19
nelze pochopiti, proč se proti takovému uvědomění
lidí postupuje tak přísně.
Velký český pedagog Jan Amos Komenský, jímž
se český národ právem pyšní, vytýčil základy peda-
gogické vědy. On určil zásadu, aby se každé dítě
učilo ve své mateřštině. Tuto přirozenou zásadu
pedagogiky převzaly skoro všechny národy světa
a formulovaly ji ve svých sbírkách zákonů. Tuto
zásadu obsahuje i § 58 zák. čl. XXXVIII z r. 1868,
a v mírových smlouvách se naše republika zavá-
zala dbáti práv národních menšin. Ustanovení
o ochraně práv národních menšin byla vložena i do
nejvyššího zákona republiky, do ústavní listiny.
Ale zvláštností ruského lidu v Zemplíně se nedbá,
a nebylo mu poskytnuto ani to, co měl do převratu,
vyučování cyrilice, na níž lid lpěl i v dobách nej-
většího pronásledování.
Rodiče se obrátili s prosbami a memorandem na
hlavu státu a prosili, aby jejich děti byly vyučo-
vány ruským jazykem. Ale na tyto spravedlivé
prosby kromě trestů odpovědi nedostali.
Na základě toho, co jsme uvedli, tážeme se pánů
ministrů, školství a národní osvěty a vnitra:
1. Vědí-li o těchto okolnostech?
2. Jaká opatření učiní, aby ruský lid dosáhl
uspokojení svých požadavků?
S. Jsou-li ochotni se postarati, aby se vyhovělo
prosbě řeckých katolíků Rusů v obci Močaranech?
V Praze, dne 25. ledna 1938.
Dr Pješčak, Bródy,
Illing, dr Eichholz, Stangl, Jäkel, inž. Peschka,
Fischer, Obrlik, G. Böhm, dr. Neuwirth, Rösler,
Sogl, E. Köhler, Axmann, dr. Hodina, Gruber,
Nickerl, inž. Künzel, Birke, dr. Kellner,
dr. Zippelius, dr. Peters.
1220/XXII. (překlad).
Interpelace
poslanců dr I. Pješčaka a A. Bródyho
ministrovi školství a národní osvěty
a ministrovi vnitra
o změně vyučovacího jazyka na obecné
škole v obcí Bžanech v okrese stropkovském.
§ 58 zák. čl. XXXVIII z r. 1868 praví, že se vy-
učování na obecných školách má konati v mateř-
štině školních dětí a že rodiče sami mohou rozhod-
nouti, ve kterém jazyce mají býti jejich děti vyučo-
vány. Tento zákon platí dosud i u nás. § 134 ústav-
ní listiny praví: Jakýkoli způsob násilného odná-
rodňování je nedovolený.
Podle statistiky jest v obci Bžanech z úhrnného
počtu 202 osob 66 Rusů, ale podle vyznání jest
tam 191 řeckých katolíků a pouze 11 římských ka-
tolíků. Všichni řečtí katolíci se považují za Rusy,
což dokazuje i to, že již po třetí podali memoran-
dum o změnu vyučovacího jazyka v ruský.
Podle statistiky z r. 1921 ve Bžanech ještě
všichni řečtí katolíci byli Rusy, to jest tací, jakými
ve skutečnosti jsou i dnes. Ale v r. 1930 popisní
komisař již většinu lidí - proti jejich vůli - za-
psal jako Slováky. Došlo také ke srážkám mezi po-
pisním komisařem a lidmi, na příklad Ivan Širo-
kij žádal, aby byl zapsán jako Rus, ale komisař
to odmítl učiniti. Tak bylo v obci vykázáno více
Slováků než Husů, ale jen podle nespravedlivé sta-
tistiky, neboť lidé zůstali i dále těmi, čím byli:
Rusy. Vždyť se v obci Bžanech mluví čistě ruským,
lemkovským nářečím. Podle statistiky z r. 1921
bylo v obci z úhrnného počtu 206 obyvatelů 186
řeckých katolíků a 187 Rusů.
Po každé, když lid podal memorandum o změně
vyučovacího jazyka, pan notář opakoval lidem, že
již dávno mohli míti obecnou školu, kdyby nežádali
o změnu jazyka. Tak chytře jedná s lidem notář,
jemuž málo vzdělaný obecní starosta několikrát
podepsal prohlášení, že obec je spokojena se slo-
venskou školou. Po takové práci, po takovém jed-
nání notáře vůči spravedlivému požadavku lidu,
lidé se tak rozčilili, že znovu podali memorandum
panu presidentovi republiky, v němž v zoufalství
užili několika ostrých výrazů, a za to nyní úřady
pronásledují prosté vesničany, prosící o spravedli-
vou věc. Sedláci byli udáni u soudu, kde se jim
hrozilo, že budou zatčeni. Takovými metodami
úřady úplně marně si přejí zastrašiti Rusy v boji
o ruskou školu. Tak se zbytečně jen vzbuzuje v lidu
nenávist k úřadům.
Podle projevů některých politických činitelů Če-
chů a Slováků ruský národ v republice není náro-
dem menšinovým, nýbrž státním. Ale ruský národ
nemá ani práv národních menšin. Vždyť je prostě
neuvěřitelné, že by v čistě ruské obci ruský lid ne-
měl svou obecnou školu.
Velký český pedagog, Jan Amos Komenský,
jímž se český národ právem pyšní, vytýčil základy
pedagogických věd. On vyslovil zásadu, aby se
každé dítě učilo ve své mateřštině. Tento přiroze-
ný zákon přejaly skoro všechny národy světa a
formulovaly jej ve svých sbírkách zákonů. Tato zá-
sada je obsažena i v § 58 zák. čl. XXXVIII z r.
1868, a v mírových smlouvách se naše republika
zavázala dbáti práv národních menšin. Ustano-
vení o ochraně práv národních menšin byla vlo-
žena do nejvyššího zákona republiky, do ústavní
listiny. Ale zvláštnosti ruského národa v republi-
ce se úplně přehlížejí. Ruský národ není menšinou,
to jest autonomní národ. Proto nelze naprosto po-
chopiti, že v republice, ke které se dobrovolné při-
pojil, musí úporně bojovat o své národní a kulturní
já"
Před převratem se ve všech ruských obcích vy-
učovalo náboženství rusky. Tím byl náš národ za-
chráněn před odnárodněním. Ale běda, v předvečer
jubilejního výročí 20letého trváni republiky, správ-
ce státní školy ve Bžanech činí udání školnímu
inspektorátu v Medzilaborcích, že učitel nábožen-
ství, P. V. Čisarik, na hodinách náboženství "po-
rušťuje", že učí ruské děti ruské azbuce. A když
se lid proti tomu ostře ozval, honí jej k soudu.
Proto jest v zájmu samého státu, aby se již
jednou učinila přítrž přehmatům rozličných šovi-
nistů, kteří nemají širšího rozhledu. Republika po-
třebuje vnitřního klidu. Klid však nastane teprve
tehdy, až budou napraveny všechny omyly, které
neodpovědní lidé spáchali na ruském národě.
20
Na základě toho, co jsme výše uvedli, tážeme se
pánů ministrů školství a národní osvěty a vnitra:
1. Vědí - li o těchto okolnostech?
2. Jaká opatření učiní, aby požadavkům ruského
národa bylo vyhověno?
3. Jsou - li ochotni dáti tuto věc vyšetřiti a potre-
stati ty, kdož se dopustili přehmatů?
4. Jest pan ministr školství a národní osvěty
ochoten ihned přikázati, aby vyučovací jazyk na
obecné škole byl změněn?
V Praze dne 25. ledna 1938.
Dr Pješčak, Bródy,
Stangl, Jäkel, Gruber, Sogl, Birke, Axmann,
E. Köhler, dr Eichholz, dr Hodina, Nickerl, inž.
Peschka, dr. Kellner, Illing, Rösler, Hirte, dr. Neu-
wirth, dr. Zippelius, inž. Künzel, Obrlik, G. Böhm,
dr. Peters.
1220/ XXIII (překlad).
Interpelace
poslanců dr. I. Pješčaka a A. Bródyho
ministrovi školství a národní osvěty
a ministrovi vnitra
o ruském vyučování v obci Falkušovcích
v okrese michalovském.
§ 58 zák. čl. XXXVIII z r. 1868 praví, že se na
obecných školách má vyučování konati v mateř-
štině dětí a že rodiče mohou rozhodnouti, v jakém
jazyku mají býti jejich děti vyučovány. Tento zá-
kon u nás dosud platí. § 134 ústavní listiny praví:
Jakýkoli způsob násilného odnárodňování je nedo-
volený.
Podle statistiky z r. 1921 bylo v obci Falkušov-
cích z úhrnného počtu 696 obyvatelů 500 řeckých
katolíků, a z nich ruské národnosti bylo 574. Ale
podle statistiky z r. 1930 bylo vykázáno 600 řec-
kých katolíků, ale Rusů úhrnem jen 8. Jest zcela
patrno, že za 9 let ruský lid v obci nemohl zmizeti
a nemohl se proměniti ve Slováky, a statistika jest
pouze výsledkem nesprávného soupisu lidu. Jako
příklad uvádíme pouze případ jistého Jiřího Ste-
fana. Ačkoliv on a více Rusů, kteří pozorovali, že
popisní komisaři je nezapisují správně tak, jak si
toho přáli, žádali, aby byli zapsáni jako Rusové,
bez ohledu na to komisaři je zapisovali i dále jako
Slováky. Ale následkem protestů bylo, že někteří
lidé byli udáni okresnímu úřadu v Michalovcích, kde
se hrozilo lidem, že budou - li trvati na svém, budou
potrestáni a posláni do Moskvy, protože na Slo-
vensku Rusíni nejsou. Rusové musili u okresního
úřadu v Michalovcích dokazovati svou ruskou ná-
rodnost zkouškou, musili před úředníky okresního
úřadu čísti ruské knihy.
Z toho jest zřejmo, že při soupisu lidu panoval
útisk a jen díky tomu se povedlo Rusy z r. 1921
změniti v r. 1930 ve "Slováky".
Ale lidu zůstalo dále jeho ruské uvědomeni. Lid
žádá, aby do jeho školy byl zaveden rusky vyučo-
vací jazyk. Loni bylo sepsáno memorandum hlavě
státu, ve kterém lid žádá změny vyučovacího jazy-
ka v ruský. Ale to bylo dostatečnou pohnutkou
k pronásledování některých lidí. Dne 10. května
1937 přišel četník do domu pana Ivana Horňaka
a provedl domovní prohlídku. Rozházel všechny
věci v domě a zabavil: 1. připravené memorandum
o změně vyučovacího jazyka, adresované panu pre-
sidentu republiky; 2. časopis "Russkij Věstník";
3. legitimaci Horňaka, kterou mu vydal Autonomní
zemědělský svaz a 4. důvěrný dopis důvěrníkům
Autonomního zemědělského svazu. Všechny tyto
věci četník zabavil, aniž byl předložen rozkaz pro-
vésti domovní prohlídku a aniž bylo vydáno po-
tvrzení o zabavených věcích. Tento postup je pří-
mo nezákonný a nemůže zůstati bez trestu.
Bez ohledu na taková opatření lid znovu sepsal
a podal memorandum, ve kterém úplně spravedlivě
a zákonnou cestou žádal svých práv, ruského vy-
učování ve své škole. Tento spravedlivý požadavek
nebyl potlačen ani domovními prohlídkami.
S hlediska celostátního blaha a klidu ruské uvě-
domění lidu jest jen prospěšné státu a proto nelze
pochopiti, proč se proti takovému uvědomění lidu
Činí tak přísná opatření.
Velký český pedagog, Jan Amos Komenský, jímž
se český národ právem pyšní, vytýčil základy pe-
dagogických věd. Určil zásadu, aby se každé dítě
učilo ve své mateřštině. Tuto přirozenou zásadu
vychovatelství převzaly skoro všechny národy
světa a formulovaly ji ve svých sbírkách zákonů.
Tato zásada je obsažena i v § 58 zák. čl. XXXVIII
z r. 1868, a mírovými smlouvami se naše republika
zavázala dbáti práv národních menšin. Ustanovení
o ochraně práv národních menšin byla vložena do
nejvyššího zákona republiky, do ústavní listiny.
Ale zvláštností ruského lidu v Zemplíně se nedbá
a nebylo jim zachováno ani to, co měli před pře-
vratem, vyučování cyrilice, na které lid lpěl v do-
bách největšího pronásledování.
Na základě toho, co jsme výše uvedli, tážeme se
pánů ministrů školství a národní osvěty a vnitra:
1. Vědí - li o těchto okolnostech?
2. Jaká opatření učiní, aby bylo vyhověno spra-
vedlivým a zákonitým požadavkům ruského ná-
roda?
3. Jest pan ministr školství a národní osvěty
ochoten se postarati, aby se vyhovělo řecko-kato-
lickým Rusům v obci Falkušovcích?
V Praze dne 25. ledna 1938.
Dr Pješčak, Bródy,
Stangl, Jäkel, Illing, Axmann, E. Köhler, Sogl,
Obrlik, G. Böhm, dr Peters, inž. Künzel, Rösler,
Nickerl, dr Eichholz, dr Neuwirth, Gruber, dr Ho-
dina, inž. Peschka, Birke, dr Zippelius.
1220/ XXIV (překlad).
Interpelace
poslanců dr I. Pješčaka a A. Bródyho
21
ministrovi školství a národní osvěty
o změně vyučovacího jazyka na obecné
škole v obci Pucaku v okrese stropkovském.
Největší pedagog světa Jan Amos Komenský za-
vedl v moderní pedagogické vědě zásadu, podle níž
má býti každé dítě vyučováno ve své mateřštině.
Touto zásadou se řídí nyní všechny kulturní ná-
rody. V četných sbírkách zákonů a nařízení rozlič-
ných světových států setkáváme se s touto zása-
dou. I v našem státě jest vyslovena v ustanovení
§ 58 zák. čl. XXXVIII z r. 1868, totiž že se vy-
učování na obecných školách má konati v mateř-
štině dětí, a že rodiče mohou rozhodnouti, v jakém
jazyce mají býti jejich děti vyučovány.
Význam tohoto platného ustanovení není u nás
málo důležitý. Vždyť víme, že se v četných čistě
ruských obcích děti na obecné škole vyučují jazy-
kem slovenským, t. j. nikoliv mateřštinou dětí do-
cházejících do školy. Jednou z těchto četných obcí
jest i obec Pucak.
V obci Pucaku podle úřední statistiky z r. 1930
bylo z úhrnného počtu místního obyvatelstva 163
osob napočteno 152 obyvatelů ruské národnosti a
jenom 1 Slovák. Ale v obci po dlouhá léta jest vy-
učovacím jazykem na obecné škole jazyk slovenský,
a nikoliv mateřština ruského obyvatelstva. Z toho
lze patrné vyvozovati, že se ve škole provádí ná-
silné odnárodňování ruského obyvatelstva, a to
mladého ruského pokolení. Přes několikeré prosby
a žádosti, aby nespravedlivě zavedený slovenský
vyučovací jazyk na obecné škole byl změněn v rus-
ký, školské úřady neuznaly za vhodno vyhověti
vůli lidu a zavésti do školy ruštinu jako jazyk vy-
učovací.
Tak se stalo, že nebyl zachován § 134 ústavní
listiny naší republiky, ve kterém se praví: Jaký-
koli způsob násilného odnárodňování je nedovo-
lený.
Vědomí příslušnosti k ruskému národu bylo
u obyvatelů obce Pucaku vždy stoprocentní. To
vidíme i ze soupisu lidu z r. 1921, kdy ze 133
všech obyvatelů obce bylo napočteno 132 lidí ruské
národnosti. To ještě dokazuje, jaké nespravedl-
nosti se dopustily školské úřady, když na obecné
škole v obci Pucaku zavedly slovenský vyučovací
jazyk.
Aby byly napraveny křivdy způsobené během
dlouhých let ruskému lidu v obci Pucaku, pro
blaho a klid ve státě žádáme, aby vyučovací jazyk
na obecné škole v obci Pucaku byl změněn. Vždyť
zavedení slovenského vyučovacího jazyka bylo
způsobeno jen platností Apponyiova zákona z r.
1907, zák. čl. XXVII, podle nařízení školského
referátu v Bratislavě ze dne 1. července 1921,
č. 27. 519/21 a nařízení ze dne 18. září 1921,
č. 62. 791/21, kdy v ruských obcích počaly naše
školní úřady zaváděti slovenský vyučovací jazyk
místo maďarského. Tato nařízení jsou již zrušena,
ale škoda, kterou způsobila ruskému národu, trvá
do dneška.
Na základě toho, co jsme uvedli, tážeme se pana
ministra školství a národní osvěty:
1. Ví - li o těchto okolnostech?
2. Jaká opatření učiní, aby zastavil násilné od-
národňování ruského lidu slovenskou školou?
3. Je - li ochoten ihned se postarati, aby sloven-
ský vyučovací jazyk na obecné škole byl nahrazen
ruským?
V Praze dne 25. ledna 1938.
Dr Pješčak, Bródy,
Jäkel, dr Hodina, dr Eichholz, Stangl, Gruber,
E. Köhler, Sogl, Obrlik, G. Böhm, dr Neuwirth,
Fischer, dr Zippelius, Rösler, Illing, inž. Peschka,
Axmann, Nickerl, Birke, inž. Künzel, dr Peters.
1220/ XXV. (překlad).
Interpelace
poslanců dr I. Pješčaka a A. Bródyho
ministrovi školství a národní osvěty
o změně vyučovacího jazyka na obecné
škole v obci Ruském Kručově v okrese
giraltovském.
Jakýkoli způsob násilného odnárodňování je ne-
dovolený, praví § 134 ústavní listiny naší repub-
liky. A co vidíme? Jsme svědky nejbezohlednějšího
odnárodňování ruského lidu, které se provádí již
na obecné škole.
V obci Ruském Kručově jest od samého pře-
vratu zaveden na škole slovenský vyučovací jazyk
ke škodě ruského mateřského jazyka místního oby-
vatelstva, které jest výlučně řecko - katolického
vyznání, tedy i ruské. Ačkoliv oficiální statistika
z r. 1930 uznala za Rusy jen 59 lidí ze 187 osob
úhrnného počtu obyvatelů, jest z tohoto počtu 186
lidí řecko - katolického vyznání a ačkoliv všichni
ostatní obyvatelé byli zapsáni jako Slováci, nelze
předpokládati, že by se obyvatelé obce Ruského
Kručova považovali za Slováky. Vždyť ještě v r.
1921 bylo při soupisu lidu ze 195 lidí veškerého
obyvatelstva obce 186 lidí ruské národnosti, a v r.
1890 ze 146 lidí žijících v obci bylo 127 lidí za-
psáno jako Rusové.
Bylo by krajně nelogické předpokládati, že za
posledních 10 let obyvatelé obce byli přirozeným
způsobem odnárodněni. Jedinou příčinou takového
stavu jest, že komisaři vyslaní k soupisu lidu v r.
1930, kteří byli povinni nestranně zapisovati údaje
týkající se sčítání lidu, zneužili své plné moci a
bez vědomí obyvatelů Ruského Kručova zapsali
větší část obyvatelů jako Slováky. Důsledkem
toho bylo, že na základě nesprávné statistiky zů-
stal slovenský vyučovací jazyk na obecné škole
i dále. Vyučovacím jazykem byl nejprve slovenský
jazyk podle nařízení školského referátu v Brati-
slavě ze dne 1. července 1921, č. 27. 519/21 a na-
řízení ze dne 18. září 1921, č. 62. 791/21, kterážto
nařízení zakázala vyučovati rusky na obecných
školách dovolávajíce se zák. čl. XXVII z r. 1907
(to jest zákon Apponyiho s pomaďaršťovací ten-
dencí), ačkoliv podle soupisu lidu z r. 1921 bylo
v obci Ruském Kručově skoro 100% ruského oby-
vatelstva.
22
Již od té doby až do dneška obyvatelé Ruského
Kručova žádají o změnu slovenského vyučovacího
jazyka v ruský a stále bez úspěchu, školské úřady
ani jednou nepovažovaly za nutno dbáti § 58 zák.
a. XXXVIII z r. 1868, podle jehož platného usta-
novení mohou rodiče rozhodnouti, v jakém jazyce
mají býti vyučovány jejich děti. školské úřady
nechaly bez povšimnutí i to, že podle téhož para-
grafu zákonného článku vyučování na obecných
školách se má konati v mateřštině dětí školou
povinných. Pro takové jednání ruské děti v Rus-
kem Kručove byly vydány všanc násilnému od-
národňování.
V demokratickém státě sotva lze ospravedlniti
a ponechati bez povšimnutí takový zjev. Zásadu,
aby "se děti učily ve své mateřštině", přejaly
nyní skoro všechny kulturní národy světa. Tím
spíše nemělo by se státi v československé repub-
lice, aby se slova velkého pedagoga Jana Amose
Komenského doma nedbalo a aby tím, že na obecné
škole v Ruském Kručově bude ponechán slovenský
vyučovací jazyk, páchaly se křivdy na ruském lidu
a tím se projevovalo nedbání základních zákonů
republiky.
Se zřetelem na tyto nespravedlnosti páchané na
ruských občanech plných 19 let, žádáme tímto, aby
na obecné škole byl slovenský vyučovací jazyk
nahrazen ruským, neboť jsme přesvědčeni, že klid
a mír v republice jest všem stejně drahý a nespra-
vedlnosti vzbuzují jen rozhořčení a neklid.
Na základě toho, co jsme uvedli, tážeme se pana
ministra školství a národní osvěty:
1. Ví-li o těchto okolnostech?
2. Jaké opatření učiní, aby zastavil násilné od-
národňování ruského lidu slovenskou školou?
3. Je-li ochoten ihned se postarati, aby sloven-
ský vyučovací jazyk na obecné škole byl nahrazen
ruským?
V P r a z e dne 25. ledna 1938.
Dr. Pješčak, Bródy,
Jäkel, Stangl, Axmann, E. Köhler, Sogl, Obrlik,
G. Böhm, dr Neuwirth, Fischer, dr Eichholz,
dr Hodina, inž. Peschka, Illing, Rösler, Gruber,
Nickerl, Birke, inž.
Künzel, dr Peters, dr Zippelius.
1220/XXVI. (překlad).
Interpelace
poslanců dr I. Pješčaka a A. Bródyho
ministrovi školství a národní osvěty
o změně vyučovacího jazyka na obecné
škole v obci Malcově v okrese barele-
jovském.
Opírajíce se o ustanovení § 58 zák. čl. XXXVIII
z r. 1868, které praví, že se vyučování na obecných
školách má konati v mateřštině školních dětí, pro-
hlašujeme, že ho školské úřady nezachovávají. Po-
rušování platného ustanovení vidíme i v tom, že
na obecné škole v obci Malcově je zavedena jako
vyučovací jazyk slovenština. Podle § 58 zák. čl.
XXXVIII z r. 1868 je rodičům ponechána možnost
také rozhodnouti, v jakém jazyce mají býti jejich
děti vyučovány. Ale četné prosby a žádosti oby-
vatelů obce Malcova, aby slovenský vyučovací ja-
zyk na obecné škole byl nahrazen ruským, byly
marné, ačkoliv výše zmíněné ustanovení zákonného
článku u nás dosud platí.
Z toho všeho je zřejmo, že školní děti jsou ve
velikém nebezpečí, poněvadž odnárodňování, které
provádějí školské úřady, nešetří mladého pokolení
chudého ruského lidu. Tím se porušuje § 134
ústavní listiny naší republiky, který praví: Jaký-
koli způsob násilného odnárodňování je nedo-
volený.
A tak, přihlížejíce ke statistickým údajům z r.
1930, podle nichž žije v Malcově úhrnem 903 lidí,
z toho 769 ruské národnosti, můžeme prohlásiti,
že se na ruském lidu páše velká křivda tím, že
se děti školou povinné nemohou učiti na obecné
škole ve svém mateřském ruském jazyku. Vždyť
to, aby se na obecné škole v Malcově vyučovalo
nasky, jest tím přirozeným požadavkem, jehož tak
usilovně hájil největší český pedagog Komenský.
Celý kulturní svět si již osvojil zásadu vyučovati
děti v jejich mateřštině a proto se to tím spíše má
prováděti i u nás, v demokratické republice, neboť
víme, že blaho a klid ve státě závisí jedině na
spravedlivém chování úřadů ke všem národnostním
vrstvám státu.
Proto, aby byla doslova zachovávána ustano-
vení § 134 ústavní listiny naší republiky, žádáme,
aby se učinila přítrž násilnému odnárodňování
ruského lidu v Malcově tím, že slovenský vyučo-
vací jazyk bude nahrazen jazykem ruským.
Na základě toho, co jsme uvedli, tážeme se pana
ministra školství a národní osvěty:
1. Ví-li o těchto okolnostech?
2. Jaká opatření učiní, aby zastavil násilné od-
národňování ruského lidu slovenskou školou v Mal-
cově?
3. Je-li ochoten ihned se postarati, aby sloven-
ský vyučovací jazyk byl nahrazen jazykem rus-
kým?
V P r a z e, dne 25. ledna 1938.
Dr Pješčak, Bródy,
Jäkel, Gruber, E. Köhler, Sogl, Obrlik, Hirte,
inž. Künzel, Illing, dr Eichholz, Axmann, inž.
Peschka, Nickerl, dr Kellner, G. Böhm, Stangl,
dr Hodina, Birke, Rösler, dr Zippelius, dr Neu-
wirth, dr Peters.
Původní znění ad 1220/I.
Interpellation
des Abgeordneten Franz Hollube
an den Minister für Landwirtschaft
23
wegen gänzlich unbegründeter Pauschal-
verdächtigungen der Bevölkerung des Be-
zirkes Hohenelbe durch die Interpellations-
beantwortung des Herrn Landwirtschafts-
ministers vom 3. März 1937, Druck 845/XII.
Mit Interpellation vom 30. Oktober 1936. Druck
675/XIV, wurde dem Herrn Landwirtschaftsmini-
ster das unverantwortliche Verhallen des Försters
Kolař und des Hegers Gusbach aus Pommerndorf
zur Kenntnis gebracht. In der Beantwortung dieser
Interpellation vom 3. März 1937 gibt der Herr
Landwirtschaftsminister zu, daß die Beschweiden
der Bevölkerung voll und ganz begründet waren
und sagt wörtlich:
"Förster Kolář hat nicht bestritten, daß er un-
gefähr 11 Personen ohne Anweisungen die gesam-
melten Schwämme weggenommen - im ganzen
hat es sich ungefähr um 4 bis 5 kg gehandelt -
und sie zertreten hat; in einem Falle hat dies
Heger Gusbach auf Befehl des Försters getan".
Auch der Umstand, daß Kolář sich weigerte,
Anweisungen zum Sammeln von Waldfrüchten
auszugeben, wird nicht bestritten. Es wird aller-
dings versucht, dieses gänzlich unberechtigte Vor-
gehen des Försters Kolář damit zu entschuldigen,
daß man erklärt, dieser habe zwei Tage lang keine
Anweisungen gehabt und hätte daher keine aus-
geben können. Nun hätte aber der Herr Landwirt-
schaftsminister bei den in der Interpellation als
Auskunftspersonen angeführten, betroffenen Leu-
ten feststellen können, daß das Ansuchen um Aus-
stellung von Anweisungen nicht von allen Genann-
ten innerhalb von 2 Tagen und zu jener Zeit ge-
stellt wurde, in der Kolář angibt keine Anweisun-
gen gehabt zu haben.
Die Einbringung der Interpellation war demnach
in jeder Hinsicht berechtigt, umsomehr, als sich
nach der Einbringung der Interpellation die Um-
gangsformen des Försters Kolář mit der Bevölke-
rung bedeutend besserten und der Herr Landwirt-
schaftsminister in der Interpellationsbeantwortung
selbst zugibt, daß das gerügte Verhalten, objektiv
betrachtet, nicht gut geheiszen werden könne.
Aber gänzlich unverständlich und für die Bevöl-
kerung des betreffenden Gebietes geradezu belei-
digend ist die Art, mit welcher der Herr Landwirt-
schaftsminister das gerechtfertigte Vorgehen der
Interpellation verwischen will. Der Herr Landwirt-
schaftsminister hielt es für notwendig, die Staats-
bürger eines ganzen Bezirkes pauschaliert zu ver-
dächtigen und einer Reihe von durchwegs ver-
urteilungswürdiger, zum Teil schwerer verbreche-
rischer Handlungen zu bezichtigen. Er führt in der
Interpellationsbeantwortung wörtlich aus:
"In dem Ortsbereiche, den diese Interpellation
betrifft, zeigt die Bevölkerung gegenüber dem
Personale čechischer Nationalität ein feindseliges
Verhalten, das bis zur Herausforderung und Pro-
vokation reicht. Die Kundmachungen und Benach-
richtigungen der Verwaltung der staatlichen
Forste über das Betreten des Waldes werden mit
Hakenkreuzen bemalt, der čechische Text mit
Lehm oder Unrat beworfen, die aufgeschichteten
Brennholzstöße werden auseinander geworfen und
auf denselben Hakenkreuze gemalt, wodurch der
Absatz dieses Holzes in čechische Gemeinden er-
schwert wird und dergleichen.
Im Forstgebiete Kolář sind außerdem Überfälle
auf Frauen vorgekommen, weiters kam es dort zur
absichtlichen Verkrüppelung von Wild (auf das
junge Rehwild wird mit Steinen geworfen), in die
Baumrinde längs der Wege werden Schmähbilder
eingeschnitten, neue Kulturen werden zertreten
usw.... "
Die Erregung über ein solches Verhalten, be-
rechtigte Vorhaltungen mittels gänzlich unerwie-
sener Verdächtigungen entkräften zu wollen, ist
in der Bewohnerschaft des genannten Bezirkes
ungemein groß, umsomehr, als es die Bevölkerung
für notwendig hielt, das bezeichnete Gebiet auf die
in der Interpellationsbeantwortung genannten
Vorwürfe hin absuchen zu lassen, wobei keinerlei
Folgen der angeblich verübten Handlungen ent-
deckt werden konnten. Die Bevölkerung liebt den
Wald und weiß sich seine Schönheit und die von
ihm gebotenen Erholungsmöglichkeiten wohl zu
schätzen. Dies geht unter anderem auch daraus
hervor, daß drei von den innerhalb der letzten
Jahre ausgebrochenen Waldbränden von der Be-
völkerung ohne jede Aufforderung gelöscht wur-
den.
Die Bevölkerung des genannten Bezirkes kann
es mit ihrem Ehrempfinden nicht vereinbaren, sich
vom Herrn Landwirtschaftsminister solcher Ver-
gehen, deren sie gänzlich unbegründet beschuldigt
wird, zeihen zu lassen. Die Verübung solcher ruch-
losen Handlungen ist vielleicht bei einzelnen ver-
kommenen Individuen möglich, muß aber von
jedem ehrenhaften Staatsbürger als unbedingt
verwerflich von sich gewiesen werden.
Die Bevölkerung fühlt sich durch die unbegrün-
deten Beschuldigungen des Herrn Landwirtschafts-
minister aufs tiefste in ihrer Ehre getroffen.
Die Interpellanten stellen daher in ihrem Namen
an den Herrn Landwirtschaftsminister die An-
fragen:
1. Ist der Herr Minister bereit, die in der Intel -
pellationsbeantwortung vom 3. März 1937, Druck
845/XII, gegen die Bevölkerung des Bezirkes
Hohenelbe erhobenen Pauschalbeschuldigungen zu
begründen und mit stichhältigem Beweismaterial
zu erhärten oder aber
2. ist der Herr Minister bereit, die ausge-
sprochenen Verdächtigungen als unbegründet zu-
rückzunehmen und der Bevölkerung des Bezirkes
Hohenelbe Genugtuung zu geben?
Prag, am 30. Dezember 1937.
Hollube,
Klieber, Ing. Künzel, Illing, Gruber, Ing. Peschka.
Dr. Rosche, Ing. Lischka. Nickerl, Dr. Eichholz.
Knöchel, Axmann, Wollner, Stangl, Jobst, Kundt,
Fischer, Sandner, Jäkel, Dr. Peters. Dr. Zippelius.
Původní znění ad 1220/II.
Interpellation
der Abgeordneten Dölling und Šverma
an den Justizminister