7
vají pravidla o jeho organisaci a působnosti, byl
proveden cit. § 23 zákona č. 302/1920 Sb. z. a n.
jen 2 části a to potud, že místo do svazů byly
podle § 1 uvedeného vlád. nařízení veškeré spo-
řitelny v republice československé sloučeny v je-
diný Svaz.
Dlužno se domnívati - a jisté právem - že
tato nesrovnalost, pokud se týče znění § 23 zákona
č. 302/1920 Sb. z. a n. a jeho provedení, nemůže
býti v žádném případě na újmu realisaci poža-
davku o provedeni § 27 zák. č. 302/1920 Sb. z. a
n., podle něhož "svazy spořitelen vysílají do spo-
řitelního poradního sboru šest členů. "
Jestliže se vezme zřetel na stávající organisaci
čel. spořitelen, tu je třeba konstatovat, že existují
v našem státě 3 spořitelní organisace: zákonný
Svaz československých spořitelen a dále dva svazy
dobrovolné a to: Jednota československých spoři-
telen, která sdružuje spořitelny s českou a slo-
venskou řečí jednací a Verband der deutschen
Sparkassen im čechoslovakischen Staate, který
sdružuje spořitelny s německou řečí jednací. V § 27
uvedených šest členů mohou tedy vyslati do spo-
řitelního poradního sboru tyto tři spořitelní orga-
nisace.
Poukazujíce na tyto okolnosti, táží se podepsaní:
Jest vláda ochotna provésti ustanovení §§ 27 a
28 zákona č. 302/1920 Sb. z. a n. a zříditi se vším
urychlením poradní sbor k hájení zájmů čsl. spo-
řitelnictví?
V Praze, dne 22. února 1938.
Dr Neuman, Bergmann, dr Patejdl, Netolický,
Richter, Tykal,
Uhlíř, Fiala, Stejskal, Babek, Jenšovský, Mikuláš,
Hatina, Bátková-Žáčková, dr Stránský, dr Kozák,
Zeminová, David, Tichý, dr Lukáč, Lanc.
1244/V.
Interpelace
poslance dra Neumana, dra Klapky, Berg-
manna a Mikuláše
ministrovi vnitra
ve věci zřízeni expositury okresního úřadu
ve Volyni.
Město Volyně bylo až do provedení zákona
o organisaci politické správy č. 125 z r. 1927
sídlem zastupitelstva okresu. Provedením tohoto
zákona splynul zastupitelský okres volyňský se
zastupitelským okresem strakonickým a horažďo-
vickým a okresní úřad zřízen byl ve Strakonicích.
Podobně jako jiná města, která reformou ve-
řejné správy byla poškozena, požádalo město Vo-
lyně spolu s tehdejší správní komisí okresní, všemi
živnostenskými společenstvy, korporacemi a peněž-
ními ústavy podáním ze dne 8. března 1927 mi-
nisterstvo vnitra o zřízení samostatného okres-
ního úřadu ve Volyni.
Žádost byla znovu opětována podáním z 11. pro-
since 1929 č. 2870/29, ve kterémžto podání se
znovu žádalo za zřízení expositury pro soudní
okres volyňský a dospělo se tak daleko, že za-
jištěny byly již též pro zřízení úřadu potřebné
a nadřízenými úřady žádané místnosti. Jest proto
přímo s podivem, že se ve věci této nestalo de-
finitivní nějaké rozhodnutí.
Žádost tato podporována byla též velikou vět-
šinou obcí bývalého zastupitelského okresu volyň-
ského, které rády by se připojily k nově navrho-
vanému okresnímu úřadu ve Volyni.
Důvody, které vedly obec města Volyně k žá-
dosti o zřízení okresního úřadu, případně alespoň
expositury okresního úřadu, byly nejen hospodář-
ské, že město Volyně ztrátou úřadu utrpí značnou
škodu hmotnou, nýbrž i jiné.
Nově zřízený zastupitelský okres ve Strakoni-
cích jest totiž velmi rozlehlý, měří 86. 329 ha a
měl podle sčítání z r. 1920, 169 katastrálních obcí
(téměř 300 osad). Obyvatel bylo podle sčítání
z r. 1920 přes 72. 642, kterýžto počet vzrostl do
nynější doby asi na 85. 000 duší.
Je zajisté těžko spravovati okres tak rozsáhlý,
najmě ale okres, jehož horopisné uspořádání jest
takového rázu jako okresu strakonického.
Okres strakonický lze polohopisně a komuni-
kačně rozděliti na dvě části:
a) část nalézající se v povodí Otavy, jejíž hlavní
tepna komunikační jest dráha Budějovice-Plzeň,
která zabírá soudní okres strakonický a horaž-
ďovický. Dráha Strakonice-Plzeň dělí tyto dva
okresy téměř na dvě rovné části, rozprostírající
se po obou jejích stranách tak, že vzdálenost
i nejvzdálenějších obcí od této dráhy nečiní více
než maximálně 15 km, u většiny mnohem méně.
b) Volyňsko, bývalý zastupitelský okres a soudní
okres volyňský protnuto jest drahou Stra-
konice-Vimperk, ale tak nesouměrně, že větši
část na levém břehu Volyňky má mnoho obcí,
jichž vzdálenost k této dráze jest větší 20 až 30
km. Obyvatelstvo těchto obcí musí vykonati da-
lekou cestu 4 až 6 hodin do Volyně, případně jiné
stanice dráhy Volyně-Strakonice a teprve z této
je možno použíti vlakového spojení. Následkem
toho jest styk s úřady nalézajícími se v okresním
městě ve Strakonicích velmi obtížný a k návštěvě
okresního města potřebují tyto obce nejméně jed-
noho dne.
Kromě toho okres volyňský jest hornatý, má
málo cest, z nichž většina jest ve špatném stavu
a hlavní tepny směřují do Volyně. Musí tudíž
většina obyvatelstva, má-li nějaké řízení u okres-
ního úřadu ve Strakonicích, nejprve do Volyně a
pak teprve vlakem do Strakonic.
Kdyby zřízen byl okresní úřad nebo aspoň ex-
positura ve Volyni, bylo by možno obyvatelstvu
i z nejvzdálenějších obcí docházeti k okresnímu
úřadu a vykonati lehce cestu tam i zpět za 1 den.
Město Volyně jest však nejen středem soud-
ního okresu, ale též střediskem kraje zvaného
"šumavské podlesí", kterážto krajina zahrnuje
nejen obce soudního okresu volyňského, ale téměř
veškeré obce obývané Čechy soudního okresu vim-
perského a z části i kašperskohorského.
8
Žádost obce města Volyně o zřízení expositury
okresního úřadu jest náležité odůvodněna a to
jak s hlediska hospodářského, tak i komunikač-
ního.
Podepsaní se proto táží:
Je pan ministr vnitra ochoten - vzhledem
k ustanovení čl. II. vl. nař. č. 290/1922 Sb. z. a
n. - zříditi ve Volyni exposituru strakonického
okresního úřadu?
V Praze, dne 22. února 1938.
Dr Neuman, dr Klapka, Bergmann, Mikuláš,
Uhlíř, dr Stránský, Hatina, Stejskal, Jenšovský,
dr Patejdl, Tykal, Babek, Bátková-Žáčková, Neto-
lický, Richter, dr Kozák, Zeminová, David, Fiala,
Tichý, dr Lukáč, Lanc.
1244/VI.
Interpelace
poslanců Frant. Ježka, dr inž. Frant.
Touška a inž. Lad. Protuše
vládě
o nutnosti provedení soupisu a evidence
všech inženýrů v ČSR.
Přítomná doba vynucuje na celém světě četná
opatřeni, pro něž bychom v dřívějších dobách
marné hledali obdoby. Změněná situace politická,
hospodářská i sociální nutí státy, aby si podrobně
všímaly těch poměrů, na kterých závisí branná,
hospodářská i sociální moc státního útvaru. Platí
to zejména pro náš stát, jenž tvoří ve všech smě-
rech mimořádně exponovanou parcelu na kata-
strální mapě Evropy. Jednou z nejdůležitějších po-
třeb v tomto směru je nutnost doplniti veškerá
dosavadní opatření, směřující k zesílení branné a
hospodářské moci státní, nejvýš naléhavým opatře-
ním dalším, t. j. podrobným soupisem všech inže-
nýrů a průběžnou neustálou evidencí jejich za-
městnání a pobytu. Pro takové opatření mluví
četné důvody národohospodářské, vojenské, sociální
i jiné, stejně jako příklady ciziny.
Školská výchova inženýrů se u nás děje na pěti
vysokých, školách technických (pátá technika na
Slovensku se buduje) a na 2 zvláštních vysokých
školách, technického směru (Příbram a Brno).
Inženýři jsou vychováváni ve 13 různých studijních
odborech na 42 studijních fakultách, které jsou
vlastně samostatnými čtyř až pětiročníkovými
vysokými školami odbornými. Výchova inženýrů je
tedy velmi rozsáhlá a naše vysoké školy technické
opouští ročně kolem 1200 inženýrů všech odborů.
Jejich celkový počet není znám. Nikdo u nás ne-
může říci, kolik u nás žije inženýrů, tím méně
kolik je inženýrů jednotlivých odborů. Vysoké
školy vedou sice záznamy o tom, kdo vykonal
druhou státní zkoušku, ale tyto seznamy jsou pro
vlastni evidenci inženýrskou nepotřebné, poněvadž
nepodávají a nemohou podávati obraz o dalších
osudech inženýrů (úmrtí, vystěhování atd. ). Ne-
oddělují tedy živých od mrtvých, nezachycují inže-
nýry, kteří studovali na vysokých školách v cizině
a nad to nepodávají obrazu, o tom, co by bylo nej-
žádoucnější: o další inženýrské specialisaci po
ukončení inženýrského studia.
Stejný stav trvá nejen u inženýrů, kteří získali
stavovský titul studiem vysokoškolským, ale
i u inženýrů, kterým byl stavovský titul přiřčen
na základě cis. nařízení ze dne 14. března 1917,
č. 130 ř. z. I tu existuje jen seznam osob, jimž byl
takový titul přiřčen, který vedou kompetentí mi-
nisterstva. Rozčlenění po odborné a specialisační
stránce neexistuje ani v této skupině.
A právě tento stav zasahuje do celostátně důle-
žité otázky nejvyšších technických specialistů a
k jeho odstranění směřují návrhy na zavedení řád-
ného soupisu a trvalé evidence všech inženýrů.
Hospodářské podnikání a zvláště průmyslová vý-
roba v našem státě připomíná svou rozmanitostí,
i když nikoliv velikostí, poměry velmocenské. Tato
rozmanitost byla strukturálními změnami, které
způsobila poslední hospodářská krise, ještě zvět-
šena. Mnohé velké průmysly zmenšily sice svůj
rozsah, ale na dmihé straně vzniklo mnoho nových
podniků v nových výrobních oborech, které vy-
volaly v život snahy po hospodářské a brannostmi
autarkii. Tato bohatá, hluboká členitost kvalita-
tivní a odborná zvláště v oborech výrobních, která
v jiných státech stejné velikosti, ba mnohdy i ve
státech počtem obyvatelstva větších nemá obdoby,
vyžaduje, aby byla věnována zvláštní péče roz-
dělení specielních technických odborníků V jednot-
livých odvětvích hospodářského podnikání. Mušíma
míti pro všechny odvětví našeho technického pod-
nikání dostatečný počet technických odborníků-
inženýrů, na jejichž intelektuální činnosti záleží
prosperita příslušných odvětví. A nejen to, musíme
se starati i o jeho doplňování a růst směrem
hospodářsky nejvýhodnějším. Vhodné zásobování
našeho technického podnikání specielními technic-
kými odborníky je důležitým národohospodářským
úkolem. Nedávné hospodářské poměry jasně uká-
zaly, jak těžce prodělávaly hospodářskou krisi ony
obory výrobní, které zůstaly bez specielních odbor-
níků. A nástup nové hospodářské konjunktury
ukázal zároveň, jak těžké hospodářské škody
mohou vzniknouti, když se otázka technických
specialistů přehlíží. Byly a jsou u nás ještě četné
obory technického podnikání, které živoří jen. proto,
že není dostatečného množství specielních odborníků
v těchto oborech zapracovaných. Pokrisový vývoj
jasně ukázal, že výrobní vývoj jde za kvalitou vý-
robku. Tuto kvalitu zajišťuje jen technický specia-
lista-Jnženýr. A také je možno. souhlasně s tímto
zjištěním konstatovati, že ještě nikdy, ani v kon-
junkturálních dobách předkrisových nebylo v našem
hospodářském podnikání zaměstnáno tolik inže-
nýru, jako nyní. Inženýr je také nositelem nových
technických myšlenek v hospodářském podnikání,
které je udržují na výši, které umožňují jeho kon-
kurenční schopnost a expansivnost na hospodář-
ském trhu domácím i světovém. Proto postupná
"inženýrisace" našeho celkového hospodářského
podnikání nesmí ustrnouti, ale musí býti vedena
dál.
Inženýrský dorost, nastupující studium na vyso-
kých školách, stejně jako inženýři absolventi od-
cházející z vysokých škol, musí míti objektivní
9
údaje, které by jim ukázaly, kterým směrem mají
voliti své cesty studijní i specielní zapracováni,
tak aby se co nejúčelněji a pro hospodářský život
celku co nejvýhodněji včlenili do celkového hospo-
dářského podnikání. Neustálý přehled v otázce za-
městnanosti inženýrů by jasně ukázal světlá
i tmavá místa v našem hospodářském podnikání.
Každoměsíční výkazy o zaměstnanosti inženýrské,
které by vyplývaly z průběžné evidence inženýrů,
byly by pronikavým pohledem do vývoje našeho
hospodářského života, neboť by podávaly obraz ne-
jen, o kvantitě podnikání, ale i o jeho kvalitativním
vývoji. Jde-li dnes celý světový vývoj hospodářský
v důsledku ostrého světového konkurenčního boje
za kvalitou, byl by soupis a inženýrská evidence
prostředkem, který by tomuto vývoji znamenitě a
velkoryse napomáhal. Přinesl by konečný pořádek
v otázce technických specialistů a odstranil by
četná pokulhávání našeho hospodářského života,
která se zvláště dnes na mnohých místech jasně
projevují.
Stát bojující o svou existenci musí tvořiti v roz-
hodující chvíli jediný celek, vedený jednou myšlen-
kou. Úspěch armády se zbraní v ruce je podmíněn
harmonickým souladem s armádou pracovníků v zá-
polí. Správný a nerušený chod hospodářského
života v dobách maximálního branného odporu je
základní podmínkou úspěchu. Branný konflikt je
v prvé řadě technickým konfliktem zbraní a tech-
nických i hospodářských celků a je na něm v maxi-
mální míře zúčastněno celé technické hospodářství
státu. Je pravda, že je krajně důležitou otázka
surovin a výrobních prostředků. Ale stejně je dů-
ležitou i otázka specialistů-inženýrů ve všech
oborech technického podnikání. Nejde jen o dnešní
mírové obsazení pracovišť a výrobišť, které je
možno snadnou cestou získati soupisem po továr-
nách atd. Jde v prvé řadě o zálohy odborníků, při-
pravené pro všechny předvídané i nepředvídané
okolnosti. Jedmodimensionální, frontová válka, při-
nášející ztráty v úzkém prostoru podle linií je
dávno vývojem překonána. Moderní trojdimensio-
nální válka přináší ztráty i v širokém zápolí.
Ztráty se nebudou vyhýbati okruhu technických
specialistů-inženýrů. Správný chod technického
života hospodářského v době války předpokládá
přípravu na všechny eventuality i v tomto ohledu.
Rychlá náhrada, resp. zdolávání úplně nových tech-
nických úkolů v době maximálního vypětí sil
národa a státu nemohou býti výsledkem více nebo
méně šťastné improvisace v rozhodující chvíli. Stát
a národ, v jehož řadách je na 25. 000 inženýrů-
specialistů, má povinnost využíti v rozhodující
chyli této ohromné technické intelektuální síly co
nejekonomičtěji. Inženýr v brannosti, to je inženýr
na svém místě. A předpokladem k takovému nej-
hospodárnějšímu a nejpohotovějšímu využití všech
technických intelektuálních sil v dobách branného
konfliktů je řádně již v míru provedený soupis
všech inženýrů, udržovaný neustálou evidencí tak,
aby odpovídal skutečným poměrům v jakémkoliv
okamžiku.
I sociální důvody mluví pro provedení soupisu
všech inženýrů do všech důsledků. Inženýrský stav
tvoří zvláštní kategorii vysokoškolské inteligence,
jejíž sociální postavení vzhledem k ostatním kate-
goriím je nejméně utěšené. Nejen proto, že inže-
nýrská práce je v našem veřejném životě vše-
obecně nesprávně a nedostatečně oceňována, ale
i proto, že inženýři stojí v hospodářském životě na
zvlášť exponovaném místě, takže každý závan
hospodářské krise se ihned hluboko promítá do
jejich sociálních poměrů. Sociálně trpí také inže-
nýři značné neznalostí svého kvantitativního za-
sazení do hospodářského života a to jak celku, tak
podle školských odborů i podle praktických inže-
nýrských povolání. Mnohé sociální krise inženýrské
v minulosti, a kdyby se stav nezměnil, i v budouc-
nosti budou prameniti z tohoto důvodu, že se časem
mnohé inženýrské obory přeplňují, což vede k ne-
utěšeným poměrům na inženýrském pracovním
trhu. Naopak zase neutěšené poměry zavinují od-
klon od určitých inženýrských oborů, což způsobuje
na druhé straně hospodářské poruchy, vyvolávané
event. nedostatkem. Není toho nejmenšího přehledu
o inženýrském zaměstnání, který by umožňoval
informaci o vyhlídkách zaměstnání v jednotlivých
oborech, který by nastupujícímu inženýrskému do-
rostu umožňoval sociálně racionelnější volbu inže-
nýrského oboru, resp. specializačního oboru po vy-
konaném studiu. Za dnešních poměrů je volba inže-
nýrského oboru, resp. specialisačního oboru bez
nejmenších znalostí o zaměstnanosti v nich sociál-
ním skokem do tmy. Musilo by býti přece zá-
zrakem, kdyby sociálně vyhovovala distribuce do-
rostu na 42 technických fakult do 13 studijních
oborů a do velikého počtu praktických povolání
inženýrských.
Inženýrský soupis a přesná evidence znamenala
by konec tohoto stavu, stabilisovala by se výchova
inženýrů v kvantitě spíše odpovídající normální
potřebě a tím by se také stabilisovaly sociální po-
měry inženýrské inteligence.
Vedle těchto hlavních důvodů bylo by možno
uvésti i mnoho důvodů vedlejších. Přesný soupis
a evidence inženýrů a jejich zaměstnání a specia-
lisace byly by nejobjektivnější pomůckou při dal-
ším dobudování našeho vysokého školství technic-
kého směru. Konfrontace výchovného efektu
s uplatněním absolventů v životě, které by z tako-
vého opatření jasně vyplývalo, byla by nejcenněj-
ším vodítkem našim vysokým školám technickým,
ukazujícím, kterým hlavním směrem se má vý-
chova inženýrů vésti, aby školy mohly co nej-
účinnějším způsobem plniti poslání, které jim stát
svěřil.
Jedním z nejhlavnějších důvodů, které přímo
volají, aby byla uskutečněna inženýrská evidence,
jsou změněné číselné poměry ve výchově inženýrů,
které nastaly v posledních pěti letech. Následkem
toho, že na vysoké školy technické dospěly po-
pulačně velmi slabé ročníky válečné (narozené
v letech 1914-1919), poklesl značně celkový počet
posluchačů na všech jejich oborech. Následky toho
se projeví v letech 1937-1943, kdy se po ukonče-
ném studiu a presenčni službě vojenské zmenší
značnou měrou, mnohdy až na polovici, počet mla-
dých inženýrů přicházejících na pracovní trh. Tato
hluboká brázda způsobí jistě již nyní obtíže v roz-
dělení inženýrů v našem technickém podnikání a
bude se projevovati ještě dlouhou dobu zmenšeným
počtem 'specialistů. Je nutno již předem míti na
paměti skutečnost, ke které musí býti přihlíženo
zvláště s hlediska vojenského a hospodářského.
Nelze ji odčiniti jinak než vhodnými opatřeními,
která by umožňovala i při zmenšeném počtu nej-
větší využití všech schopných sil. Tím je, jak jsme
již výše z četných důvodů odvodili - soupis a
evidence všech inženýrů.
10
Takováto opatření byla z uznání nutnosti v ji-
ných státech, jako na př. v Německu, Polsku,
Jugoslávii, Maďarsku, provedena, již dávno. I v Bul-
harsku jde vývoj tímto směrem. Z toho je zřejmo,
že cizina dávno pokročila v namáčeném směru. To
je také důvodem, aby se k podobné akci přistoupilo
i u nás, kde poměry toho tím více vyžadují. Neboť
u nás je otázka počtu specielních inženýrských
odborníků komplikována ještě otázkou státní
spolehlivosti těchto osob.
K provedení této evidence by mohlo býti užito
několika způsobů. V základě je nejpřijatelnější
však takové řešení, které by způsobem nepříliš
složitým, nenákladným, zatěžujícím v míře co nej-
menší státní pokladnu a způsobem nejrychlejším
vyhovovalo naznačenému účelu. Jedná se vlastně
o soupis asi 25. 000 vysokoškolských inženýrů a asi
3000 inženýrů podle cís. nař. č. 130 z r. 1917. Sou-
pis musí zjišťovati nejen jméno a obsolvovaný
školský obor, ale i další osud evidovaného v době
po skončení studií tak, aby bylo přesně zachyceno
odborné zařazení evidovaného inženýra. Na soupis
navazující průběžná evidence zachycovala by nejen
nové přírůstky, t. j. absolventy vysokých škol a
osoby, kterým bylo povoleno oprávnění k užívání
stavovského označení, ale i jakoukoliv změnu po-
volání každého evidovaného inženýra.
K tomu účelu by bylo možno zříditi zvláštní
evidenční úřad. Za nejvhodnější řešení však, které
by nestálo státní pokladnu ani haléře a které by
bylo zároveň zárukou nejvyšší míry odbornosti,
pokládáme zavedení zákonem povinného evidenč-
ního členství v nejsilnější stavovské odborné orga-
nisaci inženýrské, kterou je Spolek čs. inženýrů.
Podepsaní se proto táží vlády republiky česko-
slovenské, zda
1. je jí známo neutěšené sociální postavení inže-
nýrského stavu,
2. je si vědoma naléhavosti úpravy těchto po-
měrů hlavně s hlediska národohospodářského,
vojenského a sociálního provedením soupisu a ne-
ustálé průběžné evidence všech inženýrů v ČSR. a
3. je ochotna tuto otázku co nejvážněji projed-
nati a připraviti příslušný návrh zákona, kterým
by bylo zavedeno povinné evidenční členství všech
inženýrů ve Spolku čs. inženýrů, který by byl
k tomuto úkolu autorisován?
V Praze dne 1. února 1938.
Ježek, dr inž. Toušek, inž, Protuš,
dr Rašín, J. Sedláček, Holeček, dr Klíma, Turček,
dr Tiso, dr Novotný, Hlinka, Knebort, dr Pružin-
ský, Danihel, Špaček, Schwarz, Dembovský,
Chmelík, dr Štůla, Šalát, Slušný, dr Domin.
1244/VII.
Interpelace
poslance Jana Sedláčka
vládě
o nutnosti novostavby nádraží v Bystřici
pod Hostýnem.
Bystřice pod Hostýnem je východiskem zimní
1 letní turistiky a lyžařů do hostýnských hor, na
Tesák a na Valašsko. Bystřice pod Hostýnem je
konečnou stanicí tisíců a tisíců poutníků, kteří
navštěvují památné poutní místo na sv. Hostýně,
k němuž poutá slovanský lid zbožná, víra i nábo-
ženské uvědomění a důvěra lidu v národní sílu,
která za pomoci vyšší chránila a chrání slovanský
lid země proti nepřátelským cizákům a vetřelcům.
Bystřice pod Hostýnem však si zaslouží více po-
zornosti se strany ministerstva železnic a vlády.
Tamější železniční stanice není rozhodně ctí čes-
koslovenské republiky a železničního eráru. Je
to obyčejná, rozvrzaná, neúpravná, cihlami vypl-
ňovaná stavba trámové konstrukce, kde není
místa ani pro úřednictvo, ani pro občanstvo.
Úředníci v této lehké stavbě v zimě s jedné strany
mrznou a s druhé strany se pekou a jsou tu ne-
možně natlačeni. Úpravy, které byly provedeny
pro obecenstvo, jsou naprosto nedostatečné a bylo
za ně škoda peněz. Na stanici v Bystřici pod Hos-
týnem a odtud na sv. Hostýn zajíždí mnoho vý-
znamných cizinců a jestli všude v cizině významu
místa odpovídají také výstavná nádraží, tedy
v československé republice tomu tak není v žád-
ném významném československém poutním, vý-
letním nebo lázeňském místě země Moravsko-
slezské! Jest nám toho líto, ať již se jedná o By-
střici pod Hostýnem nebo Luhačovice, nebo jiná
významná místa! I tu by si měl dát národ sobě,
co jemu patří přede vším a přede všemi!
Proto se táží podepsaní vlády republiky čes-
koslovenské,
zda hodlá stavu a významu železniční stanice
v Bystřici pod Hostýnem věnovati svou pozornost
a naříditi ministerstvu železnic urychlené vypra-
cování projektu vhodné a výstavné staniční bu-
dovy, zabezpečení úhrady a provedení stavby? !
V Praze, dne 27. ledna 1938.
J. Sedláček,
Ježek, dr Klíma, dr Rašín, dr inž. Toušek, Knebort,
Turček, Holeček, Dembovský, inž. Protuš, dr No-
votný, Hlinka, Chmelík, dr Pružinský, Danihel,
dr Domin, Šalát, dr Štůla, Slušný, Špaček, Schwarz,
dr Tiso.
1244/VIII.
Interpelace
poslance dra Karla Domina
ministru pošt a telegrafů
ve věci projektu novostavby resp. pře-
stavby budovy pro hlavní poštovní a tele-
grafní úřad v Praze II.
11
Koncem loňského roku dostaly se do odborných
kruhů a širší veřejnosti zprávy o chystané stavbě
nové hlavni poštovní budovy na místě dnešní
pošty v Jindřišské ulici. Je přirozeno, že tak
velký projekt, o jaký se tu jedná, vzbudil živou
pozornost zejména mezi architekty-projektanty.
Proto Ústředí architektů při Syndikátu výtvar-
níků československých zaslalo již dne 5. března
1937 presidiu ministerstva pošt a telegrafů připiš,
v němž mezi jiným uvádí, že "stavba tak vý-
znamná pro hlavní město i důležitý resort státní
správy vyžaduje, aby projekt byl řešen pomocí
veřejné anonymní soutěže, vypsané podle osvěd-
čených zásad soutěžních, neboť jedině tímto způ-
sobem lze opatřiti větší počet návrhů od kvalifi-
kovaných odborníků a vybrati návrh nejlepší pro
realisaci". Dále je v tomtéž přípise podotknuto, že
"poněvadž nedostatek práce soukromých archi-
tektů-projektantů plně odůvodňuje požadavek, aby
zejména při stavbách státních, z veřejných pro-
středků dotovaných, byla dána příležitost k uplat-
něni co největšímu počtu našich odborníků, do-
mnívá se Ústředí architektů, že tomuto jeho opráv-
něnému přání bude vyhověno. "
Na tento připiš nedostalo ústředí architektů
odpověď a proto zaslalo přímo panu ministru
pošt a telegrafů dne 29. března 1937 připis nový,
v němž poukazuje na obsah předchozího a žádá,
aby pan ministr požadavek Ústředí svým rozho-
dujícím vlivem podporoval.
Leč i tento připiš zůstal bez odpovědi. I odeslalo
ústředí architektů dne 19. června 1937 třetí při-
pis, tentokráte presidiu ministerstva pošt a tele-
grafů, v němž žádalo o sdělení stanoviska tohoto
ministerstva k žádosti Ústředí architektů ze dne
6. března 1937, "aby projekt hlavní poštovní bu-
dovy v Praze, který se připravuje, byl řešen ve-
řejnou anonymní soutěží. "
Po dalším marném čekání na odpověď žádalo
Ústředí architektů podáním ze dne 28. června 1937
presidium ministerstva pošt a telegrafů za osobní
slyšení u pana ministra pošt a telegrafů, jemuž
by zástupci Ústředí přednesli návrhy, týkající se
projektu budovy hlavní pošty v Praze.
Konečně až dne 19. července 1937 dostalo
Ústředí architektů vyrozumění z ministerstva pošt
a telegrafů, č. 49. 746/XXI-1937 ze dne 16. čer-
vence 1937, v němž se odpovídá na žádosti Ústředí
architektů z 5. března a 19. června 1937 v tom
smyslu, že jde o budovu pro různá odvětví velmi
složitého poštovního, telegrafního a telefonního
provozu, pro jejíž řešení naprosto nestačí jako pod-
klad písemný stavební program, takže projektant
bude musiti vypracovávati návrh v úzké a stálé
součinnosti s provozními i stavebně-technickými
odborníky poštovní a telefonní správy, což při sou-
těži není možné. Dále se namítá, že "při nutnosti
postupného provádění zmíněné novostavby, resp.
přestavby za nepřerušeného provozu není možné
volné disposiční řešení projektanta stavby i užití
libovolných konstrukcí. " A konečně uvádí zmí-
něné vyrozumění, že "se zřetelem na zákon
z 13. května 1936, č. 131 Sb. z. a n. o obraně státu
jest pak naprosto vyloučeno, aby podklady pro vy-
pracování návrhu na uvedenou stavbu byly dány
k disposici veřejnosti". V závěru se podotýká, že
"z uvedených důvodů není proto opatření návrhu
na novostavbu, resp. přestavbu dotčené budovy
veřejnou anonymní soutěží prakticky možné, ne-
hledě k tomu, že úvahy o tomto opatření jsou ještě
předčasné".
Na toto zamítavé stanovisko odpovědělo Ústředí
architektů ministerstvu pošt a telegrafů obšírněj-
ším přípisem z 30. července 1937, v němž reaguje
na odmítavé vyrozumění tohoto ministerstva
z 16. července 1937 a uvádí mezi jiným toto:
"Stávající budova hlavní pošty polohou svého
staveniště vyžaduje, aby potřeby vnitřního pro-
vozu byly uvedeny v soulad s neobyčejné rušným
uličním provozem na jedné z důležitých křižovatek
města již také se zřetelem k blízkému nádraží
Wilsonovu, případně k Václavskému náměstí, a
změnám, které v dopravě nastanou rekonstrukcí
pražských nádraží. Jde tudíž v prvé řadě o otázku
způsobu zastavění k stávající majetkové hranici,
tedy nikoli výlučně o potřebu, která by se týkala
stavby samé, nýbrž o potřeby v zájmu veřejném.
Budova, která na místě stávající staré budovy
pošty má vzniknouti, již sama o sobě může se
státi svým rozsahem a očekávaným obsahem sta-
vební aktualitou, která při záměrném uvážení
všech potřeb, pokud jsou veřejnosti provozně pří-
stupné, bude vyhledávána cizinou, což nelze pře-
hlédnouti vzhledem k tomu, že jde o hlavní poš-
tovní budovu v hlavním městě našeho státu. Veš-
kerá opatření v takové budově, pokud jsou při-
pravena pro styk se stranami, nemohou již sama
o sobě býti předmětem chránění (ve smyslu cito-
vaného zákona), jelikož každý znalec věci dovede
zběžným shlédnutím místnosti a zařízení shora
uvedených, tedy veřejně přístupných, učiniti si
kdykoliv pro vlastní potřebu přiléhavý disposiční
náčrt. Takové náčrty nejsou ani předmětem zá-
konné ochrany, poněvadž postrádají praktické
ceny.
Jde tudíž v druhé řadě o otázku prostorového a
výškového zastavění, které sice ve stavebním pro-
gramu a s uvažovaným způsobem provádění pře-
stavby souvisí, avšak nevidíme důvodů, které by
odporovaly možnostem ideového řešení daného
úkolu bez ohledu na specifikaci stavebního pro-
gramu, který samozřejmě musí býti utajen ve
své osnově, ale který může býti řešen povšechně
na podkladě všeobecných údajů, týkajících se
úhrnné velikosti podlahových (účelových) ploch,
počtu schodišť, počtu výjezdů ze dvorů a minimál-
ních jich velikostí. Požadavky programové, týka-
jící se místností, neb zařízení veřejně přístupných,
vyžadují, aby byly řešeny ze širšího názorového
hlediska z důvodů shora uvedených.
Takto upravený stavební program, doplněný po-
všechným náznakem potřeb, jest již způsobilý
k tomu, aby otázka výškového i horizontálního za-
stavění a regulace v rámci potřeby města byla
ideově řešitelná, aniž by mohly vzniknouti obavy
z porušení úředního tajemství a tím i učiněn zásah
do zákonných opatření. "
Dále souhlasí Ústředí architektů s názorem, že
otázka zadání definitivního náčrtu a stavebního
programu projektu jest věcí mimořádné důvěry
a že nelze podrobné podklady programové dáti
k disposici veřejnosti, avšak má za to, že uvede-
nými důvody prokazuje nejen možnost, ale i po-
třebu řešení daného úkolu veřejnou soutěží ideo-
vou jako nutný podklad pro interní stanovení zá-
sadních předpokladů pro vypracování definitivního
náčrtu.
12
V případě, že by ministerstvu pošt a telegrafů
důvody Ústředí architektů nepostačovaly, žádá
toto, aby návrh na novostavbu, resp. přestavbu
budovy pro hlavní poštovní a telegrafní úřad
v Praze II. byl opatřen omezenou soutěží mezi
kvalifikovanými architekty-projektanty.
Teprve po předložení předchozího citovaného
přípisu obdrželo Ústředí architektů dopis osobního
tajemníka pana ministra pošt a telegrafů, vrchního
odborového rady E. Vojáčka, ze dne 5. října 1937,
v němž mimo jiné bylo uvedeno toto: "O projektu
hlavní poštovní budovy v Praze se však zatím ne-
jedná a proto také Vaše slyšení v této věci u pana
ministra bylo by předčasné. Po rozhovoru s panem
ministrem dovoluji si doporučiti, abyste svou při-
hlášku o povolení audience u pana ministra pošt
a telegrafů zaslali až bude věc aktuelní. " - Na
tento poslední dopis znovu opětovalo ústředí archi-
tektů žádost za povolení slyšení jeho delegátů
u pana ministra pošt a telegrafů přípisem, zasla-
ným presidiu ministerstva pošt a telegrafů dne
15. října 1937. V této žádosti bylo také uvedeno,
že předmětem slyšení nemá býti pouze projekt
budovy hlavní pošty v Praze, nýbrž též projekční
činnost státní poštovní a telegrafní správy vůbec.
Tato poslední žádost zůstala dodnes nevyřízena!
Z vylíčeného postupu vysvítá, že se z nepocho-
pitelných příčin oddaluje již ode dne 28. června
1937 žádané slyšení delegátů Ústředí architektů,
že se jim odpovídá, že úvahy o novostavbě, resp.
přestavbě budovy pro hlavní poštovní a telegrafní
úřad v Praze II. jsou ještě předčasné stejně jako
zmíněné slyšení. Avšak naproti tomu se již ve-
řejně píše o tom, že nejen program, nýbrž i pro-
jekt nové budovy hlavní pošty byl v několika ko-
misích na ministerstvu pošt a telegrafů podroben
urychlenému zkoumání, že již v nejbližší době
budou jednat zástupci ministerstva pošt a tele-
grafů se zástupci Státní regulační komise a regu-
lačního úřadu obce pražské, že je již známo při-
bližné datum zahájení stavby i přibližný náklad
a že se nyní pracuje na podrobnostech projektu
budovy i spojovacího tunelu s Wilsonovým ná-
dražím. Tyto zprávy nikým nikde nevyvracena,
jsou v naprostém rozporu s tím, co bylo dosud
Ústředí architektů ministerstvem pošt a telegrafů
sdělováno o "předčasnosti" jeho kroků.
A pokud se týče důvodů odmítavého stanoviska
ministerstva pošt a telegrafů k vypsání soutěže,
nelze s nimi souhlasiti, jednak po nepředpojatém
a nestrannném uvážení protidůvodů Ústředí archi-
tektů, jednak i vzhledem k tomu, že se v dotyčném
odmítavém stanovisku ministerstva pošt a tele-
grafů předem podceňují schopnosti našich neúřed-
ních architektů-projektantů, jakoby pro "složitost
poštovního, telegrafního a telefonního provozu"
nebyli schopni projektovati budovu hlavního poš-
tovního a telegrafního úřadu a jakoby s ohledem
na nepřerušenost provozu při omezených dispo-
sičních a konstruktivních možnostech věc řešiti
vůbec nemohli. Také odkazování se na zákon
o obraně státu zdá se tu spíše jen vítanou zá-
minkou vůči našim neúředním architektům-pro-
jektantům, protože při stavbě tak rozsáhlé a kom-
plikované, o jakou jde, není vůbec možno vylou-
čiti ze spoluúčasti na jejím budování veliké množ-
ství firem (kterým bude přece nutno dáti jako
podklad pro jejich práce příslušné stavební plány)
a jejich zaměstnanců, instalatérů, dělníků, atd.,
kteří do novostavby, resp. přestavby musí míti
přístup po dobu jejího provádění a při vnitřním
zařizování.
Postup ministerstva pošt a telegrafů vůči vý-
znamné naší odborné korporaci, jakou jest Ústředí
architektů při Syndikátu výtvarníků českosloven-
ských, budí dojem, že v určitých úředních kruzích
tohoto ministerstva jest určitá antipatie proti ne-
úředním architektům-projektantům vůbec a odtud
dle všeho prýští nejen odmítavý tón vůči všem je-
jich podáním, nýbrž hlavně také oddalování jejich
slyšení, patrně na základě dobrozdáni oněch úřed-
ních kruhů.
Podepsaní se proto táží pana ministra pošt a
telegrafů:
1. Jsou Vám, pane ministře, známy kroky, pod-
niknuté Ústředím architektů při Syndikátu vý-
tvarníků československých v ministerstvu pošt a
telegrafů a počínající přípisem ze dne 5. března
1937?
2. Byly a jsou zmíněné kroky Ústředí architektů
stále předčasné vzhledem ke zprávám, dávaným
do veřejnosti, a vzhledem ke skutečnému přítom-
nému stavu otázky novostavby, resp. přestavby
budovy pro hlavní poštovní a telegrafní úřad
v Praze II.?
3. Jste, pane ministře, ochoten umožniti bez
dalších průtahů Ústředí architektů uskutečnění
jeho občanského práva v demokratickém státě a
připustiti, aby jeho delegáti měli možnost Vám
přímo osobně přednésti přání a stížnosti, jež mají
vztah k Vašemu ministerstvu (jak naznačuje
obsah posledního přípisu Ústředí architektů ze dne
15. října 1937) a jejichž předmět povážlivě ohro-
žuje existenci našich neúředních architektů-pro-
jektantů?
V Praze dne 20. ledna 1938.
Dr Domin,
Turček, Dembovský, dr Pružinský, Danihel,
Schwarz, Slušný, Šalát, dr Tiso, dr Novotný,
dr Klíma, inž. Protuš, J. Sedláček, Chmelík,
dr Štůla, Špaček, dr inž. Toušek, Knebort, dr Rašín,
Hlinka, Holeček, Ježek.
1244 IX (překlad).
Interpelace
poslance Schenka
ministrovi vnitra
o nepřípustných metodách státní policie
v Mikulově.
Dne 16. ledna byl zatčen člen komunistické
strany Československa Nissel ve chvíli, kdy se
vracel z Brna, kam byl delegován na konferenci
strany. Při výslechu se mu hrozilo, kdyby nechtěl
mluviti, býkovcem, kopanci, poličky atd. Konečně
musela ho policie přece propustiti, poněvadž se
nepřiznal k obviněním, která mu byla připisována.