Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1938.
IV. volební období. 7. zasedání.
1347.
lnterpelace:
I. posl. Röslera min. železnic, že se vlakvedoucí Josef Hradecký z Litoměřic, Dlouhá ulice č. 36,
dopustil trestného štvaní proti Němcům,
II. posl. Jarossa vládě o zhabaní listu "Barázda-Magyar Néplap" z 10. apríla 1938, č. 15,
III. posl. dr Zippeliuse předsedovi vlády a min. pro věci zahraniční o uveřejnění jednacích spisů
ze schůzí ústavně-právního výboru revolučního Národního shromáždění v roce 1920 a
Česko-
slovenských pamětních spisů z let 1919 a 1920,
IV. posl. dr Pješčaka a Bródyho min. vnitra a financí, že veterinární rada okresního úřadu Vilém
Herhot a někteří úředníci finanční v Chustu zneužili úřední moci,
V. posl. dr Pješčaka a Bródyho min. zemědělství o prodeji půdy, která byla pod zabořeni v obci
Vyšnia Olka, okres Medzilaborce, z volné ruky,
VI. posl. Tichého a Uhlíře min. vnitra ve věci incidentů 30. dubna 1938 a 1. máje 1938 v Opavě,
VII. posl. Zajíce a dra Kosseye min. financí o nezákonném postupu podkarpatoruské finanční
správy proti výrobcům vína na Podkarpatské Rusi,
VIII. posl. dr Neumana, Zeminové, Bergmanna a Richtra vládě o naléhavé potřebě povinného očko-
vání proti záškrtu,
IX. posl. dr Pješčaka a Bródyho vládě o neslýchaných opatřeních a pronásledování řeckých ka-
tolíků v obci Suchém v okrese michalovském, protože se domáhají ruského vyučování,
X. posl. Fischera min. vnitra o bezohledné komunistické kolportáži proti sudetskoněmecké stra-
ně, předseda Konrád Henlein,
XI. posl. Haščíka min. vnútra vo veci surového zneužitia úradnej moci hlav. četníckym strážmaj-
strom Rudolfom Pajerom vo Vinnej (okres Michalovce),
XII. posl. Jarossa min. vnútra o četníckych přehmatech v obci Nekyje na Ostrove,
XIII. posl. Florka vládě o negligování slovenského jazyka v našom rozhlase a o nedostatkoch roz-
hlasového zpravodajstva.
1347A (překlad).
Interpelace
poslance J. Röslera
ministrovi železnic,
že se vlakvedoucí Josef Hradecký
z Litoměřic, Dlouhá ulice č. 36, dopustil
trestného štvaní proti Němcům.
Dne 5. dubna 1938 jeli vlakem č. M 2124 v 15. 09
hod. ze stanice litoměřické pánové Karel Jenisch,
představený z Čížkovic, František Tschinkel, úřed-
ník z Lovosic, dr Karel Horejschi z Krupky a inž.
Alfréd Weisser z Děčína. V témž oddělení roz-
mlouvali dva Češi a jeden z nich byl ve stejnokroji
železničního zaměstnance, aniž jejich spolucestu-
jící jim věnovali pozornost. Poněvadž mluvili dosti
hlasitě, František Tschinkel jejich rozmluvě roz-
uměl. Železniční zaměstnanec pronesl tuto větu:
-----------Pan František Tschinkel přeložil ostat-
ním spolucestujícím tato štvavá slova a pan inž.
Weisser zařídil v dopravní kanceláři v Lovosicích,
aby tento železniční zaměstnanec byl zjištěn.
Úředník si od něho vyžádal legitimaci a identifi-
koval ho jako Josefa Hradeckého, vlakvedoucího
z Litoměřic, Dlouhá úl. 36.
Interpelanti se táží pana ministra železnic:
2
1. Jest pan ministr ochoten dáti tento případ
vyšetřiti?
2. Jest pan ministr ochoten dáti zahájiti proti
vlakvedoucímu Josefu Hradeckému z Litoměřic
disciplinární řízení?
3. Jest pan ministr ochoten oznámiti tento pří-
pad příslušnému státnímu zastupitelství, aby jej
prozkoumalo?
V P r a z e dne 23. dubna 1938.
Rösler,
Hollube, Hirte, Jobst, Obrlik, Birke, Illing,
F. Nitsch, Jäkel, dr Hodina, Stangl, E. Köhler,
Knorre, Nickerl, Fischer, May, Sogl, inž. Peschka,
Sandner, Franz Němec, inž. Schreiber.
1347/II. (překlad).
Interpelácia
poslanca Jarossa
vláde
o zhabaní listu "Barázda-Magyar Néplap"
z 10. apríla 1938, č. 15.
Od istých čias cudzina - nie však obyvateľ-
stvo štátu - nepočúva nič iné, než že rôzne
ná- -
rody v Československu sú úplne rovnoprávne, že
u nás žije a rozkvieta demokracia; na druhej
strane však cenzúra pôsobí čo najbezohľadnejšie
a udusí každý prejav, ktorý sa nepáči vláde alebo
niektorej vládnej strane. Dnes či zajtra nebude už
tlač rôznych národov vedeť, či okrem o počasí
bude môcť písať tiež o niečom inom, ač môže
sa stať - udrží-li sa dosavádna prax - i to,
že ani vo zpráve o počasí nebude sa smieť na-
písať "zajtra sa obloha nad Československom za-
mračí. " Aspoň tomu nasvedčuje najnovšia kon-
fiškačná prax Štát. zastupiteľstva a polície v Bra-
tislave.
Najnovšie bol až na štyroch miestach zhabaný
list "Barázda-Magyar Néplap" z 10. apríla 1938,
vychádzajúci v Bratislave.
Z článku "Vzrastá sila maďarskej jednoty" bola
zhabaná táto časť:
"Zpráva stihá zprávu: delníci hromadne opúš-
ťajú rudé kádry a s maďarským nadšením, na-
chádzajúc sami seba, s radosťou prichádzajú k
nám. Inde zas gazdovia, zlákaní do agrárnej
strany prichádzajú k vedomiu: "Naše miesto je
v maďarskej jednote!" A živnostníci, obchodníci
už neváhajú, lebo cítia a vedia: v maďarskej
jednote je sila, život, budúcnosť.
Pojďte, naši pokrevenci, pojďte! Odpúšťajúca
láska brata čaká vás s otvoreným náručím a pri-
vre na svoje prsia každého Maďara dobrej vôle.
Medzi vracajúcimi sa sú i takí, ktorí so svojím
osudovým rozhodnutím predstupujú pred širokú
verejnosť. Zo Žitného ostrova dostali sme toto
prehlásenie: Porozumejúc volajúcemu slovu doby
a precítiac to, že dnes všetci Maďari musia sa
stmeliť v znamení jednotnej národnej myšlienky
maďarskej, ohlasujem, že som dnešným dňom
vystúpil z čsl. agrárnej strany a zároveň žiadam
o prijatie do vašej strany.
V Pinkových Korčanoch, dňa 31. marca 1938.
V dokonalej úcte
Michal Kasa st., v. r.
Jeden dopis z mnohých:
Váženému predsedníctvu spojených strán kres-
ťansko-socialistickej a maďarskej národnej v
Bra-
tislave.
Čítal som výzvu strany, ktorá mnou hlboko
otriasla. Prebudil som sa k vedomiu, že v dneš-
ných ťažkých dobách je pre každého Maďara
miesto len v jednom tábore, a to v tábore, jehož
heslo vyjadruje jednotnú národnú myšlienku ma-
ďarskú.
V dôsledku toho ohlasujem, že som vystúpil
z agrárnej strany, kde od r. 1932 bol som členom
predsedníctva obvodu novozámeckého, a to preto,
keďže som prišiel na to, že nás Maďarov len
využívajú, ale v záujme Maďarov neučinili nič.
V Čakanoch, dňa 3. apríla 1938.
S roduverným pozdravom:
Ernest Varga v. r.
Z obce "Karcsaszél" došiel tento dopis:
Prehlásenie,
ktorým podpísaní vyhlasujú, že kdekoľvek a kedy-
koľvek dosvedčia toto:
V obci Jastrabie Korčany pri príležitosti volieb
v r. 1935 sľubovali delegáti agrárnej strany raz
ako núdzovú podporu. To sľubovali tak, že pod-
poru dostanú tí, ktorí budú hlasovať na stranu.
Štyria Maďari dostali v Jastrabích Korčanoch
po 50 kg ráze a títo hlasovali na agrárnu stranu.
Teraz v r. 1938 požadujú od nich cenu ráze;
vec postúpili advokátovi a teraz vybrali od kaž-
dého z týchto úbohých a s neprajnými hmotnými
pomery zápasiacich ľudí spolu s útratou advo-
káta po 160. - Kč.
V Jastrabích Korčanoch, dňa 27. marca 1938.
Baltazár Érsek v. r.
Štefan Görcs v. r.
Vincent Hájas v. r.
Anton Púha v. r.
Ajhľa, to je pravá tvár českých agrárnikov,
takáto je ich pomocná ruka, to je ich priateľstvo
k Maďarom.
Nezabudnime na to v budúcnosti!"
Poznamenávame, že sdelené tu prejavy boly už
predtým bez prekážky uverejnené v liste "Prágai
Magyar Hirlap" a v bratislavskom liste "Uj
Hirek", keďže v dopisoch niet vety, ktorá by na-
rážala na zákon na ochranu republiky. Cenzúra,
ako sa zdá, usvedčuje zo lži zvučné slová vlády
o demokracii a chce dokázať, že o vláde v Čes-
koslovensku možno písať iba veci lichotivé a iné
nič.
Ďalej bol v tomto liste od začiatku až do konca
zhabaný článok s nadpisom "Návrh vlády o štát-
nom občianstve nevyrieši vec beženeckú", keďže
bolo v ňom podľa pravdy napísané, že vláda po-
nechala vo svojej osnove všetky vytýkané pod-
3
statné body. "Tak v prvom rade zostalo tu opa-
trenie, že priznanie štátneho občianstva je činené
závislým od znalosti jazykovej, ďalej že manželka
získa sňatkom československé štátne občianstvo
len vtedy, schválí-li to ministerstvo vnútra, a ko-
nečne boly ponechané i body, v ichž smysle môže
štátny občan československý pozbavený byť štát-
neho občianstva pre politickú činnosť protištátnu
a tedy poskytuje podnet k výrobe nových be-
žencov. "
Okrem toho bol na dvoch miestach zhabaný člá-
nok s nadpisom "Činža či chlieb?", keďže censúre,
podrobenej sociálne demokratickému ministrovi
spravedlnosti, sa nepáčilo, že list otvorene na-
písal: "Keď sa povolilo zvýšenie činží, tu ani je-
diný korifej chýrnych marxistických strán ne-
otvoril ústa. Ovšem, i tu trčí von čertovo kopyto,
že len o voľbách a v úradných tlačových orgánoch
vytrubujú dôverčivým ľuďom do uší, že oni chrá-
nia záujmy chudobných a nemajetných. "
1. Či vie vláda o tom, že bratislavský list
"Barázda-Magyar Néplap" zo dňa 10. apríla 19. 38
bol na štyroch miestach zhabaný?
2. Či hodlá vec vyšetriť?
3. Či hodlá za spolučinnosti zástupcov rôznych
národov vyšetriť konfiškačnú prax
Štátneho za-
stupiteľstva v Bratislave?
4. Či hodlá uložiť Štátnemu zastupiteľstvu
v Bratislave, aby ono nezhabúvalo listy v záujme
niektorých vládnych strán?
5. Či hodlá uložiť Štátnemu zastupiteľstvu
v Bratislave, aby ono odvolalo svoj návrh na
zhabanie listu "Barázda-Magyar-Néplap" z 10.
apríla 1938, až bude konané pojednávanie o ná-
mietkach.
Naliehavosť interpelácie odôvodňujeme tým, že
vláde bude takto umožnené včas dať
Štátnemu
zastupiteľstvu v Bratislave pokyny, aby ono pri
pojednávaní o námietkach odvolalo svoj návrh
na zhabanie.
V P r a h e, dňa 9. apríla 1938.
Jaross,
Petrášek, dr Szüllö, Szentiványi, Esterházy,
dr Korláth, dr Holota, E. Köhler, Hirte, inž.
Kiinzel, dr Rosche, Jäkel, Fischer, dr Zippelius,
inž. Králíček, Sandner, Frank, dr Peters, inž.
Peschka, Stangl, dr Köllner, Sogl, Obrlik, inž.
Schreiber, inž. Karmasin, Rösler, Jobst, F. Nitsch,
inž. Lischka, dr Eichholz, Knöchel, Nickerl,
Knorre, dr Hodina, inž. Richter, G. Böhm, Kundt,
Gruber, dr Kellner, Illing, Franz Němec, Axmann,
Birke, Hollube, dr Jilly, May, Wollner, dr Po-
rubszky, A. Nitsch, dr Neuwirth, Klieber.
1347/IIII (překlad).
Interpelace
poslance dr Zippeliuse
předsedovi vlády a ministrovi pro věci
zahraniční
o uveřejnění jednacích spisů ze schůzí
ústavně-právního výboru revolučního
Národního shromáždění v roce 1920 a
Československých pamětních spisů z let
1919 a 1920.
V listopadovém čísle z r. 1937, svazek VII., č. 4,
Časopisu pro zahraniční a mezinárodní právo za-
bývá se universitní profesor Bruns (z Berlína)
dějinami povstání Československé republiky, jak
se nyní jeví podle listin, které jsou aspoň z části
po ruce. Podnět mu poskytly články jistého XY,
které byly uveřejněny v časopise "Prager Presse"
v době od 15. srpna do 14. října 1937. Záslužné
uveřejnění
Československých pamětních spisů pro
mírovou konferenci pařížskou Raschhoferem (ná-
kladem Heymanna v Berlíně) poskytuje nám nyní.
v souvislosti s publikacemi s anglické strany
(Miller, Nicolson a j. ) dosti jasný pohled do
tehdejších poměrů a pro historické badaní dlužno
skutečně litovati, že
Československá vláda až
dosud zachází s pamětními spisy jako s tajnými
listinami a že je neuveřejňuje, pokud nebyly s jiné
strany odhaleny. To platí o pamětním spise III,
který jedná o otázce Němců v
Čechách, a o pa-
mětním spise č. 1], který líčí domnělé právo Čes-
koslovenské republiky na válečnou náhradu a byl
otištěn v pojednání Ladislava Rašína "Vznik a
uznání Československého státu".
Také německá samospráva v republice má na
těchto listinách velký zájem, neboť i ona byla po-
stižena událostmi při uzavírání míru, a tyto listiny
pojednávaly o jejím postavení ve státě, o jejím
právu na správu svých věcí v mezích státu a
zvláště o jejích jazykových právech. Jen o těchto
má zde býti řeč, při čemž dlužno poukázati, že
tato práva byla konečně upravena ústavním jazy-
kovým zákonem ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb.
z. a n" a vládními nařízeními ze dne 3. února 1926,
č. 17 Sb. z. a n. a ze dne 29. prosince 1928, č. 229
Sb. z. a n. (pro zemská a okresní zastupitelstva).
Jak známo, zahraniční zastupitelstvo Českoslo-
venské vlády, zastupované dr Benešem, dosti těžce
bojovalo o přidělení německých území historických
korunních zemí, neboť zvláště Američané naléhali
na to, aby bylo uznáno sebeurčovací právo němec-
kého obyvatelstva. Beneš to vylíčil ve své knize
"Povstání národů". Při tom se nesmí zapomínati,
že československá delegace byla zavázána uznati
toto sebeurčovací právo, neboť
Československá
vláda byla uznána jako "sdružená" mocnost a
jako taková se ve smlouvě o příměří zavázala
uznati 14 Wilsonových bodů za základ mírového
jednání. Aby tedy podporovala nároky
Čechů, do-
dala československá delegace zmíněný pamětní
spis č. III a to na vyzvání zástupců velmocí
("rady pěti") ze dne 23. ledna 1919. Tam se
Němci, pro případ, že budou proti své, tehdy pro-
jevené vůli přiřčeni
Ččeskoslovenskému státu, vý-
slovně uznávají jako rovnoprávný národ, a pa-
mětní spis III se vůbec vztahoval jen na národ-
nostní otázky, jen s tohoto hlediska zní jeho nápis
"Otázka Němců v
Čechách". V pamětním spise
se pak praví:
4
"Československá republika jest ochotna nejen
přijmouti každou mezinárodní právní úpravu, kte-
rou mírová konference určí pro menšiny, nýbrž
jest mimo to ještě ochotna vyjíti nad takovou
úpravu a poskytnouti Němcům všechna práva,
která jim patří. "
Jaká práva podle toho Němcům patří, není
ovšem řečeno, jen tolik je jasné: Práva menšin
byla zde postavena proti právům Němců v Česko-
slovensku a tím bylo tedy uznáno, že se Němci
považují za více než za obyčejnou "menšinu". Aby
se to ještě blíže vylíčilo, uvádí se dále, že jazyk
"menšin" bude všude připuštěn, že nikdy nebude
popíráno právo menšin na své vlastní soudce a své
soudy a úhrnem:
"Němci budou v Čechách míti táž práva jako
Čechoslováci. Německý jazyk bude druhým zem-
ským jazykem, a nikdy se nepoužije jakýchkoli
potlačovacích opatření proti německé části obyva-
telstva. Režim bude podobný jako ve Švýcarsku. "
Je známo, že ústava, kterou konečně přijalo
revoluční Národní shromáždění, kde byli Češi
s několika Slováky mezi sebou, z těchto slibů nic
nepřevzala; z německého jazyka jako jazyka zem-
ského, z vlastních soudců a soudů, z režimu podle
švýcarského vzoru tam zbylo právě tak málo, jako
z uznání Němců za rovnoprávný národ nebo aspoň
za "vyšší" menšinu. Ústava jedná se všemi "men-
šinami" stejně a k nim patří i německá; jest tedy
nemístné tvrditi, že národní rovnoprávnost je
zakotvena v ústavě.
Na schůzi poradního výboru pro nově zřizované
státy dne 20. května 1919 byla podána "nota",
sepsaná dr Benešem, o ochraně menšin v Česko-
slovensku. Musíme ji považovati za mezinárodně
závaznou listinu
Československé vlády, jako slib
bezpodmínečně daný Dohodě, který byl pohnutkou,
že menšiny byly přiděleny novému státu. Když
pan XY ve svém článku ze dne 8. října 1937 po-
ukazuje na to, že se význam pamětních spisů
nesmí přeceňovati, protože velmoci a) měly
spoustu úplně zpravených odborníků, na jejichž
posudek se mohly spolehnouti, a proto nebyly od-
kázány na pamětní spisy a b) ve většině případů
byla jejich rozhodnutí malým státům přímo vnu-
cena, dlužno k tomu poznamenati: že o to v tomto
případě nejde, protože 1. zde podle znění a smyslu
nešlo o posudek, nýbrž o slib Čechoslováků, pro-
tože 2. nelze mluviti o nátlaku proto, že tento slib
byl dán dobrovolně mimo meze vnucených smluv
o ochraně menšin a protože 3. byl ve skutečnosti
pohnutkou pro přidělení německých území. To vy-
svítá totiž docela jasně z protokolu, jejž o schůzi
ze dne 20. května 1919 máme po ruce, protože jej
uveřejnil D. H. Miller, a ze zprávy výboru pro
nové státy, podané nejvyšší radě mírové konfe-
rence. V prvém se praví, že tyto sliby jsou zřejmě
dalekosáhlejší než jakékoli závazky, které by ulo-
žila Československu mírová smlouva, a v druhém,
že prý blaho a dokonce trváni nového státu na
tom závisí, získá-li Němce jako loyální státní ob-
čany..., poněvadž pan Beneš po této stránce
učinil dalekosáhlé návrhy, povazuje výbor za
správné neusnášeti se teprve na zvláštních usta-
noveních pro právní postavení Němců.
Jest tedy tomu již skutečně tak, že českoslo-
venská delegace dala závazné sliby, jež dodržeti
byla Československá republika povinna a není
možné, aby se splnění těchto slibů nyní, jak- to
činí pan XY ve svém článku ze dne 9. října 1937,
činilo závislým na tom, že všem příslušným stá-
tům budou uloženy "reciproční" závazky o za-
cházení s menšinami pod mezinárodním dozorem:
Slib byl dán bez podmínky a byl přijat v důvěře
v to vše.
Důležitý je obsah této noty ze dne 20. května
1919; pan XY ji uvedl ve svém článku ze dne
10. října 1937 v německém, ovšem nikoliv přesném
překlade, a sám ji jmenuje "politicky určitě na-
nejvýš zajímavým dokumentem"; jest jím již
i proto, že se výslovně označuje za směrnici ná-
rodnostního práva budoucího Československa. To
dlužno zdůrazniti proto, že jsme často náchylní
směšovati tak zvanou (humanitní) demokracii
s národnostním právem. Nikoliv demokratická za-
řízení švýcarská Brněla býti v této notě zvláště
zdůrazněna, nýbrž právo národnostní a, v bodě 7,
také práva konfesijní. Nota má 9 bodů, z nichž se
budeme zde zabývati jen bodem 1 a 6. Pan XY
je uvedl ve svém článku ze dne 10. října 1937
v německém překladu, D. H. Miller uveřejnil
jejich anglický překlad ve svazku 13. na stránce
69. Níže uvádíme německé znění pana XY, při
čemž slovo, jež připojil, označujeme tiskem i zá-
vorkami:
1. Československá vláda má úmysl organisovati
svůj stát tak, že jako základ národnostního práva
převezme zásady, které jsou uplatněny v ústavě
švýcarské republiky, to znamená, že hodlá z Čes-
koslovenské republiky udělati (jakýsi) druh
Švýcarska, při čemž, jak se samo sebou rozumí,
bude přihlížeti ke zvláštním poměrům v
Čechách.
2. Místní správa (samospráva obcí a okresů)
bude vedena v jazyku většiny obyvatelstva.
Na jiném místě svého článku překládá pan XY
"une sortě de Suisse" (anglicky: a sort of Swizzer-
land) dokonce slovy "jakýsi" druh Švýcarska a
z tohoto znění pak vyvozuje:
"Pravíme-li..., že z Československa chceme
utvořiti »jakýsi druh Švýcarska, který, jak se
samo sebou rozumí, bude přihlížeti ke zvláštním
poměrům v Čechách«... to neznamená právě,
že vytvoříme nové Švýcarsko se stejnými institu-
cemi, nýbrž naopak vytvoříme stát s institucemi,
které budou přihlížeti ke zvláštním poměrům v
Če-
chách, a tento stát převezme některé hlavní zá-
sady liberálního švýcarského režimu. "
Pan XY se zde tedy uvedl s pěkným, malým
padělkem, a nyní také chápeme, proč: musil, aby
bezpodmínečně slibovaný vzor
Švýcarska zatlačil
do zapomenutí, skutečně jasný a jednoznačný
smysl noty obrátiti v jeho opak, při čemž asi za-
pomněl, že při tom připisuje československému
zastupitelstvu v Paříži nanejvýš povážlivou
úlohu, totiž úmysl napáliti mírovou konferenci. Že
si výbor pro nové státy a také rada 5 nebo 10
nevykládala jinak smysl této noty, než jak jej
musí slušní lidé vykládati: že totiž nový stát,
pokud jde o národnosti, bude jakýmsi druhem
Švýcarska, je jasně zřejmé ze zprávy výborové.
Bylo by také směšné se domnívati, že prý čes-
koslovenská delegace, jak to líčí pan XY, mínila,
že česká otázka bude upravena podle českých po-
měrů, takový bláhový vývod by byl každý
v Pa-
říži považoval za pošetilý, neboť by bylo chybělo
tertium comparationis, srovnávací měřítko; tímto
měřítkem mělo právě býti Švýcarsko, při čemž
5
přirozeně se mělo přihlížeti k českým poměrům,
co každý rozumný člověk bude považovati za při-
rozené. Svědčí to o malé zručnosti a o ještě menší
úctě k československým zástupcům s dr Benešem
v čele, když jim pan XY takovou úlohu připisuje.
Ale když byly švýcarské národnostní poměry
vychvalovaným vzorem, nutně z toho vyplývalo, a
tak tomu rozuměla i mírová konference, že v no-
vém státě nesmi býti národa panujícího a národa
ovládaného, že se naopak všechny národy musí
státi státními a tak lze také pochopiti bod 6, že
se jazyk obcí a okresů má říditi podle většiny oby-
vatelstva. Ve skutečnosti jest tomu ovšem opačně.
Této zásadě odporují ustanovení:
§ 3 ústavního zákona č. 122/1920, kde bylo
určeno, že samosprávné úřady jsou povinny přijí-
mati ústní i písemná podání ve státním jazyku;
že se tohoto jazyka může vždy užívati při po-
radách;
čl. 71 vládního nařízení č. 17/1926, podle něhož
jsou obce povinny přijímati podání 20 %ní men-
šiny v jejím jazyku, i když tento jazyk není
jednacím jazykem obce;
čl. 72 téhož nařízení, podle kterého jsou obce
při vyřizování povinny užívati státního jazyka,
i když v jejich zastupitelstvu je členem byť jen
jediný příslušník československého jazyka; podle
něhož platí totéž pro 20%ní menšinu; podle něhož
mají stejnou povinnost obce se 3000 obyvatelů,
mají - li úřední sílu znalou státního jazyka; podle
něhož domovské listy a legitimace pro pohraniční
styk se mají vždy a vysvědčení nemajetnosti na
žádost strany vydávati i česky;
čl. 73, podle něhož starosta města s vlastním
statutem a jeho náměstkové musí býti mocni
státního jazyka;
čl. 74, podle něhož obce s méně než 3000 oby-
vatelů si mohou sice opatřiti překlady u okresního
úřadu, ale musí je platiti;
čl. 78, podle něhož jsou obce povinny dopisovati
si se státními úřady v českém území a s českými
obcemi vždy ve státním jazyku;
čl. 79 a 80, které provádějí § 3 jazykového
zákona;
čl. 81 o vyhláškách a
čl. 82, podle něhož musí býti obecní úřad vždy
označen i česky a podle něhož obecní pečeť musí
býti dvoujazyčná, je - li v obci 20%
Čechů nebo
jde - li o spisy, které musí býti sepsány i česky;
vládní nařízení č. 229/1928 Sb. z. a n., podle
něhož se má v okresních zastupitelstvech a
v okresních výborech zásadně jednati a úřadovati
ve státním jazyku, tak asi celým svým obsahem.
Ostatně jsou pro dějinné badání nanejvýš dů-
ležité dějiny vzniku jazykového zákona č. 122/
1920 Sb. z. a n. Bohužel jest i zde v listinách me-
zera, kterou
Československá vláda do dneška ne-
vyplnila. Ústavní jazykový zákon byl v revoluč-
ním Národním shromáždění přikázán ústavnímu
výboru, který o něm jednal v 5 schůzích: dne
15., 16. ledna, 24., 25. a 26. února 1920. Těsno-
pisecká zpráva o těchto schůzích se do dneška
tají, poskytují se jen výtahy, zatím co úplný ori-
ginál jest uzamčen; právě on by byl důležitý, jak
se ukáže z tohoto.
§ 8 jazykového zákona, o který zde jedině jde,
zni totiž, pokud má význam pro samosprávné
úřady:
§ 8. Zevrubnější provedení tohoto zákona stane
se nařízením státní moci výkonné, jež upraví
v duchu tohoto zákona také užívání jazyků pro
úřady samosprávné...
Tento paragraf nebyl obsažen v původním ná-
vrhu, který byl projednán a přijat ve schůzích
dne 15. a 16. ledna 1920. Schůzi ze dne 24. února
1920 zahájil zpravodaj dr Hnídek těmito slovy:
"Ústavní výbor již jednou přijal znění jazyko-
vého zákona, vlastně jeho zásad, ale během doby
se ukázalo, že jest nutno tento zákon, který byl
v ústavním výboru již přijat, změniti v několika
bodech. Proto subkomitét ústavního výboru znovu
projednal jednotlivé paragrafy a připravil nový
návrh, který tímto předkládám. "
Co se stalo v době od 16. ledna až do 24. února
a co učinilo nutným nové projednání, to není pa-
trno z výborových zpráv, pokud máme po ruce
jejich výtahy. Je - li to patrno z úplných jednacích
spisů, nedá se ovšem bez jejich znalosti říci, roz-
hodně jest příznačné, že opisy těsnopiseckých zá-
pisů jsou proti původnímu znění na četných mí-
stech zkráceny, takže se dlužno domnívati, že
jejich obsah má býti chován v tajnosti. Jaké ob-
tíže ostatně činilo usnášení se o jazykovém zá-
koně, jest zřejmo již z výtahu.
Rozhodující jest, že novým § 8 byla úprava ja-
zykového práva obcí přenesena na výkonnou moc,
která ji měla provésti "v duchu tohoto zákona".
Z toho tedy usuzoval nejvyšší správní soud, že
obcím vůbec nepřísluší základní jazykové právo,
jelikož ono vyplývá jen z uvážení výkonné moci.
To jest ovšem přímý opak toho, co tvrdila nota
ze dne 20. května 1919, neboť tam se mělo jazy-
kové právo obcí základně říditi podle národnostní
většiny obyvatelstva. Ve skutečnosti stačí jediný
český člen obecního zastupitelstva, aby tato zá-
sada byla zvrácena, menšina neřídí se podle vět-
šiny, nýbrž většina se musí podrobiti menšině.
Nechceme zde pátrati, zda - li zásada vyslovená
v notě ze dne 20. května 1919 jest ideálním ře-
šením jazykové otázky, pro četné případy lze
o tom směle pochybovati, poněvadž nelze nahléd-
nouti, proč by na př. menšina 49% měla býti ve
správě obcí po stránce jazykově právní bezprávná.
Ale o to zde nejde, nýbrž jen o dějinný průkaz,
že sliby a přípovědi z r. 1919 nebyly dodrženy; to
bylo jistě prokázáno.
Ke zbadání dějinné pravdy bylo by zapotřebí
uveřejniti podklady zde zmíněné a proto se ta-
země:
Jest vláda ochotna dáti uveřejniti jak pamětní
spisy, kdysi podané, tak i jednací spisy o schůzích
revolučního Národního shromáždění?
V Praze dne 30. dubna 1938.
Dr Zippelius,
Hollube, dr Hodina, Fischer, Jäkel, Jobst, Stangl,
Knorre, Illing, Rösler, inž. Králíček, Axmann,
Obrlik, Nickerl, Sandner, Kunz, inž. Schreiber,
May, Sogl, Franz Němec, Knöchel, G. Böhm.
6
1347/IV. (překlad).
Interpelace
poslanců dr. I. Pješčaka a A. Bródyho
ministrům vnitra a financí,
že veterinární rada okresního úřadu
Vilém Herhot a někteří úřednici finanční
v Chustu zneužili úřední moci.
Vilém Herhot, veterinární rada při okresním
úřadě v Chustu, od r. 1921 jako prohlížeč masa,
měl prováděti prohlídku za úředně stanovené ceny:
za vola, krávu, jalovici a pod. po 20 Kč, za vepře
a pod. rovněž po 20 Kč. Ale veterinární rada V.
Herhot plných 17 let bral za prohlídku masa za
jeden kus dobytka od řezníků po 40 Kč, a po úřed-
ních hodinách po 80 Kč.
Asi r. 1925 obecní úřad vydal nařízení, podle
kterého každý řezník a uzenář měl platiti za pro-
hlídku masa na obecním úřadě, kde o
zaplacení
dostal potvrzeni a pak na základě tohoto potvrzení
veterinární rada měl vykonati prohlídku masa.
Avšak veterinární rada Vilém Herhot mimo usta-
novené obecním úřadem taxy vybíral od každého
řezníka a uzenáře za porážku jednoho kusu 10 Kč,
a to tak, že každý týden přicházel do obchodu uze-
náře nebo řezníka a vypočítával, kolik kusů do-
bytka bylo u něho poraženo a podle toho žádal,
aby mu zaplatili po 30 Kč za kus. Když jim vete-
rinární rada hrozil různými pokutami, řezníci a
uzenáři vždy platili tuto nezákonnou taxu, obá-
vajíce se, že veterinární rada se jim při vhodné
příležitosti pomstí, jelikož byl jejich úředním do-
hlížitelem.
Mimo to veterinární rada Vilém Herhot od r.
1921 do konce r. 1935 neprávem vybíral za kg
masa dovezeného z venkova po 1 Kč a za kus do-
bytka po 50 až 100 Kč od prodavače, který toto
maso prodal řezníkovi nebo uzenáři.
R. 1932 okresní finanční úřad obeslal uzenáře
Josefa Seiberta z Chustu, aby udal, jak vysokou
taxu vybírá veterinární rada V. Herhot. Seibert
prohlásil, jak tomu bylo ve skutečnosti, že Horhot
za prohlídku jednoho kusu dobytka vybírá no 40
Kč, a když prohlídku provede v místnostech u řez-
níka, žádá 80 Kč. Je nutno zdůrazniti, že Herhot
ve svém přiznání k dani uvedl pouze zákonem pře-
depsanou taxu. Jakmile se Herhot dověděl o vý-
slechu řezníka, ihned oběhl všechny a pohrůřkami
se snížil přemluviti každého, aby všichni při vý-
slechu udali, že od nich vybírá za prohlídka masa
pouze ustanovenou taxu a že kdyby se někdo tomu
nepodřídil, tak se již sám o to "postará". Všichni
řezníci zatajili tedy při výslechu nezákonný po-
stup Herhota a ten potom i nadále od nich vybíral
nezákonné taxy.
Ale našel se jeden odvážlivec, Josef Seibert,
který r. 1035 odmítl platiti dvojnásobné taxy.
Proto V. Herhot, jako okresní zvěrolékař začal ho
zasypávati všemožnými tresty a dokonce navrho-
val okresnímu úřadu, aby ho pokukoval, ačkoliv to
byly malicherné věci. Tím chtěl dosáhnouti, aby
zastrašil ostatní řezníky. Potom Seibert učinil na
Herhota udání u okresního finančního úřadu, ale
trestní oddělení finančního úřadu udání nepřijalo
s poznámkou, že to hlavní finanční úřad zakázal.
Zdá se, že Herhot má dobré styky i na hlavním
finančním úřadě.
Vilém Herhot nabízel každému řezníkovi, aby
porážel dobytek ne na jatkách, nýbrž doma, aby
tak nemusit platiti daně a městskou dávku, a při
tom že mu řezník zaplatí o několik Kč více. Vete-
rinární rada již ani nebyl prohlížečem masa, ale
poplatky od každého řezníka vybíral i nadále.
Mimo to řezníci musiti mu dávati maso, sádlo a
řeznické zboží pod cenou. Tak na příklad 1 kg
šunky za 10 Kč, ač jinak stál 30 Kč.
Na jatkách veterinární rada V. Herhot nepro-
váděl osobně prohlídku masa. Pověřil tím obyčej-
nou nádenici, vdovu Sekejovou, která jinak tam jen
uklízela a která prohlídce masa vůbec nerozumí,
a proto snadno by se mohlo státi, že se kupující
mohli nakaziti nakažlivou nemocí. A všechno to
pro lehkomyslnost Herhotovu. Takovými nezá-
konnými způsoby V. Herhot vybral od chustských
řezníků za celý ten čas asi 2 miliony Kč.
Veterinární rada V. Herhot, jako okresní zvěro-
lékař každoročně měl v obci očkovati dobytek, za
co dostával od majitelů za jeden kus 1 Kč. Ale on
při tom jen prošel obcí, vybral od každého majitele
po koruně, avšak dobytka neočkoval. To se stalo
na příklad v Berezovu, Horinčovu, Zlatárech a
jiných obcích, a majitele, kteří odmítli platiti po
1 Kč za očkování dobytka, V. Herhot udal okres-
nímu úřadu, který chudým rolníkům vyměřil velké
pokuty. Veterinární rada neočkoval dobytek toho,
kdo zaplatil 1 Kč, a kdo odmítl platiti, ten byl po-
trestán.
V tom všem Herhotovi pomáhali a pomáhají
finanční orgány, tak na příklad bývalý ředitel fi-
nančního úřadu Šonský u každého řezníka bral
na dluh všechno řeznické zboží a každému dluho-
val 3000 až 5000 Kč a nikomu nic neplatil. Když
některý řezník odmítnul dávati zboží na dluh, hned
našel u něho nedoplatky daní. To znamená, že
Herhot o tom věděl, ale i Šonský věděl o Herho-
tovi a oba věděli, že ruka ruku myje a vrána
k vráně sedá. To znamená, že oba vzájemně se
dorozuměli a jeden druhého podporoval.
Bývalý ředitel berní správy v Chustu Slizká
vybíral od všech řezníků, uzenářů a jiných obchod-
níků nezákonné poplatky. Tak na příklad uzenář
Ivan Giubel náhončímu Slizký Davidovi, obchod-
níkovi v Sevluši, a Z, Rothovi v Chustu vyplatil
5000 Kč. Odmítl-li někdo dávati poplatky těmto
náhončím pro Šlizku, slizká začínal ho pronásle-
dovati vysokými daněmi a přísnou exekucí. Ale
tomu, kdo mu platil, daně snižoval pod mez pří-
pustnou zákonem. Na příklad Šenfeldově drogerií,
lékárně Rothově, továrně na nábytek Kahana a
jiným.
Bývalého ředitele berního úřadu F. Chatrného,
který je dnes revidentem okresního finančního
úřadu, Ivan Giubel udal, že přijímá nezákonné Do-
platky. Udání bylo podáno hlavnímu finančnímu
úřadu v Užhorodě, ale ten nic nevyšetřoval. Na
občany, kteří řádně platí své daně, velmi špatně
účinkovalo, jak se zachoval hlavní finanční úřad
ke zločinci Chatrnému.
Nejsou nijak malicherné ani činy dra Černo-
okého. Mezi jinými on, jako vrch. fin. komisař při