15
žel), příbuzný v přímé linii vůbec a v poboč-
né linii do čtvrtého stupně a sešvakřený do
druhého stupně;
2. ve věcech, v nichž jsou stranou jejich
poručenci, opatrovanci, osvojenci, schovanci,
osvojitelé nebo pěstouni;
3. ve věcech, v nichž byli nebo ještě jsou
ustanoveni zástupci nebo zmocněnci nebo po-
radci stran v řízení zúčastněných nebo ve kte-
rých vystupují zástupci nebo zmocněnci nebo
poradci, kteří jsou k nim v poměru uvedeném
pod č. 1 nebo 2, jakož i ve věcech, v nichž byli
vyslechnuti jako svědkové nebo znalci;
4. jestliže jsou jiné vážné důvody, které do-
statečně uvádějí v pochybnost úplnou jejich
nepodjatost;
5. jsou-li orgány odvolacího úřadu a půso-
bily při vydání rozhodnutí v odpor vzatého.
(2) Ve městech se zvláštním statutem jsou
úřední orgány podjaty také, jestliže jejich
vlastní obec jest v řízení stranou.
(3) Kromě případu označeného v odstavci 1,
č. 5 nemůže z úřední činnosti, kterou vykonává
úřední orgán v oboru své působnosti, býti vy-
vozován důvod pro domněnku jeho podjatosti.
(4) Úřední orgán, u něhož nastal důvod
podjatosti, je povinen oznámiti to přednostovi
úřadu, který řízení ve věci buď sám pře-
vezme nebo je přidělí jinému úřednímu
orgánu. Nastal-li tento důvod u přednosty
úřadu, odevzdá věc svému zástupci a učiní
oznámení nadřízenému úřadu.
(5) Namítá-li podjatost úředního orgánu
strana, musí tak učiniti dříve, než předsevezme
první úkon před ním. Jinak může strana na-
mítati podjatost úředního orgánu jen, když
důvod podjatosti nastal později nebo když se
o něm později dověděla, a to před prvním úko-
nem, jejž před podjatým orgánem má před-
sevzíti poté, co důvod podjatosti nastal nebo
se o něm strana dověděla.
(6) Odmítajíc úřední orgán má strana
osvědčiti důvody podjatosti, pokud nejsou
úřadu známy.
(7) O návrhu strany namítající podjatost
úředního orgánu rozhoduje přednosta úřadu;
jde-li o něho, nadřízený úřad.
(8) Jsou-li všechny orgány toho kterého
úřadu podjaty, zařídí nadřízený úřad, obdrže
o tom oznámení, čeho třeba, aby řízení bylo
provedeno jménem podjatého úřadu jeho
16
vlastním úředním orgánem, nebo deleguje jiný
podřízený úřad.
(9) Je-li nebezpečí v prodlení, má podjatý
úřední orgán sám předsevzíti neodkladná úřed-
ní jednání, pokud nemůže býti ihned zařízeno
jeho zastoupení jiným úředním orgánem.
§ 27.
Tlumočníci.
O tlumočnících podle potřeby k řízení při-
braných platí obdobně ustanovení o znalcích.
§ 28.
Dožádání.
(1) úřad může, je-li to účelné nebo nutné,
dožádati obecní úřady a v mezích působnosti
jiných veřejných úřadů, korporací neb orgá-
nů i tyto úřady, korporace a orgány, aby pro
něj provedly určité úkony v projednávané věci,
pokud dožadující úřad nemusí podle správního
předpisu tyto úkony sám provésti. Stejně mů-
že úřad dožádati obecní nebo jiné veřejné úřa-
dy, korporace neb orgány, aby mu zaslaly spi-
sy, jichž k projednávání určité věci potřebuje.
(2) Dožádané úřady, korporace neb orgány
jsou povinny vyhověti dožádání, pokud tomu
nebrání zvláštní předpisy. Nemohou-li vyho-
věti dožádání z důvodu nepříslušnosti a je-li
zřejmo, který úřad, korporace neb orgán je
příslušný, zašlou žádost příslušnému úřadu,
korporaci neb orgánu a uvědomí o tom dožá-
davší úřad.
(3) Dožádati soudy lze v mezích zákonných
předpisů. Soudy jsou povinny zaslati úřadu na
jeho žádost spisy, jichž k projednávání určité
věci potřebuje, nebrání-li tomu zvláštní zákon-
né předpisy.
(4) O poskytování právní pomoci úřady ci-
zích států a naopak platí ustanovení meziná-
rodních smluv nebo zásada vzájemnosti.
Oddíl 2.
Strany, jejich zástupci a zmocněnci.
§ 29.
(1) Pokud z tohoto zákona nebo z jiných
správních předpisů neplyne, že stranami jsou
i jiné osoby, jsou stranami: obviněný, poško-
17
zený, soukromý žalobce, právnické osoby a
jiné soubory osob, které podle § 9, odst. 3 ručí
za peněžité pokuty, náklady řízení a náhradu
škody nebo jež podle téhož ustanovení stíhají
následky odsouzení.
(2) Obviněným je ten, kdo jest podezřelý
ze správního přestupku nebo z účasti na něm
nebo z pokusu o něj, je-li pokus prohlášen za
trestný, a to od okamžiku, kdy byl předsevzat
prvý úkon k jeho stíhání, až do konce řízení.
(3) úkonem stíhání je každé úřední jedná-
ní namířené proti určité osobě jako obviněné-
mu (obsílka, předváděcí rozkaz, výslech, žá-
dost o výslech, rozkaz k vypátrání, trestní pří-
kaz a pod. ), třebaže se o něm obviněný nedo-
věděl, a to také tenkráte, když úřad (§ 18,
odst. 1 a § 132) nebo soud k provedenému
úřednímu jednání nebyl příslušný.
(4) Poškozeným jest osoba, o jejíchž sou-
kromoprávních nárocích vzešlých ze správního
přestupku je úřad povolán rozhodovati.
(5) Soukromým žalobcem je ten, na jehož
soukromou žalobu se správní přestupek stíhá.
§ 30.
(1) Jako strany mohou u úřadu vystupovati
svéprávné osoby fysické samostatně, nesvé-
právné svými zákonnými zástupci, pokud
správní předpisy nestanoví, že mohou vystu-
povati samostatně, osoby právnické, společen-
stva, společnosti a jiné soubory osob svými zá-
konnými, statutárními nebo, není-li jich, jiný-
mi zástupci. Nesvéprávný obviněný může však
u úřadu vystupovati též samostatně.
(2) Je-li pochybnost o osobní způsobilosti
k právům a k právním jednáním, má úřad tuto
způsobilost posuzovati, není-li ve správních
předpisech jinak ustanoveno, podle ustanovení
soukromého práva.
(3) Úřad má zkoumati legitimaci strany
z úřední moci a vykonati, je-li potřeba, nutná
šetření k jejímu zjištění.
(4) Mladistvému obviněnému má býti z mo-
ci úřední ustanovena, pokud možno z příslušné
okresní péče o mládež, vhodná osoba jako zá-
stupce, jestliže jeho zákonný zástupce je úča-
sten na trestném činu nebo jestliže zastupová-
ní zákonným zástupcem není z jakéhokoliv ji-
ného důvodu možné nebo vhodné, úřadem u-
stanovený zástupce má v řízení postavení a
práva zákonného zástupce. Ustanovení § 32.
odst. 2 platí obdobně.
3
18
§ 81.
(1) Dvě nebo více stran mohou, pokud není
jinak stanoveno, před úřadem v téže věci jed-
nati společně buď samy nebo zmocněncem
ustanoveným z nich nebo mimo ně.
(2) úřad může stranám, jednajícím v téže
věci, které mají na věci společný úplně se
shodující zájem, naříditi, aby si ustanovily
společného zmocněnce do určité lhůty; ne-
stane-li se tak, může úřad jednu z těchto stran
nebo třetí osobu určiti za společného zmoc-
něnce, který jím bude tak dlouho, dokud si
strany, o něž jde, neustanoví a úřadu ne-
oznámí jiného společného zmocněnce. Tohoto
ustanovení nelze použíti vůči obviněnému.
(3) Proti rozhodnutí úřadu podle před-
chozího odstavce mohou se strany, o něž jde,
odvolati.
(4) Jednání, opominutí nebo zavinění jedné
ze stran společně jednajících nemůže býti ani
ku prospěchu ani ke škodě ostatních stran,
pokud opak neplyne z vydané plné moci nebo
ze zvláštních ustanovení nebo z povahy věci.
§32.
(1) Nemá-li strana nezpůsobilá k jednání
zákonného zástupce nebo nelze-li pobyt strany
zjistiti, ustanoví úřad, jestliže toho důležitost
věci vyžaduje, opatrovníka, který jedná jmé-
nem strany, dokud nevystoupí u úřadu strana
sama, její zástupce nebo zmocněnec. Ustano-
vení opatrovníka oznámí úřad příslušnému
soudu a dá je vyhlásiti vývěskem v obci po-
sledního bydliště strany, a neměla-li strana
v tuzemsku bydliště, v obci jejího posledního
pobytu, je-li poslední bydliště nebo pobyt
znám.
(2) Osoby k tomu způsobilé jsou povinny
funkci opatrovníka přijmouti, jestliže by podle
platných předpisů nemohly odmítnouti pře-
vzíti opatrovnictví.
(3) Obviněnému nelze ustanoviti opatrov-
níka.
§ 33.
(1) Strany se mohou, pokud podle správ-
ních předpisů nebo povahy věci nežádá úřad
výslovně jejich osobní přítomnosti u úřadu,
dáti zastupovati svéprávnými osobami (zmoc-
něnci), které se mají vykázati písemnou nebo
ústní plnou mocí před úřadem danou do proto-
kolu.
19
(2) Obsah a rozsah oprávnění zastupovati
se řídí ustanovením plné moci; pochybnosti,
které o tom vzejdou, buďte posuzovány podle
předpisů soukromého práva.
(3) Úřad má zkoumati plnou moc z úřední
moci; případné formální nedostatky buďtež
odstraněny podle obdoby § 35, odst. 3.
(4) úřad může výjimečně upustiti od vý-
kazu plné moci, jestliže jde o zastoupení členy
rodiny, příslušníky domácnosti, zaměstnava-
teli nebo zaměstnanci úřadu známými a není-li
pochybnosti o trvání nebo rozsahu práva k za-
stupování.
(5) I když byl ustanoven zmocněnec, může
zmocnitel sám učiniti prohlášení vlastním
jménem vedle svého zmocněnce nebo na jeho
místě a rovněž úřad si může vyžádati potřebné
prohlášení přímo od zmocnitele. V pochybnosti
platí prohlášení zmocnitelovo.
(6) úřad může určitou osobu ze zastupování
jako zmocněnce vyloučiti, jestliže by jejím
vystupováním účel řízení byl obrozen nebo
mařen, musí však učiniti opatření, aby strana
tím neutrpěla právní újmy.
(7) Pokoutníci úřadu známí nesmějí býti
připuštěni k zastupování stran.
(8) I když si strana neustanoví pro určitou
věc zmocněnce, může si přibrati právního nebo
jiného odborného poradce a dostaviti se
k úřednímu jednání v jeho průvodu.
§ 34.
Ustanovení tohoto zákona o stranách vzta-
hují se, neplyne-li z nich něco jiného, obdobně
též na jejich zástupce a zmocněnce.
Oddíl 3.
Styk úřadu se stranami.
§ 35.
Podání.
(1) Podání (návrhy, žádosti, oznámení, od-
volání, odpor a jiná sdělení) mohou býti
učiněna u úřadu písemně nebo telegraficky, a
je-li to podle povahy věci možné a nutné, ze-
jména, vyžaduje-li toho ochrana zájmů stran,
nebo je-li to s hlediska veřejných zájmů
účelné, též ústně.
(2) Z podání má býti zřejmo, kdo je činí,
případně kdo vystupuje jako zástupce nebo
20
zmocněnec, o jakou věc jde a jaký návrh se
činí. Nárok v podání uplatňovaný musí býti
věcně odůvodněn tak, jak toho povaha pří-
padu vyžaduje, a musí býti připojeny neb
aspoň navrženy potřebné důkazy. Písemné
podání musí býti podatelem nebo jeho zá-
stupcem nebo zmocněncem vykázaným plnou
mocí podepsáno vlastní rukou neb opatřeno
znamením ruky, které ověří osoba čtení a
písma znalá neb obecní orgán, při podáních
u úřadu protokolovaných úřední orgán. Různé
věci nebuďtež spojovány v jednom podání.
(3) Úřad není oprávněn odmítnouti písemné
podání jen pro formální vady, nýbrž má za-
říditi z úřední moci jejich odstranění a uložiti
k tomu cíli podateli přiměřenou lhůtu; stejně
úřad uloží podateli, aby ve stanovené lhůtě po-
tvrdil telegrafické podání písemně. Po bezvý-
sledném uplynutí lhůty budiž podání považo-
váno za neučiněné. Na tento následek budiž
osoba podání činící upozorněna. Byla-li for-
mální vada odstraněna ve stanovené lhůtě,
platí o podání, jako by bylo učiněno původně
správně. Obsahuje-li vadné podání též ozná-
mení o správním přestupku, jenž se stíhá
z úřední povinnosti, zahájí se řízení o tomto
přestupku a podání se pozastaví jen, pokud se
v něm uplatňují jiné zájmy.
(4) Podání pocházející od pokoutníka úřadu
známého může úřad, jemuž svědčí, vrátiti
straně, aby je učinila do určité lhůty sama
nebo zmocněncem. Je-li stanovená lhůta za-
chována, platí nové podání tak, jako by bylo
učiněno v době původního podání.
Protokoly.
§ 36.
(1) O ústním podání učiněném u úřadu, ja-
kož i o úředním úkonu budiž, pokud se neza-
píše do trestního záznamu (§ 76), sepsán pro-
tokol.
(2) Protokol má obsahovati:
1. místo, čas a předmět jednání;
2. označení úřadu a jména jednotlivých or-
gánů, které úřední jednání řídí nebo při něm
působí, přítomných stran (zástupců, zmoc-
něnců), jakož i svědků a znalců, po případě
tlumočníků;
3. podpis úředních orgánů;
4. podpis stran a jiných vyslechnutých
osob, případně znamení ruky, jež ověří orgán
řídící úkon nebo zapisovatel.
21
(3) V protokole o ústním podání budiž uve-
den podstatný obsah ústního prohlášení.
(4) Protokoly o úředním úkonu buďte or-
gánem jej řídícím sepsány tak, aby podávaly
přesně a stručně průběh a obsah jednání.
V protokole buďte zejména také zaznamenána
veškerá rozhodnutí učiněná za úředního úkonu
orgánem jej řídícím. Důležitá prohlášení
stran, svědků a znalců buďte sepsána co
možná jejich vlastními slovy. Písemná vy-
jádření, sdělení, posudky atd. buďte připojeny
jako přílohy protokolu; seznam těchto příloh
budiž vyznačen v protokole.
(5) Protokol, případně jeho část (odsta-
vec 6) budiž vyslechnutým osobám, pokud se
toho výslovně nezřeknou, před připojením
podpisu přečten.
(6) Odepřel-li někdo podpis nebo vzdálil-li
se před ukončením protokolu nebo části pro-
tokolu obsahující jeho výpověď, má orgán
řídící úřední úkon tuto okolnost v protokole
vyznačiti, a byl-li podpis odepřen, uvésti dů-
vody, proč byl odepřen.
(7) V protokole nesmí býti po podepsání nic
podstatného měněno, mazáno ani škrtáno.
Místa při sepisování přeškrtnutá mají zůstati
čitelná. Podstatné doplňky buďtež pojaty do
do dodatku k protokolu a zvláště potvrzeny.
§ 37.
Namítá-li strana, že některé prohlášení bylo
v protokolu sepsáno neúplně nebo nesprávně,
nebo namítá-li totéž jiná osoba o svém pro-
hlášení, buďtež tyto námitky v protokolu po-
znamenány i s důvody pro ně uvedenými.
§ 38.
Není-li výslovných námitek (§ 37), podává
protokol sepsaný podle § 36 plný důkaz o prů-
běhu a obsahu úředního jednání. Důkaz opaku
není vyloučen.
§ 39.
Nahlížení do spisů.
(1) úřad je povinen dovoliti stranám, aby
v úředních hodinách stanovených pro styk se
stranami pod dohledem úředního orgánu na-
hlédly do spisů nebo částí spisů a činily si
z nich opisy nebo výpisy, pokud jejich znalosti
potřebují k hájení svých právních zájmů.
(2) Z nahlédnutí jsou vyloučeny vždy po-
radní protokoly; úřední referáty, návrhy vy-
22
řízení a jiné spisy (sdělení jiných úřadů, hlá-
šení, zprávy a pod. ) jsou z nahlédnutí vylou-
čeny, jestliže tomu brání veřejný zájem nebo
byly-li by tím ohroženy oprávněné zájmy ně-
které strany s předmětem spisů nesouvisící
nebo zájmy třetích osob. Z nahlédnutí nelze
však vyloučiti spisy nebo jejich části, pokud
obsahují zjištění okolností, které jsou podkla-
dem rozhodnutí (§ 77, odst. 3), leda by šlo
o okolnosti, jež mají zůstati utajeny v zájmu
obrany státu,
(3) Všem stranám v řízení zúčastněným
musí býti k žádosti poskytnuta možnost na-
hlédnouti do spisů podle předchozích odstavců
v stejném rozsahu.
(4) Osobě, která není stranou, může býti za
podmínek odstavců 1 a 2 dovoleno seznati ob-
sah spisů, osvědčí-li, že potřebuje jejich zna-
losti k hájení svých právních zájmů.
§40.
Obsílky.
(1) úřad jest oprávněn předvolati osoby,
které se v jeho úředním obvodu zdržují nebo
vykonávají trvale výdělečnou činnost nebo
povolání a jejichž přítomnost u úřadu pova-
žuje za nutnou; k ústnímu jednání může úřad
předvolati i osoby bydlící v jiném úředním ob-
vodu, může-li se tím urychliti a zjednodušiti
řízení a může-li se to státi bez značných obtíží
pro předvolanou osobu.
(2) V obsílce budiž uvedeno místo, doba a
předmět úředního jednání, označení, v jaké
vlastnosti se obeslaný má dostaviti (jako
strana, svědek, znalec atd. ), které pomůcky
a důkazy má s sebou přinésti, a upozornění,
zda se obeslaný má dostaviti osobně. Konečně
buďtež v obsílce označeny i následky, které
by obeslaného stihly, kdyby se bez důvodu
nebo bez ospravedlnění nedostavil, úřad může
však obeslanému v obsílce dáti také možnost,
aby do doby stanovené pro výslech písemně
oznámil okolnosti, jež úřad zjišťuje.
(3) Komu není nemocí, tělesnou vadou nebo
jinými odůvodněnými překážkami zabráněno
se dostaviti, jest povinen tak učiniti, pokud
z obsahu obsílky nie jiného neplyne. Obeslaný
je povinen úřadu do čtyřiadvaceti hodin po
doručení obsílky odeslati oznámení o překáž-
kách, pro něž mu není možno k úřadu se do-
staviti. Nastala-li překážka později, budiž
oznámení odesláno ihned, jakmile nastala.
Také o tom budiž obeslaný v obsílce poučen.
23
(4) Jestliže někdo bez důvodu nebo bez
ospravedlnění obsílce nevyhoví, může jej úřad
podle předpisů o vykonávacím řízení k tomu
přidržeti pořádkovými pokutami nebo jej
může dáti předvésti, a jde-li o obsílku k úst-
nímu jednání, může mu mimo to uložiti ná-
hradu nákladů jednání zmařeného tím, že se
k jednání nedostavil. Proti rozhodnutí o ná-
hradě nákladů může ten, kdo není ve věci zú-
častněn jako strana, podati odvolání.
(5) Následky podle předchozího ustanovení
mohou obeslaného stihnouti jen, bylo-li jimi
v obsílce pohroženo a byla-li obsílka doručena
do vlastních rukou.
(6) O obesílání osob exteritoriálních platí
ustanovení mezinárodního práva.
Oddíl 4.
O doručování.
Způsob doručení.
§ 41.
Úřad doručuje úřední spisy poštou, ne-
uzná-li za vhodnější doručiti je sám svými
orgány neb obcí.
§ 42.
(1) Doručiti jest v bytě, živnostenské pro-
vozovně, obchodní místnosti, kanceláři nebo
pracovním místě osoby, jíž má býti doručeno
(příjemce), a jde-li o advokáty a veřejné no-
táře, v jejich kanceláři. Doručení mimo tato
místa je platné, nebylo-li přijetí odepřeno.
(2) Není-li míst uvedených v odstavci 1,
může se doručiti všude, kde doručovatel pří-
jemce zastihne.
(3) Ustanovil-li si příjemce u poštovního
úřadu osobu k přijímání docházejících zásilek,
platí doručení této osobě za vykonané pří-
jemci.
(4) Opustil-li příjemce dočasně své bydliště
a zanechal-li v místě uvedeném v odstavci 1
neb u svého dodacího poštovního úřadu adresu
svého dočasného pobytu v tuzemsku, může
býti spis za ním zaslán.
Náhradní doručení.
§ 43.
(1) Nezastihl-li doručovatel příjemce
v místě uvedeném v § 42, odst. 1, může doru-
24
čiti každému právě přítomnému dospělému
příslušníku domácnosti příjemcovy nebo jeho
zaměstnavateli nebo zaměstnanci, jsou-li do-
ručovateli známi a jestliže neodmítnou spis
přijmouti.
(2) Nezastihl-li doručovatel ani takové
osoby, může doručiti podle ustanovení před-
chozího odstavce spis pronajímateli, který
v témže domě bydlí, neb osobě jím ustanovené
ke správě domu, rovněž v domě bydlící, jest-
liže tyto osoby jsou ochotny spis přijmouti.
(3) Úřad může na spise (obálce) označiti
osoby, kterým se nesmí spis náhradně doru-
čiti pro jejich zájem na věci nebo pro jiný
vážný důvod.
§ 44.
(1) Nelze-li doručiti způsobem naznačeným
v §§ 42 a 43, budiž spis, který má býti doru-
čen poštou, uložen u poštovního úřadu, jinak
u obecního úřadu dodacího místa a budiž to
příjemci oznámeno vývěskem připevněným
na dveře vchodu na místo označené v § 42,
odst. 1 nebo na dveře domu, v němž místo
jest.
(2) Uložení spisu u poštovního neb obecního
úřadu má účinek doručení. Poškození nebo
stržení vývěsku nemá vlivu na platnost doru-
čení.
§ 45.
Doručení do vlastních rukou.
(1) Do vlastních rukou příjemcových budiž
doručeno:
1. je-li to předepsáno,
2. je-li den doručení rozhodný pro počítání
preklusivní lhůty nebo
3. nařídí-li to úřad ze zvláštních důvodů.
(2) Nezastihl-li doručovatel příjemce v místě
uvedeném v § 42, odst. 1. zanechá tam nebo
připevní na dveře vchodu na místo nebo na
dveře domu, v němž místo je písemné ozná-
mení, v němž vyzve příjemce, aby v tomto
místě byl přítomen k přijetí spisu v den a ho-
dinu zároveň uvedenou. Nemůže-li mu ani pak
býti spis doručen, doručí se podle ustanovení
§ 44, i když se příjemce o písemném oznámení
nedověděl.
25
Ustanovení pro zvláštní pří-
pady.
§ 46.
(1) Je-li strana zastoupena zmocněncem
(§ 33), který má bydliště v tuzemsku, doru-
čuje se spis jemu. Vedle toho však lze podle
uvážení úřadu doručiti i straně samé; mimo
obsílky pokládá se v takovém případě doru-
čení za vykonané, byl-li spis doručen zmoc-
něnci.
(2) Má-li několik stran v řízení společného
zástupce nebo zmocněnce, pokládá se spis za
doručený všem stranám, jestliže bylo zástupci
(zmocněnci) doručeno jedno vyhotovení spisu.
Podalo-li několik stran společné písemné po-
dání, platí v pochybnosti ten, jehož podpis je
na prvním místě, a to v prvé řadě s pravé
strany, za společného zmocněnce pro doručo-
vání.
(3) úřad může, vyžaduje-li toho povaha
věci, straně, která má bydliště (sídlo) mimo
jeho úřední obvod, uložiti, nejde-li o obvině-
ného, aby v určené lhůtě jmenovala zmoc-
něnce pro doručování, bydlícího v obvodu
úřadu, pro určitou věc nebo pro všechny jí se
týkající věci, jež se stanou předmětem řízení
u tohoto úřadu. Nevyhoví-li strana tomuto
příkazu, může jí úřad ustanoviti opatrovníka
podle § 32. Toto ustanovení neplatí o doručo-
vání zaměstnancům československého státu
ustanoveným v cizině; jim doručuje na žádost
úřadu příslušné ministerstvo.
(4) Doručení úřadu, ústavu nebo podniku
stane se dodáním spisu orgánu, který jest
ustanoven přijímati spisy, a není-li takového
orgánu nebo není-li přítomen, orgánu, který
jest přítomen v úřadě (ústavu, podniku) a
jest doručovateli znám. Za průkaz o doručení,
není-li doručovacího lístku nebo knihy, platí
otisk podacího razítka. Důkaz opaku jest při-
puštěn.
(5) O doručování osobám exteritoriálním a
v budovách nebo místnostech exteritoriálních
platí předpisy mezinárodního práva.
(8) Spisy, které mají býti doručeny oso-
bám v činné službě vojenské nebo četnické,
doručí se prostřednictvím příslušného velitel-
ství.
4
26
§ 47.
Odepřel-li příjemce přijmouti spis, pozna-
mená to doručovatel na spise a ponechá jej
v místě uvedeném v § 42, odst. 1 nebo jej
uloží, doručuje-li se poštou, u poštovního,
jinak u obecního úřadu. Zanechání nebo ulo-
žení spisu má účinek doručení.
§ 48.
(1) Změnila-li strana mezi řízením byt
nebo bydliště a neoznámila-li to úřadu, možno,
nelze-li nový byt (bydliště) zjistiti, všecka
další doručeni provésti na nebezpečí strany
v dosavadním bytě nebo bydlišti způsobem
uvedeným v §§ 43 a 44.
(2) Osobám, jejichž pobyt přes konané še-
tření jest neznám, nebo osobám, které nejsou
úřadu známy, může býti doručeno, není-li
ustanoven zástupce, zmocněnec neb opatrov-
ník, veřejnou vyhláškou na úřední tabuli a do-
ručení platí za vykonané, není-li ve správních
předpisech jinak ustanoveno, když od vyhlá-
šení na úřední tabuli příslušného úřadu uply-
nulo patnáct dnů, nebyla-li ve vyhlášce stano-
vena lhůta delší.
(3) úřad může vyhlášku vyhlásiti také
v obci veřejným vyvěšením a jinak způsobem
v místě obvyklým.
(4) Poškození nebo stržení vyhlášky nemá
vlivu na platnost doručení.
(5) Ustanoveni tohoto paragrafu neplatí
pro obviněného.
Průkaz o doručení.
§ 49.
(1) Výkon doručení budiž, kde je toho pro
průkaz o doručení potřeba, potvrzen osobou,
jíž bylo doručeno, na doručovacím lístku (do-
ručence) zapsáním data doručení a jejím pod-
pisem, jakož i podpisem doručovatele. Ode-
pře-li osoba, jíž bylo doručeno, podpis nebo vy-
značení data, budiž to doručovatelem na doru-
čence uvedeno.
(2) Nemohlo-li býti doručeno osobě, které
lze platně doručiti, potvrdí doručovatel okol-
nost, která má účinek doručení, na doručence
zapsáním příslušného data a svým podpisem.
(3) Doručenka budiž bez odkladu vrácena
úřadu.
27
§ 50.
(1) Řádně vyhotovená doručenka je for-
málním průkazem o doručení. Důkaz opaku je
připuštěn.
(2) Jsou-li pochybnosti nebo není-li doru-
čenky, lze doručení prokázati jiným vhodným
způsobem. Byly-li však v takových případech
úřední spisy zaslány poštou a nejde-li o doru-
čení do vlastních rukou, pokládá se za den do-
ručení osmý den po dni, kterého byly úřední
spisy podány na poštu, jestliže během této
doby nepodala pošta zprávu o jejich nedoru-
čitelnosti. Důkaz, že úřední spisy nebyly do-
ručeny nebo že byly doručeny jiného dne, je
připuštěn.
Oddíl 5.
Lhůty.
§ 51.
(1) Při počítání lhůt, které jsou stanoveny
podle dnů, nepočítá se den, do něhož spadá
doba neb událost, jíž se má lhůta počínati.
(2) Lhůty stanovené podle týdnů, měsíců
nebo roků končí se uplynutím onoho dne po-
sledního týdne nebo měsíce, jenž svým jmé-
nem nebo číselným označením odpovídá dni,
kterého se lhůta počala. Chybí-li tento den
v posledním měsíci, končí se lhůta uplynutím
posledního dne tohoto měsíce.
(3) Počátek a běh lhůty se nestaví nedě-
lemi ani svátky a památnými dny republiky
československé. Připadne-li poslední den lhůty
na neděli, státně uznaný svátek nebo památný
den Československé republiky nebo na vše-
obecný svátek státu, v němž strana bydlí, jest
pokládati nejbližší den pracovní za poslední
den lhůty.
(4) O dny poštovní (telegrafní) dopravy se
lhůty, vyjímajíc případy, uvedené v § 67,
odst. 1 a § 100, odst. 2, neprodlužují.
(5) Je-li pochybnost, považuje se lhůta za
zachovanou, dokud se neprokáže opak.
HLAVA II.
Zajištění řízení.
§ 52.
Pátrání.
Jsou-li trestně odpovědné osoby nebo jejich
pobyt neznámy, jest úřad povinen stav věci
28
objasniti a pátrati po uvedených osobách a
jejich pobytu. Taková šetření jest přerušiti,
jakmile se ukáže další stíhání marným nebo
jakmile se zjistí, že náklad na to potřebný se
nesrovnává s velikostí a významem porušení
veřejného zájmu správním přestupkem.
O přerušení buď uvědomen soukromý žalobce,
případně poškozený.
§ 53.
Jistota.
(1) Úřad může, pokud tak již předpisy
zvláště neustanovují, uložiti stranám k zajiš-
tění účelu nebo podmínek řízení a jeho ná-
kladů, aby složily jistotu v hotových penězích,
nebo může naříditi přiměřené zajištění jiného
způsobu. Místo jistoty v hotových penězích
může ji strana zříditi v cenných papírech po-
žívajících sirotčí jistoty nebo znamenaných
na tuzemské burse nebo ve vkladních kníž-
kách (listech) tuzemských spořitelen, tuzem-
ských ústavů peněžních nebo tuzemských
úvěrních ústavů společenstevních (družstev-
ních) a jejich ústředí, pokud jsou tyto ústavy
oprávněny vydávati vkladní knížky (listy).
(2) Složení jistoty podle předcházejícího od-
stavce budiž uloženo jen, je-li to nutné neb
účelné a jen v rozsahu přiměřeném sledova-
nému účelu a poměrům strany. Složení jistoty
nebudiž žádáno na stranách, které osvědčí, že
by nemohly jistotu složiti bez zkrácení nutné
výživy potřebné pro ně a jejich rodiny (právo
chudých).
(3) Bylo-li uloženo složiti jistotu vzhledem
k žádosti strany kdykoliv odvolatelné, budiž
zároveň strana upozorněna v rozhodnutí, jímž
se ukládá složiti jistotu, že se bude míti za to,
že od návrhu ustoupila, nevyhoví-li příkazu
v dané lhůtě.
(4) Proti uložení jistoty lze podati odvolání.
I když bylo podáno odvolání, může úřad v ří-
zení pokračovati, má-li to za nutné ve veřej-
ném zájmu.
(5) O tom, že byla jistota složena, budiž
osobě jistotu složivší vydáno ihned potvrzení.
(6) Jistoty použije se ke splnění účelu, pro
nějž byla jistota dána. Zbytek vrátí se straně,
jistotu složivší. Byl-li splněn účel, pro nějž jis-
tota byla dána, jiným způsobem nebo nebyla-li
strana, jistotu složivší, uznána povinnou
k plnění, k jehož zajištění jistotu složila, vrátí
se jí celá jistota. Byl-li vinou strany, jistotu