75
ČÁST TŘETÍ.
Zvláštní ustanovení o výkonu ve-
řejné železniční správy a o věcech
s tím souvisících.
I. Přikazování -pravomoci železničního
správního úřadu a zemského úřadu.
§ 187.
(1) Žádají-li toho zřetele účelnosti a úspor-
nosti, může býti pravomoc železničního správ-
ního úřadu, jakož i pravomoc zemského
úřadu, pokud vykonává státní výsost ve vě-
cech drah, přikázána:
služebnám výkonné služby drah státních,
politickým úřadům,
jednotlivým zaměstnancům služeben vý-
konné služby drah státních i nestátních (ko-
misaři pro výkon veřejné železniční správy).
(2) Běží-li o přikázání s obecnou platností,
bude uskutečněno vládním nařízením, běží-li
o přikázání pro jednotlivé případy, bude usku-
tečněno rozhodnutím železničního správního
úřadu nebo zemského úřadu, vždy v oboru je-
jich pravomoci. Příslušné rozhodnutí želez-
ničního správního úřadu nebo zemského úřadu
musí býti, dopouští-li to povaha věci, včas
oznámeno tomu, jehož se úkon veřejné želez-
niční správy, o který jde, týká, jinak postačí
průkaz tímto rozhodnutím.
(3) V rozhodnutí, které vydá činitel, jemuž
byla přikázána pravomoc podle předcházejí-
cích ustanovení, musí býti výslovně uvedeno,
že se rozhodnutí vydává jménem železničního
správního úřadu nebo zemského úřadu při vý-
konu přikázané pravomoci.
(4) Činitel, jemuž byla přikázána pravomoc
podle ustanovení odstavce 1 a 2, podléhá po
této stránce dozoru úřadu, z jehož pravomoci
nastalo přikázání. Komisaře pro výkon ve-
řejné železniční správy vezme tento úřad do
přísahy, ač nevykonal-li už služební přísahu
podle ustanovení § 138, odst. 2. Dopustí-li se
komisař nepřístojnosti, může mu úřad, z je-
hož pravomoci nastalo přikázání, bez újmy
stíhání podle jiných předpisů, uložiti pořád-
kovou pokutu do 500 Kč; ustanovení § 128,
odst. 4 a § 127, odst. 3 platí tu obdobně.
(5) Přikazujíc pravomoc podle odstavce 1
a 2, učiní vláda, po případě železniční správní
úřad nebo zemský úřad, je-li tu nebezpečí ko-
lise ze současného zastávání zájmů železnič-
ního podniku a výkonu přikázané pravomoci,
přiměřené opatření.
76
§ 188.
(1) Z úkonů veřejné železniční správy buď-
te, nebrání - li tomu zvláštní zřetele, přikazo-
vány (úplně nebo z části) podle § 187:
a) udílení souhlasu k oddělení jednotlivých
částí od celku dráhy podle § 26, odst. 2;
b) úkony souvisící s poměrem dráhy k ma-
jetku v okolí dráhy podle § 40, po případě
§ 43, odst. 2, po prvním vybudování dráhy,
pokud nejde o úkony velkého rozsahu nebo
výjimečné povahy;
c) vydávání stavebního povolení a povolení
k užívání podle § 43, odst. 2, jde - li o stavby
na dráze, které nemají velkého rozsahu, vel-
kého významu dopravního, hospodářského
nebo vojenského, nebo výjimečné technické
povahy;
d) úřední vyzkoušení vozidel podle § 44;
e) úkony dozoru podle § 45, odst. 2;
f) úkony vyplývající z ustanovení § 47,
odst. 4, § 48, odst. 2, věty poslední, §§ 50, 51
a 52, § 54, odst. 2, věty poslední, § 55, odst. 2,
věty poslední, § 56 a § 57, odst. 1 a 2, hledíc,
kde je toho třeba, ke zvláštnímu způsobu
součinnosti stanovenému v § 192, odst. 2, po
prvním vybudování dráhy, pokud nejde
o úkony velkého rozsahu nebo výjimečné tech-
nické povahy;
g) povolování výjimek pro zakázané pásmo
podle § 102, odst. 2, jakož i vydávání povo-
lení podle § 104, odst. 2, věty druhé, a odst. 3;
h) úkony vyplývající z ustanovení §§ 105
a 106 o užívání pozemků v okolí dráhy, po
prvním vybudování dráhy, nejde - li o užívání,
kterým by dráha mohla býti mimořádným
způsobem dotčena;
ch) úkony vyplývající z předpisu § 111,
odst. 1 o povinnosti železničního podniku
informovati obecenstvo a varovati je před ne-
bezpečím, pokud nejde o pokyn a směrnice
všeobecné povahy;
i) úkony vyplývající z předpisu § 138, odst.
2 o výkonu služební přísahy (policejní);
j) všeobecně úkony veřejné železniční sprá-
vy, u nichž zřetele účelnosti a úspornosti vy-
žadují, aby byly obstarávány nižšími úřady
neb orgány.
(2) Nebuď přikazována, ač nejde - li o úko-
ny dozoru vyplývající z předpisu § 73, odst. 1,
jakož i o úkony vyplývající z předpisu § 138,
odst. 2, pravomoc ve věcech zaměstnanců
drah.
77
II. Řízení. Vynutitelnost rozhodnuti neb
opatření úřadu vykonávajícího veřejnou
železniční správu.
§ 189.
(1) Neustanovuje-li se v tomto zákoně nebo
v předpisech podle něho vydaných, po případě
v předpisech, které platí pro přechodnou dobu
(§ 209, odst. 3), nic jiného, sluší pro řízení
o věcech, které náležejí do působnosti úřadu
vykonávajícího veřejnou železniční správu,
zahrnujíc v to řízení exekuční, užíti předpisů
platných pro řízení o věcech náležejících do
působnosti politických úřadů.
(2) Vykonatelné rozhodnutí neb opatření
úřadu vykonávajícího veřejnou železniční
správu lze vynutiti politickou nebo soudní
exekucí.
(3) Směrnice, pokyny a jiné podobné
úpravy povahy všeobecné, které je železniční
správní úřad podle ustanovení tohoto zákona
oprávněn vydávati, uveřejňují se ve věstníku,
v němž železniční správní úřad uveřejňuje
opatření a vyhlášky ve věcech přepravních;
platnosti nabývají dnem uveřejnění. Toto
ustanovení však netřeba zachovati, žádá-li
toho zájem obrany státu; uvedený zájem po-
suzuje se výhradně podle volného uvážení
úřadů.
III. Kdo rozhoduje o pochybnosti, která vy-
plyne z ustanovení § 1.
§ 190.
Vzejde-li pochybnost, zda běží o dopravní
zařízení podobné dráze a zda se tedy tento
zákon vztahuje na takové dopravní zařízení
(§1), rozhodne železniční správní úřad v do-
hodě s ministerstvem národní obrany a s mi-
nisterstvem průmyslu, obchodu a živností, a
to buď pro všecka dopravní zařízení určitého
druhu (rozhodnutí se vyhlásí ve věstníku,
v němž železniční správní úřad uveřejňuje
opatření a vyhlášky ve věcech přepravních)
anebo pro jednotlivé případy.
IV. Véd souvisící s výkonem veřejné želez-
niční správy.
§ 191.
(1) Byl-li podán opravný prostředek proti
rozhodnutí jiného úřadu první stolice, které
bylo podle zákonných ustanovení vydáno
78
v dohodě se železničním správním úřadem
nebo se zemským úřadem, pokud vykonává
státní výsost ve věcech drah v první stolici
(po případě v dohodě s činitelem, jemuž byla
přikázána pravomoc těchto úřadů ve smyslu
§§ 187 a 188), může naříkané rozhodnutí býti
v druhé stolici změněno ve věci, která byla
předmětem dohodování, jenom v dohodě se
železničním správním úřadem. Stejná zásada
(změna rozhodnutí v dohodě) platí také
tehdy, jestliže v odvolacím řízení by měl býti
změněn obsah rozhodnutí, kterým bylo vy-
hověno připomínkám podle § 52, odst. 2, § 57,
odst. 2, § 60, odst. 2, § 61, odst. 2, stano-
visku zaujatému podle § 192, odst. 2, nebo
připomínkám železničního podniku podle § 104,
odst. 2.
(2) Byl-li podán opravný prostředek proti
rozhodnutí, které podle zákonných ustanovení
vydal v první stolici zemský úřad, pokud vy-
konává státní výsost ve věcech drah (po pří-
padě činitel, jemuž byla přikázána pravomoc
zemského úřadu ve smyslu §§ 187 a 188),
v dohodě s jiným úřadem, může naříkané roz-
hodnutí býti v druhé stolici změněno ve
věci, která byla předmětem dohodování, jenom
v dohodě s úřadem, jenž je jinému úřadu
v pořadí správních stolic nadřaděn, po případě
v dohodě s týmž jiným úřadem, pakli rozho-
duje v jediné stolici. Stejná zásada (změna
rozhodnutí v dohodě) platí také tehdy, jest-
liže v odvolacím řízení by měl býti změněn
obsah rozhodnutí, jímž bylo vyhověno při-
pomínkám podle § 32, odst. 2, po případě § 43,
odst. 2, nebo stanovisku zaujatému podle
§ 192, odst. 2.
(3) Jestliže byl podán opravný prostředek
proti rozhodnutí zemského úřadu, při jehož
vydávání odpadl zvláštní způsob součinnosti
stanovený v § 32, odst. 2, § 43, odst. 2, § 52,
odst. 2, § 57, odst. 2 a § 192, odst. 2 z té pří-
činy, že u zemského úřadu se soustředila
pravomoc úřadů různých oblastí veřejné
správy, může naříkané rozhodnutí býti změ-
něno ve věci, která by byla jinak předmětem
uvedeného zvláštního způsobu součinnosti,
jenom v dohodě s ministerstvem zemědělství,
s ministerstvem veřejných prací nebo se že-
lezničním správním úřadem, podle toho, ja-
kého druhu součinnost odpadla.
§ 192.
(1) Nemůže-li tehdy, kdy podle zákonných
ustanovení má rozhodnutí vydati železniční
79
správní úřad v dohodě s jiným úřadem nižší
stolice nebo jiný úřad nižší stolice v dohodě
se železničním správním úřadem, býti dosa-
ženo dohody, nastoupí místo úřadu nižší sto-
lice kompetence příslušného ministerstva; vy-
konává-li veřejnou železniční správu zemský
úřad (po případě činitel, jemuž byla přiká-
zána pravomoc ve smyslu §§ 187 a 188), na-
stoupí místo zemského úřadu (označeného či-
nitele) kompetence železničního správního
úřadu. Kompetence se takto přesunuje také
tehdy, jestliže úřad nemíní vyhověti připo-
mínkám podle § 52, odst. 2, § 57, odst. 2,
§ 60, odst. 2 a § 61, odst. 2.
(2) Dříve než rozhodne železniční správní
úřad, po případě silniční úřad, vodoprávní
úřad nebo politický úřad, jemuž přísluší dozor
na lesy, podle předpisu § 47, odst. 4, § 48,
odst. 2, věty poslední, § 50, odst. 2, § 51,
odst. 1, věty poslední, a odst. 2, věty poslední,
§ 54, odst. 2, věty poslední, § 55, odst. 2,
věty druhé, § 56, odst. 1, věty druhé, a odst. 2,
věty druhé, a § 106, odst. 1, věty třetí, po-
skytne železniční správní úřad příslušnému
silničnímu nebo vodoprávnímu úřadu, po pří-
padě naopak, nebo politický úřad, jemuž pří-
sluší dozor na lesy, železničnímu správnímu
úřadu příležitost, aby k věci, o kterou jde,
zaujal v přiměřené lhůtě stanovisko. Bylo-li
stanovisko v této lhůtě zaujato a nemůže-li
mu vyhověti, užije se přiměřeně zásad před-
cházejícího odstavce. Je-li jak na straně ve-
řejné železniční správy, tak na straně jiné
oblasti veřejné správy příslušné ministerstvo,
neplatí předcházející ustanovení a rozhodnutí
třeba vydati ve vzájemné dohodě.
§ 193.
Ministerstvo národní obrany může úkony,
které mu příslušejí podle předpisů části první
a druhé tohoto zákona, přikázati vojenským
velitelstvím (úřadům), a to buď s obecnou
platností nebo pro jednotlivé případy.
§ 194.
Jestliže pravomoc, která podle předpisů
části první a druhé tohoto zákona náleží
okresnímu úřadu, by měl vykonávati orgán
města s vlastním statutem nebo se zřízeným
magistrátem, vykonává tuto pravomoc v pří-
padech, kdy uvedené město je stranou, zem-
ský úřad.
80
ČÁST ČTVRTÁ.
Úprava znění zákona ze dne 18.
února 1878, č. 30 ř. z., o vyvlast-
nění k účelům vybudování
a provozu drah.
§ 195.
Zákon č. 30/1878 ř. z. platí nadále ve znění,
které je uvedeno v příloze, územní rozsah
jeho platnosti se nemění.
ČÁST PÁTÁ.
Odpovědnost za škody.
I. škody na osobě.
Vznik odpovědnosti.
§ 196.
(1) Byl-li někdo poškozen na těle (na
zdraví) neb usmrcen při železniční dopravě
na trati úkony nebo jevy, kterými se navenek
projevuje nebezpečnost vlastní této dopravě,
odpovídá za škodu, která z toho vznikne, že-
lezniční podnik.
(2) Této odpovědnosti je však podnik zproš-
těn, jestliže škoda
1. vzešla
a) ze zavinění poškozeného nebo
b) z neodvratného jednání osoby jiné nebo
2. byla neodvratná a nelze ji odvozovati
ani z povahy nebo stavu provozních zařízení,
ani ze zvláštního způsobu, selhání nebo nedo-
statků jejich činnosti.
(3) Neodvratnost (odstavec 2) záleží v tom,
že něco nemůže býti zamezeno takovou opa-
trností při vedení provozu a zacházení s pří-
slušnými zařízeními dopravy, která se srov-
nává se zákonem a předpisy podle něho vy-
danými, a není-li jich, s povahou věci.
(4) Za zavinění (odstavec 2) se pokládá
také takové jednání poškozeného, které mu
nelze přičítati k vině jenom pro jeho věk
nebo pro nedostatky zdraví, tělesných nebo
duševních schopností.
(5) Jako jednání osoby jiné (odstavec 2)
nemůže podnik namítati jednání osoby, která
vykonává službu při dopravě.
81
(6) Vzešla - li škoda nebo její rozsah čás-
tečně způsobem uvedeným v odstavci 2, buď
s uvážením všech okolností uznáno, že želez-
niční podnik odpovídá jen za její poměrnou
část.
§ 197.
Rozsah odpovědnosti.
(1) Při poškození na těle (na zdraví) uhra-
dí železniční podnik náklady na nutné léčení
poškozeného a nahradí mu ušlý, po případě
v budoucnosti ucházející výdělek, není - li po-
škozený pro následky úrazu schopen výdělku
zčásti nebo zcela ani ve svém povolání ani
v jiném přiměřeném zaměstnání, zaplatí mu,
domáhá - li se toho, bolestné, které je při-
měřené vytrpěným bolestem, jakož i poskytne
mu náhradu za zohyždění. Byl - li výdělek
poškozeného neobyčejně vysoký, zmenší soud
přiměřeně náhradu, přihlížeje ke všem okol-
nostem.
(2) Byl - li někdo usmrcen nebo vzešla - li
smrt z poškození na těle (na zdraví), nahradí
železniční podnik přiměřené náklady pohřbu.
Osobám, které zemřelý byl povinen po zákonu
vyživovati, po případě vychovávati (pozů-
stalí), uhradí podnik přiměřené náklady na
výživu, po případě na výchovu, pokud ze-
mřelý byl by býval k nim povinen.
(3) Připadnou - li z toho důvodu, že nastalo
poškození na těle (na zdraví) neb usmrcení,
poškozenému nebo pozůstalému dávky z ve-
řejnoprávního pojištění nebo nahrazujícího je
zaopatření, zmenšuje se náhrada škody podle
ustanovení předcházejících odstavců o řečené
dávky, příslušnému nositeli pojištění (za-
opatření) však přísluší proti železničnímu
podniku nárok podle ustanovení tohoto dílu
na místě poškozeného nebo pozůstalého, a to
až do výše dávek, které je nositel pojištění
povinen poskytovati. Dostane - li se z téhož
důvodu pozůstalému jiných značných majet-
kových výhod a není - li to k pozůstalému při
slušném uvážení všech okolností nespraved-
livé, může soud přiměřeně zmenšiti náhradu
podle ustanovení odstavce 2, druhé věty, při-
hlížeje ke všem okolnostem; do majetkových
výhod však nebuďte zahrnovány náhrady vy-
plácené podle pojistné smlouvy.
§ 198.
Náhrada ve způsobu důchodu.
(1) Náhradu za ztracenou nebo zmenšenou
výdělečnou způsobilost, jakož i náhradu ná-
11
82
kladů na výživu, po případě na výchovu, při-
řkne soud, nedohodnou-li se strany jinak,
jako roční důchod, který je třeba platiti v mě-
síčních lhůtách napřed.
(2) Změní-li se podstatně poměry, které
byly rozhodné pro stanovení důchodu ať vý-
rokem soudním nebo dohodou, může soud na
žalobu železničního podniku důchod zastaviti
nebo snížiti, na žalobu pak poškozeného dů-
chod zvýšiti nebo, byl-li zastaven, znovu jej
přiznati.
§ 199.
Promlčení a oznamovací povin-
nost.
(1) Nároky na náhradu škody podle usta-
novení §§ 196 až 198 se promlčují v 6 mě-
sících ode dne, kdy poškozený zví, jaká je
škoda. Když poškozený nezví, jaká je škoda,
zaniknou nároky po 3 letech ode dne, kdy na-
stalo poškození na těle (na zdraví) neb
usmrcení.
(2) K zachování nároků na náhradu škody
podle ustanovení §§ 196 až 198 se vyžaduje,
aby ten, kdo byl poškozen na těle (na zdraví)
nebo pozůstalí po usmrceném (jeden z pozů-
stalých), oznámil některé služebně železnič-
ního podniku, že nastalo poškozeni na těle
(na zdraví) neb usmrcení, a to do 4 týdnů
ode dne, kdy zví o poškození neb o usmrcení;
jinak tyto nároky zanikají, ledaže zameškání
označené lhůty nelze tomu, kdo byl povinen
učiniti oznámení, přičítati za vinu, anebo že
se některá služebna železničního podniku doví
v uvedené lhůtě jiným způsobem o poškození
neb o usmrcení.
(3) Nositel pojištění je povinen svůj nárok
podle ustanovení § 197, odst. 3 oznámiti že-
lezničnímu podniku do 30 dnů ode dne, kdy
byl přiznán důchod nebo jiná dávka, jinak
jeho nárok zanikne.
§ 200.
Nároky zaměstnanců účastných
veřejnoprávního úrazového po-
jištění (zaopatření), jakož i ná-
roky vojenských osob.
(1) Železniční podnik neodpovídá podle
ustanovení § 196 a následujících za škody na
osobě svých zaměstnanců, kteří jsou účastni
veřejnoprávního úrazového pojištění nebo
nahrazujícího je úrazového zaopatření, jde-li
83
o úraz, na který se vztahuje řečené pojištění
nebo zaopatření.
(2) To platí obdobně také o škodách na
osobě státních zaměstnanců, kteří konají svou
službu na tratích železničního podniku.
(3) Rovněž neodpovídá železniční podnik
za takové škody vojenských osob, (které ko-
nají svou službu na trati železničního pod-
niku.
(4) Zaměstnanec nebo vojenská osoba (po-
zůstalí) nemůže nárok na náhradu škod na
osobě, o nichž jednají odstavce 1 až 3, uplat-
ňovati proti zaměstnanci dráhy, leč by tento
zaměstnanec způsobil škodu na osobě ze zlého
úmyslu nebo z hrubé nedbalosti.
§ 201.
Neplatnost úmluv o vyloučení
odpovědnosti.
Jde-li o cestující neb o osoby, které jsou
vzhledem k svému služebnímu poměru pravi-
delně nebo za účelem zhotovení díla zaměst-
nány v železničním obvodu, jsou úmluvy,
jimiž se předpisy tohoto dílu napřed vylučují
neb omezují, neplatné.
II. Škody na věcech.
§ 202.
Bez újmy toho, co se ustanovuje na jiných
místech tohoto zákona nebo v předpisech
podle něho vydaných o odpovědnosti želez-
ničního podniku za škody na věcech, odpovídá
železniční podnik za škody, které byly způso-
beny na sousedním majetku vybudováním,
udržováním a provozem dráhy. Ustanovení
§ 1%, odst. 2 až 6 platí obdobně.
III. Platnost jiných předpisů.
§ 203.
Předpisy §§ 196 až 198 se nevylučuje širší
odpovědnost podle ustanovení obecného práva
občanského, vyjímajíc ustanovení o odpověd-
nosti za škodu vzniklou z nebezpečného pod-
nikání.
IV. Odpovědnost za škody ze střetnutí pro-
vozu dráhy s provozem silničního motoro-
vého vozidla.
§ 204.
(1) Vznikla-li škoda na osobě nebo na vě-
cech ze střetnutí železniční dopravy na trati
84
(§ 196) s provozem silničního motorového vo-
zidla, posuzují se nároky mezi těmi, kdož
jinak jsou podle platných předpisů z této
události povinně odpovědni, podle předpisů
obecného práva občanského.
(2) Třetí osoby, kterým vznikla škoda
z události uvedené v odstavci 1, mohou uplat-
ňovati své nároky na náhradu proti každé
osobě, která odpovídá z toho neb onoho pro-
vozu, podle předpisů platných o její odpověd-
nosti. Tato osoba však může žádati, aby její
závazek k náhradě škody podle dotčených
předpisů byl omezen na tu poměrnou část
škody, která je přiměřená účasti jejího pro-
vozu při způsobení škody vzhledem k účasti
ostatních povinně odpovědných provozů; toto
omezení nemá vlivu na přisouzení útrat sporu,
žalobu proti každé z odpovědných osob lze
podati u každého soudu místně a věcně pří-
slušného pro některou z nich. Doba od po-
dání žaloby na osobu odpovědnou z jednoho
provozu do pravoplatného skončení sporu se
nezapočítává do promlčecích lhůt pro nároky
proti osobám odpovědným z ostatních povin-
ně odpovědných provozů, ani do lhůt ustano-
vených pro podání žaloby proti těmto osobám,
ani do jiných lhůt, jejichž zmeškání má v zá-
pětí právní újmu.
(3) Jde-li o odpovědnost za škodu vzniklou
z události uvedené v odstavci 1, sluší posuzo-
vati nároky pozůstalých podle téhož druhu
předpisů (podle ustanovení o povinné odpo-
vědnosti nebo podle obecného práva občan-
ského), podle něhož by se posuzovaly nároky
zemřelého.
V. Soudní příslušnost.
§ 205.
(1) Žaloby na železniční podnik o náhradu
jakýchkoli škod mohou býti podány také
u věcně příslušného soudu, v jehož obvodě
byla. škoda způsobena.
(2) Toto ustanovení však neplatí pro žaloby
o náhrady škod založené na přepravní smlou-
vě, vyjímajíc škody na osobě a spolu s nimi
vzniklé škody na věcech.
ČÁST ŠESTÁ.
Úprava vládním nařízením.
§ 206.
(1) Vedle zmocnění, které bylo uděleno na
jiných místech, zmocňuje se vláda, aby na-
85
řízením upravila podrobnosti ustanovení to-
hoto zákona.
(2) Vláda se zmocňuje zejména:
a) aby upravila řízení předcházející před
udělením koncese a před vydáním stavebního
povolení, a to podle možnosti tím způsobem,
aby konaných šetření bylo užito k obojímu
účelu, aby obě řízení spolu souvisela i vzá-
jemně se doplňovala a aby pro potřebu želez-
ničních projektů bylo co nejvíce užito pozem-
kového katastru;
b) aby upravila řízení předcházející před
povolením k užívání dráhy, jakož i aby usta-
novila, v kterých případech má místo doda-
tečná kolaudace (§ 42, odst. 3) a jakým způ-
sobem bude prováděna;
c) aby stanovila, přidržujíc se směrnic
stanovených tímto zákonem, složení komisí,
pokud komise budou včleněny do jednotlivých
řízení;
d) aby určila, v jaké formě bude vydáváno
stavební povolení nebo povolení k užívání
dráhy; při tom může býti tato věc zařízena
pro jednoduché případy také tím způsobem,
že příslušné povolení vydá komise, mající
účast v řízení, jménem úřadu příslušného
k vydání stavebního povolení pro stavbu
dráhy nebo pro stavbu na dráze;
e) aby ustanovila, že u některých staveb
nebo zařízení vyplyne stavební nebo jiné povo-
lení ze skutečnosti, že železniční podnik se při-
drží normální konstrukce nebo typu, dále že
u staveb malého významu možno uděliti sta-
vební nebo jiné povolení najednou pro více
staveb nebo zařízení, a konečně že je možné,
je-li nebezpečí v prodlení, si vyžádati stavební
nebo jiné povolení dodatečně;
f) aby ustanovila, že železniční správní
úřad může vydati v mezích zákonných usta-
novení zvláštní řády týkající se jednotlivých
složek vybudování, udržování a provozu
dráhy;
g) aby ustanovila, že železniční podnik je
povinen předložiti katastrálnímu měřickému
úřadu pomůcky potřebné k zápisu v pozem-
kovém katastru a v pozemkové knize;
h) aby ustanovila, zda a v jaké výši třeba
platiti taxy za provádění úředních vyzkou-
šení, prohlídek a zkoušek podle § 45, odst. 2
a § 75, odst. 2;
ch) aby stanovila tvar stejnokroje a služeb-
ního odznaku, jakož i podmínky, za nichž mají
býti nošeny;
86
i) aby blíže vymezila rozsah povinnosti
podle ustanovení § 141, odst. 2;
j) aby stanovila odchylky od předpisů části
druhé pro dráhy, které k výcvikovým nebo
jiným vojenským účelům buduje, udržuje
nebo provozuje vojenská správa, zejména od-
chylky z užití §§ 44, 45 a 75.
(3) Vláda se zmocňuje, aby stanovila, že
železniční podnik je povinen se pojistiti proti
následkům odpovědnosti za všechny nebo ně-
které škody podle části páté tohoto zákona,
při čemž může určiti nejmenší pojistné
částky, na které musí býti pojištění sjednáno
pro jednotlivou pojistnou příhodu.
(4) Vláda se zmocňuje, aby upravila pro
železniční podniky věci sborů důvěrníků s při-
hlédnutím jak k zásadám zákona ze dne 12.
srpna 1921, č. 330 Sb. z. a n., o závodních vý-
borech, tak ke zvláštní povaze drah.
ČÁST SEDMÁ.
Závěrečná ustanovení.
§ 207.
Mezinárodní železniční styk.
(1) Mezinárodní železniční styk a věci s ním
souvisící upravují zpravidla mezinárodní
smlouvy. Ustanovení těchto smluv, vyhláše-
ných ve Sbírce zákonů a nařízení, mají po
dobu své mezinárodní účinnosti též účinnost
vnitrostátní.
(2) Vláda se zmocňuje, aby nařízením opa-
třila, čeho je třeba ku provedení mezinárod-
ních smluv (odstavec 1), zejména pokud jde
o vyhlašování počátku a konce jejich účin-
nosti ve styku s jednotlivými státy.
(3) Nestanoví-li mezinárodní smlouvy nic
jiného, platí ustanovení tohoto zákona a před-
pisů podle něho vydaných též pro mezinárodní
železniční styk, zejména pro železniční styk
se sousedními státy.
§ 208.
Součinnost při povolování nebo
zřizování linií pro leteckou
dopravu.
Pravidelné linie pro veřejnou leteckou do-
pravu se zřizují též v dohodě se železničním
správním úřadem.
87
Derogační ustanovení.
§ 209.
(1) Dnem účinnosti tohoto zákona pozbý-
vají platnosti, pokud tento zákon nestanoví
něco jiného, nebo se z něho jinak nepodává,
všechna v jiných předpisech obsažená ustano-
vení o předmětech, které jsou upraveny
v tomto zákoně.
(2) Zrušují se zejména:
dekret dvorní kanceláře ze dne 28. pro-
since 1843, č. 40. 114, sb. zák. pol. sv. 71,
č. 137, o zřizování nových staveb v obvodu
dráhy,
cís. nařízení ze dne 16. listopadu 1851, č. 1
ř. z. z roku 1852, a zák. čl. XIII /1908, po pří-
padě nařízení č. 6125/1907 M. E. (uh. m. před-
sednictvo) (provozní řády železniční),
nařízení ze dne 14. září 1854, č. 238 ř. z.
(železniční koncesní zákon), a nařízení
č. 4973/1868 K. K. M. (uh. m. veřejných prací
a dopravy) (koncesní statut železniční),
nařízení ze dne 2. ledna 1859, č. 25 ř. z.,
o zamezení a odstranění kolisí mezi podniky
horními a železničními a nebezpečenství,
která vznikají z kolisí pro jistotu života a ma-
jetku,
zákon ze dne 5. března 1869, č. 27 ř. z., o od-
povědnosti železničních podniků za tělesná po-
ranění neb usmrcení lidí, která byla způso-
bena událostí na drahách, zákon ze dne 12.
července 1902, č. 147 ř. z., o odpovědnosti
drah, a zák. čl. XVIII /1874, o odpovědnosti za
usmrcení nebo tělesné poranění způsobené
drahou, jakož i předpisy úrazového pojištění
a zaopatření (§ 200, odst. 1), přiznávající za-
městnancům dráhy a jejich pozůstalým vyšší
úrazový důchod v případech, v nichž by jim
příslušely, kdyby nebyli na úraz pojištěni
nebo zaopatřeni, nároky na náhradu škody po-
dle zákonných ustanovení o povinné odpověd-
nosti (čl. VII, odst. 5 zákona ze dne 20. čer-
vence 1894, č. 168 ř. z., o rozšíření úrazového
pojištění, ve znění zákona ze dne 21. srpna
1917, č. 363 ř. z., a zákona ze dne 10. dubna
1919, č. 207 Sb. z. a n., jakož i předpisy vy-
dané podle § 4 zákona ze dne 18. prosince
1887, č. 1 ř. z. z roku 1888, o úrazovém pojiš-
tění dělnickém, ve znění zákona č. 207/1919
Sb. z. a n. ), bez újmy nároků založených úra-
zy, které nastaly přede dnem účinnosti tohoto
ustanovení (§ 213, odst. 2),
předpisy čl. 421, odst. 3, a čl. 422 až 431
zák. č. 1/1863 ř. z. a §§ 422 až 433 zák. čl.
XXXVII /1875,