7
ministrovi vnitra
o zabavení č. 235 a 238 časopisu "Náš Puť"
v Užhorodě.
1. Dne 8. dubna t. r. podal jsem dvě interpelace
o zabavení č. 212 a 216 užhorodského časopisu
"Náš Puť', účelem zmíněných interpelací jest
upraviti nenormální situaci tisku na Podkarpatské
Rusi, způsobenou činy některých neuvědomělých
úředníků, působících proti demokratickým zása-
dám, rovnosti, právu a spravedlnosti v republice.
Bohužel jsem odpovědi na tyto interpelace dosud
nedostal, ale v zabavování novin se pokračuje z dů-
vodů obdobných jako při zabavení č. 212 a 216 ča-
sopisu "Náš Puť", čímž především trpí státní idea
naší republiky.
2. Dne 4. června t. r. bylo zabaveno č. 285 časo-
pisu "Naš Puť". Důvodem zabavení byl tento od-
stavec článku "Hodno napodobení":
"Konečně se dne 24. května 1937 ukázaly první
plakáty v jazycích ruském, českém a maďarském.
Roznašeč plakátů roznášel jako obvykle plakáty po
restauracích, při čemž zašel i do důstojnické jí-
delny. Všechny restaurace přijaly plakáty s vý-
jimkou českých restaurací a důstojnické jídelny.
Pánové, kteří byli v té chvíli v restauraci, nejen že
nepřijali plakátu, nýbrž urážlivě se zachovali
k ruskému jazyku a roznašeče vyhodili. Stalo se
i to, že rodičovská rada českého učitelského ústavu
podala ředitelství biografu protest proti ruskému
jazyku.
Toto chování české veřejnosti jest velmi urážlivé
vůči Rusům, neboť Rusové již 18 let na své ruské
zemi trpí útiskem ruského jazyka a dosud se ne-
stalo, abychom my byli žádali, aby byl z užívání
odstraněn český jazyk, byl - li tam připuštěn
i ruský. Tento příklad české veřejnosti v Muka-
čevě ukázal, jak je nutno zacházeti s listinami, na
kterých není ruštiny. Navrhujeme ruské veřejnosti,
aby napodobila příklad Čechů v případě, není - li na
listinách ruštiny. My Rusové nepřipustíme, aby
naším jazykem v naší vlasti pohrdali ti, kteří vy-
konali přísahu pod ruskou vlajkou v Kyjevě, aby
osvobodili svou vlast. Nebo je to snad vděč-
nost?...
Nemůžeme pominouti mlčením chování muka-
čevského biografu k ruskému jazyku. Zvláště je
nutno zdůrazniti příznivé chování pana Virányiho,
správce biografu, se zřetelem na jeho rozhodnutí
a vyhovění našim požadavkům. Rusové, podporujte
mravně a hmotně ruský biograf.
Rusové! V jiných městech vystupte s požadav-
kem vůči odpovědným ředitelstvím biografů, aby
na plakátech byl na prvém místě ruský text. Nebo,
stane - li se to jinak, napodobujte příklad české ve-
řejnosti v Mukačevě. Loyální. "
3. Krátce řečeno, v zabaveném odstavci se uvá-
dějí fakta nesnášenlivého poměru jisté části české
veřejnosti v Mukačevě na Podkarpatské Rusi
k ruskému jazyku, jazyku podstatné části obyva-
telstva. Tato fakta nelze zatajiti, ona v naší citlivé
době se ihned rozhlásí, o nich se musí psáti, aby se
polepšili šovinisté, kteří svou beztaktností působí
rozpory mezi slovanskými národy a činí nenapra-
vitelnou škodu československé republice. Nelze se
diviti, že v tomto případě jest do neodpovědného
a netaktického postupu zapletena jistá Část české
veřejnosti. To nemůže býti urážkou celého českého
národa, poněvadž každý národ má neodpovědné
živly. Úkolem tisku jest částečně i opravování ne-
odpovědných živlů a vykazování mýlek a nenormál-
ností, škodících životu veřejnému a státnímu.
Nutno souditi a trestati ty, kdož porušují zákony
zakládající se na demokratismu a národní snášen-
livosti, a nikoliv ty, kdož ukazují na porušování
těchto zákonů. Ale v našem případě, v případě kon-
fiskace č. 235 časopisu "Náš Puť" děje se opak:
Jistá část veřejnosti chová se protizákonně. V po-
měru k původnímu obyvatelstvu země a ke státu
jako celku, tisk ukazuje na tyto zločiny a za to
jest zabavován. V tomto případě směřuje působení
censury k zatajování - - - a to nemůže po-
sloužiti k zesílení míru, solidarity a důvěry mezi
národy v republice a k zesílení mravní podpory
úřadů. -----------Takové zabavení pouze zatlačuje
dovnitř těla propuklou nemoc, která během času
může zničiti zdravý organismus státu.
V zabavené části článku jest výzva k obraně
mateřské řeči proti jejímu ignorování a urážení.
Obrana mateřské řeči jest zjevem úplně zdravým
a uzákoněným ústavou naší demokratické repub-
liky. Zločinným naopak jest ignorovati a urážeti
jazyk místního obyvatelstva.
4. Důvodem zabavení č. 238 (ze dne 15. června
t. r. ) časopisu "Náš Puť" jsou tyto odstavce úvod-
níku:
"Časopis připomíná, že se Praha vždy postará,
aby mezi guvernérem a jeho náměstkem nebylo
shody" a "Koaliční většina návrh přijme a na
podzim budeme míti o jednu etapu více, ale od sku-
tečné autonomie, od sněmu budeme ještě více vzdá-
leni. "
5. První zabavený odstavec úvodníku uvádí pouze
mínění časopisu "Slovák", o čem svědčí předchá-
zející věty: "Na příklad časopis "Slovák" píše
v č. 125, že guvernér nedostane žádnou samostat-
nou funkci, nýbrž pouze druhořadou. Kdyby mezi
guvernérem a jeho náměstkem nebylo shody, roz-
hodne ministr vnitra", dále pokračuje zabavená
věta. O tomtéž mluví i nadpis článku: "Noviny
posuzují etapu koalice. "
Se zřetelem na zabavení tohoto odstavce článku
"Noviny posuzují etapu koalice" nutno opakovati
bod 3 interpelace o zabavení č. 216 časopisu "Náš
Puť" v Užhorodě: "Výše uvedené mínění časopisu
"Slovák" o autonomii Podkarpatské Rusi však ne-
bylo důvodem k jeho konfiskaci. Tedy censurní pod-
mínky jsou pro tisk v jiných krajích českoslo-
venské republiky svobodnější než na Podkarpatské
Rusi. Mimo to časopis "Slovák" a zejména jeho
č. 64 (nyní č. 125) nebyl zapovězen na Podkar-
patské Rusi, t. j. čtenář na Podkarpatské Rusi
mohl zvěděti uvedené mínění přímo z časopisu
"Slovák", aniž by četl časopis "Náš Puť". Tím
odpadá možnost poukazu censorova na místní po-
měry a vzniká nerovnost podmínek pro svobodu
tisku v různých zemích téže republiky. Konfiskace
časopisu "Náš Puť" kromě toho, že nedosahuje
svého účelu, ještě více obrací pozornost a vzbuzuje
zájem čtenářův o zabavenou větu, kterou se zvě-
davý čtenář bude snažiti najíti v nezabaveném
časopise "Slovák". Konečně podobné konfiskace
důkladně odůvodňují mínění o zaujatosti někte-
rých zástupců československých úřadů k ruskému
nacionálnímu tisku, působí roztrpčení a závist ke
Slovákům, kteří požívají větší svobody tisku. Zá-
8
vist podněcuje nepřátelský poměr čili jinými slovy
porušuje klid v československé republice. Nerov-
nost obou národností před zákonem jest prvním a
nadmíru nebezpečným důvodem k porušení klidu
ve státě a tím jsou vinni neuvědomělí a nedosta-
tečně duchem demokracie prodchnutí zástupci
úřadu. "
Druhý zabavený odstavec téhož článku uvádí
mínění, se kterým lze souhlasiti nebo nesouhlasiti,
lze je popírati, ale naprosto nelze uznati, že by
porušovalo veřejný klid a pořádek v republice, t. j.
důvod, na jehož základě bylo zabavení provedeno.
Toto mínění se týká návrhu zákona v té době pro-
jednávaného a ještě nepřijatého jako zákon. Par-
lamentní, republikánský a demokratický způsob
vlády se tím také odlišuje od diktatury, že si váží
mínění rozličných skupin, poněvadž dnešní vládní
skupiny se mohou zítra octnouti v oposici a opo-
sice ve vládě: Proto jest svoboda mínění a posu-
zování, jako záruka vytvoření názoru většiny a
klidu v republice, nutná pro její celistvost a sílu.
Nebezpečná situace pro demokracii, republikánský
způsob vlády a klid v republice, kterou působí ně-
kteří neuvědomělí úředníci, nutí mne, abych opa-
koval tyto dotazy:
I. Ví pan ministr o zabavení č. 235 a 238 časo-
pisu "Náš Puť" v Užhorodě, způsobeném v jednom
případě protidemokratickou a protirepublikánskou
činností zástupců úřadu na Podkarpatské Rusi a
provedeném v druhém případě proto, že bylo otiš-
těno mínění, které bylo povoleno otisknouti v druhé
zemi téže československé republiky?
II. Považuje pan ministr za nutné pohnati
k přísné odpovědnosti vinníky zabavení č. 235 a
238 časopisu "Náš Puť" v Užhorodě, kteří těmito
činy porušili demokratické základy naší republiky
a tím přispěli k porušení klidu v republice?
III. Jest pan ministr ochoten učiniti opatření,
aby se příště neopakovaly podobné protidemokra-
tické, protirepublikánské a míru překážející činy
některých zástupců úřadu a aby strana postižena
dostala mravní i hmotné dostiučinění?
V Praze dne 15. prosince 1937.
Dr Fencik,
Danihel, Dembovský, Turček, Kendra, Slušný,
Drobný, Longa, Zvoníček, Ivák, dr Branžovský,
R. Schwarz, Florek, Suroviak, Šalát, Trnka,
dr Dominik, Gajda, inž. Schwarz, Kut, Smetánka.
1220/VI. (překlad).
Interpelace
poslance dr Luschky
ministrovi průmyslu, obchodu a živností,
že nebyla dána odpověď na dotaz.
Poslanec dr F. Luschka podal dne 19. listopadu
1936 panu ministrovi průmyslu, obchodu a živ-
ností tento dotaz:
"Paní Marie Tuscherová z Opavy, která je po-
dle živnostenského listu opavského okresního
úřadu ze dne 19. prosince 1933, č. 4297/1-IV/12
oprávněna k provozu dentálního depot (obchodu
se zubolékařskými potřebami, pokud jejich pro-
dej není vyhrazen koncesovaným živnostem nebo
lékárnám), usiluje marně po dva roky o přijetí do
svazu čsl. dentálních depot v Praze II., Havlíč-
kova 5. Tím je těžce poškozována v provozu své
živnosti, ježto je vyloučena z dodávek zboží těch
dodavatelů, kteří vyžadují členství v uvedeném
svazu. Říšský svaz živnostenských společenstev
s německou jednací řečí si na to již dne 23. listo-
padu 1934, č. j. 395/34, stěžoval kartelové komisi
v ministerstvu průmyslu, obchodu a živností a žá-
dal o zrušení zákazu dodávati výše uvedené ob-
chodnici. Vyřízení, pokud jsem byl informován,
ještě stále nedošlo a jmenovaná se ještě stále ne-
může přesvědčiti, bylo-li její vyloučení zákonité.
Podepsaný dovoluje si tudíž tázati se pana mi-
nistra průmyslu, obchodu a živnosti, je-li toto od-
mítnutí odůvodněné, a žádati o sdělení, jaké sta-
novisko zaujímá kartelová komise v ministerstvu
průmyslu, obchodu a živností v tomto případě?
V Praze dne 19. listopadu 1936.
Dr. Luschka v. r. "
Tento poslanec na to ještě nedostal odpovědi.
Proto podepsaní opakují tento dotaz a připojují
další, je-li pan ministr průmyslu, obchodu a živ-
ností ochoten vysvětliti, proč uvedený dotaz nebyl
vyřízen?
V Praze dne 26. ledna 1938.
Dr Luschka,
Bayer, Bezděk, Hintermüller, dr Mayr-Harting,
dr inž. Lokscha, Schiitz, Řičář, dr Hula, Otáhal,
Knotek, Janalík, Schlusche, Světlík, dr Novák,
Košek. V. Sedláček, Petr, Brukner, Stanislav,
Vičánek.
1220/VII. (překlad).
Interpelace
poslanců dr I. Pješčaka a A. Bródyho
ministrovi školství a národní osvěty
o změně vyučovacího jazyka na obecné
škole v obci Andrejové v okrese barde-
jovském.
Jak lze vyvozovati z § 58 zák. čl. XXXVIII z r.
1868, má se vyučování v obecných školách konati
v mateřském jazyku školních dětí a rodiče mohou
sami určiti, jakým jazykem mají býti jejich děti
vyučovány. Mimo to § 134 ústavní listiny naší re-
publiky praví: Jakýkoli způsob násilného odnárod-
ňování je nedovolený.
Podle těchto zákonných ustanovení dovolujeme
si prohlásiti, že se v obci Andrejové dosud provo-
zuje násilné odnárodňování lidu a to tím, že na
9
obecné škole v ruské obci byl zaveden slovenský
vyučovací jazyk.
Vždyť z úhrnného počtu obyvatelů 427 jest 418
Rusů, což můžeme pozorovati ze statistiky z r.
1930. Avšak nehledě k takovému holému faktu
v obci od převratu působí slovenská obecná škola,
ačkoliv obyvatelé Andrejové nikdy nebyli při sou-
pisu lidu zapsáni jako Slováci Vždy tam byla
100%ní většina ruského obyvatelstva. Sčítání lidu
z r. 1921, z r. 1890 úplně jasně svědčí, že v obci
Andrejové až do nynější doby vždy žili pouze Ru-
sové. I podle statistiky z r. 1930 jsou v obci
všichni Rusové kromě 5 Čechoslováků.
Příčinou proč byl v ruské obci zaveden na
obecné škole slovanský vyučovací jazyk, jest na-
řízení školského referátu v Bratislavě ze dne
1. července 1921, č. 27519/21 a nařízení ze dne
18. září 1921, č. 62. 799/21, jimiž bylo ustanoveno,
aby "ve školách kde podle zák. čl. XXVII z r. 1907
(to jest Apponyiův zákon s pomaďaršťovací ten-
dencí) nebyla ruština připuštěna jako vyučovací
jazyk, ani nyní zavedena býti nemůže. "
Tak byl i v Andrejové zaveden na obecné škole
slovenský vyučovací jazyk Se zřetelem na ohrom-
nou nespravedlnost nemohou ruští zemědělci pro
klid a blaho své republiky potlačiti rozhorlení nad
tím, že se jejich děti ve škole odnárodňují. Lid
v Andrejové nemůže nečinně snášeti, aby na
četné žádosti obyvatelů školské úřady neučinily
rozhodných opatření, aby byl změněn slovenský
vyučovací jazyk na obecné škole.
Kdybychom se měli říditi jen jednou zásadou
velkého českého pedagoga Komenského, bylo by
úplně jasné, že se děti mají učiti ve své mateř-
štině. Ale u nás máme nejen tuto zásadu. Máme
ustanovení § 58 zák. čl. XXXVIII z r. 1868; máme
§ 134 ústavní listiny naší republiky a školské
úřady ani toho nedbají. Vždyť slovenský vyučo-
vací jazyk na obecné škole v obci Andrejové jest
protizákonným zjevem, který musí býti nepro-
dleně odstraněn.
Na základě toho tážeme se pana ministra škol-
ství a národní osvěty:
1. Ví-li o těchto okolnostech?
2. Jaká opatření učiní, aby zastavil násilné od-
národňování ruského lidu slovenskou školou?
3. Je-li ochoten ihned se postarati, aby sloven-
ský vyučovací jazyk na obecné škole byl nahrazen
ruským?
V P r a z e dne 25. ledna 1938.
Dr Pješčak, Bródy,
Jäkel, dr Hodina, dr Jilly, dr Eichholz, dr Zippe-
lius, Stangl, Gruber, E. Köhler, Sogl, Obrlik,
Rösler, G. Böhm, Axmann, inž. Peschka, Illing,
Fischer, inž. Künzel, Nickerl, Birke, dr Kellner,
Hirte, dr Peters, dr Neuwirth.
1220/VIII. (překlad).
Interpelace
poslanců dr I. Pješčaka a A. Bródyho
ministrům školství a národní osvěty
a vnitra
o změně vyučovacího jazyka na obecné
škole v obci Klenové v okrese sninském.
§ 58 zák. čl. XXXVIII z r. 1868 praví, že se vy-
učování na obecných školách má konati v mateř-
štině školních děti a že rodiče mohou rozhodnouti,
ve kterém jazyce mají býti jejich děti vyučovány.
Tento zákon u nás platí. Mimo to § 131 ústavní
listiny praví: Jakékoli způsob násilného odnárod-
ňování je nedovolený.
Podle úřední statistiky z r. 1930 jest v obci
Klenové z úhrnného počtu 975 osob 913 Rusu
a jen 19 Čechoslováků. Podle náboženství pak
jest 933 řeckých katolíků a pouze 6 římských ka-
tolíků. Slováků jest tedy 6. Ale i starší statistiky
dokazují, že tam žije ruský lid skoro v 98%. Tak
statistika z r. 1921 ukazuje, že v obci bylo
7 úhrnného počtu 778 osob 743 Rusů. Bez ohledu
na tato fakta jest v obci škola se slovenských vy-
učovacím jazykem.
Lid podal memorandum, jímž prosil o změnu
vyučovacího jazyka ze slovenského na ruský,
neboť nynější stav odporuje zákonům a vůli lidu.
Ale po uplynutí několika měsíců po podání me-
moranda přišel do vsi školní inspektor ze Sniny
E. Hajtaš a žádal, aby lid odvolal svou přechozí
žádost formulovanou v memorandu. Ale lid trval
na svém. Listinu, kterou inspektor předložil a ve
které se mluvilo o odvolání memoranda, lidé nepo-
depsali. Tak se inspektorovi nepovedlo rozličnými
lichotivými a výhružnými slovy zastrašiti Rusy.
Ale po takovém neúspěchu inspektor přenesl svou
pravomoc na notářského písaře, který chodil
s listinou dům od domu a rozličnými způsoby usi-
loval přemluviti lidi. aby podepsali prohlášení, že
již nežádají ruského vyučovacího jazyka.
Každá vrchnost, která má po ruce všechny úřady,
četnictvo atd. v kterémkoliv státě si může za-
jistiti takové "přání lidu", aby se ospravedlnila.
Vždyť má všechny možnosti proti slabému a bez-
brannému lidu, ačkoliv to je neslučitelné se zá-
kony a zvláštním privilegovaným autonomním po-
stavením ruského národa v Československé repub-
lice.
Podle prohlášení některých československých
politických činitelů nikdo se u nás neodnárodňuje.
Bohužel tato slova odporují skutečnosti v ruských
obcích na Slovensku. Vždyť slovenský vyučovací
jazyk na obecné škole v obci Klenové jest zjevem
protizákonným, který odporuje i hlavní zásadě
vychovatelství: aby se každý učil ve své mateř-
štině, a rovněž § 134 ústavní listiny, který praví:
Jakýkoli způsob násilného odnárodňování je nedo-
volený. Se zřetelem k tomu. co se děje v Klenové,
lze usuzovati, že školské úřady s pomocí notář-
ského úřadu provozují v obecné škole násilné od-
národňování.
Na základě toho se tážeme pánů ministrů škol-
ství a národní osvěty a vnitra:
1. Vědí-li o těchto okolnostech?
2. Jaká opatřeni učiní, aby učinili přítrž ná-
silnému odnárodňování ruského lidu slovenskou
školou?
2
10
3. Jsou - li ochotni ihned se postarati o změnu
slovenského vyučovacího jazyka v obecné škole
v ruský?
V Praze dne 25. ledna 1038.
Dr Pješcak, Bródy,
dr Hodina, Jäkel, dr Eichholz, Stangl, Nickerl,
Birke, Fischer, Obrlik, G. Böhm, dr Peters, Gruber,
E. Köhler, Illing, Rösler, Axmann, inž. Peschka,
Sogl, inž. Künzel, dr Zippelius, dr Neuwirth,
dr Kellner.
1220 IX. (překlad).
Interpelace
poslanců dr I. Pješčaka a A. Bródyho
ministrovi školství a národní osvěty
o změně vyučovacího jazyka na obecné
škole v obci Vysním Orlíku v okrese
stropkovském.
U nás platí § 53 zák. čl XXXVIII z r. 1868. ve
kterém se praví, že se vyučování na obecných ško-
lách má konati v mateřštině dětí školou povin-
ných. V demokratickém státě nelze ani nic jiného
předpokládati. Avšak nehledíce k zmíněnému usta-
novení školské úřady naprosto nepřihlížejí ke
smyslu výše uvedených slov zákonitého článku ani
k tomu. co v něm dále stojí, totiž že: rodiče sami
mohou rozhodnouti, ve kterém jazyce mají býti
jejich děti vyučovány.
Tímto nedbáním platného ustanovení § 58 zák.
čl. XXXVIII z r. 1868 se působí značná křivda při
vyučování dětí na obecné škole ve Vyšním Orlíku,
kde dosud jest vyučovacím jazykem jazyk slo-
venský, ačkoliv místní obyvatelé podle úřední
statistiky z r. 1930 skoro bez výjimky jsou Ru-
sové a nejednou podávali žádosti, aby vyučovací
jazyk byl změněn. Z této statistiky vidíme, že ve
Vysním Orlíku žije 358 lidí ruské národnosti
z úhrnného počtu 472 osob. Kromě 54 židů a 29
cizozemců jest v obci pouze 31 lidí slovenské ná-
rodnosti. To jasně dokazuje, že se slovenské ne-
patrné menšině tak velice nadržuje, že pro ni jest
vyučovacím jazykem na místní obecné škole jazyk
slovenský bez ohledu na ohromnou převahu rus-
kého domácího obyvatelstva
Mimo to obyvatelé Vyšního Orlíku byli vždy
uvědomělí Rusové. Důkazem toho jsou všeobecně
známé úřední soupisy lidu až do dnešního dne.
Stačí obeznámiti se se soupisem lidu z r. 1921,
kdy ve Vysním Orlíku bylo ze 430 obyvatelů na-
počteno 340 Rusů, a s bývalým maďarským sou-
pisem lidu z r. 1890, kdy všech 420 řeckých kato-
líků bylo zapsáno jako Rusové, aby byl proveden
hodnověrný důkaz, že zavedení slovenského vy-
učovacího jazyka na obecné škole v obci jest nejen
křivdou spáchanou na ruském lidu ve Vysním
Orlíku, nýbrž že to jest zřejmý způsob násilného
odnárodňování školskými úřady, neboť se nedbá
základního práva zajištěného ústavní listinou.
Pro toto zřejmé odnárodňování se nedodržuje ani
§ 134 ústavní listiny, který praví: Jakýkoli způ-
sob násilného odnárodňování je nedovolený.
Na obecné škole ve Vysním Orlíku byl přímo po
převratu zaveden ruský vyučovací jazyk, ale po-
dle nařízeni školského referátu ze dne 1. července
1921, č. 27. 519/21 a podle dalšího nařízeni ze dne
18. září 1921, č. 62. 799/21, bylo ustanoveno, aby
"ve školách, v nichž podle zák. čl. XXVII z r. 1927
(to jest zákon Apponyiho s odnárodňovací ten-
denci) ruština nebyla připuštěna jako vyučovací
jazyk, nemůže ani nyní jako takový býti zave-
dena. " Tak se stalo, že i na ruské obecně škole ve
Vysním Orlíku byl zaveden slovenský vyučovací
jazyk. Stalo se to pod pohrůžkou disciplinární od-
povědosti učitelů, pod hrozbou, že jim bude za-
staven plat, kdyby si dovolili i dále učiti ve škole
rusky. Taková ustanovení byla přímo zkouškou
ruského lidu a nedbáním základních zákonů re-
publiky; tím spíše, že i za býv. Maďarska (do vy-
dání Apponyiova zákona) byl vyučovacím jazy-
kem školy ve Vysním Orlíku vždy jazyk ruský.
Zavedením slovenského vyučovacího jazyka na
obecnou školu ruské obce náše se veliká křivda,
protože se již na obecné škole provozuje násilné
odnárodňování dorůstajícího mladého pokolení,
což odporuje jak hlavní zásadě vychovatelství, aby
každé jednotlivé dítě bylo vyučováno ve své ma-
teřštině (Komenský), tak i líným zákonům repub-
liky - ba i § 134 ústavní listiny.
Na základě toho, co jsme výše uvedli, tážeme se
pana ministra školství a národní osvěty:
1. Ví - li o těchto okolnostech?
2. Co udělá, aby učinil přítrž násilnému odná-
rodňování ruského lidu školou?
3. Je - li ochoten ihned se postarati o změnu slo-
venského vyučovacího jazyka v jazyk ruský?
V Praze dne 25. ledna 1938.
Dr Pješčak, Bródy,
Stangl, Jäkel, Gruber, E. Köhler, dr Kellner,
Fischer, Illing, G. Böhm, dr Peters, dr Neuwirth.
dr Eichholz, Axmann, inž. Peschka, Sogl, Obrlik,
dr Zippelius, inž. Künzel, dr Hodina, Nickerl,
Birke, Rösler.
1220 X. (překlad).
Interpelace
poslanců dr I. Pješčaka a A. Bródyho
ministrovi školství a národní osvěty
o změně vyučovacího jazyka na obecné
škole v obci Závadce, okres Spišská Nová
Ves.
Kulturní země se v přítomné době řídí moderní
zásadou vychovatelství. Každé dítě má býti vy-
učováno ve své mateřštině. Touto zásadou proslul
11
v českých zemích velký světový pedagog, Jan
Amos Komenský. Jeho ohromný význam jest
zřejmý již z toho, že skoro ve všech evropských
zemích byl formulován v četných sbírkách zákonů.
I u nás v platném předpisu § 58 zák. čl. XXXVIII
z r. 1868 jest ustanoveno: Vyučování na obecných
školách se má konati v mateřštině. V témž para-
grafu se také praví, že rodiče mohou rozhodnouti,
v jakém jazyce mají býti vyučovány jejich děti.
Význam toho není nepatrný, přihlédneme-li k okol-
nostem, které máme v této době na některých
obecných školách v ruských obcích na Slovensku.
Tak vidíme, že v obci Závadka podle úřední
statistiky z r. 1930 z 868 místních obyvatelů se
přihlásilo k ruské národnosti 745 lidí. Ale bez
ohledu na to pro tuto ohromnou většinu ruského
obyvatelstva v obci jest obecná škola se sloven-
ským vyučovacím jazykem. To jest nespravedlnost
bijící v oči, uvážíme-li i to, že z úhrnného počtu
obyvatelstva jest v obci pouze 42 obyvatelů Slo-
váků. Tato velká nespravedlnost nejen že odporuje
základním zásadám vychovatelství v kulturním
státě, nýbrž i základnímu zákonu naší republiky,
ústavní listině. Vždyť následkem toho, co vidíme
v obci Závadce, neprovádí se § 134 ústavní listiny,
kde se praví: jakýkoli způsob násilného odnárod-
ňování je nedovolený, a ták to, že ve velké ruské
obci Závadce jest na obecné škole zaveden vy-
učovací jazyk slovenský, nelze nazvati jinak než
násilným odnárodňováním. Proto ve prospěch klidu
a blaha republiky je nezbytné, aby školské úřady
zachovávaly patřičnou spravedlnost k menšino-
vému národu na Slovensku, národu ruskému.
Osvobození z národního útisku neslovanského
národa jiného plemene nesmí býti nahrazeno ne-
dbáním základních práv ruského občana demokra-
tické republiky. Vždyť právě tak, jako Slováku
jest drahé jeho rodné slovo, Rusovi jest drahý
ruský jazyk, takže spravedlnost vyžaduje, aby se
neprodleně učinila přítrž násilnému odnárodňo-
vání v obci Závadce, tím spíše, že ruští obyvatelé
obce Závadky nejednou se pokoušeli u školských
úřadů vymoci pro sebe ruský vyučovací jazyk
místo slovenského.
Doufajíce, že pan ministr školství a národní
osvěty uzná tyto křivdy, které byly dosud páchány
na ruském obyvatelstvu v Závadce tím, že Skoro
od převratu byl zaveden na obecné škole sloven-
ský vyučovací jazyk místo ruského, čímž se dlouhá
léta porušovala ustanovení § 58 zák. čl. XXXVIII
z r. 1868, a postará se, aby Školské úřady zachová-
valy § 134 ústavní listiny, který vylučuje jakýkoli
způsob násilného odnárodňování, tážeme se pana
ministra školství a národní osvěty:
1. Ví-li o těchto okolnostech?
2. Jaká opatření učiní, aby učinil přítrž násil-
nému odnárodňování ruského lidu školou?
3. Je-li ochoten ihned se postarati o změnu slo-
venského vyučovacího jazyka v ruský?
V Praze dne 26. ledna 1938.
Dr Pješčak, Bródy,
Jäkel, dr Hodina, Gruber, E. Köhler, Sogl,
dr Kellner, dr Zippelius, dr Peters, dr Eichholz,
Axmann, inž. Peschka, Fischer, Obrlik, inž. Kiinzel,
dr Neuwirth, Stangl, Nickerl, Birke, Illing, Rösler,
G. Böhm.
1220/XI. (překlad).
Interpelace
poslanců dr I. Pješčaka a A. Bródyho
ministrovi školství a národní osvěty
o změně vyučovacího jazyka na obecné
škole v obci Rešově v okrese bardejovském.
Podle § 134 ústavní listiny československé re-
publiky jakýkoli způsob násilného odnárodňování
je nedovolený. Tak praví ustanovení základního
zákona našeho státu. Ale ve skutečnosti vidíme
něco jiného. Zabýváme-li se školskými věcmi obce
Rešova, uvidíme, že se ani v nejmenším ne-
dodržuje § 134 ústavní listiny, neboť přes to, že
podle úřední statistiky z r. 1930 žije v Rešově 355
lidí ruské národnosti z úhrnného počtu 375 obyva-
telů, na tamější obecné škole jest vyučovacím
jazykem jazyk slovenský. To právě jest příčinou,
že se ruské děti školou povinné násilně odnárod-
ňují.
Rodiče nejednou žádali, aby slovenský vyučovací
jazyk byl nahrazen ruským, ale školské úřady buď
ignorovaly vůli lidu nebo nečinily potřebných
opatření, což jest jedno a totéž, ačkoliv je známo,
že podle § 58 zák. čI. XXXVIII z r. 1868 rodiče
mohou sami rozhodnouti, v jakém jazyku mají býti
vyučovány jejich děti. Podle téhož ustanovení se
vyučování má konati v mateřštině školních dětí.
Z toho jest zřejmo, že přání ruské většiny v Re-
šově musí býti ihned vyhověno.
Nyní vidíme, že ani léta nepřinesla nápravy ne-
spravedlností, které byly spáchány na ruském
lidu v Rešově. Nehledě k tomu, že podle všech
známých statistik sestavených do dneška byl Re-
šov skoro vždy osídlen 100% ruského obyvatelstva,
přece jen vyučovacím jazykem na obecné škole
skoro od převratu nepřestal býti jazyk slovenský.
Rovněž před převratem až do Apponyiova zákona
vyučovalo se ve škole rusky.
Po světové válce si ruský národ oddychnul do-
mnívaje se, že ustal i národnostní útisk ruského
lidu pod Karpaty. Nový duch, nové zásady demo-
kratické vlády našeho státu budily naděje ve sku-
tečné osvobození, když najednou školský referát
v Bratislavě vydal své nařízení ze dne 1. července
1921, č. 27. 519/21, a nové nařízení ze dne 18. září
1921, č. 62. 791/21. Těmito nařízeními bylo ustano-
veno, že "ve školách, v nichž podle zák. čl. XXVII
z r. 1907 (to jest zákon Apponyiův s pomaďaršťo-
vací tendencí) ruština nebyla připuštěna jako vy-
učovací jazyk, nemůže ani nyní býti jako takový
zavedena. "
Tak se stalo, že se věci očekávané nesplnily.
Opatření, která učinil odnárodňovací směr Appo-
nyiův, naše školské úřady doslovně zachovávaly.
A tak se také stalo, že se ruská obec Rešov ne-
mohla za 19 let svobodného národního života v re-
publice domoci svých zákonitých práv, nemůže
dosud dosíci, aby zavedený slovenský vyučovací
jazyk byl nahrazen ruským.
Lze-li jinak nazvati podobný zjev než násilným
odnárodňováním? Nemá pravdu ruský národ, je-li
12
nespokojený? Ale nynější naše nespokojenost se
spojuje s vírou a nadějí, že se přece jen podaří
příměti školské úřady k zásadě Jana Ámose Ko-
menského, který uznával, že každé dítě má býti
vyučováno v jeho mateřštině. Z této zásady jest
jasně zřejmo, že i ruské děti mají býti vyučovány
ve své mateřštině, ruštině. Proto předkládáme
spravedlivý požadavek, aby slovenský vyučovací
jazyk na obecné škole v obci Rešově byl nahrazen
ruským a podle toho, co jsme uvedli, tážeme se
pana ministra školství a národní osvěty:
1. Ví-li o těchto okolnostech?
2. Jaká opatření učiní, aby učinil přítrž násil-
nému odnárodňování ruského lidu školou?
3. Je-li ochoten ihned se postarati o změnu slo-
venského vyučovacího jazyka v jazyk ruský?
V Praze dne 25. ledna 1938.
Dr Pješčak, Bródy,
Jäkel, dr Hodina, Gruber, E. Köhler, Sogl, Obrlik,
G. Böhm, dr Peters, dr Eichholz, Axmann, inž.
Peschka, dr Kellner, Illing, inž. Künzel, dr Zip-
pelius, dr Neuwirth, Stangl, Nickerl, Birke,
Fischer, Rosler.
1220/XII (překlad).
Interpelace
poslanců dr I. Pješčaka a A. Bródyho
ministrovi školství a národní osvěty
o nekorektním chování popradského škol-
ního inspektora Pencika k ruským školám
a k ruskému učitelstvu.
Je známo, že každý školní inspektor musí míti
určitou kvalifikaci k tomu, aby mohl úspěšně vy-
konávati dozor nad školami ve svém obvodě. Nej-
menším požadavkem jest, aby znal vyučovací jazyk
škol, které mu byly svěřeny. Bohužel na východ-
ním Slovensku školní inspektoři ve většině případů
neovládají ruštinu, ačkoliv jejich dozoru podléhají
školy s ruským vyučovacím jazykem. Nehledě
k neznalosti jazyka někteří školní inspektoři usilují
korektně se chovati k ruským školám a k ruskému
učitelstvu, což nelze říci o popradském školním
inspektoru Pencikovi.
Popradský školní inspektor Pencik nikdy nemel
korektního poměru k ruským školám vůbec a
k ruskému učitelstvu. Na každé učitelské konfe-
renci spílal ruským školám. Jen ony byly v jeho
očích nepořádné. Ale neměl žádného ohledu ani
k samému ruskému lidu, chudému vydržovateli
svých škol, jenž klade poslední haléř na oltář
osvěty. Školní inspektor Pencik stále projevuje
vyšší nespokojenost, když jde o jakékoliv nepatrné
nedostatky.
Chování zmíněného školního inspektora, jeho
spílání ruským školám často rozmrzelo a pobou-
řilo nejen ruské učitele, nýbrž i ostatní. Před
učitelskými konferencemi učitelé jiných národ-
ností často vítali ruské učitele slovy: Jaké nové
nadávky na účet ruských škol pronese zase školní
inspektor? Nenávist školního inspektora Pencika
k Rusům jest nyní již všeobecně známá. Tato ne-
návist se u něho proměnila v otevřené pronásledo-
vání ruských učitelů.
Kromě toho všeho neovládá ruštiny. Ani čísti
rusky neumí, což se několikráte potvrdilo ve škole
při inspekci. Ale tento člověk, který neumí rusky,
má. dohled nad ruskými školami a kvalifikuje ruské
učitele. Jeho nenávist je zvláště patrná na těchto
kvalifikacích. V jeho okrese ruští učitelé jen s ná-
mahou mohou snášeti jeho pronásledování. Vždyť
ani jediný ruský učitel nemá lepší kvalifikaci než
trojku. Špatná kvalifikace ruských učitelů jim pře-
káží, aby vykonali zkoušku učitelské způsobilosti
a béře jim chuť k práci.
Ruští učitelé se ani nesmějí odvolávati proti
takové nespravedlnosti, neboť se obávají, že se
k nim bude chovati ještě hůře. V zájmu spravedl-
nosti jest si přáti, aby nespravedlivá kvalifikace
těchto učitelů byla prozkoumána.
Poměr školního inspektora Pencika k Rusům
vzbuzuje mezi ruským lidem velké roztrpčení.
Proto v zájmu školských věcí a spravedlivého po-
měru k ruským školám a k ruskému učitelstvu
žádáme, aby ihned byl mu odňat dozor nad rus-
kými školami. Vždyť si prostě nelze pomysliti, aby
učitelé, kteří dříve měli ve kvalifikaci jedničky,
stali se najednou tak nezpůsobilými.
To lze vysvětliti pouze velkou nenávistí školního
inspektora ke všemu, co jest ruské.
Na základě toho, co jsme uvedli, tážeme se pana
ministra školství a národní osvěty:
1. Ví-li o těchto okolnostech?
2. Jaká opatření učiní, aby donutil popradského
školního inspektora Pencika, aby se korektně cho-
val k ruským školám a k ruskému učitelstvu?
3. Je-li ochoten odebrati popradskému školnímu
inspektorovi dohled nad ruskými školami?
4. Je-li ochoten dáti prozkoumati, kvalifikoval-li
inspektor Pencik své ruské učitele spravedlivě?
V Praze dne 25. ledna 1938.
Dr Pješčak, Bródy,
Stangl, Jäkel, Gruber, E. Köhler, Sogl, Obrlik,
Fischer, Rösler, G. Böhm, dr Eichholz, Axmann,
inž. Peschka, Illing, dr. Jilly, inž. Künzel, dr. Ho-
dina, Nickerl, Birke, dr. Kellner,
dr. Peters,
dr Zippelius, dr. Neuwirth.
1220/XIII. (překlad).
Interpelace
poslanců dr I. Pješčaka a A. Bródyho
ministrovi školství a národní osvěty
o změně vyučovacího jazyka na obecné
škole v obci Kalné Roztoce v okrese
sninském.