14
Jde tu o ustanovení povahy
trvalé, kterými se dosavadní
stav nově a soustavně upra-
vuje a která ve svých důsled-
cích zvýší také bezpečnost
vkladatelů. Novou úpravou bude do-
saženo i určité rovnoměrnosti mezi jednot-
livými peněžními ústavy. Dosud totiž ně-
které peněžní ústavy ukládaly ve státních
půjčkách značnou část svých prostředků,
mnohdy více, než požadovaly stanovy nebo
zvláštní předpis, kdežto u jiných ústavů
byla zásoba státních půjček poměrně malá.
Nová úprava postaví ukládací politiku
peněžních ústavů na jednotnější základnu,
umožní také lepší evidenci i kontrolu zá-
soby státních půjček a konečně nebude bez
příznivého účinku na zvýšení likvidity
peněžních ústavů, hledíc k naprosté konso-
lidaci trhu státních půjček.
I ústavy veřejného a sou-
kromého pojištění jsou již podle
dnešního právního stavu podrobeny před-
pisům o tom, jakým způsobem mají býti
uloženy kapitály, které se shromažďují
v jejich rukou při provádění jejich úkolů.
V normálních dobách tyto předpisy,
zejména pokud jde o část prostředků uklá-
danou povinně ve státních půjčkách, cel-
kem vyhovují. Pro přechodnou dobu, ve
které nutno uspokojiti častěji zmíněné
mimořádné úvěrové potřeby státu, dosa-
vadní úprava však nedostačuje. Proto
osnova ukládá těmto ústavům, aby ulo-
žily ve státních půjčkách
větší část přírůstků, o které
jejich jmění vzroste v nej-
bližších několika letech.
Lze očekávati, že zmíněná ustanovení,
nařizující uložení určité částky pohotových
kapitálů ve státních půjčkách, budou míti
za následek zvýšenou poptávku
po státních papírech. Jak bylo
prohlášeno ve výkladu ministra financí
v Národními shromáždění při předložení
rozpočtu na rok 1938, nepomýšlí finanční
správa v roce 1938 na emisi dlouhodobé
půjčky na domácím trhu, protože nepo-
kládá trh k tomu po emisi půjčky obrany
státu, provedené v roce 1936, ještě za
zralý. Zvýšená poptávka po dlouhodobých
půjčkách bude moci býti uspokojena ze
zásob flotantních a povede jistě ks konso-
lidaci dosavadního krátkodobého zadlužení.
Touto konsolidací bude pak připra-
vena půda pro financování
nových úvěrových potřeb
státu pro účely obrany, což
právě jest hlavním účelem osnovy.
Část zvláštní.
Osnova rozpadá se na pět částí, obsahují-
cích ustanovení, která převážně upravují
problém povinného odběru
státních půjček.
Podle pojetí osnovy má upravovaná tu
povinnost míti uloženu ve státních půjč-
kách část prostředků podstatně různou po-
vahu podle toho, jsou-li nositelem této po-
vinnosti peněžní ústavy (peněžní podniky),
či ústavy pojišťovací a zařízení jim pří-
buzná; kdežto u těchto jde vlastně jen
o přechodné stupňování této, platným prá-
vem již normované povinnosti, představuje
uplatnění zásad o udržování povinné vlastní
zásoby státních půjček v oboru peněžnictví
novotu, a to - jak již ve všeobecné části
bylo řečeno - povahy trvalé, po pravdě
ovšem novotu jen po té stránce, že řečená
povinnost se toliko přesně vymezuje a roz-
šiřuje na veškeré druhy peněžních orga-
nismů.
Tomu, že i v oboru peněžnictví lze mluviti
o této novotě ve smyslu jen takto zúženém,
nasvědčuje již ustanovení § 1, jež vyslo-
vují zásadu, že předpisy osnovy o povinné
vlastní zásobě státních půjček mají platiti
jen potud, pokud zákony, stanovy nebo jiné
zvláštní předpisy neobsahují v tom ohledu
ustanovení přísnějších, bere zřetel přede-
vším na § 8, odst. 4 vl. nař. č. 337/1936 Sb.
z. a n., upravující povinnou držbu státních
půjček u Ústřední banky československých
spořitelen. U velké většiny ostatních akcio-
vých bank setkáváme se s prvky řečené po-
vinnosti ve stereotypním ustanovení sta-
nov, že alespoň 10% vkladů na vkladní
knížky (listy) musí býti uloženo v papírech
sirotčí jistoty, a převýší-li úhrn těchto
vkladů čtyřnásobek vlastních prostředků
banky, musí býti alespoň 15% této vyšší
částky takto uloženo.
Na otázku, ze kterých kategorií státních
půjček má sestávati povinná vlastní zásoba
(nostro zásoba), odpovídá § 2, dávající zře-
telně výraz záměru, aby tato zásoba přede-
vším záležela z "dluhopisů vnitř-
ního státního dluhu založené-
ho", jimiž jest rozuměti všechny dluhy,
které jsou pod tímto označením vykázány
v rozpočtu státního dluhu a ve státním zá-
15
věrečném úctě; patří sem tudíž i zápůjčka
státu z roku 1932 u pojišťoven, neemisní
zápůjčka státu u sociálně pojišťovacích
ústavů z roku 1938 a pod. Zvláštní zájem,
aby bylo postaráno o trvalé umístění stát-
ních půjček dlouhodobých, musil však
ustoupiti zřetelům na dalším zdárném vý-
voji trhu pokladničních poukázek státních
a proto se připouští započítávati do povinné
zásoby také tyto poukázky, s omezením
však, že smí činiti nejvýše 50% hodnoty
této zásoby. Výjimkou, kterou stanoví odst.
2 § u 2, nesmí býti do povinné zásoby za-
počítávány dluhopisy státních půjček, byť
i tvořily část nostra peněžního ústavu,
které jsou půjčeny některé akciové společ-
nosti nebo společnosti s r. o. k úhradě vá-
zaného reservního fondu ve smyslu vlád-
ního nařízení č. 465/1920 Sb. z. a n. úče-
lem tohoto výjimečného ustanovení a sou-
vislého s tím zákazu, v dalším odstavci 3
vysloveného, jest rozšířiti možnosti odbytu
státních půjček i ve směrech, kde platné
právo dalo k tomu podklad, prakse však
tento podklad pro jeho nedokonalé vybudo-
vání zvrátila.
Zdůrazniti třeba, že podle toho, jak
osnova konstruuje t. zv. povinnou
vlastní zásobu státních půj-
ček (viz hlavně § 11, odst. 4), může býti
s kusy k této zásobě náležejícími jakkoli
volně disponováno, tedy mohou býti lom-
bardovány, zapůjčovány klientele ke sklá-
dání vádií a kaucí (nikoli ovšem k napřed
zmíněné úhradě cizího vázaného reservního
fondu) a i jinak obchodně upotřebeny, ba
i - ovšem jen proti promptnímu doplnění
kusy v téže hodnotě - zcizeny prodejem
nebo směnou. Při tomto poznatku a u vě-
domí stálosti trhu státních půjček a jeho
bezvadné funkce nebylo by správné tvrditi,
že by povinnost udržovati předepsanou zá-
sobu státních půjček byla zvláštním břeme-
nem, jež by mohlo podlamovati hospodářské
poslání subjektů, které jsou jí podrobeny.
Z § 3 se podává, že pro objem vlastní zá-
soby státních půjček má býti u peněžních
ústavů vedle sazeb zpravidla rozhodujícím
stav vkladů na knížky (vkladní listy) a na
pokladniční poukázky, tedy prostředků sta-
bilní povahy, určujících namnoze nejvýraz-
něji finanční nosnost peněžních ústavů.
Odchylka od tohoto pravidla přichází
především u bankéřských podniků (viz
§ 5)" u nichž vklady na knížky a poklad-
niční poukázky nejsou podle platného
práva přípustný; proto byly tu za podklad
výpočtu povinné vlastní zásoby státních
půjček zvoleny vklady, s takovými úspor-
nými vklady příbuzné, totiž "prostřed-
ky přijaté ke zúročení v běž-
ném účtu", které má na zřeteli celkem
souhlasná dikce § 2, odst. 1, č. 6 právě
v parlamentě projednávané osnovy bankéř-
ského zákona (č. t. 1043 posl. sněm. 1937).
S další takovou odchylkou setkáváme se
u poštovní spořitelny (§ 10), u které se má
při stanovení řečené zásoby vzíti zřetel
zčásti též na kontokorentní vklady.
V §§ 4 až 10 uvádějí se jednotlivé druhy
peněžních ústavů a s náležitým přihlédnu-
tím k jejich základním organisačním rysům
a hospodářskému jejich poslání vymezuje
se u nich odlišně míra povinné držby stát-
ních půjček.
U zemských úvěrních ústa-
vů (§ 8) určuje tuto míru sazba jediná
(25%). Sazby dvě, a to 12% a 20%, při-
cházejí u akciových bank a ban-
kéřských podniků(§§ 4 a 5)a také
u poštovní spořitelny, kde se
uplatňují sazby 25% a 50%, o nichž bude
podán podrobnější výklad u § 10. U akcio-
vých bank se uplatní sazba 12% jako je-
diná v těch případech, kdy stav vkladů na
vkladní knížky a pokladniční poukázky
není vyšší než čtyřnásobek vlastních
prostředků; teprve při vyšším stavu vkla-
dů se mají uplatniti obě sazby, a to
vyšší z nich (20%) jen ohledně rozdílu
mezi celkovou výší vkladů a čtyřnásob-
kem vlastních prostředků. Podobně věc se
má u bankéřských podniků, kde však roz-
hoduje o tom, zdali jest použíti jen nižší
sazby či sazeb obou, skutečnost, činí-li stav
přijatých úsporných prostředků nejvýš
50, 000. 000 Kč anebo více než tuto částku.
Pro ústavy lidového peněž-
nictví (§§ 6, 7 a 9) mají platiti sazby
tři, a to pro okresní záložny hospodářské,
všechny jiné záložny, úvěrní společenstva
(družstva) a svazy (ústředí) sazby 8%,
12% a 20%; u spořitelen, jakožto ústavů
s primérním posláním bezpečně ukládati
úspory jim svěřené a tedy předurčených
k udržování značnějších zásob papírů si-
rotčí jistoty, obě posléz uvedené vyšší sazby
se upravují na sazby 22% a 25%, jež ovšem
podstatně jsou korigovány směrem dolů
tím, že u spořitelen se připouští započítá-
vati do povinné zásoby státních půjček
vklady jimi uložené u ústřední banky čes-
16
koslovenských spořitelen. U všech těchto
ústavů jest sazba 8% myšlena jako zcela
mimořádná, což se projevuje v tom, že jest
výlučně použitelná jen u ústavů drobných,
jež jsou charakterisovány vkladovým ma-
ximem 1, 000. 000 Kč; připustiti ji pro vkla-
dovou částku prvního 1, 000. 000 Kč u ústa-
vů s vyšším stavem vkladů nelze, neboť by
se tím zúžily odbytové možnosti státních
půjček v přítomné době asi o 150, 000. 000
Kč nabývací hodnoty. Pro použitelnost obou
vyšších sazeb, které - jak z podaného vý-
kladu vyplývá - jsou normálem, rozhoduje
i tu jako hranice vkladová částka 50, 000. 000
Kč.
Aby bylo jasně znázorněno, jak v kon-
krétním případě třeba při výpočtu náležité
povinné vlastní zásoby státních půjček po-
stupovati, přichází-li více sazeb, budiž uve-
deno příkladem, že u akciové banky, která
má vlastních prostředků 50, 000. 000 Kč a
vkladů na knížky a pokladniční poukázky
500, 000. 000 Kč, má činiti nabývací hodnota
(viz § 11) vlastní zásoby státních půjček
alespoň 84, 000. 000 Kč (totiž 12% ze 200
mil. Kč + 20% ze 300 mil. Kč); okresní
záložna hospodářská, mající 70, 000. 000 Kč
takových vkladů, učiní této povinnosti za-
dost, bude-li míti státních půjček alespoň
za 10, 000. 000 Kč (totiž 6 mil. Kč, což jest
12% z 50 mil. Kč, a 20% ze 20 mil. Kč).
Po tomto výkladu cit. §§ 4 až 10 možno se
omeziti na podrobnější vysvětlivky jen ně-
kterých zvláštních ustanovení v nich obsa-
žených. Tak především jistou zvláštností
jest předpis § 7, odst. 2, ukládající ústavům
lidového peněžnictví, vybudovaným na prin-
cipu solidarity (záložnám spolkovým a
družstevním, úvěrním společenstvům, úvěr-
ním družstvům a jejich svazům), za povin-
nost předkládati orgánu, jemuž přísluší do-
zírati na udržování povinné zásoby státních
půjček, svoje roční účetní závěrky spolu
s detailním výkazem o stavu této zásoby
Důvodem tohoto zvláštního předpisu jest
okolnost, že u těchto ústavů přenechává se
výkon dozorčí funkce v zásadě jejich auto-
nomním revisním orgánům, jimž plnění ře-
čené sdělovací povinnosti jistě tuto funkci
značně ulehčí a vedle toho ministerstvu fi-
nancí usnadní dohled vyhrazený mu podle
§20.
Další zvláštností jest úleva, přiznaná
spořitelnám v § 9 a v tom záležející, že do
povinné vlastní zásoby státních půjček jsou
započítatelny jejich povinné vklady
u ústřední banky československých spoři-
telen. Tím se bere slušný zřetel na to, že
spořitelny jsou podrobeny dvojímu povin-
nému odvodu vkladů, kdežto ostatní sku-
piny peněžních ústavů jen jedinému (do
československého reeskontního a lombard-
ního ústavu).
V souvislosti třeba se zmíniti i o § 10,
který vykazuje tu zvláštnost, že pro výpo-
čet povinné vlastní zásoby státních půjček
u poštovní spořitelny má platiti dvojí sazba
při dvojím podkladu, totiž sazba 50%,
jejímž podkladem jsou knížkové vklady, a
sazba 25% mající na zřeteli šekové a kon-
tokonrentní vklady, prostředky to velmi
těkavé povahy, tedy nehodící se vlastně pro
trvalejší uložení. Kontokorentními vklady
zvlášť pohyblivými jsou ty, které ukládá
stát, svazky územní samosprávy, peněžní a
pojišťovací ústavy, a proto bylo i tu - po
vzoru ustanovení § 2, odst. 1 již cit. vl.
nař. č. 337/1936 Sb. z. a n. - nutno tyto
skupiny vkladů vyloučiti ze základny pro
výpočet povinné držby státních půjček.
V § 11 přichází řada zásad, které přesně
upravují, jak má býti udržován předepsaný
poměr mezi stavem vkladů a stavem povin-
né zásoby státních půjček. Teoreticky bylo
by jistě nejsprávnějším, aby tento poměr
byl den ze dne konstantní, totiž aby z pře-
depsaného podílu připlývajících vkladů
byly promptně přikupovány státní půjčky,
kdežto ubývají-li vklady, aby směly býti
státní půjčky ze zásoby odprodávány
v množství, jehož hodnota by se rovnala
náležitému podílu vrácených vkladů. Prak-
tické zřetele vynucují si však řešení přede-
vším v tom záležející, že se stanoví určité
dny (zásadně 30. červen a 31. prosinec, vý-
jimkou - hlavně u kampeliček - jen
31. prosinec), kdy musí býti zkoumáno,
zdali řečený náležitý poměr jest dán (osno-
va mluví tu o "rozhodném dnu"), a určité
lhůty, ve kterých tento poměr musí býti
zjednán; dále že zjednaný náležitý poměr
musí býti až do nejbližšího dne takového
nového přezkoušení zachován, přesto že
stav vkladů v mezidobí poněkud (až
o 10 %) poklesl. Dostoupí-li ovšem úbytek
vkladů větších rozměrů, nelze dobře trvati
na principu udržení neztenčené zásoby stát-
ních půjček do nejbližšího rozhodného dne
a proto se v takových případech dovo-
luje odprodej státních půjček v povinné
zásobě jsoucích, bez povinností náleži-
tého náhradního doplnění, arciť nejvýš
17
jen v množství, jehož nabývací hod-
nota jest "náležitým podílem
ubylých vkladů"; to znamená, že
kdyby u akciové banky, která svrchu
byla uvedena příkladem, ubylo 100, 000. 000
Kč vkladů na knížky a na pokladniční po-
ukázky, smělo by býti odprodáno předčasně
státních půjček, jichž nabývací hodnota
činí 20, 000. 000 Kč (= 20% ze 100 mil.
Kč) a že záložnu tamže zmíněnou ospra-
vedlňoval by úbytek vkladů o 30, 000. 000
Kč k odprodeji státních půjček v nabývací
hodnotě 5, 200. 000 Kč (= 20 % z 20 mil.
Kč + 12% z 10 mil. Kč).
Jest vhodno na tento příklad navázati
výklad ustanovení odstavce 5 tohoto
paragrafu, která určují podklad pro výpo-
čet náležité vlastní zásoby státních půjček.
Původně bylo úmyslem zvoliti za tento
podklad kursovní hodnotu státních
půjček v rozhodný den, což jednak by mělo
tu přednost, že by kontrola, zdali se ustano-
vení zákona o povinné vlastní zásobě stát-
ních půjček zachovávají, byla velmi jedno-
duchá (nominale půjček by se totiž prostě
přepočetlo podle běžných kursů), jednak by
bylo v zájmu kursovní stability státních
půjček (při poklesu kursů státních půjček
zvýšila by se totiž po nich poptávka v dů-
sledku nutnosti povinnou zásobu doplniti a
při kursovním vzestupu by se přebytečná
zásoba odprodávala). Protože však nebylo
možno neuznati závažnost námitek peněž-
nictví, že by při kursovním poklesu bylo
nutno zásobu doplňovati, ač povinnosti za
vyšších kursů již bylo učiněno zadost, a
k doplnění by po případě musilo dojíti
i tehdy, kdyby nebylo vkladových přírůst-
ků, přiklonila se osnova k řešení, že státní
půjčky povinné zásoby jest oceňovati hod-
notou nabývací. V důsledku toho
jest ovšem nutno uplatniti zásadu, že státní
půjčky, vycházející z povinné zásoby (na
př. zcizením pro pokles vkladů, jak hořejší
příklad uvádí), musejí býti oceňovány rov-
něž hodnotou nabývací. Kdyby však měla
býti tato zásada přímočaře provedena, bylo
by nutno vésti v evidenci nabývací hodnotu
vlastně každého kusu státních půjček co do
čísla i série konkretisovaného. Aby se pře-
dešlo nutnosti vésti takovou pracnou a tím
nákladnou evidenci, připouští druhá
věta napřed cit. ustanovení, aby státní
půjčky téže kategorie, jež byly opatřeny za
různých cen, byly ceněny stejně, a to na
podkladě poměru součtu nabývacích hod-
not všech jejich jednotlivých položek k cel-
kové jmenovité hodnotě; tak na př., je-li
v zásobě nom. 1, 000. 000 KČ 3% půjčky ná-
rodní obrany, z čehož bylo nom. 500. 000
Kč opatřeno za 375. 000 Kč, nom. 200. 000
Kč za 152. 000 Kč a nom. 300. 000 Kč za
234. 000 Kč, jest za nabývací hodnotu nom.
50. 000 Kč této půjčky pokládati částku
38. 050 Kč
Ustanovení odstavce 6, připouštějící
bilancovati povinnou zásobu státních půj-
ček v hodnotě nabývací, bere zřetel na
trvalou povahu tohoto bilančního aktiva,
s níž by se dobře nesnášelo, kdyby bilanční
hodnota tohoto aktiva podléhala přechod-
ným výkyvům, ke kterým by mohlo dochá-
zeti při hodnocení na podkladě běžných
kursů.
Přechodná ustanovení § 12, stanovíce
lhůtu téměř pěti let, do které musí býti
vlastní zásoba státních půjček přive-
dena na předepsanou výši, jistě berou ná-
ležitý zřetel na veřejný zájem, aby překot-
ným plněním této povinnosti nebylo peněž-
ním ústavům znesnadněno dostáti svým
hospodářským úkolům, zejména ve směru
úkoje úvěrových potřeb soukromohospo-
dářských kruhů na ně odkázaných. Arciť
nebylo by zase dobře srovnatelno s bezpro-
střední potřebou rozšířiti odběr státních
půjček, kdyby bylo peněžním ústavům dáno
úplně na vůli, kdy počnou s postupným
tvořením, resp. doplňováním povinné zá-
soby; proto se jim dává směrnice, že tak
mají činiti v poměru ke vkladovým pří-
růstkům, který se stanoví alespoň polovi-
nou těchto přírůstků, tedy nikoli - není-li
to nezbytno - snad stahováním úvěrů ne-
bo realisací jiných svých aktiv. Dny, ke
kterým jest zjišťovati úhrny vkladů (t. j.
salda vkladů zvýšeného o připsané úroky)
a tím eventuelní vkladové přírůstky, jsou
tytéž, pro které užívá § 11 názvu "rozhod-
né dny". V zájmu zmíněné potřeby přispěti
co nejdříve k rozšíření trhu státních půj-
ček stanoví se již 31. prosinec 1937 jako
první den, k němuž jest zjistiti vkladový
přírůstek, a zkracuje se jinak tříměsíční
normální lhůta, ve které má býti patřičně
rozmnožena vlastní zásoba státních půjček,
na lhůtu jednoměsíční, a to běžící ode dne
vyhlášení tohoto nového zákona; to zname-
ná, že vyjde-li ze srovnání úhrnu vkladů
18
k 30. červnu 1937 s jejich úhrnem k 31.
prosinci 1937 (u kampeliček se srovnají
úhrny k 31. prosinci 1936 a 31. prosinci
1937) najevo vkladový přírůstek, bude nut-
no za peníz, rovnající se alespoň 50% to-
hoto přírůstku, opatřiti do jednoho měsíce
po vyhlášení zákona na nostro další po-
ložku státních půjček, ačli nebo pokud ne-
bude toto nostro dosahovati povinné výše.
Tato přechodná ustanovení, dopouštějící
povlovné doplňování povinné zásoby stát-
ních půjček, mohla by však sváděti k neví-
tané snaze odprodati předtím, než tento
zákon nabude účinnosti, dosavadní zásoby
státních půjček. Takovému počínání, ne-
rozumnému již proto, že se vlivem tohoto
zákona státní půjčky jistě dále zhodnotí,
čelí ustanovení odstavce §u 12. Osta-
tek, aby se předešlo všem omylným nebo
násilným výkladům o smyslu těchto pře-
chodných ustanovení, vyslovuje právě cit.
ustanovení odstavce 3 ve spojení se závě-
rem odstavce 1 jasně zásadu, že základem
postupného doplňování nedostatečné zá-
soby musí býti zásoba státních půjček
v kursovní hodnotě (§ 11, odst. 5), jakou
měla počátkem roku 1938.
Důležitým a vzhledem k mimořádným po-
měrům některých, hlavně sanovaných,
ústavů nezbytným jest ustanovení § 13,
umožňující ministru financí povoliti pře-
chodné úlevy v plnění povinnosti udržovati
náležitou vlastní zásobu státních půjček.
U sanovaných ústavů zpravidla bude taková
úleva záležeti v započítatelnosti aspoň části
sanačních dluhopisů do povinné zásoby. Po-
dobně bude lze povoliti započítání 3% dluho-
pisů, vydaných ústřední bankou českoslo-
venských spořitelen podle § 5 vl. nař. č. 338/
1936 Sb. z. a n., v. případech odůvodněných
stísněnými poměry peněžního ústavu, který
tyto dluhopisy obdržel na uspokojení svého
nároku na vrácení státních půjček, jež měl
uloženy u ústřední banky německých spoři-
telen.
Na to, aby se předešlo zneužívání ustano-
vení cit. § 13 podáváním svévolných žádostí
za takové úlevy, pamatováno jest pohrůžkou
trestního stíhání podle § 21, odst. 1, písm.
b) pro zkreslování nebo zamlčování podstat-
ných údajů, jež mají dotčené úlevy odůvod-
ňovati.
Jak již bylo shora uvedeno, jde u ústavů
veřejného a soukromého pojištění o to, aby
přírůstky, o které jejich jmění vzroste
v nejbližších letech, byly převážnou částí
uloženy ve státních půjčkách. Proto se podle
osnovy ukládá ústavům, fondům a zaříze-
ním uvedeným v §§ 14 a 16, odst. 1, aby
uložily ve státních půjčkách alespoň 70%
volného přírůstku trvale uložitelného jmění
za léta 1938-1941. Co sluší rozuměti vol-
ným přírůstkem, vymezuje osnova v § 14,
odst. 3, pokud jde o Ústřední sociální po-
jišťovnu a Všeobecný pensijní ústav; bere
se tu zřetel na povinné úložky, které tyto
ústavy jsou povinny činiti podle dosavad-
ních zákonných předpisů a stanov (na př.
na vklady do československého reeskontního
a lombardního ústavu) a kterými nemá býti
snižován zbytek přírůstku, ponechaný
těmto ústavům k uložení jiným způsobem.
Pokud jde o ostatní ústavy, fondy a zaří-
zení, vyhrazuje osnova vzhledem k mnoho-
tvárnosti případů sem spadajících vymezení
pojmu volného přírůstku směrnicím, které
vydá ministerstvo vykonávající státní dozor
v dohodě s ministerstvem financí.
Zvláštním ustanovením pamatuje osnova
i u pojišťovacích ústavů na to, aby zásoba
státních půjček podle stavu ke dni 31. pro-
since 1937 nebyla plněním nově uložené po-
vinnosti zkracována (§ 14, odst. 4 a § 16,
odst. 1), jakož i na to, aby v odůvodněných
případech bylo lze povoliti výjimky (§ 14,
odst. 5 a § 16, odst. 1).
Nositelům povinného nemocenského po-
jištění, jakož i fondům a zařízením, uvede-
ným v § 16, odst. 2, které podle svého po-
slání neshromažďují kapitály k trvalému
uložení a u kterých proto nelze počítati
s přírůstkem trvale uložitelného jmění
jako u ústavů a fondů dotčených v § 5
14 a 16, odst. 1, ukládá osnova v §§ 15
a 16, odst. 2, aby ve státních půjčkách
uložily aspoň 30% svého pohotového
jmění, t. j. v zásadě jmění, jehož nepotře-
bují k plnění svých běžných úkolů. Na rozdíl
od ustanovení §§ 14 a 16, odst. 1, jde tu
o ustanovení povahy trvalé, jímž se pro ně-
které ústavy doposud platná sazba 20%
zvyšuje, resp. jímž se tato povinnost nově
zavádí. Osnova dovoluje, aby tato povinnost
byla plněna postupně z přírůstků pohoto-
vého jmění tak, aby poslání dotčených
ústavů nebylo ztěžováno.
Ustanovení § 17 se vztahují na všechny
tuzemské pojišťovny, které podle koncesní
listiny nebo zvláštních předpisů (na př.
"Star" podle. vl. nař. č. 135/1937 Sb. z. a
n. ) provozují obchody pojišťovací, jakož
19
i na pojišťovny cizozemské připuštěné k pro-
vozování pojišťovacích obchodů v tuzemsku,
pokud o nich neplatí předpisy přísnější
(jako na př. vl. nař. č. 321/1919 Sb. z. a n. ).
Na dosavadních předpisech o ukládání
jmění pojišťoven nechce osnova nic měniti
a sleduje pouze to, aby přírůstky trvale ulo-
žitelného jmění po dobu v osnově vytčenou
ukládány byly ve státních půjčkách vyšší
kvótou než dosud.
Pří řešení otázky, jaká část přírůstku by
měla býti povinně uložena ve státních
půjčkách, bylo třeba přihlédnouti k tomu,
aby soukromé pojišťovny nebyly neúnosně
obmezeny ve svém národohospodářském
poslání a mohly plniti svoje povinnosti
smluvní (půjčky na pojistky, úvěr hypo-
teční při uzavření pojistky a pod. ), nebo
hospodářské (koupě nemovitostí v exekuční
dražbě pro záchranu hypotékami zápůjčky,
stavební nebo investiční program a pod. ).
Osnova spokojuje se proto u životních po-
jišťoven se 70% přírůstku, při čemž však
bere zřetel i na jiné povinné úložky (jako
vklady do československého reeskontního a
lombardního ústavu podle zákona č. 49/1934
Sb. z. a n. a dluhopisy podle vl. nař. č. 56/
1937 Sb. z. a n. ), kterými nemá býti snižo-
vána část 30% přírůstku ponechaná po-
jišťovnám k volnému uložení. U pojišťoven
elementárních spokojuje se osnova vzhle-
dem k odlišné povaze jejich obchodů s 50%
přírůstku.
Poněvadž soukromé pojišťovny budou
někdy potřebovati peněžní prostředky ke
splnění různých povinností vzniklých z ná-
roků úvěrových, vyhrazuje se ministerstvu
vnitra v dohodě s ministerstvem financí po-
volovati výjimky ohledně povinností ulože-
ných tímto zákonem.
Vzhledem k tomu, že účelem osnovy jest
regulace trhu státních papírů, stanoví se
v osnově, že ministerstvu financí přísluší
součinnost při kontrole plnění povinností,
které se tu soukromým pojišťovnám uklá-
dají, při čemž zůstává dosavadní resortní
příslušnost ministerstva vnitra jako úřadu
dozorčího ve věcech těchto pojišťoven ne-
dotčena.
Přes to, že možno spoléhati, že subjekty,
povinné udržovati náležitou vlastní zásobu
státních půjček, dostojí v pravém pocho-
pění potřeb státu této povinnosti, jest v zá-
jmu řádné právní konstrukce této úpravy
nutno postarati se o účinnou kontrolu
plnění řečené povinnosti a vybudovati též
vhodné trestní sankce, a to jak pro případy,
kdy nebude dobré vůle podrobiti se příkazu
zákona, tak, pro případy, kdy dozorčí orgá-
nové nesplní náležitě své povinnosti, které
jim zákon v souvislosti s takovou jich kon-
trolní funkcí ukládá.
Podle toho, jak to osnova v § 18 navrhu-
je, pověřují se výkonem zmíněné kontrolní
funkce v zásadě tytéž orgány, které jsou
podle platného práva povolány prováděti
u dotčených ústavů revise, resp. vykoná-
vati na ně dozor.
Tak Revisní jednota bank, spo-
lečenstvo to zřízené podle § 18 zák. č. 239/
1924 Sb. z. a n. (ve znění čl. XXVIII zák.
č. 54/1932 Sb. z. a n. ), jest týmž zákonem
povolána revidovati veškeré akciové banky
a peněžní společnosti s r. o. Výjimkou ze
zásady napřed uvedené pověřuje se Revisní
jednota bank úkolem kontrolovati udržování
povinné zásoby státních půjček též u ban-
kéřských podniků jakož i u záložen a úvěr-
ních společenstev (družstev), nepodrobe-
ných revisi svazové (t. zv. divokých). Pokud
jde o bankéřské podniky, má tato výjimka
své odůvodnění v okolnosti, že - jak se již
stala zmínka - nedošlo dosud k vydání ban-
kéřského zákona, který teprve otázku revisí
u těchto podniků konečně vyřeší a tím určí
orgán, nadále povolaný dozírati u nich na
plnění povinností zákony jim uložených,
tedy také povinnosti udržovati vlastní zá-
sobu státních půjček v předepsané výši.
U okresních záložen hospodářských při-
chází jako dozírající orgán ve smyslu osno-
vy okresní výbor a zemský výbor
Český (viz §§ 38 a násl. zák. č. 129/1924
Sb. z. a n. ve znění vlád. nařízení č. 126/
1928 Sb. z. a n. ) a u kontribučenských zá-
ložen zemský úřad v Brně; u spo-
řitelen pak Svaz českosloven-
ských spořitelen, jak osnova to
v souhlasu s jeho revisní funkcí (viz vládní
nařízení č. 477/1920 Sb. z. a n. ) výslovně
ustanovuje.
K revisi záložen spolkových, záložen druž-
stevních, úvěrních společenstev, úvěrních
družstev a jejich svazů (ústředí), ustroje-
ných jako úvěrní společenstva nebo spolky,
jsou podle platného práva, obsaženého v zá-
konech č. 133/1903 ř. z., č. 210/1919 Sb. z.
a n. a č. 130/1926 Sb. z. a n., povoláni tito
orgánové: především svazy autori-
sované k revisím u ústavů k nim