43
2. duchovní o tom, co jim bylo svěřeno při
zpovědi nebo jinak pod pečetí duchovní mlče-
livosti;
3. osoby, které jsou ve státní nebo vojenské
službě nebo z ní vystoupily, jestliže by svou
výpovědí porušily povinnost úředního tajem-
ství jim uloženou, pokud jí nebyly platně
zproštěny.
§ 84.
(1) Svědecká výpověď může býti odepřena:
1. příbuznými a sešvakřenými obviněného
v pokolení přímém, jeho manželem nebo man-
želkou a jejich sourozenci, jeho sourozenci a
jejich manželi nebo manželkami, i když man-
želství založivší takový poměr již netrvá;
2. jinými osobami, které jsou nebo byly
k obviněnému v takovém poměru rodinném,
přátelském nebo milostném, že by pociťovaly
újmu, kterou by obviněný utrpěl, jako újmu
vlastní;
3. k otázkám, na něž by odpověď způsobila
přímo značnou majetkovou škodu nebo nebez-
pečí trestního stíhání svědkovi neb osobě,
jsoucí k němu v poměru uvedeném pod č. 1
nebo 2, anebo jim byla k hanbě;
4. k otázkám, na něž by svědek nemohl od-
pověděti, leč by porušil povinnost mlčelivosti
jemu uloženou a státem uznanou, které nebyl
platně zproštěn, nebo leč by prozradil umě-
lecké, výrobní neb obchodní tajemství;
5. jde-li o osoby, jež zastupují strany z po-
volání, o tom, co jim bylo jakožto zmocněncům
stran od nich svěřeno.
(2) Výpověď o narození, sňatku a úmrtí
osob naznačených v odstavci 1, č. 3 nesmí býti
odepřena pro nebezpečí majetkové škody.
(3) Chce-li svědek výpověď odepříti, má dů-
vody odepření uvésti, a je-li třeba, osvědčiti.
(4) Odepře-li svědek neoprávněně výpověď,
může jej úřad k tomu donutiti podle předpisů
o vykonávacím řízení pořádkovými pokutami.
Kromě toho může mu býti uložena náhrada
nákladů způsobených neoprávněným odepře-
ním výpovědi. Proti uložení takové náhrady
může svědek podati odvolání.
§ 85.
Svědeckou výpověď mohou dále odepříti:
1. president republiky o věcech souvisí-
cích s jeho úřadem, a to i když přestal býti
presidentem;
44
2. členové Národního shromáždění o věcech,
které jim byly svěřeny jako členům Národ-
ního shromáždění, a to i když přestali býti
jeho členy.
§ 86.
(1) Svědek budiž na počátku svého vý-
slechu dotázán na své osobní poměry pro vý-
slech rozhodné, podle potřeby budiž poučen
o důvodech odepříti výpověď a budiž napome-
nut, že má vypovídati pravdu, že nesmí nic
zatajiti a že má vypovídati tak, aby mohl svou
výpověď, bude-li třeba, stvrditi slibem místo
přísahy; při tom budiž upozorněn na trestní
následky křivé výpovědi.
(2) K udání pravdy mohou býti svědkové
zavázáni, jde-li o zvlášť důležité rozhodné sku-
tečnosti, vzetím do slibu místo přísahy (§ 87)
před výslechem nebo po něm.
(3) Osoby, které byly odsouzeny pro křivé
svědectví nebo pro křivou přísahu (slib místo
přísahy) nebo v době výslechu nedovršily
čtrnáctého roku věku nebo pro slabost rozumu
nemají dostatečné představy o podstatě a vý-
znamu přísahy (slibu), nesmějí býti jako
svědkové vzati do slibu místo přísahy.
(4) Jsou-li veřejní orgánové, kteří složili
služební přísahu nebo slib, vyslýcháni jako
svědkové o tom, co pozorovali ve službě, budiž
jim místo vzetí do slibu připomenuta služební
přísaha nebo slib.
(5) Svědkové buďtéž zpravidla vyslýcháni
jednotlivě za nepřítomnosti těch, kteří mají
býti vyslechnuti po nich.
§ 87.
(1) Svědek potvrzuje svou výpověď tímto
slibem místo přísahy: "Na svou čest a svě-
domí ujišťuji, že podle svého nejlepšího vě-
domí a svědomí vypovím (jsem vypověděl)
čistou pravdu na otázky mi kladené a že, co
se těchto otázek týče, nic nezamlčím (jsem ne-
zamlčel)".
(2) Neoprávněné odepření slibu místo pří-
sahy má stejný účinek, jako neoprávněné
odepření svědecké výpovědi.
§ 88.
O svědeckém výslechu osob exteritoriálních
a cizích konsulů platí předpisy mezinárodního
práva.
45
§ 89.
(1) Svědecký výslech může býti proveden
i mimo ústní jednání.
(2) Ustanovení o svědeckém výslechu platí
obdobně, bylo-li postupováno podle § 40, odst.
2, věty 3 (písemné sdělení o okolnostech,
které úřad zjišťuje).
Důkaz znalci.
§ 90.
(1) Důkaz znalci se provádí, je-li ke zjiš-
tění skutkové podstaty třeba, aby nějaké sku-
tečnosti nebo stavy byly poznány podle zvlášt-
ních odborných znalostí nebo zkušeností nebo
aby ze skutečností nebo stavů takto sezna-
ných byly stejným způsobem vyvoděny zá-
věry.
(2) Jakožto znalců sluší použíti především
odborných orgánů přidělených úřadu nebo
ustanovených pro úřad (úředních znalců).
Nemá-li jich úřad po ruce nebo je-li to vzhle-
dem k povaze případu nutno, lze za znalce
přibrati i jiné osoby, zejména jsou-li ustano-
veny veřejně k tomu, aby podávaly posudky
žádaného druhu, nebo zabývají-li se veřejně
vědou, uměním nebo živností, jejichž znalost
jest předpokladem žádaného posudku nebo
k jejichž vykonávání jsou veřejně ustanoveny
nebo zmocněny.
(3) Znalec je vyloučen z podání znaleckého
posudku z důvodů, ze kterých jsou podjati
úřední orgánové podle § 26 a vyloučení svěd-
kové z vydání svědectví. Namítá-li strana, že
je znalec vyloučen z podání posudku, musí tak
učiniti dříve, než znalec podal svůj znalecký
posudek, po případě ihned, jakmile se dově-
děla o osobě znalce neb o důvodu vylučova-
cím. Znalec může odepříti podání znaleckého
posudku z týchž důvodů, z kterých může svě-
dek odepříti svědeckou výpověď. Ustanovení
§ 84, odst. 3 platí obdobně.
(4) Kdo není podle odstavce 3 vyloučen
z podání znaleckého posudku nebo ho zpro-
štěn, je povinen před úřadem jako znalec vy-
povídati. Odepřel-li znalec neoprávněně po-
dati znalecký posudek, budiž postupováno ob-
dobně podle ustanovení § 84, odst. 4.
(5) O znaleckém výslechu osob exterito-
riálních a cizích konsulů platí předpisy mezi-
národního práva.
46
§ 91.
(1) Nejsou-li neúřední znalci již všeobecně
vzati do přísahy (slibu), buďtéž před podá-
ním znaleckého posudku vzati do slibu místo
přísahy.
(2) Formule slibu místo přísahy zní:
"Na svou čest a svědomí slibuji, že podám
svůj znalecký posudek v otázkách mi před-
ložených po přesném zkoumání bez jakého-
koli stranictví a vedlejších ohledů podle svého
nejlepšího vědomí a svých odborných znalostí
věrně a pravdivě". Ustanovení § 87, odst. 2
platí obdobně.
§ 92.
(1) Počet a osoby znalců určuje úřad, při-
hlížeje při tom k návrhům stran a povaze
věci.
(2) Znalecký důkaz se provádí zpravidla
při ústním jednání za účasti stran. Podle po-
vahy věci lze však znalecký důkaz provésti
i mimo ústní jednání; také může úřad ulo-
žiti úřednímu znalci, aby podal znalecký po-
sudek na základě samostatného ohledání pro-
vedeného mimo ústní jednání.
§ 93.
Důkaz ohledáním.
(1) K objasnění věci může úřad k návrhu
nebo z úřední moci provésti ohledání, a to,
uzná-li toho potřebu, s přibráním znalců.
(2) Ohledání věci, která se k úřadu dá
snadno dopraviti, provede se u úřadu, jinak
na místě samém.
(3) Každý, kdo je vlastníkem nebo držite-
lem věci, místnosti nebo pozemku, jež mají
býti ohledány nebo v nichž jest věc, jež je
předmětem ohledání, nebo přes něž je přístup
k věci, místnosti nebo pozemku, jež mají býti
ohledány, je povinen trpěti ohledání takové
věci, místnosti nebo pozemku a nezbytný pří-
stup do místnosti nebo na pozemek úředním
orgánům, a uzná-li to úřad za nutné, i znal-
cům a stranám za tím účelem, aby ohledání
mohlo býti vykonáno.
(4) Úřad jest povinen dbáti toho, aby ne-
bylo ohledání zneužito k porušení uměleckého,
výrobního neb obchodního tajemství; za tím
účelem může orgán ohledání řídící protoko-
lárně zavázati zúčastněné osoby výslovně
47
k této povinnosti s upozorněním na trestní
následky neuposlechnutí.
(5) Byla-li vlastníku (držiteli) označenému
v odstavci 3 způsobena ohledáním škoda, roz-
hodne úřad, žádá-li o to poškozený do pat-
nácti dnů ode dne ohledání, o povinnosti k ná-
hradě škody a o výši této náhrady. Z tohoto
rozhodnutí je možno se odvolati.
(6) O ohledání nemovitostí exteritoriálních
a místností a věcí v nich platí ustanovení
mezinárodního práva.
(7) Ohledání nemovitostí vojenských nebo
vojskem obsazených, jakož i místností a věcí
v nich je dovoleno jen s vědomím příslušného
velitelství, které se co možná zúčastní ohle-
dání svým zástupcem.
(8) Ohledání nemovitostí veřejného úřadu,
ústavu nebo podniku, jakož i místností a věcí
v nich, dále k provozu určených budov a po-
zemků železnic, sloužících veřejné dopravě,
jest dovoleno jen s vědomím příslušného úřa-
du (orgánu), který se co možná zúčastní ohle-
dání svým zástupcem.
§ 94.
Osvědčení.
Kdo má své tvrzení o některé okolnosti uči-
niti hodnověrným (osvědčiti), může k tomu
použíti všech vhodných důkazů kromě těch,
jež nelze bez průtahu provésti. Osvědčování
není vázáno předpisy platnými pro dokazo-
vání.
HLAVA V.
Rozhodnutí.
§ 95.
(1) Rozhodnutí, jímž se obviněný odsuzuje,
budiž označeno jako nález, rozhodnutí podle
hlavy III jako trestní příkaz, jiné rozhodnutí
jako výměr, leč by šlo o rozhodnutí uvedené
v § 99, odst. 3, proti němuž nemohou strany
podati samostatné odvolání.
(2) V písemném rozhodnutí, není-li v tomto
zákoně stanoveno jinak, budiž označen úřad,
který je vydává, uvedeno datum a připojen
podpis úředního orgánu k tomu oprávněného.
Podpis může býti nahrazen ověřením kance-
láře, že vyhotovení souhlasí s vyřízením.
48
(3) Rozhodnutí má, není-li v tomto zákoně
stanoveno jinak, obsahovati výrok, odůvod-
nění, jakož i, nejde-li o rozhodnutí ústředního
úřadu, poučení o opravném prostředku. Odů-
vodnění není třeba, pokud se stranám v plném
rozsahu vyhovuje a není námitek jiné strany.
§ 96.
(1) Výrok má úplně vyříditi projednávanou
věc a všechny návrhy stran, jakož i případnou
otázku nákladů řízení, a to ve znění zřetelném
a co možná stručném.
(2) Lze-li předmět jednání rozděliti podle
několika bodů, může, je-li to účelné, býti roz-
hodnuto o některém z těchto bodů zvláště.
(3) Vyslovuje-li se povinnost něco plniti,
budiž ve výroku stanovena přiměřená lhůta ke
splnění uložené povinnosti.
(4) V nálezu tvoří obsah výroku:
a) označení činu, který má úřad za pro-
kázaný, a osob, jež se činu dopustily,
b) označení předpisu, který činem byl po-
rušen,
c) výrok o tom, jaký trest se ukládá a
kterého předpisu bylo užito,
d) případné rozhodnutí o soukromoprávních
nárocích,
e) případné rozhodnutí o propadnutí věcí,
zničení věcí nebo učinění jich nepotřebnými,
f) rozhodnutí o nákladech řízení,
g) případný výrok podle § 9, odst. 3,
h) případné zvláštní příkazy a opatření.
(5) V odůvodnění, není-li v tomto zákoně
stanoveno jinak, buďte shrnuty stručným a
zřetelným způsobem výsledky řízení a právní
posouzení věci, případně i úvahy, jež rozhodo-
valy při oceňování důkazů, jde-li o nález, též
polehčující nebo přitěžující okolnosti.
§ 97.
(1) Poučení o opravném prostředku má
obsahovati údaj, zda je rozhodnutí konečné či
zda a jaký opravný prostředek lze podati,
v které lhůtě a u kterého úřadu.
(2) Nesprávné nebo neúplné poučení ne-
může býti straně na újmu.
(3) Bylo-li dáno straně nesprávné poučení,
že rozhodnutí je konečné, nebo nebylo-li straně
dáno poučení vůbec, platí ustanovení § 109,
odst. 1, č. 2 a 3.
49
(4) Nebyla-li v poučení uvedena lhůta k po-
dání opravného prostředku, může strana do
patnácti dnů buď podati opravný prostředek
nebo žádati, aby rozhodnutí bylo doplněno po-
učením o lhůtě k podání opravného pro-
středku.
(5) Byl-li opravný prostředek podán z toho
důvodu, že rozhodnutí bylo opatřeno nespráv-
ným poučením, že opravný prostředek je pří-
pustný, zruší úřad bezprostředně nadřízený
úřadu, jenž rozhodnutí vydal, toto rozhodnutí
a nařídí, aby bylo vydáno rozhodnutí se správ-
ným poučením o opravných prostředcích.
§ 98.
(1) Rozhodnutí se vydávají zpravidla ústně,
jsou-li strany přítomny, jinak písemně.
(2) Obsah ústně prohlášeného rozhodnutí
budiž zapsán do trestního záznamu nebo do
protokolu o jednání, při němž rozhodnutí bylo
prohlášeno. Strany mohou žádati, aby jim
ústně prohlášené rozhodnutí bylo doručeno
ještě písemně. Podá-li strana takovou žádost
před uplynutím lhůty k podání opravného
prostředku, staví se tím běh této lhůty ode
dne podání žádosti až do dne doručení písem-
ného rozhodnutí.
(3) Rozhodnutí je vydáno, pokud ve správ-
ních předpisech není ustanoveno jinak, do-
ručením písemného jeho vyhotovení, bylo-li
prohlášeno ústně v přítomnosti stran, ústním
prohlášením.
(4) Chyby ve psaní nebo v počtech, jakož
i jiné patrné nesprávnosti v rozhodnutí nebo
v jeho vyhotovení může úřad kdykoli z úřední
moci nebo k návrhu opraviti.
HLAVA VI.
Odvolání.
§ 99.
(1) Pokud opravný prostředek není vy-
loučen a není připuštěn odpor (§ 67, odst. 1).
mohou se strany z rozhodnutí odvolati.
(2) Odvolání není přípustné, jestliže se
strany po vydání (§ 98, odst. 3) rozhodnutí
písemně nebo do protokolu vzdaly odvolání.
(3) Z rozhodnutí, která byla vyvolána pro-
jednáváním určité věci a jež úřad učiní za
řízení, lze podati odvolání jen, když je to vy-
slovme připuštěno, a jen, pokud je přípustné
7
50
odvolání proti závěrečnému rozhodnutí, t. j.
proti rozhodnutí, jímž bylo ukončeno řízení,
v jehož průběhu naříkané rozhodnutí bylo
učiněno.
(4) Pokud proti rozhodnutím, učiněným za
řízení (odstavec 3), není přípustné samostatné
odvolání, lze si na ně stěžovati buďto samo-
statnými námitkami nebo v odvolání podaném
proti závěrečnému rozhodnutí, je-li takové od-
volání přípustné. O samostatných námitkách
rozhodne úřad, dojdou-li včas, v závěrečném
rozhodnutí. Dojdou-li takovéto námitky poz-
ději, naloží s nimi jako s odvoláním.
§ 100.
(O Odvolací lhůta činí ve všech případech
patnáct dnů ode dne vydání (§ 98, odst. 3)
rozhodnutí v odpor vzatého.
(2) Lhůta je zachována, bylo-li odvolání
v odvolací lhůtě podáno na poštu k dopravě
úřadu, u něhož odvolání má býti podáno.
§ 101.
Odvolání jest podati vždy u úřadu, který ve
věci rozhodl v první stolici.
§ 102.
(1) Pokud tento zákon jinak nestanoví, má
včas podané odvolání odkladný účinek.
(2) Pokud jde o rozhodnutí podle § 99,
odst. 3, může úřad odkladný účinek vyloučiti,
jestliže okamžitý výkon jest odůvodněn ne-
bezpečím v prodlení v zájmu strany nebo na-
léhavým zájmem veřejným.
(3) Rozhodnutí, jímž se vylučuje odkladný
účinek odvolání, budiž pojato co možná již do
rozhodnutí, které se vydává ve věci, jinak
budiž učiněno po podání odvolání.
(4) Proti rozhodnutí, jímž se vylučuje od-
kladný účinek odvolání, není odvolání pří-
pustné.
§ 103.
(1) Odvolání, jež bylo podáno opožděně
nebo není přípustné, odmítne úřad, u něhož
odvolání má býti podáno (§ 101).
(2) V ostatních případech rozhoduje o od-
volání odvolací úřad. Dospěl-li však úřad,
který vydal rozhodnutí, k názoru, že odvolání
by se mohlo vyhověti, může sám vyhověti od-
volacímu návrhu a vyříditi odvolání, nedotý-
ká-li se rozhodnutí v odpor vzaté nikoho ji-
51
ného než odvolatele, a je-li odvolatelem ně-
který z odsouzených, netýká-li se rozhodnutí
v odpor vzaté nikoho jiného než odvolatele a
ostatních odsouzených. Ustanovení § 106,
odst. 3 platí obdobně.
§ 104.
Byly-li v odvolání uvedeny nové skutečnosti
nebo navrženy nové důkazy, má úřad o tom,
pokud nejsou novoty vůbec vyloučeny, ihned
vyrozuměti odvolatelovy odpůrce a dáti jim
příležitost, aby se v přiměřené, patnáct dnů
nepřesahující lhůtě, k němu vyjádřili, s upo-
zorněním, že nebude hleděno na vyjádření do-
šlá po stanovené lhůtě.
§ 105.
(1) Je-li třeba, aby řízení bylo doplněno, dá
je odvolací úřad doplniti nebo je doplní sám,
zejména, uspoří-li se tím čas a náklady.
(2) Je-li stav věci podle spisů zjištěn tak
nedostatečně, že je nevyhnutelné provésti neb
opakovati ústní jednání, má odvolací úřad zru-
šiti rozhodnutí a vrátiti věc úřadu prvé sto-
lice, aby ji znovu projednal a vydal nové roz-
hodnutí.
(3) Vyjma případ uvedený v odstavci 2, roz-
hodne odvolací úřad vždy ve věci samé.
§ 106.
(1) Odvolací úřad, rozhoduje o odvolám,
jest oprávněn nahraditi jak výrok, tak i odů-
vodnění nižšího úřadu svým výrokem neb odů-
vodněním a podle toho v odpor vzaté rozhod-
nutí v každém směru změniti nebo doplniti.
(2) Odvolací úřad, pokud není jinak stano-
veno, je vázán návrhem odvolání a může změ-
niti rozhodnutí v neprospěch odvolatele jen
k odvolání odpůrcovu souběžně projednáva-
nému.
(3) Zjistí-li odvolací úřad, rozhoduje o od-
volání, že byl na újmu některého obviněného
porušen správní předpis, má, i když toto po-
rušení nebylo uplatněno, rozhodnouti, jako by
bylo uplatněno všemi obviněnými, na jichž
újmu právní předpis byl porušen, třebas i ne-
podali odvolání. Prospívá-li důvod, o který se
opírá rozhodnutí úřadu rozhodujícího o odvo-
lání ve prospěch jednoho obviněného, také ji-
nému obviněnému, který odvolání nepodal
nebo v odvolání tento důvod neuplatnil, má
odvolací úřad postupovati tak, jako by tento
obviněný byl podal odvolání a důvod uplatnil.
52
§ 107.
Předpisy hlavy IV a V platí obdobně i pro
odvolací řízení. Potvrzuje-li se rozhodnutí
z důvodů v něm uvedených, stačí odkázati na
tyto důvody.
HLAVA VII.
Zrušení a změna rozhodnutí mimo odvolací
řízení.
§ 108.
Zrušení a změna z moci úřední.
(1) Úřad může, pokud nevydal v téže věci
rozhodnutí úřad jemu nadřízený, z úřední
moci zrušiti nebo změniti svoje rozhodnutí
nebo rozhodnutí podřízeného úřadu:
a) bylo-li vydáno nepříslušným nebo ne-
správně složeným úřadem,
b) bylo-li jeho vydání vynuceno násilím
nebo nebezpečným vyhrožováním,
c) mohlo-li by míti trestné následky,
d) je-li skutkově neproveditelné,
e) trpí-li vadou, kterou zákon výslovně pro-
hlašuje za důvod zmatečnosti.
(2) Dosavadní právo úřadu rušiti nebo mě-
niti rozhodnutí z úřední moci z jiných důvo-
dů, než z důvodů, uvedených v odstavci 1, zů-
stává nezměněno.
Navrácení v předešlý stav.
§ 109.
(1) Pro zmeškání procesního úkonu nebo
úředního jednání budiž k návrhu strany,
které vznikla ze zmeškání právní újma, povo-
leno navrácení v předešlý stav:
1. jestliže strana osvědčí, že jí bylo nepřed-
vídatelnou nebo neodvratitelnou událostí bez
její viny znemožněno, aby dodržela lhůtu nebo
se dostavila k jednání, nebo
2. jestliže strana zmeškala lhůtu k podání
opravného prostředku proto, že rozhodnutí ob-
sahovalo nesprávné poučení, že rozhodnutí je
konečné, nebo
3. jestliže strana zmeškala lhůtu k podání
opravného prostředku proto, že rozhodnutí ne-
obsahovalo poučení o opravném prostředku
vůbec.
53
(2) Pro zmeškání lhůty k návrhu na navrá-
cení v předešlý stav je navrácení v předešlý
stav nepřípustno.
(3) Návrh na navrácení v předešlý stav ne-
lze opírati o okolnosti, které úřad již dříve
uznal pravoplatně za nedostatečné, aby na je-
jich základě povolil prodloužení zmeškané lhů-
ty neb odložení zmeškaného jednání.
§ 110.
(1) Návrh na navrácení v předešlý stav bu-
diž podán, jde-li o případ § 109, odst. 1, č. 1,
do patnácti dnů poté, kdy odpadla překážka,
jde-li o případy § 109, odst. 1, č. 2 a 3, do
patnácti dnů poté, kdy se strana dověděla
o přípustnosti odvolání, ve všech případech
však nejdéle do šesti měsíců po uplynutí zmeš-
kané lhůty nebo po ukončení zmeškaného jed-
nání. Návrh budiž podán u úřadu, u něhož měl
býti zmeškaný úkon předsevzat nebo jenž
zmeškané jednání konal. Tento úřad je povo-
lán také k tomu, aby rozhodl o návrhu na na-
vrácení v předešlý stav. Byl-li zmeškán pro-
cesní úkon, má strana zároveň s návrhem na
navrácení v předešlý stav dodatečně vykonati
zmeškaný úkon.
(2) Návrh na navrácení v předešlý stav má
odkladný účinek jako odvolání; podáním ná-
vrhu na navrácení v předešlý stav pro zmeš-
kání ústního jednání se však neprodlužuje lhů-
ta k podání odvolání proti rozhodnutí, které
bylo vydáno následkem tohoto zmeškání.
(3) O opravném prostředku strany navrhu-
jící navrácení v předešlý stav budiž rozhodnu-
to teprve, až bude rozhodnuto o tomto jejím
návrhu.
(4) Z rozhodnutí, jímž se návrh na navrá-
cení v předešlý stav zamítá, lze se odvolati.
Obnova řízení.
§ 111.
(1) Řízení ukončené pravoplatným rozhod-
nutím budiž na návrh strany obnoveno:
1. zjistilo-li se, že listina, o niž se rozhodnutí
opírá, byla podvržena nebo zfalšována nebo
že výpověď svědka nebo znalce, o niž se roz-
hodnutí opírá, byla křivá nebo že rozhodnutí
bylo přivodeno jiným soudně trestným činem,
nebo
2. vyšly-li najevo nové skutečnosti nebo dů-
kazy, které mohly míti podstatný vliv na obsah
54
výroku rozhodnutí a nemohly býti v řízení
uplatněny bez viny strany, anebo
3. záviselo-li rozhodnutí na posouzení před-
běžné otázky a rozhodl-li příslušný úřad (soud,
orgán) dodatečně o ní v podstatných bodech
jinak.
(2) Vyšly-li najevo nové skutečnosti nebo
důkazy, které mohly míti podstatný vliv na
na obsah výroku rozhodnutí, nebo z důvodů
uvedených v odstavci 1, č. 1 a 3, může také
úřad (§ 113, odst. 2) naříditi z úřední moci
obnovu řízení ukončeného pravoplatným roz-
hodnutím o tom, že se řízení zastavuje.
§ 112.
(1) Návrh, na obnovu řízení jest podati do
60 dnů ode dne, kdy se strana dověděla o dů-
vodu obnovy, nejdéle však 60 dnů před uply-
nutím lhůty, uvedené v odstavci 2.
(2) Obnova řízení nemůže býti nařízena, ne-
lze-li již vydati nález z důvodu uvedeného
v § 10, odst. 5.
§ 113.
(1) Návrh na obnovu řízení sluší podati
u úřadu, který o věci rozhodl v prvé stolici.
Navrhující strana je povinna v návrhu nále-
žitě osvědčiti okolnosti obnovu odůvodňující.
(2) Rozhodnoutí o obnově řízení přísluší
úřadu, jehož rozhodnutí se důvod obnovy týká;
týká-li se důvod obnovy řízení rozhodnutí
úřadu první i další stolice, úřadu první stolice.
(3) Rozhodnutí, jímž se povoluje nebo na-
řizuje obnova řízení, lze bráti v odpor až
v opravném prostředku proti rozhodnutí, jež
bude ve věci vydáno v obnoveném řízení.
(4) Z rozhodnutí, jímž se návrh na obnovu
řízení zamítá, lze se odvolati.
§ 114.
(1) V rozhodnutí povolujícím nebo nařizu-
jícím obnovu budiž vysloveno, pokud má býti
řízení obnoveno.
(2) Dřívější šetření a provádění důkazů, jež
nejsou dotčena důvody pro obnovu řízení, ne-
buďtež opakována.
(3) O otázce, od které doby má míti účinek
rozhodnutí vydané následkem obnovy, rozhod-
ne úřad, bude-li toho potřeba, podle povahy
případu.
(4) Povolení obnovy řízení má odkladný úči-
nek jako odvolání.
55
(5) V řízení, obnoveném ve prospěch odsou-
zeného, nelze uložiti přísnější trest, než jaký
byl uložen v původním rozhodnutí.
HLAVA VIII.
Zvláštní ustanovení.
Řízení proti osobám nezletilým.
§115.
(1) Úřady mají pokud možná použíti v ří-
zení proti mladistvým pomoci příslušné
okresní péče o mládež, případně vyučovacích
a vychovávacích ústavů. K pomoci náleží ze-
jména vyšetření osobních poměrů mladistvého,
péče o něj a hájení jeho zájmů v řízení.
(2) Propouští-li se nedospělý nebo mla-
distvý ze zadržení nebo z trestu zavření, budiž
odevzdán svému zákonnému zástupci neb
osobě, která nad ním bděla nebo je ochotna
nad ním bdíti, nebo některé korporaci nebo
ústavu označeným v odstavci 1. Takové za-
řízení budiž zpraveno o zavedení a výsledku
trestního řízení proti mladistvému a o nastá-
vajícím jeho propuštění, a to také tehdy, má-li
býti propuštěný odevzdán někomu jinému.
Uvedenému zařízení buďte podány na požá-
dání potřebné zprávy o mladistvém, a pokud
to není na újmu trestního řízení, též o jeho
trestném činu.
§ 116.
(1) Úřad je povinen zpraviti o zavedení a
o výsledku trestního řízení zákonného zá-
stupce mladistvého neb osobu, které přísluší
dozor nad ním, jestliže jsou úřadu známi.
(2) Považuje-li to úřad za účelné, může uvě-
domiti o výsledku trestního řízení správu
školy, jejíž je mladistvý žákem, s upozorně-
ním, že zpráva je důvěrná.
(3) Zákonný zástupce nezletilého obvině-
ného má právo i proti vůli obviněného ve lhů-
tách stanovených pro obviněného podávati
v jeho prospěch průvodní návrhy, opravně
prostředky, návrhy na navrácení v předešlý
stav a na obnovu řízení.
§ 117.
(1) Doví-li se úřad o okolnostech, které vy-
žadují opatření poručenského soudu, má mu
to oznámiti.
56
(2) O zavedení a výsledku trestního řízení
proti mladistvému, o zadržení, zavření a pro-
puštění mladistvého, jakož i o tom, že se do-
pustil správního přestupku nedospělý, budiž
poručenský soud vždy zpraven.
(3) Zjistí-li poručenský soud ze zpráv, které
ho došly, nebo jinak, že proti témuž mla-
distvému se vede trestní řízení také u jiného
úřadu, má o tom zúčastněné úřady ihned
zpraviti.
§ 118.
(1) Kdo uveřejní zprávu o správním pře-
stupku spáchaném mladistvým nebo zprávu
z trestního správního řízení proti mladistvé-
mu,
uvede jeho jméno nebo jiné okolnosti,
z nichž lze usuzovati na jeho osobu, nebo kdo
uveřejní podobiznu mladistvého provinilce,
který spáchal správní přestupek, dopustí se
správního přestupku, který trestá okresní
(státní policejní) úřad pokutou do 5000 Kč
nebo vězením do 14 dnů.
(2) Čin není trestný, stalo-li se uveřejnění
toliko k účelům trestního řízení na příkaz
(§11, odst. 6) nebo se svolením úřadu.
§ 119.
Úřad stíhající obviněného ve spojeném ří-
zení (§ 23. odst. 1) pro trestný čin spáchaný
před dovršeným 18. rokem a zároveň pro
trestný čin spáchaný později, užije ustanovení
tohoto zákona o řízení proti mladistvým, i po-
kud jde o čin posléze uvedený. Uloží-li úřad
v tomto řízení trest na svobodě za trestný čin
spáchaný před dovršeným 18. rokem a záro-
veň za trestný čin spáchaný později, uloží
trest zavření.
§ 120.
Řízení proti osobám vojenským
a četnickým.
(1) O stíhání správních přestupků, spácha-
ných osobami podléhajícími vojenské (čet-
nické) kázeňské pravomoci nebo kázeňské
pravomoci ve stráži obrany státu, platí pří-
slušná ustanovení předpisů o vojenském
(četnickém) kázeňském právu nebo o kázeň-
ském právu ve stráži obrany státu.
(2) Přejde-li stíhání správního přestupku
po zániku vojenské (četnické) kázeňské pravo-
moci do příslušnosti politických (státních po-
licejních) úřadů, má přerušení promlčení
v předcházejícím vojenském (četnickém) ká-
zeňském řízení účinnost i pro trestní řízení
správní.