57
§ 121.
Osoby exteritoriální a cizí
konsulové.
(1) Řízení je vyloučeno proti osobám mají-
cím právo exteritoriality, pokud mezinárodní
právo jinak nestanoví. Dopustí-li se taková
osoba správního přestupku, budiž o tom uči-
něno oznámení ministerstvu vnitra.
(2) Jakých výsad požívají ve správním
řízení trestním cizí konsulové a členové jejich
průvodu, stanoví mezinárodní smlouvy, a
není-li jich, mezinárodní zvyklosti za pod-
mínky vzájemnosti.
(3) Při úředním úkonu podle tohoto zákona,
jenž se týká československého státního ob-
čana, který má v cizím státě právo exterito-
riality, nebo československého státního za-
městnance, jenž má služební působiště v cizím
státě, budiž postupováno podle předpisů, jež
vydá ministr vnitra v dohodě s ministrem za-
hraničních věcí.
Soukromoprávní nároky.
§ 122.
(1) Úřad vyšetřuje z úřední povinnosti výši
škody správním přestupkem způsobené jen,
pokud je toho potřeba pro zjištění skutkové
podstaty správního přestupku, po případě
skutečností, rozhodných pro výši trestu.
(2) Je-li úřad podle zvláštních předpisů
oprávněn rozhodnouti též o soukromoprávních
nárocích, vzešlých ze správního přestupku
nebo s ním souvisících, nebo vůbec, nepře-
sahují-li takové soukromoprávní nároky
částku 500 Kč, po případě, spokojí-li se po-
škozený s částkou nepřevyšující 500 Kč, pro-
jedná úřad soukromoprávní nároky společně
s věcí trestní a rozhodne o nich zároveň s roz-
hodnutím o správním přestupku, uplatní-li po-
škozený své nároky do vydání rozhodnutí
úřadu první stolice o správním přestupku a
není-li o nich spor u soudu již zahájen nebo
pravoplatně skončen. Kdyby se však provede-
ním řízení o soukromoprávních nárocích
trestní řízení značně protáhlo, odkáže úřad po-
škozeného na pořad práva soukromého nebo,
je-li podle zvláštních předpisů oprávněn roz-
hodnouti o soukromoprávních nárocích mimo
trestní řízení, provede řízení odděleně. Usta-
novení předchozí věty platí také tehdy,
jestliže úřad zastaví řízení proti obviněnému.
8
58
§123.
(1) Byla-li věc, odňatá poškozenému správ-
ním přestupkem, nalezena u osoby, zúčast-
nivší se správního přestupku, nebo někde,
kde ji taková osoba uschovala, nařídí úřad na
žádost poškozeného, aby věc byla poškoze-
nému vrácena, jakmile nález (trestní příkaz)
nabude právní moci. Souhlasí-li obviněný a
není-li věci třeba k důkazu, může úřad vrátiti
věc poškozenému i dříve.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí také, když
byla způsobem tam uvedeným nalezena věc,
která byla vyrobena z věci odňaté poškoze-
nému správním přestupkem nebo za ni zís-
kána, bez újmy práva obviněného na náhradu
za náklad na věc učiněný a práv osob třetích.
(3) Návrh na vrácení věci budiž odkázán
na pořad soukromého práva, nemůže-li poško-
zený svůj nárok dostatečně prokázati, dále
je-li vlastnictví věci mezi několika osobami
sporné, přešla-li věc do drženi třetí osoby,
která se správního přestupku nezúčastnila,
vyjímajíc případ podle odstavce 1, nebo bylo-li
řízení zastaveno. Věc budiž, jakmile jí není
třeba k vedení důkazu, odevzdána do uscho-
vání civilního soudu. Bylo-li však řízeni za-
staveno z toho důvodu, že úřad nezjistil skut-
kovou podstatu přestupku, budiž věc vrácena
tomu, u něhož byla nalezena.
(4) Nežádá-li poškozený ani ve lhůtě, sta-
novené úřadem aspoň na jeden měsíc, o vrá-
ceni věci, úřad věc po skončeném trestním
řízení prodá (§ 60, odst. 6) a výtěžek odevzdá
civilnímu soudu, jenž jej uschová pro vlast-
níka. Není-li poškozený znám nebo není-li
známo jeho bydliště (pobyt), vyzve jej úřad
vyhláškou na úřední desce nebo jiným obvyk-
lým způsobem, aby se do roka od vyhlášení
o věc přihlásil a prokázal své právo k věci.
Neučiní-li tak, úřad naloží s věcí a s jejím vý-
těžkem podle věty 1.
§ 124.
Je-li úřad v tom kterém případě oprávněn
rozhodovati o soukromoprávních nárocích po-
dle § 122, odst. 2, platí ustanovení § 123 jen
potud, pokud se jimi nezúžuje pravomoc úřa-
du, příslušnými ustanoveními v tom směru
mu poskytnutá.
§ 125.
Smír.
(1) Úřad má se v kterémkoliv stavu řízení
pokusiti o to, aby došlo mezi stranami ke
59
smíru o soukromoprávních nárocích (§ 122,
odst. 2 a §§ 123 a 124), případně o nákladech
řízení, při přestupcích stíhaných k soukromé
žalobě též o podmínkách upuštění od stíhání.
(2) Smír o soukromoprávních nárocích ne-
překáží pokračování v trestním řízení.
(3) O smíru sepíše se protokol, jehož opis
se dodá stranám s rozhodnutím úřadu, zdali
s hlediska veřejných zájmů nemá proti smíru
námitek a zda jej tudíž bere na vědomí.
(4) Smír, úřadem vzatý na vědomí, je exe-
kučním titulem (§ 139, odst. 2).
HLAVA IX.
Náklady řízení.
§ 126.
Každá strana nese sama náklady, které jí
vzejdou v řízení. Ostatní náklady nese korpo-
race, která hradí náklad na úřad provádějící
trestní řízení.
§ 127.
(1) Korporaci v § 126 zmíněné, soukromé-
mu žalobci a poškozenému přísluší vůči od-
souzenému nárok na náhradu nutných hoto-
vých nákladů.
(2) Konalo-li se řízení na soukromou ža-
lobu, přísluší korporaci v § 126 zmíněné a ob-
viněnému vůči soukromému žalobci nárok na
náhradu nutných hotových nákladů, skon-
čilo-li řízení zastavením podle § 69, odst. 1,
č. 1 až 3. V případě § 69, odst. 1, č. 2 nepří-
sluší obviněnému tento nárok vůči soukro-
mému žalobci, prokáže-li soukromý žalobce,
že mu v době podání žaloby nebyly známy
skutečnosti, které trestnost vylučují nebo
ruší. K náhradě nutných hotových nákladů
jsou povinny také osoby, které vědomě kři-
vým obviněním daly k řízení podnět; osoby,
které zavinily svévolnými návrhy průtah
řízení, jsou povinny hraditi nutné hotové ná-
klady řízení průtahem tím vzešlé.
(3) Náklady právního zastoupení hradí se
ve všech případech (odstavec 1 a 2) jen, když
zákon jejich náhradu výslovně dovoluje.
(4) Návrh strany na náhradu nákladů bu-
diž podán včas tak, aby mohl býti výrok
o nich pojat do závěrečného rozhodnutí, jinak
nárok na ně zaniká.
60
(5) Vláda může nařízením stanoviti sazby,
podle nichž úřad určí výši nákladů.
(6) Je-li povinno nahraditi náklady něko-
lik osob, ručí za ně všecky rukou společnou
a nerozdílnou, ačli úřad, přihlížeje k účasti
jejich na věci, nerozhodne jinak.
§ 128.
(1) V nálezu (trestním příkaze) budiž vy-
sloveno, že odsouzený má kromě případných
nákladů řízení podle § 127, odst. 1 zaplatiti
korporaci zmíněné v § 126 zvláštní příspěvek
na všeobecné náklady řízení, čítajíc v to i ná-
klady na výkon zadržení a trestu vězení.
(2) Tento příspěvek činí deset procent ulo-
žené pokuty, při trestech na svobodě 10 Kč
za každý uložený den vězení, za zlomky dne
poměrnou část 10 Kč; je-li uložen trest ji-
ného druhu, vyměří se příspěvek do 2000 Kč.
§ 129.
(1) Nebyl-li svědek předveden, má nárok,
aby se mu nahradily nutné útraty cesty na
místo výslechu a zpět, nutné vyšší útraty po-
bytu na místě výslechu, a utrpěl-li citelnou
újmu na pravidelném denním výdělku, na
nějž je odkázán, i ušlý výdělek.
(2) Neúřední znalci (§ 90, odst. 2, věta 2)
mají nárok na náhradu nákladů, které jim
vznikly podáním znaleckého posudku a na při-
měřenou odměnu.
(3) Nárok na svědečné a znalečné budiž
uplatněn ve dvacetičtyřech hodinách po vý-
slechu, případné po podání znaleckého po-
sudku, jinak zaniká. Rozhoduje o něm úřad,
příslušný k rozhodnutí o věci.
(4) Vládním nařízením mohou býti stano-
veny sazby, podle nichž úřad vyměří svědečné
a znalečné.
(5) Z rozhodnutí úřadu o svědečném a zna-
lečném lze se odvolati.
§ 130.
(1) Kdo by bez zkrácení nutné výživy po-
třebné pro sebe a svou rodinu nemohl zapla-
titi náklady řízení, jež mají býti podle § 127,
odst. 1 až 3 hrazeny korporaci zmíněné
v § 126, a příspěvek podle § 128, může býti
od placení jich prozatímně osvobozen (právo
chudých).
(2) K žádosti o právo chudých budiž před-
loženo vysvědčení o majetkových poměrech
61
vydané obecním úřadem bydliště strany a po-
tvrzené příslušným finančním a okresním
úřadem; potvrzení okresního úřadu nepotře-
bují vysvědčení vydaná obecním úřadem na
Slovensku a na Podkarpatské Rusi a pode-
psaná spolu obecním (obvodním) notářem,
ani vysvědčení, jež vydal úřad vykonávající
působnost okresního úřadu v městech se
zvláštním statutem nebo se zřízeným magi-
strátem. Vysvědčení pro osobu, která je pod
poručenstvím neb opatrovnictvím, může býti
vydáno také poručenským neb opatrovnickým
soudem. Ve vysvědčení budiž uveden stav, za-
městnání, rodinné a majetkové poměry stra-
ny, výše přímých státních daní, které strana
platí, její výdělek a výslovné potvrzení, že
strana nemůže náklady řízení platiti beze
zkrácení nutné výživy potřebné pro sebe a pro
svou rodinu. Vysvědčení jest bez kolku.
(3) O nároku na osvobození od placení ná-
kladů řízení rozhoduje úřad, příslušný k roz-
hodnutí o věci. Z jeho rozhodnutí lze se od-
volati.
(4) Cizozemcům lze přiznati právo chudých
podle mezinárodních smluv nebo hmotné vzá-
jemnosti.
(5) Vyjde-li na jevo, že podmínky práva
chudých nebyly splněny nebo že dodatečně za-
nikly, jest strana povinna nahraditi náklady
řízení, případně příspěvek podle § 128, od
nichž byla prozatímně osvobozena.
Část třetí.
Trestní pravomoc obecní.
§ 131.
(1) Ve městech se zvláštním statutem a se
zřízeným magistrátem, jež vykonávají též pů-
sobnost okresního úřadu, platí též pro trestní
pravomoc obecní ustanovení části první s vý-
jimkou § 11, odst. 5, druhé, čtvrté a páté a
ustanovení §§ 135, 136 a 137 tohoto zákona.
(2) V ostatních obcích platí pro trestní
pravomoc obecní přiměřeně ustanovení tohoto
zákona, pokud z dalších ustanovení této části
nebo z jednotlivých ustanovení zákona (na
př. § 118, odst. 1, § 142) jinak nevyplývá.
(3) V oboru trestní pravomoci obecní (od-
stavce 1 a 2) rozumí se úřadem prvé stolice
ve smyslu tohoto zákona obec, která vydala
rozhodnutí v pořadu stolic, správními pře-
62
stupky pak činy, jež přísluší stíhati a trestati
obci, a správními předpisy (§ 20, odst. 4)
právní předpisy upravující obory správy,
které náležejí do působnosti obce.
(4) Pro obor trestní pravomoci obecní (od-
stavec 2) se snižují částky, uvedené v § 11,
odst. 2 na prvním místě na 50 Kč, na druhém
místě na 100 Kč, v §§ 62 a 63 na 600 Kč a
v § 122, odst. 2 na 100 Kč, dále se snižují
sazby trestů vězení, příp. náhradních trestů
vězení, uvedené v § 11, odst. 2 na prvním
místě na 6 hodin, na druhém místě na 12 ho-
din a v §§ 62 a 63 na 2 dny.
§ 132.
(1) Trestní pravomoc obecní (§ 131, odst.
2) vykonává, pokud to podle zvláštních před-
pisů nepřísluší starostovi obce, obecní trestní
senát, který se skládá z předsedy, jímž je sta-
rosta obce nebo jeho náměstek, jejž k tomu
starosta obce určil, a ze dvou dalších členů.
Členy povolává starosta obce z členů obecní
rady podle pořadí členů obecní rady, a jsou-li
členové obecní rady podjati nebo zaneprázd-
něni nebo nemohou-li svůj úřad vykonávati,
také z členů obecního zastupitelstva podle po-
řadí, které určí na své funkční období obecní
zastupitelstvo. Ustanovení za člena obecního
trestního senátu nelze odmítnouti. Na místo
jednoho člena obecní rady nastupuje obecní
(obvodní) notář (jeho zástupce), a to v místě,
kde sídlí, vůbec, v jiných místech svého ob-
vodu jen, je-li v místě přítomen a není-li jinak
zaneprázdněn. V obcích, v nichž je ustanoven
úředník pro obor služby konceptní s kvalifi-
kací podle § 24 zákona ze dne 15. června 1927,
č. 77 Sb. z. a n., o nové úpravě finančního hos-
podářství svazků územní samosprávy, nastu-
puje tento úředník na místo jednoho člena
obecní rady. Je-li v obci ustanoveno více tako-
vých úředníků, určí starosta obce, který
z nich má nastoupiti na místo jednoho člena
obecní rady.
(2) Obecní trestní senát se usnáší většinou
hlasů; nejdříve hlasuje člen obecního zastupi-
telstva, jsou-li dva, hlasují podle pořadí, pak
hlasuje člen obecní rady, jsou-li dva, hlasují
podle pořadí, pak hlasuje úředník (notář);
předseda hlasuje poslední.
(3) Řízení provádí starosta obce (náměs-
tek), pokud nejde o ohledání nebo ústní jed-
nání, při němž musí býti přítomni všichni tři
členové obecního trestního senátu. Nález, dále
rozhodnutí o tom, že se upouští od zavedení
63
řízení nebo že se řízení zastavuje, vydá sta-
rosta obce (náměstek) na podkladě usnesení
obecního trestního senátu.
(4) Dozor nad obecními orgány, obstaráva-
jícími trestní pravomoc, vykonává nadřízený
politický úřad, jemuž v případě potřeby ná-
leží, aby zařídil, čeho třeba k řádnému výkonu
trestní pravomoci obecní, t. j. aby též po pří-
padě převzal úplně nebo z části výkon této
pravomoci.
(5) Je-li v obci prozatímní správa, vykonává
trestní (obecní) pravomoc orgán pověřený
prozatímní správou obce, skládá-li se tento
orgán z několika osob, jeho předseda.
§ 133.
(1) Obecní orgány jsou podjaty také, jest-
liže jejich vlastní obec je v řízení stranou.
(2) Zdrží-li se pro podjatost řízení nebo
je-li pro podjatost odmítnut obecní (obvodní)
notář i jeho zástupce, nastupuje na jeho místo
člen obecní rady. Totéž platí, je-li podjat úřed-
ník konceptní (§ 132, odst. 1).
(3) Není-li možno pro podjatost sestaviti
obecní trestní senát, přechází příslušnost ve
věci na okresní úřad.
§ 134.
(1) Trestní příkazy ve věcech trestní pravo-
moci obecní (§ 131, odst. 2) vydává starosta
obce (náměstek).
(2) Zmocnění podle § 68, odst. 1 dává obecní
zastupitelstvo.
§ 135.
Pokud obce mohou podle zvláštních před-
pisů vydaných do 28. října 1918 vydávati vše-
obecná nařízení a na jejich přestoupení sta-
noviti tresty, zvyšují se sazby pokut stanove-
ných v těchto předpisech a nařízeních na pěti-
násobek.
§ 136.
Odvolacím úřadem je obci bezprostředně
nadřízený politický úřad.
§ 137.
(1) Pokuty, donucovací tresty na penězích,
propadlé jistoty a jiné záruky a výtěžky za
věci, prohlášené za propadlé, připadají při vý-
64
konu trestní pravomoci obecní (§ 131, odst. 1
a 2) chudinskému fondu příslušné obce.
(2) Nedotčená zůstávají ustanovení, podle
nichž mají určité osoby nárok na podíl na pe-
něžních částkách, připadajících podle odstavce
1 chudinskému fondu obce.
§ 138.
(1) Exekučním úřadem je okresní úřad.
Jemu náleží též, aby zakročil o povolení
soudní exekuce.
(2) Tresty na svobodě, donucovací tresty
na svobodě a zadržení se vykonávají v obec-
ních věznicích.
Část čtvrtá.
Vykonávací řízení.
§ 139.
(1) Vykonávací řízení se provádí podle
předpisů o vykonávacím řízení, platných pro
výkon rozhodnutí politických úřadů, vyda-
ných ve všeobecném řízení správním.
(2) Vykonatelná rozhodnutí vydaná v řízení
podle tohoto zákona jsou exekučními tituly.
(3) Trest nelze vykonati po smrti vinní-
kově.
(4) Podrobné předpisy o výkonu trestu vnu-
cené práce vydá ministr vnitra.
§ 140.
(1) Tresty na svobodě buďtéž, nemá-li úřad
místností k výkonu trestu na svobodě, vyko-
nány v soudních věznicích.
(2) Vojenské předpisy stanoví, zdali a ja-
kým způsobem lze vykonati v činné službě vo-
jenské tresty na svobodě, uložené v řízení po-
dle tohoto zákona.
(3) Osoby, odpykávající trest za správní
přestupek, buďtéž ve vězení odděleny od ji-
ných vězňů a muži odděleni od žen. Mladiství
musí býti vždy, nedoporučuje-li se vzhledem
na jejich tělesný nebo duševní stav učiniti vý-
jimku, oddělení od ostatních vězňů a od osob,
které by mohly míti na ně škodlivý vliv; podle
možnosti buďte umístěni v ústavech, v nichž
se vykonávají soudní tresty mladistvých.
(4) Při výkonu trestu na svobodě, uložené-
ho pro správní přestupek, nosí vězeň vlastní
65
oblek a může se sám stravovati; nezaměstná-
vá-li se vhodně z vlastního popudu, může býti
přidržen k práci odpovídající jeho schopno-
stem a vědomostem; na práci mimo věznici
může býti poslán jen, svolí-li k tomu.
(5) Poruší-li osoba, odpykávající trest za
správní přestupek, kázeň a nestačí-li ani napo-
menutí ani výstraha, lze ji odkázati do samo-
vazby nejdéle na tři dny a podle okolností sa-
movazbu zostřiti po dobu jednoho dne postem
a tvrdým lůžkem. Mladistvého lze odkázati do
samovazby a zostřiti ji postem nebo tvrdým
lůžkem jen se souhlasem úředního, příp. ústav-
ního lékaře. Jinak lze zostřiti trest na svobodě
postem nebo tvrdým lůžkem jen, stanoví-li tak
zvláštní předpisy. Tresty podle tohoto od-
stavce ukládá orgán pověřený správou věz-
nice.
(6) Byl-li vězeň odkázán do samovazby, ne-
může před vykonáním tohoto kárného trestu
býti propuštěn.
(7) Osobám, které jsou choromyslné, v po-
kročilém těhotenství nebo v šestinedělí nebo
nemohou pro vážnou chorobu trest nastoupiti,
budiž výkon trestu na svobodě odložen, pokud
tento stav trvá. Výkon trestu na svobodě bu-
diž odložen po dobu, po kterou odsouzený od-
pykává trest na svobodě nebo je v ochranné
výchově v ústavě, v němž nelze vykonati trest
za správní přestupek. Příslušným k opatřením
podle předchozích vět je exekuční úřad.
(8) Za okolností zvláštního zřetele hodných
může úřad na žádost odsouzeného povoliti při-
měřený odklad výkonu trestu na svobodě ne-
bo na dobu nejnutnější potřeby a nejvýše je-
denkráte přerušení výkonu trestu na svobodě,
není-li obava, že odsouzený uprchne nebo ji-
nak zneužije odkladu nebo přerušení výkonu
trestu; za okolností zvláštního zřetele hodných
může úřad na žádost odsouzeného povoliti též
splácení uložené pokuty a náhrady nákladů
řízení v přiměřených splátkách. Neplatí-li od-
souzený splátky řádně, může úřad povolení
splátek odvolati. Rozhodnutí podle předchozích
vět činí exekuční úřad; proti jeho rozhodnutí
není odvolání.
(9) Podrobné předpisy o výkonu trestu ve
správních věznicích (správa věznice, dozor nad
vězni, stravování vězňů, péče o vězně, inventář
a pod. ) vydá ministr vnitra.
(10) Ustanovení odstavců 1 až 9 platí obdob-
ně pro výkon donucovacího trestu na svobodě.
Ustanovení odstavců 1, 3 až 6 a 9 platí ob-
dobně pro výkon zadržení.
9
66
Část pátá.
Různá, přechodná a závěrečná
ustanovení.
§ 141.
Peněžité částky, které jsou předpisy vyda-
nými do 28. října 1918 stanoveny jako sazby
náhrady škody, zvyšují se na pětinásobek.
Předpisy, podle kterých politické (státní po-
licejní) úřady stanoví sazby náhrad škod, zů-
stávají nedotčeny.
§ 142.
Křivou výpověď svědeckou nebo znaleckou
nebo porušení povinné mlčenlivosti v trestním
řízení správním, nejde-li o trestný čin stíhaný
soudně, potrestá okresní úřad jako správní
přestupek pokutou do 20. 000 Kč nebo vězením
do dvou měsíců.
§ 143.
Správní přestupky uvedené v čl. 4, odst. 2
zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z.
a n., o organisaci politické správy, pokud byly
spáchány československými státními občany
proti orgánům veřejné správy republiky Čes-
koslovenské, jsou trestné i tehdy, byly-li spá-
chány v cizině.
§144.
Vzejdou-li v řízení pochybnosti o tom, zda
a pokud některá osoba, budova nebo místnost
má právo exteritoriality, nebo o tom, jaké vý-
sady má osoba exteritoriální nebo cizí konsu-
lové a členové jejich průvodu, dále o tom, zda
a pokud platí mezinárodní právo a smlouvy,
jakož i zásada vzájemnosti, má si úřad vyžá-
dati prohlášení ministerstva vnitra, které je
vydá v dohodě s ministerstvem zahraničních
věcí; prohlášení toto jest závazné.
§ 145.
(1) S účinností tohoto zákona pozbývají
platnosti pro úřady, pro něž platí tento zákon,
pokud výslovně není stanovena výjimka, vše-
chna v jiných předpisech obsažená ustanovení
o předmětech, které jsou upraveny v tomto
zákoně. Těmito předpisy jsou zejména:
1. Dekret dvorské kanceláře ze dne 6.
března 1840, č. 413 Sb. zák. soud.
2. Císařské nařízení ze dne 20. dubna 1854,
č. 96 ř. z., jímž se vydává předpis o výkonu
67
opatření a nálezů zeměpanských politických
a policejních úřadů.
3. Nařízení ze dne 3. dubna 1855, č. 61 ř. z.,
jímž se podle nejvyšších rozhodnutí ze dne 14.
září 1852, 10. ledna a 29. července 1853 a 4.
února 1855 ustanovují úřady, kterým ode dne
účinnosti trestního soudního řádu ze dne 29.
července 1853 přísluší vyšetřovati a trestati
přestupky zákona, které nejsou prohlášeny
v trestním zákoně ze dne 27. května 1852 za
trestné činy, a jímž se zároveň stanoví pří-
slušné řízení.
4. Nařízení ze dne 30. září 1857, č. 198 ř. z.,
jímž se vyhlašuje všeobecný předpis o tre-
stání menších přestupků zákona, na něž není
vyměřen trest ani ve všeobecném trestním zá-
koně ani ve zvláštních nařízeních.
5. Nařízení ze dne 5. března 1858, č. 34 ř. z.,
jímž se vydávají předpisy o řízení ve věcech
přestupků, náležejících do působnosti politic-
kých úřadů.
6. Nařízení ze dne 23. srpna 1858, č. 129 ř.
z., jímž se podle nejvyššího rozhodnutí ze dne
19. srpna 1858 vydávají ustanovení o způsobi-
losti k výkonu soudcovského úřadu ve věcech
vyšetřování a trestání přestupků, přikáza-
ných politickým a policejním úřadům, a jímž
se zrušuje nařízení ze dne 30. prosince 1854,
č. 321 ř. z.
7. Nařízení ze dne 3. dubna 1859. č. 52 ř. z.,
jímž se prohlašuje, že ve smyslu platných zá-
konů peněžité a jiné majetkové tresty pře-
cházejí na dědice odsouzeného, jestliže jeho
smrt nastala po právní moci trestního nálezu.
8. Nařízení ze dne 31. ledna 1860, č. 31 ř.
z., jímž se vydávají předpisy o stížnosti a
o mimořádném právu zmírňovati a promíjeti
tresty ve věcech přestupků, náležejících do pů-
sobnosti politických úřadů a nepojatých do
trestního zákona.
9. Nařízení ze dne 30. srpna 1868, č. 124 ř.
z., o vyřizování stížností ve věcech politické
správy.
10. Zákon ze dne 12. května 1896, č. 101 ř.
z., jímž se doplňují, pokud se týče pozměňují
ustanovení o řízení při uplatňování opravných
prostředků proti rozhodnutím a opatřením po-
litických úřadů.
11. Zák. čl. XL/1879, Uherský trestní zákon
o přestupcích.
12. Zák. čl. XXVII/1892, o výkonu trestu
uzamčení a vězení a o použití částek plynou-
cích z peněžitých trestů.
68
13. Zák. čl. XX/1901, o zjednodušení správ-
ního řízení.
14. Nařízení č. 127. 000/1903 B. M. (uh. min.
vnitra), jímž se vydávají předpisy o evidenci,
manipulaci a zúčtování přestupkových peněži-
tých trestů, uložených správními úřady, sta-
novených útrat řízení, odškodného (přisouze-
ných pohledávek), peněžitých pokut, dále čás-
tek pocházejících ze zpeněžení zabavených
věcí a věcí bez pána (zvířata a předměty).
15. Zák. čl. XXXVI/1908, o doplnění a
změně trestních zákoníků a trestního řádu.
16. Nařízení č. 65. 000/1909 B. M. (uh. min.
vnitra a spravedlnosti), o jednotné úpravě po-
licejního trestního řízení.
17. Nařízení č. 105. 000/1909 B. M. (uh.
min. vnitra a spravedlnosti), o úpravě poli-
cejního trestního řádu jednacího.
18. Zák. čl. VII/1913, o soudech mladi-
stvých.
19. § 22, odst. 2 zákona ze dne 17. října
1919, č. 562 Sb. z. a n., o podmíněném odsou-
zení a o podmíněném propuštění.
(2) Ustanovení zákona ze dne 30. května
1924, č. 126 Sb. z. a n., o účinku žádostí za
souhlas sněmoven ku trestnímu stíhání členů
Národního shromáždění na běh promlčecí
lhůty, § 50, odst. 2 zákona ze dne 8. července
1925, č. 172 Sb. z. a n., o letectví, § 16, odst. 2
zákona ze dne 14. července 1927, č. 117 Sb. z.
a n., o potulných cikánech, § 30 a), odst. 3,
věty 2 zákona ze dne 10. října 1924, č. 239
Sb. z. a n., o vkladních knížkách (listech),
akciových bankách a o revisi bankovních
ústavů ve znění čl. XXXIII zákona ze dne 21.
dubna 1932, č. 54 Sb. z. a n. a zákona ze dne
13. května 1936, č. 131 Sb. z. a n., o obraně
státu, zejména také ta, jež upravují šetření
zájmů obrany státu při úředních úkonech, zů-
stávají nedotčena.
§ 146.
Kde se v zákonných předpisech poukazuje
na předpisy, jež s účinností tohoto zákona po-
dle § 145 pozbývají platnosti, jest použíti, po-
kud tento zákon neustanovuje jinak, ustano-
vení tohoto zákona, která nastupují na jejich
místo.
§ 147.
Ustanovení tohoto zákona o řízení platí
i pro věci projednávané; lhůty běžící v den
účinnosti tohoto zákona končí však dnem
určeným za konec lhůty podle dosavadních
předpisů.
60
§ 148.
Zákon tento nabývá účinnosti za 6 měsíců
po vyhlášení; provede jej ministr vnitra v do-
hodě se zúčastněnými ministry.
Důvodová zpráva.
Část všeobecná.
Vláda vyhovujíc předpisu čl. 10, odst. 7
zákona o organisaci politické správy, který
stanoví, že trestní řízení správní se upraví
zákonem, předkládá návrh příslušného zá-
kona. Osnova tato řeší v části prvé i ně-
které otázky materiálního správního práva
trestního a v části třetí některé otázky
trestní pravomoci obecní.
I. Řízení trestní před politickými úřady
bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku až
dosud upraveno především ve speciálních
předpisech správních, ovšem neúplně tak,
jak toho zvláštní povaha těchto předpisů
právě vyžadovala. Všeobecnou normou
o trestním řízení správním je ministerské
nařízení č. 34/1858 ř. z.; některé otázky
trestního řízení upravují pak: dekret dvor-
ní kanceláře č. 413/1840 sb. zák. soud.
o použití peněžitých trestů uložených za
policejní přečiny, ministerské nařízení č.
61/1855 ř. z., jímž byly ustanoveny úřady,
kterým náleží vyšetřování a trestání oněch
přestupků, jež nejsou prohlášeny v trest-
ním zákoně za trestná jednání a jímž záro-
veň se stanoví řízení, které se má při tom
zachovávati, ministerské nařízení č. 198/
1857 ř. z., obsahující všeobecný předpis
o trestání správních přestupků, minister-
ské nařízení č. 31/1860 ř. z. o rekursu a
mimořádném zmírnění trestů při správních
přestupcích. Vedle těchto pouze pro trestní
správní řízení platných předpisů jsou tu
ještě předpisy pro řízení správní vůbec,
jako zákon č. 101/1896 ř. z. o postupu při
podávání opravných prostředků proti roz-
hodnutím a opatřením politických úřadů,
čís. nařízení č. 96/1854 ř. z. o výkonu opa-
tření a nálezů politických a policejních
úřadů a j.
Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi
normy platné pro trestní právo a řízení po-
licejní jsou obsaženy v díle I zák. čl. XL/
1879 (zákoník o přestupcích) a v zák. čl.
XX/1901 o zjednodušení administrativního
řízení, k jehož provedení bylo vydáno mi-
nisterské nařízení č. 65. 000/1909 B. M.
(uh. min. vn, ), jímž celé trestní řízení poli-
cejní bylo upraveno do všech podrobností.
Je přirozené, že osnova budujíc na právu
dosud platném přihlíží především k posléze
zmíněné podrobné a vyhovující úpravě a
namnoze přejímá četná její ustanovení. Ně-
která ustanovení zmíněné úpravy obsahují
ovšem podrobnosti, jež při tří do instrukce
nebo jsou v rozporu se zásadou, že řízení
má býti, pokud možno jednoduché, rychlé a
co nejúspornější.
Dále bylo přihlíženo i k úpravě prove-
dené v Rakousku zákony ze dne 21. čer-
vence 1925, č. 273 až 275 B. G. B1., a ze dne
18. /8 1932, č. 246 B. G. Bl., budujícími na
stejném právním řádu jako návrh.
V otázkách společných správnímu řízení
a trestnímu správnímu řízení jsou podkla-
dem úpravy příslušná ustanovení vládního
nařízení č. 8 1928 Sb. z. a n., upravujícího
správní řízení (správní řád).
II. Při úpravě trestního řízení nebylo lze
se vyhnouti řešení otázek materiálního prá-
va trestního, nemělo-li provádění trestního
řízení v praxi naraziti na překážky, jež by
bylo lze odkliditi teprve budoucí úpravou
trestního práva správního. Příslušné před-
pisy jsou upraveny ve zvláštní části osnovy
(prvé části), při čemž vzorem byla zvláště
dosavadní úprava na Slovensku a v Podkar-
patské Rusi (zákon trestní a přestupkový),
návrh trestního zákona připravovaný mi-
nisterstvem spravedlnosti, z části také
předpisy nově vydaného obdobného zákona
v republice rakouské.
III. Nutným důsledkem úpravy trest-
ního řízení (trestního práva) u politických