64
k potížím, které by byly s uskutečněním
takového opatření spojeny.
4. Poznamenati sluší, že je samozřejmé,
že přesné dodržování odstavce 3 bude lze
požadovati teprve po uplynutí určité doby
přechodné, až bude branná výchova zave-
dena a průkazy o branném výcviku sku-
tečně vydány.
K §41.
Bude patrně účelné, aby osoby účastnící
se při branném výcviku byly nějakým
vhodným způsobem zevně označeny.
Věc bude ještě uvážena a event. bližší před-
pisy o tom vydá ministerstvo národní
obrany v dohodě s ministerstvem vnitra;
takovým označením by mohla býti buď
páska na rukávě, odznak, čepice nebo jiné
vhodné zevní označení.
Zevní označení osob, účastnících se při
branném výcviku, bude-li zavedeno, bude
míti podobný význam jako vojenský stejno-
kroj a budou se na ně vztahovati ustano-
vení zákona č. 269/1936 Sb. z. a n., platná
pro vojenský stejnokroj (zejména jeho
§§ 9 a 10).
K §42.
Vládním nařízením č. 270/1936 Sb. z. a n.
byla zřízena stráž obrany státu k úkolům
tam uvedeným.
Tato stráž je složena:
a) z příslušníků četnictva, policejních
strážních sborů, obecní stráže bezpečnosti
a vojenských osob,
b) z příslušníků finanční stráže a osob
majících postavení jiné veřejné stráže,
jiných zaměstnanců státu, ústavů, podniků
a fondů státních nebo státem spravovaných
a zaměstnanců veřejnoprávních korporací,
ústavů, podniků a fondů, ať ve služebním
poměru veřejnoprávním či soukromopráv-
ním, pokud jsou podle svého služebního po-
měru určeni k výkonu strážní, policejní
nebo podobné služby.
Jeví se účelným umožniti, aby do stráže
obrany státu mohli býti - po dosažení
určitého výcviku - určeni se svým souhla-
sem i muži podléhající brannému výcviku.
Tato funkce se stane tím jednou z praktic-
kých složek branného výcviku.
Je ovšem třeba zajistiti osobám takto do
stráže obrany státu zařaděným náhradu za
účast v této stráži; je to nutné z toho dů-
vodu, poněvadž tu nepůjde o plnění občan-
ské povinnosti, nýbrž o úkony dobrovolné;
tuto náhradu zákon přímo neupravuje,
nýbrž její úpravu odkazuje vládnímu na-
řízení.
Ježto vojenské osoby mimo činnou služ-
bu budou od účasti při branném výcviku
se zřetelem k ustanovení § 18, odst. 1, písm.
c) v rozsahu stanoveném vládním naříze-
ním osvobozeny, je vhodné výslovným usta-
novením do odstavce 1 pojatým umožniti,
aby do stráže obrany státu mohly býti urče-
ny se svým souhlasem i tyto osoby, i když
snad budou podle uvedeného vládního na-
řízení osvobozeny.
Na osoby, zařazené do stráže obrany
státu podle ustanovení § 42, budou se vzta-
hovati ustanovení § 46 platná pro osoby
účastnící se branného výcviku.
č á s t 5.
Společná ustanovení
pro všechny složky branné výchovy.
K § 43.
1. Tento paragraf je věnován časové-
mu rozsahu branné výchovy, t. j. bliž-
ším ustanovením o tom, kolik času se má
ročně povinné branné výchově věnovati.
A tu sluší především zdůrazniti, že není
možno přesný časový rozsah branné vý-
chovy stanoviti přímo v zákoně, poněvadž
bude třeba tuto věc různě upraviti se zře-
telem k pohlaví a věku osob branné výcho-
vě podléhajících a se zřetelem k účelu, je-
hož se má brannou výchovou dosíci.
Je proto vhodné, aby přesné určení Časo-
vého rozsahu branné výchovy bylo svěře-
no cestě nařizovací, při čemž se však jeví
nutným pojmouti do zákona aspoň určení
maximálního časového rozpětí, jehož
vláda při konkrétním určování časového roz-
sahu branné výchovy nesmí překročiti.
A tu musila osnova vycházeti z úvahy,
čeho je třeba u osob, které nejsou přísluš-
níky žádného spolku, oprávněného k posky-
tování branné výchovy a u nichž je tedy
třeba, pokud jde o brannou výchovu, spolé-
hati jen na to, co se jim poskytne, pokud
jde o všechny složky branné výchovy, ve
střediscích branné výchovy.
65
2. Majíc na zřeteli připravované osnovy
jednotlivých složek branné výchovy, došla
osnova k závěru, že při nějintensivnějším
provádění branné výchovy - t. j. u mužů
od 1. září raku, v němž dosáhnou 17. roku
věku, až do nastoupení vojenské služby pre-
senční (vojenského výcviku příslušníků ná-
hradní zálohy) lze poskytnouti všechny
složky branné výchovy v době, jejíž trvání
za jeden cvičební rok nepřevýší 100 ho-
din. Vzhledem k tomu stanovila osnova
počet 100 hodin jako maximální počet cvi-
čebních hodin, který vláda při konkrétním
určování rozsahu branné výchovy nesmí
překročiti.
Počítá-li se tím, že by se branná vý-
chova v jednom roce rozvrhla přibližně na
10 měsíců, připadalo by na jeden měsíc 10
hodin branné výchovy (všech jejích slo-
žek), takže na 1 týden by připadaly 1 1/2
hodiny, při čemž by ovšem nebylo námitek
proti tomu, aby podle potřeby a poměrů
v některém týdnu byl k tomu určen větší
počet hodin a v jiném zase menší.
Členové spolků, oprávněných k poskyto-
vání branné výchovy ovšem část těchto cvi-
čebních hodin ztráví v branné přípravě ve
svých spolcích, takže ve středisku branné
výchovy budou povinni se účastniti jen oné
části, jež je věnována brannému výcviku a
výcviku v pomocných a ochranných služ-
bách.
I kdyby vláda použila zmocnění jí daného
pro brannou výchovu mladíků v době od 17
let do nastoupení vojenské služby presenční
(vojenského výcviku příslušníků náhradní
zálohy), tedy v době nejintensivnějšího
provádění branné výchovy, v plném rozsa-
hu, nebylo by to zatížení pro obyvatelstvo
neúměrné, zvláště když se ještě uváží, že
při provádění zákona bude pamatováno na
to, aby hodiny branné výchovy byly stano-
veny co možná na takovou roční a denní
dobu, kdy to bude osobám této výchově pod-
léhajícím nejvíce vyhovovati; po té stránce
se odkazuje ještě na § 44 a poznámky
k němu připojené.
3. Jak bylo již řečeno, je 100 hodin roč-
ního časového rozsahu branné výchovy ma-
ximálním časovým rozpětím pro brannou
výchovu mužů, počínajíc 1. září roku,
v němž dosáhnou 17. roku věku, až do na-
stoupení vojenské služby presenční (vojen-
ského výcviku příslušníků náhradní zálo-
hy), jehož ani vláda, nebude-li toho třeba,
nemusí použíti.
K branné výchově ostatních mužů
a k branné výchově žen není třeba tako-
vého časového rozsahu, jaký se jeví nut-
ným pro provádění branné výchovy mužů
v uvedených věkových hranicích, nýbrž zde
se vystačí s daleko menším počtem cvičeb-
ních hodin. Osnova tu navrhuje jako maxi-
mální časové rozpětí 80 cvičebních hodin
ročně pro jinochy ve věku od 14 let do 31.
srpna roku, v němž dosáhnou 17. roku věku,
a 40 cvičebních hodin ročně pro ostatní
muže branné výchově podléhající a to pro
všechny složky branné výchovy, jimž se
zřetelem k svému věku podléhají.
U osob ženského pohlaví činí maxi-
mální časové rozpětí 60 cvičebních hodin
ročně až do konce roku, v němž dosáhnou
21. roku věku a 30 cvičebních hodin ročně,
pokud jde o ostatní ženy branné výchově
podléhající.
Časové rozpětí výcviku v úkolech CPO.
má činiti u starších osob nejvýše 30 cvi-
čebních hodin.
4. Je přirozené, že do časového rozsahu
uvedeného v § 43 nelze počítati účast na
protileteckých cvičeních (zkouškách) pro-
váděných podle zákona č. 82/1935 Sb. z. a
n., ježto by jinak tato účast sama o sobě
celý časový rozsah zkonsumovala.
5. Aby nebylo pochybnosti, dodává se
ještě, že osobám podléhajícím branné vý-
chově nebudou dávány zvláštní domácí
úkoly, jichž vypracování by je odnímalo je-
jich normálnímu povolání (zaměstnání)
anebo chvílím oddechu.
6. Jestliže o branný výcvik a o výcvik
v pomocných a ochranných službách ne-
bude u studující mládeže postaráno podle
hlavy II na škole, do níž chodí, určí se z ma-
ximálního počtu hodin uvedeného v § 43
pro tuto mládež jen poměrný počet hodin
potřebný k obstarávání branného výcviku
a k výcviku v pomocných a ochranných
službách, pokud není o tyto složky branné
výchovy přímo na škole postaráno.
K § 44.
Branná výchova má býti prováděna, jak
bylo řečeno již v poznámkách k předcho-
zímu paragrafu, tak, aby to vyhovovalo co
nejvíce jak osobám této výchově podléha-
jícím, tak i oprávněným zájmům zeměděl-
ství, průmyslu, obchodu, živnosti a do-
pravy.
9
66
Zejména na venkově bude k provádění
branné výchovy využito zvláště doby, v níž
jsou účastníci této výchovy co nejméně ru-
šeni a zdržováni v zemědělských pracích,
zejména pak nedělních a svátečních odpo-
ledních.
Nedělních a svátečních odpolední bude
lze k provádění branné výchovy použíti
i v místech jiných, kde se to ukáže vhod-
ným.
Podle potřeby a (podle místních poměrů
může to býti ovšem i doba jiná, při čemž
se vždy přihlédne k tomu, aby účastníci
byli co nejméně zdržováni a rušeni ve svém
občanském zaměstnání a aby chod průmys-
lových, obchodních, živnostenských a země-
dělských závodů a podniků nebyl vůbec ru-
šen anebo měrou jen minimální.
Bude-li to místním poměrům lépe vyho-
vovati, bude se branná výchova poskyto-
vati podle potřeby i v hodinách večerních.
Tam, kde to poměry dovolí, bude branná
výchova, zejména pak její branný výcvik,
prováděna v krátkodobých kursech, co
možná v táborech.
Podrobnosti o tom všem do zákona pojí-
mati nejeví se účelným. Je vhodnější
úpravu této věci ponechati prováděcím
předpisům, jež budou se zřetelem k usta-
novení § 4, odst. 4 sdělány za součinnosti
všech zúčastněných ministerstev.
K §45.
Jak bylo v poznámkách k § 44 uvedeno,
je zamýšleno organizovati brannou výcho-
vu tak, aby co nejméně trpělo občanské
zaměstnání a povolání osob této výchově
podléhajících, resp. aby chod průmyslo-
vých, obchodních, živnostenských, země-
dělských závodů a podniků byl co nejméně
rušen.
Je však možné, že přes to určitým způ-
sobem bude branná výchova zasahovati
i v tom směru do hospodářského života,
pročež je třeba, aby zákonem bylo zaměst-
navatelům zakázáno klásti zaměstnancům,
kteří jsou povinni se při branně výchově
účastniti, překážky, které by tuto účast
znesnadňovaly, anebo vůbec znemožňovaly.
Zvláště pak nelze zaměstnancům zkraco-
vati pro jejich účast při branné výchově
jejich zákonitou dovolenou a nesmějí býti
jakkoli pro svou účast při branné výchově
šikanováni.
K §46.
Účast při branné výchově nebude vyža-
dovati zvláštních namáhavých výkonů, ani
nebude dána větší příležitost k úrazům
nebo onemocněním.
Ježto však nelze vyloučiti, že by k úrazu
nebo onemocnění při účasti v některých
složkách branné výchovy (na př. při bran-
né průpravě tělesné, branném výcviku) a
zvláště při zařadění do stráže obrany státu
podle § 42 (a výcviku v pomocných a
ochranných službách) přec jen mohlo ně-
kdy - být i jen zcela výjimečné a ojedi-
něle - dojíti, navrhuje tento paragraf,
aby se osobám, které neúmyslně nebo bez
hrubé nedbalosti utrpí takový úraz anebo
onemocnění, dostalo jak léčebné péče, tak
i - při nezpůsobilosti k výdělku tím způ-
sobené - zaopatření, a to podle zásad
platných pro vojenské osoby z počtu muž-
stva; to platí i o pozůstalých po osobách,
které zemřely na úraz nebo onemocnění,
utrpěný během své účasti při branné vý-
chově.
Obojí tato péče má náležeti do oboru pů-
sobnosti ministerstva sociální péče, stejně
tak jako i provádění zákona č. 41/1922 Sb.
z. a n. náleží do oboru působnosti minister-
stva sociální péče.
Při stylisaci tohoto paragrafu bylo při-
hlédnuto k obdobné úpravě § 76 zákona
o obraně státu č. 131/1936 Sb. z. a n., pla-
tícího pro osoby vykonávající osobní úkony
podle tohoto zákona.
K § 47.
Je spravedlivo, aby zásady § 46 platily
i pro osoby, které budou při branné výchově
spolupůsobiti jako její cvičitelé nebo osoby
jinak se při poskytování branné výchovy
účastnící, pokud se jim ovšem nedostane
příznivějšího postavení proto, že jsou vo-
jenskými gážisty v činné službě nebo mimo
činnou službu anebo déle sloužícími. O té
věci jedná odstavec 2 a stanoví, že na úraz
nebo onemocnění, který takové osoby ne-
úmyslně nebo bez hrubé nedbalosti při po-
skytování branné výchovy utrpí, se budou
vztahovati všechna ustanovení platící o úra-
zech a onemocněních v činné službě vojen-
ské; následkem toho bude vojenským gá-
žistům v činné službě a mimo činnou službu
i jejich pozůstalým za uvedených předpo-
kladů náležeti příslušné zaopatření podle
67
zákona č. 76/1922 Sb. z. a n. (na vrub roz-
počtu vojenské správy) a déle sloužícím
(a jejich pozůstalým) zaopatření podle §§ 8
až 16 zák. č. 83/1932 Sb. z. a n. (rovněž
na vrub rozpočtu vojenské správy); o ostat-
ních příslušnících mužstva - a pozůstalých
po nich - budou platiti po té stránce usta-
novení zákona č. 41/1922 Sb. z. a n. (na
vrub ministerstva sociální péče).
K § 48.
1. Tímto paragrafem má býti opatřen
právní podklad pro opatřování prostranství
(cvičišť) a místností, a třeba-li, i výcviko-
vých pomůcek, potřebných k provádění
branné výchovy.
K tomu účelu se má použíti vhodných
vojenských objektů (zejména cvičišť a
střelnic), veřejně přístupných obecních po-
zemků, cvičišť a místností veřejných škol.
jakož i cvičišť a místností spolků tělový-
chovných a spolků pěstujících vojenský
výcvik.
2. Za použití objektů pozemků cvičišť
a místností k branné výchově nepřísluší
náhrada. Výjimkou jsou cvičiště a míst-
nosti spolků pěstujících vojenský výcvik
a organisací (spolků) tělovýchovných; za
ně přísluší náhrada podle zásad stanove-
ných vládním nařízením, nejde-li o použití
cvičiště (místnosti) k účelům branné vý-
chovy v dotčeném spolku prováděné.
3. Jinak se k odstavci 3 na vysvět-
lenou uvádí ještě toto:
V nájemních smlouvách o nemovitostech
určených pro vojenská cvičiště a také ve
výměrech o vyvlastnění užívacích práv
k takovým nemovitostem bývá ustanovení,
že tyto nemovitosti jsou určeny k výcviku
vojska. Je možné, že by si někteří vlastníci
takových nemovitostí z tohoto smluvního
ustanovení, po případě z doložky pojaté do
vyvlastňovacího výměru osobovali právo
brániti se provádění branné výchovy na
uvedených nemovitostech, zvláště když by
měli smlouvou zajištěn užitek z travin do-
tčených nemovitostí; podobně by mohly
postupovati i osoby, kterým vojenská
správa zaručila smluvní užitek z travin na
cvičišti, i když by nebyly vlastníky dotče-
ných nemovitostí.
Stejné případy by se mohly vyskytnouti
i u objektů používaných k ubytování voj-
ska, které nejsou ve vlastnictví státu.
Vojsko užívá totiž k ubytování nejen vlast-
ních budov a kasáren, nýbrž i budov za-
jištěných na podkladě soukromoprávním
(nájemném) a na podkladě veřejnopráv-
ním (na základě ubytovacího zákona), a tu
by - zvláště při posledně jmenovaném způ-
sobu - mohl vlastník dotčených budov při
jejich spoluužívání k účelům branné vý-
chovy namítati, že je takové užívání proti-
právné anebo domáhati se náhrady z titulu
většího opotřebení, než k jakému je vojen-
ská správa mocí svého užívacího práva
oprávněna.
Takovým námitkám chce osnova čeliti
tím, že stanoví, že není-li některá z budov
nebo prostranství (cvičiště) ve vlastnictví
státu, nepřísluší vlastníku ani jiným oso-
bám nárok na náhradu z toho důvodu, že
bylo dotčené budovy nebo prostranství (cvi-
čiště) použito též k účelům branné výchovy.
4. Odstavce 5 a 6 mají obcím umožniti,
aby mohly dostáti v své povinnosti, opatřiti
pro střediska branné výchovy a branného
výcviku potřebná prostranství (cvičiště) a
místnosti, nedají-li se opatřiti způsobem
uvedeným v odstavci 1.
K tomu se poznamenává ještě, pokud jde
o nárok na vyvlastnění, přiznávaný
obcím odstavcem 6 tohoto paragrafu, že ne-
třeba se obávati že tohoto ustanovení bude
zneužíváno na úkor majitelů půdy. Nehledě
k příslušným ustanovením zákona č 63/
1935 Sb z. a n.. jest zahájení vyvlastňova-
cího řízení vázáno podmínkou, že minister-
stvo národní obrany v dohodě s minister-
stvem vnitra vydá potvrzení, že je opatření,
jež má odstavec 6 na mysli, skutečně nutné.
Je pochopitelné, že při řídkém zalidnění
venkova a následkem toho i při poměrně
malém počtu účastníků branné výchovy se
zpravidla vystačí s veřejnými prostran-
stvími (návsemi a pod. ), cvičišti veřejných
škol a j. Obě uvedená ministerstva, jež jsou
oprávněna ve vzájemné dohodě zmíněné po-
tvrzení vydávati, jistě tak učiní jen v pří-
padech naprosto výjimečných a nutných,
takže netřeba se tu obávati jakéhokoli zne-
užití ustanovení odstavce 6.
5. Poznamenati sluší ještě, že ustanovení
§ 48 bude lze použíti, ukáže-li se toho po-
třeba, se zřetelem k ustanovení § 14 i při
provádění branné výchovy na školách a se
zřetelem k ustanovení § 63, odst. 4 i pro
potřeby zařízení tam uvedených,
68
K § 49.
Při provádění branné výchovy se může
vyskytnouti potřeba - zvláště při cviče-
ních podnikaných ve volné přírodě - vstou-
piti na různé pozemky, podobně jak je tomu
za cvičení vojenských.
Proto stanoví tento paragraf, že ustano-
vení § 56 zákonů o ubytování vojska upra-
vující tuto věc pro cvičení vojska, platí ob-
dobně pro cvičení prováděná při branné
výchově.
To má podle § 63, odst. 4 platiti obdobně
i v tom případě, když účastníci kursů uve-
dených v § 63 (na př. za jízdy koňmo, při
střelbě a pod. ), anebo příslušníci zálohy
účastnící se dobrovolných cvičných jízd
v § 63 uvedených, vstoupí za tohoto cvi-
čení (cvičné jízdy) na cizí pozemky.
Rovněž i při provádění branné výchovy
na školách bude lze § 49 použíti vzhledem
k ustanovení § 14.
Podrobnosti k provedení § 49 a zvláště
o tom, kdo má hraditi škody, způsobené na
pozemcích, jichž bylo k branné výchově
použito, stanoví vládní nařízení.
HLAVA IV.
Trestní ustanovení.
Všeobecné poznámky.
Je přirozené, že tam, kde zákon stanoví
určité povinnosti, musí přihlédnouti též
k tomu, aby co možná zabezpečil jejich
plnění.
Nejspolehlivějším zajištěním tohoto
plnění je vnitřní přesvědčení a vědomí kaž-
dého, jehož se věc týká, že tu jde o věc
správnou a spravedlivou, jíž je k přípravě
obrany státu nezbytně zapotřebí.
Je zamýšleno brannou výchovu podporo-
vati též tím, že se zavedou vládním usnese-
ním podle § 3 zák. č. 268/1936 Sb. z. a n.
zvláštní pamětní odznaky pro ony účast-
níky této výchovy, kteří budou míti nepře-
tržitě velmi pilnou docházku a při zkoušce
z branného výcviku prokáží výtečné vý-
sledky; rovněž je zamýšleno zavésti podle
příslušných ustanovení zákona č. 268/1936
Sb. z. a n. vyznamenání za zvláštní zásluhy
o brannou výchovu, podobně jak je tomu
v jiných státech.
Leč přes to nelze jen v těchto opatřeních
spatřovati pro splnění povinností navrže-
ným zákonem ukládaných generální záru-
ku, že budou řádně plněny.
Proto se osnova přidržuje i jiného dosud
obvyklého prostředku k zajištění zákon-
ných povinností, jímž je dání příslušných
trestních sankcí, které spolu s jinými usta-
noveními na podporu plnění povinností da-
nými - jako je § 40 a pod. - mají řádné
plnění povinností zabezpečiti.
K § 50.
Toto ustanovení se připíná na povinnost
k hlášením, která je osobám podléha-
jícím branné výchově uložena přímo v zá-
koně nebo která se jim uloží prováděcími
předpisy podle zákona vydanými. Jde tu
o podobný správní přestupek, jaký má
branný zákon v § 40, odst. 1 (opominutí
předepsaného hlášení).
K § 51.
Tento paragraf se vztahuje na zameš-
kání, rušení a maření branné výchovy.
Trestným zameškáním rozumí osnova
neospravedlněné zameškání cvičebních ho-
din (§ 43), které v jednom výcvikovém
roce přestoupí třetinu těchto cvičebních
hodin, při čemž se v odstavci 2 výslovně
stanoví, které zameškání se pokládá s hle-
diska odstavce 1 za ospravedlněné; každé
jiné zameškání je neospravedlněným a do-
sáhne-li rozsahu právě uvedeného, je
správním přestupkem, trestaným okres-
ními úřady. Je přirozeno, že - po stránce
trestně právní - třeba za ospravedlněné
pokládati i každé zameškání, jehož příčinou
je vyloučení, třebaže se tento důvod ne-
bude pokládati vždy za ospravedlněný při
klasifikaci účasti podle § 40 navrženého zá-
kona, jak je zřejmo z poznámek připoje-
ných k tomuto paragrafu.
Vedle zameškání postihuje § 51 stejnou
trestní sankcí i rušení a maření branné
výchovy.
K § 52.
Tento paragraf obsahuje trestní sankci
proti zaměstnavatelům, kteří jednají proti
povinnostem, jež jim zákon ukládá v § 45.
Podmínkou trestnosti je, že zaměstnavatel
se dopustil trestného činu opětovně; první
69
porušení povinnosti podle § 45 se vyřídí
napomenutím obecního úřadu.
Vzhledem k tomu, že nebyl dosud vydán
všeobecný zákon o správním řízení trest-
ním, jeví se účelným, aby odstavec 2 při-
pustil obdobnou aplikaci zásady pojaté do
§ 169 zákona o obraně státu č. 131/1936
Sb. z. a n.
K § 53.
Pravomoci, kterou navrhovaný zákon
svěřuje spolkům oprávněným k poskyto-
vání branné výchovy a jejich funkcioná-
řům, dále velitelům středisk branné vý-
chovy, cvičitelům branné výchovy a jiným
osobám při poskytování této výchovy spolu-
působícím, lze užíti jen k provádění zákona.
Každé zneužití této pravomoci - zejména
k účelům politickým a pod. - se potrestá
podle § 54, nepůjde-li o čin přísněji
trestný.
Odstavec 2 pak zdůrazňuje, že osoby
pravé uvedené jsou za činy, které souvisí
s výkonem jejich funkce, trestně odpovědné
jako veřejné orgány, při čemž se jim
s druhé strany přiznává při výkonu jejich
funkcí i trestní ochrana, jaké požívají
ostatní veřejné orgány.
K § 54.
Tento paragraf má bližší ustanovení
o náhradním trestu vězení (uzamčení) za
nedobytné pokuty.
Zvláštního ustanovení o tom, že pokuty
propadají ve prospěch státu, není zapo-
třebí, poněvadž to plyne již z čl. 11 zákona
o organisaci politické správy.
K § 55.
Netřeba zvláštních poznámek.
K § 56.
V tomto paragrafu jsou uvedeny dva
soudní trestné činy proti branné výchově,
a to:
a) jednak přečin rušení, maření a ztěžo-
vání provádění zákona o branné výchově,
b) jednak přečin veřejného snižování a
zesměšňování branné výchovy.
Případ uvedený pod písm. a) - § 56,
odst. 1 - se týká každého vědomého ru-
šení, maření a ztěžování provádění zákona
o branné výchově, jehož se dopustí ten, kdo
je určen k účasti při provádění tohoto zá-
kona. Tohoto soudního přečinu se tedy
mohou dopustiti zejména osoby uvedené
v § 53, odst. 1. Zákon sice pamatuje na
některá administrativní opatření pro pří-
pad, že by spolky (§ 21, odst. 2, § 27, odst. 2
a § 31, odst. 2) nebo cvičitelé branné vý-
chovy (§ 28, odst. 6, § 32, odst. 2, § 33,
odst. 2 a § 38, odst. 5) neplnili svých po-
vinností; mimo tato administrativní opa-
tření třeba však pamatovati i na potřebné
sankce trestní, jež obsahuje § 56, odst. 1.
Poznamenává se, že v závažných přípa-
dech lze u přečinu uvedeného v § 56, odst. 3
uložiti trest tuhého vězení, aby byla zne-
možněna přeměna trestu na svobodě na
trest peněžitý.
Případ uvedený pod písm. b) - § 56,
odst. 2 - jedná o veřejném snižování nebo
zesměšňování branné výchovy, bez ohledu
na osobu pachatelovu. "Veřejným" je toto
snižování a zesměšňování za předpokladů
§ 39, č. 2 zák. na ochranu republiky, kte-
réžto ustanovení se v zákoně za slovem
"veřejně" výslovně cituje, podobně jak se
to stalo v § 178 zákona o obraně státu
u trestného činu tam uvedeného.
Poznamenává se, že navrhovaný zákon
nemá výslovného ustanovení o vybízení
k neplnění povinností plynoucích ze zákona
o branné výchově. Není toho třeba, poně-
vadž takové vybízení je postiženo již v § 15.
č. 1 zákona na ochranu republiky, ježto po-
vinnosti, které zákon o branné výchově
ukládá, jsou nesporně povinnostmi veřejno-
právními.
K § 57.
Ustanovení odstavce 1, že pokus o pře-
činy uvedené v navrhovaném zákoně je
trestný, jeví se nutným s hlediska trest-
ního práva platného v zemích Slovenské a
Podkarpatoruské, podle něhož je pokus
o přečin trestný jen tam, kde to zákon
stanoví (§ 65, odst. 2 uh. trestního zákona).
Pokud jde o správní přestupky, platí
o pokusu a jeho trestnosti obecné předpisy
správního práva trestního.
Odstavec 2 stanoví výslovně, že peněžité
pokuty, uložené soudy za přečiny uvedené
v § 56, připadají státu. U pokut není tako-
vého výslovného ustanovení třeba, se zře-
telem k tomu, co bylo uvedeno v poznám-
kách k § 54.