13
Jaké nespravedlnosti se dějí vůči ruskému ná-
rodu na Slovensku, dokazuje i to, že ve velké ruské
obci Kalné Roztoce jest na místní obecné škole
vyučovacím jazykem jazyk slovenský. Tím se po-
rušuje § 58 zák. Čl. XXXVIII z r. 1868, ve kterém
té praví, že se vyučování na obecných školách má
konati mateřštinou dětí. Obyvatelé této obce ne-
jednou žádali, aby školské úřady změnily sloven-
ský vyučovací jazyk, ale jejich prosbám a žá-
dostem se dosud nevyhovělo. Již tím nebylo do-
drženo ustanovení zmíněného paragrafu uvede-
ného zákonitého článku, v němž se také praví, že
rodiče sami mohou rozhodnouti, v jakém jazyku
mají býti vyučovány jejich děti.
Takovým nezachovávánim § 58 zák. čl. XXXVIII
z r. 1868 se provádí v obci Kalné Roztoce násilné
odnárodňování školou, což odporuje § 134 ústavní
listiny naší republiky, ve kterém se praví: Jaký-
koli způsob odnárodňování je nedovolený.
Vždyť v obci Kalné Roztoce jest podle úřední
štatistiky z r. 1930 z úhrnného počtu obyvatelstva
680 osob 653. lidí ruské národnosti, zatím co Slo-
váků jest úhrnem 23, z čehož jest jasně patrná
ohromná převaha ruských obyvatelů. Stejnou
většinu Rusů ukazuje i statistika z r. 1921, kdy
z 572 obyvatelů obce bylo napočteno 513 lidí
ruské národnosti. Rovněž všechny maďarské stati-
stiky, které jen jsou po ruce a nám známy, ukazují
skoro 100% ruského obyvatelstva. Ale přes podob-
nou velmi zřejmou národnostní převahu Rusů nad
jinými národnostmi v obci Kalné Roztoce školské
úřady nepovažovaly za nutno přihlédnout ke spra-
vedlivým požadavkům ruského lidu a provésti
změnu slovenského vyučovacího jazyka na obecné
škole v mateřský jazyk ruský.
To bylo důvodem i častého porušování klidu a
pořádku. Lid pobouřený nedemokratickým jedná-
ním školských úřadů, jejichž cílem bylo násilně
prováděti hromadné odnárodňování mladého rus-
kého pokolení v obci, nejednou užíval radikálních
prostředků, jako na př. rozbíjel okna školy atd.
Takové věci byly jen důsledkem toho, že sloven-
ský vyučovací jazyk působí do dneška mezi lidem
nenávist proto, že školské úřady se nespravedlivě
chovají k národním citům lidu. Děti si stěžují, že
nerozumějí učiteli; učitel nemůže prokazovati pro-
spěch ve škole a. proto podobné poměry na místní
obecné škole působí veliký zmatek. Mimo to ještě
prohlášení inspektorátu, že stát vydržuje jen školy
se slovenským vyučovacím jazykem, úplně pobou-
řilo lid, který v zoufalství jest odhodlán i ke kraj-
nosti se zřetelem k hrubé nevážnosti a nesouhla-
sícím se zásadami demokratického státu projevům
školního inspektora o zavedení ruského vyučo-
vacího jazyka na obecnou školu.
Tak tedy nikoliv bez důvodu se předkládá tato
interpelace. Víme-li, že zákony republiky a ústavní
listinu má zachovávati nejen lid, nýbrž i školské
úřady, které jsou příslušné, aby již jednou zjednaly
trvalý pořádek, nelze neviděti, že se § 58 zák. čl.
XXXVIII z r. 1868 a § 134 ústavní listiny ne-
zachovávají. Aby se zachovávaly, je nutno ne-
prodleně nahraditi slovenský vyučovací jazyk na
obecné škole v obci Kalné Roztoce jazykem rus-
kým.
Na základě toho, co jsme uvedli, tážeme se pana
ministra školství a národní osvěty:
1. Ví-li o těchto okolnostech?
2. Jaká opatření učiní, aby učinil přítrž násil-
nému odnárodňování ruského lidu slovenskou
školou?
3. Je-li ochoten postarati se ihned o změnu slo-
venského vyučovacího jazyka v jazyk ruský?
V Praze dne 25. ledna 1938.
Dr. Pješčak, Bródy,
Jäkel, Stangl, Gruber, E. Kühler, Sogl, Ubrlik,
Fischer, inž. Künzel, G. Böhm, Rösler, iiling, lling.
Peschka, Axmann, dr Eichholz, dr Hodina, Birke,
dr Kellner, dr Neuwirth, dr Zippelius, dr Peters,
Nickerl.
1220/XIV. (překlad).
Interpelace
poslanců dr I. Pješčaka a A. Bródyho
ministrovi školství a národní osvěty
o změně vyučovacího jazyka na obecné
škole v obci Ladomirově v okrese sninském.
Podle § 58 zák. Čl. XXXVIII z r. 1868 má se vy-
učování na obecné škole konati v mateřštině škol-
ních dětí a rodiče mohou rozhodnouti, ve kterém
jazyce mají býti vyučovány jejich děti. Tento zá-
kon u nás dosud piati. Také podle § 134 ustavní
listiny: Jakýkoliv způsob násilného odnárodňování
je nedovolen.
Pudle oficielní statistiky z r. 1930 bylo v obci
Ladomirově z úhrnného počtu 619 osob napočteno
600 Rusů a pouze 7 Čechoslováků. Podle statistiky
z r. 1921 bylo ze 491 osob napočteno 472 Kusu. Ale
v obci jest státní obecná škola se slovenským vyučo-
vacím jazykem. Lid podal žádost o změnu vyučova-
cího jazyka, ale takové žádosti v ministerstvu škol-
ství a národní osvěty není. Ale když žádost byla po-
dána, místní učitel Štěpán Obzera zahájil agitaci
proti ruské škole a říká, že bude-li škola ruská,
pak lidé sami budou musiti všechno pro ni kupo-
vati, zatím co nyní všechno dává stát bezplatně.
Taková agitace dělá na lid dojem, že snad u nás
stát vydržuje jen školy některých národností, ale
naopak se k Kusům nechová tak jako v jiným;
Rusům se ukládají těžší podmínky k vydržování
škol.
Tento fakt, že v čistě ruské obci jest pro ruské
děti slovenská škola, odporuje zásadám pedago-
giky a zákonům republiky.
Rovněž kdybychom se měli říditi jednou ze zásad
velkého českého pedagoga Jana Amose Komen-
ského, bylo by úplně zřejmé, že děti ruské obce
Ladomirova mají býti vyučovány ve své mateř-
štině. Ale u nás neplatí jen tato zásada. Máme
ustanovení § 58 zák. či. XXXVIII z r. 1868; máme
§ 134 ústavní listiny naší republiky a školské úřady
ani toho nedbají. Vždyť slovenský vyučovací jazyk
na obecné škole v Ladomirově jest protizákonným
zjevem, který musí býti neprodleně odstraněn.
14
Na základě toho tážeme se pana ministra škol-
ství a národní osvěty:
1. Ví-li o těchto okolnostech?
2. Jaká opatření učiní, aby učinil přítrž násil-
nému odnárodňování obecnou školou?
3. Je-li ochoten ihned postarati se, aby slovenský
vyučovací jazyk byl nahrazen ruským?
V Praze dne 25. ledna 1938.
Dr Pješčak, Bródy,
Stangl, Jäkel, Illing, Gruber, inž. Peschka,
dr. Kellner, G. Böhm, dr. Zippelius, Obrlik, Fischer,
E. Köhler, Nickerl, dr. Hodina, inž. Künzel, dr. Neu-
wirth, dr. Eichholz, Axmann, Birke, Sogl, Rösler,
dr. Peters.
1220/XV. (překlad).
Interpelace
poslanců dr I. Pješčaka a A. Bródyho
ministrovi školství a národní osvěty
o změně vyučovacího jazyka na obecných
školách v obci Dubové v okrese strop-
kovském.
§ 134 ústavní listiny praví: Jakýkoli způsob ná-
silného odnárodňování je nedovolený. § 58 zák. čl.
XXXVIII z r. 1868 praví, že se vyučování na obec-
ných školách má konati v mateřštině školních dětí.
Bez ohledu na tato ustanovení zákonů se koná vy-
učování v obci Dubové, v okrese stropkovském,
slovenským jazykem.
Podle statistiky z r. 1930 jest v Dubové Rusů
skoro plných 100%, neboť podle národní přísluš-
nosti se přihlásil ke slovenské národnosti pouze 1
(jeden) člověk. Bez ohledu na to se vyučování na
obou obecných školách (řeckokatolické a státní)
koná slovensky a tak ruské děti jsou násilně od-
národňovány obecnou školou.
Velký český pedagog Jan Amos Komenský, jímž
se český národ právem pyšní, určil základy peda-
gogických nauk. Určil zásadu, aby se každé dítě
učilo ve své mateřštině. Tuto přirozenou zásadu
výchovy převzaly skoro všechny národy světa a
formulovaly ji ve svých zákonech. Tato zásada
jest obsažena i v § 58 zák. čl. XXXVIII z r. 1868, a
v mírových smlouvách se naše republika zavázala
dbáti práv národních menšin. Ustanovení na ochra-
nu práv národních menšin byla vložena do nej-
vyššího zákona republiky, ústavní listiny. Ale bez
ohledu na ustanovení ústavní listiny a přirozeného
práva lidského se ruské děti plných 19 let násilně
odnárodňují. Rodiče se několikrát obraceli se žá-
dostmi ke školským úřadům, rovněž podali memo-
randum hlavě státu, ale jejich spravedlivému po-
žadavku, aby se jejich děti učily v mateřském,
ruském jazyku, dosud nebylo vyhověno.
Fakt, že v čistě ruské obci, v Dubové, jest na
obecných školách vyučovacím jazykem slovenština,
že lid několikrát prosil o to minimum spravedl-
nosti, aby jeho děti se učily ve své mateřštině,
jasně ukazuje, že se u nás provádí násilné odná-
rodňování.
Na základě toho, co jsme uvedli, tážeme se pana
ministra školství a národní osvěty:
1. Ví-li o těchto okolnostech?
2. Jaká opatření učiní, aby učinil přítrž násil-
nému odnárodňování ruského lidu slovenskými ško-
lami v ruských obcích?
3. Je-li ochoten ihned se postarati o změnu slo-
venského vyučovacího jazyka v ruský?
V Praze dne 25. ledna 1938.
Dr Pješčak, Bródy,
Jäkel, Illing, dr Hodina, Gruber, E. Kohler, Sogl,
Obrlik, dr Jilly, Fischer, Hirte, dr Kellner, Birke,
inž. Peschka, Axmann, Stangl, dr Eichholz, inž.
Künzel, Nickerl, Rösler, G. Böhm, dr Zippelius,
dr Neuwirth, dr Peters.
1220/XVI. (překlad).
Interpelace
poslanců dr I. Pješčaka a A. Bródyho
ministrovi školství a národní osvěty
o násilném odnárodňování v ruských obcích
na východním Slovensku.
Českoslovenští političtí činitelé často ujišťují ve-
řejnost, že se u nás neprovádí odnárodňování. Ale
tato slova jsou nesprávná, pokud jde o ruský lid
na východním Slovensku, neboť se u nás plných
19 let soustavně provádí hromadné odnárodňování.
Toto odnárodňování bylo zahájeno hned po pře-
vratu tím, že školský referát v Bratislavě ne-
správně vykládal bývalé maďarské školské zá-
kony. Tento školský referát svým nařízením ze
dne 1. července 1921, č. 27. 519/21 a nařízením ze
dne 18. září 1921, č. 62. 799/21 ustanovil, že: "Ve
školách, v nichž podle zák. č. XXVII z r. 1907
ruský jazyk nebyl připuštěn jako jazyk vyučovací,
nemůže ani nyní jako takový býti zaveden. " Těm
učitelům, kteří by se nepodrobili zmíněným naří-
zením, hrozilo se disciplinární odpovědností (naří-
zení č. 2708/22).
Tak byl do ruských škol násilně zaveden sloven-
ský vyučovací jazyk. Stalo se to pro nesprávný
výklad bývalého maďarského zákona čl. XXVII
z r. 1907, neboť se školský referát v Bratislavě po-
stavil na stanovisko, že všude, kde dříve, před pře-
vratem, byl vyučovacím jazykem státní jazyk ma-
ďarský, tam i nyní musí býti vyučovacím jazykem
zase jazyk státní, československý. To znamená
místo jednoho cizího jazyka jiný cizí. Tak byl za-
veden v čistě ruských obcích slovenský vyučovací
jazyk. Ovšem nešlo to snadno. Hrozilo se discipli-
nárními následky. A nyní, když lid žádá ruského
vyučovacího jazyka, dělá se pokřik, že prý některé
15
kruhy nedovolí "porušovati". Tento křik se dělá
proto, aby nebyly zřejmé křivdy páchané na rus-
kém lidu.
Tak se provádí odnárodňování ve školách, které
existovaly již v roce 1918.
Ale již tehdy byly ruské školy přeplněny. Ne-
zřídka tomu bylo tak, že na jednoho učitele připa-
dalo 150-200 dětí. Potom byly vydány nové zá-
kony, podle kterých se měly obecné školy rozšířiti.
Některé ruské obce to učinily, a zavázaly se k vět-
ším nákladům na vydržování školy a na učitelské
platy. Ale některé obce nebyly s to, aby rozšířily
církevní školy a proto žádaly, aby byly zřízeny
státní obecné školy. Zde však zase nastala Golgota
ruského národa. Zvlášť zřejmé to jest v okrese
sninském.
Sninský okres jest nejchudším okresem na Slo-
vensku. Pan ministr spravedlnosti dr Dérer v roz-
počtovém výboru prohlásil, že vydržování jednoho
vězně vyžaduje od státu denně 2'58 Kč. Poslanec
Brody reagoval na tato slova ve své sněmovní řeči
a ukázal, že Rusín žije denně jen o 5 haléřů lépe
než vězeň, neboť u Rusína dělá životní standard
na osobu pouze 2'63 Kč denně: To bylo srovnáno
s poměry ruských obcí sninského okresu a ukázalo
se, že tam lidé žijí pod životní úrovni vězňovou.
Neboť kdyby lidé ve sninském okrese žili na ži-
votní úrovní 2'63 Kč, musila by osmičlenná rodina
spotřebovati denně 21'04 Kč. Ale tato rodina tolik
nespotřebuje. Na to uvádíme příklad:
1. Snídaně: a) 3 kg bramborů. 0'60 Kč,
b) 2 hlávky zelí.. l'- Kč,
2. Oběd: a) 2 kg krup... 2'40 Kč,
b) 3 l mléka... 3'- Kč,
3. Večeře: a) 3 kg bramborů. 0'60 Kč,
h) 2 hlávky zelí.. l'- Kč.
chléb........... 3- Kč,
tuky........... 1'50 Kč,
svítivo a sůl......... 0'70 Kč,
dříví........... 1'50 Kč,
byt............ 1'50 Kč,
oděv......... 3- Kč,
úhrnem... 19'80 Kč.
Připadá - li tedy na osmičlennou rodinu 19'80 Kč,
rovná se to 2'47 Kč na osobu. Při tom byl vzat
jako příklad "bohatý sedlák", který má 4 kusy
skotu a 7 jiter pole.
Tak jest zřejmo, že ruský lid ve sninském okrese
žije pod životní úrovní vězně. Potom lze pochopiti,
že tento lid není schopen vydržovati ani církevní
ani obecné školy, neboť při nich obec musí zajistiti
učiteli asi 1500 Kč a mimo to hraditi věcné výdaje
na školu. Pro tento lid jest tedy nejvýhodnější zří-
diti školu státní. Ale bohužel státní školu ve snin-
ském okrese lze získati jen, když se lid prohlásí
pro školu se slovenským vyučovacím jazykem.
Obec Starina prosila o státní školu s ruským vy-
učovacím jazykem, ale to jí bylo odepřeno a školní
inspektorát ani spisy dále nezaslal. Stejně i obec
Zubné žádala o státní obecnou školu s ruským vy-
učovacím jazykem. Když to lid prohlásil, notář
prostě odešel, řekl, že stát nezřizuje školy s rus-
kým vyučovacím jazykem, ale bude - li lid souhlasiti
se slovenskou školou, potom obec dostane státní
školu. Obec Pčoliné, ačkoliv jest čistě ruská, ne-
může dostati ruskou státní školu a naopak, když
byla zřízena státní škola, lid pozdě poznal, že jest
se slovenským vyučovacím jazykem, a protestoval,
ale místo aby se věc vyšetřila, jak se to stalo, že
obec nevěděla, pro jakou školu se podepisuje, a
aby byli potrestáni ti, kdož provedli toto chytrác-
tví, věc zřízení školy i do dneška, po tři léta, leží
u školského referátu v Bratislavě.
Ve sninském okrese jest chudý lid a sám není
s to, aby vydržoval školy. Státní školu dostane jen
pod podmínkou, že se vzdá ruského vyučovacího ja-
zyka. Ruský lid se podepisuje na žádosti o sloven-
skou školu jen z krajní nouze. A když je škola zří-
zena, když přijde učitel a děti mu nerozumějí a
on nerozumí dětem, potom lid prosí o změnu ja-
zyka. To jest úplně pochopitelné. Vždyť kdyby se
ministerstvo školství a národní osvěty chovalo
spravedlivě k ruskému lidu a tam, kde toho není
zapotřebí, nezřizovalo školy se slovenským vyučo-
vacím jazykem, nebylo by také tolik nenávisti
u lidu ke školským úřadům.
Nejsilnější odnárodňování ruských dětí se pro-
vádí ve sninském okrese, kde je nejchudší lid.
Vždyť tam lze nejsnáze zastrašiti lidi a potom
provésti svou věc. Ale takové způsoby práce, jak
víme z dějin, se vždy vymstily.
Prakse školských úřadů vůči ruskému lidu ve
sninském okrese odporuje základním zákonům re-
publiky. Ruský lid se lam hromadně odnárodňuje.
Na základě toho, co jsme uvedli, tážeme se pana
ministra školství a národní osvěty:
1. Ví - li o těchto okolnostech?
2. Jaká opatření učiní, aby učinil přítrž násil-
nému odnárodňování ruského lidu slovenskou
školou?
3. Je - li ochoten dáti ihned tyto věci vyšetřiti,
potrestati vinníky a postarati se o nápravu?
V Praze, dne 25. ledna 1938.
Dr Pješřak, Bródy.
Jäkel, dr Hodina, Gruber, E. Köhler, Sogl, Obrlik,
dr Neuwirth, G. Böhm, dr Peters, Hirte, Rösler,
inž. Peschka, Axmann, Illing, inž. Künzel, dr Eich-
holz, dr Zippelius, Stangl, Nickerl, Birke.
1220/ XVII. (překlad).
Interpelace
poslanců dr I. Pješčaka a A, Bródyho
ministrovi školství a národní osvěty
o změně vyučovacího jazyka na obecné
škole v obci Vyšnia Oľšava v okrese strop-
kovském.
Celý kulturní svět se dnes řídí zásadou Jana
Amose Komenského, a to, že každé dítě má býti
vyučováno ve své mateřštině.
U nás, v československé republice, jsou také
zákony, jejichž trvalý smysl se opírá o tuto mo-
derní zásadu pedagogické vědy. Tak ustanovení
§ 58 zák. čl. XXXVIII z r. 1868 praví, že: vyučo-
16
váni má se konati v mateřštině školních dětí, a ro-
diče mohou sami určiti, v jakém jazyku mají jejich
děti býti vychovávány. O platnosti tohoto ustano-
vení nelze pochybovati; pochybovati lze jen o tom,
zdali školské úřady toto ustanovení zachovávají.
Podle poměru školských úřadů k obecné škole ve
Vysní Oľšavě směle můžeme říci, že ho nezacho-
vávají. Neboť vyučovacím jazykem na obecné škole
jest jazyk slovenský, ačkoliv Vyšnia Oľšava jest
ruská obec. Vždyť podle úřední statistiky z r. 1921
bylo v obci napočteno z počtu 329 všeho místního
obyvatelstva 297 Rusů, a při soupisu lidu v r. 1890
ze 267 řeckých katolíků podle vyznání bylo 259
Rusů. Z toho je zřejmo, že se v obci s velmi ne-
patrnou výjimkou všichni řečtí katolíci hlásili za
Rusv. To můžeme viděti ještě i ze statistiky z r.
1921, kdy se ze 303 řeckých katolíků přihlásilo 297
lidí k ruské národnosti.
Při novém soupisu lidu se to nestalo jen proto,
že komisaři, jejichž povinností bylo nestranně za-
pisovati údaje týkající se soupisu lidu, zneužili
své plné moci ve prospěch slovenské národnosti.
Často užívajíce násilí, často bez vědomí místního
obyvatelstva zapisovali řecké katolíky jako Slo-
váky. Tak vidíme, že se ve statistice z r. 1930 ve
Vysní Oľšavě již značně zmenšil počet ruského
obyvatelstva. Podle statistiky z r. 1930 ze 321 oby-
vatelů bylo již jen 166 zapsáno jako Rusové a 154
jako Slováci, ačkoliv v obci žilo 269 řeckých kato-
líků a pouze 49 římských katolíků. Tento soupis
byl nespravedlností, která zrodila druhou, a to za-
vedení slovenského vyučovacího jazyka na obecnou
školu ve Vysní Oľšavě.
Lid dlouhá léta energicky protestuje proti tomu
a žádá, aby slovenský vyučovací jazyk na obecné
škole byl nahrazen ruským, ale školské úřady ne-
berou ohledu na prosby a požadavky obyvatelů.
Provádí se násilné odnárodňování ve škole.
Takové odnárodňování hrubě porušuje § 134
ústavní listiny naší republiky, a proto, aby byl
zachováván základní zákon státu a aby nastal klid
a pořádek v obci Vysní Oľšavě, rozhodně prosíme,
aby neprodleně byl slovenský vyučovací jazyk na
obecné škole ve Vyšní Oľšavě nahrazen jazykem
ruským a na základě toho, co jsme uvedli, tážeme
se pana ministra školství a národní osvěty:
1. Ví-li o těchto okolnostech?
2. Jaká opatření učiní, aby zastavil násilné od-
národňování ruského lidu slovenskou školou?
3. Je-li ochoten ihned se postarati o změnu slo-
venského vyučovacího jazyka v jazyk ruský?
V Praze dne 25. ledna 1938.
Dr Pješčak, Bródy,
Jäkel, dr. Hodina, dr. Eichholz, Stangl, Gruber,
E. Köhler, Sogl, Obrlik, Fischer, Rösler, G. Rohm,
dr. Neuwirth, dr Zippelius, inž. Kiinzel, dr. Jilly,
Illing, inž. Peschka, Axmann, Nickerl, Birke,
dr. Kellner, Hirte, dr. Peters.
1220/XVIII (překlad).
Interpelace
poslanců dr I. Pješčaka a A. Bródyho
ministrovi školství a národní osvěty
o změně vyučovacího jazyka na dvoutřídní
obecné škole v obci Michajlově v okrese
sninském.
Zdá se, že nikde na Slovensku ani v historických
českých zemích není takové nespravedlnosti ve
školských věcech, jako zvláště na území, kde sídlí
ruský národ, zvláště pak v ruské části východního
Slovenska.
Tak v obci Michajlově podle úřední statistiky
7. r. 1930 není ani jediný Čechoslovák, a přece vy-
učovacím jazykem na dvoutřídní státní škole jest
jazyk slovenský. Podle této statistikv ze 229 oby-
vatelů obce se 228 přihlásilo k ruské národnosti
a našel se pouze jediný cizinec. Ale neuvěřitelná
věc: v čistě ruské obci není na dvoutřídní státní
obecné škole vyučovacím jazykem mateřština oby-
vatelstva. Nespravedlnost, která se páše na ruském
obyvatelstvu v Michajlově, nelze ničím omluviti.
Vždyť v r. 1890, v r. 1921 statistika neznala jiné
národnosti v této obci. Neznala a nebude znáti,
poněvadž obyvatelé obce byli si vždy vědomi své
národnostní příslušnosti; při všech soupisech lidu
se ukázalo, že v Michajlově žije neméně než 100%
ruského obyvatelstva.
Proti vyloženému faktu, že se zde děje nespra-
vedlnost vyššího stupně, školské úřady na četné žá-
dosti obyvatelů, aby slovenský vyučovací jazyk na
obecné škole byl nahrazen ruským vyučovacím
jazykem, nic neučinily. Tím nepřímo projevovaly
necelých 20 let svůj souhlas, aby se státní školou
v Michajlově provádělo násilné odnárodňování. To
vedlo k tomu, že nebyl dodržován § 58 zák. čl.
XXXVIII z r. 1868, podle kterého se má vyučování
na obecné škole konati v mateřštině školních děti,
ačkoliv to jest zároveň i základní zásadou moderní
pedagogické vědy ve všech kulturních zemích.
Způsob, jak se provádí v obci Michajlově odnárod-
ňování mladého ruského pokolení, se nazývá ná-
silím, neboť děti docházející do obecné školy, jsou
školou povinné, tedy se dětem, které plní svou po-
vinnost, vnucuje cizí jazyk a podceňuje se jejich
mateřština. Proti tomu jsou děti bezmocné.
Tím školské úřady hrubě porušují § 134 ústavní
listiny naší republiky, podle kterého: Jakýkoli způ-
sob násilného odnárodňování je nedovolený.
Aby byly napraveny chyby spáchané školskými
úřady v Michajlově, aby byla vyvrácena nezdravá
domněnka v ruské obci, že v demokratickém státě
se Slovákům ve školách nadržuje a Rusové že jsou
bezprávní, nutno neprodleně změniti slovenský vy-
učovací jazyk na dvoutřídní státní obecné škole
v jazyk ruský. To bude jedinečným důkazem, že
i pro osvobozený ruský národ platí táž spravedl-
nost jako pro ostatní slovanské bratry v republice,
jelikož dosavadní poměry ve školských věcech obce
Michajlova hrubě urážejí obrozený ruský národ
v Československu.
17
Na základě toho, co jsme výše uvedli, tážeme se
pana ministra školství a národní osvěty:
1. Ví-li o těchto okolnostech?
2. Jaká opatření učiní, aby zastavil násilné od-
národňování ruského lidu školou?
3. Je-li ochoten ihned se postarati o změnu slo-
venského vyučovacího jazyka v jazyk ruský?
V Praze dne 25. ledna 1938.
Dr. Pješčak, Bródy,
Jäkel, Stangl, dr Eichholz, dr Hodina, Gruber, inž.
Peschka, Sogl, Obrlik, Illing, G. Böhm, dr Neu-
wirth, dr Zippelius, dr Peters, inž. Künzel, Rösler,
dr Kellner, Birke, Axmann, E. Köhler, Nickerl.
1220/XIX. (překlad).
Interpelace
poslanců dr I. Pješčaka a A. Bródyho
ministrovi školství a národní osvěty
o rozšíření obecné školy v obci Malém
Lipníku, okres Stará Ľubovňa.
V Malém Lipníku jest dvoutřídní řecko-katolická
obecná škola s ruským vyučovacím jazykem. Jest
však přeplněná. Školní inspektorát tedy několi-
krát vyzval vydržovatele školy, řecko-katolický
školní senát, aby se postaral o rozšíření školy. Vy-
držovatel školy vynaložil všechno úsilí a rozšířil
školu o další dvě třídy. Toto rozšíření schválily
i církevní úřady. To znamená, že církevní obec
vzala na se všechna břemena vydržování školy,
ale, ačkoliv žádost o udělení státní podpory byla
ještě v měsíci červnu 1937 předložena školskému
referátu v Bratislavě, školský referát tento prostý
fakt nevzal na vědomí, jen proto, že církevní obec
zřídila další dvě třídy s ruským vyučovacím ja-
zykem.
Školský referát v Bratislavě by si přál, aby další
třídy měly již československý vyučovací jazyk. Ale
tento požadavek není oprávněný. Podle statistic-
kých údajů z r. 1890 bylo tam 957 obyvatelů řecko-
katolického vyznání, a z nich 953 bylo Rusů, v r.
1921 podle úřední statistiky byla převážná většina
na straně Rusů, a pouze statistika z r. 1930 se
postarala, aby se počet Rusů snížil na menšinu.
Tuto statistiku nelze považovati za správnou,
neboť v obci Malém Lipníku všichni lidé mluví
jedním a týmž ruským jazykem.
Lidé mluví čistým ruským, lemkovským náře-
čím, žijí těsně na polských hranicích, od Polska
je dělí pouze řeka Poprad. Na druhém břehu řeky
Popradu, v Polsku, jsou také ruské obce, a tam lid
mluví týmž ruským jazykem, a při tom se v Pol-
sku tito lidé považují za Rusy.
Církevní obec ovšem byla vyzvána, aby školu
rozšířila pro děti, které nyní do ní docházejí.
A všechny školou povinné děti byly v posledních
školních letech podle národnosti a vyznání rozdě-
leny takto:
|
Školní rok |
Podlé národnosti |
Úhrnem |
Podlé vyznaní |
||||||
|
Kusů |
Čechoslováků |
Němeců |
jiných |
řec. -kat. |
řím. -kat. |
židú |
jiných |
||
|
1935-36 |
159 |
- |
2 3 |
- |
164 |
162 |
- |
2 |
- |
|
1936-37 |
178 |
- |
2, 3 |
- |
183 |
18l - |
2 |
- |
|
|
1937-38 |
166 |
- |
170 |
|
- |
- |
|||
Z toho je zřejmo, že kdyby církevní obec byla
musila zříditi školu s československým vyučovacím
jazykem, docházely by do ní děti ruské národnosti,
to znamená, že by se provádělo odnárodňování, co
by odporovalo § 134 ústavní listiny a § 58 zák. čl.
XXXVIII z r. 1868, který praví, že se školní děti
mají vyučovati ve své mateřštině.
Na základě toho, co jsme výše uvedli, tážeme se
pana ministra školství a národní osvěty:
1. Ví-li o těchto okolnostech?
2. Je-li ochoten naříditi školskému referátu
v Bratislavě, aby vzal na vědomí zřízení dalších
dvou tříd?
V Praze dne 25. ledna 1938.
Dr Pješčak, Bródy,
Stangl, Jäkel, dr. Eichholz, dr. Hodina, Gruber,
E. Köhler, Sogl, dr. Kellner, inž. Künzel, dr. Peters,
dr. Neuwirth, G. Böhm. Obrlik, Illing, inž. Peschka,
Axmann, Nickerl, Birke, Fischer, Rösler,
dr. Zippelius.
1220/XX. (překlad).
Interpelace
poslanců dr I. Pješčaka a A. Bródyho
ministrovi školství a národní osvěty
o změně vyučovacího jazyka na obecné
škole v obci Telepovcích v okrese sninském.
Podle § 58 zák. čl. XXXVIII z r. 1868 má se vy-
učování na obecné škole konati v mateřštině dětí
a rodiče mohou rozhodnouti, v jakém jazyku mají
býti jejich děti vyučovány. Tento zákon u nás do-
sud platí. Také podle § 134 ústavní listiny naší
republiky: Jakýkoliv způsob násilného odnárodňo-
vání je nedovolen.
Jak lze vyvozovati ze statistiky z r. 1930, žije
v obci Telepovcích 615 lidí, z nichž 471 jest vy-
znání pravoslavného, 92 řecko-katolického a pouze
52 lidé jiného vyznání. Podle téže statistiky bylo
3
18
jako Rusové zapsáno 300 lidí ze 615 osob, z čehož
je hned patrno, že v obci Telepovcích žijí lidé pře-
vážně ruské národnosti
Příčinou toho, že byl zaveden na obecnou školu
v Telepovcích slovenský vyučovací jazyk, jest ne-
jen výsledek nesprávného soupisu lidu v letech
1921 a 1930, nýbrž i nařízení školského referátu
v Bratislavě ze dne 1. července 1921, č. 27. 519/21
a ze dne 18. září 1921, č. 62. 799/21, jimiž bylo
ustanoveno, že,. ve. školách, ve kterých podle zák.
čl. XXVII z r. 1907 (to jest Apponyiův zákon s po-
maďaršťovací tendencí), ruský jazyk nebyl při-
puštěn jako vyučovací, ani nyní nemůže býti jako
takový zaveden". Tak se stalo, že i na ruské obecné
škole v Telenovcích byl zaveden slovenský vvyučo-
vací jazyk. Taková ustanovení byla přímo výsmě-
chem ruského národa a nedbáním základních zá-
konů republiky; tím spíše, že se všichni pravoslavní
i řečtí katolíci od nepaměti považují za Rusy. To
dokazuje i maďarský soupis lidu z r. 1890. Podle
toto statistiky se v obci Telepovcích z 507 řeckých
katolíků 503 přihlásili jako Rusové.
Avšak v obri jest dosud vyučovacím jazykem
slovenština a školní děti se vůbec neučí ve svém
mateřském, ruském jazyku, z čehož je zřejmo, že
ruské děti docházející do obecné školy jsou násilně
odnárodňovány, a to již plných 19 let. Takový stav
odporuje zásadám demokratického státu a samému
jeho základu, ústavní listině.
Bez ohledu na tyto nespravedlivosti ve školních
věcech Telepoyců lid iest neochvějný ve svém uvě-
domění a naléhavě žádá, aby v jeho škole byl za-
veden ruský vyučovací jazyk místo slovenského. To
by se mělo státi i v zájmu celostátního pořádku
a blaha, neboť ruský lid v Telepovcích jest pobou-
řen tím, že od převratu jest u nich zaveden slo-
venský jazyk na úkor mateřského ruského jazyka,
jediného to jazyka, jímž mluví všichni původní
obyvatelé této vsi.
Vždyť rovněž podle zásad pedagogiky mají se
děti učiti ve své mateřštině. Základ toho vytýčil
velký český pedagog, Jan Amos Komenský. Tuto
zásadu pedagogiky přejaly skoro všechny kulturní
národy světa a formulovaly ji v četných sbírkách
zákonů. Proto také se na ně odvoláváme, neboť vě-
říme, že jsou vryty v srdcích českého národa, kde
se zrodila idea vyučování v rodném jazyku. Neboť
jak § 58 zák. čl. XXXVIII z r. 1868, tak i v míro-
vých smlouvách se naše republika zavázala dbáti
práv národních menšin Tato práva jsou obsažena
i v nejvyšším zákonu republiky, v ústavní listině.
Proto právem ruský lid v obci Telepovcích žádá,
aby vyučovací jazyk na obecné škole byl změněn.
Na základě toho se tážeme pana ministra škol-
ství a národní osvěty:
1. Ví-li o těchto okolnostech?
2. Jaká opatření učiní, aby zastavil násilné od-
národňování ruského lidu slovenskou školou?
3. Je-li ochoten ihned se postarati o změnu slo-
venského vyučovacího jazyka v jazyk ruský?
V Praze dne 25. ledna 1938.
Dr Pješčak, Bródy,
Stangl, Jäkel, Illing, Axmann, E. Köhler, dr. Kell-
ner, inž. Künzel, dr. Neuwirth, dr. Zippelius, Hirte,
Obrlik, Birke, Nickerl, Gruber, dr. Eichholz, dr. Ho-
dina, inž. Peschka, Sogl, Rösler, G. Böhm,
dr. Peters.
1220/XXI. (překlad).
Interpelace
poslanců dr I. Pješčaka a A. Bródyho
ministrovi školství a národní osvěty
a ministrovi vnitra
o ruském vyučování v obci Močaranech,
v okrese michalovském.
§ 58 zák. čl. XXXVIII z r. 1868 praví, že se
vyučování na obecných školách má konati v mateř-
štině školních dětí, a že rodiče mohou sami roz-
hodnouti, v jakém jazyku mají býti jejich děti vy-
učovány. Tento zákon u nás platí i dosud. § 134
ustavní listiny praví: Jakýkoli způsob násilného
odnárodňování je nedovolený.
Podle statistiky z r. 1921 bylo v obci Močaranech
leště 80 osob ruské národnosti, ačkoliv všech řec-
kých katolíků bylo 284. Ale v r. 1930 komisaři pro
soupis lidu neponechali v Močaranech ani jediného
pusína. Řeckých katolíků, kteří se považují za
Rusy, jest 354. Řečtí katolíci, kteří se považují za
Rusv, podali memorandum panu presidentovi re-
publiky, a prosili, aby jejich děti byly vyučovány
rusky. Svou prosbu odůvodnili tím, že se považují
za Rusy, že jim znalost ruštiny je nutná i proto,
že u nich liturgickým jazykem jest staroslovanský
jazvk, při kterém je zapotřebí znáti cyrilici. Mimo
to prosba ruských obyvatelů obce Močaran byla
odůvodněna i tím, že všichni starší lidé v obci umějí
čísti cyriliku, které v Močaranech vyučovali až do
převratu, ještě za bývalého Maďarska. To zna-
mená, že za bývalého Maďarska bylo v Močara-
nech možno naučiti se i cyrilici, ale nyní za demo-
kratické republiky již nikoliv. Starší, rodiče, to
zpozorovali na svých dětech a proto požádali
o ruské vyučování.
Když se lid sešel, aby se poradil o podání memo-
randa, aby se učinila přítrž odnárodňování dětí
ruských rodičů, okresní úřad na druhý den poslal
do obce četníky a celé dva dny na místě vyšetřo-
vali ty "rebelanty", kteří si v demokratické repu-
blice troufali žádati, aby jejich děti byly vučo-
vány rusky. Četníci ovšem nejen že vedli "vyšetřo-
vání", nýbrž také přesvědčovali lidi, že nejsou Ru-
siny, nýbrž Slováky. Při sepisování protokolu čet-
níci se vyptávali na národnost, při čemž každý
hrdě odpověděl, že je "Rusňák". Ale četníci odpí-
rali zapisovati lidi jako Rusy, a jeden z nich mu-
sil svou ruskou národnost dokazovati křestním li-
stem vystaveným v Močaranech rusky ještě před
převratem, za bývalého Maďarska. Podle slov čet-
níkú, kdo se narodil na Slovensku, nemůže býti
Rusem. Tak se dělají Slováci v ruských obcích.
Poradu lidí o podání memoranda o vyučování
ruštině kvalifikoval okresní úřad v Michalovcích
jako veřejnou schůzi bez povolení a každý byl po-
trestán pokutou od 20 do 100 Kč. Tak úřady chtějí
pokutami potlačiti ruské uvědomeni a ruského
ducha v Zemplíně. Pokuty byly zaplaceny, ale
u lidu zůstal dojem, že jsou to tresty za ruské cí-
tění, za požadavek ruského vyučování.
S hlediska celostátního blaha a klidu ruské uvě-
domění u lidí jest jen ve prospěch státu a proto