29
složivší, zmařen účel, pro nějž jistota byla
dána, a nelze-li pro povahu věci použíti jis-
toty k splnění tohoto účelu, jistota propadá.
Zadržení za účelem před-
vedení.
§ 54.
(1) Orgány veřejné moci smějí kromě pří-
padů v zákonech zvláště uvedených zadržeti
osoby, které
1. byly jimi při činu přistiženy, jsou-li or-
gánu, který je zadržel, neznámy a nemůže-li
jejich totožnost býti ihned zjištěna, nebo
2. prchly nebo se skrývají s úmyslem, aby
se vyhnuly trestnímu řízení (výkonu trestu),
činí přípravy k útěku nebo vzbuzují důvodné
podezření útěku, protože nemají v tuzemsku
stálého bydliště, řádného zaměstnání, jsou tu-
láky nebo jsou z místa vykázány, nebo
3. byly jimi při činu přistiženy, a ač byly
napomenuty, nepřestávají pokračovati v trest-
ném jednání rušícím veřejný pořádek nebo se
snaží takové jednání opakovati.
(2) Jde-li o případ uvedený v odstavci 1,
č. 1 nebo 2, jest od zadržení upustiti, dá-li při-
stižený dostatečnou jistotu (§ 53), že se ne-
bude vyhýbati trestnímu řízení a po případě
výkonu trestu.
§ 55.
(1) Každá zadržená osoba budiž bez pro-
dlení, nejdéle však do čtyřiceti osmi hodin,
předvedena k místně příslušnému úřadu nebo,
kdyby to podle místní vzdálenosti nebylo
možné, k nejbližšímu věcně příslušnému úřadu
nebo propuštěna na svobodu. Provedl-li za-
držení jiný orgán, než orgán bezpečnostní, a
není-li vhodnější, aby předvedl sám zadrženou
osobu, předá ji nejbližšímu bezpečnostnímu
orgánu za účelem předvedení k úřadu. Úřad
má předvedenou osobu ihned, nejdéle však do
dvaceti čtyř hodin po jejím dodání, vyslech-
nouti. Další zadržení není dovoleno, leč u tu-
láků a osob, které nemají v tuzemsku stálého
bydliště; celkové zadržení těchto osob nesmí
však trvati déle než 14 dnů, a jakmile bylo po-
dáno odvolání proti nálezu, nesmí býti celkové
zadržení prodlouženo na dobu delší, než činí
uložený trest vězení, ani v tomto případě však
na dobu delší než 14 dnů. Při odsouzení za-
počítá se doba zadržení do trestu. Zadržení,
provedené podle § 54, odst. 1, č. 1 nebo 2 jest
zrušiti, jakmile zadržená osoba poskytla dosta-
80
tečnou jistotu (§ 53), že se trestnímu řízení
a po případě výkonu trestu nebude vyhýbati.
(2) Při zadržení a předvedení budiž po-
stupováno tak, aby co nejvíce bylo šetřeno
osoby a cti zadrženého. Zadržený budiž, pokud
možno, oddělen od vězňů.
Domovní a osobní prohlídka.
§ 56.
Prohlídka bytu a jiných místností náležejí-
cích k domácnosti nebo určených k provozo-
vání živnosti nebo výdělečné činnosti smí se
kromě případů, v kterých je takováto pro-
hlídka podle zvláštních zákonných předpisů
dovolena, vykonati jen, jde-li o správní pře-
stupek, na který lze uložiti trest vězení vyšší
než čtrnáct dnů, a je-li důvodné podezření, že
se v uvedených místnostech schovává osoba
podezřelá ze správního přestupku neb osoba,
na níž má býti vykonán trest vězení za takový
přestupek, nebo že jsou tam věci nebo známky,
které mohou míti význam pro řízení.
§ 57.
Prohledání osoby, šatstva, které má na
sobě, a věcí, které má při sobě, je dovoleno:
1. u osob, u nichž je velmi pravděpodobné,
že se tak naleznou věci nebo známky, které
mohou míti význam pro řízení o správních
přestupcích, za které lze uložiti trest vězení
vyšší než čtrnáct dnů;
2. u osob, které byly zadrženy (§ 54) a jsou
důvodně podezřelé, že mají u sebe nebezpečné
věci;
3. u osob, které mají špatnou pověst.
§ 58.
(1) úřední orgány, vykonávající domovní
neb osobní prohlídku, mají se vykázati roz-
kazem úřadu a vydati osobě, u které prohlíd-
ku vykonaly, na její žádost ihned nebo nej-
déle do dvacetičtyř hodin písemné potvrzení
o vykonané prohlídce a důvodech pro její pro-
vedení a o věcech při ní zabavených.
(2) Bezpečnostní orgány smějí vykonati
z vlastní moci domovní neb osobní prohlídku
jen, je-li nebezpečí v prodlení.
(3) Ten, u něhož se koná domovní prohlíd-
ka, budiž vyzván, aby se jí zúčastnil. Nemů-
že-li nebo není-li přítomen, budiž k tomu vy-
zván dospělý člen jeho rodiny, nebo není-li ho,
některý jiný člen domácnosti nebo soused.
31
(4) Má-li se vykonati prohlídka v budově
veřejného úřadu, ústavu nebo podniku nebo
v budově vojenské, budiž to ohlášeno před-
nostovi nebo veliteli, kteří se mohou zúčast-
niti prohlídky sami nebo svým zástupcem.
(5) V budovách a místnostech cizích za-
stupitelských úřadů v československé repu-
blice působících a jejich členů a v budovách
exteritoriálních vůbec, dále u osob exterito-
riálních lze vykonati prohlídku jen, pokud to
mezinárodní právo dovoluje.
(6) O domovní i osobní prohlídce budiž
ihned sepsán protokol, v němž dlužno uvésti
zákonný důvod, pro který byla prohlídka pro-
vedena, a jaký byl její výsledek. Nebylo-li nic
závadného shledáno, budiž straně ihned vy-
dáno písemné potvrzení.
§ 59.
(1) Domovní a osobní prohlídku lze vyko-
nati zpravidla (odstavec 2) jen po výslechu
toho, u něhož nebo na němž se má vykonati,
a jen, když výslechem se nedosáhne ani do-
brovolného vydání toho, co se hledá, ani od-
stranění důvodů, jež vedly k prohlídce.
(2) Od výslechu lze upustiti jen, je-li ne-
bezpečí v prodlení nebo má-li se přehledati
místnost obecenstvu volně přístupná.
(3) Domovní i osobní prohlídka budiž vy-
konána se všemožnou šetrností a to osobní,
pokud nejde o lékařskou prohlídku, osobou
téhož pohlaví, kterého je osoba, u níž se pro-
hlídka koná.
(4) Prohledávati papíry jiných osob, než
obviněného, není dovoleno.
§ 60.
Zabavení.
(1) Úřad může, pokud již platné předpisy
zvláště tak neustanovují, k zabezpečení účelu
řízení naříditi zabavení věcí, které podle plat-
ných předpisů mají býti prohlášeny za pro-
padlé, mají se zničiti nebo učiniti nepotřeb-
nými, dále věcí, jichž je třeba k vedení dů-
kazu, a věcí, jež byly odňaty nebo pravděpo-
dobně odňaty někomu správním přestupkem
stihatelným z úřední povinnosti.
(2) Při nebezpečí v prodlení neb ustano-
vují-li tak zvláštní předpisy, mohou také or-
gány veřejné moci v oboru své působnosti ta-
kovéto věci předběžně zabaviti, jsou však po-
32
vinny tomu, komu věci zabavily, je-li znám,
dáti o tom potvrzení a učiniti úřadu ozná-
mení.
(3) O zabavení zpraví úřad ty, jichž se
týče. Jsou-li neznámí, učiní se o tom veřejná
vyhláška na úřední desce nebo jiným obvyk-
lým způsobem.
(4) Úřad může místo zabavení věcí, jež
mají býti prohlášeny za propadlé, naříditi,
aby byla složena jistota v penězích (§ 53)
úměrná ceně těchto věcí.
(5) Nelze-li zabavení jinak provésti, mo-
hou býti zatím zabaveny také schránky (oba-
ly) zabavení nepodléhající, v nichž zabavova-
né věci jsou.
(6) Zabavené věci mohou býti veřejně pro-
dány dražbou nebo z volné ruky za cenu, kte-
rou úřad stanoví, anebo jinak přiměřeně
zužitkovány, je-li nebezpečí, že se zkazí, nebo
dají-li se uschovati jen s nepoměrným nákla-
dem a není-li jich třeba k vedení důkazu. Vý-
těžek nastupuje na místo prodaných věcí.
V případech, v nichž by mělo býti rozhod-
nuto, že věci mají býti zničeny nebo učiněny
nepotřebnými, prohlásí se výtěžek za ně za
propadlý. Prodej pro nepoměrný náklad na
uschování se neprovede, byla-li včas složena
částka, stačící k uhrazení tohoto nákladu.
(7) Věci, náležející obviněnému, jež byly
zabaveny, poněvadž jich je potřeba k vedení
důkazu, slouží zároveň jako jistota k zajištění
pokuty a nákladů řízení, dále též k zajištění
soukromoprávních nároků (§ 122, odst. 2),
uplatnil-li poškozený do 8 dnů ode dne, kdy
byl zpraven o zabavení, svůj nárok. Ne-
splnil-li odsouzený takto zajištěné závazky,
prodají se zabavené věci (odstavec 6) a s vý-
těžkem naloží se podle § 53, odst. 6. Stejným
způsobem uhradí úřad náklady řízení a sou-
kromoprávní nároky, byly-li zabaveny věci,
jimiž byl přestupek spáchán, a neznámý je-
jich majitel se nepřihlásí do tří měsíců od
uveřejnění vyhlášky podle odstavce 3, věty 2:
zbytek výtěžku prodeje propadá. Ustanovení
předchozí věty se nevztahuje na věci, jež byly
někomu odňaty nebo pravděpodobně odňaty
správním přestupkem.
(8) Zabavené věci, jež nebyly prohlášeny za
propadlé ani zničeny a ohledně nichž nebylo
učiněno opatření podle odstavce 7, dále věci,
jež byly učiněny nepotřebnými, vrátí se.
není-li jich již potřeba v řízení, tomu, komu
byly zabaveny. Není-li osoba, jíž byly věci za-
33
baveny, známá nebo nelze-li zjistiti její by-
dliště (pobyt), vyzve ji úřad vyhláškou (od-
stavec 3, věta 2), aby se o věci přihlásila.
Neučiní-li tak do tří roků od vyhlášení, věci
propadnou. O vrácení věcí, odňatých nebo
pravděpodobně odňatých někomu správním
přestupkem, platí ustanovení §§ 123 a 124.
(9) Věcmi rozumějí se i listiny.
§61.
Povinnost věc vydati.
(1) Každý je povinen vydati úřadu na vy-
zvání věci, uvedené v § 60, odst. 1.
(2) Toho, kdo odepře vydání, může úřad,
není-li pochybností, že věc je v jeho držení, a
nelze-li věc odníti ani domovní neb osobní pro-
hlídkou, k tomu donutiti podle předpisů o vy-
konávacím řízení pořádkovými pokutami.
Ustanovení § 84, odst. 4, věty 2 a 3 platí
obdobně.
(3) Donucovacích prostředků ani ustanovení
o náhradě nákladů (§ 84, odst. 4) nelze užíti
proti obviněnému, a jde-li o věci, jichž má
býti užito k vedení důkazu, ani proti osobám,
oprávněným odepříti svědectví. Ustanovení
§ 84, odst. 3 platí obdobně.
(4) Proti vyzvání podle odstavce 1 může se
ten, kdo není v řízení stranou (§ 29), odvolati.
(5) O vyžádání listin, uložených u soudů,
veřejných úřadů, korporací a orgánů, platí
ustanovení § 28.
Pořádkové pokuty a pokuty pro
svévoli.
§ 62.
(1) K zajištěni nerušeného chodu řízení
může úřad nebo jeho orgán, který řídí úřední
úkon, těm, kdo řízení ruší, po bezvýsledném
napomenutí uložiti pořádkové pokuty do
2000 Kč, při nedobytnosti vězení do pěti dnů,
po případě naříditi, aby se vzdálili. Vyloučí-li
se takto strana nemající zastoupení nebo
zmocněnec, jehož zmocnitel není přítomen,
musí úřad učiniti opatření, aby strana tím ne-
utrpěla právní újmy.
(2) Na zmocněnce, kteří jsou oprávněni
strany zastupovati z povolání, budiž kromě
jejich potrestání učiněno disciplinární ozná-
mení. Veřejným orgánům, kteří podléhají
disciplinárnímu (kárnému, kázeňskému)
34
právu, nebudiž ukládána pořádková pokuta,
nýbrž budiž na ně učiněno disciplinární ozná-
mení.
(3) Uložení pořádkové pokuty nevylučuje
trestní soudní stíhání pro týž čin.
§ 63.
(1) Osobám, které svévolně zavdávají pří-
činu k řízení nebo je svévolně protahují, může
úřad uložiti pokutu pro svévoli až do 2000 Kč,
při nedobytnosti vězení do pěti dnů. Ustano-
vení § 62, odst. 2 platí obdobně.
(2) Obviněnému nesmí býti uložen trest
pro svévoli.
§ 64.
(1) Pro vyměření pořádkové pokuty a po-
kuty pro svévoli platí obdobně § 13, odst. 1,
věta 2.
(2) Proti uložení pořádkové pokuty nebo
pokuty pro svévoli lze se odvolati; odvolání
proti uložení pořádkové pokuty nemá odklad-
ného účinku.
HLAVA III.
Trestní příkaz.
§ 65.
(1) Nebyl-li obviněný předveden, lze uložiti
trest bez dalšího řízení trestním příkazem:
1. bylo-li učiněno oznámení veřejným úřa-
dem nebo jiným orgánem veřejné moci v me-
zích jeho působnosti a na základě přímého
služebního pozorování nebo doznám před ním
učiněného neb úředních evidenčních záznamů
jím vedených, nebo
2. bylo-li v oznámení učiněném od někoho
jiného, než od úřadů neb orgánů uvedených
pod č. 1, spáchání přestupku prokázáno veřej-
nou nebo soukromou listinou.
(2) Pokud zvláštní předpisy neustanovují
jinak, může býti trestním příkazem uložena
pokuta do 500 Kč nebo vězení do dvou dnů
nebo náhradní trest vězení do dvou dnů.
(3) Jestliže cena zabavených věcí nebo
škoda správním přestupkem způsobená ne-
přesahují částku 1000 Kč, může býti v trest-
ním příkazu v mezích platných předpisů
zároveň
a) vysloveno, že zabavené věci propadají
nebo že se mají zničiti nebo učiniti nepotřeb-
nými;
35
b) rozhodnuto o nároku na náhradu škody
(§ 122, odst. 2 a § 124), určuje-li se výše
škody podle vydané sazby, nebo o nároku na
vrácení věci (§§ 123 a 124).
(4) Trestní příkaz nelze vydati proti oso-
bám mladistvým.
§ 66.
(1) V trestním příkazu nechť výrok obsa-
huje též náležitosti, uvedené v § 96, odst. 4,
a vyzvání, aby pokuta byla zaplacena, po
případě trest vězení byl nastoupen do 15 dnů.
(2) K odůvodnění trestního příkazu buď
uveden úřad, orgán neb osoba, od níž pochází
trestní oznámení, po případě průkaz, podle
něhož je vina obviněného dokázána.
§ 67.
(1) Proti trestnímu příkazu může strana do
patnácti dnů ode dne jeho vydání (§ 98, odst.
3) podati odpor a zároveň uvésti důkazní pro-
středky, jichž hodlá v řízení použíti. Odpor
budiž podán u úřadu,, který trestní příkaz vy-
dal. Ustanovení § 99, odst. 2, § 100, odst. 2 a
§ 103, odst. 1 platí obdobně.
(2) Včasným podáním odporu pozbývá trest-
ní příkaz platnosti a zavede se řádné řízení, při
čemž obsah odporu může býti považován za
ospravedlnění ve smyslu § 70.
(3) V zavedeném řízení nelze uložiti trest
přísnější, než jaký byl uložen v trestním pří-
kazu, leč by vyšly na jevo přitěžující okolnosti,
k nimž při vydání trestního příkazu nebylo
přihlíženo.
§ 68.
(1) úřady mohou v mezích své trestní pra-
vomoci zmocniti orgány veřejné moci, aby pro
správní přestupky osobám, které byly přisti-
ženy při činu a jsou ochotny pokutu zaplatiti,
ukládaly na místě trestním příkazem pokuty
a ihned je vybíraly; pokuty na přestupky uklá-
dají se v mezích zákonných sazeb, nesmějí
však převyšovati v jednotlivém případě částku
300 Kč. Tohoto ustanovení nelze použíti při
správních přestupcích, které se stíhají jen
k návrhu nebo k soukromé žalobě; mimo to ho
nelze použíti tehdy, byla-li správním přestup-
kem způsobena škoda, o níž lze rozhodnouti
spolu s věcí trestní.
(2) Není-li zmocňující úřad vůči orgánu ve-
řejné moci úřadem služebním, může býti zmoc-
36
nění dáno jen se souhlasem služebního úřadu
(orgánu).
(3) Orgánům veřejné moci, jejichž úřední
činnost se vztahuje na území přesahující
správní obvod obce, může dáti okresní úřad
zmocnění podle odstavce 1 i v oboru trestní
pravomoci obcí. Orgánům veřejné moci, je-
jichž úřední činnost se vztahuje na území pře-
sahující správní obvod okresu, může dáti zem-
ský úřad zmocnění podle odstavce 1 i v oboru
trestní pravomoci obcí a okresních (státních
policejních) úřadů.
(4) Obsah zmocnění budiž uveden v listině,
kterou je zmocněný orgán povinen se vykázati
při úředním jednání, požádá-li o to přistižený.
(5) Trestní příkaz podle odstavce 1 budiž
vydán ve třech vyhotoveních na tiskopise po-
stupně číslovaném a nechť obsahuje označení
zmocněného orgánu, případně úřadu (orgánu),
jemuž je zmocněný orgán služebně přidělen,
výši pokuty a úřední razítko, po případě též
označení úřadu, jehož jménem bylo zakročeno.
Jedno vyhotovení budiž vydáno potrestanému,
druhé budiž předloženo příslušnému úřadu
zároveň s vybranou pokutou a třetí zůstane
v pokutovém bloku.
(6) Není-li přistižená osoba ochotna zapla-
titi pokutu, zmocněný orgán pokutu nevyměří
a učiní trestní oznámení příslušnému úřadu.
Jsou-li předpoklady pro zadržení a předvedení,
zadrží a předvede přistiženou osobu.
(7) Zmocněný orgán je povinen poučiti při-
stiženou osobu o jejím právu, odepříti zapla-
cení pokuty, o následcích tohoto odepření a
o tom, že proti trestnímu příkazu není opravný
prostředek.
(8) Je-li přistižená osoba ochotna pokutu
zaplatiti, avšak nemůže-li tak na místě učiniti,
vydá zmocněný orgán trestní příkaz, který je
vyhotoven způsobem uvedeným v odstavci 5
a obsahuje vedle údajů tam stanovených i po-
učení o tom, kde a do kdy má býti pokuta za-
placena a o následcích nezaplacení. Nebude-li
pokuta zaplacena v určené lhůtě, pozbude
trestní příkaz platnosti a nastoupí řádné řízení
trestní.
(9) Trestní příkaz může býti vydán vhod-
ným způsobem i v nepřítomnosti osoby, jež
trestný čin spáchala, na př. tím, že zmocněný
orgán připevní příkaz, vyhotovený podle od-
stavce 8, na věc, kterou byl trestný čin spá-
chán a pod. Ustanovení poslední věty odstav-
ce 8 platí i pro tento případ.
37
(10) Proti trestnímu příkazu vydanému po-
dle tohoto paragrafu není opravného pro-
středku.
(11) Opatření podle odstavců 1 a 3 buďtež
obvyklým způsobem vyhlášena.
HLAVA IV.
Řízení do vydání rozhodnutí první stolice.
Oddíl 1.
Všeobecné zásady.
§ 69.
(1) Úřad má kromě případů, upravených
zvláštními předpisy, upustiti od zavedení ří-
zení nebo zavedené řízení zastaviti, jestliže
1. čin, který se obviněnému klade za vinu,
nemůže býti prokázán nebo není správním
přestupkem nebo
2. obviněný přestupku jemu za vinu klade-
ného se nedopustil nebo jsou tu skutečnosti,
které trestnost vylučují nebo ruší, nebo
3. soukromý žalobce před vydáním nálezu
od stíhání upustil nebo nevyhověl v ustanovené
lhůtě bez řádného ospravedlnění obsílce nebo
jinému úřednímu příkazu týkajícímu se říze-
ní, ač byl na tento následek úřadem výslovně
upozorněn,
4. mladistvý se dopustil trestného činu ne-
patrného významu a odsouzení se nejeví účel-
ným.
(2) Nevyžaduje-li veřejný zájem potrestání,
může úřad upustiti od zavedení řízení nebo
zavedené řízení kdykoliv zastaviti, byla-li
správním přestupkem způsobená škoda nahra-
zena a lze-li se důvodně nadíti, že se obviněný
budoucně i bez výkonu trestu poklesku vy-
stříhá.
(3) Jestliže úřad řízení nezavede nebo je
zastaví, vydá o tom rozhodnutí soukromému
žalobci, případně poškozenému. Jinak pozna-
mená to s krátkým odůvodněním ve spise a
potvrdí to obviněnému k jeho žádosti.
§70.
(1) Neupustí-li úřad od zavedení řízení nebo
není-li potrestání provedeno trestním příka-
zem, konečně podá-li obviněný proti vydanému
trestnímu příkazu odpor, provede úřad řízení,
v němž dá příležitost obviněnému, aby se
38
ospravedlnil, a ostatním stranám, aby uplat-
nily svá práva a své právní zájmy.
(2) Ospravedlnění obviněného se může státi
výslechem, a to i u úřadu dožádaného, nebo se
souhlasem úřadu písemně.
(3) Souhlasí-li úřad s tím, aby se obviněný
písemně ospravedlnil, nechť obsílka obsahuje
též zřetelné označení činu, který se obvině-
nému klade za vinu, jakož i předpisu, který
byl porušen.
(4) Nedostaví-li se obviněný k výslechu
nebo neospravedlní-li se písemně ve stanovené
lhůtě, může býti řízení provedeno i bez jeho
výslechu, jestliže byl obviněný v obsílce na to
výslovně upozorněn a byla-li mu obsílka doru-
čena do vlastních rukou.
(5) Obviněný mladistvý musí však býti
před vydáním nálezu slyšen.
§ 71.
V řízení úřad postupuje z úřední moci,
určuje - šetře ustanovení tohoto zákona -
postup řízení, rozhoduje o tom, které důkazy
mají býti provedeny, může provésti ústní jed-
nání (§ 74 a násl. ) a hledí k tomu, aby říze-
ním byl zjištěn stav věci směrodatný pro roz-
hodnutí, pokud však jde o vyšetření správ-
ního přestupku, pravdivý stav věci a aby ří-
zení bylo vedeno co nejúčelněji, nejrychleji,
nejjednodušeji a nejlevněji. Úřad je povinen
se stejnou pečlivostí zjistiti a uvážiti všechny
okolnosti svědčící proti obviněnému i v jeho
prospěch.
§ 72.
(1) Úřad jest oprávněn, neustanovují-li
zvláštní předpisy jinak, učiniti si pro své roz-
hodnutí úsudek i o předběžných otázkách,
o nichž jako o otázkách hlavních přísluší roz-
hodovati jiným úřadům (orgánům) nebo sou-
dům.
(2) Úřad může však také řízení přerušiti
až do pravoplatného rozhodnutí předběžné
otázky příslušným úřadem (orgánem) nebo
soudem, jestliže řízení o předběžné otázce
u příslušného úřadu (orgánu) nebo soudu je
již zahájeno nebo se mezi řízením zahájí.
Úřad může také řízení přerušiti a uložiti stra-
ně, aby do určité lhůty zahájení řízení o před-
běžné otázce u příslušného úřadu (orgánu)
nebo soudu navrhla, a po marném uplynutí
lhůty v řízení pokračovati. V případech, kde
úřad nesmí podle zákonných předpisů řešiti
předběžnou otázku, budiž řízení přerušeno do
39
rozhodnutí soudu nebo příslušného úřadu
(orgánu).
§73.
(1) Obviněný budiž na počátku svého
prvého výslechu dotázán na své plné jméno,
jakož i osobní, majetkové, výdělkové a rodinné
poměry. Jsou-li údaje o tom již ve spisech,
buďtež mu sděleny, aby je buď uznal neb
opravil.
(2) Obviněný nemůže býti nucen k odpovědi
na kladené otázky.
§74.
(1) Koná-li se ústní jednání (§ 71), jest
k němu obeslati strany, případně svědky nebo
znalce nebo jiné osoby, jejichž přítomnosti je
při tom třeba.
(2) ústní jednání budiž ustanoveno vždy
tak, aby se obeslané osoby mohly k němu do-
staviti včas.
(3) Je-li třeba provésti při ústním jednání
důkaz ohledáním (§ 93), budiž ústní jednání
provedeno zpravidla na místě, na němž se má
vykonati ohledání, jinak u úřadu anebo na ji-
ném místě, které jest podle povahy případu
nejúčelnější.
(4) Obsílky k ústnímu jednání buďtež doru-
čeny podle § 45 a obsahujtež poučení o práv-
ních následcích nedostavení se, uvedených
v odstavci 5, v § 69, odst. 1, č. 3 a v § 70,
odst. 4.
(5) Jestliže zmešká jednání bez dostatečné
omluvy strana, k jejíž žádosti bylo řízení za-
vedeno, má se za to, že žádost vzala zpět, ne-
ní-li z veřejných důvodů potřeba, aby se věc
projednala.
§75.
(1) úřední orgán řídící ústní jednání má
po zahájení ústního jednání především zjis-
titi, které osoby a v jaké vlastnosti (strana,
svědek, znalec atd. ) jsou přítomny a zda zá-
stupci a zmocněnci jsou oprávněni k zastupo-
vání, a na to sděliti přítomným stručně, avšak
výstižně a jasně předmět jednání.
(2) úřední orgán ústní jednání řídící určuje
pořad, v jakém předmět ústního jednání má
býti probrán, zejména v jakém pořadu mají
býti strany slyšeny a důkazy prováděny, roz-
hoduje o připuštění nebo zamítnutí návrhů
neb otázek účastníků jednání, provádí připu-
štěné důkazy a pečuje otázkami účastníkům
40
jednání dávanými Jakož i jiným způsobem
o to, aby stav věci (§ 71) byl zjištěn.
(3) Přítomným stranám budiž zachováno
při ústním jednání právo na slyšení (§ 70).
Strany jsou oprávněny činiti návrhy věci se
týkající a jsou povinny uváděti k jejich odů-
vodnění příslušné skutkové okolnosti. Rovněž
mají strany právo vyjádřiti se o návrzích,
skutkových tvrzeních a právních vývodech
jinou stranou přednesených a důkazem jí na-
bídnutých. Byly-li pří ústním jednání nebo
mimo ně provedeny důkazy, musí býti vý-
sledky všech provedených důkazů stranám,
pokud se toho nezřeknou, sděleny a strany
mají právo, aby se o výsledku provedených
důkazů vyjádřily.
(4) úřad může učiniti opatření, aby ně-
které části jednáni, zejména řeč zástupce mla-
distvého a výslech svědků a znalců o osobě
mladistvého, byly provedeny v nepřítomnosti
mladistvého, lze-li se obávati, že by tato část
jednání mohla na něho působiti nepříznivě.
Nové skutečnosti při tom na jevo vyšlé, jež
odůvodňují podezření proti mladistvému,
buďte mu před ukončením jednání oznámeny,
aby se mohl o nich vyjádřiti.
(5) úřední orgán řídící ústní jednám jest
oprávněn je odročiti nebo přerušiti. Bylo-li
ústní jednání odročeno, má úřední orgán je
řídící co možná ihned ustanoviti, kdy a kde
bude v něm pokračováno, a přítomným to
ústně oznámiti.
(6) Bylo-li ústní jednání odročeno, má
úřední orgán je řídící na počátku nového úst-
ního jednání stručně, avšak výstižně zopako-
vati výsledky dosavadního jednání a sděliti
stranám výsledky důkazů mezi tím provede-
ných a teprve potom v jednání pokračovati.
§ 76.
(1) Průběh řízení budiž vyznačen v trest-
ním záznamu, který má zejména obsahovati:
1. označení úřadu provádějícího řízení,
2. osobní data obviněného (§ 73, odst. 1),
3. označení činu, který se obviněnému klade
za vinu a uplatňovaných soukromoprávních
nároků,
4. ospravedlnění nebo doznání obviněného,
5. podstatné výpovědi svědků a znalců a
jiné výsledky důkazního řízení a případné vy-
jádření obviněného nebo jiných stran o nich,
6. rozhodnutí (§95),
41
7. datum prohlášení (doručení) rozhodnutí.
(2) Všecky údaje v záznamu buďte se-
psány stručně a výstižně; jinak platí ohledně
zápisu prohlášení účastníků řízení ustanovení
§ 36, odst. 3, 5 až 7 a §§ 37 a 38. Pokud o jed-
notlivých úkonech v řízení byly sepsány sa-
mostatné protokoly, buďte připojeny k trest-
nímu záznamu a v příslušných rubrikách zá-
znamu budiž na to krátce poukázáno.
Oddíl 2.
Důkazní řízení.
Všeobecné zásady o důkazu.
§ 77.
(1) Skutečnosti všeobecně známé nebo
známé úřadu z jeho vlastní úřední činnosti,
jakož i skutečnosti, pro jejichž existenci sta-
noví zákon právní domněnku, nepotřebují dů-
kazu. Důkaz opaku je připuštěn, pokud to zá-
kon nevylučuje.
(2) Jinak úřad, přihlížeje k výsledkům
řízení, volně ocení, zda má býti nějaká skuteč-
nost považována za prokázanou čili nic.
(3) Stranám musí býti dána příležitost,
aby nabyly vědomosti o výsledku provedeného
důkazu, pokud se ho použije k odůvodnění
v rozhodnutí (§ 96, odst. 5), a vyjádřily se
o něm.
(4) Strany - vyjímaje obviněného - jsou
povinny svá tvrzení, pokud je jim to možno,
dokázati a za tím účelem dodati nebo aspoň
označiti úřadu důkazy jim známé.
§ 78.
Jako důkazu lze použíti všeho, co se hodí ke
zjištění rozhodného stavu věci a je podle po-
vahy případu potřebné. Důkaz výslechem
stran je nepřípustný.
Důkaz listinami a věcmi pře-
zvědnými.
§ 79.
(1) Listiny, které byly v předepsané formě
zřízeny v tuzemsku některým veřejným úřa-
dem (orgánem) v mezích jeho úředního
oprávnění neb od osoby veřejnou věrou na-
dané v oboru působnosti jí přikázaném (ve-
řejné listiny), podávají úplný důkaz toho, co
v nich úřadem (orgánem) úředně jest naří-
zeno nebo prohlášeno neb úřadem (orgánem)
neb osobou ke zřizování listin povolanou, do-
6
42
svědčeno. Totéž platí o listinách, které byly
zřízeny sice mimo tuzemsko, avšak v mezích
jejich úředních oprávnění veřejnými úřady
(orgány), které jsou podřízeny některému
tuzemskému úřadu (orgánu) nebo vykonávají
funkce československých zastupitelských
úřadů.
(2) Pokud není v mezinárodních smlouvách
jinak ustanoveno, mají listiny zřízené v ci-
zině, které na místě, v němž byly zřízeny platí
za veřejné listiny a jako veřejné listiny tam
požívají plné průvodnosti, předpokládajíc vzá-
jemnost, průvodnost veřejných listin, jsou-li
ověřeny příslušným úřadem (orgánem) Čes-
koslovenské republiky nebo veřejným úřadem
(orgánem) vykonávajícím funkce českoslo-
venských zastupitelských úřadů.
(3) Stejnou průvodnost mají také jiné
listiny, které jsou zákonnými předpisy pro-
hlášeny za veřejné listiny.
(4) Důkaz o tom, že obsah listiny neodpo-
vídá skutečnosti, jest připuštěn.
§ 80.
Soukromé listiny podepsané vydatelem
neb opatřené jeho znamením ruky ověřeným
soudem nebo veřejným notářem nebo úřadem
(orgánem), vykonávajícím funkce českoslo-
venského zastupitelského úřadu, podávají, po-
kud není opak dokázán, úplný důkaz o tom,
že prohlášení v nich obsažená pocházejí od vy-
datele.
§ 81.
Je-li předložen místo listiny jen její neově-
řený opis, úřad volně ocení, pokud opisu lze
dáti víru jako původní listině.
§ 82.
Ustanovení o listinném důkazu platí ob-
dobně také o přezvědných věcech (pomnících,
hraničních znameních, meznících, cejchov-
ních a značkových kůlech a pod. ).
Důkaz svědky.
§ 83.
Jako svědkové nesmějí býti vyslechnuti:
1. osoby, které nejsou s to své pozorování
sděliti nebo v době, na kterou se má jejich vý-
pověď vztahovati, nebyly způsobilé, aby vní-
maly skutečnost, která má býti dokázána;