného členy
SDP před 1. květnem a vyhláškou starosty města
Opavy Dr. Justa z 30. IV. 1938 a jednostranným
vyšetřováním incidentů způsobených 30. IV. a 1.
V. 1938?
2. Je p. ministru známo, že policie vůči českému
obyvatelstvu postupovala velmi rigorosně, zatím
co protistátní provokace Němců byly přehlíženy?
3. Je p. ministr ochoten naříditi, aby v prvé řadě
byli vyšetřováni a potrestáni původci celé akce
v Opavě, kteří nesou také vinu na incidentech,
incl. p. starosty Dra Justa?
4. Je p. ministr ochoten nařídit, aby policejní
vyšetřování jak vůči českým lidem, tak vůči po-
licii dělo se objektivně a spravedlivě a aby policej-
ní strážníci pro pouhé domněnky suspendovaní
byli znovu povoláni do služby?
V Praze, 10. května 1938.
Tichý, Uhlíř,
Zeminová, David, F. Langr, Fiala, Jenšovský, Klaj-
ban, dr Patejdl, Bergmann, dr Neuman, Richter,
Mikuláš, Stejskal, Hatina, dr Lukáč, Babek, dr
Kozák, Šmejcorá, Bátková-Žáčková, dr Klapka.
1347/VII.
Interpelace
poslance Josefa Zajíce a dra Pavla
Kosseye,
ministrovi financí
o nezákonném postupu podkarpatoruské
finanční správy proti výrobcům vína
na Podkarpatské Rusi.
Podkarpatoruská finanční správa zavádí v po-
sledních letech odlišnou praksi v prováděn! zákona
o všeobecné dani nápojové ze dne 25. září 1919 a
v provádění vládního nařízení ze dne 16. prosince
1919, č. 666 Sb. z. a n., jímž se provádí zákon
o všeobecné dani nápojové ze dne 25. září 1919,
č. 533 Sb. z. a n.
Ve smyslu § 8 odst. II. bod 3. cit. zákona jest
povinen platiti daň nápojovou ten, kdo nápoje,
v našem případě hroznové víno, vyrábí pro spo-
třebu vlastní, přesahuje-li výroba určité množ-
ství v prováděcím nařízení stanovené. Tomuto
bodu odpovídá v prováděcím nařízení § 14, který
obsahuje ustanovení, že nejvyšší množství výroby
pro vlastní spotřebu, která nepodléhá dani, sta-
noví se pro kalendářní rok jedním stem litrů pro
domácnost, toto stanovení bylo upraveno §em 14.
vládního nařízení č. 6797 1920 Sb. z. a n. na
"úhrnem dvěma hektolitry u vína, vinného a ovoc-
ného moštu atd. " Dále v nařízení ministerstva fi-
nancí č. j. 28. 113/23, které zní: "Oznámí-li výrob-
ce, že vyrobil 219 litrů hroznového moštu a tento
ponechá dále k výrobě hroznového vína, nepodléhá
toto dani a má nárok na 10% odpis pro svoji po-
třebu. Spotřebuje-li však tento v původním stavu,
podléhá dani celé množství. "
Pro porozumění nesprávného vykonávání usta-
novení cit. zákonů, jak to činí orgánové kontrolní,
jakož i referáty finanční správy, vydávající ne-
správné platební výměry a nesprávné výměry
pokut, citují ještě § 13 zákona 533/1919, dle kte-
rého jest podle ustanovení prováděcího nařízení
povinen ohlašovati finančnímu úřadu: "... vý-
robce postup výroby, avšak pouze tehda, spadá-li
10
tato výroba ke zdanění. " Dle §u 22 prováděcího
nařízení tato povinnost ohlašovací neplatí pro vý-
robu, která nepodléhá dani.
Po přesném citování jednotlivých zákonných
předpisů a ustanovení dovoluji si na několika pří-
padech znázorniti, jak jest zákonité znění pro
daně prostou výrobu hroznového vína finančními
orgány podkarpatoruskými mylně vykládáno.
Okresní finanční ředitelství v Chustu, Sevluši,
Berehově, Mukačevě a Užhorodě po revisi prove-
dené u malovýrobců, kteří dobrovolně
ohlásili výrobu pro vlastní spo-
třebu, vydávají těmto platební výměry na vše-
obecnou daň nápojovou, na paušálovou daň z obra-
tu a na zemskou dávku proto, že hrozny lisovali na
cizím lisu. V zákoně není a ani nemůže býti přede-
psáno, že daně prostá výroba musí býti prováděna
doma na vlastním lisu, takže takovéto platební
výměry postrádají jakéhokoliv zákonitého pod-
kladu.
Okresní finanční ředitelství vydávají platební
výměry na uvedené dávky i v případech, kdy vý-
robci lisují hrozny doma pomocí pytlů a zbytek
mokrých matolin přenesou si k sousedu neb jiné-
mu, který má lis, takže si tam zbytek matolin vy-
lisují řádně, suché matoliny ponechávají majiteli
lisu a zbytek tekutiny si odnesou domů. V těchto
i ve shora uvedených případech odvolává se fi-
nanční správa na znění §u 10. bodu 3. zák. č. 533/
1919, což je naprosto mylný výklad zákona.
Dále jsou případy, kdy finanční správa vydává
nejen platební výměry na; uvedené dávky, ale
i výroky o pokutě proto, že dva různí majitelé
vinic, jak jest prokázáno zápisy v pozemkové
knize, si vyrobí daně prosté množství hroznového
moštu a mošt ten uloží do jednoho sklepa.
Finanční správa předpisuje ony dávky a pokuty
též v případech, kdy výroba vinného moštu pře-
kročí 200 litrů, avšak ne 222 litrů, které jsou dle
citovaného nařízení ministerstva financí přípust-
né, pak-li si někdo ponechá mošt na výrobu vína,
jelikož má i při daně prosté výrobě nárok na 10%
odpis na kaly, které jsou nepoživatelné.
Nehledě k těmto případům, které zřejmě a do-
kazatelně ve vyřízeních finanční správy odporují
zákonnému znění a při kterých je ono zákonné
právo malovýrobcům odpíráno, upozorňuji na to,
že hlavní finanční ředitelství v Užhorodě řádně
odůvodněná odvolání ani meritorně neprojedná-
valo, nýbrž nechalo prostřednictvím okresních fi-
nančních ředitelství doručiti stranám zamítavé vý-
roky s odůvodněním paušálním, že se stížnostem
nevyhovuje z důvodu uvedeného v platebním roz-
kaze. Při tom jsou tato rozhodnutí označena jako
konečná.
Loňského roku vydala důchodková kontrola zá-
jemcům ohlášky potřebné pro výrobce vína podlé-
hajícího dani a jedna kolona této ohlášky měla
otázku, zdali si výrobce přeje 10% odpis na kaly,
neb odpis výtrat výpařkových a manipulačních,
jak jsou stanoveny pro velkoobchod vínem. Tyto
ohlášky vyplňovali a předávali důchodkovým kon-
trohiím orgánům i malovýrobci, kteří měli právo
na daně prostou výrobu vína a jichž povinností
nebylo tyto ohlášky činiti a přes to, že na př. při
množství do nejvýše 222 litrů vinného moštu žá-
dali odpis 10% na kaly a ztráty při výrobě vína
z moštu, nebyla brána takováto ohláška v úvahu.
Nutno se pozastaviti též nad odůvodněním pla-
tebních výměrů, jak byly označeny v zamítavých
případech. Okresní finanční ředitelství na př.
uvádí: "Nevěříme, že jste byl výrob-
cem vína a trváme na zdanění při
převzetí do Vaší domácnosti podle
§ 10 bod 3. zák. 533 z roku 1919", to značí,
že takováto rozhodnutí, jichž je veliké množství,
nemohou míti právní sankci, když záleží na libo-
vůli úředníka věří-li straně nebo ne.
Důchodkové kontrolní úřady přinutily produ-
centy, aby své podniky t. j. výrobu ve velkém
ohlásili a označili tabulkami, jako velkoobchod ve
velkém, ač neprovozují podnik po živnostensku.
Tím chtěli docíliti toho, aby mohli velkovýrobce
posuzovati při uznání manipulačních ztrát při vý-
robě vína z moštu jako velkoobchodníky vínem,
čímž je odňat výrobcům nárok na 10% odpis ztrát
při výrobě, kterou připouští § 17 prováděcího naří-
zení Sb. z. a n. č. 666 z r. 1919 a stanoviti u vý-
robců ztráty jako u velkoobchodníků podle zák.
čís. 666 §13 Sb. z. a n.
Hlavní finanční ředitelství v Užhorodě vydalo
směrnice Důchodkovým kontrolním úřadům ve
vinobraní 1937, že výrobcům vína hroz-
nového ve velkém lze při zjišťo-
vání zásob uznati pouze výtraty
příslušející velkoobchodníkům ví-
nem, t. j. 0'4% měsíčně na odpař a 2'4%
manipulačních ztrát z příjmu a vý-
deje a neuznává v žádném případě ztráty po-
vstalé výrobou, t. j. zvýšeným odpařeni v době
kvašení, stažením z kvasnic a vylisováním teku-
tých kvasnic, ačkoliv výrobce všechny tyto vý-
robní ztráty, které podle okolnosti činí 5-7%, ne-
počítaje v to další odparové a manipulační ztráty
u mladého, z kalů staženého vína byl nucen při
hlášení výroby pojati do vyrobeného množství,
ježto hlásil výrobu moštu před vykvašením na
víno. Je spravedlivé trestati výrob-
ce, u něhož po stažení mladého vína
z kalů dochází k nutnému manku?
Je zajímavo, že podle § 25 Sb. z. a n. čís. 666
z r. 1919 má vykonati finanční úřad revisi zásob
u výrobců neb velkoobchodníků vínem ve velkém
jen v mimořádných případech, je-li odůvodněná
domněnka, že byly vypraveny neb spotřebovány
nápoje bez daně proti předpisům zákoným, přesto
však podle nově zaváděné praxe finanční správy
provádějí se revise zásob u producentů velmi
často, bez jakéhokoliv sebemenšího důvodu a pro-
tože výrobce neb jeho zástupce musí býti revisi
zásob přítomen, je velmi poškozován pokud ve
sklepě nepracuje na výdělku tím, že je často vy-
rušován ve svém zaměstnání a v mnoha případech
je předvolaný producent k revisi zásob na 8. hod.
ráno nucen čekati na výkonné orgány finanční
správy do pozdních hodin odpoledních.
Tento postup podkarpatoruské finanční správy
vyvolává živelní roztrpčení vinařů proti finanční
a státní správě, poněvadž jsou si vědomi křivdy,
která se jim děje a jejich několikerému dožado-
vání se spravedlnosti nebylo vyhověno.
Situace stává se napjatější též tím, že podkar-
patoruští vinaři vědí, že praxe finanční správy
v
Čechách, na Moravě a Slovensku je jiná, totiž
v mezích zákona, a že tamní úřady nepostupují
proti vinařům tak ostrým způsobeni; proto se
11
dívají na postup Hlavního finančního ředitelství
v Užhorodě jako na místní útisk, který se děje bez
vědomí vlády a ministerstva financí. Spravedlivé
řešení těchto otázek je tím naléhavější, že 80%
podkarpatoruských vinařů je národnosti maďar-
ské a postup podkarpatoruské finanční správy
dává oprávněný vznik domněnkám, že se zde jedná
o útisk menšiny.
Podepsaní konstatují:
a) Že podkarpatoruské vinařství skýtá obživu
takřka 8. 000 rodinám, odkázaným výhradně na
skrovný důchod z vinic;
b) že podkarpatoruské vinařství skýtá státní a
veřejné finanční správě jen na dani nápojové a
přirážkách k této cca 27, 000. 000 Kč ročně, mimo
výnos daně pozemkové a zisk ČSD za přepravu
vína a hroznů do západních zemí;
c) že suma cca 270. 000 Kč vymáhaná finanční
správou podkarpatoruskou od cca 900 drobných
producentů, kteří zpracují na daně prosté víno jen
hrozny, jež nebylo možno umístiti na trhu, a že po
zaplacení těchto neprávem žádaných a vymáha-
ných pokut budou tito ubožáci trpěti po celý rok
bídou.
Vzhledem k shora uvedenému táží se podepsaní:
1. Jsou panu ministru financí známy okolnosti
shora uvedené, zvláště pak, že Hlavní finanční
ředitelství v Užhorodě provádí uvedená opatření
proti podkarpatoruským vinařům, aniž bylo
k tomu zákonného oprávnění?
2. Je pan ministr financí ochoten vysvětliti, proč
jsou donucováni podkarpatoruští výrobci vína fi-
nanční správou, aby označovali své podniky jako
velkoobchod vínem a proč finanční správa na Pod-
karpatské Rusi provádí odlišnou praxi od jiných
zemí našeho státu?
3. Jaká opatření hodlá pan ministr financí na-
říditi, aby upuštěno bylo od svrchu vylíčené ne-
zákonné praxe Hlavního finančního ředitelství
v Užhorodě?
V Praze, dne 3. května 1938.
Zajíc, dr Kossey,
Stunda, Děvečka, Rybářík, Židovský, Dvořák, Mar-
tinásek, Lichner, Coufal, Haupt, Bistřický, dr inž.
Tumlířová, inž. Žilka, Mrskošová, Chloupek,
dr Dufek, Pozdílek, Pelíšek, Křemen, Venci,
Csomor, J. Musil.
1347/VIII.
Interpelace
poslanců dr Neumana, Zeminové,
Bergmanna a Richtra
vládě
o naléhavé potřebě povinného očkování
proti záškrtu.
V poslední době věnují směrodatní činitelé mi-
mořádnou pozornost problému zvýšení populace.
S radostí dlužno konstatovat, že tato pozornost
projevila se v celé řadě zdařilých akcí, z nichž
celostátní propagace a organisace "Svátku matek"
je jednou z velmi významných.
Problém zvýšení populace, má - li být zcela vy-
řešen, bude ovšem vyžadovat hlubších zásahů do
státního a národního života - úpravou přídavků
na děti státních, veřejných a soukromných za-
městnanců počínaje a různými hospodářskými a
sociálními úlevami pro rodiny s velkým počtem
dětí konče.
Jakékoliv úspěšné snahy o zvýšení populace
budou však neúplné, neposkytneme - li náležitou
ochranu již narozeným dětem před záškrtem, těž-
kým infekčním onemocněním - jímž jenom v roce
1934 onemocnělo 34. 193 dětí, tedy počet mimo-
řádně veliký. Od té doby počet dětí onemocnělých
záškrtem stále se pohybuje kolem cifry 30. 000
ročně a při tom téměř 3. 000 dětí ročně v důsledku
onemocnění záškrtem umírá.
Dlouhá léta svým průběhem klinickým byl
záškrt méně zhoubným, rovněž nemocnost nevyka-
zovala tak vysokých čísel statistických, jako od
roku 1928, kdy případů přibylo měrou neúměrnou;
přirozeně, že větší výskyt záškrtu nezůstal bez
vlivu na úmrtnost.
Sledujeme - li statistické údaje od roku 1890 při-
bylo případů onemocnění touto zhoubnou chorobou
téměř jednou tolik. V roce 1890 připadalo na
100. 000 obyvatel asi 100 případů, v roce 1900 něco
málo přes 100, 1910 asi stejně, v roce 1915 již
150, pak nastalo podstatné snížení až asi do roku
1925, kdy začala vlna infekce záškrtové rapidně
stoupati až v roce 1934 na 300 případů v zemi
české, celostátně 227 na 100. 000 obyvatel.
Snad pokles byl způsoben skutečně menším vý-
skytem této zhoubné choroby, avšak nelze přejíti
též, že připojením Slovenska počet občanů ve
státě stoupl, poměry zdravotní na Slovensku byly
špatné, hlášení infekčních chorob rovněž nedosta-
tečné, neúplné. Ještě dnes zůstává v celém státě
mnoho případů utajeno; v zapadlých krajích pak,
kde komunikace jsou špatné, jest mnoho neteče-
ných případů.
Přirozeně, že úmrtnost záškrtem oproti létům
1890 musela aspoň částečně poklesnout, díky
methodám léčebným a pak hlavně díky řádné
organisaci léčebné péče - prováděné v nejširších
vrstvách lidových nositeli sociálního pojištění (ne-
mocenskými pojišťovnami, léčebnými fondy a
pod. ) Úmrtnost od r. 1900 nápadněji poklesla a
vzdor zvýšené nemocnosti v roce 1912-17 nevy-
stoupila rapidně, naopak zůstala na stejné výši.
Přirozeně, že s nápadně velikým výskytem záškrtu
v posledních 10 letech stoupla úmrtnost, vzdor
tomu rovná se úmrtnosti z roku 1910. ač počet
onemocnění v roce 1934 jest téměř trojnásobný.
Zase jen výsledek lepší a dokonalejší organisace
léčebné péče v každém směru; přirozeně, že nové
poznatky epidemiologické a příslušná ustanovení
zákonná mají nepopiratelně velký vliv.
Záškrt stal se svým průběhem a povahou cho-
roby velmi zhoubným. I když včas zakročí lékař
patřičnou a velikou dávkou léčebného sera, do-
stavují se ve velkém počtu případů těžké kompli-
kace v nejrůznějších orgánech. Jsou to nejčas-
těji srdce, plíce, ledviny, nerstvo. Tyto následky
pak nese si nemocný, který úspěšně boj s cho-
robou vyhrál, celým životem.
12
Zvláště jsou to záněty ledvin a srdeční vady,
které zůstávají trvalými a zde pak ztráty jsou
značné. Proto jest nejvýše nutno, jelikož hygie-
nická opatření úplně nepostačují a při sebe doko-
nalejším provádění nemohou postačiti (zdravého
nosiče nákazy, nejdůležitější to zdroj nelze odstra-
niti) prováděti systematická a povinná opatření
nová, která podstatně sníží nemocnost a úmrtnost.
Za takovéto opatření pokládá se nyní všeobecně
ochranné očkování a preočkování, kterým se získá
odstranění vnímavosti dětí proti záškrtu, takže
i zdravým nosičům nákazy, kterých odstraniti
nelze, vezme se tímto způsobem vhodná půda
k rozsévání nákazy.
Zdravotní odbor Svazu národů roku 1929 po-
drobil celou otázku ochranného očkování proti zá-
škrtu pečlivému studiu, pověřil 9 států prove-
dením pokusných akcí s očkováním a na základě
získaných zkušenosti shrnul je roku 1931 v určitá
usnesení, jež očkování úplně doporučují.
Že až dosud výsledky očkování nesetkaly se
s očekávaným efektem, jest přirozené a lze je
velmi snadno vysvětliti, neboť očkování nebylo
vůbec nijak organisováno a bylo zcela dobro-
volné. Jedinec nerad přistoupí, neb vůbec o své
vůli podnikne něco, co sám musí draze zaplatiti
a o čem pak není 100% přesvědčen, že mu pro-
spěje. Jakkoliv každý z rodičů snad vše podnikne
pro blaho svých dítek, přes to v tomto případě
valná většina zůstávala nedůvěřivá a raději dou-
fala, že rodina zůstane ušetřena záškrtové infekce.
Jest bezpodmínečně nutno očkovati všechny
děti; pak lze snížiti nemocnost až na 1/20 dnešní
a úmrtnost též. Jsou docela zprávy, které praví,
že poměr nemocnosti neočkovaných k očkovaným
jest 1: 230. I když nejsou všechna udáni stejně
příznivá, přes to je nutno uvážiti a v každém pří-
padě se rozhodnouti pro ochranné očkování. Roz-
hodně se jím počet onemocnění sníží nejméně na
1/20, to znamená, vezmeme-li v úvahu nejvyšší
roční celostátní úřední průměr z roku 1934, t. j.
34. 193 případů, lze předpokládati, že po všeobec-
ném očkování kleslo by onemocnění na pouhých
1709 případů, t. j. o 32. 484 případů méně.
Uváží-li se pak ještě úmrtnost, musí tato přiro-
zeně též znatelně poklesnouti s 9% dosavadních;
vždyť nejvíce případů umírá následkem sdruže-
ných chorob, kdežto očkované děti většinou ne-
onemocní záškrtem těžšího rázu a tedy i kompli-
kací bude méně.
Z uvedeného vyplývá jasně, že dnešní dobro-
volné očkování s nepřímou podporou státu a ve-
řejných korporací musí býti v zájmu ochrany
celých tisíců dětí, onemocnělých záškrtem a na
tuto nemoc umírajících, nahrazeno urychleně očko-
váním povinným, na něž náklad ponese stát a
obce.
Za účelem zákonné úpravy povinného očkování
proti záškrtu byl v poslanecké sněmovně podán
iniciativní návrh klubu čs. strany národně socia-
listické již dne 18. června 1936 tisk 551.
Poněvadž vláda dosud nezaujala stanoviska k ci-
tovanému iniciativnímu návrhu zákona, táži se
podepsaní:
1. Jest vláda ochotna předložiti vlastní návrh
zákona o povinném očkování proti záškrtu?
2. V případě záporném jest vláda ochotna pod-
porovat urychlené projednání iniciativního návrhu
zákona o povinném očkování proti záškrtu tisk
551?
V P r a z e dne 10. května 1938.
Dr Neuman, Zeminová, Bergmann, Richter,
dr Patejdl, dr Kozák, Uhlíř, Lanc, Šmejcová,
Klajban, Mikuláš, F. Langr, Tykal, dr Lukáč,
Hatina, Babek, Bátková-Žáčková, Fiala, Stejskal,
Tichý, Jenšovský.
1347/IX. (překlad).
Interpelace
poslanců dr. L Pješčaka a A. Bródyho
vládě
o neslýchaných opatřeních a pronásledo-
vání řeckých katolíků v obci Suchém
v okrese michalovském, protože se
domáhají ruského vyučování.
Obyvatelé obce Suchého podali r. 1936 v me-
zích zákona pamětní spis, aby vyučovací jazyk
byl změněn v ruský. Pamětní spis odůvodnili tím,
že jsou řeckými katolíky a že znalost ruštiny jest
pro ně nutná a to proto, že jejich liturgickým
jazykem jest jazyk staroslovanský, ruský, a že ke
čtení církevních knih musejí znáti cyrilici. Toto
odůvodnění jest úplně spravedlivé již proto, že
starší lidé v této obci získali znalost cylirice
v místní škole před převratem.
Ačkoliv statistika po celých 40 let vykazovala
řecké katolíky v Suchém jako Slováky, pamětní
spis, jejž podali, jest jasným důkazem, že všechny
tyto statistiky byly nesprávné, neboť to samo,
že řečtí katolíci ze Suchého požádali o ruské vy-
učováni v obecné škole, ukazuje, že v lidech žije
ruské vědomí a ruský duch.
Obyvatelé Suchého byli podávajíce tuto záko-
nitou žádost přesvědčeni, že tím nespáchali žád-
ného zločinu. A spoléhali se, že v demokratické
republice se jim dostane aspoň tolik práv, kolik
měli do převratu v bývalém Maďarsku. Doufali,
že se jejich děti budou učiti rusky. Ale místo
spravedlivého vyřešení této otázky nastalo pro-
následování.
Dne 11. dubna t. r. obeslal školní inspektor lidi
ze Suchého na inspektorát do Michalovců. Jak jen
se tam dostavili, inspektor jim nejdříve zdravě
vyčinil a potom trval na tom, aby svou žádost
odvolali. Lidé nebyli ochotni odstoupiti od tohoto
svého požadavku a svou žádost neodvolali. Tak
se inspektorovi nepodařilo přemluviti lid, aby
svou žádost odvolal.
Druhého dne, t. j. dne 12. dubna t. r., přišel
do Suchého úředník školního inspektorátu Babi-
lonský s michalovským advokátem dr Tomáškou,
kteří měli pamětní spis místních obyvatelů. Oni