52
3. Navržený zákon osvobozuje dále od
účasti při branné výchově příslušní-
ky četnictva, finanční stráže,
uniformované ho a neunifor-
movaného policejního stráž-
ní ho sbor u (§ 12 vl. nař. č. 51/1936
Sb. z. a n. ), stráže obrany státu
(vl. nař. č. 270/1936 Sb. z. a n. ) a do-
zorčí stráže ve vězeňských
ústavech a justičních polep-
šovacích ústavech [odstavec 1,
písm. d)]. Je to nutné vzhledem k povaze
věci, jakož i se zřetelem k tomu, že tyto
osoby jsou zpravidla vojenskými osobami
mimo činnou službu, mající potřebný vo-
jenský výcvik za sebou. Ostatně přísluš-
níci těchto sborů se zúčastňují pravidel-
ných střeleckých cvičení s různými druhy
zbraní, takže je o jejich brannou výchovu
postaráno.
Pokud jde o příslušníky stráže obrany
státu, zřízené vládním nařízením č. 270/
1936 Sb. z. a n., nemá však býti právě uve-
dené osvobození na újmu použití osob pod-
léhajících brannému výcviku k úkolům
stráže obrany státu podle § 42 navrženého
zákona, o čemž ještě bude bližší zmínka
učiněna v poznámkách připojených k to-
muto paragrafu.
4. Navržený zákon má v odstavci 1,
písm. f), g) a h) ještě některé další dů-
vody osvobozovací, které jsou v celku po-
dobné jako jsou důvody osvobozující od
osobních úkonů podle zákona o obraně
státu.
Státními a jinými veřejnými zaměst-
nanci ve smyslu odstavce 1, písm.
g) sluší rozuměti zaměstnance státní i ji-
ných veřejnoprávních korporací, ústavů,
fondů a jakýchkoliv veřejných instituci
vůbec, jakož i ústavů, fondů, podniků a zá-
vodů jim náležejících anebo jimi spravo-
vaných, ovšem jen v rozsahu stanoveném
vládním nařízením. Tyto osoby se tedy ne-
vyjímají z branné výchovy úplně, nýbrž jen
potud, pokud to stanoví vládní nařízení;
bude na př. účelno podrobiti je výcviku
v CPO., a třeba-li i výcviku v jiných po-
mocných a ochranných službách, a po pří-
padě i brannému výcviku.
K osvobozovacímu důvodu i písm. h) se
poznamenává, že osvobozeni jsou nejen du-
chovní, vykonávající duchovní správu,
nýbrž duchovní vůbec (tedy: duchovní, kte-
ří jsou řádovými členy, aniž vykonávali du-
chovní správu); mimo to jsou osvobozeni i
členové mužských řeholí, kteří nejsou du-
chovními (např. bratři laici, Milosrdní brat-
ři, školští bratři, novici a pod. ), jakož i
členky ženských řádů a kongregací, úkol
osob, o něž tu jde, pro případ branné poho-
tovosti státu, je dán jejich posláním, jež je
po té stránce dostatečnou přípravou, takže
není třeba, aby byly k němu ještě zvláště
cvičeny.
I osvobozovací důvod uvedený v odstavci
1, písm. ch) je převzat ze zákona o obraně
státu, při čemž se poznamenává, že tento
důvod osvobozovací je splněn i u matky, sta-
rající se jen o jedno nedospělé dítě. Důvod
osvobozovací tam uvedený neplatí ovšem o
ženách, které se starají o cizí nedospělé děti,
k nimž nejsou v žádném rodinném vztahu
(nýbrž pečují o ně na základě námezdního
poměru a pod. ).
5. P í s m. i) osvobozuje od branné výcho-
vy osoby zdržující se v cizině, poněvadž
vzhledem k povaze věci není možno, aby i
tyto osoby byly k branné výchově přidržo-
vány.
6. K odstavci 3 třeba poznamenati, že je
třeba v zájmu řádného obstarání cvičitel-
ských a jiných podobných úkonů, potřeb-
ných k odbornému instruování osob branné
výchově podléhajících, aby mohla býti oso-
bám, které jsou od branné výchovy osvobo-
zeny, uložena podle potřeby povinnost pře-
vzíti úkol cvičitele branné výchovy, po pří-
padě povinnost jinak spolu pracovati o bran-
né výchově, zvláště pokud jde o její složku
mravní a naukovou, o výchovu samaritán-
skou, o úkoly v civilní protiletecké ochraně
a pod. Po té stránce se odkazuje ještě na
poznámky, připojené k § 24 navrženého zá-
kona.
Podrobnosti k provádění tohoto paragra-
fu budou vydány vládním nařízením, jež
stanoví též, kdo konstatuje, že je tu některý
z osvobozovacích důvodů uvedených v od-
stavci 1. resp. kdo o takových důvodech
v případech pochybných rozhoduje. Úmy-
slem je provésti věc co nejjednodušeji a bez
zvláštního administrativního zatížení.
K § 19.
Kdežto předcházející paragraf jedná
o osvobození od branné výchovy, je věno-
ván § 19 těm případům, kdy důležité důvo-
dy zabraňující osobám od účasti při branné
výchově neosvobozeným účastniti se této
výchovy.
53
Neúčast při branné výchově jsou povin-
ny osoby jí podléhající omluviti (§ 23,
písm. c), aby mohla býti neúčast pokládána
za ospravedlněnou, což má význam zejména
při provádění §§ 40 a 51. Omluviti lze ne-
účast i dodatečně.
Zákon uvádí v § 19demonstrativ-
n í m způsobem výpočet některých důvodů,
které mohou neúčast při branné výchově
omluviti. Jsou to zejména úřední úkony, jež
nestrpí odkladu, nemoc, nemožnost zúčast-
niti se branné výchovy z důvodů zdravotně-
policejních (kontumačních), vážné důvody
rodinné, neodkladné práce a cesty, dovolená
zaměstnanců, účast v tělovýchovných kur-
sech, příprava a činná účast na tělovýchov-
ných podnicích, mimořádně špatné počasí
při vzdálenosti bydliště větší než 4 km, po-
vinné úkony náboženské a pod.; k tomu se
poznamenává, že takovými úkony nábožen-
skými rozumí osnova ony úkony nábožen-
ské, jichž se zúčastniti ukládá církev nebo
náboženská společnost svým věřícím za po-
vinnost, ovšem za předpokladu, že jde o
církev nebo náboženskou společnost státem
uznanou nebo recipovanou.
Podrobnosti k provádění tohoto para-
grafu budou obsaženy ve vládním nařízení,
jež stanoví též, kdo rozhoduje o dostateč-
nosti omluvných důvodů.
K§ 20.
1. Jak bylo naznačeno v § 5, odst. 2 a
jak z dalších částí navrženého zákona a ze-
jména pak z jeho části 2 a 4 ještě podrob-
něji vysvitne, zamýšlí navržený zákon pro-
vádění určitých složek branné výchovy svě-
řiti "spolkům oprávněným k poskytování
branné výchovy"; sem patří provádění
branné průpravy mravní, naukové a tě-
lesné a po případě i výcviku v některých
pomocných a ochranných službách, pokud
jde o osoby, jež jsou příslušníky takových
spolků.
Jeví se proto účelným již v části 1. zá-
kona, obsahující všeobecná ustanovení, v y-
meziti všeobecně, koho zákon roz-
umí pod pojmem "spolky oprávněnými
k poskytování branné výchovy".
2. Jsou to především tělovýchovné
spolky sdružené v některém celostátním
ústředí, jež vláda uzná za způsobilé k tomu,
aby spolky v něm sdružené jednotlivé
složky branné výchovy obstarávaly. Tím
způsobem se zaručuje, že zásadní rozhod-
nutí o tom, které tělovýchovné spolky bu-
dou brannou výchovou pověřeny, učiní
vláda, tedy za součinnosti všech svých
členů.
Určení konkrétních spolků sdružených
v ústředích vládou určených, které budou
brannou výchovu obstarávati, provede, po-
kud jde o brannou průpravu mravní, nau-
kovou a tělesnou, ministerstvo veřejného
zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě
s ministerstvem národní obrany, minister-
stvem vnitra a ministerstvem školství a
národní osvěty, a pokud jde o výcvik v po-
mocných a ochranných službách, minister-
stvo národní obrany v dohodě s minister-
stvem vnitra a ministerstvem veřejného
zdravotnictví a tělesné výchovy.
Poněvadž tu jde o brannou výchovu,
tedy o věc pro stát tak významnou, jest
přirozeno, že není možno provádění této vý-
chovy svěřiti všem tělovýchovným spol-
kům a organisacím bez rozdílu. Lze tak
učiniti, jen pokud půjde o tělovýchovné
spolky státně spolehlivé, pročež se dopo-
ručuje úprava věci právě popsaná.
3. Vedle tělovýchovných spolků budou
patřiti k spolkům oprávněným k poskyto-
vání branné výchovy též spolky pě-
stující vojenský výcvik, které
jsou sdruženy v celostátním ústředí, jež
vláda uzná za způsobilé k tomu, aby spolky
v nich sdružené byly pověřeny brannou vý-
chovou a kterým ministerstvo národní
obrany v dohodě s ministerstvem vnitra a
ministerstvem veřejného zdravotnictví a
tělesné výchovy příslušné oprávnění udělí.
Poznamenává se, že uvedené spolky bu-
dou přibrány k provádění branné výchovy
se zřetelem k tomu, že již branný zákon
v roce 1920 s nimi a s použitím jejich členů
pro účely vojenské počítá, připouštěje po-
volání jejich členů ve věku od 17 let do 60
let k válečné službě za branné pohotovosti
státu [§ 28, odst. 1, písm. b) branného zá-
kona a § 206 branných předpisů č. 141 /
1927 Sb. z. a n. ]; členové těchto spolků,
kteří byli k válečné službě přidrženi, se po-
kládají za vojenské osoby v činné službě
(§ 1, odst. 3 cit. branných předpisů).
Jeví se však potřeba, spolky pěstující
vojenský výcvik potřebným způsobeni nově
organisovati a pokud jde o zřizování no-
vých takových spolků, podrobiti je potřeb-
ným omezením, jak je uvedeno v § 59 na-
vržené osnovy. O této věci bude ještě blíže
54
pojednáno v souvislosti s tímto paragra-
fem.
4. Uznání, které střediskům tělovýchov-
ných spolků anebo spolků pěstujících vo-
jenský výcvik vláda udělí, může kdykoli a
bez udání důvodů odvolati, což má v zápětí,
že tím pozbývá platnosti i individuelní udě-
lení oprávnění, které bylo jednotlivým spol-
kům uděleno.
5. O individuálním odnětí oprávnění
k poskytování branné výchovy, jež bylo
jednotlivým spolkům uděleno, platí usta-
novení § 21, odst. 2; takovým odnětím zů-
stane nedotčeno uznání, které střediskům
tělovýchovných spolků nebo spolků pěstu-
jících vojenský výcvik udělilo podle § 20,
odst. 1, písm. a) nebo odst. 2.
K § 21.
Spolky oprávněné k poskytování branné
výchovy mají, se zřetelem k úkolům, které
jim zákon v oboru péče o brannou výchovu
svěřuje, četné povinnosti, jichž všeobecný
výpočet je uveden v § 21.
Je pochopitelno, že je zapotřebí, aby byla
dána možnost, by orgány branné výchovy
uvedené v § 8 (tedy vojenské orgány této
výchovy i orgány jiných ministerstev)
měly možnost se přesvědčiti o tom, jakým
způsobem spolky oprávněné k poskytování
branné výchovy úkoly jim svěřené obsta-
rávají. Vzhledem k tomu se zdůrazňuje vý-
slovně v odstavci 1, písm. e), že spolky
oprávněné k poskytování branné výchovy
jsou povinny podrobiti se ve věcech branné
výchovy jim svěřené kontrole orgánů
branné výchovy uvedených v § 8.
Odstavce 2 a 3 mají účinně zabezpečiti,
že spolky oprávněné k poskytování branné
výchovy budou opravdu plniti řádně
všechny povinnosti jim navrhovaným zá-
konem ukládané a že jejich činnost a půso-
bení nebude v rozporu s veřejnými zájmy,
zejména pak se zájmy obrany státu (§ 1
zákona o obraně státu). O to pečuje mimo
to i příslušná trestní ustanovení obsažená
v §§ 53 a 56 navrženého zákona.
K § 22.
1. Jak z následujících částí této hlavy
ještě vysvitne, je branná výchova obyvatel-
stva mimo školu prováděná - pokud ne-
bude svěřena spolkům oprávněným k po-
skytování branné výchovy - soustředěna
ve střediscích branné vý-
chovy, v nichž anebo aspoň v jejichž
rámci se jednotlivé složky branné výchovy
budou prováděti.
Je proto vhodné již do všeobecných usta-
novení hlavy III. dáti bližší ustanovení,
týkající se středisk branné výchovy.
2. Tato střediska se mají zříditi zpra-
vidla v jednotlivých obcích; podle potřeby
však může býti pro několik obcí zřízeno
jedno společné středisko anebo může býti
zřízeno v jedné obci středisk několik (což
platí zvláště o velkých obcích i jiných ob-
cích, zejména horských s rozsáhlým úze-
mím a poměrně vysokým počtem obyva-
telstva).
Při tom bude dbáno co možná toho, aby
osobám branné výchově podléhajícím byla
účast při této výchově usnadněna a aby
vzdálenost střediska branné výchovy ne-
byla od jejich bydliště větší než 4 km.
3. Tímto způsobem bude branná výchova
obyvatelstva mimo školu prováděna na
půdě úplně neutrální, pod říze-
ním a kontrolou vojenské správy a jejich
orgánů a zcela nezávisle na spolcích a ji-
ných organisacích. Může býti proto právem
požadováno, aby se branné výchovy ve stře-
discích této výchovy prováděné zúčastnily
osoby touto výchovou povinné, bez ohledu
na to, jaké mají povolání nebo zaměstnání,
nebo jakého jsou politického přesvědčení
nebo založení.
4. Ve střediscích branné výchovy bude
postaráno o všechny složky branné vý-
chovy obyvatelstva, které nebudou obsta-
rány podle hlavy II, po případě které ne-
budou podle příslušných zákonných ustano-
vení obstarány ve spolcích oprávněných
k poskytování branné výchovy.
To platí zejména o provádění branné vý-
chovy mužské mládeže od 1. září roku,
v němž dovrší 17. rok věku, až do nastou-
pení vojenské služby presenční (vojenského
výcviku příslušníků náhradní zálohy), po
případě až do odvodního rozhodnutí "Ne-
odveden". Ve střediscích branné výchovy
se bude obstarávati tedy též branný výcvik
a výcvik v pomocných a ochranných služ-
bách. Tato střediska převezmou i výcvik
v úkolech civilní protiletecké ochrany podle
zákona č. 82/1935 Sb. z. a n. a prováděcích
předpisů k němu vydaný; ch, poněvadž se
k tomu svou povahou nejlépe hodí.
55
5. O zřízení středisk branné výchovy má
rozhodovati po slyšení okresního výboru
brannosti sborový orgán branné výchovy,
řídě se při tom směrnicemi pro zřizování
středisk branné výchovy vydanými mini-
sterstvem národní obrany v dohodě se
zúčastněnými ministerstvy.
6. V čele střediska branné výchovy bude
velitel střediska, jehož ustanoví
okresní úřad po slyšení obecního zastupi-
telstva podle směrnic, vydaných minister-
stvem národní obrany v dohodě s minister-
stvem vnitra.
Osnova se zmiňuje jen o některých prá-
vech a povinnostech tohoto velitele, odka-
zujíc jinak na podrobná ustanovení, která
o tom budou obsažena ve vládním nařízení.
Trestní sankce na zneužívání pravomoci
velitelem střediska branné výchovy je ob-
sažena v § 53 osnovy.
7. Pomocné kancelářské prá-
ce, věcné pomůcky a potřeby
pro velitele středisk branné výchovy budou
povinny obstarati obce, které dotčené stře-
disko branné výchovy tvoří.
K § 23.
Tento paragraf obsahuje všeobecná usta-
novení o povinnostech osob podléhajících
branné výchově mimo školu.
Je to především povinnost se k této vý-
chově u příslušného místa (u spolku opráv-
něného k poskytování branné výchovy nebo
u střediska branné výchovy) přihlásiti po-
dle toho, které místo je příslušné k tomu,
aby dotčenou složku branné výchovy po-
skytlo.
Osoby branné výchově podléhající jsou
povinny podrobiti se této výchově, po-
čítajíc v to i účast při všech cvičeních, vý-
kladech a zdravotních prohlídkách pro ně
zavedených. K tomu se poznamenává, že po-
dobně jako pro žactvo (studující) mohou
býti podle § 12, odst. 7 nařízeny povinné
zdravotní prohlídky, je podobné opatření
zamýšleno i pro ostatní obyvatelstvo, pod-
léhající branné výchově podle hlavy III.; po
té stránce bude o věci sjednána potřebná
dohoda mezi ministerstvem národní obrany
a ministerstvem veřejného zdravotnictví a
tělesné výchovy.
Osoby branné výchově podléhající jsou
dále povinny zachovávati při cvičeních a vý-
kladech pořádek a kázeň a zdržeti se všeho,
co by cvičení nebo výklad rušilo nebo ma-
řilo; každé zmeškání jsou povinny náležitě
ospravedlniti.
Již na jiném místě zákona (§4, odst. 5)
bylo zdůrazněno, že za účast při branné vý-
chově nelze požadovati žádné náhra-
dy. Ostatně je zamýšleno věc zaříditi tak,
aby osobám této výchově podléhajícím ne-
vznikla z účasti na této výchově žádná
hmotná újma.
K §24.
1. Při provádění branné výchovy bude
používáno jednak zvláštních c v i č i t e l ů
branné výchovy, jednak i jiných osob
o s o b k tomu způsobilých.
Cvičitelé branné výchovy budou ustano-
vováni způsobem upraveným v dalších čás-
tech této hlavy, buď k provádění všech
složek branné výchovy (pokud k tomu bu-
dou míti způsobilost), anebo k obstarávání
jen některých z nich.
2. Osoby, které byly příslušným úřadem
(orgánem) ustanoveny za cvičitele branné
výchovy anebo byly přibrány k jiné součin-
nosti při jejím provádění, jsou povinny
úkol jim uložený převzíti, nemají-li
omluvných důvodů stanovených vládním
nařízením.
Za obstarávání úkolu cvičitelského, po
případě za jinou součinnost při poskyto-
vání branné výchovy nepřísluší náhrada,
vyjma hotové výlohy, které uvede-
ným cvičitelům (osobám) vzniknou. Ty se
jim nahradí podle zásad stanovených mi-
nisterstvem národní obrany v dohodě s mi-
nisterstvem financí.
3. úkol cvičitelský, po případě jiná sou-
činnost při poskytování branné výchovy
může býti uložena i vojenským oso-
bám v činné službě, ovšem ne neomezeně,
nýbrž jen potud, pokud budou k tomu ur-
čeny se souhlasem svého nadřízeného veli-
telství za podmínek stanovených minister-
stvem národní obrany, poněvadž je třeba
přihlížeti k tomu, zda převzetí úkolu cviči-
telského nebude jejich vlastní službě vo-
jenské na závadu, resp. zda uvedená služba
převzetí tohoto úkolu umožňuje.
4. Povinnost převzít i úkol cvičitelů
branné výchovy mají zejména vojen-
ské osoby mimo činnou službu
(v záloze a ve výslužbě); povinnost pře-
vzíti tento úkol je u nich jakýmsi pendan-
56
tem povinnosti k branné výchově, od -níž
jsou tyto osoby osvobozeny.
Část 2.
Branná průprava mravní, nauková a tělesná
mimo školu.
Všeobecné poznámky.
1. Tato část je věnována branné
průpravě mravní, naukové a
tělesné mimo školu. Jde tu o onu
složku branné výchovy, které osoby branné
výchově podléhající nejsou povinny se
účastniti po celou dobu, co jejich povin-
nost k branné výchově trvá, nýbrž jen
v určitých věkových mezích, stanovených
v § 25.
Tuto složku branné výchovy netřeba ob-
starávati bezpodmínečně z jednoho stře-
diska, pročež navrhovaný zákon připouští,
aby byla prováděna i ve spolcích oprávně-
ných k poskytování branné výchovy a -
pokud jde o chovance ústavů pro ochran-
nou výchovu mládeže - též v těchto ústa-
vech.
2. Pokud jde o tělovýchovnou
složku této branné průpravy, sluší po-
znamenati všeobecně ještě toto:
Navrhovaný zákon zavádí ve věkových
mezích uvedených v § 25 povinnou
brannou průpravu tělesnou,
a to jako složku povinné branné výchovy.
Povahou svou je branná průprava tě-
lesná, jak přirozeno, též součástí obecné
tělesné výchovy, takže navrhovaný zákon
zavádí vlastně zároveň i povinnou tělesnou
výchovu, ovšem nikoliv v tomto širokém a
vlastním pojetí, nýbrž jen pokud jde o její
část, tvořící brannou tělesnou
průpravu k celkové branné výchově.
Tímto způsobem se řeší též určitým
způsobem částečně problém tělesné vý-
chovy. Tato výchova je u nás, nepřihlíží-li
se k úpravě věci v rámci školních předpisů,
vybudována na podkladě dobrovolném.
S hlediska zvýšení brannosti obyvatelstva
však to nestačí; je třeba aspoň, pokud jde
o onu část tělesné výchovy, jež má zvláštní
význam pro zvýšení brannosti a jež osnova
nazývá brannou průpravou tělesnou, za-
vésti v určitých věkových hranicích jako
výchovu povinnou, jíž se musí podrobiti
každý občan bez rozdílu pohlaví. Tím
ovšem zůstane nedotčena jeho event. další
účast pří obecné tělesné výchově.
K tomu se poznamenává ještě, že již
branný zákon č. 193/1920 Sb. z. a n. si uvě-
domil význam tělesné výchovy. Proto bylo
do posledního odstavce § 2 tohoto zákona
pojato ustanovení, že tělesná výchova mlá-
deže před brannou povinností bude upra-
vena zvláště. K této úpravě až do dnešního
dne nedošlo, ačkoliv bylo již v této věci
zpracováno několik námětů.
Není možno s řešením této otázky dále
otáleti. Poněvadž branná průprava tělesná
tvoří, jak bylo již vyloženo ve všeobecných
poznámkách, nezbytnou složku branné vý-
chovy, musí se - zavádí-li se
povinná branná výchova -
zavésti zároveň i povinná
branná průprava tělesná
jako její podstatná součást.
Vojenská správa však nezamýšlí převzíti
tuto složku branné výchovy zcela do svých
rukou; bylo rozhodnuto, pokračovati zde
v tom, co bylo již tak vynikajícím způso-
bem vybudováno jednotlivými tělovýchov-
nými spolky.
Proto se stanoví v navrhovaném zákoně,
že tyto spolky - ovšem jen potud, pokud
jim bude dáno oprávnění k poskytování
branné výchovy podle ustanovení § 20 -
budou prováděti pro své členy brannou vý-
chovu mravní, naukovou a tělesnou samy,
takže jejich příslušníci se budou účastňo-
vati - mimo rámec svého spolku - jen
branného výcviku (pokud půjde o osoby
mužského pohlaví) a výcviku v pomocných
a ochranných službách (pokud nebude
i provádění této složky branné výchovy
spolkům svěřeno podle ustanovení § 20).
3. Branná průprava tělesná bude -
spolu i s brannou průpravou mravní
a naukovou - poskytována příslušníkům
spolků oprávněných k poskytování branné
výchovy v těchto spolcích.
Pokud jde o osoby ostatní této průpravě
podléhající - vyjímajíc chovance ústavů
pro ochrannou výchovu mládeže - bude
jim mravní, nauková a tělesná průprava
branné výchovy poskytována v středis-
cích branné výchovy, ovšem podle
směrnic vydaných ministerstvem školství a
národní osvěty (§ 29, odst. 3) a minister-
stvem veřejného zdravotnictví a tělesné
výchovy (§ 29, odst. 4) v dohodě se zúčast-
něnými ministerstvy.
57
Využíti k tomu účelu středisk branné
výchovy - která třeba v každém případě
zříditi pro branný výcvik a pro výcvik
v pomocných a ochranných službách -
jeví se účelným, už také v zájmu jednot-
ného provádění věci, účelné koncentrace a
zmenšení nákladu; zřizovati k tomu účelu
jiná zařízení (po případě zvláštní admini-
strativní a technický aparát) bylo by ne-
jen nehospodárné, nýbrž nevyhovovalo by
ani povaze věci, poněvadž jde o to, aby ona
složka branné výchovy, o niž tu jde, byla
prováděna s jednotného hlediska a - po-
kud mužské mládeže se týče - se zřetelem
k brannému výcviku, který ji počínajíc
dnem 1. září roku, v němž dosáhne 17. ro-
ku věku, očekává.
K § 25.
Branná průprava mravní, nauková a tě-
lesná trvá:
a) u osob mužského pohlaví jen do na-
stoupení vojenské služby presenční (vojen-
ského výcviku příslušníků náhradní zálo-
hy), po případě do odvodního rozhodnutí
"Neodveden";
b) u osob ženského pohlaví jen do konce
roku, v němž dosáhnou 21. roku věku.
Podrobovati této průpravě i osoby starší
by bylo pro ně značným zatížením a nejeví
se toho - s hlediska účelu navrhovaným
zákonem sledovaného - ani nezbytná po-
třeba.
Největší důraz na všeobecnou brannou
výchovu - a to i po stránce tělovýchovné
- třeba klásti u mužů v době, předcháze-
jící vojenskou službu presenční (vojenský
výcvik příslušníků náhradní zálohy) a
u žen v analogických věkových hranicích.
K § 26.
V § 23 byly uvedeny všeobecné povin-
nosti, které mají osoby podléhající branné
výchově. § 26 k tomu připojuje ještě ně-
která ustanovení podrobnější o povin-
nostech, které postihují osoby, podléhající
branné průpravě mravní, naukové a těles-
né, jak toho povaha věci vyžaduje.
Rozvádí se tu především podrobněji po-
vinnost přihlásiti se k právě uvedené
branné průpravě. Osoby, jež jsou přísluš-
níky některého spolku oprávněného k po-
skytování branné výchovy, jsou povinny
přihlásiti se k branné průpravě mravní,
naukové a tělesné u tohoto spolku, má-li
tělocvičnu v místě jejich bydliště anebo ne
dále než 4 km; nelze-li uvedenou brannou
průpravu obstarati tímto způsobem, jsou
povinny se k ní přihlásiti u příslušného
střediska branné výchovy, v němž se k této
průpravě přihlásí i osoby, které nejsou čle-
ny žádného spolku oprávněného k posky-
tování branné výchovy.
Je-li někdo příslušníkem několika spolků
oprávněných k poskytování branné vý-
chovy, má právo si voliti mezi nimi, musí
však učiněnou volbu oznámiti všem z právě
uvedených spolků, jichž je příslušníkem.
Volbu takto provedenou lze později změniti,
lze tak však učiniti jen k jednotlivým ka-
lendářním čtvrtletím prohlášením, oznáme-
ným všem zúčastněným spolkům nejpozději
měsíc předtím.
Zákon pamatuje též na případy, co se má
státi, když osoby podléhající branné prů-
pravě mravní, naukové a tělesné pozbudou
(dobrovolným vystoupením neb vyloučením
ze spolku, rozpuštěním spolku atd. ) členství
ve spolku oprávněném k poskytování bran-
né výchovy, v němž se až dosud branné
průpravy účastnily (odstavec 5), a jaké
povinnosti mají při změně bydliště (od-
stavec 4).
Pokud jde o chovance ústavů pro ochran-
nou výchovu mládeže (odstavec 6), má
osnova za vhodné, aby branné průpravy
mravní, naukové a tělesné se až do 31.
srpna roku, v němž dokončí 17. rok věku,
účastnili přímo v ústavech, v nichž jsou
vychováváni; jest to jak v zájmu dosažení
účelu, pro který v uvedených ústavech
jsou, tak i v zájmu branné průpravy ostatní
mládeže ve středisku branné výchovy pro-
váděné. Poznamenává se, že tu jde o více
než 3000 mladistvých osob, chovaných
v zemských výchovnách, v Komenského
ústavě v Košicích a ve výchovnách zem-
ských ústředí pro péči o mládež v Čechách
a na Moravě.
K §27.
O brannou průpravu mravní, naukovou
a tělesnou ve spolcích oprávněných k její-
mu poskytování, jsou tyto spolky povinny
postarati se vlastními silami.
To však nevylučuje, aby pro některý spe-
ciální úsek mravní a naukové průpravy jim
nemohla býti na žádost přikázána okrsko-
vým orgánem branné výchovy jiná vhodná
osoba.
8