88
zákon ze dne 14. července 1927, č. 110 Sb.
z. a n., o železniční přepravě,
zákon ze dne 8. srpna 1910, č. 149 ř. z.,
o drahách nižšího řádu, zák. čl. XXXI/1880,
o drahách místních, ve znění zák. čl. IV/1888,
bez újmy práva výkupu, jak bylo pro stát za-
loženo těmito zákony,
zákon ze dne 16. června 1892, č. 41 čes. z. z.,
jakož i § 7 zákona ze dne 16. května 1895, č. 54
mor. z. z., a § 7 zákona ze dne 3. června 1895,
č. 45 slez. z. z., stran užívání veřejných silnic
a cest ke zřizování drah,
zák. čl. XVII/1914, o železničním služebním
řádě,
zákon ze dne 8. února 1921, č. 59 Sb. z. a.
n., kterým se mění ustanovení § 24, odst. 2
zákona ze dne 18. února 1878, č. 30 ř. z., o se-
stavení seznamů znalců v řízení týkajícím se
vyvlastnění k účelům vystavění a provozo-
vání železnic,
vládní nařízení ze dne 20. dubna 1934, č. 79
Sb. z. a n., o úpravě některých poměrů veřej-
ných hlavních a místních drah státních a drah
státem spravovaných k veřejným pozemním
komunikacím.
(3) Dokud nebude vydána úprava vládním
nařízením podle tohoto zákona (§ 206, po pří-
padě zmocnění udělená na jiných místech),
nebo jiná úprava
všeobecné povahy předví-
daná tímto zákonem, užije se při provádění
tohoto zákona dosavadních předpisů, které
upravují příslušné předměty, se změnami,
které vyplývají z ustanovení tohoto zákona
a postupně vydávaných prováděcích předpisů.
Než bude vydáno vládní nařízení podle § 32,
odst. 1, věty třetí, jest orgánem, jemuž je svě-
řeno hájení odpovídajícího veřejného zájmu,
zástupce příslušného úřadu, který je k míst-
nímu šetření vysílán podle dosavadních před-
pisů.
(4) Odkazují-li jiné předpisy na některé
předpisy, které se zrušují, nastupují na místo
zrušených předpisů příslušná ustanovení to-
hoto zákona, po případě prováděcích předpisů.
To platí obdobně i o upraveném znění zákona
č. 30/1878 ř. z.; na místo § 42 dosavadního
znění zákona č. 30/1878 tu nastupují §§ 7 až
9 tohoto (železničního) zákona.
§ 210.
(1) Nedotčeny zůstávají:
1. zákon ze dne 27. června 1919, č. 373 Sb.
z. a n., o doplnění sítě železniční stavbou drah
89
místních, avšak bez újmy ustanovení § 162,
odst. 1 tohoto (železničního) zákona, a zákon
ze dne 22. prosince 1920, č. 690 Sb. z. a n.,
o převzetí soukromých železnic do správy
státní;
2. zákonná ustanovení, která upravují pla-
tové poměry zaměstnanců územní samo-
správy;
3. zákonná ustanovení, která ukládají že-
lezničním podnikům některé povinnosti ve
prospěch státní finanční správy;
4. ustanovení zákona ze dne 20. března
1919, č. 175 Sb. z. a n., o zřízení a působnosti
nejvyššího účetního kontrolního úřadu;
5. předpisy, podle nichž je železniční pod-
nik povinen, dříve než vydá služební řád
(jeho změnu), jednati s výborem důvěrníků;
6. ustanovení § 13, odst. 4 a 5 zákona ze
dne 11. června 1901, č. 66 ř. z., o stavbě vod-
ních drah a provedení úpravy řek;
7. ustanovení zákona o obraně státu.
(2) Jde-li o svazky územní samosprávy, zů-
stávají v platnosti též zákonná ustanovení
o výkonu dozoru na tyto svazky, jejich
orgány a zaměstnance.
§ 211.
(1) Ve veřejnoprávním úrazovém pojištění
zaměstnanců železničních podniků (za součást
takových podniků se pokládají i jejich po-
mocné a vedlejší závody, zahrnujíc v to také
odvětví dopravy motorovými vozidly) se zvy-
šují sazby důchodů takto:
|
Důchody |
Dosavadní |
Zvýšené |
|
zraněných a úhrnu po- |
dvě třetiny |
75% |
|
pozůstalých ..... |
20% |
30% |
|
15% |
17. 5% |
|
|
ročního pracovního |
||
(2) Pro pojištění uvedené v odstavci 1
platí v celém území státu ustanovení § 7,
odst. 5 zák. č. 1/1888 ř. z., ve znění zák.
č. 363/1917 ř. z., a ustanovení čl. VII, odst. 1
a 2 zák. č. 168/1894 ř. z.
(3) Důchody úrazového zaopatření zaměst-
nanců železničních podniků (§ 4 zák. č.
1/1888 ř. z., ve znění čl. III zák. č. 207/
1919 Sb. z. a n. ) nesmějí býti nižší než
12
90
důchody úrazového pojištění zvýšené podle
odstavce 1 a 2.
(4) Za železniční podnik ve smyslu od-
stavců 1 a 3 se nepokládá dráha, která je
toliko součástí jiného podniku.
(5) Zvýšení podle odstavců 1 až 3 se týká
jenom úrazů, které se přihodí ode dne účin-
nosti tohoto paragrafu (§ 213, odst. 4).
§ 212.
(1) Dráhy, které byly podle dosavadních
předpisů pokládány za dráhy hlavní, místní
(vedlejší) nebo drobné, posuzují se jako
dráhy hlavní, vedlejší (místní) nebo drobné
podle tohoto zákona.
(2) Vznikne-li pochybnost, jakou povahu
měla dráha před účinností tohoto zákona, roz-
hodne železniční správní úřad v dohodě s mi-
nisterstvem národní obrany, přihlížeje k vý-
znamu a výkonnosti dráhy.
(3) Jde-li o dráhu místní zřízenou podle
zák. čl. XXXI/1880 a zák. čl. IV/1888, o dra-
hách místních, může železniční správní úřad
v dohodě s ministerstvem národní obrany
prohlásiti takovou dráhu, přihlížeje k jejímu
významu a výkonnosti, za dráhu drobnou ve
smyslu tohoto zákona, a to do 6 měsíců od
jeho účinnosti.
(4) Rozhodnutí železničního správního
úřadu podle odstavce 2 a 3 bude uveřejněno
ve Sbírce zákonů a nařízení jako vyhláška mi-
nistra, jemuž přísluší dozor na dráhy.
(5) Obsahují-li jiné předpisy nedotčené
tímto zákonem některá ustanovení o drahách
soukromých, platí tato ustanovení pro dráhy
nestátní (soukromé) podle tohoto zákona.
§ 213.
(1) Zákon nabude účinnosti 30 dnů po vy-
hlášení, ač nevyplývá-li něco jiného z ustano-
vení odstavců 2 až 4.
(2) Nebude-li do 30 dnů po vyhlášení zá-
kona vydáno prováděcí nařízení k §§ 187 a
188, nabudou
a) ustanovení §§ 1 až 116, 123 až 138, 140
až 194,
b) příslušné zmocnění pro úpravu vládním
nařízením udělené v části šesté,
c) ustanovení časti sedmé, pokud věcně
souvisí s předpisy uvedenými za písm. a),
účinnosti teprve současně s prováděcím naří-
zením k §§ 187 a 188.
91
(3) Nabudou-li vzhledem k předchozímu od-
stavci ustanovení §§ 117 až 122 a 139 dříve
účinnosti, užije se § 124, odst. 4, §§ 127 až
133, § 142, odst. 1, §§ 143 a 144, § 189, odst. 2
pro účel ustanovení §§ 117 až 122 a 139 tak,
jako by nabyly účinnosti současně s těmito
ustanoveními. To platí i pro užití těchto usta-
novení podle §§ 145, 159, 167 a 183.
(4) Ustanovení § 209, odst. 2, jímž se zru-
šují předpisy úrazového pojištění a zaopa-
tření, přiznávající zaměstnancům dráhy nebo
jejich pozůstalým vyšší úrazový důchod, ja-
kož i ustanovení § 211 nabudou účinnosti
1. ledna roku následujícího po vyhlášení zá-
kona. Až do tohoto dne užije se pro nároky na
vyšší úrazové důchody, dotčené v dovolaném
ustanovení § 209, odst. 2, zákonů č. 27/1869
a č. 147/1902 ř. z.
(5) Předpisy zákona platí i pro pokračo-
vání v řízení ve věcech již projednávaných.
Jestliže pravoplatným vyvlastňovacím nále-
zem byla stanovena pro horní dílo bezpeč-
nostní opatření ve prospěch dráhy, sluší tento
nález pokládati za opatření úřadu podle § 59,
odst. 1 a §§ 60 a 61.
§ 214.
Provedení zákona.
Zákon provede ministr železnic v dohodě
se zúčastněnými ministry.
93
Příloha
podle části čtvrté (§ 195) železničního zákona, obsahující upra-
vené znění zákona ze dne 18. února 1878, č. 30 ř. z.,
o vyvlastnění k účelům vybudování a provozu drah.
Zákon ze dne 18. února 1878, č. 30 ř. z.,
o vyvlastnění k účelům vybudování a provozu
drah, v upraveném znění podle § 195 želez-
ničního zákona.
§ 1.
Železničnímu podniku, kterému byla udě-
lena koncese k vybudování a provozu dráhy
(§§ 10 a 174 železničního zákona) nebo je-
hož obecná prospěšnost byla uznána železnič-
ním správním úřadem (§ 124 železničního zá-
kona), přísluší výkon vyvlastňovacího práva
v plném rozsahu, přípustném podle § 365 obč.
zák.
I. Předmět a rozsah vyvlastnění.
§ 2.
(1) Vyvlastňovací právo může býti k úče-
lům trvalého nebo zatímního vyvlastnění vy-
konáno jenom potud, pokud je to nutné k vy-
budování a provozu dráhy.
(2) Toto právo zahrnuje v sobě zejména
právo žádati:
1. aby byly postoupeny pozemky,
2. aby byly přenechány prameny a jiné
soukromé vody,
3. aby byly zřízeny služebnosti a jiná věcná
práva na nemovitých věcech, jakož i aby byla
postoupena, omezena nebo zrušena uvedená
věcná práva a také taková práva, jejichž vý-
kon je vázán určitým místem,
4. aby byla trpěna opatření, která omezují
výkon vlastnického nebo jiného práva na po-
zemku.
(3) Vyvlastňovací právo může býti vyko-
náno také na příslušenství předmětu vyvlast-
nění.
94
§ 3.
(1) Je-li tu předpoklad podle § 2, může býti
trvalé nebo zatímní postoupení pozemků žá-
dáno potud, pokud je toho potřebí k vybudo-
vání dráhy a stanic, k zřízení budov na dráze
a na stanicích v souvislosti s potřebami pro-
vozu dráhy nebo pokud je toho potřebí k ji-
ným dílům, jejichž vybudování náleží želez-
ničnímu podniku, dále k uložení zemních hmot
a rumu, pokud je potřebí při stavbě je odstra-
niti, a konečně k získání potřebných hmot ná-
sypových, kamení a štěrku.
(2) Právo žádati, aby byl postoupen nějaký
pozemek k zatímnímu užívání, se nevztahuje
na budovy, na obytné prostory, ani na takové
pozemky, o nichž lze předvídati, že jejich pod-
stata by se zamýšleným užíváním změnila
podstatně a trvale.
(3) Vlastník pozemku přenechaného k za-
tímnímu užívání je oprávněn žádati, aby že-
lezniční podnik koupil pozemek, jestliže uží-
vání trvá déle než 6 měsíců po zahájení pro-
vozu, po případě déle než 2 roky, byl-li poze-
mek postoupen k užívání teprve po zahájení
provozu.
II. Předmět a rozsah odškodnění.
§ 4.
(1) Železniční podnik je povinen dáti vy-
vlastněnému za veškeré majetkové újmy,
které mu byly způsobeny vyvlastněním, ná-
hradu odpovídající odškodnění podle § 365
obč. zák.
(2) Za vyvlastněného sluší pokládati toho,
jemuž náleží předmět vyvlastnění, nebo toho,
jemuž na předmětu vyvlastnění náleží věcné
právo spojené s vlastnictvím jiného předmětu.
§ 5.
Zjišťuje-li se odškodnění, nutno míti znění
také k újmám, které vyvlastněním utrpí uži-
vatelé, poživatelé a nájemci a které má nahra-
diti vyvlastněný, a to potud, pokud náhrada,
kterou třeba dáti za předmět vyvlastnění,
nemá sloužiti k uspokojení odškodňovacích
nároků příslušejících vůči vyvlastněnému.
§ 6.
Jestliže se vyvlastňuje toliko část pozem-
kového majetku, třeba při určení odškodnění
míti zření nejen k ceně pozemku, jenž má
býti postoupen, ale také k tomu, oč se zmenší
cena zbývající časti pozemkového majetku.
95
§ 7.
(1) Zjišťuje-li se odškodnění, nebuď při-
hlíženo k okolnostem, o nichž je jasné, že byly
způsobeny v úmyslu, aby se jich užilo jako
základu pro zvýšení nároků na odškodnění.
(2) K ceně zvláštní záliby, potom k zvýšení
ceny, které nastane u předmětu vyvlastnění
ve spojitosti s vybudováním dráhy, se při vý-
počtu odškodnění nehledí.
§ 8.
(1) Odškodnění buď zaplaceno hotově. To
se stane při trvalém vyvlastnění zaplacením
jistiny, při zatímním vyvlastnění placením
důchodu.
(2) Má-li však zatímní vyvlastnění v zápětí
zmenšení ceny, k němuž nebylo hleděno při
stanovení důchodu, buď za ně poskytnuta ná-
hrada zaplacením jistiny, jakmile skončí za-
tímní vyvlastnění.
§ 9.
(1) Nemůže-li býti jistina, kterou třeba
zaplatiti, zjištěna úplně z té příčiny, že újma,
která má býti odhadnuta, nedá se napřed sta-
noviti, je každá strana oprávněna žádati,
v přiměřených časových obdobích aspoň jed-
noročních, aby bylo stanoveno odškodnění ná-
ležející za újmy, které se staly zatím pa-
trnými.
(2) Jakmile uplynou 3 roky, počítané ode
dne výkonu trvalého vyvlastnění, po případě
jakmile skončí zatímní vyvlastnění, může se
žádati, aby byla s konečnou platností stano-
vena jistina, která má býti zaplacena.
§ 10.
(1) Železniční podnik je povinen na žádost
toho, jenž je oprávněn žádati odškodnění, slo-
žiti jistotu za všecka odškodnění, která má
dáti po výkonu vyvlastnění (§§ 8, 9).
(2) Na státu nemůže se žádati, aby složil
jistotu.
(3) Požádá-li o to některá strana, ustanoví
soud příslušný k určení odškodnění způsob a
výši jistoty, která má býti složena, a to po
slyšení obou stran. Soud může před rozhodnu-
tím slyšeti znalce.
(4) Otázku, zda jistota stačí, posoudí soud
podle volného uvážení.
96
III. Vyvlastňovací řízení.
A. Jak se určuje předmět a roz-
sah vyvlastnění.
§ 11.
Předmět a rozsah vyvlastnění se určuje na
základě skutkových okolností, k nimž sluší
při tom hleděti, a se zřením k výsledku komi-
sionálních šetření, která jsou konána, aby byl
přezkoumán podrobný projekt znázorňující
vybudování dráhy (politická pochůzka).
§ 12.
(1) Železniční podnik předloží úřadu, pří-
slušnému k vydání stavebního povolení pro
stavbu dráhy nebo pro stavbu na dráze, vedle
podrobného projektu pozemkové výkupní
plány a seznamy žádaných pozemků i práv,
oboje sestavené odděleně podle katastrálních
území.
(2) V těchto seznamech sluší uvésti okresní
soudy, v jejichž obvodu jsou obce položeny, a
všecka katastrální čísla a plošné výměry par-
cel, u nichž má nastati vyvlastnění, jakož i žá-
dané plochy.
(3) Úřad označený v odstavci 1 podrobí
tento projekt předběžnému zkoumání a na-
řídí, pokládá - li jej za způsobilý k provedení,
politickou pochůzku dráhy.
§ 13.
(1) Politickou pochůzku podle § 12, odst. 3
provádí zpravidla komise povolaná prováděti
politickou pochůzku v řízení předcházejícím
před vydáním stavebního povolení pro přísluš-
nou stavbu dráhy nebo stavbu na dráze.
(2) Jinak provádí politickou pochůzku ko-
mise, skládající se ze zástupce zemského
úřadu, jenž komisi vede, ze zástupce úřadu
příslušného k vydání stavebního povolení pro
stavbu dráhy nebo pro stavbu na dráze a ze
zástupce okresního úřadu. Železničnímu
správnímu úřadu zůstává vyhrazeno, aby ko-
misi přiměřeně zesílil, žádá - li toho příslušný
veřejný zájem.
(3) K politické pochůzce sluší pozvati že-
lezniční podnik a starosty obcí, jichž se dráha
dotýká.
§ 14.
(1) Než se vyhlásí politická pochůzka,
musí železniční podnik předložiti zemskému
úřadu seznam jmen a bydliště vyvlastněných
97
(§ 4), po případě jejich zástupců, a to pro
každé katastrální území. Jsou-li pozemky,
které mají býti vyvlastněny, zapsány v po-
zemkové knize, třeba v seznamu uvésti také
knihovní vložky.
(2) Tento seznam, jakož i pozemkové vý-
kupní plány a seznamy, které mají býti před-
loženy podle § 12, musí býti veřejně vyloženy
v příslušných obcích po dobu aspoň 15 dní,
dříve než se koná politická pochůzka.
(3) Zároveň buď v oznámení, které třeba
vyvěsiti v obci a vyhlásiti způsobem v místě
obvyklým, označeno, v kterém místě a počí-
najíc kterým dnem může každý nahlédnouti do
vyložených písemností, jakož i bud' označena
lhůta, v níž každý zúčastněný může u okres-
ního úřadu vznésti ústně nebo písemně ná-
mitky proti žádanému vyvlastnění.
(4) Určení času, obsažená v těchto ozná-
meních, třeba uvésti v obecnou známost edik-
tem s označením katastrálních území dotče-
ných zamýšlenou stavbou. Tento edikt buď
jednou uveřejněn v zemském věstníku pro
příslušnou zemi.
§ 15.
(1) Den, kdy pravděpodobně začne v obci
šetření, ustanoví vedoucí komise a buď vyhlá-
šen způsobem v místě obvyklým. Mezi tímto
vyhlášením a počátkem šetření musí uply-
nouti aspoň 8 dnů.
(2) Kdož podali včas námitky u okresního
úřadu, buďte pozváni ke komisi zvláště.
(3) Každý zúčastněný má na vůli, aby se
dostavil k šetření a vznesl námitky proti žá-
danému vyvlastnění.
(4) K námitkám, které by byly vznesenj,
když šetření v obci se skončí, se nehledí.
§ 16.
(1) Vedoucí komise se má podle možnosti
přičiniti, aby se strany dohodly.
(2) Vezme-li se žádost za vyvlastnění zpět,
anebo prohlásí-li vyvlastněný, že je ochoten
povoliti žádané vyvlastnění, buď to pozname-
náno v protokolu, jenž se vede o jednání.
(3) Vždy však sluší vyšetřiti poměry zá-
važné pro rozhodnutí o žádaném vyvlastnění
a do protokolu pojmouti výsledky šetření
s uvedením, jakých základů bylo užito.
(4) Při těchto šetřeních nelze připustiti
jednání o odškodnění, které má býti poskyt-
nuto z příčiny vyvlastnění.
13
98
(5) Vztahuje-li se šetření na více katastrál-
ních území, sluší je uzavříti pro každé kata-
strální území a předložiti zemskému úřadu.
§ 17.
(1) Když zemský úřad přezkoumá předlo-
žené mu spisy, určí předmět a rozsah vyvlast-
nění tím, že vydá jeden nebo více vyvlastňo-
vacích nálezů. Malé odchylky ve výměře,
které se zjistí po přesném zaměření v přírodě,
nezpůsobují potřebu nového vyvlastňovacího
nálezu.
(2) Závisí-li rozhodnutí na vyřízení některé
otázky, kterou přísluší řešiti úřadu vykoná-
vajícímu veřejnou železniční správu, buď roz-
hodnutí odloženo, až tento úřad oznámí ko-
nečně platné vyřízení návrhu komise.
§ 18.
(1) Nálezy vyvlastňovací buďte dodány že-
lezničnímu podniku a vyvlastněným, po pří-
padě osobám, o nichž je úřadu známé, že na ně
přešlo právo, které má býti vyvlastněno.
(2) Vyvlastňovacímu nálezu mohou odvo-
láním odporovati jenom ti vy vlastnění, kteří
vznesli včas námitky proti vyvlastnění, jejich
právní nástupci (§§ 14, 15) nebo železniční
podnik potud, pokud nález nevyhověl žádosti,
kterou učinila strana podávající odvolání.
(3) O odvolání rozhodne ministerstvo vnitra
v dohodě se železničním správním úřadem a
jinými ministerstvy, jejichž okruh působnosti
je dotčen věcí, která má býti řešena.
(4) O tom, který předmět a v jakém roz-
sahu má býti vy vlastněn, je nepřípustný po-
řad práva.
§ 19.
Když nález vyvlastňovací nabude moci prá-
va, jsou osoby, vůči nimž je vyvlastnění účin-
né, povinny se zdržeti jakékoli změny na před-
mětu vyvlastněném kromě té, kterou přináší
s sebou pokračování v řádném hospodářství,
ač nebylo-li ovšem umluveno něco jiného, nebo
nejde-li o opatření potřebná k zachování před-
mětu vy vlastnění a neodkladná.
§ 20.
(1) Je-li pozemek, který je předmětem vy-
vlastnění, zapsán v pozemkové knize, má zem-
ský úřad příslušný k rozhodování v první sto-
lici, jakmile vyvlastňovací nález nabude moci
práva, požádati knihovní soud o poznámku
99
vyvlastnění a zašle mu doklady potřebné
k zjištění pozemku; ony doklady vyžádá, je - li
toho třeba, od železničního podniku.
(2) Knihovní soud zapíše poznámku v pří-
slušné knihovní vložce.
(3) Tato poznámka má účinek, že nikdo,
kdo se domůže následujícího zápisu, se ne-
může odvolávati na to, že o vyvlastnění ne-
věděl.
§ 21.
(1) Projeví - li se potřeba, aby mimo politic-
kou pochůzku se konalo oddělené nebo doda-
tečné jednání k určení předmětu, jenž má
býti trvale nebo zatímně vyvlastněn, ať že-
lezniční podnik podá žádost u okresního úřadu,
v jehož obvodu tento předmět leží, označe zá-
roveň předmět vyvlastnění i vyvlastněného,
předloze pomůcky k zjištění předmětu a uvedla
důvody potřeby.
(2) Okresní úřad nařídí projednání a při-
bere k němu obě strany.
(3) Co se týká dalšího řízení, užije se §§ 16
až 20.
§ 22.
(1) Od řízení směřujícího k určení před-
mětu a rozsahu vyvlastnění může býti upuš-
těno, jestliže nastala v této věci dohoda mezi
železničním podnikem a vlastníkem.
(2) Na žádost železničního podniku zapíše
knihovní soud poznámku vyvlastnění (§ 20).
B. Jak se zjišťuje odškodnění.
§ 23.
(1) Odškodnění, které třeba dáti z příčiny
vyvlastnění, určí soud, ač nestanoví - li je do-
volená dohoda mezi železničním podnikem a
vyvlastněným.
(2) Za dovolenou se pokládá taková dohoda
jenom tehdy, když není třetích osob, jimž by
příslušel nárok na uspokojení z odškodnění
vzhledem k jejich věcným právům, anebo
když takové třetí osoby vyslovily souhlas
s dohodou ve veřejné nebo legalisované
listině.
(3) Není potřebí, aby souhlas byl vysloven,
když běží o částečné postoupení knihovního
tělesa a zástava zachová, třebaže bylo usku-
tečněno postoupení, zákonnou jistotu odpoví-
dající § 1374 obč. zák., a když jiná věcná
100
práva nemohou býti zřejmě ohrožena na své
jistotě.
(4) Požádá-li o to strana, je knihovní soud
povolán vydati potvrzení, že je tu náležitá jis-
tota, když se o tom přesvědčí vykonaným še-
třením.
§ 24.
(1) Soud určí odškodnění na žádost želez-
ničního podniku; ale i vy vlastněný je opráv-
něn za to žádati, nepodá-li železniční podnik
tuto žádost do roka potom, co vyvlastňovací
nález nabude moci práva.
(2) Určiti odškodnění přísluší okresnímu
soudu, v jehož obvodu má býti uskutečněno
vyvlastnění.
(3) K žádosti za takové určení třeba přilo-
žiti vyvlastňovací nález neb osvědčení o do-
hodě ve smyslu § 22 a doklady potřebné
k zjištění předmětu vyvlastnění.
(4) Žádost může býti učiněna v jednom po-
dání stran všech předmětů vyvlastnění, vy-
skytujících se v katastrálním území.
§ 25.
(1) Soud vyšetří podle zásad řízení nespor-
ného poměry rozhodné pro stanovení odškod-
nění na místě samém a přibere jednoho nebo,
žádají-li toho zvláštní okolnosti, dva znalce.
(2) Soud vybere znalce ze seznamu, jejž se-
staví a vyhlásí vrchní soud v dohodě se zem-
ským úřadem. Seznamy se sestavují a vyhla-
šují vždy každý pátý rok; v období 5 let buďte
seznamy, projeví-li se toho nutnost, jen opra-
veny nebo doplněny; takové opravy a doplňky
musejí býti vyhlášeny.
(3) Strany mohou vznésti námitky proti
způsobilosti znalců, dokud nezačne šetření.
K takovým námitkám třeba hleděti z moci
úřední, jestliže se soudu zdají býti hodnověr-
nými.
§ 26.
(1) Soudce vybídne znalce, aby podali, pro-
hlédnouce předmět vyvlastnění, své dobré
zdání o odškodnění, které třeba dáti.
(2) Každý znalec je povinen udati jak skut-
kové okolnosti, o něž se opírá dobré zdání, tak
ostatní základy svého ocenění.
(3) V těch případech, kdy se vy vlastmi je
část pozemkového majetku, mají znalci ob-
zvláště uvésti odděleně výpočet sumy, kterou
101
třeba dáti jako náhradu za zmenšení ceny
zbývající části pozemkového majetku.
(4) Má-li odškodnění, které třeba dáti vy-
vlastněným, zahrnouti v sobě také náhradu
za újmy, které postihnou třetí osoby, jejichž
nároky se neuspokojují z náhrady za vy vlast-
něný pozemek (§ 5), sluší sumu připadající
na uspokojení takových újem označiti
zvláště.
(5) Vznikne-li spor ve věci skutkových
okolností, buď vydáno, žádá-li toho některá
strana, na základě každého sporného předpo-
kladu zvláštní dobré zdání o odškodnění, které
třeba dáti.
§ 27.
Žádají-li toho obě strany, může určení od-
škodnění býti rozšířeno na objekty, které ne-
jsou předmětem vyvlastňovacího nálezu nebo
dohody ve smyslu § 22; obě strany tu musejí
souhlasiti s tím, aby tyto objekty byly vy-
vlastněny.
§ 28.
Má-li železniční podnik za to, že tím, že by
vybudoval, aniž je k tomu jinak povinen, to
neb ono dílo, by se podstatně zmenšil nárok na
odškodnění, může si vyhraditi volbu mezi ně-
kolika způsoby vybudování tohoto díla a žá-
dati, aby odškodnění bylo stanoveno, hledíc
ke každému jím označenému způsobu vybudo-
vání.
§ 29.
Vznese-li vyvlastněný nějaký požadavek,
neb učiní-li železniční podnik některou na-
bídku, má to vedoucí protokolovati; dále má
pojmouti do protokolu dobré zdání znalců,
skutkové okolnosti a základy, na nichž je za-
loženo, jakož i případné připomínky a ná-
mitky stran.
§ 30.
(1) Dohodnou-li se železniční podnik a vy-
vlastněný o odškodnění, které třeba dáti, buď
tato dohoda, lze-li ji pokládati za dohodu do-
volenou podle § 23, pojata do protokolu.
(2) Nevyhovuje-li dohoda ustanovení § 23,
možno ji zapsati do protokolu jenom tehdy,
když smluvená částka není menší než částka,
kterou označí znalci, anebo než průměr jimi
označených částek, vyskytne-li se různost
v dobrých zdáních.
(3) Dohoda, která byla zapsána do proto-
102
kolu se zachováním předcházejících ustano-
vení, má účinek soudního narovnání.
§ 31.
(1) Neuskuteční-li se narovnání, rozhodne
soud, jaké odškodnění má býti dáno; zároveň
určí, je-li tu předpoklad označený v § 26,
odst. 4, částku, která připadá na náhradu
újem třetích osob.
(2) Toto rozhodnutí může býti vzato v od-
por toliko rekursem.
(3) Lhůta k rekursu je 15 dnů.
(4) Rekurs třeba podati ve dvou vyhotove-
ních. Jedno vyhotovení buď dodáno odpůrci
stěžovatele, jenž může v době 15 dnů podati
vyjádření. Jakmile toto vyjádření dojde, po
případě nadarmo uplyne uvedená 15 denní
lhůta, buďte spisy z moci úřední předloženy
vrchnímu soudu.
(5) Předcházející ustanovení platí též,
béře-li se v odpor rozhodnutí vrchního soudu.
(6) Uplatňovati pořadem práva nároky,
o nichž bylo rozhodnuto v řízení, které upra-
vuje tento zákon k účelům určení odškodnění,
je nepřípustné.
§ 32.
(1) Domnívá-li se strana, že skutkové okol-
nosti, k nimž sluší hleděti při určení odškod-
nění, nebyly úplně nebo správně vylíčeny při
šetření konaném podle § 25, může požádati,
než uplyne lhůta ustavená pro rekurs proti
rozhodnutí soudu o odškodnění, soud, který
šetření nařídil, aby bylo vykonáno ohledání.
(2) žádosti buď vyhověno, jsou-li v ní
přesně označeny skutečnosti neb skutkové
stavy, které mají býti zjištěny.
(3) Nařizuje a prováděje ohledání, řídí se
soud předpisy, jak prováděti důkazy na věč-
nou paměť.
(4) Podá-li se žádost do 8 dnů po dodání
rozhodnutí, které stanoví odškodnění, může
soud na žádost uložiti držiteli předmětu, jenž
má býti ohledán, aby se až do skončení ohle-
dání zdržel jakékoli změny, která by ohledání
ztížila.
(5) Rekurs proti nařízení, aby ohledání bylo
provedeno, nebo proti příkazu podle předchá-
zejícího odstavce nemá odkládacího účinku.
§ 33.
(1) Užije-li železniční podnik práva vyhra-
zeného mu v § 28, podle něhož může žádati