Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1938.
IV. volební období. 7. zasedání.
1312.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne..... ... 1938
o povinnosti ústavů, podniků, fondů a některých sociálních zařízení ukládati část
prostředků ve státních půjčkách.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
část I.
Výklad některých pojmů.
§ 1.
Ustanovení částí II a III o povinnosti míti
uloženu ve státních půjčkách část prostředků
platí jen potud, pokud zákony, stanovy nebo
jiné zvláštní předpisy neobsahují v té příčině
ustanovení přísnějších.
§ 2.
(1) Státní půjčky, jež musí býti podle usta-
novení částí II a III drženy ve vlastní zásobě
(na vlastní účet), smějí záležeti toliko
z dluhopisů vnitřního státního dluhu založe-
ného, jakož i, nejvýš však polovinou úhrnné
hodnoty této povinné zásoby, ze státních po-
kladničních poukázek. Nelze však do této zá-
soby započítávati ani státní pokladniční bony
podle zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 333
Sb. z. a n., ani dodavatelské pokladniční po-
ukázky podle zákona ze dne 9. dubna 1935,
č. 67 Sb. z. a n.
(2) Dále nesmějí býti do povinné vlastní
zásoby státních půjček (odstavec 1) započí-
távány dluhopisy, zapůjčené před vyhlášením
2
tohoto zákona ke zřízení reservního fondu po-
dle § 4 vládního nařízení ze dne 27. července
1920, č. 465 Sb. z. a n., o zřizování společností
s r. o. a společností akciových (komanditních
na akcie), o zvyšování základního kapitálu
těchto společností a zakládání pobočných
ústavů.
(3) Zapůjčovati nově po vyhlášení tohoto
zákona dluhopisy státních půjček k účelu,
v odstavci 2 uvedenému, jest zakázáno.
§ 3.
Vklady v dalších ustanoveních rozumějí se,
pokud se tam jinak nerozlišuje, vklady při-
jaté na vkladní (spořitelní) knížky (listy) a
pokladniční poukázky, vyjímajíc vklady ulo-
žené u zahraničních pobočných závodů.
Část II.
úprava povinnosti peněžních ústavů (pod-
niků) ukládati část prostředků ve státních
půjčkách.
§ 4.
(1) Akciové banky a peněžní společnosti
s r. o. jsou povinny míti ve vlastní zásobě
státní půjčky, jichž úhrnná hodnota činí ale-
spoň:
a) 12% úhrnu vkladů (§§ 3 a 11), nepřesa-
huje-li tento úhrn čtyřnásobek vlastních
prostředků; jinak
b) 12% části úhrnu vkladů, která se rovná
tomuto čtyřnásobku, a 20% zbytku úhrnu
vkladů.
(2) Vlastními prostředky jest tu rozuměti
akciovou, pokud se týká, kmenovou jistinu a
pravé reservy vykázané v poslední roční
účetní závěrce.
§ 5.
Peněžní podniky, uvedené ve čl. LII ban-
kovního zákona ze dne 21. dubna 1932, č. 54
Sb. z. a n., jsou povinny míti ve vlastní zá-
sobě státní půjčky, jichž úhrnná hodnota činí
alespoň:
a) 12% úhrnu prostředků přijatých ke zúro-
čení v běžném účtě (§ 11), nepřevyšuje-li
tento úhrn 50, 000. 000 Kč; jinak
b) 6, 000. 000 Kč a 20% části úhrnu takových
prostředků, která převyšuje 50, 000. 000
Kč.
3
§ 6.
Okresní záložny hospodářské a jiné zá-
ložny, utvořené z fondů kontribučenských a
berních, jsou povinny míti ve vlastní zásobě
státní půjčky, jichž úhrnná hodnota činí ale-
spoň:
a) 8% úhrnu vkladů (§§ 3 a 11), nepřevyšu-
je-li tento úhrn 1, 000. 000 Kč;
b) 12% úhrnu vkladů, činí-li tento úhrn více
než 1, 000. 000 Kč, nepřevyšuje-li však
50, 000. 000 Kč; jinak
c) 6, 000. 000 Kč a 20% části úhrnu vkladů,
která převyšuje 50, 000. 000 Kč.
§ 7.
(1) V téže míře, jak § 6 ustanovuje, jsou
povinny míti ve vlastní zásobě státní půjčky
tyto ústavy:
a) záložny zřízené podle spolkového zákona
ze dne 26. listopadu 1852, č. 253 ř. z. (záložny
spolkové);
b) úvěrní společenstva (družstva), zřízená
podle zákona o výdělkových a hospodářských
společenstvech ze dne 9. dubna 1873, č. 70
ř. z., anebo podle zák. čl. XXXVII/1875 o ob-
chodním zákonu;
c) hospodářská a živnostenská družstva
úvěrní, zřízená podle zák. čl. XXIII/1898, a
d) svazy (ústředí) ústavů pod a) uvede-
ných a společenstev (družstev) vůbec, které
provozují úvěrní obchody, byť i po případě
zároveň vykonávaly podle platných zákonů
revise přičleněných ústavů a společenstev
(družstev).
(2) ústavy v předešlém odstavci uvedené
jsou dále povinny předkládati příslušnému do-
zírajícímu orgánu (§ 18) roční účetní závěrky
do 3 měsíců po jejich schválení valnou hro-
madou a zároveň výkazy druhů a množství
(jmenovité hodnoty) státních půjček, jež
mají ve vlastní zásobě.
§ 8.
Zemské úvěrní ústavy jsou povinny míti ve
vlastní zásobě státní půjčky, jichž úhrnná
hodnota činí alespoň 25% úhrnu vkladů (§§ 3
a 11).
§ 9.
Spořitelny ve smyslu zákona ze dne
14. dubna 1920, č. 302 Sb. z. a n., kterým se
upravují právní poměry spořitelen, jakož
4
i spořitelny, uvedené v § 33, odst. 3 téhož
zákona, jsou povinny míti ve vlastní zásobě
státní půjčky, jichž úhrnná hodnota včetně
vkladů, uložených povinně podle § 2, odst. 1
vládního nařízení ze dne 18. prosince 1936,
č. 337 Sb. z. a n., o peněžním ústředí česko-
slovenských spořitelen, činí alespoň:
a) 8% úhrnu vkladů (§§ 3 a 11), nepřevyšu-
je-li tento úhrn 1, 000. 000 Kč;
b) 22% úhrnu vkladů, činí-li tento úhrn více
než 1, 000. 000 Kč, nepřevyšuje-li však
50, 000. 000 Kč; jinak
c) 11, 000. 000 Kč a 25% části úhrnu vkladů,
která převyšuje 50, 000. 000 Kč.
§ 10.
Poštovní spořitelna jest povinna míti ve
vlastní zásobě státní půjčky, jichž úhrnná
hodnota činí alespoň 50% úhrnu vkladů na
vkladní knížky a 25% úhrnu vkladů na šeko-
vých a běžných účtech (§ 11), vyjímajíc
vklady státu, svazků územní samosprávy, pe-
něžních ústavů, veřejnoprávních sociálně-po-
jišťovacích ústavů a soukromých pojišťoven.
§ 11.
(1) Bez újmy přechodných ustanovení, ob-
sažených v § 12, jest povinnost míti uloženu
část prostředků ve státních půjčkách plniti
peněžními ústavy (podniky) tak, jak další
odstavce ustanovují.
(2) Ke dni 30. června a 31. prosince kaž-
dého roku (rozhodný den) jest zjistiti jednak
stav vkladů (u podniků, uvedených v § 5,
stav prostředků přijatých ke zúročení v běž-
ném účtě), jež jsou podkladem výpočtu po-
vinné vlastní zásoby státních půjček, včetně
připsaných úroků (úhrn vkladů, pokud se
týká, prostředků), jednak úhrnnou nabývací
hodnotu státních půjček vlastní zásoby;
u ústavů, u kterých se podle obchodních zvyk-
lostí připisují úroky z dotčených vkladů jen
ke konci roku, stačí prováděti toto zjištění jen
ke dni 31. prosince každého roku.
(3) Vyjde-li ze srovnání úhrnu vkladů
(prostředků) a úhrnné nabývací hodnoty
vlastní zásoby státních půjček najevo, že tato
zásoba nedosahovala v rozhodný den povinné
výše, jest ji nejpozději do 3 měsíců po tomto
dni doplniti opatřením alespoň takového
množství státních půjček, jehož nabývací
hodnota včetně úhrnné nabývací hodnoty zá-
soby již stávající dostupuje povinné výše.
5
(4) Státní půjčky, náležející k povinné zá-
sobě, smějí býti před příštím rozhodným
dnem zcizeny bez doplnění jinými kusy téže
nabývací hodnoty jen, poklesl-li úhrn vkladů
(prostředků) alespoň o 10%, a nejvýš
v množství, jehož nabývací hodnota jest ná-
ležitým podílem ubylých vkladů.
(5) Nabývací hodnotou (odstavce 2 až 4)
rozuměti jest cenu, za kterou byly státní
půjčky opatřeny; za nabývací hodnotu stát-
ních půjček, jež byly ve vlastní zásobě v den
vyhlášení tohoto zákona, jest pokládati hod-
notu, vypočtenou podle kursů v den 31. pro-
since 1937. Je-li nabývací hodnota jednotli-
vých položek státních půjček téhož druhu
(kategorie) různá a jde-li o stanovení nabý-
vací hodnoty jen části těchto státních půjček,
jest hodnotu této části vypočísti na podkladě
poměru, v jakém jest součet nabývacích hod-
not všech položek státních půjček dotčeného
druhu k jejich celkové jmenovité hodnotě.
Státní půjčky neemisní hodnotiti jest podle
skutečné výše zápůjčkové částky.
(9) Státní půjčky, náležející k povinné zá-
sobě, lze bilancovati v hodnotě nabývací (od-
stavec 5).
§ 12.
(1) Nedosahuje-li úhrnná nabývací hodnota
(§ 11, odst. 5) vlastní zásoby státních půjček
v den vyhlášení tohoto zákona povinné výše
nebo není-li takové zásoby vůbec, jest tuto
zásobu až na povinnou výši doplniti, pokud se
týká, do této výše opatřiti nejpozději do
31. prosince 1942. Dokud se tak nestane, ne-
smí býti nabývací hodnota této zásoby zcize-
ním snížena; ubude-li jí co proplacením splat-
ných kusů, musí býti za celou přijatou částku
opatřeny kusy jiné.
(2) Doplňování, pokud se týká, opatřování
podle odstavce 1 musí se díti alespoň tak, že
se především na ně věnují prostředky, činící
polovinu vkladového přírůstku, nejpozději do
3 měsíců po dni rozhodném pro zjištění tohoto
přírůstku. Vkladovým přírůstkem jest tu
rozuměti částku, o kterou jest úhrn vkladů,
pokud se týká, úhrn prostředků (§ 11, odst. 2)
ke konci kalendářního pololetí (rozhodný) den
vyšší proti jejich úhrnu s počátku téhož polo-
letí: u ústavů, u nichž se podle obchodních
zvyklostí připisují úroky ze vkladů jen ke
konci roku, jest to částka, o kterou jest úhrn
vkladů ke konci kalendářního roku (rozhodný
den) vyšší proti jejich úhrnu s počátku téhož
6
roku. Prvním dnem, rozhodným pro zjištění
vkladového přírůstku, jest 31. prosinec 1937
a první doplnění provésti jest do jednoho mě-
síce po vyhlášení tohoto zákona.
(3) Vedle toho musí býti zásoba státních
půjček, nedosahující v den vyhlášení tohoto
zákona povinné výše, doplněna do 31. pro-
since 1938, nejvýš ovšem na povinnou výši,
o to, co jí zcizením nebo proplacením (odsta-
vec 1) ubylo v době od 1. ledna 1938 do dne
vyhlášení tohoto zákona.
§ 13.
Z povinnosti, uložené v §§ 4 až 6, § 7,
odst. 1 a §§ 8 až 12 anebo v přísnějších ji-
ných ustanoveních (§ 1), může ministr fi-
nancí povoliti přechodnou výjimku, nedo-
pouštějí-li mimořádné poměry ústavu (pod-
niku), aby tato povinnost byla splněna.
část III.
Úprava povinnosti pojišťovacích ústavů,
fondů a některých sociálních zařízení odebí-
rati státní půjčky.
§ 14.
(1) ústřední sociální pojišťovna, Všeobecný
pensijní ústav, náhradní pensijní ústavy, Pen-
sijní ústav soukromých drah v Brně a jeho
náhradní zařízení, příplatkové ústavy (§ 119
zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z.
a n. ), ústřední bratrská pokladna a nositelé
povinného pojištění úrazového jsou povinni
uložiti ve státních půjčkách alespoň 70% vol-
ného přírůstku trvale uložitelného jmění za
léta 1938 až 1941. Tuto povinnost mohou jme-
nované ústavy splniti také poskytnutím zá-
půjček státním fondům.
(2) Povinnost, uloženou v odstavci 1, jest
splniti v přiměřených částkách během roku
a její splnění prokázati do 30 dnů po schvá-
lení ročních účtů příslušnými orgány ústavu.
(3) Volným přírůstkem rozumí se u ústřed-
ní sociální pojišťovny a u Všeobecného pen-
sijního ústavu částka, o kterou stav jmění
trvale uložitelného podle ročních účtů jest ke
konci roku vyšší proti stavu s počátku téhož
roku po odečtení částek, kterých bylo použito
nejdéle do lhůty, uvedené v odstavci 2, k to-
mu, aby byla splněna povinnost ústavu uklá-
dati určité částky jmění podle zákonných
předpisů a stanov platných v den vyhlášení
7
tohoto zákona. Co jest rozuměti volným pří-
růstkem u ostatních, v odstavci 1 uvedených
ústavů, stanoví směrnice vydané minister-
stvem, jemuž přísluší státní dozor, v dohodě
s ministerstvem financí.
(4) úhrnná hodnota zásoby státních půjček,
kterou ústavy, uvedené v odstavci 1, měly
dne 31. prosince 1937, nesmí býti v letech
1938 až 1942 snížena zcizením nebo propla-
cením bez souhlasu ministerstva, jemuž pří-
sluší státní dozor, v dohodě s ministerstvem
financí. Co na této zásobě do dne vyhlášení
tohoto zákona ubylo zcizením nebo proplace-
ním, musí býti znovu opatřeno nejpozději do
31. prosince 1938, a to vedle úložek povinných
podle odstavce 1.
(5) Výjimku z povinnosti, uložené v od-
stavci 1 a odstavci 4, větě druhé, může po-
voliti případ od případu na odůvodněnou žá-
dost ministerstvo, jemuž přísluší státní dozor,
v dohodě s ministerstvem financí. Tato mi-
nisterstva stanoví také způsob průkazu podle
odstavce 2.
§ 15.
(1) Nositelé povinného nemocenského po-
jištění jsou povinni míti uloženo alespoň 30%
svého pohotového jmění ve státních půjčkách.
Co jest rozuměti pohotovým jměním, stanoví
směrnice vydané ministerstvem, jemuž pří-
sluší státní dozor, v dohodě s ministerstvem
financí.
(2) Nositelé povinného nemocenského po-
jištění, kteří nemají dosud alespoň 30% svého
pohotového jmění uloženo ve státních půjč-
kách, jsou povinni použíti 50% přírůstků,
o které vzroste jejich pohotové jmění, počí-
najíc rokem 1938, na splnění povinnosti po-
dle odstavce 1.
(3) Směrnice vydané ministerstvem, jemuž
přísluší státní dozor, v dohodě s ministerstvem
financí stanoví, jak bude upraven dozor na
plnění povinností stanovených v odstavcích 1
a 2, jakož i postup při povolování výjimek
z povinností tamže uložených.
§ 16.
(1) Ustanovení § 14 platí obdobně i pro
všechny sociální fondy, zřízené u zaměstna-
vatelů, jejichž zaměstnanci jsou vyňati z po-
jistné povinnosti podle zákonů sociálně pojiš-
ťovacích, i pro všechny pensijní fondy a jiná
zařízení, na něž se vztahuje čl. L zák. č. 54/
1932 Sb. z. a n.
8
(2) Je-li však výlučným úkolem fondů a
zařízení, uvedených v odstavci 1, poskytovati
podporu v případě nemoci, platí pro ně ob-
dobně ustanovení § 15.
§ 17.
(1) Soukromé pojišťovny, provozující na
území republiky československé pojištění ži-
votní, jsou povinny ukládati ve státních
půjčkách alespoň 70% přírůstku, o který se
v letech 1938 až 1941 zvýší jednak povinná
výše zabezpečovacího fondu A (§ 2 zákona
ze dne 11. července 1934, č. 147 Sb. z. a n.,
o zabezpečení nároků v soukromém pojištění
a o státním dozoru na soukromé pojišťovny),
zmenšená o zápůjčky na pojistky, jednak úhrn
statutárních reserv a fondů (záloh) jakého-
koli označení podle stavu vykázaného na konci
každého z uvedených let v účetní závěrce,
částky, jež podle toho jest uložiti za kalen-
dářní rok ve státních půjčkách, zmenšují se
o částky, uložené za týž rok u českosloven-
ského reeskontního a lombardního ústavu
podle § 7, odst. 3 zákona ze dne 14. března
1934, č. 49 Sb. z. a n., o zřízení českosloven-
ského reeskontního a lombardního ústavu, a
o částky, za které byly povinně zakoupeny
za týž rok dluhopisy podle čl. II, § 23 vlád-
ního nařízení ze dne 21. dubna 1937, č. 56
Sb. z. a n., o úpravě poměrů československého
stavu pojištění Fénixu, životní pojišťovací
společnosti ve Vídni, a některých souvisících
otázek.
(2) Pojišťovny, provozující na území re-
publiky československé pojištění proti škodě
a úrazu, jsou povinny ukládati ve státních
půjčkách alespoň 50% přírůstku, o který se
v letech 1938 až 1941 zvýší povinná výše
zabezpečovacího fondu B (§ 2 zák. č. 147/1934
Sb. z. a n. ) a úhrn statutárních reserv a fon-
dů (záloh) jakéhokoli označení; jde-li však
o menší vzájemné pojišťovací spolky zřízené
podle oddílu E) nařízení ze dne 5. března
1896, č. 31 ř. z., a vládního nařízení ze dne
19. října 1922, č. 307 Sb. z. a n. (pojišťova-
cích regulativů), činí tato povinnost alespoň
50% přírůstku, o který se zvýší úhrn ryzího
jmění.
(3) Do povinných úložek nesmějí cizozem-
ské pojišťovny započítávati státní půjčky
složené jako kauce podle připouštěcích listin.
(4) Povinnost, stanovená v odstavcích 1 a
2, nevztahuje se na zajišťovny ani na pojiš-
ťovny, provozující výlučně pojištění dobytčí,
krupobitní nebo úvěrové; dále se nevztahuje
9
na menší vzájemné pojišťovací spolky, zřízené
podle oddílu E) pojišťovacích regulativů, jest-
liže jejich ryzí jmění nepřesáhuje 100. 000 Kč.
(5) Povinnost, stanovená v odstavcích 1 a
2, netýká se reserv oni fondů (záloh), které
se nevztahují k československému obchodu
přímému, ani reserv, fondů (záloh) pro po-
jištění krupobitní a dopravní, ani reserv pro
škody nevyřízené, záloh daňových, záloh pro
státní poplatky a veřejné dávky, fondů pro
kursovní rozdíly a jiných reserv, které podle
svého účelu mají trvati jen dočasně.
(6) Povinnosti, stanovené v odstavcích 1
a 2, musí býti vyhověno po uplynutí každého
kalendářního čtvrtletí, nejpozději však do 15.
února, 15. května, 15. srpna a 15. listopadu,
přiměřenými nákupy státních půjček; nákupy
jsou přiměřené, byla-li na ně vynaložena
alespoň částka, činící 25% přírůstku za rok
bezprostředně předcházející. Pojišťovny, této
povinnosti podléhající, musejí předkládati
v letech 1939 až 1942 nejdéle do 30. června
ministerstvu vnitra výpočet částek, které za
uplynulý kalendářní rok měly býti ve stát-
ních půjčkách uloženy, a zároveň prokázati,
že tuto povinnost náležitě splnily.
(7) Úhrnná hodnota zásoby státních půjček,
kterou pojišťovny, podléhající [povinnosti sta-
novené v odstavcích 1 a 2, měly dne 31. pro-
since 1937, nesmí býti v letech 1938 až 1941
zcizením nebo proplacením snížena bez sou-
hlasu ministerstva vnitra v dohodě s minister-
stvem financí, ačli není snížení odůvodněno
vyloučením ze zabezpečovacích fondů, prove-
deným podle § 11 zák. č. 147/1934 Sb. z. a n.
Co na této zásobě do dne vyhlášení tohoto
zákona ubylo jinak než vyloučením ze zabez-
pečovacích fondů, musí býti znova opatřeno
nejpozději do 31. prosince 1938, a to vedle
úložek povinných podle odstavců 1, 2 a 6.
(8) Výjimku z povinností, uložených v od-
stavcích 1, 2 a 6, může povoliti případ od
případu na odůvodněnou žádost ministerstvo
vnitra v dohodě s ministerstvem financí.
část IV.
Dozor na plněni povinností uložených v pře-
dešlých ustanoveních.
§ 18.
Dozírati, aby povinností, které tímto záko-
nem nebo jinými přísnějšími předpisy jsou
uloženy v příčině povinné vlastní zásoby stát-
ních půjček, řádně byly plněny, náleží:
10
1. u akciových bank a peněžních společností
s r. o. (§4) revisnímu oddělení revisního a
důvěrnického společenstva, zřízeného podle
§ 18 zákona ze dne 10. října 1924, č. 239 Sb. z.
a a n., o vkladních knížkách (listech), akcio-
vých bankách a o revisi bankovních ústavů,
ve znění čl. XXVIII zák. č. 54/1932 Sb. z. a n.;
2. u peněžních podniků (§ 5) orgánu, podle
zákona povolanému je kontrolovati, a dokud
nebude tento orgán zřízen, revisnímu oddělení
společenstva uvedeného pod č. 1;
3. u okresních záložen hospodářských a u ji-
ných záložen, utvořených z fondů kontribu-
čenských a berních (§6) orgánu podle zákona
povolanému je revidovati;
4. u záložen spolkových (úvěrních spolků),
u úvěrních společenstev (družstev), u hospo-
dářských a živnostenských družstev úvěrních
a u svazů [ústředí; § 7, odst. 1, písm. a) až
d)], orgánu podle zákona povolanému je re-
vidovati, pokud pod č. 5 jinak se neustano-
vuje;
5. u ústavů, uvedených v § 7, odst 1, písm.
a) až c), které nejsou pod dozorem svazu
(ústředí) podle zákona zmocněného je revido-
vati, revisnímu oddělení společenstva uvede-
ného pod č. 1;
6. u zemských úvěrních ústavů (§ 8) mi-
nisterstvu vnitra;
7. u spořitelen (§ 9) Svazu českosloven-
ských spořitelen;
8. u poštovní spořitelny (§ 10) ministerstvu
financí;
9. u veřejnoprávních sociálně pojišťovacích
ústavů, fondů a podobných sociálních zařízení
(§§ 14 až 16) ministerstvu, jemuž přísluší
státní dozor;
10. u soukromých pojišťoven (§ 17) minis-
terstvu vnitra.
§19.
Dozírající úřady a orgány, uvedené v § 18,
č. 1 až 7, 9 a 10, jsou povinny sdělovati minis-
terstvu financí zjištěné případy porušení po-
vinností uložených tímto zákonem.
§20.
Ministerstvo financí může dozírajícím orgá-
nům, uvedeným v § 18, č. 1 až 5 a 7, uložiti,
aby mu ve lhůtě jím stanovené předkládali se-
znamy ústavů (podniků) jejich dozoru podro-
bených, doložené posledními ročními účetními
závěrkami těchto ústavů (podniků), po pří-
padě výkazy uvedenými v § 7, odst. 2.
11
ČÁST V.
Trestní a závěrečná ustanovení.
§21.
(1) Kdo jako člen odpovědného orgánu
ústavu (podniku, fondu, sociálního zařízení)
zanedbáním povinné péče zaviní, že:
a) nebude udržována vlastní zásoba státních
půjček v povinné výši (§ 1, §§ 4 až 17 a § 23),
přesto, že to bylo dozírajícím úřadem, pokud
se týká, orgánem (§ 18) písemně vytknuto
s pohrůžkou trestního stíhání, nebude-li tato
závada odklizena ve stanovené lhůtě, a tato
lhůta marně projde,
b) v žádosti za povolení výjimky z povin-
nosti udržovati zásobu státních půjček v po-
vinné výši bude v podstatných údajích něco
nesprávného uvedeno nebo zamlčeno,
c) bude porušen zákaz, uvedený v § 2, odst.
3, nebo
d) nebude včas a řádně splněna povinnost
v příčině výkazů a průkazů, předepsaných
tímto zákonem nebo směrnicemi podle něho
vydanými (§ 7, odst. 2, § 14, odst. 2, § 15,
odst. 3, § 16 a § 17, odst. 6), anebo že v těchto
výkazech a průkazech v podstatných údajích
bude něco nesprávného uvedeno nebo za-
mlčeno, bude potrestán, nejde-li o čin trestný
soudně, okresním úřadem pro přestupek pu-
kutou do 100. 000 Kč. Pro případ nedobytnosti
pokuty budiž zároveň uložen podle míry zavi-
nění náhradní trest vězení (uzamčení) do šesti
měsíců.
(2) Pokuta, uložená podle předešlého od-
stavce, může býti uložena opětovně, nebude-li
ve stanovené lhůtě zákonná povinnost splněna
nebo stav zákonu se příčící odklizen.
(3) Přesunouti placení pokut, uložených
podle předešlých odstavců, na ústav (podnik),
v němž se pokutovaný vinník přestupku do-
pustil, jest zakázáno, úmluvy tomu odporující
jsou právně neúčinné.
(4) Tyto přestupky se stíhají jen k návrhu
ministerstva financí nebo dozírajícího úřadu,
pokud se týká, organu (§ 18)..
(5) Promlčecí lhůta ke stíhání těchto pře-
stupků se počíná podáním návrhu, nejdéle
však jeden rok poté, co zákonná povinnost
byla splněna nebo byl odklizen stav zákonu se
příčící.
12
§ 22.
(1) Stejné, jak se v § 21, odst. 1 ustano-
vuje, budou potrestáni odpovědní činitelé dozí-
rajícího orgánu, kteří nesplní bez omluvného
důvodu povinnost, uloženou v § 19 nebo § 20.
(2) Tyto přestupky stíhají se jen k návrhu
ministerstva financí.
(3) Ustanovení § 21, odst. 2, 3 a 5 platí
obdobně i tu.
§ 23.
1) Vláda může nařízením:
a) stanoviti složení povinné vlastní zásoby
státních půjček jinak, než jak § 2, odst. 1, věta
první ustanovuje,
b) zvýšiti, s platností však jen do 31. pro-
since 1942, sazby, které stanoví §§ 4 až 10 a 14
až 17, o dalších až 25% těchto sazeb a po-
měrně podle zvýšení těchto sazeb také částky
6, 000. 000 Kč a 11, 000. 000 Kč, uvedené v § 5,
písm. c), § 6, písm. c) a § 9, písm. c),
c) zkrátiti lhůtu, stanovenou v § 12, odst. 1.
(2) Předtím jest slyšeti zvláštní výbor Po-
radního sboru ve věcech peněžnictví (§ 38,
odst. 6 vládního nařízení ze dne 23. března
1933, 6. 52 Sb. z. a n., ve znění čl. I vládního
nařízení ze dne 4. července 1935, č. 148 Sb. z.
a n. ), k jehož jednání jest tu přibrati znalce
ze sociálně pojišťovacích ústavů a soukromých
pojišťoven.
§ 24.
Ministr financí může v mezích, ve kterých
jest podle zákonů zmocněn k úvěrovým ope-
racím, vydávati dluhopisy státní půjčky uni-
fikační kterékoli emise.
§ 25.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlá-
šení; provede jej ministr financí v dohodě se
zúčastněnými ministry.
Důvodová zpráva.
část všeobecná.
Jak již bylo zdůrazněno ve výkladu mi-
nistra financí v Národním shromáždění při
předložení státního rozpočtu na rok 1938,
jest vláda odhodlána řešiti veliké
finanční úkoly, před které ji
postavila nutnost mimořád-
ného vyzbrojení státu, jen
řádnými finančními meto-
dami, s odmítnutím inflace a všech ji-
ných řešení, která na konec vedou k roz-
13
vratu. Proto byla do krajnosti uplatněna
zásada, že všechny výdaje řádného roz-
počtu - snížené na nejmenší možnou míru
- musí býti uhrazeny řádnými příjmy,
byť za cenu nových daní, doléhajících těžce
na všechna soukromá hospodářství, a že
pouze výdaje mimořádné
smějí býti kryty úvěrem, jehož
úrok a úmor bude ovšem zatěžovati roz-
počet řádný.
Prvá část úkolu, vyrovnání řádného roz-
počtu, byla splněna přijetím finančního
zákona pro rok 1938 a příslušných úhrado-
vých osnov. Dalším úkolem nyní jest po-
starati se o zajištění úvěrů ke krytí roz-
počtu mimořádného.
Značná výše částek, které třeba úvěrem
opatřiti, činí tento úkol obtížným. Nemů-
žeme-li zatím počítati s úvěrem zahranič-
ním, který jest jednak drahý, jednak za
nynějšího mezinárodního napjetí těžce
dosažitelný, závisí všechno na
tvorbě domácího peněžního
kapitálu a na tom, aby se
z kapitálu nově vytvořeného
dostalo potřebného úvěru
především pro úkoly obrany
státu.
Je-li nová tvorba kapitálová rámcem
jak pro investiční potřebu veřejnou, pře-
devším zbrojní, tak i pro investiční a pro-
vozní potřebu soukromou, rámcem, z něhož
vybočiti nelze, zbývá otázka, jak se o tento
omezený kapitál mají poděliti veřejné
svazky a soukromé podniky a jak se mají
poděliti mezi sebou různé veřejné úkoly,
zbrojní a i mimozbrojní.
Nynější normativní soustava úroko-
vých sazeb, na které má celé národní hos-
podářství eminentní zájem, vylučuje, aby
úvěrová poptávka byla regulována úrokem,
který na volném kapitálovém trhu svou
výší udržuje rovnováhu mezi jeho složkami
aktivními a pasivními. Nezbývá proto než
se postarati o rovnováhu a distribuci po-
hotového kapitálu usměrněním úvě-
rové poptávky. Především
musí býti zajištěn úvěr pro
přímou i nepřímou obranu
státu. Teprve, je-li tento úvěr zajištěn,
přicházejí v úvahu jiné veřejné investice
podle stupně důležitosti a podle úvěrových
možností, při čemž však třeba přihlížeti
i k tomu, aby odčerpáváním úvěru veřej-
nou rukou nebyla bržděna aktivita podni-
kání soukromého.
Tvorba kapitálová vyvíjí se v důsledku
hospodářského oživení nad očekávání
příznivě a domácí peněžní trh vy-
kazuje v posledních měst-
cích neobyčejnou plynulost,
jevící se zvýšeným přílivem vkladů k pe-
něžním ústavům, jakož i oživenou poptáv-
kou po státních papírech, únorová prolon-
gace pokladničních poukázek byla prove-
dena velmi hladce a skončila přepsáním
emise o několik set milionů Kč. Také bylo
pozorovati, že větší položky dlouhodobých
půjček přešly do pevných rukou. Lze proto
doufati, že nejdůležitější úvěrové potřeby
soukromé i veřejné bude lze uspokojiti,
zejména bude-li úvěrová potřeba usměr-
ňována.
K takovému usměrnění lze dospěti
dvojí cestou, jednak úpra-
vou úvěrové poptávky ve-
řejné ruky, jednak tím, že se
určitá část pohotových kapi-
tálů vyhradí státnímu úvěru.
úvěrová poptávka veřejné ruky jest již
uvedeným způsobem usměrněna, pokud jde
o stát, státní podniky a fondy, ve státním
rozpočtu na rok 1938. Bude ovšem třeba
i během roku při jeho provádění stále při-
hlížeti k tomu, aby se v rámci úvěrových
možností dostalo přednostního uspokojení
výdajům na obranu státu. Pokud jde
o svazky územní samosprávy a jiné veřejné
korporace, bude lze potřebného usměrnění
dosáhnouti cestou administrativní a proto
se osnova tímto problémem nezabývá.
Pokud jde o to, aby určitá částka poho-
tových kapitálů byla vyhrazena státnímu
úvěru a aby tak úvěrová poptávka státní
nalezla vždy přiměřenou úvěrovou nabídku,
usiluje osnova o tento cíl tím, že - nava-
zujíc na dosavadní právní a faktický stav
- nařizuje ústavům peněž-
ním, jakož i ústavům veřej-
ného a soukromého pojiš-
tění ukládati část svých pro-
středků ve státních půjč-
kách, při čemž však dosavadní před-
pisy přísnější zůstávají nadále v platnosti.
U peněžních ústavů jakožto
zprostředkovatelů úvěru se tato povinná
zásoba státních půjček stanoví podle urči-
tého poměru k úhrnu přijatých vkladů.
Sazby jsou odstupňovány podle druhu a
po případě i podle velikosti ústavů tak, aby
i při uspokojení potřeb státního úvěru ne-
bylo dotčeno jejich hospodářské poslání.