88
Trestní příkazy vydá orgán z číslovaného
bloku, a to ve třech vyhotoveních. Obsah
blokového příkazu je pro způsob jeho vy-
dání a povahu věci jednodušší, než obsah
trestního příkazu podle
§ 66, a neobsahuje
ani jména přistižené osoby.
Přistižená osoba rozhoduje o účinnosti
příkazu; je-li s ním spokojena a zaplatí-li
pokutu, je tím celé řízení proti ní prove-
deno, zdráhá-li se pokutu zapraviti, je pří-
kaz považován za nevydaný a orgán oznámí
správní přestupek úřadu, který provede ří-
zení (příkazní nebo řádné podle okolností).
Celá úprava je provedena podle § 19 vlád-
ního nařízení č. 51/1936 Sb. z. a n. o orga-
nisaci policejní správy a služby a o někte-
rých jiných opatřeních v oboru vnitřní
správy.
K § 69.
U mladistvých osob může úřad nejen po-
dle odstavce 1, č. 4, upustiti od zavedení
řízení nebo zavedení řízení zastaviti, nýbrž
může i podle § 15, odst. 3, upustiti od po-
trestání. Ustanovení odstavce 2 sleduje
stejný účel, jako v soudním trestním řízení
podmíněné odsouzení; úřad se zbavuje
prací, které se nesrovnávají s významem
věci (vedení evidence), a přispěje se tím
při rozvážné praxi ke zvýšení autority
úřadu, které zajisté by nijak neprospívalo,
kdyby úřad přes kogentní předpis zákona
trestní řízení neprováděl právě z důvodu,
který vedl k uplatnění principu oportunity
v navrženém ustanovení.
K případům, kdy trestní řízení se neza-
vede nebo kdy zavedené trestní řízení se
zastaví, patří i ty, kdy provádí se t. zv.
upouštěcí řízení, na př. podle § 40 puncov-
ního zákona ze dne 16. prosince 1927, č. 2
Sb. z. a n. z r. 1928.
Zastavení řízení nebo nezavedení jeho
buď zaznamenáno ve spise; není tedy třeba
zvláštního výroku osvobozovacího.
Jestliže obviněný ví, že bylo proti němu
zavedeno řízení, nebo jsou-li ve věci zúčast-
něny mimo obviněného jiné strany, jež
mají zájem na potrestání, po příp. na uspo-
kojení svých soukromoprávních nároků,
nutno zastavení řízení obviněnému k jeho
žádosti potvrditi, resp. vydati stranám roz-
hodnutí podléhající opravnému řízení.
K§ 70.
Pro povahu správních přestupků a jich
značný počet se doporučuje upraviti řízení
co nejjednodušeji a pro stát i strany co
nejlevněji, ovšem tak, aby vždy byla za-
chována obviněnému možnost, hájiti se
proti obvinění na něj vznesenému. K tomu
není vždy zapotřebí, aby se konalo ústní
jednání a aby byla důsledně provedena zá-
sada bezprostřednosti řízení. Stačí větši-
nou, ponechá-li se obviněnému na vůli, aby
místo nákladnějšího dostavení se k úřadu
podal své ospravedlnění písemně nebo se-
dal odsouditi kontumačním rozsudkem,
uznávaje důvodnost oznámení. Tím však
nebere se odsouzenému možnost, aby v od-
volání uplatnil své námitky nebo následky
nedostavení se odčinil za podmínek navrá-
cení v předešlý stav. Nijak nemůže platiti
právní domněnka, že by obviněný tím, že
se neospravedlnil, projevil souhlas s vý-
sledkem řízení.
Obviněný mladistvý musí býti z důvodů,
uvedených u § 65, před vydáním nálezu
vždy slyšen.
K § 71.
Ze zásady oficiality ovládající trestní
správní řízení plyne, že úřad při provádění
řízení postupuje z úřední moci a je povinen
při tom šetřiti zásady materiální pravdy,
pokud jde o vyšetření trestného
činu. Jde-li
o jinou věc (svedečné, náhradu škody) není
potřeba odchylky od ustanovení § 43 vlád-
ního nařízení č. 8/1928 Sb. z. a n., v němž
se předpisuje jen zjištění stavu věci směro-
datného pro rozhodnutí.
Podle toho úřad má z úřední moci a po-
dle volné úvahy provésti veškeré důkazy,
jež uzná pro věc účelnými a potřebnými,
ať už mluví tyto důkazy pro stranu nebo
proti ní.
K § 72.
Přerušením řízení až do pravoplatného
rozhodnutí předběžné otázky příslušným
orgánem staví se jen promlčecí lhůta sta-
novená v § 10, odst. 1 nikoli lhůta podle
odstavce 5 téhož paragrafu úřad si nesmí
řešiti předběžnou otázku na př. v případě
§ 37 domovského zákona a § 20 zákona
č. 37/1858 ř. z. o vzorcích.
K § 73.
K posouzení trestnosti a pro výměru
trestu jsou v řízení závažný osobní poměry
89
obviněného. Stanoví se tudíž, aby hned na
počátku řízení byly zjištěny.
Zpravidla se celé řízení provede při je-
diném jednání, data tu uvedená budou pak
zapsána na počátku trestního záznamu
(S 76).
Ježto obviněnému nemůže býti bráněno,
aby ku své obraně použil jakýchkoli dovo-
lených prostředků, nelze ho nutiti ani k vý-
povědi.
K § 74.
Ústní jednání dlužno především provésti
všude tam, kde to zvláštní správní předpis
výslovně nařizuje, dále pak i tam, kde toho
úřad uzná potřebu, aby co nejrychleji a
nejlépe dosáhl účelu řízení, ústní jednání
vypíše se tím způsobem, že se k němu po-
zvou strany, svědkové, znalci a jiné osoby,
jichž přítomnosti bude třeba. Pozvání má
obsahovati údaje, jež předepsány jsou pro
obsílky vůbec. Obsílky dlužno doručiti do
vlastních rukou a to včas, to jest tak, aby
se příslušná osoba mohla dostaviti a, je-li
toho třeba, na předmět jednání se připra-
viti. Právní následky, jež stihnou toho, kdo
se nedostaví, musí býti v pozvání uvedeny.
Zmešká-li ústní jednání ten, k jehož žá-
dosti bylo řízení zavedeno, má se za to, že
vzal žádost zpět, a řízení se zastaví, pokud
není ovšem ve veřejnému zájmu potřebí
v řízení pokračovati.
K § 75.
Ustanovení jeho vyhrazují úřednímu or-
gánu právo zkoumati legitimaci vystupují-
cích osob, určiti pořad jednání, zabezpečiti
právo stran k zaujetí stanoviska k výsled-
kům jednání, odročiti nebo přerušiti jed-
nání. Je to v souhlase se zásadou vyslove-
nou v § 71. Přerušením jednání rozumí se
odložení jeho na pozdější hodinu, je-li toho
potřebí, takže v započatém řízení se pak
prostě pokračuje; odročení jednání má za
následek delší odklad pokračování v jed-
nání.
K §76.
Záznam o průběhu trestního řízení je
náhradou za dosud používaný trestní rej-
střík. Výslovně se označuje ne jako pro-
tokol, nýbrž jako trestní záznam, ježto
není protokolem o jednání vzhledem k způ-
sobu, jakým se vede; nemusí totiž celý zá-
znam býti sepsán najednou, nýbrž může
býti sepsán i postupně podle toho, jaká
část jeho se spisuje.
Obsahem záznamu dán je zároveň postup
pro trestní řízení, jenž odpovídá v prvé
části provádění důkazního řízení, v druhé
části vydání rozhodnutí.
Po vydání příslušného jednotného for-
muláře nebude sepsání záznamu činiti ob-
tíží ani tam, kde se jednotlivé části vy-
plňují mimo úřad, na př. u obce.
K §§ 77 a 78.
Důkazní prostředky jsou v trestním ří-
zení správním stejné, jako ve správním ří-
zení; důkaz výslechu stran se proto ani tu
nepřipouští, jako nevhodný v řízení ovlá-
daném zásadou oficiality. Kromě obecní:
používaných prostředků důkazních, jimiž
jsou listiny, výpovědi svědků a znalců, ja-
kož i ohledání, budou tu ještě i jiné mož-
nosti, z nichž bude úřad moci nabýti pře-
svědčení o tom, zda jsou či nejsou proká-
zány okolnosti, jež mají tvořiti podklad
pro rozhodnutí. Tyto okolnosti bude lze
připustiti jako důkazy podle volné úvahy
úřadu v rámci všeobecných předpisů
o trestním správním řízení. Ke skuteč-
nostem, jež tu přicházejí v úvahu, patří
především notoričnost a skutečnosti, pro
něž zákon stanoví právní domněnku; tyto
skutečnosti se uvádějí zvláště. Důkaz opa-
ku se dovoluje, pokud toho zákon výslovně
nevylučuje. K dalším skutečnostem při-
cházejícím v úvahu patří doznání stra.
skutečnosti, na nichž je založen trestní
nebo jiný rozsudek soudní.
Ze zásady, že stranám musí býti poskyt-
nuta příležitost, aby uplatnily svá práva
a své právní zájmy, plyne, že i ohledně
prováděných důkazů musí býti stranám
dána příležitost k vyjádření; na druhé
straně se ukládá stranám (ovšem mimo ob-
viněného) povinnost, dokázati své tvrzení
a dodati neb aspoň označiti potřebné dů-
kazy, pokud je to v jejich moci.
Koná-li úřad ku zjištění skutkové pod-
staty šetření, t. j. opatřuje-li si vyjádření,
informace a pod. od jiných úřadů, obcí
atd., musí býti výsledek takovýchto šetření,
pokud se ho použije v rozhodnutí, před vy-
dáním rozhodnutí stranám sdělen, aby za-
ujaly k němu stanovisko, pokud se toho
ovšem nezřeknou.
12
90
Od takových šetření bude dlužno roz-
lišovati pomůcky, vyjádření a p., sloužící
úřadu pouze k informaci, resp. k umožnění
ocenění prováděného důkazu; taková še-
tření stranám sdělována býti nemusí.
K §§ 79-82.
Stanoví, jakou průvodní moc mají míti
veřejné a soukromé listiny a přezvědné
věci, při čemž se vymezuje pojem toho, co
dlužno považovati za veřejnou listinu a co
za soukromou. Povinnost předložiti listinu,
stanoví se v § 61.
K §§ 83-89.
Povinnost vypovídati před politickým
úřadem je dosud pro trestní řízení správní
stanovena v § 9 cís. nař. č. 96/1854 ř. z.
při předpisech o obeslání; nějakých
omezení ve výpovědi (vyloučení neb ode-
pření výpovědi) není.
Důvody vylučující výpověď a důvody
k odepření výpovědi se upravují podobně
jako ve správním řádu (vlád. nař. č. 8/1928
Sb. z. a n. ), dovoluje se však odepříti vý-
pověď při pouhé existenci některých rodin-
ných vztahů, aniž se žádá - jak tomu je ve
správním řádu -, aby tu byly další pod-
mínky, jako důvodná obava, že výpověď
způsobí svědku majetkovou škodu nebo
hanbu. Účelem toho je zabrániti účinněji
kolisi, jež by sváděla ke křivému svědectví.
Další postup při výslechu se upravuje
stejně, jako je tomu ve správním řádu.
K §§ 90-92.
Hlavní zásady úpravy důkazu znalci jsou
stejné jako ve všeobecném správním řádu:
a) výběr znalců přísluší úřadu, stranám
se umožňuje toliko, aby osoby znalců na-
vrhly, aniž by měly právo na jmenování
navržených osob za znalce;
b) počet znalců určí úřad podle volné
úvahy, stačí i znalec jeden;
c) připouští se v prvé řadě znalci, kteří
jsou úřadu přiděleni nebo mu dáni k dispo-
sici, jako odborní orgánové (techničtí,
zdravotní a pod. ); výslovného ustanovení
je potřebí tím spíše, že bývala namítána
takovým znalcům závislost na úřadu, a tedy
podjatost. Není-li úředních znalců, lze při-
brati znalce neúřední;
d) o povinnosti vydati znalecký posudek
platí ustanovení o povinnosti vypovídati
jako svědek, rovněž o důvodech k odepření
této povinnosti;
e) znalec, i když není veřejným orgánem,
stává se přibráním k úřednímu jednání
činitelem, stojícím nad zájmy účastníků,
stává se úředním orgánem ad hoc; z toho
plyne, že má býti vzat vždy do slibu na
místě přísahy a že musí býti vyloučen z po-
dání posudku stejně, jako úřední orgán
z vedení řízení (§ 26);
f) důkaz znalecký se provádí zpravidla
za účasti stran.
K § 93.
Důkaz ohledáním může býti úřadem na-
řízen z moci úřední neb k návrhu stran,
je-li ho pro vysvětlení věci potřebí. Při tom
může býti zároveň proveden znalecký dů-
kaz. Důkaz ohledáním provádí se při ústním
jednání a to u úřadu, lze-li ohledávanou věc
tam snadno přenésti, jinak namístě samém
při komisionálním řízení.
Osobám, v jejichž vlastnictví neb držení
je ohledávaná věc, místnost nebo pozemek,
po případě místnost nebo pozemek, do níž
nebo na nějž při ohledání třeba vstoupiti,
ukládá se povinnost, takové vstoupení do
místnosti nebo na pozemek trpěti, a to
úředním orgánům, po případě znalcům a
stranám, ne však i jiným osobám. Potřeb-
nou ochranu vlastníků (držitelů) věcí, o niž
jde, zajišťují ustanovení odstavců 4 a 5.
Okruh osob, jež jsou povinny trpěti ohle-
dání, je tu přirozeně širší, než okruh osob,
jež jsou povinny vydati svědectví, poněvadž
se tu ony osoby nenutí k aktivní
účasti na řízení. Není tu tedy kolise, jež by
mohla sváděti ke křivému svědectví, a
která je právě důvodem ke zproštění od po-
vinnosti svědecké.
Přirozeně bude povinností úřadu, aby po-
užíval při ohledání práva podle odstavce 3
jen v případech naprosto nutných a vy-
stříhal se jakéhokoli zneužití jeho.
Trestními následky neuposlechnutí v od-
stavci 4 se rozumí trest na penězích do
20. 000 Kč nebo vězení do dvou měsíců, jímž
se trestá podle § 142 porušení povinné
mlčenlivosti v trestním řízení správním.
K § 94.
Institut osvědčení upravuje se jako ve
všeobecném správním řádu.
91
K § 95.
Obsah rozhodnutí, jak je uveden v § 95,
odpovídá obsahu rozhodnutí ve všeobecném
řízení správním. Podrobné ustanovení
o podpisu rozhodnutí je obsaženo v jed-
nacím řádu pro zemské a okresní úřady.
Slovy "není-li v tomto zákoně stanoveno
jinak" v odstavci 2 míří se na § 68, odst. 5.
Mimo nález bude třeba v trestním řízení
vydati rozhodnutí v těch případech, kdy se
obviněný neodsuzuje nebo kdy se činí ně-
jaké opatření během řízení. Tam tomu bude
při zastavení řízení, je-li na něm zúčastněn
poškozený nebo soukromý žalobce, při pro-
vádění policie při řízení, povolování - ob-
novy- a restituce, při oběsílání resp. před-
vádění osob, jež se nedostaví a pod.
Důvody jest uvésti zpravidla v každém
rozhodnutí. Vyhovuje-li se v plném roz-
sahu petitu strany a není-li návrhů nebo
námitek stran, o nichž třeba rozhodnouti,
je odůvodnění zbytečné. Rovněž nebude
obsaženo vzhledem k povaze věci v trestním
příkaze podle § 68. Na toto ustanovení se
míří slovy "není-li stanoveno v tomto zá-
koně jinak" v odstavci 3.
K §96.
Zvláštními příkazy a opatřeními (odst.
4, písm. h) rozumí se na př. příkazy a opa-
tření podle ustanovení § 121, odst. 2 a § 122,
odst. 2 pražského stavebního řádu, § 127,
odst. 2 a § 128 venkovského stavebního
řádu pro Čechy, resp. § 132 stavebního řádu
pro Moravu, kde se praví, že mimo trestní
nález jest učiniti opatření, aby byla odstra-
něna stavba proti předpisu provedená a
upravena odchylka od stavebního řádu. Po-
dobně ustanovuje § 72 vodních zákonů pro
Čechy a Moravu.
Odůvodnění rozhodnutí, není-li stano-
veno jinak, musí obsahovati shrnutí vý-
sledků řízení, jakož i zpravidla naznačo-
vati, které úvahy byly rozhodné při oce-
ňování důkazů a jak právní otázka vzhle-
dem k těmto úvahám byla posouzena. Odů-
vodnění musí vyčerpávati celou věc. Vůči
konkretisovaným návrhům stran musí
úřad uvésti konkretisované důvody pro za-
mítnutí těchto návrhů. Vůdčí zásadou tu
musí býti, aby stranám nebyla nejasností
nebo neúplností odůvodnění znemožněna
právní obrana proti rozhodnutí.
K § 97.
V důsledku ustanovení, že nesprávné
poučení nemůže býti straně na újmu, je
nutno postupovati v jednotlivých případech
takto: byl-li opravný prostředek podán po-
dle nesprávného poučení o lhůtě včas, avšak
po zákonné lhůtě, třeba jej považovati za
včasný; byl-li podán v zákonné lhůtě, avšak
opožděně podle nesprávně uvedené lhůty,
je rovněž včasný. Došel-li opravný prostře-
dek ve lhůtě ať k úřadu, u něhož měl
správně býti podán, či k úřadu, který ne-
správně byl v poučení označen, po příp.
k jinému úřadu, než u něhož měl býti po-
dán, protože v poučení nebyl vůbec udán
úřad podací, je včas podán.
Nebyla-li v poučení uvedena lhůta k po-
dání opravného prostředku, lze žádati od
strany, která ví, že může podati opravný
prostředek, aby ve všeobecné lhůtě pat-
náctidenní se dožadovala nápravy nebo po-
dala opravný prostředek. Bylo-li v rozhod-
nutí nesprávně řečeno, že opravný prostře-
dek není přípustný, nebo nebylo-li straně
dáno poučení o opravném prostředku vůbec,
může strana žádati - zmešká-li lhůtu -
o navrácení v předešlý stav podle § 109,
odst. 1, č. 2 a 3.
Tímto způsobem se řízení odvolací oproti
dosavadním předpisům zjednodušuje a za-
mezuje se zvláště bezúčelné rušení rozhod-
nutí pro vady v poučení o opravných pro-
středcích. Jen tehdy bude nutno zrušiti
rozhodnutí pro vady v poučení o opravných
prostředcích, byl-li opravný prostředek po-
dán z toho důvodu, že strana byla nespráv-
ně poučena, že lze podati opravný prostře-
dek, ačkoliv rozhodnutí je konečné. Jde
o zachovám lhůty ke stížnosti na nejvyšší
správní soud.
K§ 98.
Kdežto v řízení správním je ústní pro-
hlášení rozhodnutí výjimkou, lze v trest-
ním řízení správním, zejména při menších
přestupcích, připustiti v zájmu urychlení
řízení jako pravidlo ústní prohlášení roz-
hodnutí, jsou-li strany přítomny.
K §§ 99-107.
Právní ochrany stran proti rozhodnutí
poskytují řádné opravné prostředky, mi-
mořádné opravné prostředky a kontrola
soudní.
92
Soudní kontrolu provádí nejvyšší správní
soud, jestliže se ho strany dovolaly, a te-
prve když záležitost byla vyřízena v cestě
administrativní.
Otázky sem spadající upravuje zvláštní
zákon. Je tudíž třeba v tomto zákoně upra-
viti toliko otázku řádných a mimořádných
opravných prostředků v trestním správním
řízení, o nichž rozhodují správní úřady.
O předpisech, jež dosud tuto otázku upra-
vovaly, viz všeobecnou část důvodové
zprávy (I, odst. 1 a 2). Návrh stanoví jako
řádný prostředek opravný odvolání (od-
por), jako mimořádné prostředky opravno
návrh na obnovu řízení a na navrácení
v předešlý stav.
V souladu s ustanovením čl. 8 zákona
o organisaci politické správy o omezení
insitančního pořadu zjednodušuje se i řízení
odvolací:
1. stanovením jednotné odvolací lhůty,
jež je zavedena již ve všeobecném správ-
ním řízení,
2. přesným ustanovením o úřadu poda-
cím a lhůtě odvolací (jejím počátku a
konci),
3. vymezením toho, které úřední akty
podléhají řádnému řízení opravnému,
4. svěřením odmítnutí opožděného nebo
nepřípustného odvolání úřadu, který vydal
naříkané rozhodnutí,
5. vytknutím zásad, jimiž se má říditi
při rozhodování o odvolání úřad odvolací,
6. ustanovením o odkladném účinku.
K § 99.
Pro řádný opravný prostředek navrhuje
se, nehledíc k odporu podle § 67, odst. 1,
jednotný výraz "odvolání". Jako odvolání
lze označiti návrh učiněný nadřízenému
úřadu, aby byla poskytnuta pomoc proti
rozhodnutí úřadu tomu, kdo se cítí ve svém
právu postiženým.
Pokud jde o inistanční pořad, platí usta-
novení čl. 8, odst. 1 a 2 zákona o organisaci
politické správy.
Samostatné odvolání lze podati jen proti
rozhodnutím ve věci samé. Proti rozhodnu-
tím úřadu učiněným za řízení, lze podati
zvláštní odvolání jen, kde to je výslovně
stanoveno (na př. v §§ 40, 53, 61, 64, 84,
93, 110, 113, 129, 130), a jen pokud je pří-
pustné odvolání proti závěrečnému rozhod-
nutí, což je v souladu s dosavadní judika-
turou. Srv. Bod č. 10. 593 a 11. 577. Jinak
může býti takovým rozhodnutím odporo-
váno buď námitkami nebo v odvolání poda-
ném ve věci samé. O námitkách rozhodne
úřad, dojdou-li včas, v rozhodnutí ve věci
samé. Tím se v mnohých případech od-
straní důvod k dalším odvoláním. S později
došlými námitkami naloží se jako s odvo-
láním. Je-li tudíž závěrečné rozhodnutí roz-
hodnutím konečným, odmítnou se námitky
jako nepřípustné.
Vzdala-li se strana - třeba před uplynu-
tím odvolací lhůty - odvolání, může úřad
hned vyvoditi důsledky z toho, že opravný
prostředek nebude podán. Bylo by křížením
disposic úřadu mezitím učiněných, kdyby
bylo lze odvolání podati přes to, že se
strana odvolání vzdala.
K § 100.
O formálních náležitostech odvolání platí
všeobecné předpisy o podání (§ 35).
K § 101.
Odvolání jest podati u úřadu, který roz-
hodl ve věci v prvé stolici, neboť tento
úřad je zpravidla úřadem exekučním a po-
dáním odvolání u něho staví se výkon exe-
kuce, který by jinak mohl býti zařízen,
kdyby odvolání bylo podáno jinde a úřad
první stolice o tom neměl vědomosti. U to-
hoto úřadu jsou také jednací spisy, které
tak nejkratší cestou s odvoláním mohou
býti odvolacímu úřadu předloženy; dále
má již podací úřad sám odmítnouti opož-
děné nebo nepřípustné odvolání.
K § 102.
Odvolání proti závěrečnému rozhodnutí
má pokud tento zákon jinak nestanoví,
vždy odkladný účinek, ježto jinak by ne-
mělo ceny, zvláště při trestu vězení, který
by byl zatím odpykán. Při mezitímních roz-
hodnutích (§ 99, odst. 3) musí však býti
ponechána úřadu možnost vyloučiti od-
kladný účinek odvolání, má-li býti řízení
provedeno s potřebným urychlením (viz na
př. opatření podle § 31, odst. 2, proti němuž
lze podati samostatné odvolání).
K § 103.
Zásadně má o odvolání rozhodovati od-
volací úřad. Je-li však odvolání podáno
93
opožděně nebo není-li přípustné, je k jeho
odmítnutí příslušný podací úřad. Tím se
zjednoduší odvolací řízení, neboť tento úřad
má nejlepší možnost posouditi opožděnost
nebo nepřípustnost odvolání a potřebné
průkazy o tom opatřiti. Strany nemohou
býti tím zkráceny, neboť při zpravidla jas-
ném stavu věci, kde jde o jedinou otázku,
zda odvolám je opožděná či nepřípustné,
budou omyly podacího úřadu řídké a ko-
nečně bude se lze proti nesprávnému roz-
hodnutí v tom směru brániti instančním
pořadem.
Ve všech jiných případech rozhoduje
odvolací úřad. Výjimka se připouští v pod-
statě potud, pokud ji dovoluje i § 78 všeob.
správ. řádu. Připojený dodatek o tom, že
úřad I. instance může vyhověti odvolání
i tehdy, týká-li se rozhodnutí ostatních
odsouzených, je jen konstatováním samo-
zřejmého důsledku předchozí věty, aby
byly odstraněny pochybnosti, jež by jinak
mohly při jejím výkladu vzniknouti, a ne-
rozšiřuje se jím tudíž pravomoc úřadu
I. instance při srovnání s ustanovením § 78
všeobecného správního řádu. Jinak je tomu
ovšem při ustanovení odstavce 2, věty 3.
Tu však jde o reflex rozšíření pravomoci
odvolací stolice, jejíž úkol v tomto případě
zastává úřad, jenž rozhodl v první instanci.
Tím se odlehčí agendě odvolacích úřadů
v případech, kde dodatečným podáním
strany nebo nabytím vědomosti o určitých
okolnostech úřad dojde k názoru, že by
nebyl vydal rozhodnutí tak, jak je vydal.
K § 104.
Stanoví se tu postup pro případ, že v od-
volání byly předneseny nové skutečnosti
nebo navrženy nové důkazy, pokud ovšem
nejsou "nova" vůbec vyloučena, na př. ná-
sledkem praekluse stran (srov. § 26, odst. 5
a § 90, odst. 3). Přednesení nových skuteč-
ností a navržení nových důkazů se v odvo-
lacím řízení nevylučuje, neboť se vychází
ze zásady, že řízení v obou instancích tvoří
jednotný celek.
Přednesení takových novot je ovšem
omezeno potud, že v odvolacím řízení nelze
činiti nové návrhy, jimiž by se měnil před-
mět dosavadního řízení, nýbrž lze uváděti
pouze nové skutečnosti a průkazy pro ná-
vrhy dříve podané. Ze zásady slyšení stran
nutně plyne, že úřad má o takových novo-
tách uvědomiti odpůrce, aby k nim mohl
zaujmouti stanovisko.
K § 105.
Zásada plynoucí z povahy správního ří-
zení a dodržovaná praksí i judikaturou, že
totiž odvolací úřad iná zpravidla rozhod-
nouti ve věci, stanoví se tu výslovná. Od-
volací úřad má přezkoušeti celý projedná-
vaný případ, posouditi samostatně odůvod-
něnost návrhu a neomeziti se napouhé zru-
šení rozhodnutí a odkázání k novému pro-
jednávání.
Aby tak mohl učiniti, bude často po-
třeba doplniti skutkovou podstatu rozhod-
nutí v odpor vzatého. Odvolací úřad může
tak učiniti, je-li to účelné, sám nebo úřa-
dem prvé stolice nebo jiným úřadem. Je-li
však podle spisů stav věcí tak nedosta-
tečný, že je potřeba provésti neb opakovati
ústní jednání, zruší odvolací úřad rozhod-
nutí pro vady řízení a nařídí nové projed-
nání a vydání nového rozhodnutí.
K § 106.
Odvolací úřad není pouhým úřadem ka-
sačním, nýbrž úřadem ve věci samé roz-
hodujícím a jeho in merito vydané rozhod-
nutí se může lišiti podstatně ve všech
částech od rozhodnutí v odpor vzatého.
Nové meritorní rozhodnutí může miti od-
chylný výrok, při stejném výroku může
míti třeba jen odlišné odůvodnění jeho
O odvolání rozhodne zemský úřad s ko-
nečnou platností, rovněž okresní úřad jako
odvolací úřad ve věcech trestní pravomoci
obecní, a to podle všeobecné zásady obsa-
žené v čl. 8, odst. 1 a 2 zákona o organisaci
politické správy. Reformatio in peius není
možná, podá-li odvolání jen obviněný.
V odstavci 3 je provedena do důsledků
zásada materiální pravdy.
K § 107.
Předpisy o řízení v prvé stolici platí
obdobně i pro řízení odvolací. Při potvrzení
rozhodnutí in toto stačí ovšem poukázati
na důvody v něm obsažené; opakování
těchto straně známých důvodů je zbytečné.
K § 108.
Obtížnou otázku, zda a kdy může úřad po
případě vyšší úřad, vykonávaje dozorčí prá-
vo, z moci úřední zrušiti pravoplatné roz-
hodnutí, řeší § 204 policejního trestního
pořádku na Slovensku a Podkarpatské Rusi