Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1938.
IV. volební období. 7. zasedání.
1292.
Interpelace:
I. posl. Kliebra min. vnitra, že Gretě Grauové z Nejdku č. 612 byl proti zákonu odepřen ces-
tovní pas,
II. posl. Axmanna min. pošt a telegrafů o protizákonném jednáni řídícího učitele Jindřicha Jind-
ráka na poštovním úřadě v Budišově nad Budišovkou,
III. posl. Klimenta a Šliwky min. vnitra pro nezákonný postup policejního ředitelství v Opavě,
IV. posl. dr Fencika předsedovi vlády, min. školství a nár. osvěty a min. financí o nespravedlivém
rozdělování subvenci na kulturní a osvětové účely na Podkarpatské Rusi a zvláště o subvenci
spolku A. V. Duchnoviče,
V. posl. inž. Schreibra min. pošt a telegrafů, že se poštovní zaměstnanci u poštovního úřadu ve
Vejprtech proti zákonu zabývají prodejní činností,
VI. posl. Turčeka min. zemědělstva o schválení kupnéj smluvy odpredaju biksárdského lesa na
veľkostatku Zichy v území katastrálnej obce Biksárd (okres Trnava) a o povolení mimo-
riadnej ťažby dřeva v tomto lese,
VII. posl. Vodičky min. národní obrany a min. vnitra o nepřijímání příslušníků KSČ a Průmyslo-
vých svazů rudých odborů do zaměstnání na stavby důležité pro obranu státu,
VIII. posl. F. Nitsche a Axmanna min. pošt a telegrafů o neúčetné praksi při překládání úředníků,
o nedodržování národnostního klíče a o neuvěřitelném zacházení s německým poštovním za-
městnancem,
IX. posl. Franka min. vnitra o jednostranném provádění censury německých periodických tisko-
pisů,
X. posl. inž. Králická min. železnic, že se průvodčí autobusu D 54. 511 ve službě choval tak, že
to odporovalo jeho povinnostem.
XI. posl. G. Böhma min. vnitra o odpírání cestovních pasů a pohraničních průkazů,
XII. posl. inž. Králická min. vnitra o protizákonném nařízení státního policejního ředitelství v Brně
ze dne 10. února 1938,
XIII. posl. inž. Richtra min. vnitra o porušení jazykového nařízeni č. 17/1926 Sb. z. a n.,
XIV. posl. Hollubeho min. vnitra o dalším nepatřičném chování správce státní policejní exposi-
tury v Novém Městě pod Smrkem Stanislava Fily,
XV. posl. dr Hodiny min. školství a národní osvěty o nátlaku vykonávaném na matku Hermy
Kretschmerové z Olomouce a na Metoděje Novotného z Hněvotína, aby posílali své děti do
české školy,
XVI. posl. Schenka min. školství a národní osvěty a min. spravedlnosti, že profesor Knittel v Ka-
dani zneužil úřední moci.
1292/1 (překlad).
Interpelace
poslance 6. Kliebra
ministrovi vnitra,
že Gretě Grauové z Nejdku i. 612 byl proti
zákonu odepřen cestovní pas.
Greta Grauová bydlí od r. 1926 v Karlových
Varech, kde byla zaměstnána jako kuchařka. Dne
15. ledna 1938 se přestěhovala do Nejdku. Nyní
dostala z Německa nabídku místa s poznámkou,
2
že musí místo ihned nastoupiti, jelikož by musilo
býti obsazeno jinak. Dne 3. února 1938 požádala
podle zákona příslušné místo, totiž politický úřad
I. stolice v Nejdku, aby jí vydal cestovní pas; bylo
jí vlak řečeno, že nebydlí v Nejdku ještě 3 mě-
síce a že se tedy musí obrátiti do Karlových Varů,
svého dřívějšího bydliště. V Karlových Varech jí
rovněž odepřeli vydati cestovní pas, protože již
nebydlí v Karlových Varech.
Podle S 4 zákona ze dne 29. března 1928, č. 55
Sb. z. a n., vydávají cestovní pasy politické úřady
I. stolice místa řádného bydliště, v případech ne-
odkladných místa dočasného pobytu. V tomto pří-
padě jde o neodkladný případ, neboť Greta Grauová
ztrácí tím, že nemůže ihned nastoupiti místo
v Německu jí nabídnuté, možnost existence. Přes
to jí bylo odepřeno vydati pas.
Interpelanti se tedy táží pana ministra vnitra:
1. Jest pan ministr ochoten dáti výše uvedenou
věc podrobně a urychleně vyšetřiti?
2. Jest pan ministr ochoten naříditi státnímu
policejnímu úřadu v Nejdku, aby ihned vydal pas
Gretě Grauové?
V Praze dne 16. března 1938.
Klieber,
Illing, Knöchel, Stangl, G. Böhm, Nickerl,
F. Nitsch, inž. Lischka, Birke, dr Eichholz, Jobst,
Knorre, inž. Králíček, Rösler, dr Kellner, Sand-
ner, Jäkel, inž. Karmasin, E. Köhler, dr Zippelius,
Franz Němec.
1292/II (překlad).
Interpelace
poslance R. Axmanna
ministrovi pošt a telegrafů
o protizákonném jednání řídícího učitele
Jindřicha Jindráka na poštovním úřadě
v Budišově nad Budišovkou.
Dne 3. prosince 1937 poslala firma Biehrentova
Svého učně Gustava Kallusche asi v 6 hodin večer
na poštovní úřad v Budišově s krabicí plnou tisko-
pisů a dopisů. Učeň kupoval známky a postavil
krabici na okno. V té chvíli vyšel ze služební
místnosti poštovního úřadu řídící Jindřich Jindrák,
jenž se tam často v době mezi 4. a 6. hodinou
odpoledne zdržuje, vzal z učňovy krabice několik
zalepených dopisů a tiskopisů, otevřel je, pročetl
a vložil je zase do krabice. Potom se vrátil do
úřadovny.
Ústavní listina ustanovuje v § 116, že listovní
tajemství je zaručeno. Ustanovení zákonů zaka-
zují všem nepovolaným byť jen vstupovati do slu-
žebních místností poštovních úřadů, natož pak celé
hodiny se tam zdržovati.
Interpelanti se tedy táží pana ministra:
1. Jest pan ministr ochoten dáti tento případ
podrobně vyšetřiti?
2. Co hodlá pan ministr učiniti, aby takovým
případům příště účinně zabránil?
V Praze dne 16. března 1938.
Axmann,
Illing, Hollube, Knöchel, Stangl, inž. Lischka,
Nickerl, Jobst, F. Nitsch, Klieber, Hirte, G. Böhm,
Birke, inž. Králiček, Knorre, dr Eichholz, Rösler,
E. Köhler, dr Kellner, inž. Karmasin, Jäkel,
Franz Němec, dr Zippelius.
1292/III.
Interpelace
poslanců A. Klimenta a K. Sliwky
ministru vnitra
pro nezákonný postup policejního
ředitelství v Opavě.
Dne 12. února t. r. konala se v Opavě přednáška
profesora Slavíka o Stalinovi. Přednášející profe-
sor Slavík ve své řeči zlehčoval vedoucí osobnosti
a státníky Sovětského Svazu, zvláště vůdce mezi-
národního proletariátu a národů Sovětského svazu,
velikého Stalina. Také Rudou armádu líčil ve
světle velmi nepříznivém. To vyvolávalo opráv-
něný odpor u mnohých posluchačů, zvláště, uváží-li
se, že přednáška konala se v Opavě, na samých
hranicích Třetí říše, v prostředí, kde dělnické a
demokratické hnutí má neustále co dělat se sudet-
skoněmeckou stranou a fašistickými rozvratníky.
Mnozí posluchači odsuzovali vývody řečníka a
mezi nimi přítomní Max Lazarczyk a Josef
Schindler z Opavy zvolali: "Takhle se mluví o na-
šem spojenci - hanba. "
Přítomný zástupce policejního ředitelství v Opa-
vě oba zjistil a bylo jim vyměřeno každému 5 dnů
policejního vězení a bylo na ně učiněno trestní
oznámení. Tedy nejen že přítomný policejní ko-
misař trpěl urážky, falšování historie, zlehčování
našeho spojence, osobností a státníků Sovětského
svazu a Rudé armády, ale pobouřené posluchače
ještě trestá vězením a podává na ně trestní ozná-
mení, prý pro maření schůze.
Ačkoliv oba podali odvolání proti vyměřenému
trestu, byl Josef Schindler přes všechny námitky
z rozkazu dra Skáceni, komisaře policejního ředi-
telství v Opavě, vzat ihned do trestu. Asi po
1 a půl hodině si to dr Skáceni rozmyslil a pustil
ho domů.
Dále uvádíme, že v knihkupectví fy Goldmann
v Opavě byla karikatura Stalina, která provoko-
vala a urážela kolemjdoucí. Řada demokratických
občanů dožadovala se odstranění jejich cit a pře-
svědčení urážející karikatury. Policejní ředitelství
odpovědělo na tuto oprávněnou žádost tím, že po-
slalo policejního agenta do sekretariátu Komu-
nistické strany Československa v Opavě, který
3
z nařízení policejního ředitelství kategoricky žá-
dal, aby z výkladní skříně sekretariátu odstraněn
byl časopis čsl. dobrovolníků ve Španělsku "Sa-
lud". Přes všechny námitky přítomných jej za-
bavil a odebral, ale karikatura Stalina zůstala ve
výkladě fy Goldmann dále.
V pátek, 18. března, při návštěvě Henleina
v Opavě došlo k henleinovským kravalům a de-
monstracím, které byly zřejmě předem připra-
veny. Proti henleinovským demonstracím, které
byly namířeny proti republice a konaly se ve zna-
mení věrnosti Třetí říši, vystoupili opavští komu-
nisté spolu s mnohými socialisty a demokraty.
Několik z nich bylo zatčeno. Naproti tomu z hen-
leinovských výtržníků nebyl zatčen ani jeden.
To všechno ukazuje, jak nutně je potřebí, aby
policejní ředitelství v Opavě bylo prodchnuto du-
chem demokratickým, vyvarovalo se všeho, co po-
škozuje obranu republiky, aby oceňovalo náležitě
demokratické smýšlení části německého lidu a aby
si bylo vědomo povinnosti postupovat tak, aby na-
pomáhalo k sjednocení českého a německého de-
mokratického lidu. To, co se dělá dosud, to je
odsuzování německých demokratů, což by mělo ne-
dozírné následky, kdyby tomu nebylo ihned za-
bráněno.
Podepsaní se proto táží pana ministra, je-li
ochoten
1. uvedené případy vyšetřiti a podati o tom
zprávu,
2. zjednat nápravu, aby policejní ředitelství
v Opavě konalo své povinnosti odpovídající ústav-
ním zákonům republiky, dbalo zájmu obrany re-
publiky a chránilo výsostné zájmy spojenců,
3. zaříditi, aby nebylo dovoleno urážeti osob-
nosti a státníky Sovětského svazu a zlehčovat
Rudou armádu,
4. aby nebylo zneužíváno moci proti politicky
nepohodlným lidem?
V Praze dne 2. března 1938.
Kliment, Sliwka,
Zupka, Borkaňuk, Schenk, Klíma, Kopecký, Kosik,
Vallo, Kopřiva, Vodička, Machačová-Dostálová,
Zápotocký, B. Köhler, Beuer, Procházka, Široký,
Nepomucký, Šverma, Hodinová-Spurná, dr Cle-
mentis.
1292/IV (překlad).
Interpelace
poslance dr S. A. Fencika
předsedovi vlády, ministrovi školství a
národní osvěty a ministrovi financí
o nespravedlivém rozdělování subvenci na
kulturní a osvětové účely na Podkarpatské
Rusi a zvláště o subvenci spolku
A. V. Duchnoviče.
1. V posledních stoletích Podkarpatská Rus a
karpatoruský národ byl pod nátlakem historic-
kých podmínek zbaven práva rozhodovati o svém
osudu. Za rakousko-uherské vlády byl r. 1902 roz-
puštěn i jediný karpatoruský kulturní a osvětový
spolek Sv. Vasila Velikého. Po osvobození znovu
povstal tento spolek pod jménem spolku A. V.
Duchnoviče, který obětavě pokračuje v práci
o uchování národní existence karpatoruského lidu.
Kultury cizí karpatoruskému lidu usilovaly i usi-
luji podrobiti jej svému vlivu. Dříve se pokoušeli
poněmčovati, potom pomaďaršťovati, nyní poukra-
jinšťovati. Lid čestně snášel a snáší tyto nepřá-
telské nátlaky, zůstal ruským, ale v důsledku boje
nad své síly málem byl by býval zbaven své ruské
školy, rodného jazyka a opozdil se v kultuře.
Nyní, když se dobrovolně připojil k českosloven-
ské republice, jediný karpatoruský kulturní a
osvětový spolek A. V. Duchnoviče, jehož pro-
spěšná práce je všeobecně uznávána (jest poučné
povšimnouti si dlouhého seznamu knih vydaných
tímto spolkem, z nichž uvádíme na příklad: Li-
dová knihovna: Náš president T. Masaryk, která
se dočkala dvou vydání; prof. dr Petrova Staro-
bylá církevně slovanská listina z r. 1414 o kar-
patoruském území, prof. V. A. Franceva Z dějin
písemnictví Podkarpatské Rusi, prof. J. A. Javor-
ského Národní sebevědomí karpatských Rusů na
hranicích XVIII. a XIX. století, dr Š. A. Fencika
Karpatorusové a Rusové, Sebrané spisy E. A.
Fencika ve dvou dílech, pod redakcí dr Š. A. Fen-
cika a mnoho jiných), je pozbaven jakékoliv
hmotné podpory vlády.
2. Ke znázornění všeobecné situace na Podkar-
patské Rusi, pokud jde o podporu a součinnost
s kulturním vývojem, uvádím příslušnou interpe-
laci senátorů českých stran, která byla podána
dne 8. listopadu 1932. Autoři této interpelace
patří ke koaličním stranám a proto jejich inter-
pelace jaksi směřuje proti jejich vlastním stra-
nám a proti nim samým, a jest proto neobyčejně
pádná.
"Interpelace senátorů Curkanoviče, dr Bačin-
ského, Merty, Nentvicha a spol. na pana ministra
školství a národní osvěty a pana ministra financí
ve věci provádění lidovýchovných zákonů č. 67/
1919 a 430/1919 na Podkarpatské Rusi a východ-
ním Slovensku.
První vláda z návrhu ministra Habrmana uzá-
konila lidovýchovné zákony č. 67/1919 o kursech
občanské výchovy a č. 430/1919 o veřejných
knihovnách obecních. Tyto zákony mají nesmír-
nou důležitost zvláště v krajích, kde školní síť
byla v začátcích a kde obyvatelstvo nemělo příle-
žitosti se vzdělávat a národně i společensky se
uvědomovat. Do minulého roku lidovýchova se
plně prováděla zvláštními organisacemi vzniklými
v důsledku těchto zákonů. Avšak nyní docházejí
nás četné stížnosti z Podkarpatské Rusi a také
z východního Slovenska, že plnění lidovýchovných
zákonů bylo úplně zabržděno tím, že stát dosud
pro rok 1932 neposkytl ani sebemenších příspěv-
ků, jež ze zákonů přímo vyplývají.
Tímto opomenutím činnosti lidovýchovných or-
ganisací dává se nejen možnost široké činnosti
živlů podvratných, nýbrž i zadlužení těch funkcio-
nářů a organisací, které pokládaly činnost svou za
zákonně povinnou a na její provádění získávaly si
všemožně úvěr v plné a oprávněné víře v obvyklý
zásah státní správy. Na Podkarpatskou Rus, která
4
percentuálně tvoří až 5% obyvatelstva celé re-
publiky, nebyl tohoto roku dán žádný příspěvek,
ač v minulých letech stát věnoval vždy alespoň
menší částky na velmi důležitou činnost lidový-
chovnou na Podkarpatské Rusi.
Dnes jest řada důležitých a státotvorných orga-
nisací před rozpadem. Zákonité osvětové sbory
okresní a Podkarpatoruský svaz osvětový, Děl-
nická akademie. Ústřední škola dělnická, Osvětové
kluby, Svobodné učení selské, organisace lidových
čítáren, kulturní odbory tělocvičné jednoty Sokol
a lidové knihovny chudých obcí budou nuceny po-
nechat osvětové krby nečinnými. Není pochyby,
že úpadek ten bude působit ve prospěch rozklad-
ných živlů, které vymykají se kontrole státní
správy.
Vidíme v tom nebezpečí a proto se tážeme pana
ministra školství a národní osvěty a pana mi-
nistra financí:
1. Hodlají podkarpatoruským osvětovým orga-
nisacím poskytnouti alespoň v mezích dnešní fi-
nační možnosti prostředky k jejich činnosti?
2. Jakým způsobem a kdy bude to nahrazeno
osvětovým organisacím podkarpatoruským, ne-
bude-li jim letos příspěvek na provádění lido-
výchovných zákonů poskytnut vůbec?
Prosíme o urychlenou odpověď.
V Praze, dne 8. listopadu 1932.
Podpisy. "
Jinými slovy, senátoři českých koaličních stran
konstatují značně nespravedlivý poměr ke kultur-
nímu vývoji Podkarpatské Rusi v době, kdy více
než jiné země republiky zasluhuje podpory a musí
ji dostávati podle zákonů č. 67/1919 a 430/1919
Sb, z a n., aspoň v zákonitém poměru k počtu je-
jího obyvatelstva. K tomu musím připojiti, že
menšinové národy, jako na př. Maďaři, dostali od
Presidenta-Osvoboditele na svou Akademii osvěty
milion korun, a nadace získaly skoro všechny kul-
turní a osvětové spolky všech národností v Česko-
slovenské republice, kromě takových spolků kar-
patoruského lidu. Tak i zde se ukázalo, že kar-
patoruský lid byl zkrácen při dělení prostředků
na vývoj jeho kulturního blahobytu.
3. Nespravedlivý poměr a opomíjení práv kar-
patoruského lidu možno viděti i v samém řízení
kulturního vývoje země. Věnujme pozornost
ústředí této správy, školskému referátu. Kultur-
ním referentem školského referátu ministerstva
školství a národní osvěty v Užhorodě jest Čech,
nemající ani kvalifikace středoškolského profeso-
ra, jehož předchůdcem byl člověk nemající ani
středoškolského vzdělání (Kaigl, Kochanyj). V té
době jest mezi karpatskými Rusy velmi mnoho
vysoce kvalifikovaných, zkušených a vzdělaných
lidí, kterým jest kulturní práce pro jejich vlast
bližší a dražší. Nezájem přistěhovalých správců
kulturního života země, jejich neznalost místních
podmínek a lidu, jejich jednostranné názory, pod-
řízené stranám, jejichž ústředí jsou v Praze, vedly
k úplné likvidaci hnutí na poli kulturního života.
Knihovny se nedoplňují knihami, a kupují-li se
některé knihy, tedy knihy podobné "Almanachu
podkarpatských ukrajinských spisovatelů" (jejž
redigovali Ondřej Brody a Mikuláš Chrapka,
1936), stran kterých jsem musil podati interpe-
laci o jejich vyloučení jako škodlivých státu a urá-
žejících lid. Podkarpatoruský lidovýchovný svaz
projevil v posledních letech tak málo činnosti, že
podle vlastních stanov by měl býti rozpuštěn a za-
staven. V době, kdy v ostatních zemích republiky
obdobné svazy mají odpovědnost za stav kultur-
ního života ve své zemi, zde tento svaz jest pouze
dobročinným zařízením k zaopatření osob neschop-
ných práce.
4. Tento stav podkarpatoruského lidu a Podkar-
patské Rusi jest nesmírně zatížen jazykovým
zmatkem, který by byl nemyslitelný, kdyby po
připojení Podkarpatské Rusi k Československé re-
publice byl býval podle zásady právní recepce
ruský spisovný jazyk přijat jako úřední jazyk
karpatoruského lidu, jak se to stalo v poměru k ji-
ným národům republiky. Zatím, bez ohledu na to,
že maďarské ministerstvo spravedlnosti podle § 8
zákona č. 111 z r. 1868 vydávalo zákony i v rus-
kém spisovném jazyce, a tím uzákonilo tento jazyk
jako úřední jazyk pro ruské obyvatelstvo bývalých
Uher, t. j. pro obyvatelstvo nynější Podkarpatské
Rusi, bez ohledu na tuto právní posloupnost, při
které jest nástupcem Československá republika,
která převzala a ponechala v platnosti všechna
uzákonění bývalého státu, ruský ráz Podkarpatské
Rusi se stal pochybným. Tento jazykový zmatek
by byl nemyslitelný mimo to i tehdy, kdyby byl
býval svým časem svolán sněm, bez kterého podle
§ 6 zákona č. 122/1920 Sb. z. a n., není přísluš-
ného orgánu pro úpravu této zásadní otázky.
Začalo se poukrajinšťování Podkarpatské Rusi
pod záminkou porusínštění. Při obecních volbách
v r. 1923 karpatoruský lid smetl ukrajinský režim,
takže ve správním životě ukrajinství ztratilo své
monopolní postavení, a udrželo svá monopolní
práva díky vlivu některých stran jen ve věcech
školských. Při dalších parlamentních volbách, t. j.
od převratu do dneška, ukrajinství ani jednou ne-
sehnalo ani minimálního počtu hlasů, vyžadova-
ných pro jeden mandát. To znamená, že se ukra-
jinství zhroutilo, to znamená, že mamě byly vy-
naloženy ohromné kapitály z prostředků státních,
zemských a církevních, t. j. z prostředků, sebra-
ných také od karpatoruského lidu, to znamená, že
Ukrajinci v demokratickém státě nemají práva vy-
stupovati a mluviti jménem karpatoruského lidu,
neboť dosud nedostali Ukrajinci od karpatorus-
kého lidu ani jediného mandátu. Poslední ránu po-
ukrajinšťování a porusínšťování zasadilo dotazo-
vání rodičů, jaký má býti jazyk učebnic pro děti
školou povinné, podle rozhodnutí ministerstva
školství a národní osvěty č. 119. 512/37 ze dne
14. září 1937. Toto dotazování ukázalo, že se asi
80% hlasů vyslovilo pro ruské učebnice. To zna-
mená, že, má-li se splniti vůle lidu, musí býti vy-
učovacím jazykem na Podkarpatské Rusi ruský
spisovný jazyk, který, jak výše řečeno, byl úřed-
ním jazykem na Podkarpatské Rusi za bývalého
Rakouska-Uherska a který jest jazykem kulturní
tradice Podkarpatské Rusi.
5. Karpatoruský lid má své hrdinské dějiny, na-
plněné bojem o svou existenci; má bohatou lite-
raturu, uvedenou v četných nástinech karpatorus-
kého písemnictví, vydaných Sabovem, Fencikem,
Javorským, Petrovem a jinými. Studium ukazuje,
že většina výtvorů, které již získaly širokou pro-
slulost, do dneška leží v rukopisech a nemůže býti
vydána pro nedostatek prostředků. Široké vrstvy
lidu jsou zbaveny možnosti seznámiti se s pra-
cemi svých velikánů, kteří měli význam nejen na
Podkarpatské Rusi, nýbrž i za hranicemi. Ale
5
a druhé strany přistěhovali Ukrajinci za vládni
subvence vydávají tendenční s pravdou nesouhla-
sící příručky o karpatoruském písemnictví, neod-
povídající požadavkům vyučování a často urážlivé
pro národní sebevědomí. Příkladem předpojatosti
ukrajinských autoru jsou "Literární snahy Pod-
karpatské Rusi" dr V. Birčáka, o nichž autor "Ná-
stinu karpatoruského písemnictví" (dr E. Nědzěl-
skij, vydání Podkarpatoruského lidovýchovného
svazu v Užhorodě, 1932. Str. 8) praví: "Autor
knihy, přehlížeje skutečnosti i materiál, všemi si-
lami se pokouší dokázati, že celé karpatoruské pí-
semnictví svou bytostí se rozvíjelo v duchu ideí
haličsko-ukrajinského separatismu, jenž povstal
v XIX. století. Taková předpojatost vede k tomu,
že autor nachází známky takového vědomého se-
paratismu již v pamětích ze století XVI. a XVIII. "
Příkladem ukrajinských výtvorů, urážlivých pro
karpatoruský lid, jest "Almanach podkarpatorus-
kých ukrajinských spisovatelů pod redakcí: On-
dřeje Vorony a Mikuláše Chrapka. 1936", jejž za-
koupil školský referát do školních a učitelských
knihoven Podkarpatské Rusi. V tomto "díle"
čteme: "Na Podkarpatí žije divná rasa... Jen
s jazykem a se žebry jest obtíž... To znamená,
že od těch všelikých specialistů většina lidu nosí
svá žebra zvenčí... "
6. Největší kulturní a osvětová organisace v naší
republice (asi 40. 000 členů), spojující všechny
Rusy bez ohledu na jejich politické přesvědčení a
vyznání, ústředí ruské osvětové práce, vštěpující
ideu slovanské vzájemnosti a věrnosti k naší re-
publice, spolek A. V. Duchnoviče, má hluboké ko-
řeny v dějinách karpatoruského lidu, neboť jest
nástupcem spolku Sv. Vasila Velkého, jejž maďar-
ské úřady r. 1902 rozpustily.
Činnost spolku A. V. Duchnoviče po jeho obno-
vení za 14 let jeho existence se projevila v orga-
nisaci 300 čítáren, 200 divadelních kroužků, 37 de-
chových hudeb, 10 balalajkových sborů, ve vydání
115 brožurek, ve vydáváni literárního časopisu
"Karpatskij svět", mluvnice E. Sabova, klíče
k ruské kultuře v našich školách, v organisování
Ruského skauta atd. Vůbec spolek A. V. Duchno-
viče podle úřední statistiky koná přes 66% celé
mimoškolní kulturní a osvětové práce na Podkar-
patské Rusi. Jako doklad uvádím úřední statistiku
Okresních lidovýchovných rad z r. 1932, s označe-
ním statistických údajů mimoškolní činnosti kul-
turních organisací na Podkarpatské Rusi.
|
Počet |
obecního |
Prosvěty
|
Jiných |
spol. Duch- novice |
Úhrnem |
|
Čítáren |
51 |
111 |
79 |
274 |
515 |
|
knihoven |
413 |
101 |
97 |
248 |
859 |
|
div. kroužků |
2 |
55 |
73 |
155 |
285 |
|
dech. hudeb |
4 |
6 |
8 |
26 |
44 |
|
smyč. hudeb |
- |
1 |
15 |
7 |
23 |
|
sborů |
- |
18 |
28 |
44 |
90 |
|
přednášek |
308 |
904 |
1459 |
3994 |
6665 |
Bez ohledu na tak ohromný význam a nesmír-
nou práci spolek A. V. Duchnoviče od r. 1931 ne-
dostal ani jedinou korunu státní podpory. Dovolují
si upozorniti, že revise ministerstva financí
v květnu a červnu 1937 prozkoumala celé hospo-
dářství spolku A. V. Duchnoviče a nalezla hospo-
dářství a účtování spolku v plném pořádku.
Jestliže do r. 1932 spolek A. V. Duchnoviče do-
stával nějakou státní podporu, co musil prožívati
po roce 1932, když, jak jest zřejmo z výše uvedené
interpelace senátorů koaličních stran, byla státní
podpora na kulturní účely Podkarpatské Rusi proti
zákonům č. 67/1919 a 430/1919 Sb. z. a n., defi-
nitivně zastavena. Sám život diktuje nezbytnost
činnosti spolku A. V. Duchnoviče, neboť jej do-
nutil, aby i po r. 1931, bez jediné koruny státní
podpory, zvýšil počet svých čítáren, knihoven a
jiných organisací.
7. S druhé strany organisace ukrajinských vy-
stěhovalců -"Prosvěta" podle svého ducha - sou-
část stejného spolku lvovského, nemá žádných
historických spojitostí s Podkarpatskou Rusí a
karpatoruským lidem, což dosti jasně dokázaly,
jak výše řečeno, volby do zákonodárných sborů
a hlasování rodičů o jazyku učebnic ve školách
- ukrajinská "Prosvěta" se setkává se všemož-
nou součinností vládních orgánů a koaličních či-
novníků.
Působnost "Prosvěty" jest velice škodlivá pro
karpatoruský lid a zvláště pro republiku. Uměle
tvoříc, rozvíjejíc a prohlubujíc jazykový rozdíl
ukrajinská "Prosvěta" jest jednou z hlavních pří-
čin bratrovražedné jazykové války. Její "kulturní"
činnost zahrnuje vydávání a rozšiřování za státní
subvence knih a brožur, zřejmé tendenčních a
zvláště stranících Ukrajincům, jejichž příklady
jsou uvedeny výše. "Výchovná" činnost tohoto
spolku projevila se takovými případy, jako atentát
na stařičkého karpatoruského vlastence a pracov-
níka pátera E. I. Sabova, v organisování slavností
"Svátek na čest Marie - Královny Ukrajiny",
kde byly svěceny žlutomodré prapory s nápisem
"Marie, královno Ukrajiny, spoj a vysvoboď nás.
1037-1937" a se znakem samostatné Ukrajiny,
stilisovaným trojzubem z písmen jména Marie,
zároveň se rozdávaly medailony s týmž nápisem,
což mělo za následek vězení a zakročení státního
zastupitelství. (Takových slavností bylo úhrnem
16, dokud je úřady nezakázaly. )
Ukrajinská idea, kterou zrodil a podporoval ně-
mecký a rakousko-uherský generální štáb, dosti
křiklavě se projevila za světové války, neboť Ukra-
jinci byli v protislovanském táboře, a zřejmě se
projevuje i nyní ve viditelném duchu samostat-
nosti. Jest tedy nepřátelská státní idei naší re-
publiky.
Bez ohledu na to vše, co jsme uvedli, spolek
"Prosvěta" dostal na stavbu Národního domu da-
rem 100. 000 Kč, na organisaci svého divadla
500. 000 Kč, během několika let dostal značné část-
ky jako subvence, v r. 1931 dostal bezúročnou
půjčku 1 milion Kč, a v r. 1937 ještě bezúročnou
půjčku 2, 200. 000 Kč.
V této době spolek A. V. Duchnoviče nedostal
na Ruský národní dům ani haléře státní podpory,
dostal pouze dvě půjčky 300. 000 Kč a 160. 000 Kč
na obvyklý úrok, což za 20 let zdvojnásobí částku
dluhu, mimo to od r. 1932 nedostává ani haléře
státní podpory bez ohledu na uvedenou ohromnou
lidovýchovnou činnost, bez ohledu na státní ráz
své výchovné práce.
8. Srovnání jen uvedených skutečností, nemluvě
o četných jiných, ukazuje nespravedlnost v po-
měru ke karpatoruskému lidu, která viditelně od-
poruje demokratickým zákonům a zásadám naší
republiky. Karpatoruský lid, jenž jest původní a
6
hlavní masou obyvatelstva Podkarpatské Rusi a
prešovské Rusi (karpatoruské obyvatelstvo na této
se odhaduje na 200. 000 lidí), jest národem, který
se dobrovolně připojil k republice, jehož autonom-
ní práva jsou zajištěna mírovými smlouvami a
ústavou a jako takový musí dostati svůj zákonitý
podíl z prostředků, určených na kulturní a osvě-
tové účely.
I. Ví pan předseda vlády a páni ministři o ne-
spravedlivém rozdělování subvencí na kulturní a
osvětové účely na Podkarpatské Rusi a v poměru
ke karpatoruskému lidu?
II. Ví pan předseda vlády a páni ministři, že
se kulturní a osvětová práce mezi karpatoruským
lidem nemůže rozvíjeti v náležité míře, poněvadž
karpatoruské kulturní a osvětové spolky nedostá-
vají od vlády podpor podle svého počtu a významu,
že kulturní práci řídí osoby ne dosti kvalifikované,
nepatřící k tomuto národu a proto neznající pod-
mínek jeho života?
III. Ví pan předseda vlády a páni ministři, že
se ani karpatpruská školní mládež, ani mladá
inteligence ani lid nemohou seznámiti se svými
dějinami a a výtvory nejlepších svých synů, kla-
siků, spisovatelů a básníků jen proto, že není pe-
něz na jejich vydání?
IV. Ví pan předseda vlády a páni ministři, že
knihy, které vydávají se státní podporou nikoliv
karpatoruské spolky, na příklad "Prosvěta", mají
pro karpatoruský lid škodlivý význam kulturní a
osvětový, poněvadž jsou tendenční, nesouhlasí
s pravdou a duchem lidu a jsou sepsány cizím
jazykem?
V. Ví pan předseda vlády a páni ministři, že
největší a nejstarší karpatoruský kulturní a osvě-
tový spolek A. V. Duchnoviče, jehož užitečná pů-
sobnost a význam jsou všeobecně uznávány, během
6 let nedostal ani jediné koruny státní podpory?
VI. Ví pan předseda vlády a páni ministři, že
v tomtéž období haličský spolek "Prosvěta", ne-
mající ničeho společného s karpatoruským lidem,
dostal ve formě bezúročných půjček přes 3 mi-
liony Kč státní podpory?
VII. Jak hodlá pan předseda vlády a páni mi-
nistři napraviti nespravedlnost, způsobenou ne-
správným rozdělováním státních subvencí na kul-
turní a osvětové účely na Podkarpatské Rusi, a
zvláště napraviti nespravedlivý poměr ke spolku
A. V. Duchnoviče?
V Praze dne 16. března 1938.
Dr Fencik,
inž. Schwarz, Danihel, Dembovský, Drobný,
Longa, Slušný, Suroviak, Turček, Šalát,
R. Schwarz, Florek, dr Pružinský, dr Wolf, Kut,
dr Branžovský, Ivák, Gajda, Smetánka, Trnka,
Zvoníček, dr Dominik.
1292/V (překlad).
Interpelace
poslance inž. F. Schreibra
ministrovi pošt a telegrafů,
že se poštovní zaměstnanci u poštovního
úřadu ve Vejprtech proti zákonu zabývají
prodejní činností.
Státní poštovní ústav je povolán, aby obstarával
hospodářské úkoly poštovní dopravy, vyhrazené
státu poštovním regálem, a má prováděti tyto
úkoly podle zásad obchodního hospodaření, jak je
ustanoveno v zákoně ze dne 18. prosince 1922,
č. 404 Sb. z. a n.
U poštovního úřadu ve Vejprtech jsou u pře-
pážky pro prodej poštovních cenin pod skleněnou
deskou vystaveny tři pohlednice s poznámkou
"Ke koupi zde. Kus jen 50 h. Kupujte pohlednici
Klubu čsl. turistů". Jsou-li tyto pohlednice česko-
slovenského klubu turistů vyloženy v uvedené
formě u vejprtského poštovního úřadu, lze se
domnívati, že poštovní úřad, jenž je zde pro vše-
chny státní občany, provozuje prodejní činnost,
o které již proto, že se provozuje ve městě, kde
z 11. 761 obyvatelů jest 11. 103 německé národnosti,
nelze se domnívati, že patří do oboru obchodního
hospodaření. Dosud nebyla ani jednomu němec-
kému turistickému nebo okrašlovacímu spolku
poskytnuta příležitost, aby si u poštovní přepáž-
ky pod oknem dělal reklamu a nebylo mu také
umožněno, aby své zboží prodával při pomoci
poštovních zaměstnanců placených státem, tedy
všemi státními občany jako poplatníky.
Poněvadž vylíčený stav u poštovního úřadu ve
Vejprtech má potud zásadní význam, že není mož-
né, aby poštovní správa, udržovaná většinou
i Němci, ve městě, kde bydlí 94. 48% Němců a jen
2. 02% Čechů, vystupovala jako reklamní a pro-
dejní kancelář čistě českého spolku, tážeme se
pana ministra:
1. Ví pan ministr o vytýkané věci?
2. Jest pan ministr ochoten v tomto oboru po-
moci, aby se uplatnila zásada rovnoprávnosti?
V P r a z e dne 16. března 1938.
Inž. Schreiber,
Birke, Illing, inž. Lischka, Hollube, dr Eichholz,
Klieber, Knöchel, Hirte, F. Nitsch, inž. Králíček,
G. Böhm, Stangl, Jobst, Nickerl, Rösler, dr Zippe-
lius, Jäkel, Franz Němec, Knorre, E. Köhler, inž.
Karmasin, dr Kellner.
1292/VI.
Interpelacia
poslanca Teodora Turčeka
ministrovi zemědělstva
o schválení kúpnej smluvy odpredaju
biksárdského lesa na velkostatku Zichy
v území katastrálnej obce Biksárd (okres