21

ním polním soudům), má náležeti vrchní-
mu polnímu soudu u hlavního velitelství.
Bude-li spor o příslušnost se soudem zá-
polním nebo civilním nebo půjde-li o pře-
nesení věci z pole do zápolí nebo naopak,
použije se jen § 39 nebo 42.

K § 473.

Podle § 152 v. tr. ř. se musí o všech
vyhledávacích úkonech sepsati protokoly;
jen v řízení před brigádními soudy je do-
voleno nahraditi protokol stručným zazna-
menáním obsahu, není-li protokolu třeba
jako důkazu pro hlavní přelíčení.

Aby polní řízení bylo urychleno, posky-
tuje se tato úleva i polním soudům vyšším;
pro nižší polní soudy bude již platit podle
§ 456, odst. 2.

O počtu znalců ustanovuje § 205, odst 2,
že zpravidla třeba přibrati dva znalce;
jeden znalec stačí v trestních věcech při-
kázaných soudu brigádnímu, potom v pří-
padech menší důležitosti a konečně tam,
kde by bylo povážlivé pro účel vyšetřování
čekati až do příchodu znalce druhého. Po-
něvadž v poli nebude vždy možno opatřiti
dva znalce a kromě toho tam bude tako-
vých odborníků naléhavě potřeba pro účely
vojenské, je vhodné se spokojiti znalcem
jedním. Z téhož důvodu je v poli nutno při
ohledání a pitvě mrtvoly místo předepsa-
ných dvou lékařů (§ 217, odst. 1) spokojiti
se jen jedním lékařem.

V mírovém řízení může býti obhájcem
důstojník justiční služby, jakož i každý,
kdo je zapsán do seznamu obhájců ve vě-
cech trestních (čl. XXIII zák. č. 89/1918
Sb. z. a n. ). V poli však nebude po ruce do-
statek obhájců s touto kvalifikací, a proto
se dovoluje, aby u nižších polních soudů
směl obhajovati každý důstojník a u vyš-
ších polních soudů důstojník práva znalý,
který není důstojníkem justiční služby;
výjimka se činí toliko pro obhajování v ří-
zení pro zločiny vojenské zrady a pro zlo-
činy nepřekažení a neoznámení vojenské
zrady. Zákon ze dne 13. května 1936, č. 130
Sb. z. a n. ustanovil v § 6, že v řízení pro
zločiny vojenské zrady a pro zločiny ne-
překažení nebo neoznámení vojenské zrady
může být obhájcem jen osoba zapsaná do
seznamu obhájců oprávněných obhajovati
v těchto věcech. Toto ustanovení platí po-
dle 4. odstavce citovaného § 6 i pro řízení
před soudy vojenskými. Právo aktivních

důstojníků justiční služby obhajovati před
vojenskými soudy i v těchto věcech není
jím však dotčeno. Pokud jde o neaktivní
důstojníky justiční služby, rozhoduje o je-
jich oprávnění obhajovati v těchto věcech
před vojenskými soudy ministerstvo ná-
rodní obrany. Uvedené ustanovení § 6 zá-
kona č. 130/1936 Sb. z. a n. plyne ze snahy
zachovati v tajnosti obsah spisů a obsah
řízení, které se koná o vojenské zradě nebo
o nepřekažení nebo neoznámení vojenské
zrady. Jeví-li se takové opatření nutným
již v míru, je ho tím spíše třeba v době
válečné, kdy prozrazení vojenského tajem-
ství může mít v zápětí okamžitý nepříz-
nivý účinek na operace válečné a může si
vyžádat i veliké oběti na životech a na ma-
jetku. Proto osnova přejímá ustanovení
§ 6 zákona č. 130/1936 Sb. z. a n. i pro
polní trestní řízení. Podotýká se, že aktiv-
ním důstojníkem justiční služby je tu roz-
uměti každého důstojníka justiční služby
v činné službě.

Podle § 110, odst. 2 v. tr. ř. nemůže býti
členem nalézacího soudu u divisního soudu
ten, kdo byl v téže věci vyšetřujícím soud-
cem. V poli se nedoporučuje přejímati tuto
zásadu ani pro polní soudy vyšší, protože
následkem decentralisační soustavy nebude
lze jednotlivým vyšším polním soudům při-
děliti tolik soudcovského personálu, kolik
je při zachovávání řečené zásady třeba.

K § 474.

Právo stížnosti se ponechává v stejném
rozsahu jako v řízení mírovém a jen pří-
slušnost k rozhodování se mění. Vrchnímu
polnímu soudu, jenž přezkoumává roz-
sudky vyšších polních soudů, dává se
právo, aby rozhodoval o stížnostech v těch
případech, kde by jinak byl příslušný nej-
vyšší vojenský soud; rozhodování o stíž-
nostech na opatření polního prokurátora
se svěřuje veliteli, u kterého je zřízen polní
soud, u něhož je polní prokurátor činný,
neboť tomuto veliteli je polní prokurátor
podle § 467 podřízen.

K § 475.

Podle § 246, odst. 2 má od oznámení ža-
loby obviněnému do hlavního přelíčení
uplynouti u divisních soudů aspoň osm dní
a u brigádních soudů aspoň tři dny, ledaže
by obviněný výslovně svolil, aby tato lhůta
byla zkrácena.

22

Podle § 250 mohou žalobce, soukromý
žalobce a žalovaný po podání žaloby a před
hlavním přelíčením žádati, aby důkazy na-
vržené v žalobě byly doplněny nebo nové
důkazy opatřeny. Takový návrh musí však
podati, jde-li o řízení před divisním sou-
dem, nejpozději čtvrtého dne, a v řízení
před brigádním soudem nejpozději den po
dodání žaloby (§ 244, posl. odst. ).

Pro řízení před polními soudy nižšími
i vyššími se volí kratší lhůty podle soudů
brigádních.

Aby nebylo pochybností, poznamenává
se, že stejně jako v mírovém řízení bude
žalovaný moci, když mu soud jeho prů-
vodní návrhy zamítne, opakovat je při
hlavním přelíčení (§§ 251, odst. 1, 451).
Právě tak nebude při hlavním přelíčení
omezen v podání průvodních návrhů žalo-
vaný, který ve lhůtě stanovené v § 475,
odst. 2 průvodní návrhy nepodá.

Třetí odstavec § 475 souvisí s § 463,
čís. 2. Je-li na trestný čin v zákoně stano-
ven trest na svobodě delší než jeden rok,
ale nepřesahuje-li pět let a navrhne-li nižší
polní prokurátor, aby byl jako hlavní trest
uložen jen trest na svobodě do jednoho
roku, rozhodne o žalovaném trestním činu
u nižšího polního soudu podle § 463, čís. 2
jeden důstojník justiční služby jako samo-
soudce. Třetí odstavec § 475 dodává k to-
mu po příkladu § 6 zák. 471/1921 Sb. z.
a n., že takovýto návrh učiní žalobce, jeví-li
se mu trest na svobodě nepřesahující jeden
rok, dostatečným trestem; naproti tomu
se rozchází třetí odstavec § 475 s citova-
ným vzorem potud, pokud nedává žalova-
nému (obhájci) proti přenesení věci na
samosoudce právo odporu; tato úchylka je
odůvodněna snahou vyhnouti se průtahům
v řízení.

K § 476.

Chtěje zásadě obžalovací a zásadě pří-
mosti zjednati co největší uplatnění přede-
psal § 278 v. tr. ř., že se v nepřítomnosti
žalovaného nesmí konat hlavní přelíčení;
jestliže tedy není možno postaviti žalova-
ného k soudu, musí být hlavní přelíčení
přerušeno nebo odročeno; uprchne-li žalo-
vaný během hlavního přelíčení, ustane se
od konání přelíčení a zavede se řízení, podle
XXV. hlavy v. tr. ř.

Výjimkou z tohoto pravidla lze konati
hlavní přelíčení bez účasti žalovaného
v těchto případech:

1. Jestliže byl žalovaný pro nenáležité
chování z jednací síně vykázán, pokračuje
se v přelíčení za jeho nepřítomnosti, ale
před ukončením průvodního řízení musí
být obžalovaný do jednací síně zavolán a
zpraven (pod neplatností řízení) o pod-
statných okolnostech, které se vyskytly za
jeho nepřítomnosti a o tom, co vypověděly
vyslýchané osoby (§ 267, odst. 3 v. tr. ř. );

2. jestliže žalovaný onemocní po prove-
dení svého obhajování, lze hlavní přelíčení
ukončiti bez něho vždy, jestliže však one-
mocněl před provedením obhajování, lze
tak učiniti, jen když se přelíčení ukončí
rozsudkem zprošťujícím nebo znějícím na
nepříslušnost (§ 318, čís. 1 v. tr. ř. );

3. byla-li povolena obnova trestního ří-
zení v prospěch žalovaného, může se v ob-
noveném řízení hlavní přelíčení konat v ne-
přítomnosti žalovaného, jestliže soud ne-
pokládá jeho přítomnost za nutnou (§ 398,
odst. 3 v. tr. ř. ).

Proti tomu v obecném trestním řízení je
dána dosti rozsáhlá možnost konati hlavní
přelíčení v nepřítomnosti žalovaného. Po-
dle § 427 trestního řádu ze dne 23. května
1873, č. 119 ř. z., platného v zemi české a
Moravskoslezské, a podle zákona ze dne
11. prosince 1923, č. 8. Sb. z. a n. z r. 1924,
platného v zemi Slovenské a Podkarpato-
ruské, lze konati hlavní přelíčení v nepří-
tomnosti žalovaného, jde-li o zločin, na
který je v zákoně stanoven nejvýše pěti-
letý trest na svobodě, neb o přečin, byl-li
žalovaný v přípravném řízení slyšen a
byla-li mu doručena obsílka k hlavnímu
přelíčení. Proti odsuzujícímu rozsudku vy-
danému v nepřítomnosti může žalovaný
podat odpor a odporu se vyhoví, prokáže-li
se, že žalovanému zabránila nepřekona-
telná překážka dostavit se k přelíčení.
S odporem může žalovaný spojit odvolání
nebo zmateční stížnost proti rozsudku. Vy-
hoví-li se odporu, provede se nové hlavní
přelíčení.

Zamítne-li se odpor a bylo-li s ním spo-
jeno odvolání nebo zmateční stížnost,
přejde se k jednání o těchto opravných
prostředcích.

Pro řízení v poli se jeví nutným následo-
vati u nižších polních soudů v zásadě tento
civilní vzor a zavésti také možnost konati
hlavní přelíčení bez účasti žalovaného, pro-
tože by jinak byly průtahy v řízení, ze-
jména za trvání vojenských operací až pří-

23

liš časté. Ovšem v zájmu urychlení se musí
polní řízení odchýliti od vylíčených civilních
vzorů v tom, že nemůže dát žalovanému
právo odporu.

O ochranu žalovaného bude však i při
této změněné úpravě dostatečně postaráno,
protože jakmile půjde o čin, na který lze
uložiti trest na svobodě přesahující šest
měsíců, bude mít žalovaný při přelíčení
vždy obhájce a pak má žalovaný v polním
řízení vůbec velmi rozsáhlé právo odvolací
(§ 477).

Aby nebylo pochybností, ustanovuje dru-
há věta prvního odstavce § 476, že v pří-
padech, kde se žalovaný, který se k hlav-
nímu přelíčení u nižšího polního soudu do-
stavil, během přelíčení svémocně vzdálí ne-
bo jiným způsobem hledí zmařiti konání
hlavního přelíčení, lze za jeho nepřítom-
nosti v hlavním přelíčení pokračovati, jest-
liže byl žalovaný již předtím soudem nebo
žalobcem o celém obsahu obvinění vy-
slechnut.

Zdůrazniti sluší, že se tyto odchylky od
normálního řízení mírového zavádějí jen
pro řízení před nižšími polními soudy;
u vyšších polních soudů bude tedy i nadále
platiti to, co nařizují svrchu citovaná mí-
rová ustanovení vojenského trestního řádu.

K § 477.

Na rozdíl od bývalé rakouské úpravy
stojí § 477 osnovy na stanovisku, že se
i v oblasti polních soudů může dát oběma
stranám právo napadati rozsudky oprav-
nými prostředky, jestliže se zvláštními
ustanoveními zaručí, že bude o opravných
prostředcích rozhodnuto urychleně.

§ 477 dává oběma stranám právo napa-
dati rozsudky polních soudů nižších a vyš-
ších odvoláním, při tom však lhůty v oprav-
ném řízení zkracuje a účast obviněného
v tomto řízení omezuje. Velmi štědrá je
nová úprava k stranám, pokud jde o odvo-
lací důvody, neboť dovoluje oběma stranám
odvolati se z rozsudků nižších a vyšších
polních soudů v stejném rozsahu jako
z rozsudků soudů brigádních (viz § 332 v.
tr. ř. ). Bude tedy lze se z uvedených roz-
sudků odvolati z důvodů zmatečnosti, pro
výrok o vině a pro výrok o trestu.

Pokud jde o lhůty, zkracují se v polním
řízení třídenní lhůty, které platí v mírovém
řízení pro ohlášení odvolání (§ 335, odst.
1) a pro odpověď na odvolání (§ 338, odst.

3), na jeden den, kdežto pětidenní lhůta
pro provedení odvolání (§ 337, odst. 1) na
tři dni. Aby bylo vojenským osobám v čin-
né službě ulehčeno zachování těchto zkráce-
ných lhůt, dovoluje se jim, aby vždy směly
podávat ohlášení i provedení odvolání a od-
pověď na ně u představeného velitelství;
použijí-li této možnosti, bude se za den po-
dání pokládati den, kdy podání dojde onoho
velitelství, jak tomu je ostatně i v řízení
mírovém všude tam, kde zákon dovoluje či-
niti podání u představeného velitelství.

Aby se obviněný sám účastnil v odvola-
cím řízení, to poměry u vojska v poli nedo-
volují; proto se má o odvolání rozhodnout
v neveřejném seděni, kterého se kromě
členů soudu a zapisovatele zúčastní jen ža-
lobce.

Odvolací soud má rozhodovat podle prů-
vodů provedených soudem první instance:
dojde-li odvolací soud k přesvědčení, že
tyto průvody potřebují doplnění, doplní ří-
zení anebo nařídí jeho doplnění a po do-
plnění rozhodne o věci samé; naříditi do-
plnění řízení bude moci buď předseda odvo-
lacího soudu mimo senátní seděni anebo
odvolací soud při rozhodování o odvolání.
Bude-li však odvolací soud mít za to, že se
nelze obejít bez opakování hlavního přelí-
čení v první stolici, zruší napadený rozsu-
dek a vrátí věc témuž nebo jinému soudu
první stolice k novému jednání a rozhod-
nutí.

Stejně jako v mírovém řízení nemá ani
v polním řízení místo odvolání, jde-li o roz-
sudek soudu stanného (§ 446, odst. 2,
§451).

Kromě toho se však vylučuje odvolání
ještě v dvou případech:

a) První případ nastane tam, kde bude
opravnému řízení bránit překážka faktická,
a to odříznutí od soudu vyšší stolice. Bu-
de-li oblastní část, v níž bude vydán rozsu-
dek první instance, obklíčena nepřítelem a
nebude-li v této obklíčené části polního sou-
du vyšší stolice, vejdou rozsudky polních
soudů první instance v právní moc již vy-
hlášením.

b) Druhý případ nastane, jestliže mi-
nistr národní obrany přípustnost odvolání
omezí. Budou-li to totiž vyžadovati v ně-
které oblastní části kázeňské nebo bezpeč-
nostní důvody, bude moci ministr národní
obrany na dobu nutné potřeby naříditi, aby
bylo odvolání z rozusdků týkajících se jen

24

přečinů a přestupků vyloučeno. Ve všech
případech, v nichž bude odvolání vyloučeno,
nastane právní moc rozsudků okamžikem
jich vyhlášení (§ 381 v. tr. ř. ).

K § 478.

Až do roku 1929 bylo možno ve vojen-
ském trestním řízení ukládati tresty jen
rozsudkem. Zákon ze dne 21. března 1929,
č. 31 Sb. z. a n. připojil k tomu jako nový
způsob ukládání trestů trestním příkazem.
Od té doby může brigádní soud diktovat
trest v trestním příkaze, jestliže veřejný
úředník neb orgán na podkladě vlastního
služebního postřehu nebo výslovného při-
znání před ním učiněného učiní trestní
oznámení pro takový přestupek nebo přečin
náležející do příslušnosti brigádního sou-
du, na který je stanoven v zákoně trest na
svobodě nejvýše šesti měsíců nebo trest pe-
něžitý neb oba tyto tresty, jestliže dále
soud nemá pochybností o pravdivosti ozná-
mení a jestliže obviněný již dovršil věk
osmnácti let. Trestní příkaz nelze vydati,
nesouhlasí-li veřejný žalobce s výší trestu,
jejž soudce zamýšlí uložiti, nebo s tím, aby
odsouzení bylo podmíněné, neb aby bylo
od odnětí vojenské hodnosti upuštěno, nebo
je-li odnětí vojenské hodnosti zákonem při-
kázáno (§§ 10, 18 zák. č. 31/1929 Sb. z. a
n. ). V trestním příkaze smí soud uložit ob-
viněnému trest na svobodě nejvýše sedmi
dnů nebo trest peněžitý nejvýše 500 Kč
neb oba tyto tresty; také může vysloviti
propadení (zabavení) věci. Ztráta voleb-
ního práva nesmí být v trestním příkaze
vyslovena. Doba náhradního trestu za ne-
dobytný trest peněžitý nesmí převyšovati
sedm dní, a byl-li zároveň uložen trest na
svobodě, spolu s ním tuto míru. Soud může
odsouditi obviněného v trestním příkaze
také podmíněně, jsou-li v trestním ozná-
mení neb jinak zjištěny nebo soudu úředně
známy okolnosti, které by odůvodňovaly
podmíněně odsouzení i v hlavním přelíčení
(§ 11 zák. č. 31/1929 Sb. z. a n. ). Trestní
příkaz se dodá obviněnému do vlastních
rukou (§13 cit. zák. ). Obviněný a osoby,
které mají právo podati v jeho prospěch
odvolání - vyjímajíc veřejného žalobce -,
mohou podati proti trestnímu příkazu
u soudu do osmi dnů od jeho dodání písem-
ně neb ústně do protokolu odpor. Zároveň
mohou oznámiti skutečnosti a důkazy
k obhájení obviněného. Jinak není proti
trestnímu příkazu opravného prostředku.

O navrácení v předešlý stav pro zmeškání
lhůty k odporu platí přiměřeně ustanovení
daná pro zmeškání lhůty k opovědí oprav-
ného prostředku. Nepodá-li oprávněná
osoba včas odpor, nabude trestní příkaz
právní moci a má účinnost rozsudku. Od-
porem podaným včas osobou oprávněnou
zruší se trestní příkaz a zavede se řádné
řízení. Když potom soud rozhoduje v hlav-
ním přelíčení, nesmí uložiti přísnější trest
na svobodě nebo na penězích, než jaký
uložil v trestním příkaze, leč by se skut-
kový základ rozhodnutí podstatně změnil
(§ 14 cit. zák. ).

§ 478 přejímá instituci trestního pří-
kazu i do polního řízení a zvyšuje při tom
tresty, které lze trestním příkazem uklá-
dati, činí tak proto, poněvadž se tím pod-
statně přispěje k urychlení řízení. Jinak
všechny garancie, které má při trestním
příkaze obviněný v dobách normálních, zů-
stanou mu zachovány i v polním řízení.

K § 479.

V mírovém řízení je vliv na výkon trestu
rozdělen mezi soud, žalobce a ministra ná-
rodní obrany. Soud první stolice nařizuje
výkon trestu (§ 413, odst. 2 v. tr. ř. ); ža-
lobce a ministr národní obrany (a někdy

i soud) rozhodují povolením odkladu nebo
přerušením trestu, že trest nemá býti vy-
konán.

žalobce (vojenský prokurátor, funk-
cionář vojenského prokurátora) může podle
§ 419 v. tr. ř. povoliti odsouzenému odklad
trestu na svobodě nepřesahujícího jeden
rok na dobu až do osmi neděl, jestliže
odklad žádá vojenská služba nebo jestliže
by okamžité vykonání trestu způsobilo od-
souzenému neb jeho rodině těžké poškození
ležící mimo účel trestu a netřeba-li se obá-
vati, že by odsouzený uprchl; ministr ná-
rodní obrany může naříditi odklad trestu
na svobodě nepřesahujícího dva roky i na
dobu delší než osm neděl a též z jiných dů-
ležitých důvodů. Povolení odkladu může
býti vázáno na složení jistoty nebo na jiné
podmínky, nebylo-li uděleno z důvodů vo-
jenské služby.

Podobně podle § 420, odst. 3 v. tr. ř.
může u trestů na svobodě, které již byly
nastoupeny, veřejný žalobce, jestliže trest
nepřesahuje jeden rok, povoliti přerušení
trestu na dobu do osmi neděl; povoliti pře-
rušení trestů na svobodě, které přesahují

25

jeden rok, nebo na dobu delší než osm neděl
přísluší ministru národní obrany. Udělí-li
se přerušení trestu na žádost odsouzeného,
může být vázáno na složení jistoty nebo na
jiné podmínky.

V oblasti polních soudů je z vojenských
důvodů nutné, soustřediti jak positivní,
tak i negativní rozhodování o výkonu
trestů v rukou velitele, u něhož je soud
zřízen. Tento velitel musí rozhodovati jak
o výkonu trestů, tak i o jich odkládání a
přerušování; ba pokud jde o tresty na svo-
bodě, nutno mu svěřiti odkládání a přeru-
šování jich i v případech, které jsou jinak
vyhrazeny ministru národní obrany nebo
v kterých jinak odklad vůbec není pří-
pustný; také je třeba mu dáti právo, aby
směl odkládati a přerušovati tresty na svo-
bodě na dobu neurčitou, na př. až do demo-
bilisace.

V souvislosti s výkonem trestů bylo též
uvažováno, nemělo-li by se umožnit přená-
šení práva milosti s presidenta republiky
na velitele, u nichž byly zřízeny polní soudy.

Osnova zákona však takové řešení nepři-
jala, protože byly pochybnosti, zda ústavní
listina vůbec dovoluje delegaci práva mi-
losti, kromě toho však bylo shledáno, že
pro vojenské zájmy postačí, když velitel
bude mít právo rozhodovat o výkonu trestu
a o doporučování odsouzenců milosti presi-
denta republiky; kde velitel shledá, že od-
souzený nemá být doporučen milosti, nařídí
ihned výkon trestu, kde odsouzeného mi-
losti doporučí, tam až do rozhodnutí o ná-
vrhu na milost trest odloží.

Zpravidla je tímto velitelem velitel, u ně-
hož je zřízen polní soud, který rozhodoval
v první stolici (§§ 479, 481). Jen u trestů
smrti uložených v řádném řízení je toto
právo vvhrazeno veliteli vyššímu, a to ve-
liteli, u kterého je zřízen vrchní polní soud,
a byl-li trest smrti uložen v části oblasti
polních soudů obklíčené nepřítelem, v níž
není žádného vrchního polního soudu, nej-
vyššímu veliteli v této oblastní části nad-
řízenému tomu veliteli, u něhož je vyšší
polní soud zřízen; kdyby však v takové ob-
lasti velitel, u kterého je zřízen vyšší polní
soud, již žádného představeného neměl,
bude o výkonu trestu smrti a o doporučení
milosti rozhodovat řečený velitel sám (§
480).

K § 480.

Rozhodování o milosti při rozsudcích vo-
jenských soudů, ukládajících trest smrti,
je dnes upraveno v §§ 7 a 9, čís. 3 zákona
ze dne 3. května 1934, č. 91 Sb. z. a n.

Podle těchto ustanovení má se soud první
stolice, jakmile prohlásí rozsudek ukládající
trest smrti, usnésti po slyšení veřejného
žalobce v neveřejném seděni, zda doporu-
čuje odsouzeného milosti, jakož i o tom,
jaký trest by byl přiměřený, kdyby se mu
jí dostalo. Protokol o tom sepsaný předloží
předseda hlavního přelíčení i se spisy nej-
vyššímu vojenskému soudu, i když proti
rozsudku nebyl podán opravný prostředek.
Nejvyšší vojenský soud zašle spisy, když
rozsudek ukládající trest smrti nabyl práv-
ní moci, ministru národní obrany a připojí
svůj posudek, na němž se usnese v neve-
řejném seděni vyslechna generálního vo-
jenského prokurátora. To se stane též, ulo-
ží-li trest smrti teprve nejvyšší vojenský
soud. Ministr národní obrany předloží spisy
se svým návrhem presidentu republiky.

Pro trestní řízení v poli se zavádějí od
těchto předpisů odchylky, jakých vyžadují
potřeby vojenské. Vysloví-li vyšší polní
soud rozsudek smrti, připojí usnesení podle
§ 7, odst. 2 zák. č. 91/1934 Sb. z. a n., ale
nepředloží je se spisy nejvyššímu vojen-
skému soudu, nýbrž veliteli, u něhož je
vyšší polní soud zřízen. Tento velitel při-
pojí k spisům své dobré zdání a předloží
je veliteli, u kterého je zřízen vrchní polní
soud, aby rozhodl, zda mají být spisy s ná-
vrhem na udělení milosti předloženy mi-
nistru národní obrany nebo zda má býti
trest smrti vykonán. Podobný je postup
tam, kde rozsudek smrti vysloví vrchní
polní soud nebo kde rozsudek vyššího pol-
ního soudu znějící na trest smrti vejde
v účinnost výrokem vrchního polního sou-
du; vrchní polní soud se po slyšení vrch-
ního polního prokurátora usnese o důvo-
dech pro milost a o přiměřenosti náhrad-
ního trestu, načež zašle usnesení se spisy
veliteli, u něhož je zřízen, aby rozhodl, zda
mají být spisy s návrhem na udělení mi-
losti předloženy ministru národní obrany
nebo zda má býti trest vykonán.

Vysloví-li v řádném řízení trest smrti
vyšší polní soud v části oblasti polních
soudů, v níž není žádného vrchního polního
soudu, zašle vyšší polní soud spisy i s usne-
sením podle § 7, odst. 2 zákona č. 91/1934

26

Sb. z. a n. veliteli, u něhož je sám zřízen.
Tento velitel předloží spisy se svým dobrým
zdáním nejvyššímu představenému veliteli
v této oblasti, aby rozhodl, zda mají býti
spisy s návrhem na udělení milosti - po
dosažení spojení s ostatní brannou moci -
předloženy ministru národní obrany, nebo
zda má být trest smrti vykonán. Nemá-li
velitel, u něhož je zřízen vyšší polní soud,
vyslovivší trest smrti, v takové oblastní
části žádného představeného velitele, učiní
toto rozhodnutí sám.

Ministr národní obrany, jehož dojdou
spisy s návrhem velitele, u něhož je vrchní
polní soud zřízen, předloží je podle § 7,
odst. 3 a § 9, čís. 3 zákona č. 91/1934 Sb.
z. a n. se svým návrhem presidentu re-
publiky.

K § 481.

Po změnách, které na §§ 433 až 435 v.
tr. ř. provedl čl. LII zák. č. 89/1918 Sb.
z. a n., je možné stanné řízení vojenské,
jen když bylo stanné právo vyhlášeno a
vinník se po tomto vyhlášení provinil zlo-
činem, na který se vztahuje vyhláška stan-
ného práva.

Stanné právo lze vyhlásiti:

a) pro ty případy zločinů porušení sub-
ordinace, vzpoury, zbabělosti, rušení kázně
a pořádku, nedovoleného najímání a vyzvě-
dačství, v kterých podle dřívějšího práva
bylo lze stanné řízení konati bez vyhlášení
stanného práva (§ 433 v. tr. ř. );

b) pro ty případy zločinů odboje, zběh-
nutí, svádění nebo napomáhání k vojen-
ským zločinům, vzbouření a vzmáhajícího
se plenění, v nichž již podle dřívějšího
práva bylo lze konati stanné řízení po vy-
hlášení stanného práva (§ 434 v. tr. ř. );

c) pro zločiny vraždy, loupeže, žhářství
a veřejného násilí zlomyslným poškozením
cizího majetku, jestliže se vzmáhají tak
nebezpečným způsobem, že je třeba odstra-
šujícího příkladu (§ 435 v. tr. ř. ).

Vyhlásiti stanné právo přísluší ministru
národní obrany, jenž však může toto právo
pro obvod armády v poli přenésti na ve-
litele, který je u této armády nejvyšší (t.
j. na hlavního velitele, čl. LII zák. č. 89/
1918 Sb. z. a n. ). Vyhlášení stanného práva
se nařídí rozkazem. Rozkaz se vyhlásí způ-
sobem předepsaným ve vojenských služeb-
ních předpisech a přečte se před nastoupiv

ším mužstvem. Mimo to může býti rozkaz
oznámen politickým úřadům a obecním sta-
rostům, aby byl veřejně vyhlášen. Jeví-li se
to účelným, může se vyhlášení státi ještě
veřejným vyvěšením neb uveřejněním ve
veřejných listech (§ 437 v. tr. ř. ). Stanné
řízení se zahajuje návrhem vojenského
prokurátora. Pátrání, kterého je snad
třeba, aby se připravil návrh vojenského
prokurátora, nesmí se protáhnouti přes
osmačtyřicet hodin (§ 438 v. tr. ř. ). K pro-
vedení stanného řízení se sestoupí při di-
visním soudě stanný soud, který je složen
z týchž osob jako soud nalézací (§ 439 v.
tr. ř. ). Řízení před tímto stanným soudem
se provádí podle možnosti bez přerušení a
smí trvati nejdéle dvaasedmdesát hodin.
Nelze-li tuto lhůtu dodržeti, nastane řádné
řízení (§ 441 v. tr. ř. ). Uzná-li stanný soud
jednomyslně obviněného vinným trestným
činem, který podléhá stannému právu, vy-
sloví trest smrti. Místo trestu smrti uloží
stanný soud trest na svobodě, jestliže vi-
ník v době spáchání činu nedosáhl věku 20
let. Stanný soud může trest smrti nahra-
diti trestem na svobodě, byl-li již výkonem
smrti na jedné nebo na několika osobách
dán potřebný odstrašující příklad. Stanný
soud může vynésti též rozsudek zprošťující
(§ 444 v. tr. ř). Rozsudek stanného soudu
se ihned prohlásí; není proti němu oprav-
ných prostředků a žádost o milost nemá
odkladného účinku. Ukládá-li rozsudek
stanného soudu trest smrti, vykoná se no
lhůtě přiměřené k přípravě smrti, zpravidla
během dvou hodin (§ 446 v. tr. ř. ). Ne-
pokládá-li se stanný soud za příslušný,
není-li v otázce viny jednomyslný, nelze-li
zachovati lhůtu dvaasedmdesáti hodin, nebo
je-li obviněný těžce chorý, převede se stan-
né řízení do řízení řádného (§ 447 v. tr.
ř. ). Zrušiti stanné právo přísluší ministru
národní obrany nebo nejvyššímu z velitelů
u armády v poli, pokud byl k prohlášení
stanného práva zmocněn (§ 449 v. tr. ř. ).

Pro polní řízení je nutno zavésti od to-
hoto mírového právního stavu několik od-
chylek.

Především je nutno upustiti od podrob-
ného výpočtu zločinů podrobených stanné-
mu právu, protože se v oblasti polních
soudů kterýkoli zločin může rozmoci tako-
vým způsobem, že by řádné řízení nesta-
čilo k jeho omezení. Proto se podobně jako
v starém polním řízení (§ 481) stanoví,