7
Trnava) a o povolení mimoriadnej ťažby
dřeva v tomto lese.
Občania politickej obce Biksárd podali si žia-
dosť na ministerstvo zemědělstva o schválenie ku-
py lesa z velkostatku Zichy, ktorý je v ich ka-
tastrálnom území. Uchádzačom o les žiadosť bola
ministerstvem zemědělstva zamietnutá.
O kupu tohoto istého lesa sa uchádzalo i akési
"Povážské lesné družstvo v Trenčíne", kterému
ministerstvo zemědělstva kúpnu smluvu schváli-
lo. Kto sú členmi tohoto družstva, to je ešte aj
dnes záhadou před slovenskou verejnosťou. Je-
diné sa dá z nakladania s lesom usudzovať, že
menované Povážské lesně družstvo je fingované,
aby pod jeho rúškom niektorí jednotlivci tým
istejšie mohli robiť nedovolené manipulácie v les-
nom hospodárstve a zaistiť si neúměrné zisky na
účet tých, ktorí doteraz v otáznom lese malí svoju
existenční ako tak zaistenú.
Lesné družstvo totiž, podľa zistenia odovzdalo
rúbanie lesa istému poľskému Židovi, Nathanovi
Steinovi a menovaný má z lesa vyrúbať 15. 000 m3
dřeva. Ak sa táto zvýšená ťažba dřeva prevedie,
ostane v lese len asi každý desiáty strom. Ľud sa
zhrozil nad touto veľkou panamou, lebo les bude
týmto spôsobom úplné vydrancovaný a ľud asi
60 rokov nebude mať v lese žiadnej práce, hoci
značná čiastka obyvateľstva obce Biksárd žila
z tohoto Zichyovského lesa.
Menovaná poľskožidovsko dřevařská firma do-
teraz už vyrúbala do 8. 000 m3 dřeva a keď miest-
ní činitelia tuto bolesť poškodených biksardčanov
před mesiacom novinářsky ventilovali, rúbanie sa
na čas zastavilo. Teraz ale sa znovu pokračuje
v rubáni a chce firma svoj plán úplné proviesť.
Všetko nasvědčuje tomu, že i za touto akciou,
v základech životné záujmy slovenského ľudu po-
škodzujúcou stoja ti istí l'udia - známy Dr. Pa-
lovič, pověstný Žid Büchler et comp. - na kte-
rých zhubnu činnosť som už v svojich interpe-
láciách niekoľko ráz poukázal.
Pýtám sa preto pána ministra:
1. či vie o tomto odmietnutí kúpnej smluvy na
jednej a o jej schválení na druhej straně a či
vie o tomto ničení lesnej kultury v biksardskom
lese?
2. Ako sa srovnává so zásadou riadnej ťažby
dřeva, ktorů ministerstvo zemědělstva při každej
žiadosti drobných žiadateľov zdůrazňuje a uplat-
ňuje, s povolením takéhoto nehorázného a životné
záujmy okolitého ľudu poškodzujúceho kvantumu
výrubu?
3. či je p. minister ochotný dať túto věc, od-
predajom lesa počnúc, objektivně vyšetriť, ďalší
výrub v biksardskom lese i do tých čias, kým věc
bude vyšetřená, tejto firme zastavit' a či je ochotný
podľa výsledkov objektívneho vyšetrenia věc -
i odpredaj lesa i výrub - upravit'?
Praha, dňa 29. marca 1938.
Turček,
Čavojský, Haščík, Dembovský, dr Pružinský,
Kendra, Sivák, Brody, dr Sokol, Slušný, dr Tiso,
Longa, Schwarz, Sidor, Šalát, Florek, Suroviak,
Danihel, Drobný, Hlinka, dr Pješčak, dr Wolf.
1292/VII.
Interpelace
poslance J. Vodičky
min. národní obrany a min. vnitra
o nepřijímání příslušníků KSČ a Průmyslo-
vých svazů rudých odborů do zaměstnáni
na stavby důležité pro obranu státu.
Božena Hrdličková a Albína Januliková z Týnce
na Moravě byly od září 1937 zaměstnány u fy
Bousek a Svoboda, která provádí stavbu zbrojov-
ky a byly v prosinci téhož roku pro nepříznivé
počasí z práce vysazeny spolu s ostatním děl-
nictvem.
Božena Hrdličková dostala dopisem ze dne 5.
března 1938 výzvu, aby znovu nastoupila do za-
městnání. Při nástupu do zaměstnání bylo jí
však sděleno, že přijmuta více nebude, neboť není
v seznamu dělníků, kteří na takovéto stavbě smí
pracovat. Když se dotazovala na příčinu nepřijetí
do práce, bylo jí sděleno jedním ze stavebních
úředníků, že prý přišlo o ní "ohromné úřední
lejstro" a od stavební správy nařízení, že nesmí
býti více do zaměstnáni přijata.
Také Albína Januliková byla z těchže příčin
z tohoto zaměstnání propuštěna.
Další případ se týká Rudolfa Vorla, Karla
Součka a Josefa Krutla z Pecky. Tito dělníci
žádali dne 17. prosince 1937 za přijetí na opev-
ňovací práce. Protože od té doby byly již dva
transporty na tyto práce odeslány, šel se Rudolf
Vorel zeptat na četnickou stanici na příčinu to-
hoto opomenutí. Tam mu bylo št. rotmistrem Vy-
hnálkem sděleno, že četnická stanice podala okres-
nímu úřadu takovou zprávu, jakou o jmenovaných
podal obecní úřad a to, že Rudolf Vorel je dů-
věrníkem a propagátorem KSČ, Karel Souček, že
je jeho spolupracovníkem a Josef Knitl přívržen-
cem komunistické strany.
Z tohoto postupu je také velmi jasně viděti, že
i tito tři dělníci nebyli na opevňovaci práce přijati
jedině pro své politické přesvědčeni.
Tyto případy nejsou ojedinělé. Jsou dokladem
toho, že stále - nehledě na situaci a na nebez-
pečí, jež hrozí samostatnosti a nezávislosti ČSR
- nejsou komunisté a příslušníci rudých odborů,
kteří denně prokazuji, že budou vždy státi v čele
obrany republiky, přijímáni na práce důležité pro
obranu státu, anebo jsou z těchto propouštěni.
Podepsáni se proto táží pánů ministrů národní
obrany a vnitra:
1. Je pánům ministrům známo, že dle šetření
četnických stanic a z nařízení úřadů nejsou na
práce důležité pro obranu státu přijímáni přísluš-
níci komunistické strany a rudých odborových
organisací?
2. Souhlasí páni ministři s postupem těchto
úřadů vůči komunistům a členům rudých odborů,
kteří jsou a budou nejlepšími obránci českoslo-
venské republiky vůči fašistickému útočníku?
8
3. Dali páni ministři podřízeným úřadům naří-
zeni, aby komunisté a příslušníci rudých odborů
nebyli přijímáni do zaměstnání na práce důležité
pro obranu státu?
4. Jsou páni ministři národní obrany a vnitra
ochotni tyto poměry nechat vyšetřiti a zjednati
nápravu a dáti všem podřízeným úřadům a orgá-
nům rozkaz, že příslušnost ke komunistické stra-
ně a rudým odborům nesmí býti příčinou k pro-
puštění anebo nepřijetí do zaměstnání na práce
důležité pro obranu státu?
V Praze dne 30. března 1938.
Vodička,
Borkaňuk, Vallo, Klíma, Kopecký, dr Clementis,
B. Köhler, Beuer, Schenk, Kosik, Zupka, Kopřiva,
Machačová-Dostálová, Procházka, Kliment, Široký,
Nepomucký, Zápotocký, Šverma, Hodinová-Spurná,
Sliwka.
1292/VIII (překlad).
Interpelace
poslanců F. Nitsche a R. Axmanna
ministrovi pošt a telegrafů
o neúčelné praksi při překládání úředníků,
o nedodržování národnostního klíče a o ne-
uvěřitelném zacházení s německým poštov-
ním zaměstnancem.
Ve svých odpovědích ze dne 3. srpna 1937, tisk
1063/XVIII a ze dne 8. listopadu 1937, tisk
1109/X prohlásil pan ministr, že se poštovním
úřadům nemají přidělovati poštovní zaměstnanci
té národnosti, k níž se hlásí obyvatelstvo míst,
patřících do obvodu působnosti toho kterého úřa-
du, poněvadž by takovým postupem byla způso-
bena povážlivá immobilita poštovních zaměstnanců
a poněvadž by tím bylo značně bržděno i jejich
povýšení. Mimo to však poštovní správa již ve
vlastním zájmu přihlíží k tomu, aby se dbalo
jazykových poměrů aspoň v té míře, jaká jest
předepsaná v článku 68 jazykového nařízení pro
obor ministerstev vnitra, spravedlnosti, financí,
průmyslu, obchodu a živností, veřejných prací a
veřejného zdravotnictví atd.
Interpelanti jsou nuceni vylíčiti panu ministro-
vi případ, z něhož je zřejmo, že "zamezování im-
mobility poštovních zaměstnanců" jednoho člově-
ka zničilo a u kterého mimo to je patrno, že
se nepřihlíží k zásadám obsaženým v článku 68
jazykového nařízení.
Jan Schneider konal 25 let svou službu u poštov-
ního úřadu ve Vikýřovicích ke spokojenosti všech
obyvatelů úředního obvodu. Před lety byl jistou
dobu členem rozpuštěné německé národně socia-
listické strany dělnické, ale již rok před rozpuště-
ním této strany z ní vystoupil. Když se konalo
řízení pro jeho dočasnou příslušnost k této stra-
ně, byl z Vikýřovic, ač se ho ujala obecní zastu-
pitelstva ve Vikýřovicích a Rapotíně včetně čes-
kých členů, přeložen do českého Hodonína. Služba,
která mu tam byla přidělena, dělala mu velmi
velké potíže, protože má zmrzačenou pravou ruku.
Dne 22. května 1934 utrpěl při práci mezi va-
gónem a poštovním vozem těžký úraz, při kterém
mu byly rozmačkány břišní žlázy. Za velkých bo-
lestí ležel 4 týdny ve valčické nemocnici, musil
však jen po sedmidenní zdravotní dovolené již dne
28. června 1934 znovu konati službu při nakládání
a to tentokráte na nádraží v Přerově. Protože má
zmrzačenou ruku a nebylo mu možno úplně se
vyléčiti z následků úrazu ze dne 20. květná 1934,
bylo jeho zdraví tak otřeseno, že dne 23. prosince
1936 byl odvezen do šternberské nemocnice a hned
potom zase propuštěn jako nevyléčitelný. V Brně
byl dvakrát vyšetřován a potom poslán do pře-
rovské nemocnice. Když tam pobyl 4 dny, byl od-
tamtud poslán domů a
musil s kloubovou vodou
v nohách ležeti 6 týdnů. V tomto stavu musil býti
Jan Schneider na rozkaz brněnského úředního lé-
kaře přivezen do Brna, při čemž jeho rodina mu-
sila z vlastních peněz zaplatiti cestovní výdaje. Ve
svém zoufalství nad nevyléčitelností, tělesnými
mukami, bezohledným zacházením ve službě a ne-
možností nalézti vhodné ošetřování, spáchal dne
26. února 1938 sebevraždu.
Budiž zdůrazněno, že na místo Jana Schneidra
u poštovního úřadu ve Vikýřovicích (78% Němců,
18,9% Čechů) byl jmenován Čech, takže nyní v ně-
mecké obci Vikýřovicích jsou 2 češi v plných služ-
bách a 1 německá výpomocná síla s měsíčním
platem 200 Kč.
Interpelanti táží se tedy pana ministra pošt a
telegrafů:
1. Ví pan ministr o vylíčeném případu?
2. Jest pan ministr ochoten dáti pohnati provi-
nilé orgány k nejpřísnější odpovědnosti?
3. Jest pan ministr ochoten přezkoumati národ-
nostní složení u poštovního úřadu ve Vikýřovicích
podle zásad vytýčených v odpovědi ze dne 8. listo-
padu 1937, tisk 1109/X?
V Praze dne 16. března 1938.
F. Nitsch, Axmann,
Hollube, Illing, Knöchel, Rösler, Klieber, Nickerl,
Birke, Sandner, inž. Karmasin, dr Kellner, Hirte,
Jobst, inž. Králíček, dr Eichholz, Knorre, E. Köh-
ler, dr Hodina, dr Zippelius, Jäkel, Franz Němec.
1292/K (překlad).
Interpelace
poslance K. H. Franka
ministrovi vnitra
o jednostranném provádění censory
německých periodických tiskopisů.
Ašský státní policejní úřad jako censurní úřad
zabavil dne 1. února 1938 časopis "Astiher Zei-
9
tung", poněvadž v úvodníku byly vylíčeny záměry
komunistické strany československé republiky.
Krajský soud v Chebu vyhověl námitkám redakto-
ra tohoto časopisu dr Tinse a uvedl v odůvodně-
ní, že prý šlo o zjištění politických záměrů jedné
politické strany a že již proto nelze prý mluviti
o rozšiřování nepravdivé zprávy podle § 18, č. 2
zákona na ochranu republiky.
Dne 23. února 1938 se konal v české Lípě okres-
ní projev sudetskoněmecké strany, na které mluvil
poslanec H. Birke. Vládní zástupce, který byl na
schůzi, řečníka ani jednou nevaroval ani nepře-
rušil. Přes to však byl zabaven časopis "Deutsche
Leipaer Zeitung" ze dne 25. února 1938, poněvadž
uveřejnil článek s výtahem řeči.
Časopis "Trautenauer Tagblatt" ze dne 3. břez-
na 1938 byl zabaven, poněvadž uveřejnil výtah
z řeči generála polního maršálka Göringa ke dni
letecké pohotovosti. Tuto řeč uveřejnily skoro vše-
chny deníky v republice vycházející plně nebo ve
výtahu a také ji opatřily poznámkami.
Takovým prováděním censury se nejen působí
nikoliv nepatrná škoda příslušným periodickým
tiskopisům, nýbrž jest i svévolně omezována zá-
sada svobody tisku obsažená v ústavní listině,
zvláště srovnáme-li censurní praksi proti němec-
kým časopisům s tím, jak některé české noviny
píší proti německému obyvatelstvu všeobecně a
proti sudetskoněmecké straně zvláště.
Tážeme se tedy pana ministra vnitra:
1. Ví pan ministr o jednostranném provádění
censury, které bylo právě doloženo 3 příklady?
2. Jaké záruky jest pan ministr ochoten poskyt-
nouti, že censurní úřady budou pečlivě dodržovati
zásadu svobody tisku, vyslovenou v ústavní listi-
ně, i vůči německým časopisům?
V Praze dne 16. března 1938.
Frank,
Illing, Knöchel, Rösler, Hollube, Klieber, Stangl,
G. Böhm, Hirte, inž. Lischka, inž. Králíček, F.
Nitsch, dr Eichholz, Birke, Nickerl, Jobst, Knorre,
E. Köhler, dr Kellner, dr Zippelius, Jäkel, Franz
Němec, inž. Karmasin.
1292/X (překlad).
Interpelace
poslance inž. S. Králíčka
ministrovi železnic,
že se průvodčí autobusu D 54. 511 ve službě
choval tak, že to odporovalo jeho povin-
nostem.
Dne 24. února 1938 doprovázela Hilda Gutschi-
ková svého bratrance Rudolfa Spielvogla na za-
stávku autobusů trati Brno-Klobouky u Brna.
Podle jízdního řádu odjíždí autobus v 11. 10 hod.
a poněvadž ani Hilda Gutschiková a její bratranec
neumějí česky a také neznají tratí, mohla se Hilda
Gutschiková u průvodčího vozu D 54. 511 dotazo-
vati jen německy, je-li to správný autobus do
Měnína. Průvodčí pouze odpověděl, že nerozumí
německy. Hilda Gutschiková se ještě jednou o to
pokusila, ale dostala jen tuto odpověď: "V Brně
se mluví česky, jsme v Československu a nikoliv
u Hitlera. "
Uvedený případ ukazuje, jak málo pochopeni
má ještě personál státních drah pro potřeby pro-
vozu, a odporuje také zásadám vytýčeným v čl.
IV zákona č. 125/1927 Sb. z. a n., jimiž všem
zaměstnancům státní správy byla uložena povin-
nost chovati se zdvořile.
Tážeme se tedy pana ministra:
1. Jest pan ministr ochoten dáti tento případ
co nejpodrobněji vyšetřiti?
2. Jest pan ministr ochoten vytvořiti předpokla-
dy, aby se personál státních drah při vykonávání
své služby zdržoval jakéhokoliv šovinistického
projevu?
V Praze dne 16. března 1938.
Inž. Králíček,
Hollube, Illing, Knöchel, inž. Lischka, Rösler,
Klieber, Stangl, F. Nitsch, Nickerl, Birke, Hirte,
G. Böhm, Jobst, Knorre, dr Eichholz, E. Köhler,
dr Zippelius, dr Kellner, Jäkel, inž. Karmasin,
Franz Němec.
1292/XI (překlad).
Interpelace
poslance G. Böhma
ministrovi vnitra
o odpírání cestovních pasů a pohraničních
průkazů.
V srpnu 1937 zažádal Alfréd Keilwerth, elektro-
technik ze Schindlwaldu č. 43 u státní policejní
expositury v Nejdku o cestovní pas, jehož nalé-
havě potřebuje pro své zaměstnání. Byl několi-
krát obeslán ke státní policejní exposituře a po
každé mu bylo řečeno, aby určitého dne zase při-
šel. Konečně chtěli mu vrátiti jeho papíry, ale bez
písemného rozhodnutí o odmítnutí. Dne 4. března
1938, tedy po 7 měsících, se tam ještě jednou
dostavil a dostalo se mu odpovědi, že celý spis
byl ještě jednou zaslán četnictvu k šetření.
I kdyby chtěla nejdecká státní policejní exposi-
tura prohlásiti, že žádost o cestovní pas neod-
mítla, přece se jen 7 měsíců trvající protaho-
vání žádosti o cestovní pas, odůvodněné potře-
bami povolání, rovná odmítnutí a jest to přehmat
orgánů, nikterak odůvodněný zákonitými ustano-
veními.
Anna Lehrerová ze Sauersacku č. 107 se obrá-
tila dne 15. února 1938 již po čtvrté na četnickou
10
stanici v Přebuzi v okrese nejdeckém, aby jí vy-
dala průkaz pro přechod hranic a musila se dově-
děti, že pohraničního průkazu nedostane, ačkoliv
svou žádost odůvodnila. Na svou otázku, proč ne-
dostane pohraničního průkazu, bylo jí vysvětleno,
aby se obrátila na státní policejní exposituru
v Nejdku. Dne 19. února 1938 bylo jí na státní
policejní exposituře v Nejdku řečeno, že ani ona
nemůže uvésti žádného důvodu pro odepření po-
hraničního průkazu, že pro to jest příslušné čet-
nictvo.
Uvedené případy ukazují, jak se v úředním ob-
vodu nejdecké státní policejní expositury chce su-
chou cestou odejmouti státním občanům jejich
právo, aby jim byly vystaveny cestovní pasy a
pohraniční průkazy. To odporuje nejen zásadám
obsaženým v ústavní listině o osobní svobodě,
nýbrž i zákonitým ustanovením o cestovních pa-
sech a pohraničních průkazech.
Interpelanti táží se pana ministra:
1. Ví pan ministr o této praksi státní policejní
expositury v Nejdku při vydávání cestovních pasů
a pohraničních průkazů?
2. Jest pan ministr ochoten naříditi státní poli-
cejní exposituře v Nejdku, aby při vydávání ces-
tovních pasů a pohraničních průkazů postupovala
podle zákonitých ustanovení?
V Pra ze dne 16. března 1938.
G. Böhm,
Hollube, Illing, F. Nitsch, dr Eichholz, Klieber,
Knöchel, Birke, Hirte, Jobst, inž. Králíček, Stangl,
inž. Lischka, Rösler, inž. Karmasin, dr Kellner,
Nickerl, E. Köhler, Knorre, dr Zippelius, Jäkel,
Franz Němec.
1292/XII (překlad).
Interpelace
poslance inž. S. Králíčka
ministrovi vnitra
o protizákonném nařízení státního policej-
ního ředitelství v Brně ze dne 10. února
1938.
Brněnské státní policejní ředitelství vydalo dne
10. února 1938 toto nařízení:
"Policejní ředitelství v Brně.
V Brně dne 10. února 1938.
Příkaz.
Podle § 5 zákona ze dne 21. října 1936, č. 269
Sb. z. a n., se Vám jako majetníkovi - správci
- domu přikazuje, abyste na státní svátek, dne
28. října, jakož i při jiných významných příležito-
stech, když městská rada města Brna obyvatelstvo
k tomu zvlášť vyzve, ozdobil svůj dům vlajkou
nebo praporem ve státních barvách.
Neuposlechnutí tohoto příkazu se trestá podle
§ 22 zmíněného zákona peněžním trestem až do
20. 000 Kč nebo trestem na svobodě až do 2 mě-
síců.
Vládní rada a policejní ředitel: Dr. Kračmar v. r.
Tento příkaz beru na vědomí".
Majetník domu není povinen podepsati tento
příkaz, neboť:
1. nejde o všeobecné opatření, nýbrž o jed-
notlivé správní akty, jelikož se v příkazu praví:
"... jako majetníkovi (správci) se přikazuje... ".
Poněvadž chybí poučení o opravných prostředcích,
které podle zásad nařízení č. 8/1928 Sb. z. a n.
o správním řízení jest připojeno ke každému
správnímu aktu, jest tento výměr vadný a proti-
zákonný.
2. Příkaz je nejasný. Slovy: .....při jiných vý-
znamných příležitostech... " není řečeno, při kte-
rých dalších příležitostech kromě 28. října musí
býti vlajky vyvěšeny.
3. Výměr je vadný a protizákonný, poněvadž
státní policejní úřad činí svůj příkaz závislým na
usnesení samosprávného sboru.
Tážeme se tedy pana ministra:
1. Ví pan ministr o uvedeném příkazu státního
policejního ředitelství v Brně?
2. Jest pan ministr ochoten naříditi státnímu
policejnímu ředitelství v Brně, aby uvedený pří-
kaz odvolalo?
V Praze dne 16. března 1938.
Inž. Králíček,
Birke, Hollube, F. Nitsch, Illing, Klieber, Knöchel,
dr Eichholz, G. Böhm, Hirte, Jobst, Stangl, Knor-
re, inž. Lischka, Rösler, dr Zippelius, dr Kellner,
Jäkel, Nickerl, E. Köhler, inž. Karmasin, Franz
Němec.
1292/XIII (překlad).
Interpelace
poslance inž. W. Richtra
ministrovi vnitra
o porušení jazykového nařízení č. 17/1926
Sb. z. a n.
V městě Liběchově, které podle posledního sou-
pisu lidu mělo z 1568 obyvatelů československé
státní příslušnosti 616 obyvatelů německé národ-
nosti, tedy více než 20%, bylo na den 16. února
1933 ohlášeno zatemňovací cvičení spojené se cvi-
čením zdravotní, spojovací, poplašné a pořadatel-
ské služby.
Toto cvičení ohlásilo velitelství civilní proti-
letecké obrany jen jednojazyčně, takže se německé
obyvatelstvo Liběchova o cvičení vůbec nedově-
dělo a proto je také nemohlo prodělati.
Podle zákona č. 82/1935 a vládního nařízení
č. 199/1935 Sb. z. a n. o ochraně a obraně proti
11
leteckým útokům jsou povinny především obce
prováděti nutná opatření. Ku provádění nutných
opatření patří i všeobecná nařízení, která má obec
vydati ve formě příkazů a zákazů. Podle předpisu
o organisaci civilní protiletecké obrany jsou
orgány určenými v obcích obecni starosta, velitel
místní protiletecké obrany a místní poradní sbor.
Velitel místní protiletecké obrany odpovídá za
svou činnost starostovi obce a jest tedy jen jeho
pomocným orgánem.
Když tedy velitel místní protiletecké obrany
jako pomocný orgán obecního starosty vydává ně-
jaké vyhlášky, platí i pro ně článek 81 jazykového
nařízení, t. j. vyhlášky velitele místní protiletecké
obrany musí býti v městě Liběchově vydávány
1 německy.
Interpelanti se tedy táží pana ministra vnitra:
1. Jest pan ministr ochoten dáti tento případ
vyšetřiti?
2. Jest pan ministr ochoten učiniti přiměřená
opatření, aby v městě Liběchově i velitel místní
protiletecké obrany dodržoval ustanovení jazyko-
vého práva?
V Praze dne 18. března 1938.
Inž. Richter,
G. Böhm, dr Kellner, Jäkel, Klieber, inž. Künzel,
Illing, Stangl, Obrlik, Gruber, inž. Peschka, F.
Nitsch, dr Hodina, Nickerl, dr Zippelius, Fischer,
dr Peters, Jobst, dr Rosche, May, Hollube, dr
Jilly, Kundt, Sogl, Birke, Rösler.
1292/XIV (překlad).
Interpelace
poslance F. Hollubeho
ministrovi vnitra
o dalším nepatřičném chování správce
státní policejní expositury v Novém Městě
pod Smrkem Stanislava Fily.
Ačkoliv interpelanti poslední dobou upozornili
pana ministra vnitra na četné případy, z nichž je
zřejmo, že aktuár Stanislav Fila od státní poli-
cejní expositury v Novém Městě pod Smrkem ne-
koná svých povinností uložených mu zákonem čís.
126/1927 Sb. z. a n., jsou dnes znovu nuceni ozná-
miti panu ministrovi další takový případ.
Dne 13. března 1938 se konal v Novém Městě
pod Smrkem nouzový projev, na němž měl jako
první řečniti člen okresního zastupitelstva za su-
detakoněmeckou stranu inž. Sittig, jako druhý posl.
F. Hollube. Inž. Sittig podával zprávu o hospo-
dářské situaci a mezi jiným řekl, že by nyní za-
stavená Perschova továrna na porculán v Hege-
waldu u Nového Města pod Smrkem mohla zase
zahájiti provoz s finanční pomocí jedné české zá-
ložny, ale jen pod podmínkou, že 50% osazenstva
budou Češi. Hegewald u Nového Města pod
Smrkem má podle posledního soupisu lidu 476
obyvatel, z toho 4 jsou národnosti české, 462 ně-
mecké a 1 cizinec. "Co to jest, " tázal se inž. Sittig,
"jest to vyrovnání a smysl 18. února, nikoliv, to
je vykořisťování německého lidu. "
Po této kritice nynějších poměrů v demokra-
tickém státě jistě dovolené aktuár Stanislav Fila
od státní policejní expositury v Novém Městě pod
Smrkem rozpustil schůzi a choval se při tom tak,
jak bylo již uvedeno ve dřívějších interpelacích.
Aktuár Fila vystoupil zase na židli a hlasitě počal
křičeti: "Ven, ven. "
Nehledíc k tomu, že pro rozpuštění schůze, jež
nařídil aktuár Fila, nemohl již posl. F. Hollube
přednésti svého referátu, jest způsob, jakým bylo
toto rozpuštění provedeno, dalším, důkazem, že se
množí stížnosti na nepatřičné úřadování u státní
policejní expositury v Novém Městě pod Smrkem.
Interpelanti se tedy táží pana ministra:
1. Dá-li i tento případ co nejpřísněji vyšetřiti?
2. Jest pan ministr ochoten nyní dáti zahájiti
kárné řízení proti Stanislavu Filovi, aktuárovi
státní policejní expositury v Novém Městě pod
Smrkem?
V Praze dne 18. března 1938.
Hollube,
Nickerl, Fischer, Stangl, Rösler, Illing, G. Böhm,
Sandner, E. Köhler, Knöchel, Kundt, dr Hodina,
May, Hirte, Obrlik, F. Nitsch, inž. Künzel, Sogl,
Franz Němec, Birke, Knorre.
1292/XV (překlad).
Interpelace
poslance dr F. Hodiny
ministrovi školství a národní osvěty
o nátlaku vykonávaném na matku Hermy
Kretschmerové z Olomouce a na Metoděje
Novotného z Hněvotína, aby posílali své
děti do české školy.
Dne 10. března 1938 oznámil posl. dr F. Hodina
naléhavou interpelací panu ministrovi případ Jana
Dohnala z Vratěnína v okrese jemnickém se žá-
dostí, aby věc byla ihned napravena. Interpelanti
vidí, že jsou nuceni oznámiti panu ministrovi dva
další případy, které hrozí stejným průběhem.
Desítiletá Herma Kretschmerová z Olomouce
docházela do německé školy v klášteře Uršulinek
v Olomouci. Dítě žije u své matky Němky, rozumí
a mluví jen německy. Nyní městský školní výbor
nařídil, že dítě od nynějška musí docházeti do
české školy, protože otec této dívky je prý Čech.
Otec se však již plných 7 let o dítě nestaral, jelikož
jest s matkou dítěte rozveden a žije od ní odlou-
čeně.
12
Děti Metoděje Novotného z Hněvotína č. 133
neumějí česky a jen proto, že otec jest Čech, byly
vyloučeny a německé školy v Hněvotíně. Jejich
matka jest Němkyně. Odvolání proti vyloučení
z německé školy v Hněvotíně ministerstvo školství
a národní osvěty zamítlo. Děti bydlí dnes v jiné
vsi, kde to jest jejich zdraví prospěšnější, protože
jim lékař nařídil, aby se zotavily. Do tamější
školy však nesmějí býti zapsány, protože okresní
školní výbor zamítl jejich žádost. Nyní nedocházejí
děti již několik měsíců do školy, protože jim jejich
otec nedovoluje choditi do české školy, neboť tam
by se nemohly ničemu naučiti, protože vůbec ne-
umějí česky. Metoděj Novotný byl proto již po-
trestán 2 dny vězeni a proto, že chce své děti posí-
lati do školy, kde mohou bezvadně sledovati vy-
učování, jelikož jejich mateřštinou je němčina, má
býti potrestán dalšími 5 dny. Nejen rozum, nýbrž
i zákon a judikatura vyžadují, aby se dětem dostá-
valo vyučování, které mohou bez námahy sledovati.
Pokusy posílati děti a němčinou jako mateřštinou
násilně do české školy se rovnají odnárodňování,
které § 134 ústavní listiny nedovoluje.
Interpelanti táží se tedy pana ministra:
1. Jest pan ministr ochoten podrobiti oba pří-
pady přísnému vyšetření?
2. Jest pan ministr ochoten vydati nařízení, že
jak Herma Kretsehmerová, tak i děti Metoděje
Novotného mají dále docházeti do německé školy?
V Praze dne 18. března 1938.
Dr. Hodina,
Hollube, Birke, Sandner, Knorre, Nickerl, Jäkel,
Stangl, F. Nitsch, Illing, Jobst, Kundt, Axmann,
inž. Künzel, E. Köhler, Gruber, Sogl, Hirte, G.
Böhm, Fischer, dr Peters.
1292/XVI (překlad).
Interpelace
poslance Schenka
ministrovi školství a národní osvěty
a ministrovi spravedlnosti,
že profesor Knittel v Kadani zneužil
úřední moci.
V sobotu dne 12. března přišel profesor Knittel,
jenž vyučuje na střední zemědělské škole v Kadani,
zapáchaje alkoholem, do školy, když před tím
v noci u alkoholu oslavoval násilné obsazení Ra-
kouska. Ve škole vyzval všechny žáky střední ze-
mědělské školy, aby vstoupili do Německého tělo-
cvičného svazu. Při tom vyvolával jednotlivě kaž-
dého z těch, kteří ještě nejsou členy Německého
tělocvičného svazu a dotazoval se, proč tam ještě
nevstoupili. Všem, kteří ještě nejsou členy, dal
lhůtu 4 neděl. To opakoval ve všech třídách střední
zemědělské školy během sobotního dopoledne. Tuto
lhůtu při tom určil se známým vydíráním: "Dokud
není příliš pozdě. " Z toho je zřejmo, že profesor
Knittel:
a) zneužil své úřední moci,
b) utiskoval žáky,
c) užívaje iredentistické propagandy pracuje
s vědomými nepravdami.
Tážeme se tedy pana ministra školství a národní
osvěty:
Je-li ochoten profesora Knittla ihned zbaviti
úřadu a zahájiti kárné řízení?
Tážeme se pana ministra spravedlnosti:
Je-li ochoten naříditi příslušnému státnímu
zastupitelství, aby zahájilo proti jmenovanému
trestní řízení?
V Praze dne 23. března 1938.
Schenk,
Vodička, Borkaňuk, Vallo, Klíma, Kopecký, Zá-
potocký, Kosik, Kopřiva, B. Köhler, Beuer, Ma-
chačová-Dostálová, Procházka, Široký, Zupka, Kli-
ment, Nepomucký, Šverma, Hodinová-Spurná, dr
Clementis, Sliwka.
Původní znění ad 1292/I.
Interpellation
des Abgeordneten Guido Klieber
an den Minister des Innern
wegen gesetzwidriger Paßverweigerung an
Grete Grau in Neudek No. 612.
Grete Grau wohnte seit dem Jahre 1926 in Karls-
bad, wo sie als Köchin beschäftigt war. Am 15.
Jänner 1938 übersiedelte sie nach Neudek. Nun-
mehr erhielt sie aus Deutschland ein Stellenan-
gebot mit dem Beisatz, daß sie die Stelle sofort
antreten müßte, da man sonst den Posten ander-
weitig vergeben müßte. Am 3. Feber 1938 suchte
sie bei der gesetzmäßig zuständigen Stelle der
politischen Behörde I. Instanz in Neudek um Aus-
stellung des Reisepasses an; jedoch wurde ihr er-
klärt, daß sie in Neudek noch nicht 3 Monate
wohne und daß sie sich daher nach Karlsbad, ihren
früheren Wohnort, wenden müßte. In Karlsbad
wurde ihr die Ausstellung eines Reisepasses eben-
falls verweigert, da sie nicht mehr in Karlsbad
wohne.
Nach § 4 des Ges. vom 29. März 1928, Nr. 55
S. d. G. u. V., von den politischen Behörden I. In-
stanz des Ortes ihres ordentlichen Wohnsitzes
ausgestellt, in unaufschiebbaren Fällen des Ortes
ihres derzeitigen Aufenthaltes. Im vorliegenden
Falle handelt es sich um einen unaufschiebbaren
Fall, denn Grete Grau verliert durch die Unmög-
lichkeit, den ihr in Deutschland angebotenen
Posten sofort antreten zu können, die Existenz-