27

že lze stanné právo vyhlásiti pro všechny
zločiny.

Dále je v oblasti polních soudu při vy-
hlašování a rušení stanného práva nutná
decentralisace. Proto se oprávnění vyhlásit
a zrušit stanné právo svěřuje hlavnímu
veliteli a dovoluje se mu, aby je směl dále
přenésti na velitele, u kterého jsou zřízeny
vrchní nebo vyšší polní soudy.

Konečně je vhodné v poli zmírniti po-
měrnou častost stanných řízení zásahy mi-
losti. Proto nařizuje druhý odst. § 481, že
se každý rozsudek smrti, který vysloví
stanný soud. musí i s rozsudkem sondu
předložit veliteli, u něhož je soud zřízen,
aby rozhodl, zda má trest smrti býti vy-
konán, nebo zda mají být spisy s návrhem
na udělení milosti předloženy ministru ná-
rodní obrany. Rozhodne-li tento velitel, že
má býti trest smrti vykonán, trest se vy-
koná po lhůtě přiměřené k přípravě na
smrt, zpravidla během dvou. hodin (§ 446.
odst. 3), rozhodne-li však, že má být roz-
sudek s návrhem na udělení milosti před
ložen ministru národní obrany, vyčká se
s vykonáním trestu až do rozhodnutí pre
sidenta republiky.

K § 482.

Podle § 376 muže generální vojenský pro-
kurátor buď na rozkaz ministra národní
obrany neb i bez takového rozkazu podati
zmateční stížnost k zachování zákona proti
pravoplatným rozsudkům brigádních a di-
visních soudů, které se zakládájí na t
rušení zákona nebo na jeho nesprávném
použití, jakož i proti každému protizákon-
nému usnesení nebo postupu takových
soudů. O zmateční stížnosti k zachování
zákona rozhoduje nejvyšší vojenský soud.
Obviněný sám sice tuto stížnost nemůže
podati, ale zákon mu nezakazuje obrátit se
na generálního vojenského prokurátora
s žádostí, aby takovou stížnost podal.

Poněvadž podle § 456, odst. 2 platí -
není-li stanoveno jinak - o nižších polních
soudech táž ustanovení jako o soudech bri-
gádních a o vyšších polních soudech táž
ustanovení jako o soudech divisních, bu-
dou moci býti i rozsudky, usnesení a po-
stup nižších a vyšších polních soudů na-
padány zmateční stížností k zachování zá-
kona. Vycházeje z úvahy, že i výroky vrch-
ních polních soudů mohou se zakládati na
porušení nebo nesprávném použití zákona,

podřizuje druhý odstavec § 482 zmateční
stížnosti k zachování zákona i rozsudky,
usnesení a postup polních soudů vrchních
a dodává, že požádá-li o podání zmateční
stížnosti k zachování zákona proti roz-
sudku, usnesení nebo postupu polního
soudu obviněný, musí být o vyřízení své
žádosti vždy zpraven. O zmateční stížnosti
k šachování zákona bude o všech těchto
případech rozhodovati podle § 22 nejvyšší
vojenský soud.

Pokud jde o obnovu vojenského trest-
ního řízení, stanoví vojenský trestní řád,
že naříditi ji přísluší nejvyššímu vojen-
skému soudu. Navrhuje-li se však obnova
v neprospěch obviněného v době, kdy by
čin, o nějž jde, kdyby se proň mělo zavá-
děti trestní řízení, již spadal do přísluš-
nosti obecných trestních soudů, vysloví se
nejvyšší vojenský soud jen, zda je obnova
přípustná nebo nepřípustná, a když vy-
slovil přípustnost, potom o povolení obnovy
rozhodne obecný trestní soud (§ 393).
Návrh na obnovu se podává u soudu, u kte-
rého byl vynesen rozsudek v první instanci;
tento soud provede potřebné důkazy a pak
předloží spisy nejvyššímu vojenskému
soudu (§ 392). Povolí-li nejvyšší vojenský
soud obnovu řízení, může k provedení ob-
noveného řízení také delegovati jiný soud,
než který původně konal řízení v I. in-
stanci (§ 393). Nejvyšší vojenský soud
může také s povolením obnovy spojiti hned
rozsudek zprošťující nebo zmírňující roz-
sudek původní (§ 394). Jinak se povolením
obnovy vrátí věc do stavu vyhledávacího
řízení: skončí-li se toto vyhledávací řízení
zastavením, má zastavení stejný účinek
jako zprošťující rozsudek (§ 397). Dojde-li
k hlavnímu přelíčení, vydá nalézací soud
nový rozsudek, kterým buď ponechá dři-
vější rozsudek v platnosti nebo rozhodne
ve věci znovu zrušiv první rozsudek úplně
nebo částečně. Proti novému rozsudku lze
užíti týchž opravných prostředků jako
proti každému jinému rozsudku (§ 400).

Druhý odstavec § 482 přejímá v zásadě
tato ustanovení i pro obnovu řízení prove-
deného u polních soudů, ale stanoví dvě od-
chylky: především nežádá, aby se žádost
za obnovu podávala u polního soudu, který
rozhodoval v první instanci, nýbrž prohla-
šuje za příslušný k přijetí této žádosti nej-
vyšší vojenský soud; druhá odchylka vy-
plývá z první; první šetření o žádosti za
obnovu nekoná polní soud rozhodnuvší věc

28

v první instanci, nýbrž ten soud, který nej-
vyšší vojenský soud určí.

K § 483.

Podle § 401 může nejvyšší vojenský soud
po slyšení generálního vojenského proku-
rátora povoliti mimořádnou obnovu trest-
ního řízení v prospěch odsouzeného, vze-
jdou-li mu

1. při předběžné poradě o zmateční stíž-
nosti nebo při veřejném líčení o ní nebo při
poradě o odvolání nebo

2. při poradě o doporučení osoby na smrt
odsouzené milosti nebo

3. při zkoumání spisů na zvláštní návrh
generálního vojenského prokurátora,

závažné pochybnosti, zda jsou pravdivé
skutečnosti, na kterých se rozsudek za-
kládá, a nelze-li tyto pochybnosti odkliditi
ani šetřením nařízeným nejvyšším vojen-
ským soudem. Nejvyšší vojenský soud
může v takových případech také hned vy-
dati rozsudek, kterým se obviněný zpro-
šťuje žaloby nebo kterým se použije mír-
nější trestní sazby; k tomu je však potřeba
jednohlasnosti a souhlasu generálního vo-
jenského prokurátora. Soukromé osoby ne-
mají právo žádati o mimořádnou obnovu
trestního řízení a jejich žádosti mají býti
zamítnuty soudem (žalobcem), jehož do-
jdou, a nesmějí se nikdy rozbírati v ústním
líčení nejvyššího vojenského soudu.

Stejně jako v býv. rakouském polním ří-
zení (§ 483) zmirňuje osnova tyto zásady
v prospěch osob odsouzených polními
soudy a dává jim časově omezené právo
žádati o mimořádnou obnovu trestního ří-
zení zaručujíc jim, že o výsledku této žá-
dosti musejí býti vždy zpraveny.

K §§ 484 a 485.

§§ 484 a 485 se zabývají přestupem ze
zápolního řízení do řízení polního a přestu-
pem opačným. Vede-li se proti obviněnému
v době, kdy odejde do oblasti polních
soudů, v první instanci trestní řízení u zá-
polního soudu, rozhodne žalobce, zda se má
řízení u zápolního soudu přerušit až do ná-
vratu obviněného z oblasti polních soudů
nebo zda se má v řízení pokračovat u soudu
polního; žalobce se rozhodne pro odročení,
shledá-li, že činy, které jsou předmětem ří-
zení, jsou málo důležité, kdežto při větší
důležitosti požádá soud první stolice, aby

trestní věc postoupil polnímu soudu u ve-
litelství, v jehož dosahu lze obviněného do-
padnouti (§ 471). Stejné zásady platí, když
trestný čin, kterého se obviněný dopustil
před odchodem do oblasti polních soudů,
vyjde najevo teprve po jeho odchodu do
této oblasti.

Jestliže bylo v době odchodu obviněného
do oblasti polních soudů řízení v první in-
stanci již rozsudkem skončeno a jen
opravné prostředky proti rozsudku nejsou
vyřízeny, provede se opravné řízení v zá-
polí, jenže obviněný nemá nároku, aby byl
při líčení o opravném prostředku přítomen
(zastoupí ho obhájce). Zruší-li však vyšší
soud rozsudek první stolice nebo po-
volí-li obnovu, provede se další řízení
u soudu polního (nebude-li delegován soud
jiný).

Vystoupí-li obviněný, proti kterému se
vede trestní řízení u polního soudu,
z oblasti polních soudů před jeho ukonče-
ním, může býti věc postoupena zápolnímu
soudu, v jehož obvodu obviněný mešká.
Je-li však již v této době vydán rozsudek
polního soudu a proti němu podáno odvo-
lání, vyřídí toto odvolání odvolací soud
polní. Vystoupením obviněného z oblasti
polních soudů nerozumí se tu jen krátké,
přechodné odcestování z této oblasti na do-
volenou nebo na služební cestu, po níž ná-
sleduje opět návrat do řečené oblasti.

K § 486.

§ 486 upravuje přechod z polního řízení
do řízení zápolního při skončení účinnosti
polního řízení. Jakmile se účinnost polního
řízení skončí, zruší se všechny polní soudy,
a proto se všechna řízení, tou dobou nedo-
končená, povedou dále u soudů zápolních.

O odvoláních v té době nevyřízených
rozhodnou jako soudy odvolací soudy di-
visní a nejvyšší vojenský soud, a to v ří-
zení, jaké předpisuje § 477, a v tříčlenných
senátech, složených tak, jak nařizují
§§ 464 a 465.

K čl. II.

Zřizování a zrušování brigádních a di-
visních soudů a určování sídla nejvyššího
vojenského soudu (§§ 50, 54, 61 v. tr. ř. )
náleží presidentu republiky jako vrchnímu
veliteli veškeré branné moci, neboť tu jde
o věc organisace armády a republikánský-

29

mi zákony ani rozkazem presidenta repub-
liky to dosud jinak upraveno nebylo.

Za polního řízení bude však třeba orga-
nisaci vojenských soudů zápolních přizpů-
sobovati co nejúčelněji a nejrychleji síti
soudů polních a není teoreticky vyloučen
ani případ, že si válečné operace mohou
vynutit i okamžitou změnu sídla nejvyššího
vojenského soudu. Proto čl. II. přiznává
právo zřizovat a zrušovat brigádní a
divisní soudy a stanoviti sídlo nejvyš-
šího vojenského soudu ministru národní
obrany.

Pro dobu mírovou se na shora zmíně-
ných právech presidenta republiky ovšem
nic nemění.

K čl. III.

Podle čl. I., čís. 3, § 2 zákona ze dne 23.
května 1922, č. 168 Sb. z. a n., kterým se
částečně zrušuje zák. čl. LXIII/1912 o vý-
jimečných opatřeních a mění některá
ustanovení o stanném právu, je vláda po-
vinna, vyhlásí-li se civilní stanné právo
v zemi Slovenské a Podkarpatoruské, po-
dati o tom bez prodlení zprávu Národnímu

shromáždění, nebo nezasedá-li, Stálému
výboru podle § 54 ústavní listiny; vláda je
povinna stanné právo zrušiti, jakmile ně-
která sněmovna nebo Stálý výbor o to
žádá.

Podle čl. III téhož zákona platí toto
ustanovení také, vyhlásí-li se stanné právo
v kterémkoli obvodu Československé repub-
liky podle jakéhokoli zákona - tudíž i při
vyhlášení stanného práva vojenského.

Čl. III. osnovy vyjímá z tohoto pravidla
stanné právo v oblasti polních soudů. Nut-
nost vyhlásiti stanné právo v jednotlivých
částech této oblasti bude záviseti na stále
měnících se poměrech u vojska v poli a
o nich budou spolehlivě informováni jen
hlavní velitel a velitelé mu podřízení. Proto
je jim nutno bez jakéhokoliv omezení po-
nechati rozhodování o tom, zda a do jaké
míry je řečeného opatření třeba.

S rozpočtového hlediska se pozname-
nává, že z provádění tohoto zákona nevy-
plyne větší finanční zatížení, nýbrž jen
úspora proti dosavadnímu stavu, poně-
vadž navržené nové polní řízení bude jed-
nodušší než řízení mírové.

V P r a z e, dne 19. března 1937.

Předseda vlády:
Dr M. Hodža v. r.

Ministr národní obrany:
Machník v. r.

Státní tiskárna v Praze. - 1842-37.