76

držby, používání a rozšiřování určitých věcí
mají propadnouti věci bez ohledu na to, zda
náležejí pachateli čili nic, patří ustanovení
zbrojního patentu (č. 223/1852 ř. z. ) o pro-
padnutí neoprávněně užívané zbraně, záko-
na o letectví (č. 172/1925 Sb. z. a n. ) o pro-
padnutí předmětů, jichž doprava na leta-
dlech je zakázána a j.

O tom, jak naložiti s věcmi prohlášenými
za propadlé, obsahují příslušná ustanovení
správní předpisy. Věci se buď zničí nebo se
učiní nepotřebnými, odvedou se určeným
účelům, na př. zbraně odevzdají se vojsku
nebo do sbírky (zák. č. 223/1852 ř. z. ), věci
s neoprávněným označením znaku červené-
ho kříže se odevzdají červenému kříži (zák.
č. 479/1921 Sb. z. a n. ) nebo se zpeněží a
výtěžek odvede se státní pokladně. Zpeně-
žení - není-li jinak ustanoveno - provede
se pravidelně veřejnou dražbou, bude však
možné, prodati je z volné ruky, jestliže by
to bylo výhodnější.

K §13.

Trest se vyměřuje v mezích trestní sazby.
Při výměře se má hleděti k okolnostem při-
těžujícím i polehčujícím. Tyto okolnosti se
zde výslovně neuvádějí, jednotlivé případy
jsou uvedeny v §§ 3, 6 a 14, jinak bude věcí
úřadu, aby v příslušném případě uvážil, co
má býti považováno za přitěžující a poleh-
čující okolnost. Ustanovení odstavce 2 vy-
plývá z povahy věci. Účastník bude moci
býti podle povahy věci potrestán i přísněji,
než pachatel, na př. návodce.

K§ 14.

Zavádí se všeobecně zásadně princip ku-
mulace správních přestupků. Výjimkou pla-
tí modifikovaná zásada absorpční a zásada
zostření. Spojí-li totiž úřad podle § 23, odst.

1, věty 1 řízení o několika přestupcích, vy-
měří vezení nebo pokutu podle sazby sta-
novené na nejtěžší přestupek. Aby bylo
možno vyměřiti trest se zřetelem na všecky
delikty, dovoluje se překročiti trestní sazbu
stanovenou na nejtěžší přestupek o nejvyšší
trestní sazbu za přestupek po něm nejpřís-
něji trestný. Tíha přestupku posuzuje se
podle velikosti trestní sazby, při tom trest
vězení se považuje za těžší než pokuta.

Dikce "vězení nebo pokuta" (odstavec

2, věta 1) bylo užito proto, aby nebylo vy-
loučeno kumulativní uložení vedlejších
trestů.

K § 15.

Úřad prvé stolice musí vyměřiti trest
v mezích příslušné trestní sazby. Je-li však
na správní přestupek stanoven jen trest vě-
zení nebo trest vězení vedle trestu na peně-
zích a převládají-li polehčující okolnosti,
může uložiti místo trestu vězení pokutu, od-
povídající poměrům obviněného. Přeměniti
trest vězení v pokutu může ovšem i odvola-
cí úřad.

Právo snížiti trest pod zákonnou sazbu,
nebo trest úplně prominouti při okolnostech
zřetele hodných, přísluší pouze odvolacímu
úřadu; odvolací úřad resp. úřad bezpro-
středně nadřízený úřadu, jenž nález vydal,
může i mimo odvolací řízení, a to i pravo-
platně uložený trest zmírniti nebo promi-
nouti. Poněvadž rozhodnutí, kterým odvola-
cí úřad, vyřizuje odvolání, snižuje nebo pro-
míjí trest, jest konečné, musí býti koneč-
ným i rozhodnutí odvolacího úřadu o žádosti
odsouzeného za zmírnění nebo prominutí
trestu. Trestem rozumí se tu i t. zv. vedlej-
ší tresty (propadnutí věcí).

Výjimečným, zvláště odůvodněným pří-
padem, jejž má osnova na mysli v § 15,
odst. 2, je na př., setká-li se několik poleh-
čujících okolností (mladý věk, slabý rozum,
zanedbané vychování, spáchání trestného
činu z návodu).

Zvláštní předpisy mají platiti o osobách
mladistvých. Za určitých podmínek může
úřad (kterékoli stolice) prominouti trest a
uložiti místo trestu důtku nebo místo po-
trestání dáti podnět k opatření disciplinár-
nímu. Vedle toho bude moci ovšem úřad
vyčkati s vynesením nálezu tak dlouho, až
bude lze posouditi, zda zavedení trestního
řízení může míti na mladistvou osobu vý-
chovný účinek.

Předpisy § 15 vyčerpávají všechny pří-
pady zmírnění trestů politickými úřady
ukládaných, takže nadále nebude při správ-
ním trestním řízení připuštěno podmíněné
odsouzení ani tam, kde dosud podle zákona
č. 562/1919 Sb. z. a n. bylo možné.

Zavésti instituci podmíněného odsouzení
do správního trestního řízení nedoporu-
čuje se z těchto důvodů:

O osobách potrestaných politickými (po-
licejními) úřady se nevede žádná jednotná
evidence, jaká se vede o odsouzencích soud-
ních. Pokud úřady vedou t. zv. rejstříky,
zapisují se do nich jen tresty, jež úřad
sám uloží, nikoli tresty, jež osobám v okre-

---

77

su bydlícím uložil jiný okresní úřad. Při
nynějším stavu bylo by tudíž nemožné po-
souditi, zda ta která osoba splňuje pod-
mínky pro podmíněné odsouzení, resp. pro
výmaz uloženého trestu. Zavedení potřebné
evidence bylo by tak nákladné a zatížilo by
úřad, že by to nebylo úměrné účelu, jehož
podmíněným odsouzením má býti dosaženo.
Vedle toho odsouzení pro správní přestupek
na rozdíl od potrestání soudního nemá zpra-
vidla kromě odpykání trestu pro odsouze-
ného žádných dalších následků, zvláště ne-
má v zápětí ztrátu občanské zachovalosti,
takže ani s toho hlediska není důvodu pro
zavedení podmíněného odsouzení, t. j. po-
kud by mělo býti prostředkem k zamezení
nepříznivých následků odsouzení. Rozpětí sa-
zeb trestů, uložených na správní přestupky,
není tak značné, aby bylo účelné stanoviti
hranici, do které by bylo možno uložiti
trest podmínečně. Měla-li by však býti po-
dle obdoby podmíněného odsouzeni v soud-
ním řízení trestním stanovena možnost
podmíněného odsouzení pro všechny správ-
ní přestupky, byla by tím účinnost mno-
hých správních opatření povážlivě zesla-
bena. Udržeti pokoj a pořádek lze jen,
vládne-li přesvědčení, že trestní sankce, ji-
miž bylo pohrozeno, budou zpravidla též
provedeny. Ostatně sr v. § 69, odst. 2 osno-
vy, podle něhož lze za určitých podmínek
upustiti od potrestání, lze-li se nadíti, že
se obviněný budoucně poklesku vystříhá.
Tím je instituce podmíněného odsouzení do-
statečně nahrazena. Ani postavení mladi-
stvých nestává se tím horší, než v soud-
ním řízení trestním, neboť cíle, který sle-
duje instituce podmíněného odsouzení, lze
dosíci účelněji náležitým použitím
cit. ustanovení § 69, odst. 2, po příp. usta-
novení § 15, odst. 3 osnovy.

Ustanovení § 15, odst. 3 osnovy byla do-
plněna ve prospěch mladistvých dalšími
případy, ve kterých úřad může upustiti od
jejich potrestání. (Viz k tomu § 6, odst. 1
zákona č. 48/1931 Sb. z. a n. ).

K ustanovení odstavce 4 srv. ustanovení
§ 10, odst. 11 osnovy a dův. zprávu k němu.

K§ 16.

úřadu se dává možnost, aby všeobecně
přeměnil pokutu v trest vězení pro případ
její nedobytnosti. Až dosud bylo lze tak
učiniti jen, kde v správních předpisech bylo
již stanoveno, že při nedobytnosti lze uložiti

trest vězení. Kde však dosud bylo - v oje-
dinělých ovšem jen případech - dovoleno
uložiti jen pokutu a tato byla nedobytná,
ušel odsouzený trestu vůbec. Trest vězení
při nedobytnosti nebude nutno ukládati
v jisté relaci, jak tomu dosud pravidelně
bylo (na příklad 10 Kč rovná, se 24 hodi-
nám vězení), úřad přemění pokutu ve vě-
zení podle míry zavinění, ježto trest vězení
třeba považovati za poměrně těžší než po-
kutu; kde ve správním předpisu je sazba
trestu vězení, bude při přeměně pokuty
trest vězení vyměřen v mezích této sazby;
kde jako trest se uvádí jen pokuta, bude při
nedobytnosti vyměřen trest vězení v me-
zích sazby, uvedené v § 16, odst. 1 osnovy.

Ustanovujíc, že mladistvým nelze uložiti
náhradní trest zavření, přizpůsobuje se
osnova ustanovení § 9, odst. 3 zák. č. 48/
1931 Sb. z. a n. Cit. ustanovení bylo pojato
do zákona o trestním soudnictví nad mlá-
deží z toho důvodu, aby se čelilo námitce,
že při nedobytnosti stává se peněžitý trest
privilegiem zámožných.

K části druhé.

K§ 17.

Zásada, že trest může býti uložen za
správní přestupek jen po zvláštním řízení
podle tohoto zákona, plyne již ze všeobecné
zásady, že trestní nález, zasahující do sféry
práv jednotlivých osob, nemůže býti vydán,
aniž byla dána obviněnému příležitost se
ospravedlniti z přestupku jemu za vinu
kladeného a jiným stranám příležitost
uplatniti jejich nároky.

K§ 18.

Stíhati a trestati správní přestupky ná-
leží v prvé stolici okresním úřadům. Jde-li
o města, obstarávající ve svém obvodu pů-
sobnost okresních úřadů, jsou politickými
úřady trestními starostové obcí resp. měst-
ské notářské úřady. Těmto orgánům pří-
sluší stíhati a trestati správní přestupky,
pokud to není vyhrazeno státním policej-
ním úřadům v obvodech a v oboru věcné
příslušnosti jim přikázaných.

Ustanovení § 18 je důležité tím, že se
jím sjednocuje způsob výkonu trestní pra-
vomoci ve všech městech se zvláštním sta-
tutem, jež obstarávají působnost politic-
kých úřadů. Ve všech těchto městech pří-

---

78

sluší výkon trestní pravomoci starostům
obcí po případě jejich zástupcům. Podrob-
nosti výkonu této působnosti ustanoví jed-
nací řád, jejž vydá podle potřeby zemský
úřad. Podle dosud platných předpisů pa-
třila tato působnost v Praze magistrátu,
resp. místním výborům, v Brně městská
radě, po příp. místním výborům, v Olo-
mouci magistrátu, po příp. městské radě.

K§ 19.

Veřejný zájem žádá, aby veškerým jed-
náním, jež se příčí positivním předpisům,
bylo zabráněno prostředky preventivními
nebo přímo trestním stíháním osob, které
předpisům odporují nebo je porušují. Proto
se stíhají správní přestupky z povinnosti
úřední.

Výjimky mohou nastati jen, je-li podle
správních předpisů spácháním zakázaného
činu dána skutková povaha přestupku
teprve, když osoba, jejíž práva byla činem
zasažena, toto zasažení jako přestupek po-
ciťuje a soukromou žalobců se domáhá stí-
hání přestupku. Jsou to celkem řídké pří-
pady správních přestupků (na př. §§ 14 a
15 zák. č. 237/1858 ř. z., o ochraně vzorků).

Mimo to mohou býti podle zvláštních
zákonů některé přestupky stihány jen
k návrhu interesovaných osob nebo or-
gánů [srv. § 30 a), odst. 3 zákona č. 239/
1924 Sb. z. a n., ve znění čl. XXXIII zákona č. 54/1932 Sb. z. a n. );

 úřad je tu však po-
vinen provésti bez dalších podnětů veškeré
úkony, které mají za účel zjištění pře-
stupku, vinníka, viny a odsouzení vinníka
v řízení oficiosním.

Veřejný zájem, který je přestupkem
dotčen, zastupuje úřad sám, není třeba
zvláštních zástupců žaloby ani formální
žaloby; stačí, když přestupek byl oznámen
úřadu, aby úřad řízení zavedl a provedl.

K § 20.

Slovem "úřad" označuje se úřad ve
smyslu § 18 na rozdíl od úřadu dožádaného.

Orgány veřejné moci jsou nejen státní
orgány (policie, četnictvo, finanční stráž
a pod. ), nýbrž i přísežný personál státních
podniků, autonomních korporací i soukro-
mých osob (přísežný personál určený
k ochraně jednotlivých odvětví zeměděl-
ství), dozorčí orgány podle § 17 vládního
nařízení č. 516/1920 Sb. z. a n., nýbrž i or-

gánové při příležitosti k úředním úkonům
přibraní (ku př. pohodní v době kontu-
mace).

K §§ 21 a 22.

V prvním odstavci § 21 se určuje vše-
obecně místní příslušnost v trestním řízení
způsobem, který odpovídá obecným zása-
dám o příslušnosti trestních soudů, t. j.
podle místa spáchání trestního činu, a to
tak, že příslušnost se řídí podle místa, kde
byla vykonána trestná činnost, to jest ta
činnost, která je postižena trestní sankcí,
třebaže výsledek této činnosti nastal jinde.
Na případ, že by úřad, v jehož obvodě má
pachatel bydliště nebo pobyt, mohl provésti
řízení snadněji a rychleji, pamatuje usta-
novení odstavce 4. Nebyla-li trestná činnost
vykonána ani z části v obvodu některého
úřadu, uvedeného v § 18, odst. 1, musí
se ovšem místní příslušnost úřadu říditi
jinými hledisky. Je to v prvé řadě trestný
výsledek (§ 21, odst. 1, věta 2). Cit. usta-
novení použije se k určení místní přísluš-
nosti úřadu jednak tehdy, bude-li trestná
činnost spáchána v cizině, jednak tehdy,
bude-li sice spáchána na čsl. lodi nebo na
čsl. letadle, jež však v rozhodné době
nebudou na území čsl. republiky. Určení
místní příslušnosti podle § 21, odst. 1,
věty 3 bude praktické při přestupcích spá-
chaných v cizině, t. j. takových, při nichž
trestná činnost byla úplně vykonána v ci-
zině a při nichž i trestný výsledek nastal
v cizině, dále při přestupcích, při nichž
uvedené okolnosti nastaly na čsl. lodi nebo
na čsl. letadle, jež v rozhodné době nebyly
na území čsl. republiky.

Příslušnost určuje se pro všechny pří-
pady trestního stihání. Výjimka se stanoví
výslovně jen při místní příslušnosti k sti-
hání přestupků zákona o letectví a zákona
o potulných cikánech (viz § 145) a pře-
stupků dopravních předpisů (§ 21, odst. 6).

Je-li odůvodněna příslušnost dvou nebo
více úřadů - což bude na př. při přestup-
cích spáchaných ve dvou nebo více okresích
nebo na hranicích okresů - je podle od-
stavce druhého příslušným úřad, který nej-
dříve provedl úkon stíhání, to jest prvý
úkon proti určité osobě jako obviněnému.
Není-li takto příslušnost určena nebo není-li
vůbec jisto, který úřad je příslušným, užije
se podpůrného ustanovení odstavce třetího.

Ustanovení části první odstavce 5 odpo-
vídá policejnímu trestnímu pořádku, plat.

---

79

nému na Slovensku a Podkarpatské Rusi a
je v něm slovo "účastníkům" nahrazeno
výstižnějším výrazem "v téže věci trestně
odpovědným". Kdo je v té které věci trestně
odpovědný, resp. spoluodpovědný, stanoví se
v předpisech prvé části osnovy. Druhá část
odstavce 5 byla vložena do zákona z toho
důvodu, aby nevznikla pochybnost o místní
příslušnosti úřadu k rozhodování o soukro-
moprávních nárocích v případě, že úřad
provede řízení o soukromoprávních nárocích
odděleně od trestního řízení. Rozsah působ-
nosti politických úřadů, pokud jde o rozho-
dování o soukromoprávních nárocích, je
určen v §§ 122 až 124.

Účelnost ustanovení odstavce 6 není po-
třeba odůvodňovati. Ustanovením, na něž se
tam odkazuje, je na př. § 14 zák. č. 47/1866
z. z. čes. a § 29 zák. č. 5/1875 z. z. mor.

Ustanovení odstavce 7 bude praktické ze-
jména při stíhání polních a lesních pře-
stupků, neboť pro veřejnou stráž, určenou
speciálně k ochraně polí a lesů nejsou dány
předpisy, jež by jí umožňovaly stíhání vin-
níka mimo svůj strážní obvod.

V § 22 se řeší případ sporné příslušnosti
mezi dvěma nebo více úřady. V takovém
případě určí úřad, který má konkrétní
trestní věc projednati, společně nadřízený
věcně příslušný úřad; aby se tím řízení ne-
zdržovalo, stanoví se tu bližší předpisy o za-
hájení a pokračování v řízení do rozhodnutí
o příslušnosti úřadu.

K § 23.

Jde-li o přestupky téhož druhu, t. j. na
př. přestupky živnostenského řádu, vodního
zákona, stihané týmž úřadem, je úřad bez
dalšího povinen řízení o nich spojiti; nejde-li
však o přestupky téhož druhu, může volně
uvážiti, je-li účelné, aby řízení o nich bylo
spojeno. Doplněk k původnímu textu vlád-
ního návrhu (odst. 1, věta 2) poskytuje
tudíž úřadu novou možnost, aby urychlil
řízení.

K § 24.

Jde tu o případy, kdy spáchaný čin za-
kládá skutkovou podstatu správního pře-
stupku, avšak za určitých okolností zaklá-
dá i skutkovou podstatu činu trestného sou-
dem. Aby nedošlo k dvojímu potrestání za
týž čin, stanoví se, že v takovém případě
má úřad vyčkati výsledku soudního řízení
a provésti sám řízení teprve tehdy, ne-

shledá-li soud, že je dána skutková pod-
stata soudně stihatelného činu. Vyňaty
jsou ovšem případy, kdy politický úřad jest
oprávněn k stíhání správního přestupku
bez ohledu na to, zda týž čin bude stíhán
také soudem.

K § 25.

Ve správním trestním řízení převládá
princip oficiosity, přikazuje se proto úřa-
du, aby, jde-li o podnět k řízení ve věcech,
o nichž jsou úřady nebo soudy povinny za-
hájiti řízení z úřední moci, věc odstoupil
příslušnému úřadu nebo soudu, jinak může
tak učiniti jen, je-li příslušnost jiného úřa-
du nebo soudu zřejmá. V ostatních přípa-
dech se doporučuje v zájmu strany, aby
úřad podání, k jehož vyřízení není pří-
slušný, přímo rozhodnutím odmítl. Kdyby
totiž úřad v takovém případě sám zaslal
podání příslušnému úřadu nebo soudu, byla
by tím věc vyřízena jen, když tento úřad
(soud) by uznal příslušnost k věci; ne-
uznal-li by však příslušnost, vrátil by věc
úřadu, jenž prve příslušnost popřel a bylo
by pak věcí tohoto úřadu, aby příslušnost
svoji nebo jiného úřadu zjistil. Pro stranu
by tím vznikl průtah.

K § 26.

Otázka podjatosti se upravuje podle § 11
vl. nař. č. 8/1928 Sb. z. a n.

Ani v trestním řízení správním se nedo-
poručuje činiti rozdíl mezi vyloučením a
odmítnutím úředních orgánů a stanoviti
zmatečnost úředních úkonů provedených
úředním orgánem, jenž se měl zdržeti vý-
konu úřadu, neboť tato konstrukce není
pro trestní správní řízení ani nutná ani
účelná. Je-li úřední orgán podjatý, musí se
výkonu svého úřadu zdržeti motu proprio;
neučiní-li tak, ač jsou mu důvody podja-
tosti známy, může se strana, jež se tím
pokládá poškozenou, domáhati nápravy od-
voláním. Nehledíc k tomu, je dána ve slu-
žebních předpisech a v dozorčím právu
vyšších úřadů dostatečná možnost potřeb-
né remedury. Nebylo by proto ani v zájmu
veřejném ani ku prospěchu stran, aby
úřední úkony, na nichž se zúčastnil do-
mněle podjatý úřední orgán, byly jedině
proto vždy zrušovány, neboť by se tím ří-
zení často jen zbytečně protahovalo.

U měst se zvláštním statutem dlužno pa-
matovati také na případ, kdy toto město

---

80

vystupuje v řízení prováděném jeho orgá-
ny jako strana, na př. při vymáhání ná-
hrady škody způsobené správním přestup-
kem. Jinak ovšem platí důvody podjatosti
uvedené v odstavci 1 též pro orgány měst
se zvláštním statutem a pro městské no-
tářské úřady v městech se zřízeným magi-
strátem, pokud provádějí řízení upravené
tímto zákonem.

Stranám se výslovně přiznává právo,
podjatý orgán odmítnouti, a to v určité
lhůtě, resp. v určitém stadiu řízení, nemá-li
nastati prekluse.

K § 27.

Tlumočníci jsou do jisté míry úředními
orgány; ustanovení o znalcích dají se na
ně ještě nejspíše aplikovati.

K § 28.

V různých stadiích řízení může nastati
potřeba, aby obce a jiné veřejné úřady,
korporace a orgány provedly pro úřad ur-
čité úkony, jež vzhledem k povaze věci,
o niž jde, nebo bydliště zúčastněných osob
mohou účelněji a s menším nákladem pro-
vésti, nežli úřad, který řízení provádí.

Stanoví se proto, že úřad jest oprávněn
dožadovati se pomoci orgánů svrchu uve-
dených; tito orgánové jsou povinni dožá-
dání vyhověti, a to obce vždy, leč by šlo
o úkony, které úřad musí sám provésti,
ostatní korporace, úřady a orgány kromě
toho jen v tom případě, náleží-li úkon do
jejich působnosti.

Nejsou-li dožádané orgány příslušné,
aby provedly vyžádaný úkon, vyžaduje
toho potřeba rychlosti a zjednodušení ří-
zení, aby nevracely žádost dožádavšímu
úřadu, nýbrž aby ji přímo zaslaly přísluš-
nému orgánu, je-li zřejmé, který to je.

Soudy lze dožádati jen v mezích přísluš-
ných zákonných předpisů.

V mezích ustanovení odstavce 4 bude vy-
konáváno též doručení osobám bydlícím
v cizině, pokud jim nebude ovšem lze do-
ručiti spis na př. podle § 46, odst. 3 nebo
podle § 48.

K § 29.

Označují se strany, které zpravidla
v trestním řízení správním vystupují. Tím
se mají odkliditi pochybnosti po té stránce

se vyskytující. Kromě stran uvedených vý-
slovně v § 29 mohou jako strany vystupo-
vati v trestním řízení i jiné osoby, na př.
svědkové a znalci, jde-li o jejich nároky na
svědečné nebo znalečné, osoby, jimž bylo
uloženo vydati věci podle § 61, odst. 1 a
pod. Při původním znění vládní osnovy
mohly vzniknouti pochybnosti o tom, vzta-
hují-li se i na tyto osoby ustanovení zá-
kona, v nichž se mluví všeobecně o stra-
nách. Viz na př. §§ 30, 32, 33 a j. Bylo proto
ustanovení to doplněno v tom směru, že
stranami jsou samozřejmě i ty osoby, jimž
zákon postavení stran zvlášť přiznává.
Děje se to zejména tím, že jim poskytuje
odvolací právo proti rozhodnutím úřadu.
Bližším vysvětlením pojmu "úkon stíhání"
se doplňuje také ustanovení § 10 o pro-
mlčení.

Návrh nerecipuje z důvodů úsporných a
podle zkušeností nabytých při provádění
policejního trestního pořádku na Slovensku
ustanovení tohoto pořádku o zastupování ža-
loby v trestním řízení (fiskálem, odborným
zástupcem, poškozeným atd. ).

K§ 30.

O osobách fysických není pochybnosti, že
mohou vystupovati, pokud jsou svéprávné,
samostatně, nesvéprávné pak jen zákon-
nými zástupci. O osobách zbavených čá-
stečně svéprávnosti není potřeba zvláštního
ustanovení. Takové osoby mohou u úřadu
vystupovati samostatně, pokud jejich způ-
sobilost k právním jednáním není omezena.
V ostatních případech jsou postaveni na
roven osobám nesvéprávným a mohou jed-
nati jen skrze své zákonné zástupce (pod-
půrce). Povaha trestního řízení vyžaduje,
aby obviněný měl procesní způsobilost
i když není svéprávný. Viz též ustanovení
§ 70, odst. 5. Osoby právnické (tedy v prvé
řadě korporace a nadace) budou vystupo-
vati zákonnými nebo statutárními zástup-
ci; vedle těchto subjektů vytvořila doba
i jiné subjekty, o nichž nelze tvrditi, že by
nebyly schopny práv a jednání. Jsou to
associace a kolektivity, pro něž dosavadní
právní řád nemá všeobecných norem, jež
však budou na určitém řízení jako strany
účastný. Tak ku příkladu volební řády při-
pouštějí ve volebním řízení strany volební.

Pro označení zákonných, statutárních zá-
stupců a jiných osob povolaných k zastu-
pování společností, associací a pod. užívá

---

81

se slova "zástupci", pro osoby, jež zastu-
pují strany na základě plné moci slova
"zmocněnci" (§ 33).

Pro posouzení způsobilosti k právům a
právním, jednáním mají platiti v pochyb-
nosti ustanovení soukromého práva, není-li
o ní zvláštních ustanovení ve správních
předpisech.

Vzhledem k zásadě oficiosnosti správního
trestního řízení dlužno trvati na tom, že
legitimace k věci - tedy i oprávněnost vy-
stupovati v určité věci - musí býti vždy
zkoumána z úřední moci.

Jde-li o cizince, sluší rozeznávati jejich
postavení ve veřejném právu materiálním
a procesním. V materiálním právu jsou
rozhodné správní předpisy materiální, jež
cizince buď z nabytí určitých práv vylučují
nebo přímo nebo nepřímo staví na roven tu-
zemcům. Osobní způsobilost cizinců k práv-
ním jednáním sluší v trestním řízení admini-
strativním posuzovati podle § 34 o. z. o.,
aniž by bylo třeba to zvláště vytýkati. Po-
kud jde pouze o otázky řízení správního,
platí zásada "locus regit actum" - není tu
tedy pro cizince žádné výjimky a netřeba
ji zvláště stanoviti.

V odstavci 4 se má zajistiti zvláštní
ochrana mladistvým. Přihlíží se při tom
k zákonu č. 48/1931 Sb. z. a n.

K § 31.

Před správními úřady může jednati
v téže věci několik osob vedle sebe. Takové
společenství samostatné zná též § 15 vl.
nař. č. 8/1928 Sb. z. a n. (srv. také Hoetzel,
strany, 106); tyto osoby vystupují jako
samostatné subjekty, mohou si ovšem ze
svého středu zvoliti zmocněnce nebo dáti
společnou plnou moc jinému zmocněnci.

Úřad má možnost v zájmu zjednodušení
a zrychlení řízení ustanovení společného
zmocněnce naříditi, po případě i sám jej
určiti, mají-li tyto strany na věci společný
úplně se shodující zájem; takový zásah
bude tedy vyloučen tam, kde několik stran
vystupuje sice společně v téže věci, avšak
s různým zájmem na konečném vyřízení
věci. Přirozeně nelze takto postupovati vůči
několika obviněným, neboť každému ob-
viněnému musí býti dána možnost, aby se
sám hájil.

Jednání, opomenutí nebo zavinění jed-
noho ze společníků nemůže býti na pro-

spěch neb újmu ostatním společníkům, po-
kud není výslovného ustanovení v plné
moci, ve zvláštních předpisech (např.
o doručování), nebo pokud z povahy věci
neplyne opak, t. j. když jde o poměry, po-
dobné nerozlučnému společenství v civil-
ním řízení soudním (§ 14 c. ř. s. ).

K § 34.

Ustanovení o stranách vztahují se na zá-
stupce a zmocněnce jen obdobně, tedy ne-
mohla ustanovení, která se mohou podle po-
vahy věci vztahovati jen na strany; účinky
úkonů zástupce nebo zmocněnce nestihnou
tohoto, nýbrž stranu zastoupenou (srv.
§§ 5 a 39 c. ř. s. ), jako náklady řízení,
ustanovení § 32, odst. 1 a pod.

K § 35.

O formě podání platí ustanovení § 35.
Podání písemné bude tu pravidlem, podání
telegrafické rovná se podání písemnému.

Podání (ústní nebo písemné) lze ovšem
u úřadu učiniti jen v době k tomu určené,
ku př. podle jednacího řádu pro zemské a
okresní úřady č. 290/1922 Sb. z. a n.
(§ 13).

K vyloučení pochybnosti, zda podání te-
legrafické pochází od legitimované strany,
musí úřad žádati písemné potvrzení te-
legramu.

Stranám nedává se právo činiti podání
telefonem ani v případech nutných, neboť
by výhody tohoto způsobu podání byly na-
mnoze vyváženy značnými nevýhodami
plynoucími ze zneužití i různými komplika-
cemi, jež tento způsob podání by namnoze
do řízení vnášel; tím se však úřadu ne-
brání, aby v mezích jednacího řádu, příp.
instrukce používal účelně telefonu ve styku
se stranami a jinými osobami.

Ustanovení o odstranění formálních vad
zavádí jistotu v případech, jež dosud byly
voliče spornými  v nichž i judikatura nej-
vyššího správního soudu kolísala. Vad-
nému podání staví se na roven podání, po-
dané od pokoutníků úřadu známých.

Ustanovení § 35 týkají se jen podání
stran. Učiní-li někdo oznámení o přestupku,
jenž se stíhá z úřední povinnosti, není ve
věci stranou a nelze postupovati podle
těchto ustanovení, úřad musí zahájiti
trestní řízení o takovém přestupku na ja-
li