12
2. Zda hodlá vůbec naříditi revisi technických
obvodů a jejich úměrného rozložení a zřízení se
zřetelem k novým závažným technickým úkolům
okresů a země?
V Praze dne 13. května 1937.
Jan Sedláček,
dr Kramář, Holeček, Chmelik, Haščík, dr inž. Toušek,
Suroviak, Šalát, dr Novotný, Turček, inž. Protuš,
špaček, Drobný, Florek, dr Domin, dr Tiso,
dr Wolf, dr Rašín, dr Štůla, Ježek, Knebort.
911/XIX (překlad).
Interpelace
poslance P. Nickerla
ministrovi pošt a telegrafů
o úpravě úředního telefonního seznamu
pro Čechy křivdící Němcům.
Dne 1. července 1937 má býti nově vydán úřední
telefonní seznam pro Čechy na léta 1937/1938.
Bylo zjištěno, že bylo vytištěno 30. 000 českých a
30. 000 českoněmeckých výtisků. Z toho, že neméně
než polovice k tisku připravených výtisků je
určena pro německé předplatitele, je jasně zřejmý
podíl sudetských Němců na výnosnosti úředního
telefonního seznamu.
Přes to se nemůže ministerstvo pošt a telegrafů
odhodlati, aby vydalo seznam v německém jazyku,
pro německé telefonní předplatitele jedině účelný.
Ani na sestavení německého znění nemají asi úřed-
níci německé národnosti žádného vlivu, neboť jinak
by nebylo možné, aby v seznamu telefonních ústře-
den, hovoren a účastníků v Čechách na rok 1936/ 37
na strunce 537 bylo toto označení předplatitele:
"Personen-DraihtseiLbahne auf Jeschkengebirge".
Státní občané německé národnosti pociťují takové
označení jako hrubý poklesek proti německému
jazyku a jako urážku německého národa vůbec.
Křivdou pro německou reklamní živnost jest
však, že poštovní reklama v úředních seznamech
byla navždy zajištěna a zadána výlučně pražské
firmě "Magistrála" v Praze II., Hybernská 9.
Interpelanti se táží pana ministra pošt a tele-
grafů;
1. Proč bylo ze 60. 000 připravovaných výtisků
úředního telefonního seznamu pro Čechy na léta
1937/1938 30. 000 výtisků určených pro německé
předplatitele tohoto státu sestaveno podle českých
hledisek a nevydáno jednojazyčně německy ?
2. Proč se poštovní reklama zadává výlučně
české firmě "Magistrála" v Praze II., Hybern-
ská 9, a nikoliv také nějakému podniku německé
národní příslušnosti, jak by to ospravedlňoval
50%ní podíl na vydání telefonních seznamů?
3. Jest pan ministr ochoten učiniti opatření proti
pnrlobným jazykovým pokleskům, jak jsou uvedeny
v interpelaci, aby se při novém vydání telefonního
seznamu nemohly opakovati ?
V Praze dne 12. května 1937.
Nickerl,
Knorre, Knöchel, dr Kellner, Fischer, Gruber, Ja-
kel, inž. Lischka, dr Zippelius, May, inž. Richter,
Hirte, dr Hodina, dr Köllner, Klieber, Jobst, Wag-
ner, Hollube, Stangl, Birke, Rosler, Illing, inž.
Schreiber, Franz Němec, E. Köhler, dr Jilly.
911/XX (překlad).
Interpelace
poslance P. Nickerla
ministrovi pošt a telegrafů,
že orgány poštovních úřadů stále činí
jedno jazyčné poznámky o nedoručitelnosti.
V odpovědi pana ministra pošt a telegrafů tisk
433/I na příslušnou interpelaci poslance G. Obr-
lika tisk 263/VIII poukázal pan ministr, že po-
známka o nedoručitelnosti poštovních zásilek musí
býti v oblastech s kvalifikovanou německou men-
šinou napsána i německy. Opominutí poštovního
úředníka uvedené v interpelaci omlouval pan mi-
nistr pracovním chvatem poštovních zaměstnanců
a nedostatečným zapracováním.
že nejde naprosto o ojedinělý případ, dokazuje
skutečnost, že firmě Bareuther, Mann a spol.
v Chebu byly vráceny nedoručitelné dopisy ze
zcela odlišných území státu, totiž od poštovních
úřadů v Mariánských Lázních, Lomnice u Falk-
nova nad Ohří a Horšovského Týna. Jako důkaz
připojují interpelanti obálky, a to 1. vrácenou
poštovním úřadem v Mariánských Lázních I dne
81. března 1937, 2. vrácenou poštovním úřadem
v Horšovském Týně dne 1. dubna 1937, 3. vráce-
nou poštovním úřadem v Lomnici u Falknova nad
Ohří dne 3. dubna 1987.
Poněvadž tyto dopisy byly vráceny z rozličných
krajin ve státě, lze se právem domnívati, že na-
prosto nejde o ojedinělé případy nebo o poštovní
zaměstnance chvatně pracující nebo o takové,
kteří nejsou dostatečně zapracováni, naopak že
odpovědné správy poštovních úřadů nepoukazují
s patřičným důrazem na služební předpisy, tak že
je zaměstnanci soustavně zanedbávají a porušují.
Pan ministr poukazuje v uvedené odpovědi, že prý
nenašel důvodu k opatřením po stránce všeobecné.
Ale stálé porušování poštovních předpisů po
stránce jazykové vyžaduje toho velmi naléhavě.
Interpelanti táží se tedy pana ministra:
13
Jest pan ministr ochoten učiniti opatření po
stránce všeobecné, která uznal za vhodno odmít-
nouti v odpovědi na interpelaci tisk 423/I?
V Praze dne 12. května 1937.
Nickerl,
Knöchel, dr Jilly, Hollube, Fischer, Gruber, Wag-
ner, Jobst, E. Köhler, Klieber, Hirte, Knorre, dr
Hodina, May, inž. Richter, dr Köllner, inž. Lischka,
dr Zippelius, Rösler, Franz Němec, Jäkel,
Birke, inž. Schreiber, Illing, Stangl, dr Kellner.
911/ XXI (překlad).
Interpelace
poslance F. Maye
vládě
o stranickém stanovisku Československé
tiskové kanceláře k událostem v Dolním
Gruntu u Varnsdorfu.
Československá tisková kancelář, jejíž zprávy,
jak známo, rozšiřuje rozhlas, několikrát dokázala,
že zaujímá stranické stanovisko k denním událo-
stem, které nějak souvisí se sudetskoněmeckou
stranou, předseda Konrád Henlein, a že opouští
základy nestranného zpravodajství. Zvláště tehdy,
když má býti zahájeno nějaké trestní řízení, do-
voluje si československá tisková kancelář vyklá-
dati o moci důkazních prostředků, podává dohady
o otázce viny, které mohou míti předběžný vliv na
veřejné mínění a na příští výrok nezávislého
soudu.
Tak oznamuje na př. československá tisková
kancelář o událostech, které se dne 15. dubna
1937 staly v Dolním Gruntu u Varnsdorfu: "----
Ještě před zahájením schůze učinil posl. Rösler
k příslušníkům německé sociálně demokratické
strany urážlivý výrok, podle výpovědi svědka
uchopil židli a hodil ji na účastníky schůze. "
Toto vylíčení stavu věci jest úplně stranické.
Proti zprávě Československé tiskové kanceláře bylo
zjištěno:
Ještě před zahájením schůze zvolal jistý muž
z Rudé obrany - podle dosavadních zjištění jakýsi
František Renger z Varnsdorfu - s galerie do
sálu: "Kde pak jste, vy Arijci?" Na to teprve
zvolal poslanec Rösler: "Kozáci z konsumů, stůjte
v pozoru!" Vůdce Rudé obrany Václav Rückert
z Horního Gruntu, zaměstnaný u firmy Plauer-
tovy ve Varsndorfu, zvolal potom do sálu: "Sou-
druzi, dáme si to líbit ? Domnívám se, že nikoliv 1
Ven s nimi!" Při těchto slovech chopil se židle a
hodil ji na posl. Röslera.
Hrozí naléhavé nebezpečí, že československá
tisková kancelář bude i dále nesprávným líče-
ním událostí v Dolním Gruntu stranicky štváti
proti sudetskoněmecké straně a že se pokusí za
trestního vyšetřování dělati náladu proti přívržen-
cům této strany.
Interpelanti táží se tedy vlády:
Jaká opatření jest vláda ochotna učiniti se zře-
telem na vytýkanou věc?
V Praze dne 12. května 1937.
May,
Hollube, dr Kellner, Fischer, Gruber, Jäkel, Jobst,
inž. Schreiber, dr Hodina, dr Zippelius, dr Köllner,
Hirte, Knorre, inž. Richter, Klieber, E. Köhler,
inž. Lischka, Franz Němec, Stangl, Birke,
Wagner, Rösler, Knöchel, dr Jilly, Illing, Nickerl.
911/ XXII (překlad).
Interpelace
poslance inž. A. Lischky
ministru vnitra
o služebních poklescích orgánů státního
policejního úřadu v Litoměřicích.
Voličové zasílají interpelantům tuto zprávu:
"V noci ze dne 7. na 8. dubna 1937, asi ve 3/4 4
hod. ráno byl hlasitý povyk před hostincem pana
Gustava Hockeho v Litoměřicích, Stará mostecká
ulice. Před domem bylo lze viděti dva pány se
dvěma dámami, ve zřejmé rozjařeném stavu.
Později se ukázalo, že oba pánové byli příslušníci
litoměřického státního policejního úřadu, a to
Jedlička a Melenovský. Pan Jedlička tloukl no-
hami a klíčem hlasitě na dveře hostince, oba kři-
čeli a potáceli se kolem. Ačkoliv četné osoby ze
sousedství byly tímto chováním probuzeny a dí-
valy se z oken, vykonal pan Jedlička na ulici svou
potřebu.
Na obě číšnice vyhlížející z oken hostince, volal
pan Jedlička pusté nadávky, m. j. hlasitě: "Špi-
navá kurva, pakáž, policejní hlídka, otevřít, kon-
trola!" Když hostinský Hocke otevřel dveře, zvo-
lal na něj pan Jedlička: "Ty jsi pakáž, proč ne-
otvíráte, čekáme již hodinu!" Nehledíc k surovému
vyjadřování, nebyla to pravda, jak mohou po-
tvrditi svědkové. Na vyzvání legitimovali se tito
oba pánové hostinskému Hockemu. Když se jich
tázal, co chtějí dělati, odvětili pouze, že musejí
kontrolovati. Potom se zase ozval pan Jedlička:
"Kde bydlejí ta děvčata, ta drzá?" Oba policejní
úředníci šli do pokoje děvčat, kde číšnice ležely
v postelích. Pan Jedlička je vyzval, aby šly s nimi.
Při tom si sedl na stůl v pokoji a zapálil si ciga-
retu. Pan Melenovský se posadil na otevřené okno
a rovněž kouřil. Poněvadž děvčata neuposlechla,
vyšli oba státní policisté na balkon a zavolali
jdoucí kolem hlídku uniformované policie, aby
přišla nahoru. Této policejní hlídce přikázal pan
Jedlička, aby prohlédla záchody vinárny. Poněvadž
prohlídka záchodů byla asi marná, prohlásil kon-
trolní inspektor policejní hlídky, že on a jeho prů-
vodci nemají času. A skutečné odešli. Oba neuni-
formovaní činovníci bezpečnostního úřadu kontro-
lovali dále a sice musil pan Hocke otevříti svůj
14
soukromý byt, čímž byla hrubě obtěžována a zne-
klidněna rodina hostinského, která tam spala. Oba
policejní činovníci se potom vrátili do pokoje děv-
čat a vyzvali obě dívky, aby šly s nimi. Hostinský
Hocke se proti tomu ohradil. Potom se oba činov-
níci spokojili s tím, že pouze odebrali oběma děv-
čatům legitimace, které jim druhého dne bez ja-
kéhokoliv výslechu byly na policejní strážnici vrá-
ceny.
Pro noční kontrolu neuvedli oba policisté žád-
ného důvodu ani účelu. Spíše se zdá, že zde jde
o hrubý přehmat a že oba orgány jednaly bez ja-
kéhokoliv úředního příkazu. Toto podezření doka-
zují okolnosti, že oba činitelé se až asi do 1/24. ráno
velmi živě bavili v hostinci "Rytíř" v Litoměřicích,
že byli v rozjařeném stavu a že je doprovázely
dámy, které po celou tuto dobu stály na ulici a
čekaly, až se oba policejní orgány vrátí. V jejich
společnosti přistihla tyto policisty v 1/24. ráno po-
licejní hlídka v hostinci "Rytíř" a poněvadž překro-
čili policejní hodinu, vykázala je tato policejní
hlídka na ulici. "
Vylíčenou událost mohou jako svědkové po-
tvrditi tyto osoby: Gustav Erdreich, pekař v Lito-
měřicích, Stará mostecká ulice; Olga Liebigová a
Frieda Mertlová, zaměstnankyně Gustava Hockeho,
hostinského v Litoměřicích, Stará mostecká ulice;
Gustav Hocke, hostinský v Litoměřicích, Stará
mostecká ulice; N. Merta, správce věznice v. v.,
Stará mostecká ulice; Hease, důstojník v. v.
s manželkou, Stará mostecká ulice; Koníř, vrchní
oficiál v. v. s manželkou, Stará mostecká ulice;
N. Gerlich, topič u firmy Plunder a Pollak, Je-
zuitská ulice a velmi mnoho jiných svědků.
Je zbytečné připojovati k tomuto vylíčení věci
kritickou úvahu. Litoměřické obyvatelstvo bylo
nanejvýš zneklidněno vytýkaným chováním poli-
cejních orgánů. Jeho důvěra v řádně úřadující
státní policii v Litoměřicích byla vylíčenou udá-
lostí velmi těžce otřesena.
Interpelanti táží se tedy pana ministra vnitra:
1. Jest pan ministr ochoten dáti ihned přísně
vyšetřiti vytjkanou věc?
2. Jest pan ministr ochoten zahájiti proti jme-
novaným policejním orgánům kárné řízení a pro
úplnou neschopnost je ihned propustiti ze služeb
státní policie?
3. Jest pan ministr ochoten oznámiti, jaká kon-
krétní opatření učinil ve vytýkané věci?
V P r a z e dne 12. května 1937.
Inž. Lischka,
Knöchel, Illing, Klieber, Nickerl, Fischer,
Knorre, dr Peters, Jobst, Obrlik, dr Zippelius,
Stangl, inž. Künzel, Sandner, May, Kundt, inž.
Karmasin, Gruber, dr Eichholz, Wollner, inž.
Richter.
911/XXIII (překlad).
Interpelace
poslance inž. W. Richtra
vládě,
že činovníci lovosické místní skupiny svazu
továrních dělníků v Československé repub-
lice se sídlem v Ústí n. L., Karlova ulice 1,
zneužívají zákona na obranu státu.
Lovosická místní skupina svazu továrních děl-
níků se sídlem v Ústí n. L., Karlova ulice 1, uspo-
řádala dne 13. dubna 1937 v 18 hod. večer v hos-
tinci "Germania" v Lovosicích schůzi pro dělníky
lovosické továrny na oleje (firmy Lovosická
akciová společnost pro výrobu rostlinných olejů
v Lovosicích) jakož i jiných lovosických továren.
Schůzi řídili činovníci této odborové organisace
Kögler a Pokorný, kteří oba patří mezi dělnictvo
lovosické továrny na oleje. Na schůzi bylo asi
70 dělníků.
Že při tom šlo o schůzi politického rázu, je
zřejmo z toho, že se předseda Kögler při zahájení
pokoušel dosíci projevu sympatie pro rudé Špa-
nělsko. Ale převážná většina přítomných příslušný
návrh zamítla.
Hlavním řečníkem byl tajemník odborové orga-
nisace Nádvorník z Prahy, který podle smyslu
uváděl:
"Dělnictvo v československé republice spalo po
18 let, zatím co si kapitál všude vybudoval pevné
posice. V jiných zemích (nehledě k Německu, kde
již není ani kultury ani civilisace a které brzo za-
hyne) dělníci se pevně spojili a ve svorném boji
dosáhli svých práv. S pýchou prý se musí pohlí-
žeti na francouzské dělníky, kteří dnes již řídí
státní loď. Brzy dosáhnou i hrdinní bojovníci ru-
rého Španělska spravedlivého vítězství.
Je prý velmi smutné, že z osazenstva lovosické
továrny na olej, kterého jest asi 240 mužů, jest
jen 20 dělníků organisováno v rudé odborové orga-
nisaci a to prý se nyní musí změniti. Do 15. května
prý musí býti vše organisováno. Až do toho dne
prý slibuje dělníkům první úspěch při zvýšení
mezd. Pak prý se musí bojovati dále, lidová fronta
prý určitě přijde a rozdrtí kapitál i u nás.
Dělníci prý musejí stále konati závodní schůze,
nesmějí se obávati vedení závodu, naopak musejí
prý se mu velmi přísně dívati na prsty zvláště
tam, kde jsou cizinci. Cestu k úspěchu ukazují
francouzští dělníci, kteří obsazováním továren a
stávkami se založenýma rukama nutí podnikatele
k povolnosti.
žádný strach před vedením závodů a podnika-
teli. Rudá odborová organisace a příští lidová
fronta stojí za dělníky. Nádvorník prý očekává,
že se již hned všichni dělníci postaví do řad ru-
dých bojujících dělníků a při tom poukázal na
prohlášení o přístupu před ním ležící. "
Když této výzvě, aby prohlášení o přístupu byla
vyplněna a odevzdána, nikdo nevyhověl, ačkoliv,
jak lze dokázati, převážná většina účastníků
schůze nepatřila k sociálně demokratické odbo-
rové organisaci, tedy ke svazu továrních dělníků
se sídlem v ústí n. L., pokračoval Nádvorník ve
svých vývodech takto:
"Kdo není u nás, bude zaznamenán a takové
seznamy již existují. Zákon na ochranu státu nám
poskytuje možnost odstraniti nespolehlivé živly.
Není již daleká doba, kdy toho užijeme a pak
15
všechny živly, které nebojují v našich řadách, do
24 hodin vyletí. Kdo tedy nechce ztratiti své pra-
covní místo, kdo nechce, aby jeho žena a děti hla-
dověly, nechť přistoupí k rudé odborové organi-
saci, která nyní bude postupovati se vší energií a
přísností proti kapitálu. "
I na konci své řeči vybízel Nádvorník důrazně
ke vstupu do sociálně demokratické odborové orga-
nisace. Když ani této výzvy nikdo neuposlechl a
naopak bylo zřejmo z rozličných projevů, že děl-
nici silné pochybují o hodnotě zmíněné rudé od-
borové organisace, prohlásil Nádvorník, že on a
jeho strana budou dávati dobrý pozor na Lovosice.
Krátce po 22. hodině se konala v téže místnosti
druhá schůze týchž pořadatelů se stejným progra-
mem, která měla v podstatě týž průběh, jak byl
podrobně vylíčen u první schůze.
Hrozbami obsaženými v řeči tajemníka Nádvor-
níka byli dělníci, kteří se účastnili schůze a kteří,
jak bylo několikrát zdůrazněno, ve své převážné
většině nepatří k sociálně demokratické odborové
organisaci, značně zneklidněni a omezeni ve své
zákonitě zaručené koaliční svobodě. Zvláště hrozba,
že se zaznamenávají dělníci, pokud nepatří k so-
ciálně demokratické odborové organisaci, dále. že
všichni, kteří nejsou v řadách této organisace, do
24 hodin vyletí z podniku a ztratí pracovní místo,
jest skutkovou podstatou činu podle § 1 zákona ze
dne 12. srpna 1921, č. 309 Sb. z. a n., o čemž inter-
pelant uvědomil státní zastupitelství v Litoměři-
cích a požádal je, aby zavedlo trestní řízení. Mimo
to však dokazuje vylíčená skutečnost, jak nesty-
datě využívají rudé odborové organisace, podle
svých stanov nepolitické, zákona na ochranu státu
ke své politické agitaci.
Aby se učinila přítrž tomuto počínání, vybízí se
vláda, aby neprodleně zakročila, a tážeme se ji:
1. Jest vláda ochotna v dohodě s ministrem
spravedlnosti zahájiti vyšetřování, pokud jest ve
vylíčené schůzi obsažena skutková podstata trest-
ného činu a v kladném případě se postarati, aby
vinníci byli podle zákona potrestáni?
2. Jest vláda ochotna v dohodě s příslušnými
odbornými ministry učiniti opatření, aby dělnické
odborové organisace podle svých stanov působily
jako odborové spolky a nepřekračovaly svůj obor
působnosti pořádáním politických agitací?
3. Jest vláda ochotna nařízením doplniti zákon
na ochranu státu tak, aby na jeho zneužívání
k čistě stranickopolitické agitaci byl ustanoven
trest?
V Praze dne 13. května 1937.
Inž. Richter,
Illing, Klieber, Nickerl, Fischer, Knorre, Knöchel,
Obrlik, inž. Lischka, inž. Künzel, dr Peters, Stangl,
Sandner, May, inž. Karmasin, Wollner, dr Eich-
holz, Gruber, Kundt, Jobst, dr Zippelius.
911/ XXIV (překlad).
Interpelace
poslance inž. W. Richtra
ministrovi vnitra,
že expositura státní policie v Krásném
Březně selhala při zjišťování vinníka
dopravní nehody.
Několikráte a zvláště i mým dotazem podle § 67
jedn. řádu posl. sněm. ze dne 31. srpna m. r. a mou
interpelací ze dne 9. října 1936 byl upozorněn pan
ministr vnitra, že u státní policie v německém ja-
zykovém území ve státě konají službu úředníci,
kteří vůbec neznají němčiny.
Bylo poukázáno, že tací úředníci nejen nedo-
vedou chránit veřejnou bezpečnost, nýbrž že ji
přímo ohrožují tím, že se nemohou dorozuměti
s obyvatelstvem. Tito úředníci přímo zavinují, že
trestné činy nebývají odčiněny. To znovu dokazuje
níže vypsaný případ, který vzbudil vzrušení, když
byl vylíčen v tisku.
Dne 4. května 1937 jel zástupce pojišťovny
Adolf Richter z Ústí n. L. na svém motorovém
kole z Ústí do Podmokel. V obci Roztokách byl
před domem č. 39 přejet a značně zraněn proti
němu jedoucím dodávkovým nákladním vozem,
který jel nepřípustnou rychlostí a na nesprávné
straně silnice. Řidič nákladního automobilu se však
nestaral o zraněného, nýbrž rychle odejel, takže se
nepodařilo zjistiti číslo vozu. Přejetý a svědkové
mohli zjistiti pouze tvar a barvu automobilu. Ne-
hoda se stala asi v 10 hod. 15 min. Zraněného na-
ložil osobní automobil jedoucí směrem k Ústí n. L.
V Povrlech šel pan Richter na obecní úřad hodlaje
telefonicky zavolati exposituru státního policej-
ního úřadu v Krásném Březně u Ústí n. L., popsati
jí vůz a požádati ji, aby zjistila automobil nebo
jeho řidiče. Volal telefonem v 10. 30 hod. a auto-
mobil nebo jeho řidič mohl býti rozhodně zjištěn,
poněvadž nákladní automobil musil projížděti
Krásným Březnem. Službu konající úředník poli-
cejní expositury v Krásném Březně se hlásil česky.
Neuvěřitelné jest, že úředník službu konající na
žádost pana Richtra, aby pachatele zadržel a zjis-
til, odpověděl slovem "nerozumím". Na další
otázku, je - li u expositury státní policie v Krás-
ném Březně úředník, který umí německy, odpo-
věděl záporně zase v českém jazyce.
Podle zákona č. 122/1920 a vládního nařízení
č. 17/1926 Sb. z. a n. jest státní bezpečnostní úřad
povinen v soudních okresích s německou menšinou
přes 20% jednati se státními občany německé ná-
rodnosti německy. Když službu konající úředník,
jak výslovně ujistil, ani ostatní přítomní činov-
níci policejní expositury nemohou vyhověti těmto
ustanovením zákona, mají býti neprodleně pro ne-
schopnost propuštěni ze služeb expositury v Krás-
ném Březně a přeloženi do některého českého
místa, jelikož tací úředníci jsou nebezpečím pro
obyvatelstvo a jeho bezpečí.
Neboť pro neschopnost policejního činovníka a
pro jeho neznalost němčiny mohl uniknouti nesvě-
domitý automobilový zdivočilec, jenž zavinil do-
pravní nehodu.
Toto selhávání státní policie v případech, kde
jde o ochranu německého obyvatelstva, musí velice
pobouřiti všechny právně smýšlející lidi. Takové
chování státní policie spojené s podobným jedná-
ním proti německému obyvatelstvu, jaké jsem
16
oznámil panu ministrovi ve své interpelaci ze dne
24. března 1937, nepřipustí nikdy, aby povstal dů-
věrný poměr obyvatelstva ke státní policii.
Státní občané německé národnosti mají týž ne-
zadatelný nárok na ochranu svého života a svého
bezpečí jako všichni ostatní státní občané. Na-
prosto není přípustné, aby se německé obyvatel-
stvo státu tak dlouho vydávalo všanc nechráně-
nosti a stát byl připravován o svůj úřední nárok
na potrestání, dokud snad "zavedení povinných
jazykových kursů" nebude míti úspěchu. (Odpověď
pana ministra vnitra ze dne 22. ledna 1937 na můj
dotaz ze dne 31. srpna 1936 o jazykové neznalosti
policejního úředníka. )
Z toho, že policejní úředník konající službu sice
porozuměl německému telefonickému dotazu pana
Richtra, je-li tam německy mluvící úředník, a ze
záporné odpovědi na tuto otázku mohli bychom
ovšem také usuzovati, že úředník sice ovládal
němčinu, ale nechtěl jí užíti.
To bychom musili považovati za služební pokle-
sek nejhrubšího zrna a za pokus zbaviti státní ob-
čany německé národnosti jejich práv.
Ale kdyby snad úředník konající službu v poli-
cejní exposituře v Krásném Březně dne 4. května
dopoledne mezi 10. a 11. hodinou skutečně neovlá-
dal němčiny, pak jest, jak tento případ dokazuje,
neschopen konati svou službu a musí tedy býti,
aby se hájila ochrana a právní bezpečnost, ihned
zbaven služby v německém jazykovém území.
Dovoluji si upozorniti pana ministra na vytý-
kaný případ a táži se ho:
1. Jest pan ministr ochoten dáti tento případ
ihned vyšetřiti a dáti zjistiti tohoto úředníka ex-
positury státní policie v Krásném Březně ?
2. Jest pan ministr ochoten dáti vyšetřiti a
oznámiti jazykovou kvalifikaci tohoto úředníka?
3. Jest pan ministr ochoten dáti zahájiti kárné
řízení proti tomuto úředníkovi, umí-li německy?
4. Jest pan ministr ochoten, neumí-li tento úřed-
ník německy, zprostiti ho ihned služby u exposi-
tury státní policie v Krásném Březně a dáti ho
přeložiti do státního území, kde nesídlí německá
menšina ?
5. Jest pan ministr ochoten se postarati, aby
v zájmu bezpečnosti německého obyvatelstva byli
konečně pro německé jazykové území ustanoveni
policisté německé národnosti?
V P r a z e dne 12. května 1937.
Inž. Richter,
Illing, Nickerl, Klieber, Fischer, May, Knorre,
Knöchel, dr Eichholz, Axmann, inž. Karmasin,
Kiindt, inž. Kiinzel, dr Peters, Obrlik, Wollner,
Jobst, Stangl, Sandner, dr Zippelius, inž. Lischka.
911/XXV (překlad).
Interpelace
poslance dr S. A. Fencika
ministrovi školství a národní osvěty
o neuspokojivém stavu školních budov
na Podkarpatské Rusi.
1. Ke kulturnímu vývoji Československé repu-
bliky je nutné, aby střední a vyšší vzdělání bylo
postaveno na úroveň současných požadavků kul-
turního světa. V tomto oboru bylo mnoho vyko-
náno, ale bohužel skoro výlučně v historických
zemích republiky. Musíme konstatovati, že auto-
nomní Podkarpatská Rus nejen nedostala toho, co
jí patří, nýbrž její školní budovy a školní míst-
nosti naprosto nevyhovují naléhavým potřebám a
jsou na nižším stupni než dříve.
2. Mnohokráte se poukazovalo, že Podkarpat-
ská Rus potřebuje vyšších a středních škol. Před
převratem mládež z Podkarpatské Rusi a východ-
ního Slovenska mohla, když ukončila střední školu,
pokračovati ve svém vzdělání na právnických aka-
demiích v Marmarošské Sihoti, Prešově, Košicích a
v šarošském Potoku, ale dnes nemůže. Uvedené
akademie byly v místě pobytu karpatoruské stu-
dující mládeže nebo aspoň v přímé blízkosti toho
místa a proto jí byly dostupné. Upozorňujeme, že
stav, za kterého Podkarpatská Rus nejen na svém
území, nýbrž ani blíže něho nemá ani jediné vyšší
školy, trvá již 20 let, což nutí mládež, aby se ome-
zovala na středoškolské vzdělání a zbavuje karpa-
toruský lid vlastních sil s vyšší kvalifikací.
3. Nynější střední školy, postavené dávno před
převratem, byly rozpočteny na menší počet žáků,
ale počet středních škol územně přístupných kar-
patským Rusům byl větší: v Marmarošské Sihoti
a v Šatu Maře bylo po dvou středních školách,
v Novém Městě pod Šiatorem a v Šarošském Po-
toku po jedné, mimo to byly v Marmarošské Sihoti
a Sátu Maře učitelské ústavy.
Po převratu octla se tato města za hranicemi
nynější Podkarpatské Rusi. Ve zbývajících čtyřech
středních školách vzrostl počet žáků trojnásob, za-
tím co budovy škol nebyly určeny pro takové
množství žactva a proto jsou po každé stránce ne-
vyhovující. Soudobé požadavky a vážnost česko-
slovenské republiky vyžadují podstatného zlepšení.
4. Přeplnění čtyř gymnasií na Podkarpatské
Rusi, umístěných v nepřiměřeně malých budo-
vách, působí toto: vyučování ve všech středních
školách na Podkarpatské Rusi se koná ve dvou
směnách. Ve XX. století není vhodné vysvětlovati,
že to jest naprosto nepřípustné a že se to příčí
základním požadavkům, které kulturní svět staví
školám. To, co jest přípustné za války a v pře-
chodné době, není přípustné ve 20. roce míru.
Velmi trpí žáci druhé směny, kteří musejí napjatě
pracovati v denní dobu tomu nepříznivou. Staro-
dávné místnosti, postrádající vhodné a moderní
ventilace, působí zhoubně na zdraví učící se mlá-
deže, jejich učitelů a vychovatelů. Učitelský sbor
trpí neméně, nejsou řídké případy, že učitel v někte-
rých dnech týdnu musí vyučovati 8 hodin, a za celý
týden 35 hodin. Tyto poměry jasně ukazují, že se
školním úřadům nedostává skutečné péče o školy na
Podkarpatské Rusi. školy na Podkarpatské Rusi,
abychom to řekli slovy spisovatele, zřizují se
"v hojném počtu, ale méně cenné" a jsou určeny
k sestavení uspokojivé statistiky pro vnější užitek.
5. Aby se v gymnasiu v Berehově mohlo vy-
učovati v jedné směně, bylo navrženo východisko:
postaviti druhé patro nad tělocvičnou. V novém
17
patře by se mohlo umístiti 6 tříd. Na stavbu jest
úhrnem zapotřebí 200. 000 Kč, z čehož 50. 000 Kč
chce uhraditi rodičovský výbor gymnasia. Úřady
nechtějí o tom ani slyšeti, a omlouvají se ne-
dostatkem peněz, zatím co zároveň poukazují
40násobnou částku na českou školu.
Vážnost a důstojnost demokratické Českosloven-
ské republiky, naprosto neuspokojivý stav školních
budov na Podkarpatské Rusi a spravedlivé stíž-
nosti karpatoruského obyvatelstva mne nutí, abych
se tázal:
I. Ví pan ministr, že jediná autonomní země
v československé republice, Podkarpatská Rus,
nemá své vyšší školy?
II. Ví pan ministr, že všechny střední školy na
Podkarpatské Rusi jsou umístěny naprosto ne-
uspokojivě ?
III. Co hodlá pan ministr učiniti, aby ve všech
středních školách na Podkarpatské Rusi bylo za-
vedeno jednorázové vyučování?
IV. Co hodlá pan ministr učiniti, aby uspokojil
spravedlivé požadavky domácího obyvatelstva
stran zřízení vyšších a středních škol na Pod-
karpatské Rusi?
V Praze dne 19. května 1937.
Dr Fencik,
inž. Schwarz, Ježek, Smetánka, dr Domin, dr
Štůla, Chmelík, Knebort, Trnka, Ivák, Kut, dr Do-
minik, dr Branžovský, J. Sedláček, Holeček, dr
Novotný, Gajda, Zvoníček, dr inž. Toušek, inž.
Protuš, Špaček.
911/XXVI (překlad).
Interpelace
poslance dr S. A. Fencika
ministrovi školství a národní osvěty
o vyučování ruštině ve středních školách
na Podkarpatské Rusi.
1. Když se karpatští Rusové dobrovolně připo-
jili k Československé republice, ruské obyvatelstvo
Podkarpatské Rusi duševně se vzchopilo. V prv-
ních měsících každý doufal a skutečně viděl, že se
situace změnila ve prospěch karpatských Rusů.
První výzvy k obyvatelstvu a otázky týkající se
autonomních věcí vydávaly se a rozhodovaly rusky.
Zřizovaly se kursy pro vyučování ruštině pro
osoby, které neuměly dosti tuto řeč. čeština byla
pouze jazykem celého státu, jemně a loyálně se
nevtírala do místního života. V úřadech se vedlo
veškeré dopisování, týkající se vnitřních věcí
země, výlučně rusky. Ve všech neruských ško-
lách, zvláště v maďarských a mezi nimi i v ma-
ďarském gymnasiu v Berehové, se vyučovalo spi-
sovné ruštině. Soukromníci, obchodníci a řemesl-
níci se učili rusky.
2. Ruské obyvatelstvo nezapomnělo svého ma-
teřského jazyka a on má nyní ještě více práva,
aby byl na Podkarpatské Rusi úředním jazykem,
neboť původní její obyvatelstvo stále ještě jest
většinou obyvatelstva v zemi.
3. Se zřetelem na to přes 100 žáků vyšších tříd
maďarského gymnasia v Berehově požádalo dne
21. října 1936 ředitelství gymnasia, aby zavedlo
jako nepovinný předmět ruský spisovný jazyk.
Žáci prosili, aby pro tento předmět byly určeny
jen dvě hodiny týdně. Bohužel žádost žactva ne-
byla předložena vyšším školním úřadům k roz-
hodnutí, poněvadž byla podána po stanovené lhůtě.
4. Na témž gymnasiu se vyučuje 2 hodiny týdně
jako nepovinnému jazyku němčině, která nemá
praktického významu na Podkarpatské Rusi. Ale
řeči domácího obyvatelstva se nevyučuje, o její
vyučování se musí prositi a žádosti se nevyhoví
z čistě formálních důvodů. Musíme poznamenati,
že žadatelé odůvodnili svou prosbu tím, že musejí
uměti rusky, neboť si přejí žíti a pracovati na
Podkarpatské Rusi jako duchovní, učitelé, notáři
a správní úředníci, kteří jsou v demokratické re-
publice povinni znáti jazyk domácího obyvatelstva.
5. Na maďarském gymnasiu v Berehově jest
stipendium, které založil zemřelý starosta města
Dudič. Stipendium bylo zřízeno ještě tehdy, když
se na maďarském gymnasiu v Berehově vyučovalo
ruštině, a mělo se poskytovati žákovi, který má
v tomto předmětu výtečný prospěch. Toto stipen-
dium se udílí ještě nyní, ale proti vůli zemřelého
štědrého dárce žákovi, který má výtečný prospěch
v češtině.
I. Ví pan ministr, že se ani zdaleka ve všech
školách na Podkarpatské Rusi nevyučuje ruštině,
která jest zemským jazykem?
II. Ví pan ministr, že nepodstatné formální dů-
vody zabránily žákům maďarského gymnasia
v Berehově učiti se ruštině i jako nepovinnému
předmětu ?
III. Považuje pan ministr za nutné vydati naří-
zení, aby se ve všech školách na Podkarpatské
Rusi od počátku příštího školního roku vyučovalo
ruštině jako povinnému předmětu a nebylo k tomu
zapotřebí žádných žádostí žáků nebo jejich ro-
dičů, poněvadž to je zemský jazyk?
IV. Považuje pan ministr za nezbytné naříditi,
aby se na maďarském gymnasiu v Berehově vy-
učovalo ruštině jako zemskému jazyku stejně jako
češtině, jelikož četní žáci tohoto gymnasia, když je
byli absolvovali, nepokračují ve svém vzdělání na
vyšších školách, nýbrž zůstávají v zemi jako uči-
telé a jiní pracovníci a úředníci?
V P r a z e dne 19. května 1937.
Dr Fencik,
inž. Schwarz, Kut, Ivák, Trnka, dr Novotný,
Gajda, Zvoníček, Chmelík, dr Štůla, dr Domin,
J. Sedláček, Smetánka, dr Branžovský, dr Domi-
nik, Špaček, inž. Protuš, Knebort, dr inž. Toušek,
Holeček, Ježek.