82.

kýkoliv podnět a nemůže udání třebas by
bylo formálně vadné, vraceti. Z toho dů-
vodu pamatuje se v odstavci 3, poslední
větě na případ, že v podání strany je obsa-
ženo též udání o přestupku, jenž se stíhá
z úřední povinnosti.

K § 36.

Vzhledem k tomu, že protokol má podá-
vati jako veřejná listina důkaz o průběhu
a obsahu protokolovaného jednání, upra-
vuje se zevní forma i obsah protokolu co
možná zevrubně.

V prvém odstavci se stanoví všeobecná
zásada, že o každém ústním podání a kaž-
dém úředním úkonu má býti sepsán proto-
kol. Slova protokol užívá se jako technic-
kého výrazu pro spis, obsahující ústní po-
dání strany u úřadu přítomné, jakož i sou-
bor ústních podání a vylíčení úředního po-
stupu při úředních úkonech konaných za
účasti stran. Označení protokol je v dosa-
vadní praksi vžité a používání někde zavá-
děného označení "zápis" mohlo by vésti
k nepřípadným označením (výpis ze zápisu,
opis zápisu, zápis do zápisu, zápisová po-
dání a pod. ).

V dalších odstavcích se uvádějí náleži-
tosti protokolu.

K§ 37.

Úřadu jest ponechati, aby uvážil, pokud
podané námitky mají vliv na průkaznost
obsahu protokolu.

K § 38.

Řádně sepsaný protokol, jemuž není od-
porováno, je veřejnou listinou a platí o jeho
průkazní moci totéž, co o veřejných listi-
nách vůbec; podává plný důkaz o tom, co
v něm je prohlášeno (průběh a obsah jed-
nání). Protidůkaz o nesprávnosti protokolu
lze připustiti, jako u veřejných listin.

K § 39.

V odstavci 1 až 3 se upravuje otázka, za
jakých podmínek mají strany ve správním
řízení trestním právo a možnost nahlížeti
do spisů. Jisto je, že stranám musí býti po-
skytnuta možnost nahlížeti do těch spisů,
jež obsahují skutkovou podstatu rozhod-
nutí, leda by šlo o okolnosti, jež mají zů-
stati utajeny v zájmu obrany státu, dále
nutno připustiti nahlédnutí do podání

stran, ježto stranám má býti dána mož-
nost zvěděti, čeho se odpůrce u úřadu do-
máhá a jaké návrhy činí, aby se proti tornu
mohly přiměřeně hájiti.

Veřejným zájmem ve smyslu odstavce
2 je ovšem i zájem obrany státu.

Pokud lze do spisů nahlížeti, lze si z nich
činiti i výpisy. - Do spisů lze ovšem na-
hlížeti jen u úřadu a pod dohledem úřed-
níka v době, určené pro styk se stranami.
(Srv. § 13 jednacího řádu pro zemské a
okresní úřady, vl. nař. č. 290/1922 Sb. z.
a n. ).

V odstavci 4 se poskytuje možnost i ji-
ným osobám, než stranám, aby seznaly ob-
sah úředních spisů, nedává se jim však ná-
rok na to.

K§ 40.

Je recepcí § 24 vl. nař. č. 8/1928 Sb. z.
a n.

Obeslaným se ukládá povinnost oznámiti
úřadu překážky, pro něž se nemohou
k úřednímu jednání dostaviti, aby mohlo
býti včas jednání odloženo neb učiněno jiné
opatření potřebné, když výslech předvo-
lané osoby je nemožný. Též se pamatuje
na možnost nahraditi výslech písemným
sdělením strany, což se doporučuje zvláště,
půjde-li o jednoduché informace.

Následky nedostavení se mohou býti dvo-
jího druhu: úřad zařídí donucení předvo-
laného, aby se k úřadu dostavil, způsobem
předepsaným pro nucený výkon úředního
příkazu vůbec; bylo-li však ústní jednání
následkem nedostavení se předvolané osoby
zmařeno a musilo-li po případě býti odlo-
ženo, mohou povstati těm, kdož se dostavili,
jakož i úřadu náklady, které by nepovstaly,
kdyby předvolaný se včas dostavil. Ukládá
se tudíž povinnost k náhradě takových ná-
kladů. Mají-li uvedené následky nastati, je
nutno, aby jimi bylo předem pohroženo a
aby obsílka byla doručena do vlastních ru-
kou.

Zvláštní předpisy založené v mezinárod-
ním právu platí pro obeslání osob požívají-
cích práv exteritoriality. Osobám vojen-
ským a úředním, jakož i osobám zaměstna-
ným ve veřejných podnicích vůbec budou
se obsílky doručovati podle povahy věci při-
měřeným a vhodným způsobem podle vy-
daných pokynů.

---

83

K § 42.

Zmocněnec pro přijímání poštovních zá-
silek (neč. ) namnoze úřadu znám; je proto
nutné zvlastní ustanovení (odst. 3), že do-
ručení poštovnímu zmocněnci má účinek
jako doručení příjemci (adresátu) i pro ří-
zení upravené tímto zákonem, při čemž
platí obsah poštovní plné moci.

K § 46.

Je-li ustanoven zmocněnec, doručuje se
zpravidla jemu. úřad však muže vedle toho
doručiti i přímo straně, má-li to za účelné
v zájmu ukončení věci. Při několika účast-
nících lze doručiti společnému zmocněnci.
Praesumpce, že při několika osobách, vy-
stupujících v téže věci, platí první osoba
podepsaná za společného zmocněnce pro do-
ručování (ovšem jen pro doručování), je
odůvodněna povahou věci.

Bydlí-li příjemce mimo úřední obvodu
úřadu může mu býti uloženo, aby pojmeno-
val zmocněnce pro doručování bydlícího
v obvodu úřadu. Praktickým to bude
zvláště při osobách bydlících v cizině. Toto
opatření nelze učiniti vůči obviněnému po-
dobně, jako mu nelze ustanoviti opatrovníka
podle § 32. Je to privilegium obviněného
jehož účelem je, aby jeho obhajoba nebyla
stížená.

K § 47.

Odepře-li příjemce přijetí spisu, nese
příp. následky zanechání nebo uložení, jež
má účinek doručení. Odepře-li přijetí osoba,
jíž může býti doručeno místo příjemci
(§ 42, odst. 3 a § 43), sluší postupovati
podle § 44.

K § 48.

Rovněž nese nebezpečí z nedoručení pří-
jemce, neoznámí-li úřadu změnu bydliště,
nastalou v průběhu řízení, nebo nelze-li
jeho pobyt zjistiti, dále osoba, jež není
úřadu známa. Obviněného se tato ustano-
vení netýkají z důvodu uvedeného u § 46.

K § 49.

Příjem doručovaného spisu potvrdí pří-
jemce, výkon doručení doručovatel. Při
tom důvod, proč se stalo doručení jinak,
než příjemci samému, jest zanésti do doru-
čovacího lístku (doručenky).

K § 50.

Doručenka je formálním průkazem
o tom, že doručení bylo provedeno v době
v ní uvedené a osobě příjem potvrdivší.
V pochybnostech nebo není-li doručenky,
lze průkaz o doručení opatřiti jiným vhod-
ným způsobem (důkaz indiciemi). Důkaz
o nesprávnosti obsahu doručenky je při-
puštěn. Zákonná presumpce doručovacího
data usnadní řízení. Strany nemohou býti
poškozeny, poněvadž mohou dokázati, že
ve skutečnosti spisy nebyly doručeny nebo
že byly doručeny jiného dne.

K § 51.

V trestním řízení správním je nutno
stejně jako ve správním řízení, aby podání
došlo během lhůty k příslušnému úřadu;
vyžaduje toho potřeba zjednodušení a
urychlení řízení, při četných úředních jed-
náních a úkonech je to přímo předpokla-
dem z povahy věci bezpodmínečně vyplýva-
jícím. Výjimka je odůvodněna a možná
toliko, jde-li o odpor proti trestnímu pří-
kazu nebo o odvolání (§ 67, odst. 1 a § 100,
odst. 2), neboť sluší stranám umožniti, aby
měly pro podání opravného prostředku
plnou lhůtu. Lhůty stanovené zákonem
nebo nařízením nelze měniti, tedy ani pro-
dloužiti ani zkrátiti. Prodlužitelnými jsou
tedy toliko lhůty volně úřadem stanovené.

K § 52.

Ustanovení druhé věty poskytuje úřadu
možnost, aby nebyl nucen zjišťovati pa-
chatele a stav věci stůj co stůj a namnoze
na konec bez výsledku, bez ohledu, zda věc
sama stojí za náklady a ztrátu času s tím
spojenou. Účastní-li se trestního řízení sou-
kromý žalobce nebo poškozený, musí ovšem
býti o přerušení řízení uvědomen; namnoze
přispěje to také k tomu, že soukromý ža-
lobce (poškozený) sám se bude s úspěchem
snažiti o vypátrání žalovaného.

K § 53.

V odstavci 1, větě 2 se uvádí způsob,
kterým může strana nahraditi složení hoto-
vých peněz, při čemž, pokud jde o vkladní
knížky, bére se zřetel k zákonu č. 239
1924 Sb. z. a n., ve znění zákona č. 54/1932
Sb. z. a n. Vkladními knížkami tuzemských
spořitelen jest rozuměti též vkladní knížky

---

84

poštovní spořitelny podle § 24 zákona
č. 143/1930 Sb. z. a n.

V odstavcích 2 až 5 se blíže upravuje po-
stup při ukládání jistoty a stanoví se určitá
omezení v zájmu stran; přirozeně bude
úřad v řízení pokračovati, je-li to nutné ve
veřejném zájmu, i dříve než jistota byla
složena. Podle konkrétních případů dlužno
posouditi, kdy půjde o zajištění účelu ří-
zení, t. j. o zajištění vydání úředního roz-
hodnutí, případně o zajištění jeho prove-
dení, a kdy půjde o podmínky řízení, jež
musí býti splněny, aby řízení mohlo býti
provedeno a jeho účelu dosaženo. Přirozené
nebude používáno zmocnění podle § 53
oproti právnickým osobám veřejného práva
v řízení vystupujícím jako strany, poně-
vadž u nich zpravidla nebude k tomu
důvodu.

V odstavci 6 se ustanovuje podrobněji,
než tomu je v § 37, odst. 5 vládního naří-
zení č. 8/1928 Sb. z. a n., co se má státi
s jistotou. Přesná ustanovení v tomto
směru jsou ve prospěch stran.

Jistoty nelze použíti vždy ke splnění
účelu, pro nějž byla složena (na př. jistoty
podle § 54, odst. 2 a j. ), proto se stanoví,
že jistota v takových případech, byl-li její
účel zmařen vinou strany, propadá. Tím se
stalo též zbytečným ustanovení § 28, odst.
3, věty 2 a 3 a částečně ustanovení § 30,
odst. 3 původní vládní osnovy.

K §§ 54 a 55.

Instituce zadržení, jež se zavádí ustano-
veními §§ 54 a 55 pro celé státní území
(dosud byla instituce ta zavedena jen
v oblasti bývalého práva uherského, "Před-
běžná vazba", § 73 a násl. polic. tr. poř. ),
je nezbytně nutná, má-li býti správní
trestní řízení prováděno rychle a s úspě-
chem. Předvede-li se obviněný hned k úřa-
du, může býti trestní řízení bez průtahu
provedeno nebo aspoň mohou býti učiněny
potřebné kroky k jeho zahájení.

Jde zejména o osoby, jež se potulují
z místa na místo. Trestní řízení proti tako-
vým osobám lze prováděti nyní v historic-
kých zemích jen s největšími obtížemi.
Stejně je tomu při osobách, jež nemají
v tuzemsku řádného bydliště. U těchto osob
hrozí vždy nebezpečí, že se vůbec vymknou
potrestání.

Proti osobám, jež uprchlý nebo se skrý-
vají s úmyslem, aby se vyhnuly trestnímu

řízení, nebo jež činí přípravy k útěku (§ 54,
odst. 1, č. 2), musí míti samozřejmě úřad
takové prostředky, jež by mu umožnily,
aby řízení řádně provedl i v takovýchto,
v trestním řízení správním ovšem mimo-
řádných, případech.

Ustanovení § 54, odstavce 1, č. 1 a 3 není
potřeba zvláště odůvodňovati. Prokáží-li
přistižené osoby svou totožnost nebo upo-
slechnou-li napomenutí, vyhnou se snadno
zadržení.

Je tedy možno říci, že osnova šetří, po-
kud to veřejný zájem na levném a rychlém
provedení trestního správního řízení při-
pouští, co nejvíce osobní svobody těch, kteří
přišli do rozporu s právním řádem. Tato
tendence zákona je zřejmě patrná zejména
z ustanovení, jímž se zavádí instituce tres-
tání správních přestupků ihned na místě,
kde byl správní přestupek spáchán (§ 68).
Z toho je viděti, že není zájmu na tom, aby
vinníci byli předváděni na úřad, není-li toho
nezbytně potřeba. Je nutno ovšem počítati
se všemi možnými případy a vybaviti úřady
takovými procesními prostředky, aby mohly
řádně dostáti svému úkolu i ve výji-
mečných případech. Je úkolem zvláštních
zákonů, aby upravily podrobněji otázku za-
držení, kde toho bude povaha věci vyžado-
vati, zejména při správních přestupcích,
spočívajících v ohrožování a poškozování
cizího majetku. V těchto případech bude
asi nutno připustiti zadržení, i když pacha-
tel nebyl přistižen při činu, avšak je dosta-
tečně podezřelý z trestného činu.

Otázka, o niž jde, je v podstatě stejně
upravena i v rakouském zákoně o trestním
správním právu a řízení (zákon ze dne
21. července 1925, č. 275 B. G. Bl., ve znění
zákona č. 246/1932 B. G. BL).

Zadržení nelze srovnávati se zatčením a
soudní vazbou. Zadržení je zostřeným způ-
sobem předvedení osoby k úřadu a trvá
také jen po dobu, než se splní účel před-
vedení, t. j. než se provede výslech obvině-
ného. Jde tu tedy o část řízení, jež v soud-
ním řízení předchází uvalení vazby, s tím
rozdílem ovšem, že ve správním trestním
řízení musí býti obviněný po výslechu zpra-
vidla ihned propuštěn. Výjimky z tohoto
pravidla, připuštěné při zadržení osob po-
tulných a osob, jež nemají v tuzemsku
stálého bydliště, jsou dostatečně odůvod-
něny nutností zabezpečiti výkon nálezu, po-
dal-li odsouzený odvolání, jež v trestním

---

85

řízení má vždy účinek odkladný. Dosavadní
předpisy v oblasti býv. práva uherského
dovolují, aby v případě odvolání z trestního
nálezu byla vždy prodloužena předběžná
vazba přes 48 hodin na tak dlouhou dobu,
pokud nepřekročuje dobu trestu vězení.

Dá-li zadržený dostatečnou jistotu, není
- mimo případ § 54, odst. 1, č. 3 - důvodu
k jeho okamžitému předvedení a nelze je
proto provésti. Jistota propadá za podmí-
nek § 53, odst. 6 ve prospěch státu (§ 11,
odst. 5). Měřítkem pro to, je-li jistota do-
statečná či ne, je výše pravděpodobného
trestu za spáchaný přestupek.

Zadržení a předvedení musí se omeziti
na nezbytnou dobu. Předpisuje se tu pro
rozsáhlost některých politických okresů a
častou nedostatečnost dopravních pro-
středků jako nejsažší termín doba 48 hodin
k zadržení a předvedení a 24 hodin k pro-
vedení výslechu. Nelze-li v těchto maximál-
ních lhůtách zadrženého předvésti nebo vy-
slechnouti, musí býti propuštěn. Předve-
dení k úřadu provede bezpečnostní orgán
(§ 20, odst. 3); je-li pachatel zadržen jiným
orgánem veřejné moci a není vhodnější,
aby předvedení bylo vykonáno tímto orgá-
nem, odevzdá jej tento orgán orgánu bez-
pečnostnímu, který předvedení vykoná;
tímto předpisem má býti zabráněno, aby
orgány veřejné moci určené pro zvláštní
úkoly nebyly na delší dobu odňaty svému
vlastnímu určení (na př. finanční stráž na
hranicích).

Ustanovení ve prospěch mladistvých jsou
obsažena v § 140.

K §§ 56-59.

I. Obviněný není povinen, aby svá tvrzení
dokázal, a nelze vůči němu použíti donuco-
vacích prostředků za tím účelem, aby vydal
věci potřebné k vedení důkazu. Má-li úřad
vyhověti veřejnému zájmu na potrestám
vinníkově, má-li míti možnost zjistiti ma-
teriální pravdu, musí míti prostředky k to-
mu, aby tak učinil i při pasivním chování
se obviněného nebo při jeho činnosti, kte-
rou se snaží zmařit snahu úřadu po zjištění
pravdy. K tomu nepostačí úřadu jen vý-
slechy svědků a znalců, musí míti možnost
i prohlídkami místností a osob pátrati po
věcech, jež mohou býti pro trestní řízení
důležitá a věci ty si zajistiti. Nutnost po-
užití tohoto procesního prostředku vznikne

bez ohledu na to, jde-li o přestupek důle-
žitý či méně důležitý. Omezuje-li přes to
osnova možnost výkonu domovních a osob-
ních prohlídek zásadně na řízení o přestup-
cích, na které lze uložiti trest vězení přes
14 dnů, bere tím dostatečný zřetel na to,
aby nebyla nad nezbytnou míru omezována
osobní a domovní svoboda obyvatelstva. Jde
v tomto ohledu dále, než osnova soudního
trestního řádu, jež dovoluje domovní a
osobní prohlídky zpravidla při všech činech,
na něž není stanoven jen trest peněžitý.

Není-li z důvodů svrchu uvedených
vhodné, aby provedení domovní a osobní
prohlídky bylo dovoleno v řízení o všech
správních přestupcích, ačkoliv v podstatě
není rozdílu mezi potřebou provedení pro-
hlídky při těch či oněch přestupcích, je na-
prosto nutno poskytnouti správním úřa-
dům tento procesní prostředek aspoň pro
řízení o důležitějších správních přestup-
cích, a to tím spíše, že správním úřadům se
přikazuje k potrestání vždy více a více
trestných činů, na jejichž stíhání je zvý-
šený veřejný zájem. Svěřuje-li zákono-
dárce správním úřadům takovéto úkoly,
musí je vybaviti též procesně tak, aby jim
mohly řádně dostáti.

Nebylo by ovšem správné domnívati se,
že domovní a osobní prohlídka se stane čas-
tým nástrojem v rukou správních úřadů.
Budou nuceny používati ho zajisté zcela
výjimečně. Ale o to právě jde, aby trestní
správní řád byl vybudován pokud možno
úplně a dokonale tak, aby správní úřady
neselhaly právě v případech nejdůležitěj-
ších.

II. Ostatní účely domovních prohlídek,
t. j. hledání osob podezřelých ze správních
přestupků nebo osob, na nichž má býti vy-
konán trest vězení, nebo hledání nebezpeč-
ných věcí u osob, jež byly zadrženy, odů-
vodňují zajisté samy o sobě dostatečné vý-
kon prohlídek. Prohlídky u osob špatné po-
věsti přispějí nejčastěji ke zjištění ještě
neobjevených trestných činů a vyžaduje
jich tudíž veřejný zájem. Uvedené osoby
nezasluhují zvláštní ochrany. I osnova
soudního trestního řádu má podobné usta-
novení. Pojmu "osoba špatné pověsti" užívá
se též v trestním soudním řádě. Jsou to
osoby, jež jsou policii známy, poněvadž opě-
tovně porušují veřejný pořádek a vzhledem
k způsobu svého života jsou stále podezřelé

---

86

z trestných činů, jako tuláci, žebráci, pro-
stitutky a přechovávači.

V oblasti byv. práva uherského je insti-
tuce domovních a osobních prohlídek již za-
vedena (§ 86 a násl. polic. tr. pořádku).
Určité veřejné místnosti mohou býti podle
těchto předpisů prohlédnuty kdykoliv, po-
dobně jako je to ustanoveno v osnově soud-
ního trestního řádu (§ 160).

Ustanovení §§ 56-59 netýkají se prohlí-
dek podle § 28, odst. 2 puncovního zákona,
ani prohlídek podle § 4 zákona č. 207/1931
Sb. z. a n., poněvadž tyto prohlídky nejsou
součástí řízení trestního.

K § 60.

Podle ustanovení § 60, odst. 1 lze zabaviti
věci, jež mají podle zvláštního předpisu býti
prohlášeny za propadlé, zničeny nebo uči-
něny nepotřebnými, věci, jichž bude třeba
k vedení důkazu, dále věci, jež byly odňaty
nebo pravděpodobně odňaty někomu správ-
ním přestupkem, stíhatelným z úřední po-
vinnosti. Zabavení má tu povahu zajišťova-
cího opatření. Výhradou (pokud již platné
předpisy zvláště tak neustanovují) myslí
se zejména též na ustanovení § 35, odst. 2
zákona č. 2/1928 Sb. z. a n. a § 5, odst. 3
zákona č. 207/1931 Sb. z. a n.

Při nebezpečí v prodlení dává se i orgá-
nům veřejné moci právo k předběžnému za-
bavení. Místo zabavení může úřad naříditi
složení jistoty v penězích (§ 53), úměrné
ceně věcí, jež mají býti zabaveny, ovšem
jen tehdy, lze-li to s účelem zabavení slou-
čiti. Strany nemají práva místo vydání za-
bavené věci nabídnouti samy jistotu.

S věcmi zabavenými lze prozatím zabavi-
ti i jejich obaly (schránky), jež ovšem
vlastnímu zabavení nepodléhají a musí býti
co nejdříve vráceny.

Ustanovení odstavce 7 má za účel zjedno-
dušiti řízení. Věci obviněného, jež byly za-
baveny k vedení důkazu (corpus delicti).
slouží současně též k zajištění pokuty, ná-
kladů řízení a soukromoprávních nároků,
aniž by musel úřad provésti zvláště řízení
podle § 53. Ustanovení bylo pojato do osno-
vy hlavně z toho důvodu, aby jím byly na-
hrazeny příslušné předpisy policejního
trestního pořádku, platného na Slovensku a
Podkarpatské Rusi, jichž by tam postrádaly
zejména obce při zájmu zvířat, způsobivších
polní nebo lesní pych, nemajíce zvláštních)
předpisů v tomto směru, jež by zůstaly

v platnosti jako na území býv. práva ra-
kouského.

K § 61.

§ 61 stanoví povinnost k vydání věcí, uve-
dených v § 60, odst. 1, a následky, jež s se-
bou nese odepření splniti tuto povinnost.
Věcmi rozumí se i listiny (§ 60, odst. 9).

Z povahy věci plyne, že tato ustanovení,
stejně jako ustanovení o domovní a osobní
prohlídce, upravují částečně i řízení dů-
kazní.

Donucovacích prostředků lze použíti jen
tehdy, je-li nepochybno, že věc je v držení
toho, kdo bez zákonného důvodu odepřel
její vydání. Vydání věcí, jichž lze užíti k ve-
dení důkazu, je možno odepříti z týchž dů-
vodů, z kterých lze odepříti svědectví. Jde-li
o vydání jiných věcí, není důvodu, přizna-
ti tuto výhodu někomu jinému mimo obvi-
něného.

K §§ 62-64.

Při uložení pořádkové pokuty nebo po-
kuty pro svévoli není třeba zachovati for-
mální postup předepsaný pro správní trest-
ní řízení.

Ježto pořádkové pokuty podle své pova-
hy vyžadují okamžitého provedení a vynu-
cení, nelze při jich uložení vyloučiti případ-
né další trestní stíhání, je-li čin, který dal
podnět k pořádkovému opatření kvalifiko-
ván také jako čin soudně trestný. Z téhož
důvodu nelze přiznati odvolání proti opatře-
ní, jímž se ukládá pořádková pokuta, od-
kladného účinku, který přiznává se uložení
pokuty pro svévoli, kde okamžitého výkonu
povaha věci nezbytně nevyžaduje

U veřejných orgánů podléhajících disci-
plinárnímu právu stačí disciplinární ozná-
mení, neboť následky takového oznámení
budou pro ně citelnější, nežli uležení pořád-
kové pokuty.

Pořádkové pokuty a pokuty pro svévoli
plynní do státní pokladny (viz § 11, odst.
5), resp do chud. fondu obce (§ 137).

Z důvodů na snadě jsoucích nemůže býti
obviněnému uložena pokuta pro svévoli. Ob-
viněný může použíti ke své obraně jakých-
koliv dovolených prostředků.

K §§ 80-68.

Zavádí se všeobecně trestní řízení příkaz-
ní které bylo dosud zavedeno v oblasti býv.
uherského práva všeobecně při trestání po-

---

87

licejních přestupků, v oblasti býv. práva
rakouského pak jen v některých nínejších
předpisech, jako v živnostenském řádě, zá-
koně o zvířecích nákazách, v řádu volení
v obcích a p. Nemožnost uložiti trest příka-
zem bez předchozího pravidelného řízení by-
la v praxi pociťována zvláště při menších a
hromadně páchaných deliktech správních.
Úřad nemá možnosti v promlčecí lhůtě za-
vésti řádné trestní řízení, přestupky se pro-
mlčí a trestní sankce na přestupek uložená
se stává ilusorní. Proti tu a tam vyslovené-
mu tvrzení, že trestní příkazní řízení se
v praxi neosvědčilo, mluví jasně a pádně
zkušenosti, získané s dosavadními předpisy
o trestních příkazech. Ostatně není vydání
trestního příkazu pro stanovené případy ob-
ligatorní, nýbrž jen fakultativní; úřadu se
ponechává, aby použil trestního příkazu jen
v těch případech, kde je přesvědčen, že se
jím zamýšleného účelu dosáhne.

Znění § 65 je přizpůsobeno kromě někte-
rých menších odchylek právu již platnému.

Ustanovení policejního pořádku o tom, že
policejní soudce, vydávaje trestní příkaz,
nemá míti pochybnosti o správnosti udání
a musí býti přesvdčen o důvodnosti žaloby,
se vynechávají, ježto v případech, uvede-
ných v § 65, odst. 1, č. 1, je nutno předpo-
kládati, že oznámení je správné a odůvod-
něné, neboť je činí veřejný orgán
v mezích své působnosti, v případech uve-
dených v odstavci 1, č. 2 pak musí býti čin
prokázán. Rovněž se příkazní řízení neob-
mezuje na případy, v nichž lze uložiti je-
nom pokutu, a upravuje se tato věc podle
obdoby soudního řádu trestního (§ 11 zá-
kona č. 31/1929 Sb. z. a n. ).

Trestního příkazu se nesmí užíti při před-
vedení, ježto v takovém případě je oka-
mžité provedení řádného trestního řízení
nejúčelnější.

Do zákona se pojímá ustanovení, že
v trestním příkazu lze vysloviti propadnutí
zabavených věcí, nepřesahuje-li jejich cena
1000 Kč, a že v případech, kdy náhrada
škody nepřesáhne částku 1000 Kč a určuje
se podle vydané sazby, lze vysloviti i po-
vinnost k náhradě škody. O náhradě škody
bude ovšem rozhodnuto jen, požádá-li o to
poškozený.

Proti osobám mladistvým nelze vydati
trestní příkaz. Odporovalo by to zásadě, již
je tento zákon ovládán a podle níž má býti

trestnímu řízení s mladistvými věnována
zvláštní péče.

Pokud jde o obsah rozhodnutí (§ 66),
budou i pro trestní příkaz platiti předpisy
u obsahu rozhodnutí (§ 95): bude tedy
úřad zejména též povinen poučiti stranu
o opravných prostředcích. Vydáním vhod-
ného formuláře pro trestní příkazy umožní
se rychlé a správné vydání příkazu.

Odůvodnění se provede stručným odka-
zem k takovým odolnostem, jež prokazují
vinu (na př. úřední pozorování, přiznání
při šetření a pod. ).

Lhůta k zaplacení pokuty, resp. k na-
stoupení trestu vězení odpovídá lhůtě
platné všeobecně ve správním řízení pro
odvolání a platící též pro podání odporu
proti trestnímu příkazu.

V § 67 se upravuje obrana strany proti
trestnímu příkazu. Prostředek k obraně
strany se označuje výrazem "odpor", t. j.
stejně jako opravný prostředek, jejž lze po-
dati proti rozhodnutí, vydanému podle § 67
vládního nařízení č. 8/1928 Sb. z. a n.
V obou těchto případech má podání odporu
ten následek, že je nutno provésti řádné
řízení.

Lhůta k podání odporu je táž jako vše-
obecná lhůta odvolací ve správním řízení.

Podání odporu má za následek, že se pří-
kaz považuje za nevydaný.

Zásada vyslovená v § 67, odst. 3 odpo-
vídá zásadě § 106, odst. 2 a zásadě § 114,
odst. 5.

Zjednodušelí řízení sleduje ustanovení,
že obsah odporu může býti považován za
písemné ospravedlnění z přestupku.

V § 68 se zjednodušuje příkazní řízení
tím, že dává možnost provésti celé řízení
při přistižení na místě; za tím účelem bude
moci úřad zmocniti způsobilé orgány ve-
řejná moci k trestání přestupků na místě
samém, jestliže potrestaný bude s tímto po-
stupem souhlasiti.

K přesnému provedení, zamezení zneužití
a ke kontrole stanoví se potřebná omezení.

Úřad může zmocniti k vydání mandátu
jen orgány veřejné moci. Pokuty budou
ukládány v mezích zákonných sazeb a ne-
smějí přesahovati v jednotlivém případě
částku 300 Kč. Orgán musí se vykázati na
požádání přistižené osoby zmocněním
úřadu.