12
litických nebo národnostně tendenčních úmyslů a
cílů. Po bližším prozkoumání shledáme, že zde
jde o velkorysý přehled dějinných tvůrčích a ná-
božensky a kulturně filosofických sil Evropy v 19.
a 20. století. Zdaleka ode vši denní politiky a
všeho přemrštěného vlastenectví se ukazuje na ty
duševní a politické moci, které v obou posledních
staletích vytvořily politickou a náboženskou
tvářnost Evropy.
O Československu je zmínka jen ve 4. od-
stavci sotva na polovici stránky, a to ani nená-
vistná, ani nepříznivá, ani jinak nekorektní.
I při sebe kritičtějším zkoumáni obsahu kni-
hy nelze nalézti důvodu, pro který by bylo mi-
nisterstvo vnitra mohlo uznati za nutné, aby ji
v tomto státě rozhodně zakázalo.
Kdo četl toto dílo, zjistil, že patří ke knihám,
které pro své vysoké duševní úvahy a pro své
vznešené smýšleni zaujímají zvláštní místo a mo-
hou si činiti nárok na zájem celé Evropy, ba ce-
lého světa.
Jistě lze tvrditi, že Československo jest a
zůstane jediným evropským státem, kde se zaka-
zuji taková díla, jako Rohanovo.
Ale právě v tomto státě musil zákaz zvláště
vzbuditi úžas, protože se zde, jako zřídka kde na
světě, trvale zdůrazňuje a vynáší existence a
hodnoty šlechetné demokracie a velkorysé libe-
rálnosti.
Se zřetelem k naprosto nepochopitelnému zá-
kazu,. Rohanovy knihy »Osudná hodina Evropy«
naskýtá se otázka, má-li býti proti ujištěním pana
presidenta státu dr Beneše, jež pronesl v červenci
1936 k zástupcům sudetskoněmeckých svazů, roz-
sah diskuse a duševních problémech a rozborech
v Evropě znenáhla omezen na objem oné litera-
tury, která se stala známou jako vystěhovalecká
literatura.
Zvlášť upozorňujíce pana ministra na zákaz
uvedené knihy, táží se interpelující:
1. Zná pan ministr důvody, pro které byla
Rohanova kniha zakázána nebo jest ochoten dáti
vyšetřiti, z jakých důvodů byl zákaz vydán?
2. Jest pan ministr ochoten dáti nestrannému
posuzovateli ještě jednou prozkoumati tuto knihu
a oznámiti výsledek tohoto zkoumání?
3. Schvaluje pan ministr, že se knihy tohoto
druhu zakazují?
4. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby zákaz
byl zrušen a to ihned nebo až se provede po-
drobné prozkoumání jeho důvodů?
V Praze dne 7. dubna 1937.
Knöchel,
Hollube, May, Illing, Axmann, inž. Lischka, inž.
Karmasin, dr Jilly, Gruber, inž. Schreiber, Rösler,
dr Kellner, Fischer, E. Köhler, Stangl, Nickerl,
inž. Peschka, Franz Němec, Budig, Klieber,
dr Eicholz.
861/XIV (překlad).
Interpelace
poslance G. Wollnera
ministrovi sociální péče,
jak okresní úřad v Teplicích-Šanově
provádí vyživovací akci.
Okresní úřad v Teplicich-Šanově vyloučil
z vyživovací akce jistý počet nezaměstnaných z
obce Fojtovic s odůvodněním, že živobytí jejich
a jejich rodin není ohroženo.
Vyloučení z vyživovací akce znamená v čet-
ných případech nejen neodůvodněnou krutost a
ohroženi existence, nýbrž podle míněni podepsa-
ných nesouhlasí ani se směrnicemi pro provádění
vyživovací akce, jak dokazují níže uvedené pří-
pady:
1. Nezaměstnanému Robertu Kühnelovi z Foj-
tovic byl odňat vyživovací lístek, poněvadž jeho
otec dostává měsíční důchod 135 Kč. Podle míně-
ní okresního úřadu má z tohoto důchodu býti živ
nejen důchodce a jeho žena, nýbrž i nezaměst-
naná dcera a nezaměstnaný syn. Robert Kühnel
jest 321etý a od srpna 1936 jest bez zaměstnání.
2. Dělník Gustav Eichler z Fojtovic čís. 52.
401etý, posledně zaměstnaný v roce 1935 jako vý-
pomocný dělník po 4 týdny, otec 2 dětí, byl vy-
loučen z vyživovací akce, protože výdělkem z
práce jeho ženy jest jeho živobytí zajištěno.
Jeho žena pracuje v sezóně jako dělnice při
výrobě slaměných klobouků. Vydělává průměrně
45 Kč týdně. Jako nezbytný výdaj dlužno z toho
sraziti jízdní výlohy 12 Kč a příspěvek na po-
jištění pro případ nezaměstnanosti podle gentské-
ho systému v částce 3 Kč, tak že na živobytí
zbývá v nejpříznivějším případě 30 Kč. Gustav
Eichler již po delší dobu nemůže platiti nájem-
né (65 Kč měsíčně) a očekává ho nucené vystě-
hováni.
3. Josef Burock z Fojtovic, 341etý, od října
1936 bez práce, otec 2 děti, byl z vyživovací
akce vyloučen z téhož důvodu. Jeho žena vydě-
lává v tomto případě 40-50 Kč týdně výlohy
na udržení výdělku činí 15 Kč, takže zbývá ja-
ko existenční základna 25-35 Kč.
4. Gustav Rehn byl vyloučen z vyživovací
akce, protože »prý« jest rolníkem. Ve skutečnosti
převzal od svých rodičů domek, zatížený dluhem
18. 000 Kč a výměnkem pro rodiče.
»Statek« se skládá ze 3 korců polí a jedné
kozy! Jmenovaný živí 16letého syna (učně).
Podobných případů by se dalo vypočítati ví-
ce. Je zřejmo, že ani nedostatečné směrnice ne-
odůvodňují takových tvrdostí pří provádění vyži-
vovací akce.
15
Podepsaní táží se pana ministra sociální
péče:
1. Jest pan ministr ochoten dáti vyšetřiti vy-
týkanou věc pro neodůvodněné vyloučení z vy-
živovací akce obyvatelů obce Fojtovic teplicko-
šanovským okresním úřadem a zrušiti ji ?
2. Jest pan ministr ochoten směrnice o pro-
vádění vyživovací akce potud, než se provede
naléhavě nutná nová úprava, doplniti aspoň urče-
ním přiměřeného nejvyššího důchodu těch, kteří
ještě mají býti pojati do vyživovací akce?
V Praze dne 7. dubna 1937.
Wollner,
Hollube, Rösler, May, Nickerl, Gruber, Fischer,
dr Kellner, inž. Schreiber, dr Jilly, Axmann, inž.
Lischka, Illing, Sandner, Klieber, Franz Němec,
inž. Karmasin, inž. Peschka, Knöchel, Stangl, E.
Köhler.
861/XV (překlad).
Interpelace
poslance G. Wollnera
ministrovi vnitra,
že zemský úřad v Praze shledal závad-
ným historický, zeměpisný a národopisný
název »Chebsko«.
Kynologové z Chebu a Chebska spojili se ne-
dávno, aby si založili spolek, jemuž hodlali dáli
název Všeobecný kynologický spolek pro Cheb
a Chebsko.
Pražský zemský úřad neschválil předlože-
né stanovy a prohlásil za závadné, že v názvu
spolku jest historické, zeměpisné a národopisné
označení Chebsko.
Je všeobecně známo, že jméno »Chebsko
jest v německém znění listinami doloženo již v
r. 1261, ve své latinské formě jako regio Egere
lze je však doložiti již od r. 1135.
Tímto jménem bylo označováno nejprve sta-
ré říšské území chebské, které bylo r. 1322 za-
staveno českému králi Janu Lucemburskému.
Dnes se však výrazem »Chebsko« zahrnuje
celá západní část Cech, ve které jest domovem
chebské nářečí.
Jména »Chebsko« se stále užívá skoro 700
let, má dnes platnost pro širší kraj než původ-
ně platilo, jest v německé řeči zakořeněno a v
písemnictví všeobecně zavedeno. Velmi mnoho
spolků, sboru, hospodářských zařízení atd. má ve
svém názvu jméno »Chebsko«, aniž by to bylo
na újmu vážnosti nebo bezpečnosti státu.
Se zřetelem na uvedená odůvodnění pro hi-
storické, zeměpisné a národopisné oprávnění jmé-
na »Chebsko« nemohou si podepsaní vysvětliti, že
toto jméno mohl pražský zemský úřad prohlásiti
za závadné, neboť nelze míti za to, že referentovi
zemského úřadu nejsou známy uvedené skuteč-
nosti.
Podepsaní táží se pana ministra:
1. Jest pan ministr ochoten uznati označení
»Chebsko« jako historický, zeměpisný a národo-
pisný pojem a ponechati je v platnosti ?
2. Jest pan ministr ochoten dáti vhodně po-
učiti referenta zemského úřadu, nebylo-li mu zná-
mo, že právem lze užívati jména »Chebsko«?
3. Jest pan ministr ochoten se postarati, aby
se takové prohlašování závadným již neopako-
valo a aby se bez překážky mohlo užívati jména
Chebsko?
V Praze dne 7. dubna 1937.
Wollner,
Hollube, Rösler, May, Gruber, dr Kellner, Inž.
Schreiber, Fischer, dr Jilly, Illing, Axmann, inž.
Lischka, dr Eichholz, E. Köhler, Stangl, Nickerl.
Knöchel, inž. Peschka, Franz Němec, Klieber, inž.
Karmasin.
861/XVI (překlad).
Interpelace
posl. inž. A. Lischky
ministrovi vnitra,
že se jistý orgán státního policejního
úřadu v Litoměřicích zásadně zdrá-
hal užívati němčiny.
Dne 5. března 1937 stalo se na náměstí v Li-
toměřicícl) ve 3/1 na 19. hodinu toto:
Pan Rudolf Eis, majetník nájemního automo-
bilu z Litoměřic, Dominikánské náměstí čís. 15,
stál se svým synem Rudolfem Čišeni vedle své-
ho vozu na litoměřickém náměstí. Společně se
dvěma řidiči, totiž Vilémem Schneidrem z Lito-
měřic, Rybářské náměstí a Josefem Kratochwi-
lem, řidičem z Litoměřic, Dominikánská ulice,
zkoušel lampy automobilů. K Rudolfu Eisovi při-
šel státní policista, který v tu dobu konal službu
na náměstí a žádal, aby toho nechal.
14
Když Rudolf Eis st. upozornil orgán statni po-
licie, že neumí česky a žádal ho, aby s ním mlu-
vil německy, odpověděl státní policista zase čes-
kým jazykem. Rudolf Eis ho zdvořile ještě jed-
nou požádal, aby s ním mluvil německy, jelikož
mu nemůže rozuměti. Na to odpověděl státní po-
licista německy: »Jsme v republice, musíte uměti
česky. «
Když Rudolf Eis ještě jednou odpověděl, že
neumí česky, státní policista odpověděl: "Neu-
míte-li česky, jděte do říše, já nemusím německy
mluviti. Umím německy, ale to je republika, já
německy nemluvím. "
Tuto událost potvrzuje mimo již uvedené
i Arnošt Hicksch, majetník nájemního automobi-
lu z Litoměřic.
Bylo zjištěno, že Rudolf Eis vědomě mluvil
nanejvýš zdvořile.
Jazykový zákon čís. 122/1920 a jazykové na-
řízení čís. 17/1926 Sb. z. a n. výslovně určují,
kdy mají orgány státní policie užívati i jazyka
menšiny při svých úředních výkonech ve styku se
stranami.
Vytýkané chováni litoměřického státního po-
licisty, že zásadně neužívá němčiny, jest tedy
hrubým porušením ústavy, jazykového zákona a
jazykového nařízení.
Interpelující táží se tedy pana ministra:
1. Jest pan ministr ochoten dáti vytýkanou
věc vyšetřili ?
2. Jest pan ministr ochoten dáti zjistiti, o kte-
rého činitele litoměřického státního policejního ti-
rádu jde ?
3. Jest pan ministr ochoten bez újmy ustano-
vení § 25 zákona čís. 50/1923 Sb. z. a n. zahá-
jiti proti tomuto litoměřickému státnímu policisto-
vi kárné řízení podle čl. 97, odst. 3 vlád. nař. č.
17/1926 Sb. z. a n. ?
4. Jaká opatřeni hodlá pan ministr učiniti, aby
dal státnímu policejnímu úřadu vysvětliti, že jeho
orgány jsou povinny v okresech s kvalifikovanou
německou menšinou užívati ve styku s německý-
mi stranami i německého jazyka?
V Praze dne 7. dubna 1937.
Inž. Lischka,
Illing, dr Rosche, inž. Karmasin, Fischer, Franz
Nimec, dr Hodina, Frank, Klieber, dr Zippelius,
dr Kellner, Gruber, Knöchel, dr Peters, F. Nitsch,
Kundt, Jobst, Jäkel, Sandner, inž. Künzel,
dr Jilly.
861/ XVII (překlad).
Interpelace
poslance G. Knöchla
ministrovi vnitra,
že zástupce českolipské státní policie dr
Suschitzky zakázal nositi košile a čepice
pořadatelům na shromážděních sudetsko-
" německé strany.
Zástupce českolipské státní policie dr Su-
schitzky má jako intervenující úředník na shro-
mážděních sudetskoněmecké strany zvyk před za-
hájením shromáždění zakazovati pořadatelům,
kteří mají pečovati o ochranu shromážděni, aby
nosili modré čepice a konali službu bez ka-
bátu.
Na schůzi dne 6. března 1937 v Okrouhlé u
Boru u České Lípy, kde se udalo totéž, tázal
se poslanec Knöchel dr Suschitzkého, vydal-li mu
jeho nadřízený úřad rozkaz k tomuto nepochopi-
telnému opatření nebo opírá-li se při tom o ně-
jaký zákon nebo nařízení. Dr Suschitzky odpo-
věděl záporně a řekl: »Vždyť si můžete v Praze
stěžovati, když se vám to nehodí!«
Tato odpověď, jejíž nekvalifikovanost není
zapotřebí blíže označovati, dokazuje, že dr Su-
schitzky vydává zákazy tohoto druhu podle vlast-
ni libosti a bez zákonitého podkladu.
Zvyk, že se pořadatelé povolaní k ochraně
shromáždění zvlášť na zevně činí znatelnými a
to nejen nošením nějakých pásek na rameni, jest
známý a účelný. Že se konání služby pořadatelů
bez kabátu nerovná uniformování, nepotřebuje
bližšího důkazu. Ani modré čepice se štítkem, kte-
ré lze koupiti v každém obchodě, nemohou se na-
prosto považovati za zakázaný »stejnokroj«.
Zároveň dlužno poukázati na to, že se zvyk-
losti označovati určitým oděvem na zevně pořa-
datele konající službu na nějakém shromáždění,
všeobecně užívá, a to u většiny politických stran.
Ale panu ministrovi vnitra jest snad známo i to,
že u jiných stran jsou pořadatelské sbory, které
zavedly skutečné »uniformování«. Tak na př. ve-
řejně vystoupila republikánská obrana dne 5.
března 1937 v Děčíně n. L. na sociálně demokra-
tickém projevu.
V tomto případě úřad nepovažoval naprosto
za nutné, aby "v zájmu veřejného klidu a po-
řádku" zakázal oděv pořadatelů. Což nelze vy-
vozovati z úplně opačného chování úřadů za stej-
ných předpokladů, že je dnes prakticky již dvojí
právo, nebo že úřady jednají podle vlastní libo-
vůle, nedbajíce určité právní normy, stejně plat-
né pro všechny státní občany? Takovou praksí se
skutečně ruší právní rovnost státních občanů.
Jelikož se zákazy pana dr Suschitzkého ne-
opírají o žádný zákon, žádné nařízení a žádnou
všeobecně platnou právní normu, dlužno míti za
to, že se pokouší jen uspokojiti své známé ne-
15
vlídné, ne-li dokonce nepřátelské stanovisko k ně-
meckému obyvatelstvu.
Takový zákaz naprosto nemůže býti nějakou
nutnou pomůckou k udržení veřejného klidu a
pořádku, neboť dvojím směrem umožní právě
opak:
1. Pořadatelé a s nimi všichni němečtí účast-
níci schůze mohou takový zákaz považovati jen
za projev malicherného, vědomého trýznění ně-
meckých státních občanů.
2. Ochrana shromážděni a tím i udržení ve-
řejného klidu a pořádku, o něž podle § 11 záko-
na čís. 135/1867 ř. z. mají pečovati výslovně po-
řadatelé, se ztěžuje tím více, čím méně lze po-
řadatele jako takové po jejich zevnějšku poznali.
Ve vážném případě, tedy snad při případném pře-
kotném vyklizování místnosti schůze, podle okol-
ností pásky na rukávech jako poznávací znamení
nestačí.
Lze pochopiti, že podobné zákazy jako výše
uvedený musí německé obyvatelstvo považovati
za vyzývavost.
Interpelující táží se tedy pana ministra vnitra:
1. Jest pan ministr ochoten dáti vyšetřiti zmí-
něnou věc?
2. Jest pan ministr ochoten upozorniti pana
dr Suschitzkého od českolipského státního policej-
ního úřadu, že není úkolem vládního zástupce,
aby pořadatelům na shromáždění ztěžoval konání
jejich služby v zájmu veřejného klidu a po-
řádku?
3. Jest pan ministr ochoten postarati se vše-
obecným výnosem, aby se stejné nebo podobné
zákazy příště znemožnily?
V Praze dne 7. dubna 1937.
Knöchel,
Sandner, Fischer, dr Peters, Jobst, dr Kellner,
inž. Künzel, Klieber, Franz Němec, dr Jilly, dr
Hodina, Gruber, Kundt, dr Zippelius, Hollube, Inž.
Karmasin, dr Rosche, Jäkel, F. Nitsch, Illing,
Inž. Lischka.
861/XVIII (překlad).
Interpelace
poslance F. Nitsche
ministrovi pošt a telegrafů
o služebních poklescích listonoše Fran-
tiška Nováka z Mládkova u Králík.
Mladkov jest osada v Cechách, mající 797
obyvatelů, z toho 600 Němců a 189 Čechů. Poš-
tovní obvod mladkovský zahrnuje osady Mladkov,
Celné, Těchotín, Vlčkovice, Německé Petrovice a
Cihák. V těchto osadách je průměrně 81. 75% Něm-
ců. Přes to jest národnostní složení zaměstnanců
poštovního úřadu toto:
Poštmistr: Čech,
poštovní asistentka: Češka,
tři listonošové: Češi,
listonoš pro telegramy: Čech.
Přes častější ucházení nemohl býti k poštov-
nímu úřadu přijat žádný německý čekatel.
Následky tohoto národnostního složení úřed-
nictva mladkovského poštovního úřadu se skuteč-
ně dostavily. Tak se interpelujícím oznamuje, že
listonoš František Novák neumí vůbec německy
a mimo to koná svou službu nedbale, poněvadž
pravděpodobně z neznalosti němčiny a německé-
ho písma odevzdává poštovní zásilky na místech,
kde se snadno mohou ztratiti.
Tak bylo zjištěno, že František Novák ode-
vzdal poštovní zásilky, které byly zaslány na
adresu Františka Krumpa, truhláře v Mládkově
číslo 130, paní Knollové v Mládkově. S druhé
strany byly mezi poštou Františka Krumpa na-
lezeny poštovní zásilky pro jistého pana V.
Knolla.
Nelze pochopiti a odporuje to jakékoliv zása-
dě rovnosti, že se v kraji, který má přes 81%
německých obyvatelů, nezaměstnávají němečtí
poštovní úředníci pro styk s německými strana-
mi. Kdyby byly přijaty německé síly, bylo by se
lze jednou pro vždy vyhnouti podobným přípa-
dům chybného doručování.
Interpelujíci oznamují vytýkanou věc panu
ministrovi pošt a telegrafů a táží se ho:
1. Jest pan ministr pošt a telegrafů ochoten
dáti vyšetřiti vytýkanou věc?
2. Co hodlá pan ministr učiniti, aby se příště
zabránilo podobným případům, způsobeným pro-
myšleným nepřijímáním německých úředníků k
poště?
V Praze dne 7. dubna 1937.
F. Nitsch,
Inž. Lischka, Knöchel, Inž. Karmasin, Illing, Jobst,
Fischer, Jäkel, Inž. Künzel, dr Jilly, Gruber, dr
Peters, May, Kundt, dr Rosche, Sandner, Klieber,
dr Zippelius, dr Kellner, dr Hodina, Hollube.
Původní zněni ad 861/II.
Interpellation
des Abgeordneten Adolf Jobst
an den Minister des Innern
wegen dienstlicher Verfehlungen von
Organen der Staatspolizei in Prachatitz
unter der Führung des Herrn Jaromir
Kamensky. Es häufen sich in letzter Zeit die Fälle, dass
Organe der Staatspolizei entgegen jeder dienst-
16
lichen Vorschrift und gesetzlichen Bestimmung
Kontrollen von Versammlungen vornehmen. Die
Willkür ihres Benehmens geht so weit, dass sie
Kontrollen auch durchführen, wenn überhaupt
noch keine Versammlung stattfindet.
So wird den Interpellanten aus Wählerkreisen
folgender Tatbestand berichtet:
Am 14. März 1937 vormittags war von der
Ortsgruppe der Sudetendeutschen Partei, Vor-
sitzender Konrad Henlein, in Oberhaid eine Ver-
sammlung, beschränkt auf geladene Gäste, einbe-
rufen worden. Noch vor Beginn derselben er-
schienen drei Mann der geheimen Staatspolizei in
Prachatitz, unter ihnen Herr Jaromir Kamensky.
Die Organe waren in Zivil und stellten, ohne sich
in ihrer Eigenschaft als intervenierende Polizei-
organe bekanntzugeben, fest, dass hier eine Ver-
sammlung stattfände. Erst auf ausdrückliche Auf-
forderung durch den anwesenden Abgeordneten
der Sudetendeutschen Partei Adolf Jobst legiti-
mierten sie sich. Abgeordneter Jobst machte
Herrn Jaromir Kamensky darauf aufmerksam,
dass die Versammlung noch nicht stattfinde, da-
her auch eine Kontrolle vollkommen ungesetzlich
und überflüssig sei, da man doch nur eine Ver-
sammlung kontrollieren könne, wenn sie als sol-
che begonnen habe. Herr Jaromir Kamensky ent-
gegnete aber, das mache nichts und forderte den
Einberufer. Herrn Adolf Plach aus Oberhaid auf
mit der Versammlung zu beginnen. Herr Jaromir
Kamensky überzeugte sich nun von der gesetz-
mässigen Durchführung der Versammlung und
musste feststellen, dass dem Einberufer alle An-
wesenden namentlich bekannt waren. Weil Herr
Jaromir Kamensky keinen anderen Grund zu
einer wahrscheinlich schon beabsichtigten Auflö-
sung der Versammlung finden konnte, fragte er,
wann die Anwesenheitsliste ausgefertigt worden
sei. Wahrheitsgemäss entgegnete darauf der Ein-
berufer, dass dies im Versammlungslokal gesche-
hen sei, da man eine Anwesenheitsliste nicht
schon vor der Versammlung in Unkenntnis der
von den Geladenen tatsächlich Erscheinenden
anfertigen könne. Darauf erklärte Herr Jaromir
Kamensky, dass die Anwesenheitsliste schon einen
Tag vorher angelegt werden müsse, beschlag-
nahmte die Anwesenheltsliste, erklärte ferner.
dass die Versammlung den Anforderungen des Ge-
setzes nicht entspreche und löste sie aus die-
sem Grunde auf.
In dieser Handlungsweise muss eine grobe
Verletzung der dienstlichen Vorschriften und
Rechtspraxis erblickt werden. Abgesehen davon,
dass man tatsächlich keine gesetzliche Bestim-
mung findet, die die Ausfertigung einer Anwesen-
heitsliste schon einen Tag vor Abhaltung der
Versammlung vorschreibt, ist der intervenierende
Regierungsbeamte weiterhin nicht im mindesten
berechtigt, die vorhandene Anwesenheitsliste zu
beschlagnahmen. Wegen dieser und ähnlicher
willkürlicher Akte ist das Vertrauen der Bevöl-
kerung zur staatlichen Polizeibehörde in Pracha-
titz auf das schwerste erschüttert.
Die Interpellanten richten daher an den Herrn
Minister die Anfrage:
1. Ist der Herr Minister bereit, den gerügten
Sachverhalt erheben zu lassen?
2. Ist der Herr Minister bereit, wegen des ge-
rügten und angeführten Tatbestandes gegen die
bei der Versammlung am 14. März 1937 in Ober-
haid intervenierenden Beamten der staatlichen
Polizeibehörde in Prachatitz und insbesondere
gegen Herrn Jaromir Kamensky das Disziplinar-
verfahren einleiten zu lassen?
3. Welche Massnahmen gedenkt der Herr Mi-
nister zu ergreifen, um die sich mehrenden Fälle
vollkommen willkürlichen Vorgehens gegen die
Teilnehmer vertraulicher Versammlungen seitens
intervenierender Polizeiorgane auf das strengste zu
untersagen?
Prag, am 7. April 1937.
Jobst,
Hollube, Rösler, Dr Eichholz, May, Illing, Gruber,
Dr Kellner, Fischer, Dr Jilly, Ing. Lischka, Ing.
Karmasin, Axmann, Nickerl, Franz Němec, Klie-
ber, Ing. Peschka, Ing. Schreiber, Stangl, Knöchel,
E. Köhler.
Původní znění ad 861/III.
Interpellation
des Abgeordneten Georg Wollner
an den Minister des Innern
betreffend die endliche Ausschreibung
der Wahl in die Gemeindevertretung
in Fischern.
Die Gemeindevertretung in Fischern, pol. Be-
zirk Karlsbad, wurde im November 1932 gewählt
und im September 1933 aufgelöst.
Die im Gesetze vorgesehene Ausschreibung
der Neuwahl ist weder innerhalb der vorgeschrie-
benen 6 Wochen, noch später erfolgt. Der im
September 1933 ernannte Regierungskommissär
ist am 28. Feber 1937 zurückgetreten.
Die von der Bevölkerungsmehrheit wiederholt
geforderte Durchführung der Neuwahl wurde
auch aus diesem Anlasse nicht vorgenommen,
sondern neuerlich ein Regierungskommissär er-
nannt, obwohl kein ersichtlicher Grund für die
weitere Hinauszögerung der Neuwahl vorliegt.
Unter offensichtlicher Missachtung demokra-
tischer Grundsätze wird die Bevölkerung weiter-
hin von der Verwaltung der Gemeindeangelegeti-
heiten ausgeschlossen und selbst eine Verwal-
tungskommission besteht nicht.
Die Finanzlage der Gemeinde Fischern hat
durch die kommissarische Verwaltung keine Bes-
17
serung erfahren, es ist vielmehr eine Vermehrung
der Schuldenlast um über 3 Millionen Kč einge-
treten.
Die Bevölkerung fordert mit vollem Rechte
die Wiederherstellung der Gemeindeselbstverwal-
tung und fast die Hälfte der Wahlberechtigten hat
durch die Petition vom 8. März 1937 die begrün-
dete Forderung nach endlicher Ausschreibung und
Durchführung der Neuwahl neuerlich unter-
strichen.
Die Bevölkerung erwartet, dass der nun seit
beinahe 4 Jahren bestehende ungesetzliche Zu-
stand, der auch nicht durch eine unhaltbare Aus-
legung der Bestimmungen des § 106 der Gemein-
deordnung legalisiert werden kann, unverzüglich
beseitigt werde. Durch die Ernennung eines Re-
gierungskommissärs, dessen Natonalität mit der
Nationalität von 92% der Bevölkerung nicht
übereinstimmt, ist die Ausschaltung des Rechtes
der Bevölkerung auf Sebstverwaltung auch zu
einer Verletzung nationalpolitischer Rechte der
Mehrheit der Bevölkerung geworden und daher
untragbar.
Die Gefertigten richten daher an den Herrn
Minister des Innern die Anfrage:
Ist der Herr Minister bereit, dafür Sorge zu
tragen, dass die Verletzungen demokratischer
Rechte der Bevölkerung von Fischern und na-
tionalpolitischer Rechte der Mehrheit der Bevöl-
kerung unverzüglich aufgehoben und zu diesem
Zwecke die Neuwahl der Gemeidevertretung in
Fischern in kürzester Frist durchgeführt wird?
Prag, am 7. Apríl 1937.
Wollner,
Hollube, Röster, Dr Eichholz, Dr Kellner, Gruber,
Fischer, Dr Jilly, Axmann, Illing, Ing. Lischka,
Karmasin, Ing. Karmasin, Ing. Schreiber, Nickerl,
Franz Němec, Ing. Peschka, Stangl, Knöchel,
E. Köhler, May.
Původní znění ad 861/IV.
Interpellation
des Abgeordneten Georg Wollner
an den Finanzminister
wegen rigorosen Vorgehens der Finanz-
Bezirksdirektion in Eger.
In verschiedenen Gemeinden des Staates wur-
den Notstandsarbeiten durchgeführt, für die staat-
liche Zuschüsse gewährt wurden. Da die Aus-
zahlung staatlicher Zuschüsse meist bis acht Mo-
nate auf sich warten lässt, die Arbeitslosen aber
andererseits nicht in der Lage sind, solange auf
die Bezahlung zu warten, werden von den Ge-
meinden im Einvernehmen mit den ortsansässigen
Kaufleuten Anweisungen ausgegeben, gegen die
die Kaufleute den Ueberbringern die notwendig-
sten Lebensmittel ausfolgen.
Die Anweisungen werden dann von der Ge-
meinde nach Eintreffen der staatlichen Beihilfe
gegen Bargeld eingelöst.
Dabei lassen sich die Gemeinden meistens den
Empfang des Geldes nochmals eigens bestätigen.
So geschah es auch in der Gemeinde Tier-
garten, wo im Jahre 1934 Notstandsarbeiten mit
staatlicher Beihilfe durchgeführt wurden. Auch
hier haben die Kaufleute, wie oben geschildert,
Waren vorschussweise ausgegeben und nach Er-
halt die Zahlung dem Gemeindeamte über dessen
Verlangen bestätigt, ohne diese Bestätigung zu
stempeln.
Die betreffenden Kaufleute haben die den Ar-
beitern ausgefolgten Waren bis zu 8 Monaten un-
verzinslich kreditiert und dadurch einen wesent-
lichen Beitrag dazu geleistet, die Notstandsarbei-
teti überhaupt zu ermöglichen. So auch der Kauf-
mann Franz Judas in Thiergarten.
Nunmehr hat die Finauz-Bezirksdirektion in
Eger dem genannten Kaufmann eine Gebühren-
und Stempelstrafe in der zweifachen Höhe der
eigentlichen Gebühr strafweise vorgeschrieben.
Diese Tatsache mag nach den Buchstaben des
Gesetzes zu rechtfertigen sein, nicht zu rechtfer-
tigen ist sie aber vom sozialen und wirtschaftli-
chen Standpunkte aus. Denn tatsächlich stellte sich
der Fall so dar, dass der Kaufmann Franz Judas
in Thiergarten Arbeitslosen, die sonst dem Staate
zur Last gefallen wären, durch sein Entgegen-
kommen die Möglichkeit zu Arbeiten mitver-
schaffte und ausserdem noch auf die ihm gesetz-
lich zustehenden Zinsen verzichtete.
Hätte er nicht so gehandelt, so wäre die Ge-
meinde nicht in der Lage gewesen, die Notstands-
arbeiten durchzuführen, denn die staatliche Bei-
hilfe wäre hiezu längst zu spät gekommen.
Das Vorgehen der Finanz-Bezirksdirektion in
Eger widerspricht allem sozialen Empfinden und
ist geeignet, ähnliche Aktionen der Gemeinden für
die Zukunft sowohl bedeutend zu erschweren als
auch das Ansehen und Vertrauen in die staatli-
chen Behörden zu untergraben.
Die Gefertigten stellen daher an den Herrn
Finanzminister die Anfrage:
1. Ist der Herr Minister bereit, den gerügten
Sachverhalt erheben zu lassen?
2. Ist der Herr Minister bereit, das Strafman-
dat der Finanz-Bezirksdirektion in Eger aufzu-
heben?
3. Ist der Herr Minister bereit, die Finanz-
Bezirksdirektion in Eger und alle übrigen Finanz-