94

a ve všeobecné části zmíněný rak. zák.
č. 274 B. G. Bl. z r. 1925 v § 68. Podobná
úprava jako v Rakousku je provedena v Pol-
sku (čl. 101 nařízení presidenta republiky
ze dne 22. března 1928, č. 36, poz. 341 Dzien.
Ustaw. ). Prakse se u nás v historických ze-
mích sice sjednotila na některých zásadách,
podle kterých lze určitá rozhodnutí zrušiti
nebo změniti z úřední moci. Jsou to však
otázky velmi sporné teoreticky a i prakse
kolísá. Příčinou toho je nynější nedostateč-
ná zákonná úprava této látky a je tedy po-
třeba, aby tento nedostatek byl odstraněn,
jako se již dříve stalo na Slovensku a Pod-
karpatské Rusi a v uvedených státech. Zku-
šenosti s provedenou zákonnou úpravou
jsou velmi dobré.

Vady, uvedené v odstavci 1 pod písm. a),
činí nyní podle judikatury nejvyššího správ-
ního soudu správní akty zmatečnými. Ne-
jasné je stanovisko nejvyššího správního
soudu, pokud jde o místní nepříslušnost
úřadu. Doporučuje se ustanoviti, že i pro
tuto vadu lze zrušiti nebo změniti z úřední
moci správní akt, neboť i ustanovení o mí-
stní příslušnosti úřadu znamená obmezení
orgánní způsobilosti. Jen v určitém obvodu
může orgán vykonávati imperium. Může při
tom jíti o různost materiálního práva (růz-
né předpisy v různých zemích). Srv. Hoe-
tzel, Správní obzor I, str. 136. Pochybnosti
jsou též o tom, je-li zmatečným akt, který
vydal sice nepříslušný úřad, ale včleněný do
téhož správního ústrojí jako úřad přísluš-
ný. Hájí se názor, že vydal-li akt úřad
hierarchicky vyšší, než je úřad příslušný,
není tu absolutní zmatečnosti (Hoetzel, Akt
správní, Slovník veřejného práva českoslo-
venského, I, str. 53). Pro účely sledované
osnovou není ovšem nutno omeziti právo
úřadu zrušiti správní akt na případy, kdy
je podle nynější prakse absolutně zmateč-
ným. Ani by se nedoporučovalo v zákoně
jednotlivé případy nepříslušnosti takto po-
drobně rozlišovati. Úřad bude moci totiž po-
souditi v konkrétním případě, zda jde o ta-
kovou nepříslušnost, pro kterou je nutno
v zájmu veřejném vadný akt zrušiti.

Z důvodu pod písm. b) bude lze zpravidla
naříditi též obnovu řízení z úřední moci
(§ 111, odst. 1, č. 1: rozhodnutí přivoděné
soudně trestným činem). Násilí a nebez-
pečné vyhrožování jsou však s našeho hle-
diska tak kvalifikované trestné činy, že je
nutno poskytnouti k odstranění účinků, jimi
způsobených, důraznější prostředek, než je

prostředek obnovy řízení. Obnova řízení by
selhala v některých případech zejména pro-
to, že jí lze použíti jen v omezeném časo-
vém období (§ 112). V rakouském a pol-
ském právu podobného ustanovení není a
uznává se, že tam tím vznikla právní
mezera.

Ustanovení pod písm. c) bude prakti-
ckým, na př. kdyby někdo byl stíhán nebo
vzat do vazby (zadržen), ač by to podle zá-
kona nebylo dovoleno. Srv. §§ 1, 3 a 12 zá-
kona č. 293/1920 Sb. z. a n. Je zřejmé, že
musí býti dána možnost, aby rozhodnutí
trpící takovýmito vadami bylo kdykoliv od-
straněno.

Důvod pod písm. d) činí podle dosavadní
judikatury nejvyššího správního soudu roz-
hodnutí zmatečným.

Okolnost, že na výkon dozorčího práva
nemá nikdo nároku, se jako samozřejmá vý-
slovně neuvádí.

K §§ 109-110.

Důvody, které vedly k všeobecnému za-
vedení restituce ve všeobecném správním
řízení, platí stejně pro otázku přípustnosti
této instituce ve správním řízení trestním.

Návrh upravuje restituci stejně, jako je
upravena ve všeobecném řízení správním.

Lhůta k podání žádosti o restituci se při-
způsobuje všeobecné odvolací lhůtě.

Rozhodnutí o návrhu na restituci dává se
úřadu, který konal zmeškané jednání nebo
u něhož měl býti předsevzat úkon; tato
úprava znamená zjednodušení řízení vylou-
čením zásahu vyššího úřadu do řízení, jež
se projednává dosud u instance nižší.

Pokud jde o odkladný účinek, lze použíti
předpisů platných pro podání odvolání.

Povolením navrácení v předešlý stav
vrací se řízení do stavu, v němž bylo před
zmeškáním.

K §§ 111-114.

Obnova řízení je upravena obdobně jako
ve všeobecném správním řízení; odchylky
vyplývají z různosti povah obou druhů
řízení.

Z povahy obnovy řízení plyne, že jí lze
použíti jen, když je rozhodnutí pravoplatné.

Za úřad podací se určuje úřad, který je
povolán k výkonu rozhodnutí, tedy úřad
první stolice, rozhodovati o povolení obno-

---

95

vy přísluší úřadu, jehož rozhodnutí se dů-
vod obnovy týče, týká-li se důvod obnovy
rozhodnutí úřadu první i další stolice, úřadu
první stolice.

K §§ 115-119.

Tato ustanovení mají zajistiti zvláštní
ochranu nezletilých osob při trestním říze-
ní. Přihlíží se v nich k ustanovení zákona
č. 48/1931 Sb. z. a n.

V § 119 byla přijata toliko zásada § 28,
odst. 2 cit. zákona a nikoliv zásada § 25,
odst. 5 cit. zákona, podle níž lze v určitých
případech užíti v případě souběhu trest-
ných činů, spáchaných jednak před 18. ro-
kem věku a jednak později, i pro trestné
činy spáchané po 18. roce věku hmotných
trestních ustanovení, platících pro trestné
činy mladistvých. Stálo se tak po úvaze, že
tímto způsobem se dostává vinníkovi ne-
oprávněného privilegia. Vzhledem k nižším
trestním sazbám, platným pro mladistvé,
mohlo by se totiž státi, že by byla taková
osoba mírněji trestána za čin spáchaný po
18. roce svého věku, než osoba, jež spácha-
la stejný čin po 18. roce svého věku, avšak
nespáchala trestný čin před 18. rokem svého
věku a jež tedy zasluhuje mírnějšího trestu.
Slovy "ustanovení" tohoto zákona o řízení
není ovšem míněna první část zákona, ob-
sahující hmotně právní ustanovení.

K § 120.

Ze stíhání politickými úřady mají býti
vyňaty osoby podléhající vojenské nebo
četnické kázeňské pravomoci. Potrestání
správních přestupků spáchaných těmito
osobami ponechává se orgánům vykonáva-
jícím kázeňské právo nad nimi.

Jestliže ten, kdo se dopustil správního
přestupku v době, kdy podléhal vojenské
nebo četnické kázeňské pravomoci, před
ukončením kázeňského řízení přestal pod-
léhati kázeňské pravomoci vojenské, pokud
se týče četnické, dokončí řízení příslušný
politický (státní policejní) úřad; v tom pří-
padě přerušuje se promlčení úkonem, jímž
bylo přerušeno promlčení stíhání přísluš-
ného kázeňského trestného činu [srv. § 9,
odst. 2, písm. a) zákona č. 154/1923 Sb.
z. a n. ]; nenastalo-li v kázeňském řízení
přerušení promlčení, platí pro počátek pro-
mlčení správního přestupku ustanovení
§ 10, odst. 3.

K § 121.

Zvláštní postavení osob požívajících
práva exteritoriality nedovoluje prováděti
trestní řízení proti takovým osobám; do-
pustí-li se exteritoriální osoby správního
přestupku, bude o tom učiněno oznámení
ministerstvu vnitra, které další zařídí ve
shodě s ministerstvem zahraničních věcí.

Zvláštních ohledů je nutno šetřiti též,
jde-li o čsl. státní občany, požívající v ci-
zině práva exteritoriality nebo o zaměst-
nance státní, mající služební působiště
v cizině.

Nedotčeny ovšem zůstávají zvláštní
předpisy ústavní listiny o stíhání presi-
denta republiky a členů Národního shro-
máždění a to:

President republiky nesmí býti stíhán
pro správní přestupek vzhledem k usta-
novení § 67 ústavní listiny.

Pro stíhání členů Národního shromáž-
dění požívajících imunity platí, i jde-li
o správní přestupky ustanovení §§ 23 až
25 ústavní listiny a zákona ze dne 30.
května 1924, č. 126 Sb. z. a n.

K § 122 až 124.

Nová osnova obsahuje podrobnější usta-
novení o soukromoprávních nárocích, aniž
měnila systém úpravy této otázky, přijatý
původní osnovou. Ponechává tudíž jednot-
livá ustanovení o soukromoprávních náro-
cích zařaděna v příslušných částech osnovy
(§§ 21, 29, 60, 65, 69, 95 a 127) a soustře-
ďuje v §§ 122 až 124 jen ta ustanovení, jež
nelze systematicky jinam zařaditi.

Ustanovení byla v podstatě převzata jed-
nak z policejního trestního pořádku plat-
ného na Slovensku a Podkarpatské Rusi
(§§ 43 a násl. ), jednak z osnovy soudního
trestního řádu (§§ 433 a násl. ).

§ 122 stanoví v odstavci 2, kdy vůbec je
úřad, provádějící správní trestní řízení,
povolán rozhodovati o soukromoprávních
nárocích. Jsou to tyto případy:

1. stanoví-li to zvláštní předpisy. To ply-
nulo v původní osnově zákona jen nepřímo
z ustanovení v odstavci 1 citovaných;

2. nepřesahují-li soukromoprávní nároky
částku 500 Kč, po př. spokojí-li se poško-
zený s částkou nepřevyšující 500 Kč.

Tímto ustanovením rozšiřuje se jen zá-
sada, platná dosud na Slovensku a Podkar-

---

96

patské Rusi, na oblast býv. práva rakou-
ského. Policejní soudy na Slovensku a Pod-
karpatské Rusi mohou rozhodovati o nároku
na náhradu škody, jež nepřevyšuje 100 Kč.
Sazba ta zvyšuje se v shodě s ustanovením
§ 142 na pětinásobek. V oboru trestní pra-
vomoci obecní ponechává se sazba 100 Kč.
Viz § 131, odst. 4. V trestním příkaze
může sice úřad rozhodnouti o náhradě
škody až do 1000 Kč, avšak jen tehdy,
určuje-li se výše škody podle vydané sazby
(§ 65). Není tu tudíž nesouladu při posu-
zování jednoduchosti úkonů, jak by se na
první pohled mohlo zdáti.

O účelnosti tohoto ustanovení není nutno
se šířiti. Úřad, jenž provádí trestní řízení,
zjišťuje tím současně skutkový podklad,
potřebný pro rozhodnutí o nárocích, vzeš-
lých ze správního přestupku nebo s ním
souvisících. Je tedy v zájmu rychlého
a úsporného řízení žádoucí, aby tentýž úřad
rozhodl i o těchto soukromoprávních náro-
cích, byly-li včas uplatněny, aspoň v těch
případech, kdy částka, o níž se jedná, je
poměrně nepatrná, celé řízení tudíž jedno-
duché, a nevyžaduje zvlášť k tomu účelu
vybaveného úředního aparátu.

V obou případech (č. 1 a 2) může
správní úřad rozhodnouti o soukromopráv-
ních nárocích jen, není-li o nich spor
u soudu již zahájen nebo pravoplatně
skončen.

Ještě jednodušší je otázka vrácení věci,
jež byla odňata poškozenému správním
přestupkem a nalezena u osoby, zúčastnivší
se správního přestupku nebo někde, kde jí
taková osoba uschovala. Tu půjde zpra-
vidla o nespornou věc a ponechává se tudíž
správnímu úřadu, aby bez ohledu na cenu
věci přikázal v nálezu, aby věc byla poško-
zenému vrácena, po příp. aby se souhlasem
obviněného byla vrácena poškozenému
i dříve (§ 123). Pozbude-li otázka své
jednoduchosti skutečnostmi, vyznačenými
v § 123, odst. 3, odkáže se poškozený na
pořad práva soukromého a věc odevzdá se
zpravidla do úschovy příslušného civilního
soudu.

Ustanovení § 124 bude praktické na př.
je-li úřad příslušný rozhodnouti o sou-
kromoprávních nárocích i mimo trestní ří-
zení. Nebude-li poškozený v takovém pří-
padě moci před vydáním nálezu prokázati
svůj nárok, neodkáže jej úřad na pořad
práva soukromého, nýbrž rozhodne sám

o jeho nároku odděleně od trestního řízení
správního.

K § 125.

Také v trestním řízení správním mohou
před úřadem vystupovati naproti sobě dvě
nebo více stran, a to s nároky, jimiž mohou
volně disponovati. Tak v adhesním řízení
to jsou soukromoprávní nároky, v řízení
o soukromožalobných přestupcích nárok na
stíhání. Je tudíž potřeba, aby i v trestním
správním řádu bylo ustanovení o smíru.

Dojde-li ke smíru v řízení o soukromo-
žalobných přestupcích, upustí žalobce od
stíhání a řízení se pak zastaví podle § 69,
odst. 1, č. 3. Není tudíž potřeba zvláštního
ustanovení o tom, že se takovýmto smírem
řízení zastavuje. Podstatným obsahem
smíru, jenž bude eventuálně předmětem
exekučního řízení, bude v takových přípa-
dech otázka zadostiučinění a otázka úhrady
nákladů řízení.

Má-li býti smír exekučním titulem, musí
býti úřadem vzat na vědomí po zjištění, že
není námitek s hlediska zájmů veřejných,
t. j. zejména též s hlediska proveditelnosti
smíru, jenž je exekučním titulem.

K §§ 126-128.

V trestním řízení správním nese zásadně
každá strana sama náklady, které jí v ří-
zení vzešly. Ostatní náklady řízení nese
korporace, která hradí náklad na úřad
(orgán) provádějící trestní řízení.

Tato korporace, soukromý žalobce a po-
škozený mají však právo žádati v jistých
případech náhradu jim vzešlých nutných
hotových nákladů od těch, kteří je svým
chováním zavinili, ať pokud jde o podnět
k řízení, o jeho zahájení, pokračování vněm
nebo o jeho výsledek.

Soukromému žalobci a poškozenému se
přiznává právo domáhati se potrestání pa-
chatele, resp. náhrady škody; z tohoto
práva plyne, že ten, kdo byl pro delikt jich
se dotýkající odsouzen, má povinnost
k úhradě nákladů, které jim vznikly proto,
že byli nuceni vyvolati zakročení proti
němu. Soukromý žalobce musí naproti tomu
z téhož důvodu nahraditi náklady tomu,
komu podáním žaloby náklady způsobil,
bylo-li řízení zastaveno, neboť úřad je po-
vinen jen k jeho žalobě řízení zahájiti. Této
povinnosti je zbaven jen v takových přípa-
dech, kdy řízení bylo sice zastaveno, avšak

---

97

podání žaloby lze přes to pokládati za odů-
vodněné, poněvadž žalobci nebyly známy
důvody, vylučující trestnost, nebo protože
zastavení trestního řízení záleží na volné
úvaze úřadu. Náklady svého právního za-
stoupení nese zásadně strana sama. Ježto
trestní řízení správní je oficiosní a zájem
stran musí úřad hájiti z povinnosti úřední,
není v řízení třeba, aby strany, třeba práva
neznalé, musely si bráti právní zástupce.
Učiní-li tak, nečiní tak z nutné potřeby a
nelze jim přiznati všeobecně nárok na ná-
hradu nákladů tím vzniklých, nýbrž jen
tam, kde speciální předpis (na př. vodní
zákon) to dovoluje.

Obdobně upravuje se otázka náhrady ná-
kladů, jež zmíněné korporaci vznikly trest-
ním řízením. Náklady úřadu provádějícího
trestní řízení jsou jednak všeobecné, jednak
zvláštní. Tyto náklady (nutné hotové ná-
klady), jako náklady na doručení, předve-
dení, poštovné, svědečné, znalečné, náklady
na provedené komisionální šetření a pod.,
se hradí podle §§ 126 a 127; při tom se pa-
matuje v zájmu zjednodušení na možnost
upraviti zvláštní náklady podle potřeby
sazbami (§ 127, odst. 5). Všeobecné ná-
klady na věcné a osobní potřeby úřadů pro-
vádějících trestní řízení hradí všeobecně
korporace zmíněné v § 126. K částečné
úhradě těchto nákladů bylo pojato do § 128
ustanovení obdobné ustanovení říšskoněmec-
kého zákona o soudních útratách z 21. pro-
since 1922 a § 64 rakouského zákona č. 275
B. G. Bl. z r. 1925, které má za účel alespoň
částečně nahraditi korporaci náklady trest-
ního řízení zaviněné odsouzeným. V nákla-
dech správního řízení trestního, jež mají
býti nahrazeny ze všeobecného příspěvku,
je obsažen i náklad na výkon zadržení a
trestu vězení.

K § 129.

Vzhledem k tomu, že se stanoví zásadní
povinnost osob na řízení nezúčastněných
k tomu, aby se dostavily k úřadu jako
svědci a znalci, jest spravedlivé upraviti
také otázku náhrady nákladů, jež jim
splněním této povinnosti vznikly. Úpravou
se také zjednoduší a urychlí řízení, neboť
se bude tak brzditi snaha stran uváděti
zbytečné svědky.

Bylo-li nutno svědka předvésti, způsobil
svědek nesprávným svým jednáním výlohy
veřejné správě a nezasluhuje tudíž ani ná-

hrady svých výloh. Na Slovensku a Pod-
karpatské Rusi nemá předvedený svědek
již podle platného práva nárok na náhradu
výloh (§§ 211 a 272 policejního trestního
pořádku na Slovensku a Podkarpatské
Rusi). Je to další pobídka k tomu, aby před-
volání k svědeckému výslechu bylo ochot-
něji vyhověno.

Svědku sluší hraditi cestovné s místa, se
kterého byl podle adresy obeslán, na místo
výslechu a zpět, vyšší útraty způsobené po-
bytem v místě výslechu, konečně i ušlý
pravidelný denní výdělek, na nějž je svědek
odkázán, pokud svědku byla v tomto směru
způsobená citelná újma, tedy pokud před-
volaný následkem dostavení se k úřadu
o denní mzdu přišel, zvláště proto, že se na
něho nevztahuje ustanovení § 1154 b)
o. z. o., ve znění zákona č. 155/1921
Sb. z. a n.

Znalcům jest nahraditi náklady, jež jim
vznikly podáním posudku, a poskytnouti
přiměřenou odměnu, v níž zahrnuta je i ná-
hrada za ušlý výdělek a za námahu.

K případnému paušalování svědečného
a znalečného (podle sazeb) bude možno při-
kročiti po nabytí potřebných zkušeností.

K § 130.

Právo chudých se upravuje obdobně jako
ve všeobecném správním řízení.

K části třetí.

K § 131.

V městech statutárních a v městech se
zřízeným magistrátem, jež vykonávají též
působnost okresního úřadu, provádí se
trestní řízení jednak o přestupcích z oboru
trestní pravomoci politických úřadů, jednak
o přestupcích z oboru obecní trestní pravo-
moci. Nezbytným požadavkem zásady
úsporné a jednoduché veřejné správy je,
aby oboje trestní řízení v těchto městech
prováděly tytéž orgány a podle těchže před-
pisů. Proto ustanovuje odstavec 1, že pro
stíhání přestupků náležejících do obecní
pravomoci trestní mají platiti bez omezení
předpisy části první s výjimkou § 11,
odst. 5- druhé, čtvrté a páté věty a §§ 135,
136 a 137. Jinak bude řízení pro přestupky,
náležející do trestní pravomoci obecní, pro-
váděno jen se změnami a doplňky, které
jsou nutné k zajištění řádného řízení
u obcí, a budou tudíž pro trestní pravomoc

13

---

98

obecní přiměřeně platiti s odchylkami vy-
plývajícími z §§ 131-138 nejen formální
ustanovení tohoto zákona, nýbrž i materiál-
ní ustanovení části prvé.

V odstavci 4 se snižují pro obor trestní
pravomoci obecní některé trestní sazby.
Sazby v § 11 je nutno snížiti velmi značně,
aby byly přiměřené sazbám pokud, jež
mohou stanoviti obce podle zvláštních před-
pisů (§ 135). Srv. např. § 35 obecního zří-
zení českého, podle něhož bude sazba i po
pětinásobném zvýšení činiti jen 100 Kč.
Nebylo by vhodné, aby pravomoc obecního
trestního senátu podle § 11, odst. 2 byla
větší než pravomoc obecního zastupitelstva
podle cit. ustanovení obecního zřízení.

Peněžité částky uvedené v §§ 65 a 68
není potřeba pro obor trestní pravomoci
obecní snižovati, poněvadž výše sazeb byla
určena již také se zřetelem na obecní
trestní pravomoc. Srv. k tomu § 19 vládního
nařízení č. 51/1936 Sb. z. a n.

K § 132.

Ustanovení o obecních trestních senátech
odpovídá celkem dosavadnímu stavu, jak je
zvláště upraven v obecních zřízeních (§ 62
českého, § 57 moravského a slezského obec-
ního zřízení a § 14 zák. čl. XX/1901, příp.
§ 241 trest, polic, pořádku č. 65. 000/1909
B. M. ).

Trestnímu senátu se vyhrazují určité
úkony (ústní jednání, ohledání a závěrečné
rozhodování), ostatní úkony řízení, zejména
řízení přípravné, svěřuje se z důvodu účel-
nosti a zjednodušení obecnímu starostovi
(jeho náměstkovi). Srv. § 134.

Ustanovení o tom, že v obcích, v nichž je
ustanoven úředník pro obor služby kon-
ceptní, nastupuje tento úředník na místo
jednoho člena obecní rady v trestním se-
nátě, přizpůsobuje se právo v bývalé oblasti
práva rakouského právu platnému na Slo-
vensku a Podkarpatské Rusi.

Ustanovením o tom, že trestní obecní se-
nát lze sestaviti po případě též z členů obec-
ního zastupitelstva, zabrání se časté de-
voluci trestní pravomoci obecní s malých
obcí na okresní úřady (§ 133, odst. 3).

Ustanovení o dozorčí pravomoci politic-
kých úřadů je potřeba již z důvodů pro-
veditelnosti ustanovení §§ 22 a 26 v oboru
trestní pravomoci obecní.

Ustanovení odstavce 5 je potřeba, po-
něvadž ustanovení obecních zřízení ne-

pamatují na obstarání působnosti obecních
trestních senátů v případech prozatímní
správy obce.

K § 133.

Ustanovení odstavce 1 je nutné z toho
důvodu, poněvadž ustanovení § 26, odst. 2
platí i v oboru trestní pravomoci obecní jen
pro města se zvláštním statutem.
Ustanovení odstavce 1 původní vládní osno-
vy, jímž se zmenšoval vůči ustanovení § 26,
odst. 1 okruh podjatých osob, stalo se zby-
tečným vzhledem k ustanovení § 132, odst.
1 o ustanovování členů obecního zastupitel-
stva za členy obecního trestního senátu.

Nelze-li pro podjatost sestaviti obecní
trestní senát, přechází příslušnost ve věci,
o niž jde, na okresní úřad. Stát i veřejnost
musí míti zájem na tom, aby pro podjatost
členů obecních trestních senátů nezůstaly
přestupky, jež mají obce stíhati, bez trestu,
proto je odůvodněno, aby trestní pravomoc,
kterou obce vykonávají v přeneseném obo-
ru působnosti, přešla v těchto případech
opět na státní úřady, za něž ji vlastně obce
vykonávají. Ostatně bude takových přípa-
dů, vzhledem k ustanovení § 132, odst. 1
o ustanovení členů obecního zastupitelstva
za členy trestního senátu, velmi málo.

K § 134.

Vydání příkazu se ponechává starostovi
a náměstkovi z důvodů uvedených u § 132
a vzhledem k povaze trestního příkazu.
Ustanovení odstavce 2 má odstraniti po-
chybnosti, jež by jinak v praksi vznikly při
řešení otázky, který obecní orgán má vydá-
vati zmocnění podle § 68, odst. 1.

K § 135.

Valorisují se částky, stanovené jako
meze trestních sazeb pro nařízení, jež
v oboru své působnosti vydávají obce po-
dobně, jako se to činí při správních pře-
stupcích v §§ 11 a 141. Vedle toho platí
ovšem ustanovení §§ 1 l. 141 obdobně i pro
obor trestní pravomoci obecní.

K § 136.

Podle ustanovení čl. 8, odst. 1 a 2 zákona
o organisaci politické správy jsou rozhod-
nutí zemských a okresních úřadů jako od-
volacích ve věcech trestní pravomoci obecní
konečná.

---

99

K § 137.

K odstavci 2 viz na př. § 14 zákona č. 72/
1884 čes. z. z., § 16 zákona č. 47/1866 čes.
z. z., čl. II zákona č. 3/1883 čes. z. z. a č.
34/1880 mor. z. z.

K § 138.

Okresní úřady jsou všeobecně exekuč-
ními úřady (§ 92 vl. nař. č. 8/1928 Sb. z.
a n. ), je tudíž účelné, aby jimi byly, i pokud
jde o výkon rozhodnutí v oboru trestní pra-
vomoci obecní.

Působnost, jež by příslušela podle § 93,
odst. 2, věty 1 a 2 vládního nařízení č. 8/
1928 Sb. z. a n. obcím, jako úřadům I. in-
stance, přenáší se na okresní úřad jako
exekuční úřad, jenž nejlépe může posouditi
je-li vhodné provésti soudní exekuci, či ne.
Poměr úřadu ke stranám se tu neupravuje.
Vtom směru platí ustanovení §§ 91, odst.
2 a 93, odst. 1, věty 3 cit. vládního nařízení.

K části čtvrté.

K § 139.

Pro vykonávací řízení v oboru trestní
pravomoci správní platí předpisy o vyko-
návacím řízení ve všeobecném řízení správ-
ním. Tím budou zase sjednoceny předpisy
o vykonávacím řízení, a to právem, neboť
výkon jak rozhodnutí, vydaných ve vše-
obecném správním řízení, tak rozhodnutí,
vydaných v řízení trestním je stejný.
Zvláštní úpravy vyžaduje jen výkon trestu
vnucené práce a trestu na svobodě (§ 140).

§ 140.

Tresty na svobodě uložené politickými
úřady mají býti zásadně odpykány v míst-
nostech, jež k tomu účelu má po ruce úřad
provádějící řízení. Nemá-li takových míst-
ností, odpykají se tresty vězení ve vězni-
cích soudních. Srv. k tomu § 138, odst. 2.
Vojenským předpisům je nutno ponechati
vyřešení otázky, zdali a jak má býti vyko-
nán v činné službě vojenské trest na svo-
bodě, uložený v řízení podle tohoto zákona,
neboť potřebám vojenské správy je nutno
dáti v tomto případě přednost: Nebudou-li
zájmy na vojenském výcviku odsouzeného
dovolovati výkon takového trestu (bude
tomu tak zpravidla v případech delších tre-
stů), vyčká se s výkonem až do propuštění

odsouzeného z činné služby vojenské. Pro-
mlčení výkonu trestu zabrání ustanovení
§ 10, odst. 8, č. 3. Srv. též § 120. Trest, bu-
de-li vykonán v činné službě vojenské, bude
zpravidla vykonán podle vojenských před-
pisů, t. j. jako vězení po službě, domácí vě-
zení a p.

Výkon trestu se má odložiti z důvodů
uvedených v odstavci sedmém. Mimo to lze
výkon trestu vězení odložiti i za jiných uvá-
žení hodných okolností stejně, jako lze po-
voliti splácení pokut a náhrady nákladů
řízení v splátkách.

Některá důležitější ustanovení o způsobu
výkonu trestu na svobodě, uloženého pro
správní přestupek, byla pojata již do zá-
kona. Ostatní předpisy (správa věznice, do-
zor nad vězni, péče o vězně a pod. ) vydá
ministr vnitra ve zvláštní instrukci.

Pokud jde o zvláštní předpisy dovolující
zostření trestu vězení postem, viz příslušná
ustanovení čeledních řádů.

Platnost ustanovení § 140 rozšiřuje se i
na výkon donucovacího trestu vězení, čímž
se vyplňuje dosavadní mezera ve správním
exekučním řádě, a na výkon zadržení. Srv.
Srv. k tomu ustanovení § 1, odst. 3 a dů-
vodovou zprávu k němu.

K části páté.

K § 141.

Kdežto zvýšení starších trestních peněž-
ních sazeb na pětinásobek se stalo v § 11,
zvyšují se v tomto paragrafu na pětináso-
bek i peněžité částky, které jsou stanoveny
jako sazba náhrady škody.

K §142.

Stejné ustanovení je obsaženo v čl. 10,
odst. 5 zákona o organisaci politické
správy; to platí však jen pro všeobecné
správní řízení ve věcech náležejících do pů-
sobnosti politických úřadů. Trestní sazba
byla přiměřeně zvýšena, aby mohl býti při
ukládání trestu vzat zřetel na přitěžující
okolnost, že křivé svědectví bylo vydáno
v trestním řízení.

K § 143.

Stává se často, že se strany hrubě cho-
vají vůči našim úřadům a orgánům v ci-
zině. Poněvadž v některých případech ne-

---

100

bývá z různých důvodů účelno nebo vhodno,
aby se naše zastupitelské úřady v cizině
dovolávaly pomoci nebo zakročení přísluš-
ných úřadů cizích, zůstaly by tyto delikty
bez trestu, kdyby nebylo na to pamatováno
navrhovaným ustanovením.

K §§ 145 až 148.

Zákon o správním trestním právu a ří-
zení má platiti všeobecně pro otázky, jím
upravené, pokud zákon výslovně nestanoví
výjimku. Z toho důvodu přestanou s účin-
ností tohoto zákona platiti všecka ustano-
vení o předmětech jím upravených. Podle
toho pozbudou pro úřady, pro něž tento zá-
kon platí, kromě výjimky svrchu uvedené,
platnosti nejen všechny dosud platné vše-
obecné předpisy uvedené ve všeobecné části
odůvodnění tohoto návrhu, nýbrž i všech-
ny zvláštní předpisy, jež upravují otázky,
o něž jde. Poněvadž však přečetné předpisy
se dovolávají ustanovení zrušených tímto
zákonem nebo na ně poukazují a je ne-
možno všechny kodifikovati, stanoví se
(§ 146) všeobecně, že na místo zrušených
předpisů vstupují příslušná ustanovení to-
hoto zákona, pokud ovšem zákon sám jinak
neustanovuje.

V platnosti zůstanou zvláštní ustanovení
trestního správního práva samotného, na
př. ustanovení o trestu důtky, výstrahy,
o zabavení nástrojů a p., neboť s nimi
osnova počítá (srv. §§ 11, 12, 60).

Osnova se ovšem nedotýká předpisů

o administrativních opatřeních netrest-

ních, na př. §§ 138 a 139 živnostenského
řádu.

Kromě přechodných ustanovení § 147 ob-
sahuje zákon ještě přechodné ustanovení
v § 2.

Provedení zákona nebude vyžadovati no-
vých nákladů, jež by nebyly kryty novými
příjmy. Nově se sice zavádí právo svědků
a znalců na náhradu útrat. Ty však je po-
vinen hraditi odsouzený po příp. soukromý
žalobce. Náklady tohoto druhu, jež bude
museti přes to nésti stát (nedobytné ná-
klady, náklady prominuté z důvodu udělení
práva chudých) budou uhrazeny příspěvky
podle § 128.

Vláda doporučuje, aby tato osnova byla
v obou sněmovnách Národního shromáž-
dění přikázána ústavně-právnímu výboru.

V Praze dne 3. června 1937.

Předseda vlády:
Dr. M. Hodža v. r.

Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r.