13
zelené stráně je všeobecný. Proti této silniční ko-
munikaci vyslovily se rozhodně všechny korporace
ochranářské, ale i instituce odborné, jako na př.
Skupina architektů SIA v Praze, anebo vědecké,
jako na př. Masarykova akademie práce. Pohříchu
jsou však všechny tyto varovné hlasy jakož
i všechny projekty na slovo vzatých odborníků -
mezi nimiž jsou i vynikající profesoři vysokých
škol technických - přehlíženy jako bezvýznamné.
Nepochybujeme o zdatnosti našich techniků. Je
tu však zásadní nedorozumění v problému, o který
jde. Naši architekti řešili otázku, jak vésti Petřín-
skou komunikaci, aby přírodní ráz, vegetace a
krása těchto strání byly pokud možno nejvíce
šetřeny. Nepochybujeme o tom, že s tohoto hlediska
předložený projekt vyhovuje. Než otázka je jiná
a širší. Zní tak, zda možno vůbec vésti silnici po
Petřínských stráních, či zda tyto nádherné stráně
se svými starými zahradami, harmonicky zapojené
clo středověké krásy Prahy, musí býti stůj co stůj
zachovány, aby nebyl porušen jedinečný půvab
Prahy. Na tuto otázku je odpověď snadná: stráně
ty nesmějí býti zničeny nebo porušeny, poněvadž
by tím byla způsobena Praze ztráta nenahradí-
telná. Proto otázka, která měla býti technicky
řešena, měla zníti takto: Jak ulehčiti komunikaci
severozápadního sektoru Prahy při zachování
petřínských strání? Nepochybuji o tom, že tato
otázka je při dobré vůli řešitelná a že by naši tech-
nici a architekti našli řešení, plně vyhovující a
přece nezasahující hrubě a rušivě do sladěné krásy
těchto zelených strání.
Je pohříchu vidět, že všechny projekty vychá-
zely s hlediska zcela jiného, ať už to byl projekt
autostrády, spojující Břevnov, Střešovice a další
obce jakož i prý Hradčany s vnitřní Prahou
anebo projekt vyhlídkové komunikace pro cizince,
anebo dopravní cesty na Stadion při sletech a
podobných příležitostech, anebo - jak se nejnověji
tvrdí - strategická silnice.
Nezáleží konečně na tom, jakému účelu má na-
vrhovaná komunikace sloužiti, poněvadž je ne-
pochybno, že v každém případě silnice vedená
Petřínskými stráněmi a starými zahradami bar-
barsky poruší tyto zelené stráně, jejich klid a
krásu a znehodnotí je i zápachem benzinové směsi
a hlukem vozidel a houkaček. Veřejnosti se na-
mlouvá, že prý už bezmála před sto lety dal hrabě
Chotek popud k Petřínské komunikaci, ale za-
mlčuje se, že tehdy Petřín byl z valné části pustý
a že Praha měla mnoho zahrad a sadů, které
v dalším vývoji města byly přeměněny v stavební
místa.
Bylo podrobně doloženo, že navrhovaná silnice
je vážným nebezpečím pro celistvost petřínských
sadů a že by zničila jedno z nejkrásnějších pe-
třínských panoramat. Byl by to nejen neodpusti-
telný hřích, ale i opravdové barbarství, neboť
škoda silnicí způsobená by byla nenahraditelná.
Silnice o šíři 9 m by byla opravdu jen.. panskou
cestou", nepřístupnou pro pěší. Silnice této šíře
neměla by ani jinak valného významu a musela
by býti v brzké době rozšířena, čímž by se zkáza
petřínských strání dovršila.
V odborné diskusi bylo uvedeno i několik jiných
projektů, řešících mnohem účelněji a bez ničivého
zásahu do petřínských sadů a zahrad, spojení
vnitřní Prahy se severozápadními částmi v rámci
celkových komunikačních problémů Velké Prahy,
kdežto kusý úřední projekt nevyhovuje už proto,
že není součástí generálního řešení.
Proti Petřínské komunikaci vyslovily se kruhy
památkové, odborné i všechna naše veřejnost,
mající cit a pochopení pro krásu Prahy. Úřední
projekt ignoruje však hlasy odborníků i památ-
kářů, třeba jde o otázku nesmírného dosahu i s hle-
diska estetického a zdravotního. Toto ignorování
veřejnosti i odborníků v otázce tak odpovědné není
demokratické a spěch, s kterým se má tato ko-
munikace řešit, je v příkrém rozporu se závažností
celého projektu.
Podepsaní obracejí se proto na Vás, pane před-
sedo vlády, s tímto dotazem:
Odpovídá úřední projekt Petřínské komunikace
řešení problémů Velké Prahy, jak Jste je nastínil
ve svém projevu dne 24. ledna 1937 ?
Jste, pane předsedo vlády, ochoten, ve smyslu
svého prohlášení zahájiti kroky, aby petřínské
stráně a sady zůstaly zachovány neporušeně z dů-
vodů estetických a zdravotních a aby komunikační
problémy severozápadního sektoru Velké Prahy
byly řešeny bez zásahu do těchto strání?
V Praze dne 8. dubna 1937.
Dr Domin,
Jan Sedláček, Holeček, dr Rašín, Trnka, Gajda,
Zvoniček, dr Branžovský, dr Dominik, Kut, Kne-
bort, inž. Schwarz, dr Štůla, dr Novotný, dr Kra-
mář, dr Fencik, inž. Protuš, Ivák, Smetánka,
Špaček, Chmelík.
858/XVII.
Interpelace
poslance dra Karla Domina
ministru školství a národní osvěty
ve věci postaveni školní budovy pro státní
obecnou školu s československým jazykem
vyučovacím ve Lhotě u Dobřan, okres
Stříbro.
Česká škola ve Lhotě u Dobřan byla zřízena r.
1019 jako škola jednotřídní a byla provisorně umís-
těna v budově obecní, která je stará a nevyhovuje
nejzákladnějším požadavkům hygienickým. V roce
1929 byla situace v umístění této školy ještě po-
vážlivější, škola byla totiž rozšířena na dvoutřídku
a otevřena státní mateřská škola a opatrovna.
Druhá třída obecné školy byla provisorně umístěna
v jiné najaté budově, kterou postavila Ústřední
matice školská v Plzni pro mateřskou školu, jeli-
kož stará školní budova kromě učebny nemá více
místností. Tato třída v rozměru 5X6 m pro 35
žáků byla zřízena z herny mateřské školy a oddě-
lena od místnosti mateřské školy tenkou sádrovou
stěnou. Státní mateřská škola byla tak ochuzena
o hernu a má nyní pouze jednu místnost v rozměru
5X4 m. V této malé místnosti se tísní i 40 dětí.
14
Vyučování ve druhé třídě obecné školy je ztěžováno
a rušeno nestejnou dobou vyučovací dvou různých
typů škol, umístěných v jedné budově, věkovým
rozdílem dětí, nedostatečným oddělením tříd, spo-
lečnou chodbičkou. Rovněž záchodky dětí jsou spo-
lečné.
Budovy školní jsou od sebe vzdáleny 1 km, takže
je dozor a jednotné vedení školy značně ztíženo.
Stará školní budova, v níž Je jedna třída obecné
školy a byt řídícího učitele, byla uznána za zcela
nevyhovující při různých příležitostných úředních
komisích pp. okr. lékařem drem Müllerem ze Stří-
bra a vrchn. stav. radou ing. Novotným z Plzně.
Zdivo budovy je bez isolaee, vlhko, ba přímo mokro
sahá do výše 1 m po celý rok. Houbou jsou zamo-
řeny podlahy, okenní rámy, dveřní zárubně v učebné
i v bytě řídíc. učitele, vše to je prohnilé a na spad-
nutí. Chodba na dětském záchůdku je tak schá-
tralá, že hrozí sesutím. Budova má mimo to ještě
mnoho jiných závad, jimiž je vážně ohroženo zdraví
i bezpečnost žactva i učitelstva. I když tu byly uči-
něny drobné i větší opravy, má přece jen vzhled
zchátralé pastoušky.
Škola obecná i mateřská nemají kabinetu ani
jiné pomocné místnosti, třídy jsou malé, žactvo
se v nich hrozně tísní (v I. tř. je 35 žáků, ve II.
tř. 34 žáků, v mateřské škole 37 dětí), školní po-
můcky jsou umístěny na chodbě, kde jistě nejsou
uloženy bezpečně. Ničí je tu vlhko, jsou vystaveny
ztrátě a poškození. Při škole není hřiště, rovněž
ne pitná voda ani voda užitková.
Mimo to obec se současně důrazně domáhá své
jediné obecní budovy, neboť sama musí platiti vy-
soký nájem z místnosti obecni kanceláře a z bytů
pro své chudé.
Počet školních dětí se rok od roku zvyšuje, ne-
boť obec se stále ještě kolonisuje a stavební ruch
vlivem blízkosti Plzně neutuchl. Počet českého oby-
vatelstva stále vzrůstá, takže v příštím roce byla
by tu naléhavá potřeba III. třídy obecné skoty.
Stát již před šesti lety uznal potřebu nové školní
budovy pro státní obecnou školu a zakoupil tu
vhodný pozemek. Hospodářská krise odsunula však
stavbu školy. Nemá-li však býti vážně ohrožen
další rozvoj českého školství ve Lhotě u Dobřan,
je potřeba, aby se neodkladně přikročilo ke stavbě
školy.
Vzhledem k vylíčeným poměrům dovolují si Vás,
pane ministře, podepsaní dotázati:
Jsou Vám známy neudržitelné poměry státní
obecné školy ve Lhotě u Dobřan?
Jste, pane ministře, ochoten zasaditi se o uvych-
lené postavení vyhovující Školní budovy pro tuto
školu, a to tak, aby ke stavbě mohlo býti přikro-
čeno ještě tohoto roku?
V P r a z e dne 8. dubna 1937.
Dr Domin,
dr Fencik, Kut, dr Novotný, Gajda, Zvoníček, Ivák,
dr Branžovský, Trnka, Knebort, Jan Sedláček, inž.
Protuš, dr Štůla, Ježek, dr Dominik, dr Rašin, Sme.
tánka, Holeček, dr inž. Toušek, špaček.
inž. Schwarz, Chmelík.
Původní znění ad 858/I.
1нтерпелящя
посла Борканюка
мш!стров1 внутр'ииних справ
у справ/ неплачення Ак. тов. »Латорицею«
дан! селам з приростку на вартост!
маетку.
Акц!йне товариство »Латориця«, як в!-
домо купила вщ граф!в Шенборшв на
ГПдкарпатт! понад 200. 000 гектар!в земл!,
л!су 1 пасовиськ в сум! 37 м!л. Кч. По за-
кону ч. 143/1922 графи Шенборн! по-
винн! були заплатити селам, як! лежать
в катастр! проданих недвижимостей, дань
(давку) в сум! сшлька м!льйон!в Кч. Ак.
тов. »Латориця« як купуюча сторона ру-
чить за заплачення ц!еТ дан! селам. Але
хоч ак. тов. »Латориця« купила више-
згадан! маетки в!д графш Шенборшв пе-
ред десятьма роками, до тепер н! графи
Шенборн!, ш ак. тов. »Латориця« не за-
платили селам дан! (давки) з приросту
вартост! маетку.
Села, округи ! край на ГНдкарпатт!
в 1936 роц! мають понад 75 м!л. Кч ди-
фщиту в сво'1'х бюджетах. Тяжк! насл!дки
господарськоТ кризи дальше розорюють
господарство с!л. На вир!внання дифщи-
т!в в алських, окружних ! краевому
бюджетах по закону ч. 69/1933 даеться
з т. зв. допом1'жного фонду для ГПдкар-
паття всього 4 м!л. Кч державно!' допо-
моги. Це селам не дае виходу з тепе-
р!шнього катастроф!чного фшансового
положения. Уряди намагаються найти
вих1д з сього положения тим, що стало
б!лыш дан! навалюють на трудящ!
верстви населения, як! платити велик!
дан! не можуть. Наприклад, селянин Ко-
гут 1ван з села Буковшка ч. д. 86. в Мука-
ч!вському окруз! всього маетку мае:
один угор земл!, малу хату, одну козу.
На цей маеток в 1937 роц! поклали на
нього 368'50 Кч с!льсько! дан! (давки).
Екзекутор прийшов ! посеквестрував
в нього за с!льську дань останню козу.
Але такого гострого поступу з боку в!д-
пов!дних уряд!в нема проти ак. тов. »Ла-
ториц!«. Це акщйне товариство, яке скла-
даеться з швайцарських, белпйських,
француських ! чеських банкиров, на про-
15
тяз! десять рокш не платило селам, яким
по закону повинно платити, аш коруни
дат 1 проти нього не було переведено
екзекуцп.
На Шдкарпагп справи ал виршують
обводи! нотар» 1 1'х повинностю малоб
бути вибрати вгд гр. Шенборшго 1 ак. тов.
»Латорищ« около 10 мьл. Кч дан! для ал.
Та обставина, що нотар! в вах селах не
вибирають в1д вищеозначених альську
дань, дозволяв думати, що це так сталось
на заходи вищих уряд!в.
При таюй обставиш ми примушеш
в штересах бщних ал ГНдкарпаття 1 ще
б1дн1шого його населения запитувати
пана мшстра:
1) Чи граф Шенборн! 1 ак. тов. »Лато-
риця« повинн! по закону платити селам,
яю лежать в катастр! 1х недвижимостей,
дань (давку) з приростку вартосп маетку
так, як це повинш трудящд селяне I шш!
трудящ! верстви населения?
2) Чи хоче пан мш!стер зробити в1дпо-
В1ДН1 кроки, аби нотар! негайно почали
вибирати дань (давки) для ал в1д графа
Шенборш 1 ак. тов. »Латорицк з при-
ростку на вартост! маетку?
3) Чи хоче пан мшйстер одразу дати
висл1дити, хто несе в1дпов1дальшсть за
те, що згалана дань вщ гр. Шенборш
1 ак. тов. »Латорицк до тепер не була
вибрана для ал?
4) Чи хоче пан мшстер проти урядо-
вих оргашв, на як! паде вина за це про-
мешкання, розпочати дисцшлшарне 1
в раз! потреби карне поступовання?
В Праз1, дня 31. III. 1937.
Borkaňuk,
Hodinová-Spurná, Fuščič, Procházka, dr Clemen-
tis, B. Köhler, Nepomucký, Krosnář, Dölling,
Kosik, Beuer, Vodička, Schenk, Kopřiva, Sliwka,
Machačová, Šverma, Kopecký, Široký, Schmidke,
Zápotocký.
Původní znění ad 858/II.
Interpellation
der Abgeordneten Schenk u. Appelt
an den Minister für Schulwesen und
Volkskultur
über den Mißbrauch der Schule zu einer
politischen Hetze durch den katholischen
Religionslehrer Pfarrer Peter Mehl
in Klösterle a. d. E.
Der Bezirksschulausschuß in Kaaden hat nach-
stehendes Protokoll von der Schuldirektion aus
Klösterle a. d. E. erhalten:
"Die unterzeichnete Schulleitung berichtet:
Am 25. Feber d. J. erschienen um 1 Uhr mittags
in der Direktionskanzlei nachstehend angeführte
Personen:
Anton Bartl aus Meretitz bei Klösterle a. d. E.
Nr. 171,
Bernhard Eisenkolb aus Meretitz bei Klösterle
a. d. E. Nr. 176,
Wilhelm Wallisch aus Meretitz bei Klösterle
a. d. E. Nr. 86,
Alois Schuster aus Meretitz bei Klösterle a. d. E.
Nr. 144,
Josef Stamm aus Klösterle a. d. E. Nr. 198
und führten Beschwerde gegen den katholischen
Religionslehrer der 4. Klasse, Knabenvolksschule,
Pfarrer Peter Mehl. Die Herren Bartl, Eisenkolb
und Wallisch als Eltern der Schiller:
Anton Bartl, Schüler der 4. Klasse, Knaben-
volksschule,
Bernhard Eisenkolb, Schüler der 4. Klasse, Kna-
benvolksschule,
Rudolf Wallisch, Schüler der 4. Klasse, Knaben-
volksschule.
Die Herren Schuster und Stamm kamen als Ver-
treter ihrer Partei im hiesigen Ortsschulrat. Alle
fünf Mitglieder dieser Abordnung legten Protest
ein gegen das Verhalten des genannten Geistlichen
bei der Erteilung des katholischen Religionsunter-
richtes in der 4. Klasse, Knabenvolksschule, am
24. Feber 1. J. in der Unterrichtsstunde von 11 bis
12 Uhr.
Nach ihrer Berichterstattung ersuchten feie, daß
ihre Anzeige auch zu Protokoll genommen und die
Beschwerde an die vorgesetzte, Schulbe-
hörde, an den Bezirksschulausschuß, weitergeleitet
werde. Der Leiter der Schule vernahm nun die drei
genannten Schüler: Bartl, Eisenkolb und Wallisch
sowie den Schüler Franz Weinert. Ihre Aussagen
werden nun zusammen gefaßt in der nachstehen-
den Verhandlungsschrift, aufgenommen am 25. Fe-
ber 1937 in der Direktionskanzlei der Knaben-
Volks- und Bürgerschule in Klösterle a. d. E. in
Anwesenheit der Unterzeichneten.
Es war am Mittwoch, den 24. Feber d. J., in der
zweiten Halbzeit der Religionsstunde von 11 bis
12 Uhr. Der Herr Pfarrer hat über das Vorgehen
der Kommunisten in Spanien und Rußland ge-
sprochen und erzählt, daß die Roten in Spanien
Bomben in die Kirchen werfen und unschuldige
Leute martern und töten. In Rußland legten die
Kommunisten einem Gefangenen eine Röhre an den
Bauch und in die Röhre steckten sie eine Ratte
hinein. Unter dem Rohre zündeten sie dann ein
Feuer an, worauf sich die Ratte in den Bauch des
Unglücklichen hineinfraß. Die Erzkommunisten
sind Mörder. In Rußland lassen sie auch die Leute
hungern und wenn sie dann halb verhungert sind,